15 C 480/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní JUDr. Barborou Hněvkovskou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o zaplacení 524 384,50 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 524 384,50Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 7 738,50Kč od 6. 8. 2017 do zaplacení, z částky 7 738,50 Kč od 6. 9. 2017 do zaplacení, z částky 7 738,50 Kč od 6. 10. 2017 do zaplacení, z částky 7 738,50 Kč od 6. 11. 2017 do zaplacení, z částky 7 738,50 Kč od 6. 12. 2017 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 9 164 Kč od 6. 1. 2018 do zaplacení, z částky 9 164 Kč od 6. 2. 2018 do zaplacení, z částky 9 164 Kč od 6. 3. 2018 do zaplacení, z částky 9 164 Kč od 6. 4. 2018 do zaplacení, z částky 9 164 Kč od 6. 5. 2018 do zaplacení, z částky 9 164 Kč od 6. 6. 2018 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 9 164 Kč od 6. 7. 2018 do zaplacení, z částky 9 164 Kč od 6. 8. 2018 do zaplacení, z částky 9 164 Kč od 6. 9. 2018 do zaplacení, z částky 9 164 Kč od 6. 10. 2018 do zaplacení, z částky 9 164 Kč od 6. 11. 2018 do zaplacení, z částky 9 164 Kč od 6. 12. 2018 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 9 164 Kč od 6. 1. 2019 do zaplacení, z částky 9 164 Kč od 6. 2. 2019 do zaplacení, z částky 9 164 Kč od 6. 3. 2019 do zaplacení, z částky 9 164 Kč od 6. 4. 2019 do zaplacení, z částky 9 164 Kč od 6. 5. 2019 do zaplacení, z částky 9 164 Kč od 6. 6. 2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 9 164 Kč od 6. 7. 2019 do zaplacení, z částky 9 164 Kč od 6. 8. 2019 do zaplacení, z částky 9 164 Kč od 6. 9. 2019 do zaplacení, z částky 9 164 Kč od 6. 10. 2019 do zaplacení, z částky 9 164 Kč od 6. 11. 2019 do zaplacení, z částky 9 164 Kč od 6. 12. 2019 do zaplacení, z částky 9 164 Kč od 6. 1. 2020 do zaplacení, z částky 9 164 Kč od 6. 2. 2020 do zaplacení, z částky 9 164 Kč od 6. 3. 2020 do zaplacení, z částky 9 164 Kč od 6. 4. 2020 do zaplacení, z částky 9 164 Kč od 6. 5. 2020 do zaplacení, z částky 9 164 Kč od 6. 6. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 9 164 Kč od 6. 7. 2020 do zaplacení, z částky 9 164 Kč od 6. 8. 2020 do zaplacení, z částky 9 164 Kč od 6. 9. 2020 do zaplacení, z částky 9 164 Kč od 6. 10. 2020 do zaplacení, z částky 9 164 Kč od 6. 11. 2020 do zaplacení, z částky 9 164 Kč od 6. 12. 2020 do zaplacení, z částky 9 164 Kč od 6. 1. 2021 do zaplacení, z částky 9 164 Kč od 6. 2. 2021 do zaplacení, z částky 9 164 Kč od 6. 3. 2021 do zaplacení, z částky 9 164 Kč od 6. 4. 2021 do zaplacení, z částky 9 164 Kč od 6. 5. 2021 do zaplacení, z částky 9 164 Kč od 6. 6. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50% ročně z částky 9 164 Kč od 6. 7. 2021 do zaplacení, z částky 9 164 Kč od 6. 8. 2021 do zaplacení, z částky 9 164 Kč od 6. 9. 2021 do zaplacení, z částky 9 164 Kč od 6. 10. 2021 do zaplacení, z částky 9 164 Kč od 6. 11. 2021 do zaplacení, z částky 9 164 Kč od 6. 12. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 9 164 Kč od 6. 1. 2022 do zaplacení, z částky 9 164 Kč od 6. 2. 2022 do zaplacení, z částky 9 164 Kč od 6. 3. 2022 do zaplacení, z částky 9 164 Kč od 6. 4. 2022 do zaplacení a z částky 9 164 Kč od 6. 5. 2022 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro , adresa, doplatek soudního poplatku ve výši 4 693 Kč po právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení podle poměru úspěchu ve věci ve výši 190 644,40‬ Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se ve znění změny žaloby ze dne 9. 5. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 524 384,50 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 4. 6. 2015, č. j. 18 C 210/2014-78, ve znění opravného usnesení ze dne 25. 08. 2016, č. j. 18 C 210/2014-128, bylo vypořádáno zaniklé společné jmění manželů žalovaného a [celé jméno svědkyně], [datum narození]. Soud v rámci tohoto vypořádání přikázal žalovanému a [celé jméno svědkyně] do podílového spoluvlastnictví rovným dílem bytovou jednotku [číslo] vymezenou v budově v části [územní celek], [adresa], stojící na pozemcích parc. č. [rok] a [rok] v [katastrální uzemí], a podíl na společných částech domu – budovy v části [územní celek], [adresa], stojící na pozemcích parc. č. [rok] a [rok] v [katastrální uzemí], o velikosti [číslo] (celé dále jen jako„ byt“). Od roku 2016 tak žalovaný i [celé jméno svědkyně] byli každý vlastníkem id. ½ bytu. Právní účinky zápisu do katastru nemovitostí nastaly ke dni 22. 9. 2016. Od listopadu roku 2012 žalovaný [celé jméno svědkyně] bránil v užívání bytu, kdy tuto skutečnost potvrdil již rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 30. 04. 2013, č. j. 28 C 259/2012-36, který nabyl právní moci dne 27. 1. 2014. Tímto rozsudkem byla žalovanému uložena povinnost zdržet se bránění [celé jméno svědkyně] v užívání bytu. Žalovaný však ani tehdy neumožnil [celé jméno svědkyně] užívání bytu. Tím, že žalovaný byt užíval výhradně sám (byť oprávněna k jeho užívání byla i [celé jméno svědkyně]), se na úkor [celé jméno svědkyně] bezdůvodně obohatil. Dne 27. 3. 2017 uzavřela žalobkyně (na straně kupující) s [celé jméno svědkyně] (na straně prodávající) kupní smlouvu o převodu vlastnického práva k nemovité věci, resp. k bytu. Na základě této kupní smlouvy žalobkyně nabyla do vlastnictví id. ½ bytu, přičemž právní účinky zápisu vlastnického práva do katastru nemovitostí nastaly ke dni 28. 4. 2017. Žalobkyně se tak od tohoto dne stala spolu s žalovaným spoluvlastníkem bytu. Dne 31. 5. 2017 uzavřela žalobkyně (na straně postupníka) s [celé jméno svědkyně] (na straně postupitele) smlouvu o postoupení pohledávky. Touto smlouvou byla z [celé jméno svědkyně] na žalobkyni poustoupena pohledávka z titulu výše uvedeného bezdůvodného obohacení. Dne 1. 6. 2017 žalobkyně vyzvala žalovaného k poskytnutí součinnosti při užívání bytu. Ani po této výzvě však žalovaný neumožnil žalobkyni předmětný byt užívat. Tak i žalobkyni vznikl nárok na vydání toho, čeho se žalovaný na její úkor bezdůvodně obohatil. Rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, , ze dne 18. 3. 2019, sp. zn. 35 C 141/2017, ve spojení s potvrzujícím rozhodnutí Městského soudu v Praze, bylo žalobkyni přiznáno bezdůvodné obohacení za období od srpna roku 2014 do července roku 2017. Vzhledem k tomu, že shora popsaný stav, v němž je žalobkyni bráněno užívat předmětný byt, trvá, žalovaný mimo jiné vyměnil zámek od bytu, požaduje žalobkyně dále bezdůvodné obohacení odpovídající příslušné části nájemného ve výši 7 738,50 Kč za měsíce srpen až prosinec 2017 a dále ve výši 9 164 Kč za období od ledna 2018 do května 2022 dle znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení], který takto určil výši obvyklého nájemného. Žalovaný žalobkyni požadovanou částku s příslušenstvím nezaplatil ani v reakci na písemnou upomínku ze strany žalobkyně.

2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout a uvedl, že dne 27. 3. 2017 došlo k uzavření kupní smlouvy k ½ předmětného bytu mezi [celé jméno svědkyně] a žalobkyní, přičemž však paní [celé jméno svědkyně] kupující straně nepředala klíče od bytu. Žalovaný navíc nemá povinnost plnit na základě smlouvy, jejíž smluvní stranou sám nebyl. Nepředání klíčů od bytu žalobkyni tak nemůže jít k tíži žalovaného a smlouva navíc nebyla uzavřena platně. [celé jméno svědkyně] rovněž kupujícímu neoznámila, že za 3 000 Kč měsíčně užívá jeden z pokojů v bytě. [celé jméno svědkyně] dále dne 23. 5. 2013 nechala odvrtat vložku v zámku dveří do bytu a dala si tam svojí vložku a má od této chvíle klíče od bytu. Žalovaný se rovněž dohodl s [celé jméno svědkyně], že uloží její věci do pokoje, který užíval syn, a žalovaný bude užívat ložnici. Paní [celé jméno svědkyně] žalovaný dále věnoval měsíčně 3 000 Kč až 3 500 Kč za pronájem uvedeného pokoje.

3. Na základě listinných důkazů založených ve spise soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Žalobkyně a žalovaný jsou každý v rozsahu ½ spoluvlastníky bytové jednotky [číslo] nacházející se v budově [adresa], stojící na pozemcích parc. č. [rok] a [rok] v [katastrální uzemí], obec , adresa, , a souvisejícího podílu na společných částech domu o velikosti [číslo]. Žalobkyně nabyla vlastnické právo k ½ předmětné jednotky na základě kupní smlouvy uzavřené dne 27. 3. 2017, přičemž vklad práva podle kupní smlouvy byl povolen dne 24. 5. 2017 s právními účinky vkladu ke dni 28. 4. 2017 (zjištěno z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 3. 10. 2018, LV , adresa, , na č. l. 121 spisu a z kupní smlouvy ze dne 27. 3. 3 2017 na č. l. 23 spisu, z Vyrozumění o provedeném vkladu do katastru nemovitostí na č. l. 42 spisu).

5. Z protokolu o jednání ze dne 25. 8. 2018 v řízení 35 C 141/2017 paní [celé jméno svědkyně] jako svědkyně, že žalovaný vyměnil klíče od bytu, naposledy se do bytu pokoušela dostat na jaře roku 2017, žalovaný jí odmítl do bytu pustit s tím, že jí dá věci do pytle do sklepa. Soužití s žalovaným bylo nemožné (prokázáno z protokolu o jednání dne 28. 5. 2018 na č. l. 95 spisu).

6. Výrokem I. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 18. 3. 2019, č. j. 35 C 141/2017-118, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 18. 9. 2019, č. j. 21 Co 177/2019-138, bylo určeno, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 150 246,50 Kč s příslušenstvím, z titulu bezdůvodného obohacení, jehož se žalovaný na úkor žalobkyně dopustil. Soud v odůvodnění rozsudku dospěl k závěru, že žalovaný brání žalobkyni a její právní předchůdkyni ve výkonu spoluvlastnických práv k předmětnému bytu, přičemž provedené důkazy vyvrátily tvrzení žalovaného, že se s „ bývalou manželkou dohodl, že veškeré platby bude hradit sám, a byt bude převážně užívat sám bez nutnosti placení nájmu do doby vypořádání jejich SJM.“ Odvolací soud pak v odstavci 5 odůvodnění uvedl, že soud I. stupně dostatečně zjistil skutkový stav a věc správně posoudil i po právní stránce. Žalovaný dle odstavce 6 druhostupňového rozsudku [celé jméno svědkyně] v užívání předmětného bytu bránil (odmítal jí do něj vpustit, vyměňoval vložky zámku). Tomu svědčí nejen pravomocný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5, sp. zn. 28 C 259/2012, potvrzený rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. 51 Co 369/2013, zásahy Policie České republiky, rozhodnutí Úřadu Městské části [obec a číslo], odboru občansko-správního, vše týkající se bránění žalovaného v užívání bytové jednotky bývalé manželce [celé jméno svědkyně], odvrtání a výměna vložky v zámku této bytové jednotky žalovaným a nezpochybněný zásah zámečníka. Námitka, že prvostupňový rozsudek nerespektuje dohodu bývalých manželů, jejíž existenci měla [celé jméno svědkyně] potvrdit při výslechu 28. 5. 2018, není dle odvolacího soudu důvodná, protože žádná konkrétní dohoda nebyla při tomto jednání uzavřena ani potvrzena (svědkyně vypověděla pouze o její žádosti o umístění věcí do pokoje syna). Odvolací soud vyjádřil svůj souhlas rovněž se způsobem výpočtu dlužné částky, provedeného znaleckým posudkem znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], na který pro stručnost odkázal. Znalecký posudek, předložený soudu I. stupně žalovaným, splňuje požadavky § 127a o. s. ř. a při provádění tohoto důkazu bylo postupováno jako by se jednalo o znalecký posudek vyžádaný soudem (zjištěno z rozsudku Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 18. 3. 2019, č. j. 35 C 141/2017-118, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 9. 2019, č. j. 21 Co 177/2019- 138).

7. Ing. [jméno] [příjmení] ve znaleckém posudku č. 4075-30/ 2019 určil za rok 2017 měsíční nájemné za předmětný byt ve výši 15 477 Kč, za rok 2018 pak 18 382 Kč (zjištěno z kopie znaleckého posudku č. 4075-30/ 2019 ze dne 25. 2. 2019 vypracovaného Ing. [jméno] [příjmení]).

8. Žalobkyně nabídla v dopise ze dne 9. 7. 2018 žalovanému odkup jeho poloviny předmětného bytu za kupní cenu 1 800 000 Kč (zjištěno z dopisu právního zástupce žalobkyně žalovanému ze dne 9. 7. 2018).

9. Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného ke zpřístupnění bytu a k vydání bezdůvodného obohacení v podobě poměrné části na průměrném měsíčním nájemném za dobu, po kterou jí znemožnil užívat předmětný byt (zjištěno z výzvy k poskytnutí součinnosti při užívání nemovitosti ze dne 1. 6. 2017, z výzvy k vydání bezdůvodného obohacení ze dne 11. 7. 2017, z výzvy k vydání bezdůvodného obohacení ze dne 20. 3. 2019, z výzvy k vydání bezdůvodného obohacení ze dne 19. 9. 2019 včetně dodejky ze dne 19. 9. 2019 s datem převzetí 7. 10. 2019).

10. Z ostatních listinných důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti důležité pro rozhodnutí ve věci.

11. Soud má za prokázané, že žalovanému bylo rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 18. 3. 2019, č. j. 35 C 141/2017-118, potvrzeném rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 18. 9. 2019, č. j. 21 Co 177/2019-138, uloženo zaplatit žalobkyni částku 150 246,50 Kč s příslušenstvím, a to z titulu bezdůvodného obohacení, jehož se žalovaný na úkor žalobkyně dopustil bráněním žalobkyni a její právní předchůdkyni ve výkonu spoluvlastnických práv k bytové jednotce [číslo] nacházející se v budově [adresa], stojící na pozemcích parc. č. [rok] a [rok] v [katastrální uzemí], obec , adresa, , a souvisejícímu podílu na společných částech domu o velikosti 8363/194550, jejíž jsou žalobkyně a žalovaný, každý v rozsahu ½, spoluvlastníky. Odvolací soud v citovaném rozsudku vyjádřil souhlas s použitím znaleckého posudku znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] č. 4075-30/ 2019 a uvedl, že lze při provádění tohoto důkazu postupovat jako by se jednalo o znalecký posudek vyžádaný soudem. Ing. [jméno] [příjmení] pak v uvedeném znaleckém posudku určil za rok 2017 měsíční nájemné za předmětný byt ve výši 15 477 Kč, za rok 2018 ve výši 18 382 Kč. Žalobkyně nabídla v dopise ze dne 9. 7. 2018 žalovanému odkup jeho poloviny předmětného bytu za kupní cenu 1 800 000 Kč. Žalobkyně dále opakovaně vyzývala žalovaného ke zpřístupnění bytu a k vydání bezdůvodného obohacení v podobě poměrné části průměrného měsíčního nájemného za dobu, po kterou jí znemožnil užívat předmětný byt.

12. Podle § 1115 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („o. z.“), osoby, jimž náleží vlastnické právo k věci společně, jsou spoluvlastníky. Podle § 1121 každý ze spoluvlastníků je úplným vlastníkem svého podílu. Podle § 1120 odst. 1 o. z. plody a užitky ze společné věci se dělí podle poměru podílů. Podle § 1123 o. z. spoluvlastník může se svým podílem nakládat podle své vůle. Takové nakládání však nesmí být na újmu právům ostatních spoluvlastníků bez zřetele k tomu, z čeho vyplývají.

13. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

14. Dojde-li k omezení či k vyloučení z užívání společné věci některého ze spoluvlastníků, vzniká tomuto spoluvlastníkovi nárok za omezení jeho spoluvlastnického práva vůči tomu spoluvlastníkovi, který společnou věc užívá nad rámec svého vlastního spoluvlastnického podílu. V případě, že došlo k omezení spoluvlastnického práva svévolným jednáním některého ze spoluvlastníků, vzniká spoluvlastníku vyloučenému z užívání nárok na vydání bezdůvodného obohacení (…). Peněžitá náhrada za užívání věci bez právního důvodu musí být poskytnuta ve výši (zpravidla) obvyklého nájemného vynakládaného za užívání stejné nebo obdobné věci v daném místě, čase a za srovnatelných podmínek (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2017, sp. zn. 28 Cdo 3259/2017 a k určení hodnoty a výše bezdůvodného obohacení dále např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 25 Cdo 2578/98). Ke stejnému závěru dochází rovněž Ústavní soud České republiky, jenž uvádí, že užívá-li podílový spoluvlastník společnou věc bez právního důvodu nad rozsah odpovídající jeho spoluvlastnickému podílu, zasahuje do práva vlastnit majetek ostatních spoluvlastníků chráněného čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a vzniká mu na jejich úkor bezdůvodné obohacení (srov. stanovisko Ústavního soudu ze dne 16. 10. 2018, sp. zn. Pl ÚS-st. 48/18). Spoluvlastník, který společnou nemovitost užívá nad rámec svého spoluvlastnického podílu, nemusí ostatním spoluvlastníkům poskytovat peněžitou náhradu (ekonomickou protihodnotu užívání) pouze tehdy, prokáže-li existenci smlouvy o bezúplatném užívání společné nemovitosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3460/2016).

15. Soud v první řadě uvádí, že se vzhledem k totožným účastníkům řízení a okolnostem řízení předmětného s řízením vedeným pod sp. zn. 35 C 141/2017, kdy v daném řízení je žalobkyní požadováno bezdůvodné obohacení pouze za další období, při svém zkoumání zaměřil zejména na případnou změnu v dříve zjištěném užívání bytové jednotky, jež mohla v nově žalovaném období, tj. od srpna roku 2017 do května 2022, nastat. Zde pak soud dospěl k závěru, že bránění žalobkyni ze strany žalovaného v užívání předmětného bytu stále trvá. Žalobkyně soudu doložila opakované výzvy k vydání vznikajícího bezdůvodného obohacení, stejně jako snahu o odkup podílu žalovaného. Naopak žalovaný na svou obranu nedoložil žádné nové relevantní důkazní prostředky, odkázal se toliko na obsah spisu 35 C 141/2017, a jeho argumentace byla v zásadě totožná s obranou požitou v řízení sp. zn. 35 C 141/2017. Jinými slovy, soud považuje tvrzení žalobkyně o nemožnosti užívat bytovou jednotku v rozsahu svého podílu za prokázané, zatímco žalovaný žádné nové skutečnosti, pro které by povinnost hradit bezdůvodné obohacení žalobkyni bylo nedůvodné, neprokázal, a ani netvrdil. Soudu tak nebyla prokázána ani případná dohoda o bezúplatném užívání společné nemovitosti ve smyslu shora citované judikatury Nejvyššího soudu.

16. Ve chvíli, kdy má soud za prokázané užívání společné věci jedním ze spoluvlastníků nad rámec daného spoluvlastnického podílu, není již subjektivní stránka omezovaného vlastníka, resp. zda byl či nebyl tento vlastník ve výkonu svého vlastnického práva omezován dobrovolně, pro rozhodnutí o vydání bezdůvodného obohacení významná (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 4018/2017 či popř. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4287/2016, a ze dne 13. 9. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4445/2016).

17. Z tohoto důvodu soud blíže nezkoumal subjektivní stránku žalobkyně v žalovaném období, nicméně ve stručnosti lze v této souvislosti odkázat na doložené výzvy zaslané žalovanému, jež nepochybně prokazují rovněž nesouhlas žalobkyně se stávajícím užíváním bytu žalovaným nad rámec jeho spoluvlastnického podílu.

18. Ačkoli by šlo v souvislosti s argumentací žalovaného toliko odkázat na odůvodnění soudů v řízení vedením pod sp. zn. 35 C 141/2017, soud k námitkám žalovaného v tomto řízení uvádí, že žalovaný (i dle svého vlastního tvrzení) nebyl smluvní stranou kupní smlouvy ze dne 27. 3. 2017, existovala-li by tudíž podmínka předání klíčů pro platný převod spoluvlastnického podílu k předmětnému bytu, žalovaný by její splnění svou případnou nečinností nemohl ovlivnit. Takováto zákonná podmínka pro převod nemovitosti neexistuje a pro převod věcí nemovitých jsou dle zákonné úpravy rozhodné dva okamžiky: uzavření převodní smlouvy (titulus adquirendi) a následný vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí (modus adquirendi). Platnost těchto právních jednání pak žalovaný nenamítal, naopak žalobkyně řádný převod nemovitosti doložením těchto dokumentů prokázala. Tvrzené někdejší užívání jednoho z pokojů v bytě [celé jméno svědkyně], tvrzené znemožnění užívání bytu žalovanému výměnou zámku ze strany [celé jméno svědkyně], ačkoliv dle tvrzení paní [celé jméno svědkyně] to bylo naopak, ani námitku žalovaného, že paní [celé jméno svědkyně] měsíčně věnoval 3 000 Kč až 3 500 Kč za pronájem pokoje nacházejícího se v bytové jednotce, soud blíže nezkoumal, neboť se nijak nevztahují k předmětu tohoto řízení, jež se týká období po převodu spoluvlastnického podílu k bytu z paní [celé jméno svědkyně] na žalobkyni.

19. Ze všech uvedených důvodů soud shledal žalobu důvodnou a výrokem I. rozsudku jí vyhověl. Výši přisouzené částky pak soud vypočetl jako součet polovin (dle velikosti spoluvlastnického podílu žalobkyně) znalcem určeného nájemného za každý měsíc žalovaného období, přičemž za období od ledna 2019 do května 2022 žalobkyně požadovala nájemné toliko ve výši určené pro rok 2018 znalcem [příjmení] [příjmení].

20. O povinnosti žalobkyně doplatit soudu soudní poplatek ve výši 4 693 Kč (výrok II.) soud rozhodl podle § 6a odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. podle kterého, rozšíří-li se po podání návrhu na zahájení řízení předmět řízení, je poplatník povinen poplatek doplatit. Z výsledné požadované částky činí soudní poplatek 26 220 Kč s tím, že žalobkyně dosud uhradila 21 527 Kč. Povinnost doplatit rozdíl ve výši 4 693 tak soud žalobkyni uložil.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 190 644,40‬ Kč, přičemž tato částka představuje 78,20 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 89,10 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 10,90 %, jenž odpovídá částce částečného zpětvzetí žaloby ze dne 9. 5. 2022 z důvodu početní chyby na straně žalobkyně). Tyto náklady sestávají ze soudního poplatku v částce 26 220 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 240 300,50 Kč sestávající z částky 9 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 9 300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 19. 9. 2019, z částky 9 300 Kč za poradu s klientem přesahující jednu hodinu dle § 11 odst. 1 písm. c) a. t. ze dne 1. 11. 2019, z částky 9 300 Kč za návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 4. 11. 2019, z částky 9 300 Kč za písemné podání dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 20. 12. 2019, z částky 9 300 Kč za poradu s klientem přesahující jednu hodinu ze dne 18. 5. 2020, z částky 9 300 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 19. 5. 2020, z částky 9 300 Kč za písemné podání ze dne 15. 6. 2020, z částky 9 300 Kč za poradu s klientem přesahující jednu hodinu ze dne 19. 10. 2020, z částky 9 300 Kč za účast na jednání soudu ze dne 20. 10. 2020 a z částky 9 300 Kč za poradu s klientem přesahující jednu hodinu ze dne 7. 6. 2021 včetně jedenácti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 478 564,50 Kč sestávající z částky 10 220 Kč za návrh ve věci samé (rozšíření žaloby) ze dne 8. 6. 2021, z částky 10 220 Kč za další poradu s klientem přesahující jednu hodinu ze dne 20. 9. 2021 a z částky 10 220 Kč za účast na jednání soudu ze dne 22. 9. 2021 včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 524 384,50 Kč sestávající z částky 10 420 Kč za návrh ve věci samé (částečné zpětvzetí a rozšíření žaloby) ze dne 9. 5. 2022, z částky 10 420 Kč za další poradu s klientem přesahující jednu hodinu ze dne 2. 5. 2022, z částky 10 420 Kč za účast na jednání soudu ze dne 3. 5. 2022, z částky 10 420 Kč za další poradu s klientem přesahující jednu hodinu ze dne 4. 5. 2022, z částky 10 420 Kč za další poradu s klientem přesahující jednu hodinu ze dne 16. 8. 2022 a z částky 10 420 Kč za účast na jednání soudu ze dne 17. 8. 2022 včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 201 480 Kč ve výši 42 310,80 Kč.

22. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a neshledal důvod pro její prodloužení.