15 C 385/2021 - 83

Rubrum

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Ladislavou Olbrechtovou ve věci žalobců: a) [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozená [Datum narození zainteresované osoby 0/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] b) [Jméno zainteresované osoby 1/0], narozený [Datum narození zainteresované osoby 1/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 1/0] oba zastoupeni advokátkou [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] proti žalovaným: 1. [Jméno zainteresované osoby 2/0], narozený [Datum narození zainteresované osoby 2/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 2/0] 2. [Jméno zainteresované osoby 3/0], narozený [Datum narození zainteresované osoby 3/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 3/0] 3. [Jméno zainteresované osoby 4/0], narozený [Datum narození zainteresované osoby 4/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 4/0] 4. [Jméno zainteresované osoby 5/0], narozený [Datum narození zainteresované osoby 5/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 5/0] o určení věcného břemene takto:

Výrok

I. Určuje se, že pozemek parc. č. [číslo], zapsaný na LV [číslo] v katastrálním území [adresa] u Katastrálního úřadu [název], Katastrální pracoviště [adresa], je zatížen věcným břemenem práva chůze a jízdy ve prospěch pozemků parc. č. St. [číslo] a parc. č.[Anonymizováno][číslo], zapsaných na LV č. [číslo] v katastrálním území [adresa] u Katastrálního úřadu pro [název], Katastrální pracoviště [adresa], a to v rozsahu vymezeném v geometrickém plánu [číslo], který je součástí tohoto rozsudku.

II. Určuje se, že pozemek parc. [číslo], zapsaný na LV [číslo] v katastrálním území [adresa] u Katastrálního úřadu pro [název], Katastrální pracoviště [adresa], je zatížen věcným břemenem práva chůze a jízdy ve prospěch pozemků parc. č. St. [číslo] a parc. č. [číslo], zapsaných na LV č. [číslo] v katastrálním území [adresa] u Katastrálního úřadu pro [název], Katastrální pracoviště [adresa], a to v rozsahu vymezeném v geometrickém plánu [číslo], který je součástí tohoto rozsudku.

III. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení částku ve výši 48 060 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobců.

Odůvodnění

1. Žalobou, podanou dne 26.11.2021, se žalobci domáhali určení, že pozemky parc. č. [číslo] (v podílovém spoluvlastnictví žalovaných 1-3) a parc. [číslo] (v podílovém spoluvlastnictví žalovaných 1-4) v k.ú. [adresa] jsou zatíženy věcným břemenem práva chůze a jízdy ve prospěch pozemků parc. č. st. [číslo] a parc. č. [číslo] v k.ú. [adresa], jejichž podílovými spoluvlastníky jsou žalobci, a to v rozsahu dle geometrického plánu [číslo], vyhotoveného [tituly před jménem] [jméno FO]. Žalobci uvedli, že své nemovitosti nabyli dědictvím a darem od svých rodičů [jméno FO] a [jméno FO] [příjmení], kteří je nabyli od právní předchůdkyně žalovaných paní [jméno FO], a to na základě kupní smlouvy ze dne 21.6.1973, registrované státním notářstvím ve [adresa] pod [číslo jednací] dne 9.7.1973. V bodu III. kupní smlouvy zřídila [jméno FO] rodičům žalobců právo bez časového omezení brát pitnou vodu ze studny, ležící u domku [Anonymizováno] na [obec], s příchodem a odchodem po přilehlém pozemku a zřídila pro ně právo užívat stávající cestu na pozemcích parc. č. 2927/3 a parc. č. [číslo], v šířce 3 metry a v zatáčkách 5 metrů, pro motorová vozidla a cestu pro pěší ve směru od veřejné cesty ke koupenému pozemku až k místu proti rodinnému domku [číslo] na [obec]. Dále je ve smlouvě uveden závazek prodávající, že její dědicové budou povinni zajistit, aby v případě smluvního převodu závazek převzal její právní nástupce a zavázala své právní nástupce, aby na požádání zajistili pro právní nástupce kupujících shora popsaná práva. Věcné břemeno čerpání vody a práva chůze a jízdy nebylo zapsáno v katastru nemovitostí, když podle občanského zákoníku platného v roce 1973 mohla věcná břemena vznikat jen ze zákona. To vedlo k uzavírání inominátních kontraktů, postrádajících věcně právní účinky. Rodiče žalobců užívali předmětnou cestu k chůzi i jízdě od roku 1973 a po jejich smrti jí užívají žalobci. V září 2020 žalobci zjistili, že žalovaní postavili na pozemku parc. [číslo] závoru, a v několika případech se stalo, že žalobci se do své chaty nedostali, když jim některý ze spoluvlastníků musel přijít závoru odemknout. Žalovaní jim sdělili, že nemají zájem o zřízení věcného břemene dohodou. Právo chůze a jízdy po pozemku parc. [číslo] (dříve [číslo]) jim je umožněno. Žalobci mají zato, že uplynutím času došlo k vydržení služebnosti práva chůze a jízdy v jejich prospěch, jakožto vlastníků uvedených pozemků, když spolu s právními předchůdci užívají danou cestu od 7.3.1973.

2. K výzvě soudu žalobci doplnili, že vlastnické právo k pozemkům parc. č. st. [číslo] a parc. č. [číslo] nabyli na základě rozhodnutí o dědictví [číslo jednací] a darovací smlouvy ze dne 1.6.2015 s právními účinky vkladu ke dni 18.6.2015. Právní předchůdci žalobců užívali cestu od nabytí nemovitostí, tj. minimálně od roku 1973, a to pravidelně každý víkend v měsíci, trávili zde svátky, prázdniny a veškerý svůj volný čas. Rodiče žalobců z původní chatrče udělali rekreační chatu a na své náklady zpevnili příjezdovou cestu dovezenou struskou. K chatě se vždy chodilo a jezdilo po této cestě, a to osobními i nákladními vozidly, které parkovaly před chatou. Vždy se tak dělo se souhlasem a vědomím právních předchůdců žalovaných i samotných žalovaných. Bránit ve vstupu začali žalovaní až od roku 2020, kdy postavili do příjezdové cesty závoru, kterou zamkli. Rozhodnutím [právnická osoba] [adresa] byli žalovaní zavázaní závoru, jako černou stavbu, odstranit, což se v říjnu 2023 skutečně stalo. Žalovaní, resp. jejich právní předchůdci věděli o tom, že žalobci cestu užívají na základě závazku vyplývajícího z kupní smlouvy ze dne 21.6.1973. Po dobu života paní [jméno FO] bylo právo užívat cestu žalovanými respektováno. Žalobci žalované mnohokrát upozorňovali na skutečnost, že mají právo po cestě chodit a jezdit na základě uvedeného smluvního závazku, a to minimálně od roku 2014, kdy žalovaní začali dělat naschvály a napadali žalobce v období, kdy chatu rekonstruovali.

3. Žalovaný 1) uvedl, že není pravdou, že žalovaní neměli zájem věc řešit mimosoudně, pouze očekávali, že to bude žalobkyně a), kdo přijde s návrhem mimosoudního řešení. Žalobkyně však osobní komunikaci odmítala, místo toho psala na různé instituce a dělala žalovaným naschvály. Žalovaní dne 20.6.2021 předali žalobci b) klíč od zábrany, protože si nebyli jistí, jestli žalobkyně a) od nich klíč vůbec převezme. Zábrana byla postavena cca v roce 1980 a nebyla uzamčena, dalo se volně bez omezení po pozemku žalovaných procházet. V místě však docházelo k neustálému pohybu nezvaných hostů, za kterými nic nezůstalo na svém místě. I když je zábrana uzamčená, k volnému průchodu mají návštěvníci prostor víc jak 2 metry. Žalovaný 1) dále konstatoval, že pozemek parc. [číslo] není a nikdy nebyl cestou, a v katastru nemovitostí není žádná zmínka o věcném břemeni. [jméno FO] zemřela v roce 1984. Žalovaný 1) proto navrhl zamítnutí žaloby a pro případ, že by jí soud vyhověl, navrhl zatížení pozemků parc. č. [číslo] a parc. [číslo] pouze věcným břemenem chůze a v případě jízdy autem povinnost předem informovat jednoho z žalovaných.

4. Žalovaní 3) a 4) se vyjádřili obdobně jako žalovaný 1). Žalovaný 2) se k žalobě nevyjádřil.

5. Žalovaný 4) [Jméno zainteresované osoby 5/0][Anonymizováno]u jednáni dne 3.1.2024 uvedl, že není vlastník této nemovitosti, je spoluvlastník jen příjezdové cesty. Uvádí, že problémy vždycky byly nějaké, nebylo to tak růžové, jak se popisuje, ale v poslední době byli předmětem útoku ze strany žalobců. Netuší, proč to takhle bylo. Nenazýval by to bránou, je to závora, není to o tom, zabránit krádežím, ale vymezit prostor, aby tam nejezdila cizí auta. Je to nějaké vymezení cesty. Jejich prarodiče umožnili žalobcům po té cestě jezdit, byli velice vstřícní, smlouvu uzavřela paní [jméno FO] s rodiči žalobců, smlouvu viděl někdy, když už byl dospělý, takže ví, že na základě té smlouvy tam jezdili, spíše by řekl, že to bylo na základě osobních dohod.

6. Z provedených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění: - Z výpisu z katastru nemovitostí – LV č. [číslo] pro k.ú. [adresa] soud zjistil, že žalobci jsou rovnodílnými podílovými spoluvlastníky pozemků parc. č. st. [číslo] a parc. č. [číslo], a to žalobce b) na základě rozhodnutí o dědictví Státního notářství ve [adresa], [spisová značka] ze dne 29.12.1978 a žalobkyně a) na základě darovací smlouvy ze dne 1.6.2015. - Z výpisů z katastru nemovitostí – LV [číslo] a [číslo] pro k.ú. [adresa] soud zjistil, že žalovaní 1)-3) jsou podílovými spoluvlastníky pozemku parc. č. [číslo] a žalovaní 1)-4) jsou podílovými spoluvlastníky pozemků parc. [číslo] a [číslo], to vše v k.ú. [adresa]. - Geometrickým plánem [číslo], vyhotoveným [tituly před jménem] [jméno FO] byla vymezena část pozemků parc. č. [číslo] a parc. [číslo] v k.ú. [adresa], ve vztahu, ke které žalobci navrhli určit existenci věcného břemene. - Z notářského zápisu [tituly před jménem] [jméno FO], [spisová značka] ze dne 21.6.1973, bylo zjištěno, že [jméno FO] jako prodavatelka a manželé [jméno FO] a [jméno FO] [příjmení] uzavřeli kupní smlouvu, kterou [jméno FO] prodala manželům [příjmení] pozemky parc. č. [číslo] a parc. č. [číslo] v katastrálním území [adresa], a to za kupní cenu 1 262 Kčs. Podle čl. III kupní smlouvy prodavatelka vyhradila kupujícím bez časového omezení právo brát pitnou vodu ze studny, ležící u domku [číslo] na [obec] s příchodem a odchodem po přilehlém pozemku a zřídila kupujícím právo užívat stávající cestu na p. č. [číslo] a [číslo] na [obec], v šířce pruhu 3 metry, v zatáčkách 5 metrů, pro motorová vozidla a cestu pěší, ve směru od veřejné cesty ke koupenému pozemku až k místu proti rodinnému domku [číslo] na [obec]. Smluvní strany si dále ujednaly, že závazky z kupní smlouvy přejdou na dědice prodavatelky, která bude povinna se postarat v případě smluvního převodu svých nemovitostí, aby závazek převzal její právní nástupce a zavázala se za své právní nástupce, že na požádání zajistí pro právní nástupce strany kupující shora popsaná práva. Podle připojené doložky byla kupní smlouva registrována státním notářstvím ve [adresa] dne 9.7.1973. - Rozhodnutím Krajského úřadu [název], [číslo jednací], [spisová značka] ze dne 23.6.2023, které nabylo právní moci dne 13.7.2023, bylo zamítnuto odvolání žalovaného 1) proti rozhodnutí [právnická osoba] [adresa], stavebního úřadu, [číslo jednací][číslo jednací]ze dne 10.1.2023, kterým stavební úřad nařídil žalovaným odstranění stavby závory na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [adresa]. Z odůvodnění rozhodnutí mimo jiné vyplývá, že žalobkyně a) oznámila dne 29.6.2020 prvostupňovému stavebnímu úřadu nepovolenou stavbu závory na pozemku parc. č. [číslo] a [číslo] v k.ú. [adresa], přičemž kontrolní prohlídkou bylo následně zjištěno, že předmětná stavba se ve skutečnosti nachází na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [adresa].

7. Ohledáním, konaným dne 12.4.2023, si soud učinil představu o situaci v místě samém.

8. Z výpovědi svědkyně [jméno FO] soud zjistil, že s paní [jméno FO] jsou kamarádky, znají se 15 let, v příbuzenském vztahu s účastníky není. Nemovitost na [obec] navštěvovala naposledy na podzim 2023, byla tam pouze dvakrát, ale předtím, když žila stará paní [jméno FO], tam chodila častěji, jezdila s paní [jméno FO] v autě, parkovaly nahoře u chaty. Na podzim tam byla závora, předtím tam závora nebyla. Jiný přístup k chatě není možný, jenom po té cestě, jak se jde nahoru. Jezdila tam na podzim na hřiby s paní [jméno FO], dojely až nahoru před chatu, nikdo jim nebránil, paní [jméno FO] kamarádila s takovou starší paní, jméno nezná, byly to kamarádky, o užívání cesty se nikdy nebavily. První neshoda byla na podzim 2023, když přijela na chatu s paní [jméno FO] a ona jí pak řekla, za chvíli začne frmol, tehdy poprvé postřehla nějaké výhrady k užívání cesty. Žalované tam většinou nevídala, a pokud jde o konflikt na podzim, paní [jméno FO] jí řekla, že na to má papíry, že to nebude řešit.

9. Z výpovědi svědka [jméno FO], syna žalobkyně, soud zjistil, že na chatu jezdí, moc často ne, ale občas. Na podzim 2023 tam byl naposled. Dojel tam autem, někdy sám, někdy s rodiči, parkoval až nahoře. Nepamatuje si, kdy se tam objevila brána. Je mu známo, že cesta je společná, mělo by tam být věcné břemeno. Závora byla vždycky dole, když jel, tak jí nadzvednul, zase dal dolů. Netuší proč tam ta závora byla. Ví, že si ji postavili sousedé, ale z jakého důvodu neví. O věcném břemenu slyšel v rodině, od mamky, od strejdy, svědek se o to moc nezajímal, ví, že tam byla uzavřena nějaká dohoda. Když tam byl někdo ze stavebního úřadu, tak tomu byl přítomen, ale o čem to bylo, to už neví. Ví, že tam něco řešili, nebyl přímo u toho.

10. Z výpovědi svědkyně [jméno FO] bylo zjištěno, že zná žalobkyni, paní [jméno FO] a zná zde přítomného pána v šedé bundě (pana [jméno FO] pozn. soudu), jak jezdili s paní [jméno FO] a s paní [jméno FO] na chatu. Byla pečovatelkou paní [jméno FO], pečovala o ní od roku 2014, zhruba 3 roky. Byla s ní denně určité hodiny, pokud paní [jméno FO] byla v práci, tak se o ní starala. Na chatě byly asi 4 krát za tu dobu, jeli autem, paní [jméno FO] už byla na vozíku, takže přijeli až k chatě, tam ji vyložili z vozíku. Naposledy tam byla, když paní [jméno FO] zemřela, byla tam s paní [jméno FO], když se tam dělal pořádek. V té době ještě nebyla zábrana, ale byly problémy s vjezdem, pamatuje si, že tam byla nějaká zátarasa a ví, že pan [jméno FO] řekl, že to není cesta paní [jméno FO] a že si nepřeje, aby tam jezdila. Kdy tam byli, byl tam problém s hlukem, něco se řezalo, křovinořez pracoval apod. O jiném příjezdu k chatě nevím, protože paní [jméno FO] a paní [jméno FO] věděla, kam jedou. Byla přítomna, že když tam jely, tak v cestě byly vysázeny nějaké smrčky a paní [jméno FO] upozornila pána, že proč to tam je, že ona se potřebuje dostat k chatě. [jméno FO] jí odpověděl, že tam nemá co dělat, nechtěl jí tam pustit. [jméno FO] odstranila ty smrčky, řekla mu, že od toho mají papíry, že když na chatu jezdila paní [jméno FO], tak žádné problémy nebyly.

11. Z výpovědi svědka [jméno FO] soud zjistil, že zná žalobkyni, pana [jméno FO] a zde přítomné pány, co se pohybují po nemovitosti. V příbuzenském poměru nejsou, s žalobkyní jsou přátelé. Na chatu jezdí na kávu nebo s něčím pomoct kolem nemovitosti, asi 2 krát do měsíce, jak to vyjde podle počasí. Na chatu jezdí asi 4 roky zpět. Většinou s paní [jméno FO] tam jezdí, parkují nahoře u chaty, protože dole je to takové, jak jste to viděla. Málokdo má takovou bránu, jak při vjezdu do nemocnice, připadlo mu, že spíše chtěli omezit sousedy při vjezdu, protože krádeži ta brána nezabrání, to by museli pozemek oplotit. Jiný příjezd není k chatě možný. Byl přítomen konfliktu mezi žalobkyni a žalovanými. Brána byla zavřená, zaparkovali dole, ptali se, proč nemají klíč, bylo jim sděleno, že klíč není, že jí nemůžou otevřít bránu. [jméno FO] mu řekla, že na to má papíry. Jeli do [obec], na policii oznámit, že brána je zavřená. Pak už brána byla otevřená. Pak byl další konflikt s majitelem černého psa, který je neustále bez košíku, bez vodítka, který byl agresivní, než ho někdo odvolal, trvalo to delší dobu, rasu nezná, psů se nebojí, ale někdo může mít strach. Majitelem je zde přítomný účastník [Jméno zainteresované osoby 3/0]. [jméno FO] má po rodičích nemovitost, vyrůstala tam, k nemovitosti má citový vztah a vazbu, kamarádila s jedním žalovaným. Lidi se předtím dokázali domluvit, nedělali si naschvály. Měli sepsanou nějakou domluvu mezi sebou, jak budou to užívat, nepočítali s tím, že pak přijde nějaký nástupce, který tomu bude bránit. S paní [jméno FO] jsou přátelé. Nepamatuje si, kdy byl první konflikt se zamčenou bránou, ale je o tom sepsán v ten den záznam na polici v [obec], kdy to ohlásili.

12. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že kupní smlouvou ze dne 21.6.1973 koupili právní předchůdci (rodiče) žalobců od [jméno FO] pozemky parc. č. [číslo] (nyní parc. č. st. [číslo]) a parc. č. [číslo] v katastrálním území [adresa], které následně nabyli do svého podílového spoluvlastnictví žalobci, a to na základě rozhodnutí o dědictví ze dne 29.12.1978 (žalobce b), resp. darovací smlouvy ze dne 1.6.2015 (žalobkyně a). Rodiče žalobců, a posléze sami žalobci, označené nemovitosti užívali k rekreačním účelům nepřetržitě od jejich nabytí, tedy od roku 1973, když za tím účelem rodiče žalobců vybudovali z původního zchátralého kamenného chléva a dřevěné přistodůlky (jak jsou tyto stavby označeny v kupní smlouvě) na pozemku parc. č. st. [číslo] objekt nyní evidovaný v katastru nemovitostí jako stavba pro rodinnou rekreaci [adresa], č. ev. [číslo]. Ohledáním místa samého bylo zjištěno, že jediná přístupová cesta k uvedenému objektu vede přes pozemky žalovaných parc. č. [číslo] a parc. [číslo]. Vzhledem k tomu, že právo užívat tuto cestu bylo rodičům žalobců zřízeno již v kupní smlouvě, tak při absenci jiné přístupové cesty má soud za prokázané, že pokud žalobci a jejich právní předchůdci pozemky parc. č. st. [číslo] a [číslo] od té doby pravidelně užívali, pak k těmto přistupovali právě po cestě vedoucí přes pozemky žalovaných. To, že žalobci a jejich rodiče cestu od roku 1973 pravidelně užívali ostatně nerozporovali ani žalovaní a tyto skutečnost též vyplývá ze svědecké výpovědi svědků [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO]. Z vyjádření žalovaného 4) pak bylo jednoznačně potvrzeno, prarodiče žalovaných umožnili žalobcům po této cestě jezdit, smlouvu uzavřela paní [jméno FO] s rodiči žalobců, kdy toto tvrzení koresponduje s obsahem kupní smlouvy uzavřené dne 21.6.1973. Soud považuje rovněž za prokázané tvrzení žalobců, že žalovaní je v roce 2020 začali omezovat v možnosti cestu užívat, což vyplývá z rozhodnutí stavebního úřadu, který žalovaným uložil povinnost odstranit stavbu závory na pozemku parc. [číslo].

13. Vzhledem k tomu, že žalobci se domáhali určení existence věcného břemene, zabýval se soud nejdříve otázkou, zda žalobci mají na takovém určení naléhavý právní zájem (§ 80 o. s. ř.), přičemž dospěl k závěru, že tomu tak je. V tomto ohledu soud vycházel především z toho, že mezi účastníky je sporné, zda žalobcům svědčí právo odpovídající věcnému břemeni, a tudíž zda a případně v jakém rozsahu jsou žalobci oprávněni užívat cestu, vedoucí přes pozemek žalovaných. Jelikož soudní rozhodnutí o určení věcného břemene k nemovité věci je podkladem pro provedení změny v zápisu v katastru nemovitostí, je taková určovací žaloba způsobilým prostředkem k odstranění nejistoty o skutečných právních vztazích účastníků, kterým lze předejít případným budoucím soudním sporům (srov. 22 Cdo 2053/2009).

14. Po právní stránce soud hodnotil žalobou uplatněný nárok podle následujících zákonných ustanovení: - Podle § 1260 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se služebnost nabývá smlouvou, pořízením pro případ smrti nebo vydržením po dobu potřebnou k vydržení vlastnického práva k věci, která má být služebností zatížena. Ze zákona nebo rozhodnutím orgánu veřejné moci se služebnost nabývá v případech stanovených zákonem. - Podle § 1089 o. z. drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví. Nepoctivost předchůdce nebrání poctivému nástupci, aby počal vydržení dnem, kdy nabyl držby. - Podle § 1091 odst. 2 o. z. k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let. - Podle § 1095 o. z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl. - Podle § 1096 o. z. nabyl-li někdo poctivě držbu od poctivého držitele, jehož držba se zakládá na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva (§ 1090 odst. 1), započítává se mu vydržecí doba jeho předchůdce. Při mimořádném vydržení se nástupci započte vydržecí doba poctivého předchůdce bez dalšího. - Podle § 3066 o. z. se do doby stanovené v § 1095 započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

1. Po aplikaci citovaných zákonných ustanovení na skutkový stav, jak byl zjištěn z provedeného dokazování, soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdci žalobců [jméno FO] a [jméno FO] [příjmení], jako vlastníci pozemků parc. č. st. [číslo] a parc. č. [číslo], počali v roce 1973 vykonávat právo chůze a jízdy přes pozemky parc. č. [číslo] a parc. [číslo] v k.ú. [adresa], a to za účelem přístupu ke svým pozemkům. Tím se chopili držby tohoto práva, ve které následně pokračovali žalobci, kteří ve výkonu práva chůze a jízdy nerušeně pokračovali minimálně do roku 2020, kdy je v tomto žalovaní omezili osazením závory na pozemku parc. [číslo]. Vzhledem k tomu, že žalobci i jejich právní předchůdci vykonávali právo chůze a jízdy s vědomím, že toto právo je založeno smlouvou, která má pouze obligační, ale nikoliv věcně-právní účinky, jejich držba se nezakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku práva odpovídajícího věcnému břemeni, a taková držba práva proto nemohla vést k řádnému vydržení věcného břemene ve smyslu § 1091 odst. 2 o. z., případně § 134 zákona č. 40/1964 Sb.

2. Ke vzniku věcného břemene ovšem dle názoru soudu došlo formou mimořádného vydržení dle § 1095 o. z. K mimořádnému vydržení práva totiž není vyžadováno prokázání právního důvodu, na kterém se držba zakládá, nevyžaduje se zde ani aby držba byla poctivá (§ 992 odst. 1 o. z.), resp. oprávněná (pro dobu držby před 1. 1. 2014), ale postačuje, aby držba trvala alespoň 20 let, přičemž držitel nejednal v nepoctivém úmyslu. O nepoctivý úmysl jde, jestliže jednání držitele při nabytí a výkonu držby nebylo úmyslně poctivé (morální) v obecném smyslu (srov. 22 Cdo 3387/2021). Jak bylo uvedeno výše žalobci, jako vlastníci oprávněných pozemků, právo odpovídající věcnému břemeni drželi (se započtením držby právních předchůdců) od roku 1973 minimálně do roku 2020, takže zákonem požadovaná vydržecí doba byla naplněna, přičemž nepoctivý úmysl žalobců nebyl ze strany žalovaných ani jen tvrzen. Navíc za situace, kdy už samotná kupní smlouva ze dne 21.6.1973 předpokládala, že právo chůze a jízdy budou vykonávat kromě rodičů žalobců i jejich právní nástupci, nelze dle názoru soudu dovodit, že by se žalobci výkonem práva chůze a jízdy přes pozemky žalovaných dopouštěli nepoctivého (nemorálního) jednání. Dle názoru soudu tak uplynutím pěti let od účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. (tj. ke dni 1.1.2019) došlo k mimořádnému vydržení věcného břemene chůze a jízdy přes pozemky žalovaných. Proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl a určil existenci věcného břemene v rozsahu, jak je vymezen v geometrickém plánu [číslo].

3. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném řízení měli žalobci se svou žalobou plný úspěch, a proto soud zavázal žalované, aby žalobcům společně a nerozdílně nahradili účelně vynaložené náklady, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 10 000 Kč, odměny advokáta dle § 9 odst. 4 písm. b), § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 6 úkonů právní služby po 4 960 Kč po zvýšení za zastupování dvou osob (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, účast u jednání dne 13.12.2021, ohledání místa samého dne 12.4.2023, účast u jednání dne 3.1.2024, dne 27.2.2024 ) v celkové výši 29 760 Kč, 6 režijních paušálu v celkové výši 1 800 Kč tedy celkem ve výši 31 560 Kč, náhrady za vyhotovení geometrického plánu 6 500 Kč podle § 137 odst.1 o.s.ř. Náklady řízení tak činí celkem částku 48 060 Kč Tyto náklady jsou žalovaní povinni zaplatit žalobcům ve lhůtě tří dnů dle ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř. k rukám právní zástupkyně žalobců (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

Poučení