15 C 53/2022-109

Rubrum

Okresní soud v Náchodě rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Drahorádovou ve věci žalobce: ; [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [obec a číslo], zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [příjmení], sídlem [adresa], [obec] proti žalovaná: ; [celé jméno žalované], [datum narození], bytem [adresa], [obec] - [část obce] - o zaplacení 60 251,64 Kč s příslušenstvím (úvěr) takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 58 909,64 Kč s 13,64 % úrokem ročně z částky 58 909,64 Kč od [datum] do zaplacení, s 7,05 % úrokem z prodlení ročně z částky 58 909,64 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhá zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 342 Kč, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 37 471,16 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum] domáhal na žalované zaplacení částky 58 909,64 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku. Dále se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky smluvní pokuty ve výši 1 342 Kč a náhrady nákladů řízení. Žalobce uvedl, že mezi žalobcem (jako věřitelem) a žalovanou (jako dlužníkem) byla dne [datum] uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] na základě které byla dne [datum] vyplacena na účet uvedený ve smlouvě částka ve výši 60.000 Kč (dále jen jako„ smlouva o úvěru“). V souladu s čl. 2 odst. 2.4 smluvních ujednání smlouvy o úvěru, bylo žalované odesláno oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru [číslo] ze dne [datum]. Na základě smlouvy o úvěru byla žalobcem dne [datum] vyplacena na účet uvedený ve smlouvě o úvěru částka ve výši 60.000 Kč. Tento úvěr měl být žalovanou, spolu s úrokem za jeho poskytnutí, splacen ve 36 měsíčních splátkách po 4.630 Kč, počínaje měsícem listopadem 2012. Žalované byla dne [datum] vyplacena na její účet, který uvedla ve smlouvě o úvěru, částka ve výši 60.000 Kč. Žalovaná uhradila žalobci pouze následující částky: dne [datum] částka ve výši 2.000 Kč a dne [datum] částka ve výši 2.000 Kč. Z důvodu řádného nehrazení splátek byl úvěr zesplatněn. Žalobce své nároky vyplývající ze smlouvy přehodnotil a přepočítal uvedený úvěr, jako by byl úročen sazbou 13,64 % p. a., což je sazba dle časových řad [příjmení] vedených Českou národní bankou jako průměrná bankovní sazba v době vyplacení peněžních prostředků na účet žalovaného. Žalobce vycházel z § 502 odst. 1 obchodního zákoníku:„ Od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné.“ Žalobce dále dodává, že na úrok podle časových řad [příjmení] vedených Českou národní bankou jako průměrná bankovní sazba v době vyplacení peněžních prostředků na účet žalovaného by měl nárok i z titulu bezdůvodného obohacení, protože žalovaná vyplacené peníze obdržela a nadále užívala bez běžného úroku, čímž došlo ze strany žalovaných k obohacení, a to podle § 458 odst. 1 občanského zákoníku ([číslo]), kde se stanoví, že:„ Musí být vydáno vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením. Není-li to dobře možné, zejména proto, že obohacení záleželo ve výkonech, musí být poskytnuta peněžitá náhrada.“ Žalobce výše uvedené platby započetl nejprve na úhradu běžného úroku a následně na úhradu jistiny, a to dle § 330 odst. 2 obchodního zákoníku, který stanoví, že„ Při plnění peněžitého závazku se započte placení nejprve na úroky a potom na jistinu, neurčí-li dlužník jinak.“ Výsledný dluh na jistině proto činí částku 58.909,64 Kč. K tomu žalobce dále požaduje zákonný úrok z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení a dále obvyklý úrok ve výši 13,64 % p. a. z této částky od [datum] do zaplacení. Mezi žalobcem (jako věřitelem) a žalovanou (jako dlužníkem) byla dne [datum] uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] na základě které byla dne [datum] vyplacena na účet uvedený ve smlouvě částka ve výši 60.000 Kč (dále jen jako„ smlouva o úvěru“). V souladu s čl. 2 odst. 2.4 smluvních ujednání smlouvy o úvěru, bylo žalované odesláno oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru [číslo] ze dne [datum]. Na základě smlouvy o úvěru byla žalobcem dne [datum] vyplacena na účet uvedený ve smlouvě o úvěru částka ve výši 60.000 Kč. Tento úvěr měl být žalovanou, spolu s úrokem za jeho poskytnutí, splacen ve 36 měsíčních splátkách po 4.630 Kč, počínaje měsícem listopadem 2012. V čl. 12 odst. [číslo] bod a) a b) smluvních ujednání smlouvy o úvěru bylo sjednáno, že při prodlení splátky o více než 15 dní je smluvní pokuta 8 % z výše splátky (tj. [číslo]) a při prodlení splátky o více než 30 dní je smluvní pokuta 13 % z výše splátky (tj. [číslo]). Za prodlení s úhradou splátky [číslo] byla uplatněna jak smluvní pokuta ve výši 370,40 Kč, tak i smluvní pokuta ve výši 601,90 Kč. Za prodlení s úhradou splátky [číslo] byla uplatněna smluvní pokuta ve výši 370,40 Kč Celkem tak smluvní pokuty činí 1.342,70 Kč. Žalobce na smluvních pokutách, po zaokrouhlení dolů, dle vystavených penalizačních faktur, požaduje částku 1.342 Kč. Vystavené penalizační faktury jsou přílohou tohoto návrhu. Žalovaná byla k úhradě dlužné pohledávky ve smyslu § 142a o.s.ř. vyzvána dne [datum], kdy byla žalované odeslána předžalobní výzva k úhradě dlužné pohledávky.

2. Žalovaná se k žalobě v odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu vyjádřila tak, že žalobní nárok ani z části neuznává. Žalovaná poukázala na usnesení Okresního soudu v Náchodě č. j. [číslo jednací] ze dne 14. 12. 2021, kterým bylo soudem rozhodováno o jejím návrhu na zastavení exekuce. Okresní soud v Náchodě citovaným usnesením rozhodl o zastavení v celém rozsahu exekuce nařízené Okresním soudem v Náchodě dne 27. 3. 2014 pod č. j. [číslo jednací], pro pohledávku ve výši [částka] s příslušenstvím, ve věci oprávněné [právnická osoba] V odůvodnění citovaného usnesení soud v bodě 7. uvedl, že exekuční řízení bylo zahájeno podáním exekučního návrhu na podkladě dále uvedeného rozhodčího nálezu a v bodě 27. uzavřel, že„ rozhodčí nález [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 8. 4. 2013, [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum] a stal se vykonatelným dne [datum], nepovažuje za způsobilý exekuční titul“, a proto v celém rozsahu zastavil vedené exekuční řízení. Dále v odůvodnění citovaného usnesení je v bodě 9. popsán obsah rozhodčího spisu, ve kterém je též obsažen shora uvedený rozhodčí nález. Z obsahu spisu je zřejmé, že předmětem rozhodování v rozhodčím řízení byla práva a povinnosti účastníků plynoucí ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum], který měl být žalované poskytnut v částce 60.000 Kč. Z uvedených skutečností je zřejmé, že se žalobce podanou žalobou vůči žalované nyní domáhá zaplacení žalované částky na základě téhož právního nároku, na základě téhož právního důvodu, o kterém bylo již rozhodováno ve vedeném rozhodčím řízení, které bylo ukončeno vydáním pravomocného rozhodčího nálezu. Žalovaná je s ohledem na shora uvedené skutečnosti přesvědčena, že projednání věci na základě žaloby podané v tomto řízení brání překážka věci rozhodnuté. Předmětem řízení má být věc, o které již bylo v předchozím řízení pravomocně rozhodnuto. O stejnou věc jde tehdy, jde-li v novém řízení o tentýž nárok nebo stav, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto, a týká-li se stejného předmětu řízení a týchž osob. Tentýž předmět řízení je dán tehdy, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn (ze stejného skutku), viz usnesení NS ČR 29 Cdo 1838/2007. Týchž osob se řízení týká i v případě, že v pozdějším řízení vystupují právní nástupci (z důvodu universální nebo singulární sukcese) osob, které jsou (byly) účastníky již skončeného řízení, viz usnesení NS ČR 29 Cdo 254/2011. Žalovaná proto namítá překážku věci rozhodnuté dle ust. § 159a odst. 4 o. s. ř. a navrhuje, aby soud řízení zastavil dle ust. § 104 odst. 1 o. s. ř. Při rozhodnutí o zastavení řízení nechť soud uloží žalobci povinnost uhradit žalované náklady řízení, jejichž výše bude žalovanou specifikována na výzvu soudu. Žalovaná dále z preventivní procesní opatrnosti vznáší námitku promlčení proti nároku uplatňovanému žalobkyní ve vedeném řízení. Mělo-li dle tvrzení žalobkyně dojít k zesplatnění úvěru k [datum], pak počínaje dnem následujícím po uvedeném dni počala běžet promlčecí doba daná zákonem a nárok uplatňovaný žalobkyní je tak s ohledem na běh času zcela promlčen. Žalovaná je s ohledem na shora uvedené skutečnosti přesvědčena, že žaloba je zcela nedůvodná a navrhuje, aby soud řízení zastavil, případně, aby podanou žalobu jako nedůvodnou zamítl.

3. Žalobce k odporu žalované uvedl, že mezi žalobcem (jako věřitelem) a žalovanou (jako dlužníkem) byla dne [datum] uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] (dále jen jako„ smlouva o úvěru“). V souladu s čl. 2 odst. 2.4 smluvních ujednání smlouvy o úvěru, bylo žalobcem odesláno oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru [číslo] ze dne [datum]. Na základě smlouvy o revolvingovém úvěru byla dne [datum] vyplacena na účet uvedený ve smlouvě o úvěru částka ve výši 60.000 Kč. Tento úvěr měl být žalovanou, spolu s úrokem za jeho poskytnutí, splacen ve 36 měsíčních splátkách po 4.630 Kč, počínaje měsícem listopadem 2012. Z důvodu řádného nehrazení splátek byl úvěr zesplatněn a pohledávka byla uplatněna v rozhodčím řízení. Rozhodce [anonymizováno] [jméno] [příjmení], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec], vydala dne 8.4.2013 rozhodčí nález, [číslo jednací], kterým bylo žalované uloženo uhradit pohledávku ve výši [částka] s příslušenstvím, smluvní pokutu a náhradu nákladů rozhodčího řízení. Na základě tohoto rozhodčího nálezu byla vedena exekuce, která byla na základě usnesení Okresního soudu v Náchodě ze dne 14.12.2021, č. j. [číslo jednací], zastavena. Usnesení exekučního soudu bylo právnímu zástupci žalobce doručeno dne [datum]. Předmětné exekuční řízení bylo zastaveno zejména z důvodu nemravnosti uzavřené smlouvy, a tudíž její neplatnosti. Vydaný rozhodčí nález byl shledán nezpůsobilým exekučním titulem. Žalobce tak nemá řádný exekuční titul pro vymožení svého dluhu, který však dle hmotného práva nadále existuje. Ve vztahu k zastavení exekučního řízení žalobce uvádí, že samotné zastavení exekuce neznamená, že by žalobce ztrácel pohledávku, která mu byla přiznána dříve vydaným rozhodčím nálezem. Tato pohledávka, pokud existuje podle hmotného práva, existuje i nadále. Jiný režim mají pouze pohledávky, které byly založeny konstitutivním rozhodnutím rozhodce, tedy zejména náklady řízení, když tyto náklady žalobce prostřednictvím tohoto soudního řízení nevymáhá. Čistě z důvodu právní jistoty žalobce upozorňuje na skutečnost, že v daném případě není na místě případná námitka překážky rei iudicatae, tedy překážka věci pravomocně rozhodnuté. Žalobce v této souvislosti odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu ČR (viz například rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 31 Cdo 958/2012 a v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 ICdo 10/2013 a především rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 4460/2014), ve které bylo stanoveno, že:„ pokud byla exekuce zastavena z důvodu nezpůsobilého exekučního titulu – rozhodčího nálezu, vydaného na základě absolutně neplatné rozhodčí doložky, lze takovou pohledávku uplatnit novou žalobou u obecného soudu. Viz i § 16 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, který se v daném případě použije, a podle kterého je třeba ve lhůtě 30 dnů ode dne nabytí právní moci usnesení o zastavení exekuce podat tento návrh na vymožení pohledávky vyplývající ze smlouvy o úvěru soudní cestou. Tím jsou zachovány účinky podané žaloby u rozhodce a pohledávka tak není promlčena.“ Předmětný rozhodčí nález (i když nebyl zrušen v řízení o zrušení rozhodčího nálezu) totiž nemá žádné právní účinky a nevytváří překážku věci rozhodnuté ani překážku litispendence. Dle názoru žalobce nedošlo k promlčení pohledávek uplatňovaných v rámci tohoto soudního řízení. Žalobce opakovaně podotýká, že je důležité si v předmětném sporu uvědomit, že v minulosti probíhalo rozhodčí řízení, které vyústilo ve vydání rozhodčího nálezu. Po vydání rozhodčího nálezu zahájil žalobce exekuční řízení. Žalobce má za to, že došlo ke stavění běhu promlčecí lhůty. K nutnosti přihlížení ke stavění běhu promlčecí doby po dobu rozhodčího a následného exekučního řízení pak žalobce odkazuje žalovaného zejména na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 1. 6. 2016, sp. zn. 23 ICdo 19/2015, a dále na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.6.2016, sp. zn. 29 ICdo 41/2014, dle kterých dochází ke stavění běhu promlčecí doby i tehdy, je-li rozhodčí řízení zahájeno na základě neplatné rozhodčí doložky, jakož i v případě, kdy je rozhodčí nález, sice původně formálně vykonatelný, v důsledku následného posouzení exekučním soudem označen za rozhodčí nález, který nemá právní účinky. Je tedy nesporné, že po dobu rozhodčího a následného exekučního řízení došlo ke stavění běhu promlčecí doby. Ze shora uvedeného pak dále vyplývá, že podá-li věřitel poté, co byla exekuce pravomocně zastavena, bez zbytečného odkladu žalobu, jíž uplatní své právo přiznané mu formálně nezrušeným rozhodčím nálezem, nedochází k promlčení nároku, který dle hmotného práva nadále existuje (k tomu například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 33 Cdo 5258/2016 ze dne 12.10.2017 a 33 Cdo 3717/2017 ze dne 27.12.2017). Nejvyšší soud ČR taktéž uvedl, že ke stavění promlčecí doby lze v novém řízení u obecného soudu přihlédnout pouze tehdy, pokud věřitel nepodá novou žalobu k obecnému soudu bez zbytečného odkladu poté, co bylo exekuční řízení pravomocně zastaveno. Za lhůtu bez zbytečného odkladu přitom Nejvyšší soud ČR dle zmiňovaných rozhodnutí považuje lhůtu 30 dnů. S ohledem na výše uvedené je zřejmé, že pokud žalobce podal žalobu u obecného soudu ve lhůtě 30 dnů ode dne nabytí právní moci usnesení o zastavení exekuce, je nutné přihlédnout ke stavění běhu promlčecí doby po dobu trvání rozhodčího a následného exekučního řízení. S ohledem na výše uvedené proto žalobce nadále trvá na tom, že k promlčení žalobcem uplatněných nároků nedošlo, když žalobce podal žalobu u obecného soudu ve lhůtě 30 dnů ode dne nabytí právní moci usnesení o zastavení exekuce, a to i s ohledem na to, že žalobce má uzavření smlouvy o úvěru za platné. Bez ohledu na výše uvedené, neboť žalobce má nadále za to, že k promlčení jeho nároku nedošlo, pouze z důvodu právní jistoty, uvádí žalobce, že v případě vyhovění námitce promlčení, by byla shora uvedeným soudem přiznána ochrana právu, které bylo vykonáno v rozporu s dobrými mravy. Žalobce v této souvislosti odkazuje zejména na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 28 Cdo 4180/2013, ze dne 17.3.2014, ve kterém se tento soud zabýval souladem výkonu práv s dobrými mravy ve vztahu k námitce promlčení. V posuzovaném posoudil Nejvyšší soud ČR vznesenou námitku promlčení jako námitku uplatněnou v rozporu s dobrými mravy. Nejvyšší soud České republiky došel ve shora citovaném rozhodnutí k závěru, že není vyloučeno, aby soud, po zvážení konkrétních okolností případu i takový výkon práva, který odpovídá zákonu, shledal v rozporu s dobrými mravy, a byla mu proto soudem odepřena soudní ochrana. K obdobnému závěru došel Nejvyšší soud České republiky i v rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 3825/2011, ze dne 17.10.2012, a taktéž v rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 4223/2016, ze dne 20.12.2016. Není bez významu, že otázkou uplatňování námitky promlčení v rozporu s dobrými mravy se zabýval i Ústavní soud České republiky, a to ve svém nálezu II. ÚS 309/95, ze dne [datum] a nálezu I. ÚS 643/04. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem považuje žalobce žalovaným uplatněnou námitku promlčení za výkon práva v rozporu s dobrými mravy, neboť vymáhaná pohledávka dle hmotného práva nadále existuje. Dle čl. 12 odst. [číslo] písm. b) smluvních ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] v případě, kdy klient neuhradí 2 splátky dle aktuálního splátkového kalendáře řádně a včas, nebo v případě, že klient se ocitne v prodlení s úhradou splátky nebo její části o délce šedesát (60) dnů, stávají se automaticky okamžitě splatnými všechny dosud nesplatné závazky klienta vůči věřiteli dle Smlouvy o revolvingovém úvěru (tzn., že se zejména stávají okamžitě splatnými veškeré sjednané splátky úvěru až do konce sjednaného splátkového kalendáře; tedy jak jistina úvěru, tak běžný úrok k úvěru zahrnuté do těchto splátek. Dle čl. 12 odst. [číslo] smluvních ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] v případě, že se způsobem sjednaným v těchto smluvních ujednání stanou okamžitě splatnými všechny doposud nesplatné závazky klienta vůči věřiteli dle smlouvy o revolvingovém úvěru (dojde k zesplatnění úvěru), se veškeré v tom okamžiku nezaplacené původní splátky úvěru (zahrnující jak jistinu úvěru, tak běžný úrok úvěru) stávají součástí nové jistiny úvěru. [ulice] jistina úvěru je tak tvořena původní dosud nezaplacenou jistinou úvěru (součet původní jistiny úvěru splatné před zesplatněním úvěru a původní jistiny úvěru splatné v důsledku zesplatnění úvěru), dosud nezaplacenými běžnými úroky z úvěru splatnými před zesplatněním úvěru a dosud nezaplacenými běžnými úroky z úvěru splatnými v důsledku zesplatnění úvěru. Tuto novou jistinu jsou dlužníci povinni zaplatit nejpozději v den následujícím po dni, kdy k tomuto zesplatnění došlo. Věřitel je oprávněn požadovat, aby dlužníci v případě prodlení s hrazením takto zvýšené jistiny platili zákonem stanovenou sazbu úroku z prodlení z celé této nově vzniklé zvýšené jistiny (dále jen„ nová jistina úvěru“). Vzhledem k tomu, že se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou splátky úvěru o délce 60 dnů, došlo ke dni [datum] v souladu s uzavřenou smlouvou o revolvingovém úvěru [číslo] k okamžitému zesplatnění všech závazků vyplývající z této smlouvy o úvěru. O této skutečnosti byl žalovaný informován oznámením o zesplatnění ze dne [datum].

4. Z návrhu na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru/smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum] a Obecných ustanovení smlouvy o revolvingovém úvěru soud zjistil, že žalovaná dne [datum] podepsala návrh na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru. V tomto návrhu žalovaná žádala žalobce o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši [částka]. Dle tohoto návrhu měl být úvěr žalované poskytnut na dobu 36 měsíců a žalovaná měla tento splácet v pravidelných 36 měsíčních splátkách, každé po [částka] vždy nejpozději v 15. den v měsíci. Výpůjční úroková sazba úvěru měla činit 94,98 % ročně a tato byla sjednána jako pevná výpůjční sazba za celou dobu splácení úvěru. Předpokládaná výše RPSN na spotřebitelský úvěr činila 94,97 %. Dle tohoto návrhu za podmínek uvedených ve smlouvě mohl být žalované poskytnut jeden či postupně více revolvingů, čímž by došlo k prodloužení doby trvání úvěru způsobem sjednaným ve smluvních ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru, když celková výše úvěru se po poskytnutí každého revolvingu zvyšuje vždy o částku odpovídající výši poskytnutého revolvingu. Celý úvěr, tedy dosud nesplacená část úvěru navýšená o poskytnutý revolving, byl po poskytnutí každého revolvingu splatný v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 630 Kč. Výše revolvingu činila [částka], celková výše úvěru po poskytnutí revolvingu činila [částka]. Výpůjční úroková sazba revolvingu měla činit 77,40 % ročně a tato byla sjednána jako pevná výpůjční sazba za celou dobu splácení všech případně poskytnutých revolvingů. Předpokládaná výše RPSN úvěru po provedení revolvingu činila 78,94 %. Nedílnou součástí návrhu byly Obecné ustanovení smlouvy o revolvingovém úvěru, které žalovaná podepsala. Dle těchto ustanovení bylo mimo jiné sjednáno, že v případě, že výše úvěru akceptovatelná a přijatá věřitelem po posouzení schopnosti klienta splácet úvěr bude nižší než uvedená v návrhu na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru, a budou-li v případě klienta splněna hlediska opatrnosti a obezřetnosti úvěrování, je věřitel oprávněn schválit poskytnutí úvěru klientovi o nižší výši, než jaká byla uvedena v návrhu smlouvy. Při ponížení navrhované výše úvěru dojde i ke změně dalších parametrů poskytovaného úvěru uvedených v návrhu smlouvy. Veškeré parametry úvěru se však budou pohybovat v rozmezí Předsmluvních informací, které byly klientovi poskytnuty před uzavřením Smlouvy o revolvingovém úvěru (dále také jen SRÚ). Klient s touto úpravou konečných parametrů Smlouvy o revolvingovém úvěru výslovně souhlasí a prohlašuje, že má zájem o poskytnutí úvěru i s takto upravenými parametry a v této souvislosti se zavazuje respektovat takovouto výši úvěru jako konečnou a závaznou výši úvěru. Schválení tohoto úvěru oznámí věřitel klientovi písemným Oznámením o schválení úvěru, jehož součástí bude i oznámení o konečných parametrech úvěru, splátkový kalendář a jedno vyhotovení smlouvy o revolvingovém úvěru s akceptační doložkou věřitele. Smlouva o revolvingovém úvěru je uzavřena v okamžiku doručení Oznámení o schválení úvěru klientovi. Ze stejných listin má soud za prokázané, že akceptační doložka byla k návrhu připojena dne [datum] a tedy tento den došlo akceptaci návrhu žalované ze strany žalobce.

5. Z Předsmluvního formuláře [číslo listu] p.v. spisu soud zjistil, že základní celková výše spotřebitelského úvěru činila 70 000 Kč a výše revolvingu činila 43 337 Kč. Na základě posouzení úvěryschopnosti žalované mohlo dojít k ponížení základní celkové výše spotřebitelského úvěru až na částku 7 000 Kč, popř. návrh na uzavření smlouvy mohl být zamítnut. Stejně tak výše revolvingového úvěru mohla být takto ponížena až na výši 2 897 Kč pro úvěr STANDART a na výši 3 210 Kč pro úvěr [příjmení]. V případě, že by k ponížení základní celkové výše spotřebitelského úvěru a revolvingu došlo, došlo by zároveň ke změně ostatních parametrů. Výpůjční úroková sazba úvěru tak mohla být upravena až na 131,36 % pro úvěr STANDART a až na 166,70 % pro úvěr [příjmení], výpůjční úroková sazba u revolvingu mohla být upravena až na 113,45 % pro úvěr STANDART a až na 154,17 % pro úvěr [příjmení]. Předpokládaná výše RPSN na spotřebitelský úvěr mohla být upravena až na 131,36 % pro úvěr STANDART a až na 166,70 % pro úvěr [příjmení], předpokládaná výše RPSN úvěru po provedení revolvingu mohla být upravena až na 113,40 % pro úvěr STANDART a až na 154,17 % pro úvěr [příjmení]. Tento předsmluvní formulář žalovaná podepsala dne [datum].

6. Ze smluvních ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo listu] p.v. spisu soud zjistil, že v článku 5 bodu 5.1. žalovaná potvrdila svým podpisem, že v den podpisu návrhu SRÚ vystavila a odevzdala žalobci jednu vlastní blankosměnku na řad žalobce, bez uvedení údaje splatnosti, směnečné sumy a místa platebního, s doložkou„ bez protestu“. Dle bodu 5.4. žalovaná udělila souhlas věřiteli jako majiteli blankosměnky právo vyplnit na vystavené blankosměnce údaj splatnosti, směnečnou sumu a místo platební dle ustanovení specifikovaných v tomto bodu smluvních ujednání. V článku 12 bodu [číslo] písm. a) těchto smluvních ujednání bylo sjednáno, že v případě prodlení žalované s úhradou splátky nebo její části o více než 15 dnů po termínu splatnosti vzniká žalobci právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 8% z výše dlužné splátky. V bodu [číslo] písm. b) bylo sjednáno, že v případě prodlení žalované s úhradou splátky nebo její části o více než 30 dnů po termínu splatnosti vzniká žalobci právo nad rámec smluvní pokuty uvedené v bodu [číslo] písm. a) na úhradu další smluvní pokuty ve výši 13% z dlužné splátky. V bodu [číslo] bylo sjednáno, že v případě že se způsobem sjednaným v těchto smluvních ujednání stanou okamžitě splatnými všechny dosud nesplacené závazky žalované, se veškeré v tom okamžiku nezaplacené původní splátky úvěru (zahrnující jak jistinu úvěru, tak i běžný úrok) stávají součástí nové jistiny úvěru. [ulice] jistina úvěru je tak tvořena původní dosud nezaplacenou jistinou úvěru (součet původní jistiny úvěru splatné před zesplatněním úvěru a původní jistiny úvěru splatné v důsledku zesplatnění úvěru), dosud nezaplacenými běžnými úroky z úvěru splatnými před zesplatněním úvěru a dosud nezaplacenými běžnými úroky z úvěru splatnými v důsledku zesplatnění úvěru. Žalobce byl oprávněn požadovat, aby žalovaná v případě prodlení s hrazením této nové jistiny platila zákonem stanovenou sazbu úroku z prodlení z celé této nově vzniklé jistiny. V bodu [číslo] bylo sjednáno, že v případě, že žalovaná po zesplatnění úvěru způsobem sjednaným v těchto smluvních ujednáních nezaplatí částku odpovídající nové jistině úvěru ani ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy k tomuto zesplatnění úvěru došlo, vzniká žalobci právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 25 % z této dlužné částky. V čl. 12 bylo sjednáno, že v případě žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí částku odpovídající nové jistině úvěru dle článku 12 bodu [číslo] těchto smluvních ujednání ani v den následující po dni, kdy k tomuto zesplatnění úvěru došlo, vzniká žalobci právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,15 % z této nové jistiny úvěru za každý den prodlení dlužníka s její úhradou, a to až do jejího úplného zaplacení, a to i v případě, že žalobci vznikne nárok na pokutu dle bodu [číslo] tohoto smluvního ujednání.

7. Z hodnocení klienta, výpisu z nebankovního registru klientských informací, výpisu záznamů z registru [příjmení], kopie občanského průkazu žalované, potvrzení o výši pracovního příjmu, výplatních pásek, příkazu k povolení inkasa, souhlasu se zpracování osobních údajů soud zjistil, že žalobce zkoumal úvěryschopnost žalované jednak z registru [příjmení] a nebankovního registru klientských informací, zkoumal rodinné poměry žalované a další příjmové a výdajové složky jednak u žalované, tak i celé rodiny. Žalobce se za tímto účelem nechal předložit výpis z účtu žalované, potvrzení o výši pracovního příjmu žalované včetně výplatních pásek za období měsíců července až srpna 2012, ve kterých se příjem žalované pohyboval okolo [částka] měsíčně. Žalovaná pracovala u České pošty, s.p. s průměrným čistým měsíčním příjmem [částka]. Žalovaná v hodnocení klienta uvedla a podepsala, že ke dni [datum] u její osoby činí splátky půjček, úvěrů a leasingu, hypoték, atd. 0 Kč.

8. Z oznámení o schválení úvěru k č. SRÚ [číslo], splátkového kalendáře ke smlouvě o revolvingovém úvěru [číslo] dodejky č.l. 38 spisu soud zjistil, že žalobce dne dopisem ze dne [datum] oznámil žalované, že došlo ke schválení jejího návrhu na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne [datum] s tím, že doručením tohoto oznámení žalované došlo k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo]. Žalobce dále informoval žalovanou, že po posouzení její schopnosti splácet úvěr došlo ke schválení úvěru v základní celkové výši úvěru [částka] s tím, že další parametry úvěru jsou následující: základní doba trvání spotřebitelského úvěru činí 36 měsíců, výše revolvingu činí [částka] a celková výše úvěru po poskytnutí úvěru činí [částka], výpůjční úroková sazba úvěru činí 126,57 % ročně a tato byla sjednána jako pevná výpůjční sazba za celou dobu splácení úvěru (bez revolvingu), výpůjční úroková sazba revolvingu činí 104,38 % ročně a tato byla sjednána jako pevná výpůjční sazba za celou dobu splácení všech případně poskytnutých revolvingů. Předpokládaná výše RPSN na spotřebitelský úvěr činí 123,05 %, předpokládaná výše RPSN úvěru po provedení revolvingu činí 106,48 %. Úvěr měl být žalovanou splácen v pravidelných 36 měsíčních splátkách, každé po 4 630 Kč vždy nejpozději v 15. den v měsíci dle zaslaného splátkového kalendáře.

9. Z dokladu o vyplacení úvěru [číslo listu] soud zjistil, že žalované byla ze strany žalobce poskytnuta dne [datum] částka 60 000 Kč.

10. Z oznámení ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce oznámil žalované, že vzhledem k prodlení žalované s úhradou splátky úvěru u Smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] o délce 60 dnů, došlo tímto dnem v souladu s uzavřenou smlouvou k okamžitému zesplatnění všech závazků vyplývajících z této smlouvy. Žalobce tedy vyzval žalovanou k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru, běžných úroků a smluvních pokut.

11. Z Karty klienta [číslo listu] spisu, přehledu měsíčních splátek [číslo listu] spisu, faktur [číslo listu] spisu a přehledu započtení úhrad žalované na jistinu a úrok [číslo listu] spisu soud zjistil, že žalovaná na úvěr uhradila pouze 2 splátky, vždy po 2 000 Kč, tj. celkem 4 000 Kč, a to první dne [datum] a druhou dne [datum]. Žalobce fakturami ze dne [datum] [číslo] ze dne [datum] [číslo] vyúčtoval žalované smluvní pokutu za prodlení s úhradou měsíčních splátek (první a druhé měsíční splátky) v celkové výši 1 342 Kč. Ze stejných listin soud zjistil, že žalobce 1. splátku 2 000 Kč ze strany žalované započítal celou na dlužný úrok při sazbě 13,64 % ročně za období od [datum] do [datum] v celkové výši 2 192,14 Kč, dlužný úrok pak poté činil 192,14 Kč. 2. splátku ze strany žalované 2 000 Kč žalobce započítal jednak na jistinu dluhu (60 000 Kč) co do výše 1 090,36 Kč a jednak co do výše 909,64 Kč na dlužný úrok při sazbě 13,64 % ročně za období od [datum] do [datum] v celkové výši 717,50 Kč a na zbylý dlužný úrok za předešlé uvedené období ve výši 192,14 Kč. Dlužný úrok ke dni [datum] činil po započtení splátek ze strany žalované 0 Kč, dlužná jistina činila po započtení splátek ze strany žalované 58 909,64 Kč.

12. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné úvěrové pohledávky včetně sjednaného úroku dle smlouvy a smluvních pokut v celkové výši 209 692 Kč.

13. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] a poštovního podacího archu soud zjistil, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky 60 251,64 Kč (včetně smluvní pokuty ve výši 1 342 Kč), 13,64 0 úroku ročně z částky 58 909,64 Kč od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ročně z částky 58 909,64 Kč od [datum] do zaplacení, a to nejpozději do 7 dnů ode dne odeslání této výzvy. Výzva byla odeslána dne [datum].

14. Z databáze časových řad [příjmení] – přehled úrokových sazeb výše sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v letech 2004 [číslo] [číslo listu] p.v. spisu a [číslo listu] spisu soud zjistil, že v říjnu 2012, tedy v době schválení poskytnutého úvěru, činily průměrné úrokové sazby poskytnuté bankami domácnostem na spotřebu (fixace sazby nad 1 rok do 5 let včetně) 13,64 % ročně, průměrné úrokové sazby poskytnuté bankami domácnostem u kontokorentů a revolvingových úvěrů činily v tomto období 14,63 % ročně.

15. Z rozhodčí smlouvy ze dne [datum] a prohlášení o splnění informační povinnosti věřitele soud zjistil, že tato byla účastníky uzavřena ve stejný den kdy žalovaná podepsala návrh na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru. Dle této smlouvy měly být veškeré spory o nároky, které přímo nebo odvozeně vznikly či v budoucnu vzniknou z návrhu na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru či v souvislosti s ním, nebo z případně na základě uvedeného návrhu uzavřené smlouvy o revolvingovém úvěru, pokud byla uzavřena, a včetně sporů ze zajištění závazků z této smlouvy, avšak vyjma sporů ze směnek, nebo v souvislosti či v návaznosti na smlouvu o revolvingovém úvěru, rozhodovány v rozhodčím řízení. Vymezené spory měly být rozhodovány jediným rozhodcem, kterého zvolí žalobce ze seznamu pojatého do rozhodčí smlouvy, přičemž v tomto seznamu je zařazena i [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Rozhodčí řízení mělo být neveřejné a ústní, jednání však nebylo třeba nařizovat, jestliže dle rozhodce lze ve věci rozhodnout jen na základě účastníky řízení předložených listinných důkazů. Rozhodčí řízení mělo být ústní vždy, pokud o to jeden z účastníků řízení požádá a zároveň rozhodce shledá důvody pro nařízení ústního jednání. Účastníci řízení byli dle rozhodčí smlouvy oprávněni požádat o přezkum rozhodčího nálezu, o kterém měl rozhodovat tříčlenný přezkumný senát složený z rozhodců uvedených v seznamu pojatém do rozhodčí smlouvy, přičemž každá strany zvolí jednoho člena přezkumného senátu, kteří si následně zvolí třetího člena jako svého předsedu. Řízení o přezkumu rozhodčího nálezu mělo být neveřejné, ústní jednání mělo být nařízeno pouze na základě žádosti některého z účastníků řízení, nebo jestliže předložené písemnosti přezkumný senát shledá nedostačující pro rozhodnutí.

16. Z rozhodčího nálezu ze dne 8.4.2013 [číslo jednací] soud zjistil, že tímto nálezem byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 205 692 Kč s 7,05 % úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 7 208,58 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,15 % denně za každý den prodlení s úhradou částky 162 680 Kč od [datum] do zaplacení a náhradu nákladů rozhodčího řízení, to vše od 3 dnů ode dne doručení rozhodčího nálezu. Rozhodčí nález nabyl právní moci dne [datum]. Ze stejné listiny soud zjistil, že návrh na zahájení rozhodčího řízení byl ze strany žalobce doručen rozhodci dne [datum] a pohledávka byla uplatňována žalobcem z titulu dlužného úvěru vyplývajícího ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo].

17. Z usnesení Okresního soudu v Náchodě ze dne 14.12.2021, č.j. [číslo jednací] soud zjistil, že soud zastavil exekuci nařízenou Okresním soudem v Náchodě dne 27.3.2014 pod č. j. [číslo jednací], pro pohledávku ve výši [částka] s příslušenstvím, když soud konstatoval, že nepovažuje rozhodčí nález [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 8. 4. 2013, [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum] a stal se vykonatelným dne [datum], za způsobilý exekuční titul. V tomto směru odkázal i na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2020, sp. zn. [spisová značka], jímž bylo rozhodnuto ve skutkově podobné věci, kdy oprávněná s povinnou uzavřely smlouvu o úvěru, jejíž návrh byl povinnou podepsán dne [datum]. Na jejím základě oprávněná poskytla povinné úvěr ve výši 69 000 Kč, RPSN byla sjednána ve výši 134,53 % a celkem měla povinná oprávněné vrátit [částka] v měsíčních splátkách ve výši 6 535 Kč po dobu 24 měsíců. Ve smlouvě o úvěru byla současně sjednána i smluvní pokuta 0,15 % denně z nové jistiny (tvořené nesplacenými splátkami po zesplatnění úvěru, která nastoupí v případě, že dvě splátky nebudou zaplaceny řádně a včas nebo prodlením se splacením jedné splátky po dobu šedesáti dnů) do zaplacení. V době od [datum] do [datum] povinná uhradila pouze částku úhrnem 52 280 Kč, a proto povinná celou pohledávku ve výši [částka] (tedy částku [částka] po odečtení plnění povinné ve výši 52 280 Kč) dne [datum] zesplatnila. Oprávněné zároveň podle smlouvy o úvěru vzniklo právo na smluvní pokutu ve výši 0,15 % denně, a to nikoli z částky poskytnuté úvěrem, ale z nové jistiny ve výši [částka] (povinná přitom podstatnou část zapůjčených peněz s výjimkou částky [částka] zaplatila). Dle smluvních ujednání měla povinná oprávněné dále uhradit smluvní pokutu ve výši 26 140 Kč, tj. 25 % ze zbývající dlužné částky se zákonným úrokem z prodlení, přičemž toto navýšení o smluvní pokutu a zákonný úrok z prodlení bylo opět počítáno z nové jistiny ve výši [částka] a je tak další sankcí (smluvní pokutou) za řádné a včasné nesplacení úvěru. Na základě výše uvedeného lze shrnout, že v tomto konkrétním případě je oprávněnou požadované a rozhodcem přisouzené plnění natolik nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení povinné, že je na místě exekuci dle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu zastavit bez ohledu na pasivitu povinné při uzavírání předmětné úvěrové smlouvy a v řízení před rozhodcem. Jde totiž o výjimečný případ, kdy nepřiměřenost rozhodcem přisouzeného plnění je natolik zjevná a zásadní, že další okolnosti případu se stávají podružnými (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 20 Cdo 4022/2017). Usnesení Okresního soudu v Náchodě nabylo právní moci dne [datum].

18. Z dopisů žalované ze dne [datum] a ze dne [datum] adresovaných rozhodci [anonymizováno] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že žalovaná namítala, že poté, co jí byla po prověření její úvěryschopnosti snížena výše úvěru ovšem při stejných splátkách – 36 splátek po 4 630 Kč, novou smlouvy žalobci vrátila a žádala o upravení splátkového kalendáře, což však bylo ze strany žalobce odmítnuto. Žalobce s ní poté, co mu několikrát napsala, přestal komunikovat. Po obdržení oznámení o zesplatnění úvěru žalovaná žalobci opět napsala nesouhlasnou zprávu, avšak opět bez odpovědi. Žalovaná namítala, že žalobce jí nedal předem odsouhlasit novou výši úvěru a novou splátku. Nárok žalobce tedy žalovaná neuznává.

19. Z e-mailové komunikace mezi žalobcem a žalovanou č.l. 81 spisu soud zjistil, že žalovaná dne [datum] e-mailem vyrozuměla žalobce, že přestože bylo žalobcem řečeno, že nemůže splácet úvěr 70 000 Kč, byla ponechána pro úvěr 60 000 Kč stejná doba splatnosti i stejná výše splátek. Žalovaná uvedla, že smlouvu na 60 000 Kč nepodepsala a doufala, že jí bude upraven splátkový kalendář. Dále uvedla, že na ni žalobce spáchal podvod. Žalobce žalované dne [datum] sdělil, že doposud nebyla částka 60 000 Kč ze strany žalované vrácena a odstoupení od smlouvy již není možné, proto je třeba půjčku řádně splácet. Žalovaná odpověděla, že neposílala žádost o odstoupení od smlouvy, pouze chtěla upravit splátkový kalendář.

20. Z vyhlášky Krajského soudu v Hradci Králové ze dne [datum], č.j. [insolvenční spisová značka], přehledu závazků ze dne [datum], usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne [datum], č.j. [insolvenční spisová značka], usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne [datum], č.j. [insolvenční spisová značka], usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne [datum], č.j. [insolvenční spisová značka] soud zjistil, že dne [datum] bylo zahájeno insolvenční řízení ve věci dlužníka – [celé jméno žalované] (dále také jen jako dlužník). Dlužnice sama dne [datum] sepsala seznam všech jejích závazků, jejichž součástí byly i závazky, které byla povinna hradit ještě před datem [datum]. Dne [datum] byl zjištěn úpadek dlužníka a soud povolil řešení úpadku oddlužením. Dne [datum] byl zrušen konkurs na majetek dlužníka, neboť pro uspokojení věřitelů byl majetek dlužníka nepostačující. Mezi věřitele bylo v rámci insolvenčního řízení rozděleno 0 Kč.

21. Z přihlášek pohledávek ze spisu vedeného u Krajského soudu v Hradci Králové sp.zn. [insolvenční spisová značka] soud zjistil, že do insolvenčního řízení se přihlásili tito věřitelé dlužníka (žalované): [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], [příjmení] [anonymizována dvě slova], [příjmení] [anonymizována dvě slova], [webová adresa]. V době kdy žalovaná podepisovala návrh na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru, tedy ke dni [datum] existovaly pohledávky těchto společností: [právnická osoba] (pohledávka ze smlouvy o půjčce ze dne [datum], přihlášena ve výši jistiny [částka] + příslušenství), [právnická osoba] (pohledávka ze smlouvy o úvěru ze dne [datum], přihlášena ve výši jistiny [částka] + příslušenství), [právnická osoba] (pohledávka [číslo] ze smlouvy o kontokorentu ke smlouvě o osobním účtu ze dne [datum], přihlášena ve výši jistiny [částka] + příslušenství, pohledávka [číslo] ze smlouvy o úvěru ze dne [datum], přihlášena ve výši jistiny [částka] + příslušenství), [právnická osoba] (pohledávka ze smlouvy o úvěru ze dne [datum], přihlášena ve výši jistiny [částka] + příslušenství), [právnická osoba] (pohledávka ze smlouvy o úvěru ze dne [datum], přihlášena ve výši jistiny [částka] + příslušenství), [příjmení] [anonymizována dvě slova] (pohledávka ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] – původní věřitel společnost [právnická osoba], přihlášena ve výši jistiny [částka] + příslušenství), [příjmení] [anonymizována dvě slova] (pohledávka ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum] – původní věřitel společnost [právnická osoba], přihlášena ve výši jistiny [částka] + příslušenství), [webová adresa]. (pohledávka ze smlouvy o úvěru, splatnost pohledávky nastala dne [datum], přihlášena ve výši jistiny [částka] + příslušenství, přihláška byla podána opožděně).

22. Soud po provedeném dokazování dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu:

23. Žalovaná dne [datum] podepsala návrh na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru, ve kterém žádala žalobce o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 70 000 Kč. Dle tohoto návrhu měl být úvěr žalované poskytnut na dobu 36 měsíců a žalovaná měla tento splácet v pravidelných 36 měsíčních splátkách, každé po 4 630 Kč vždy nejpozději v 15. den v měsíci. Výpůjční úroková sazba úvěru měla činit 94,98 % ročně a tato byla sjednána jako pevná výpůjční sazba za celou dobu splácení úvěru. Předpokládaná výše RPSN na spotřebitelský úvěr činila 94,97 %. Dle tohoto návrhu za podmínek uvedených ve smlouvě mohl být žalované poskytnut jeden či postupně více revolvingů, čímž by došlo k prodloužení doby trvání úvěru způsobem sjednaným ve smluvních ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru, když celková výše úvěru se po poskytnutí každého revolvingu zvyšuje vždy o částku odpovídající výši poskytnutého revolvingu. Celý úvěr, tedy dosud nesplacená část úvěru navýšená o poskytnutý revolving, byl po poskytnutí každého revolvingu splatný v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 630 Kč. Výše revolvingu činila 43 337 Kč, celková výše úvěru po poskytnutí revolvingu činila [částka]. Výpůjční úroková sazba revolvingu měla činit 77,40 % ročně a tato byla sjednána jako pevná výpůjční sazba za celou dobu splácení všech případně poskytnutých revolvingů. Předpokládaná výše RPSN úvěru po provedení revolvingu činila 78,94 %. Nedílnou součástí návrhu byly Obecné ustanovení smlouvy o revolvingovém úvěru, které žalovaná podepsala. Dle těchto ustanovení bylo mimo jiné sjednáno, že v případě, že výše úvěru akceptovatelná a přijatá věřitelem po posouzení schopnosti klienta splácet úvěr bude nižší než uvedená v návrhu na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru, je věřitel oprávněn schválit poskytnutí úvěru klientovi o nižší výši, než jaká byla uvedena v návrhu smlouvy. Při ponížení navrhované výše úvěru dojde i ke změně dalších parametrů poskytovaného úvěru uvedených v návrhu smlouvy. Veškeré parametry úvěru se však budou pohybovat v rozmezí Předsmluvních informací, které byly klientovi poskytnuty před uzavřením Smlouvy o revolvingovém úvěru. Klient s touto úpravou konečných parametrů Smlouvy o revolvingovém úvěru výslovně souhlasí a prohlašuje, že má zájem o poskytnutí úvěru i s takto upravenými parametry a v této souvislosti se zavazuje respektovat takovouto výši úvěru jako konečnou a závaznou výši úvěru. Schválení tohoto úvěru oznámí věřitel klientovi písemným Oznámením o schválení úvěru, jehož součástí bude i oznámení o konečných parametrech úvěru, splátkový kalendář a jedno vyhotovení smlouvy o revolvingovém úvěru s akceptační doložkou věřitele. Smlouva o revolvingovém úvěru je uzavřena v okamžiku doručení Oznámení o schválení úvěru klientovi. Dle Předsmluvních informací mohlo dojít na základě posouzení úvěryschopnosti žalované k ponížení základní celkové výše spotřebitelského úvěru až na částku 7 000 Kč, popř. návrh na uzavření smlouvy mohl být zamítnut. Stejně tak výše revolvingového úvěru mohla být takto ponížena až na výši [částka] pro úvěr STANDART a na výši 3 210 Kč pro úvěr [příjmení]. V případě, že by k ponížení základní celkové výše spotřebitelského úvěru a revolvingu došlo, došlo by zároveň ke změně ostatních parametrů. Výpůjční úroková sazba úvěru tak mohla být upravena až na 131,36 % pro úvěr STANDART a až na 166,70 % pro úvěr [příjmení], výpůjční úroková sazba u revolvingu mohla být upravena až na 113,45 % pro úvěr STANDART a až na 154,17 % pro úvěr [příjmení]. Předpokládaná výše RPSN na spotřebitelský úvěr mohla být upravena až na 131,36 % pro úvěr STANDART a až na 166,70 % pro úvěr [příjmení], předpokládaná výše RPSN úvěru po provedení revolvingu mohla být upravena až na 113,40 % pro úvěr STANDART a až na 154,17 % pro úvěr [příjmení]. Tento předsmluvní formulář žalovaná podepsala také dne [datum]. Téhož dne žalovaná podepsala listinu nazvanou hodnocení klienta, ve které uvedla a svým podpisem stvrdila, že ke dni [datum] u její osoby činí splátky půjček, úvěrů a leasingu, hypoték, atd. 0 Kč. Žalobce zkoumal úvěryschopnost žalované jednak z registru [příjmení] a nebankovního registru klientských informací, zkoumal rodinné poměry žalované a další příjmové a výdajové složky jednak u žalované, tak i celé rodiny. Žalobce se za tímto účelem nechal předložit potvrzení o výši pracovního příjmu žalované včetně výplatních pásek za období měsíců července až srpna 2012. Nechal si předložit i výpis z účtu žalované. Žalovaná pracovala u České pošty, s.p. s průměrným čistým měsíčním příjmem 18 362 Kč. Dne [datum] žalovaná uzavřela se žalobcem také rozhodčí smlouvu, dle které měly být veškeré spory o nároky, které přímo nebo odvozeně vznikly či v budoucnu vzniknou z návrhu na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru či v souvislosti s ním, nebo z případně na základě uvedeného návrhu uzavřené smlouvy o revolvingovém úvěru, pokud byla uzavřena, a včetně sporů ze zajištění závazků z této smlouvy, avšak vyjma sporů ze směnek, nebo v souvislosti či v návaznosti na smlouvu o revolvingovém úvěru, rozhodovány v rozhodčím řízení. Vymezené spory měly být rozhodovány jediným rozhodcem, kterého zvolí žalobce ze seznamu pojatého do rozhodčí smlouvy, přičemž v tomto seznamu je zařazena i [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Dne [datum] došlo ze strany žalobce k akceptaci návrhu žalované na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru. Žalobce žalované zaslal i oznámení o schválení úvěru, ve kterém žalovanou informoval, že po posouzení její schopnosti splácet úvěr došlo ke schválení úvěru v základní celkové výši úvěru 60 000 Kč s tím, že další parametry úvěru jsou následující: základní doba trvání spotřebitelského úvěru činí 36 měsíců, výše revolvingu činí 36 670 Kč a celková výše úvěru po poskytnutí úvěru činí 96 670 Kč, výpůjční úroková sazba úvěru činí 126,57 % ročně a tato byla sjednána jako pevná výpůjční sazba za celou dobu splácení úvěru (bez revolvingu), výpůjční úroková sazba revolvingu činí 104,38 % ročně a tato byla sjednána jako pevná výpůjční sazba za celou dobu splácení všech případně poskytnutých revolvingů. Předpokládaná výše RPSN na spotřebitelský úvěr činí 123,05 %, předpokládaná výše RPSN úvěru po provedení revolvingu činí 106,48 %. Úvěr měl být žalovanou splácen v pravidelných 36 měsíčních splátkách, každé po 4 630 Kč vždy nejpozději v 15. den v měsíci dle zaslaného splátkového kalendáře. Součástí smlouvy o revolvingovém úvěru byla Smluvní ujednání, dle kterých v článku 5 bodu 5.1. žalovaná potvrdila svým podpisem, že v den podpisu návrhu SRÚ vystavila a odevzdala žalobci jednu vlastní blankosměnku na řad žalobce, bez uvedení údaje splatnosti, směnečné sumy a místa platebního, s doložkou„ bez protestu“. Dle bodu 5.4. žalovaná udělila souhlas věřiteli jako majiteli blankosměnky právo vyplnit na vystavené blankosměnce údaj splatnosti, směnečnou sumu a místo platební dle ustanovení specifikovaných v tomto bodu smluvních ujednání. V článku 12 bodu [číslo] písm. a) bylo sjednáno, že v případě prodlení žalované s úhradou splátky nebo její části o více než 15 dnů po termínu splatnosti vzniká žalobci právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 8% z výše dlužné splátky. V bodu [číslo] písm. b) bylo sjednáno, že v případě prodlení žalované s úhradou splátky nebo její části o více než 30 dnů po termínu splatnosti vzniká žalobci právo nad rámec smluvní pokuty uvedené v bodu [číslo] písm. a) na úhradu další smluvní pokuty ve výši 13% z dlužné splátky. V bodu [číslo] bylo sjednáno, že v případě že se způsobem sjednaným v těchto smluvních ujednání stanou okamžitě splatnými všechny dosud nesplacené závazky žalované, se veškeré v tom okamžiku nezaplacené původní splátky úvěru (zahrnující jak jistinu úvěru, tak i běžný úrok) stávají součástí nové jistiny úvěru. [ulice] jistina úvěru je tak tvořena původní dosud nezaplacenou jistinou úvěru (součet původní jistiny úvěru splatné před zesplatněním úvěru a původní jistiny úvěru splatné v důsledku zesplatnění úvěru), dosud nezaplacenými běžnými úroky z úvěru splatnými před zesplatněním úvěru a dosud nezaplacenými běžnými úroky z úvěru splatnými v důsledku zesplatnění úvěru. Žalobce byl oprávněn požadovat, aby žalovaná v případě prodlení s hrazením této nové jistiny platila zákonem stanovenou sazbu úroku z prodlení z celé této nově vzniklé jistiny. V bodu [číslo] bylo sjednáno, že v případě, že žalovaná po zesplatnění úvěru způsobem sjednaným v těchto smluvních ujednáních nezaplatí částku odpovídající nové jistině úvěru ani ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy k tomuto zesplatnění úvěru došlo, vzniká žalobci právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 25 % z této dlužné částky. V čl. 12 bylo sjednáno, že v případě žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí částku odpovídající nové jistině úvěru dle článku 12 bodu [číslo] těchto smluvních ujednání ani v den následující po dni, kdy k tomuto zesplatnění úvěru došlo, vzniká žalobci právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,15 % z této nové jistiny úvěru za každý den prodlení dlužníka s její úhradou, a to až do jejího úplného zaplacení, a to i v případě, že žalobci vznikne nárok na pokutu dle bodu [číslo] tohoto smluvního ujednání. V říjnu 2012 činily průměrné úrokové sazby poskytnuté bankami domácnostem na spotřebu (fixace sazby nad 1 rok do 5 let včetně) 13,64 % ročně, průměrné úrokové sazby poskytnuté bankami domácnostem u kontokorentů a revolvingových úvěrů činily v tomto období 14,63 % ročně. Dne [datum] byla žalované ze strany žalobce poskytnuta částka [částka]. Žalovaná v prosinci 2012 vyslovila nesouhlas s nastavenými parametry úvěru uvedenými v oznámení o schválení úvěru a žádala o upravení splátkového kalendáře. Od smlouvy neodstoupila. Žalovaná úvěr řásně nesplácela, za celou dobu uhradila pouze 2 splátky, vždy po 2 000 Kč. Žalobce tyto započetl jednak na dlužný úrok (v sazbě 13,64 % ročně) vyčíslený ke dni [datum] a jednak na dlužnou jistinu. Dopisem ze dne [datum] žalobce žalované oznámil že vzhledem k prodlení žalované s úhradou splátky úvěru u Smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] o délce 60 dnů, došlo tímto dnem v souladu s uzavřenou smlouvou k okamžitému zesplatnění všech závazků vyplývajících z této smlouvy. Žalobce žalovanou vyzval k úhradě všech jejích závazků ze smlouvy, včetně smluvních pokut, které jí vyúčtoval. Žalované byl dopis žalobce doručen. Dne [datum] byl rozhodci doručen ze strany žalobce návrh na zahájení rozhodčího řízení. Rozhodčím nálezem ze dne 8.4.2013, [číslo jednací] byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 205 692 Kč s 7,05 % úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 7 208,58 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,15 % denně za každý den prodlení s úhradou částky [částka] od [datum] do zaplacení a náhradu nákladů rozhodčího řízení, to vše od 3 dnů ode dne doručení rozhodčího nálezu. Rozhodčí nález nabyl právní moci dne [datum]. Žalobce následně na žalovanou podal exekuční návrh. Usnesením Okresního soudu v Náchodě ze dne 14.12.2021, č.j. [číslo jednací] soud zastavil exekuci nařízenou Okresním soudem v Náchodě dne 27.3.2014 pod č. j. [číslo jednací], pro pohledávku ve výši [částka] s příslušenstvím, když soud konstatoval, že nepovažuje rozhodčí nález [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 8. 4. 2013, [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum] a stal se vykonatelným dne [datum], za způsobilý exekuční titul. Usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Dopisem ze dne [datum] žalobce vyzval znovu žalovanou k úhradě dlužné pohledávky, ve výši [částka] (včetně smluvní pokuty ve výši 1 342 Kč), 13,64 % úroku ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to nejpozději do 7 dnů ode dne odeslání této výzvy. Dne [datum] bylo zahájeno insolvenční řízení ve věci dlužníka – [celé jméno žalované]. Dlužnice sama dne [datum] sepsala seznam všech jejích závazků, jejichž součástí byly i závazky, které byla povinna hradit ještě před datem [datum]. Dne [datum] byl zjištěn úpadek dlužníka a soud povolil řešení úpadku oddlužením. Dne [datum] byl zrušen konkurs na majetek dlužníka, neboť pro uspokojení věřitelů byl majetek dlužníka nepostačující. Mezi věřitele bylo v rámci insolvenčního řízení rozděleno 0 Kč. Věřitelé přihlásili svoje pohledávky do insolvenčního řízení. V době kdy žalovaná podepisovala návrh smlouvy o revolvingovém úvěru, tedy ke dni [datum] existovaly pohledávky těchto společností (přihlášených věřitelů): [právnická osoba] (pohledávka ze smlouvy o půjčce ze dne [datum], přihlášena ve výši jistiny 1 900 Kč + příslušenství), [právnická osoba] (pohledávka ze smlouvy o úvěru ze dne [datum], přihlášena ve výši jistiny 5 000 Kč + příslušenství), [právnická osoba] (pohledávka [číslo] ze smlouvy o kontokorentu ke smlouvě o osobním účtu ze dne [datum], přihlášena ve výši jistiny 15 000 Kč + příslušenství, pohledávka [číslo] ze smlouvy o úvěru ze dne [datum], přihlášena ve výši jistiny [částka] + příslušenství), [právnická osoba] (pohledávka ze smlouvy o úvěru ze dne [datum], přihlášena ve výši jistiny [částka] + příslušenství), [právnická osoba] (pohledávka ze smlouvy o úvěru ze dne [datum], přihlášena ve výši jistiny [částka] + příslušenství), [příjmení] [anonymizována dvě slova] (pohledávka ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] – původní věřitel společnost [právnická osoba], přihlášena ve výši jistiny [částka] + příslušenství), [příjmení] 5 B.V. (pohledávka ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum] – původní věřitel společnost [právnická osoba], přihlášena ve výši jistiny [částka] + příslušenství), [webová adresa] (pohledávka ze smlouvy o úvěru, splatnost pohledávky nastala dne [datum], přihlášena ve výši jistiny 5 000 Kč + příslušenství, přihláška byla podána opožděně).

24. Podle ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále také jen obč. zák.), výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

25. Podle ustanovení § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, je neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

26. Podle ustanovení § 420 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti.

27. Podle ustanovení § 442 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Podle odst. 2 stejného zákonného ustanovení se škoda hradí v penězích; požádá-li však o to poškozený a je-li to možné a účelné, hradí se škoda uvedením do předešlého stavu.

28. Podle ustanovení § 451 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odst. 2 stejného zákonného ustanovení je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

29. Podle ustanovení § 502 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné.

30. Podle ustanovení § 517 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jestliže jej nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě věřitelem mu poskytnuté, má věřitel právo od smlouvy odstoupit; jde-li o plnění dělitelné, může se odstoupení věřitele za těchto podmínek týkat i jen jednotlivých plnění. Podle odst. 2 stejného zákonného ustanovení jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

31. Podle § 1 nařízení vlády 142/1994 Sb. ve znění účinném v době započetí prodlení žalované s úhradou dlužné pohledávky, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o sedm procentních bodů.

32. Žaloba je v části důvodná.

33. V daném případě se soud nejprve musel zabývat otázkou (a také námitkou žalované stran absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy), zda je úvěrová smlouva uzavřená mezi účastníky platným právním úkonem a tedy musel zkoumat, za jakých okolností byla tato smlouva uzavřena, a to za pomocí kritérií judikaturou Nejvyššího soudu vytyčených ve vztahu ke smluvní pokutě, úrokům, zajištění pohledávky, apod.

34. Je třeba konstatovat, že samotná ustanovení smlouvy o revolvingovém úvěru včetně smluvní podmínek (obecná ustanovení smlouvy o revolvingovém úvěru, smluvní ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru) a předsmluvního formuláře byla formulářově předtištěna a jednoznačně tak neumožňovala slabší straně (v daném případě žalované jakožto spotřebitelce) jejich modifikaci. Již v samotném návrhu na uzavření revolvingového úvěru bylo poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši [částka] podmíněno výpůjční úrokovou sazbou úvěru 94,98 % ročně. Předpokládaná výše RPSN na spotřebitelský úvěr pak měla činit 94,97 %. Žalované mohl být také poskytnut jeden či postupně více revolvingů. Při výši revolvingu [částka], měla činit výpůjční úroková sazba revolvingu 77,40 % ročně a předpokládaná výše RPSN úvěru po provedení revolvingu měla činit 78,94 %. Nedílnou součástí návrhu byla Obecná ujednání, dle kterých bylo poskytnutí úvěru podmíněno souhlasem žalované, že po posouzení schopnosti žalované splácet úvěr, je žalobce oprávněn schválit poskytnutí úvěru o nižší výši, než jaká byla uvedena v návrhu smlouvy a při ponížení navrhované výše úvěru dojde současně i ke změně dalších parametrů poskytovaného úvěru uvedených v návrhu smlouvy. Tyto parametry úvěru byly specifikovány v Předsmluvních informacích, které také byly žalované předloženy k podpisu na předtištěném formuláři, do jehož obsahu nemohla žalovaná zasahovat a ovlivnit tak jejich obsah. Žalovaná podpisem obecných ujednání dopředu prohlásila, že s tímto souhlasí, má zájem o poskytnutí úvěru i s takto upravenými parametry a v této souvislosti se zavazuje respektovat takovouto výši úvěru jako konečnou a závaznou výši úvěru. Dle těchto předsmluvních informací, na základě posouzení úvěryschopnosti žalované, mohlo dojít k ponížení základní celkové výše spotřebitelského úvěru až na částku [částka], popř. návrh na uzavření smlouvy mohl být zamítnut. Stejně tak výše revolvingového úvěru mohla být takto ponížena až na výši [částka] pro úvěr STANDART a na výši [částka] pro úvěr [příjmení]. V případě, že by k ponížení základní celkové výše spotřebitelského úvěru a revolvingu došlo, došlo by zároveň ke změně ostatních parametrů. Výpůjční úroková sazba úvěru tak mohla být upravena až na 131,36 % pro úvěr STANDART a až na 166,70 % pro úvěr [příjmení], výpůjční úroková sazba u revolvingu mohla být upravena až na 113,45 % pro úvěr STANDART a až na 154,17 % pro úvěr [příjmení]. Předpokládaná výše RPSN na spotřebitelský úvěr mohla být upravena až na 131,36 % pro úvěr STANDART a až na 166,70 % pro úvěr [příjmení], předpokládaná výše RPSN úvěru po provedení revolvingu mohla být upravena až na 113,40 % pro úvěr STANDART a až na 154,17 % pro úvěr [příjmení]. Následně žalobce dopisem ze dne [datum] oznámil žalované, že došlo ke schválení jejího návrhu na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne [datum] s tím, že doručením tohoto oznámení žalované došlo k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo]. Žalobce dále informoval žalovanou, že po posouzení její schopnosti splácet úvěr došlo ke schválení úvěru avšak v základní celkové výši úvěru 60 000 Kč s tím, že další parametry úvěru jsou následující: základní doba trvání spotřebitelského úvěru činí 36 měsíců, výše revolvingu činí 36 670 Kč a celková výše úvěru po poskytnutí úvěru činí 96 670 Kč, výpůjční úroková sazba úvěru činí 126,57 % ročně a tato byla sjednána jako pevná výpůjční sazba za celou dobu splácení úvěru (bez revolvingu), výpůjční úroková sazba revolvingu činí 104,38 % ročně a tato byla sjednána jako pevná výpůjční sazba za celou dobu splácení všech případně poskytnutých revolvingů. Předpokládaná výše RPSN na spotřebitelský úvěr činí 123,05 %, předpokládaná výše RPSN úvěru po provedení revolvingu činí 106,48 %. Úvěr měl být žalovanou splácen v pravidelných 36 měsíčních splátkách, každé po 4 630 Kč vždy nejpozději v 15. den v měsíci dle zaslaného splátkového kalendáře. Z uvedeného je patrné, že žalobce následně ponížil skutečnou výši poskytnutého úvěru, kdy však výše splátek a jejich počet zůstal nezměněn, vzrostla tak celková cena (náklady), za kterou byl úvěr žalované poskytnut. Výše smluvního úroku byla v dané době zcela nepřiměřená, neboť podstatně přesahovala úrokovou míru obvyklou v době uzavření smlouvy (cca 13,64 % ročně). Stanovená výše RPSN je dle soudu také zcela nepřiměřená a jedná se tudíž o ujednání hrubě odporující dobrým mravům.

35. Nedílnou součástí úvěrové smlouvy byla i Smluvní ujednání. V těchto byla sjednána řada sankcí různého druhu pro případ prodlení žalované se splácením úvěru. Jednak byla úvěrové pohledávka zajištěna blankosměnkou, kterou žalovaná v den podpisu návrhu SRÚ vystavila a odevzdala žalobci, blankosměnka byla vystavena na řad žalobce bez uvedení údaje splatnosti, směnečné sumy a místa platebního, s doložkou„ bez protestu“. Dále byla sjednána v článku 12 řada smluvních pokut opět při prodlení žalované s úhradou plnění vyplývajících ze SRÚ, kdy u některých z nich docházelo k jejich kumulaci. V případě prodlení žalované s úhradou splátky nebo její části o více než 15 dnů po termínu splatnosti vznikalo žalobci právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 8% z výše dlužné splátky. V případě prodlení žalované s úhradou splátky nebo její části o více než 30 dnů po termínu splatnosti vznikalo žalobci právo nad rámec již uvedené smluvní pokuty (8% z dlužné splátky) na úhradu další smluvní pokuty ve výši 13% z dlužné splátky. V případě, že se všechny dosud nesplacené závazky žalované stanou okamžitě splatnými, se veškeré v tom okamžiku nezaplacené původní splátky úvěru (zahrnující jak jistinu úvěru, tak i běžný úrok) stávaly součástí nové jistiny úvěru. [ulice] jistina úvěru pak byla tvořena původní dosud nezaplacenou jistinou úvěru (součet původní jistiny úvěru splatné před zesplatněním úvěru a původní jistiny úvěru splatné v důsledku zesplatnění úvěru), dosud nezaplacenými běžnými úroky z úvěru splatnými před zesplatněním úvěru a dosud nezaplacenými běžnými úroky z úvěru splatnými v důsledku zesplatnění úvěru. Žalobce byl oprávněn požadovat, aby žalovaná v případě prodlení s hrazením této nové jistiny platila zákonem stanovenou sazbu úroku z prodlení z celé této nově vzniklé jistiny. V případě, že žalovaná tuto novou jistinu neuhradila ani ve lhůtě 10 dnů ode dne zesplatnění, vznikalo žalobci právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 25 % z této dlužné částky. V případě, že žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatila částku odpovídající nové jistině úvěru ani v den následující po dni, kdy k tomuto zesplatnění úvěru došlo, vznikalo žalobci právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,15 % z této nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalované s její úhradou, a to až do jejího úplného zaplacení, a to i v případě, že žalobci vznikl nárok na pokutu 25 % z dlužné částky nové jistiny dle výše uvedeného. Dle názoru soudu i tato další ustanovení smlouvy o úvěru, která obsahují značné množství zajišťovacích prostředků různého druhu, jež jsou obsahem obecných ustanovení smlouvy o úvěru, jsou neplatná pro rozpor s dobrými mravy.

36. Je třeba konstatovat, jak dovodil i Ústavní soud ve svých rozhodnutí sp.zn. I. ÚS 199/11 a sp.zn. III. ÚS 4084/12, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, tedy zejména nebankovním společnostem poskytujících úvěry spotřebitelům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Ustanovení formulářových smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna, do jejichž znění nemá spotřebitel možnost jakkoliv zasáhnout a ovlivnit jejich obsah, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní. [příjmení], kdy klientům jsou vnucována smluvní ujednání v podobě zajištění biankosměnkou, smluvními pokutami ve výši desítek procent z dlužné částky nastupujícími již při prodlení v řádech jednotek týdnů, je nutno považovat za nepřijatelné a uvedená ujednání označit za neplatná pro jednoznačný rozpor s dobrými mravy. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že klient takového subjektu smlouvu podepsal, a to dokonce ani v situaci, kdy by ve smluvních podmínkách bylo obsaženo ujednání, že klientovi se takto stanovené smluvní pokuty nebo zajištění biankosměnkou nejeví nepřiměřené či odporující dobrým mravům. Tyto závěry pak ve své rozhodovací praxi přijal i Nejvyšší soud (srov. např. usnesení ze dne 21.3.2018 sp.zn. 20 Cdo 3324/2017).

37. S ohledem na všechny výše popsané okolnosti, za kterých byla smlouva o revolvingovém úvěru sjednána, kdy žalovaná neměla možnost ovlivnit obsah samotné smlouvy, v době podpisu návrhu smlouvy o revolvingovém úvěru jí nebyly dopředu známy konkrétní parametry poskytovaného úvěru, avšak žalovaná, pokud jí měl být úvěr poskytnut, byla nucena s těmito dopředu vyslovit souhlas, s ohledem na výši úrokových sazeb a výši RPSN a s ohledem na velké množství ujednaných zajišťovacích prostředků různého druhu – úroky z prodlení, blankosměnka, smluvní pokuty, které se navzájem kumulují včetně ujednání o nové výši jistiny (v případě prodlení žalované), ze které bude vycházet nejen smluvní pokuta, ale i úrok z prodlení, má soud za to, že smlouva o revolvingovém úvěru jako celek je neplatná pro rozpor s dobrými mravy.

38. V řízení bylo prokázáno (zejména dokladem o vyplacení úvěru č.l. 40 spisu) a žalovaná tuto skutečnost nikterak nerozporovala, že žalobce dne [datum] zaslal žalované na účet finanční prostředky ve výši 60 000 Kč. Jelikož smlouva o revolvingovém úvěru byla neplatným právním úkonem, představují tyto prostředky výši bezdůvodného obohacení na straně žalované, které je žalovaná povinna žalobci vydat, tedy vrátit. Žalovaná dosud žalobci uhradila celkem částku 4 000 Kč, kdy na dlužnou jistinu 60 000 Kč byla žalobcem započtena částka 1 090,36 Kč (o zbylé výši úhrad blíže v odůvodnění úroku ve výši 13,64% ročně). Dlužná jistina (a tedy výše bezdůvodného obohacení) tak činí částku 58 909,64 Kč. Jelikož žalovaná dosud tuto částku žalobci nevrátila, uložil soud žalované splnit tuto povinnost v rozsahu požadovaném žalobcem, a to v obecné třídenní pariční lhůtě dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., a to včetně úroku z prodlení, jehož výši a počátek splatnosti soud shledává se zákonem souladnou, neodporující skutkovým zjištěním soudu. K samotnému zákonnému úroku z prodlení soud dodává, že bezdůvodné obohacení představuje závazkový právní vztah, z nějž pohledávka vzniká tomu, na jehož úkor se jiný bezdůvodně obohatil, a dluh tomu, kdo obohacení získal, přičemž bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu, doba plnění je u nich obvykle vázána na výzvu věřitele podle § 563 obč. zák., teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným a dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. V daném případě žalobce prokazatelně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky výzvou ze dne [datum]. Žalovaná předmětnou výzvu žalobce obdržela, když tuto skutečnost potvrdila i ve svém dopise adresovaném rozhodci [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne [datum]. Úrok z prodlení požadovaný žalobcem v žalobě je tedy uplatňován po právu.

39. Soud se dále zabýval nárokem žalobce na zaplacení úroku ve výši 13,64 % ročně z částky 58 909,64 Kč (tedy dlužné jistiny) od [datum] do zaplacení. Jak bylo uvedeno výše, smlouva o revolvingovém úvěru byla shledána neplatnou pro rozpor s dobrými mravy, žalobce tak nemá právo na úroky z úvěru z titulu této smlouvy o revolvingovém úvěru. Soud však nemohl v tomto případě odhlédnout od samotného jednání žalované v době podpisu návrhu na SRÚ a dalších dokumentů dne [datum]. Žalovaná podepsala dne [datum] mimo jiné listinu nazvanou hodnocení klienta, ve které uvedla a svým podpisem také stvrdila, že ke dni [datum] u její osoby činí splátky půjček, úvěrů a leasingu, hypoték, atd. 0 Kč. Žalovaná přitom prokazatelně k tomuto datu měla několik úvěrů a půjček, které byla povinna splácet. Tato skutečnost byla prokázána nejenom insolvenčním spisem vedeným u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp.zn. [insolvenční spisová značka], kdy sama žalovaná jakožto dlužnice dne [datum] sepsala seznam všech svých závazků, jejichž součástí byly i závazky, které byla povinna hradit ještě před datem [datum]. Tito věřitelé se přihlásili do insolvenčního řízení a z těchto přihlášek bylo prokázáno, že v době kdy žalovaná podepisovala návrh smlouvy o revolvingovém úvěru, tedy ke dni [datum], měla již s různými společnostmi (bankovními i nebankovnímu poskytovateli úvěrů a půjček) uzavřeny smlouvy o úvěru či smlouvy o půjčce (celkem 9 smluv), které byla povinna splácet. Jelikož však žalovaná tyto nesplácela, výše přihlášených pohledávek těchto věřitelů dosáhla v insolvenčním řízení částky (jistina bez příslušenství) cca [částka]. [jméno] žalovaná na jednání soudu dne [datum] poukázala na zmiňovaný insolvenční spis s tím, že žalobce nedostatečně zkoumal její úvěryschopnost, když v době 2012 již měla dluhy a byla předlužena. Na dotaz soudu žalovaná uvedla, že skutečně podepsala nepravdivou informaci v kartě hodnocení klienta stran počtu splátek půjček, úvěrů, leasingů, výživného, hypoték apod., tedy že v té době činily 0 Kč, když samozřejmě nějaké úhrady splácet měla. Na jednání soudu dne [datum] se žalovaná snažila svoje tvrzení zmírnit, když uváděla, že už si nevzpomíná, jestli skutečně uváděla, že má nulové splátky, uváděla, že na minulém jednání se cítila zaskočena. Soud však tomuto tvrzení žalované neuvěřil. Žalovaná na jednání dne [datum] vystupovala sebevědomě, bylo zřejmé, že si byla po celou dobu vědoma svých (dřívějších) závazků, své tvrzení o tom, že žalobci uvedla nepravdivou informaci stran výše jiných splátek sdělila soudu bez jakéhokoliv zaváhání, navíc ještě před dotazem soudu stran sdělení nepravdivé informace žalobci, sama žalovaná navrhla jako důkaz spis insolvenčního soudu s tím, že v době 2012 již byla předlužena. Žalovaná přesto dne [datum] podepsala, že její splátky jiných úvěrů, půjček, atd. činí [částka], tedy že nemá žádné jiné finanční závazky tohoto charakteru. Soud konstatuje, že tímto jednáním žalované, která úmyslně žalobci při sjednávání úvěru zamlčela informace ohledně svých dalších závazků (nesplacených úvěrech a půjčkách), mohla být naplněna skutková podstata trestného činu úvěrového podvodu dle ustanovení § 211 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku. Tento trestní čin by však v této době již byl promlčen. Žalovaná jednoznačně porušila svoje povinnosti vyplývající z § 9 odst. 3 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době sepisu návrhu SRÚ a listiny hodnocení klienta, a to, že poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr. Žalovaná žalobci úmyslně zatajila, ačkoliv byla ze strany žalobce na tyto skutečnosti dotazována, informace o tom, že již v této době je povinna splácet 9 jiných úvěrů a půjček a že v této době tyto splácet nezvládá a je předlužena. Pokud by tyto informace žalobci byly dopředu sděleny, je vysoce pravděpodobné, že žalobce by žalované žádný úvěr neposkytl právě s ohledem na její finanční nesolventnost a finanční prostředky poskytnuté žalované by využil v rámci úvěrové smlouvy s jiným klientem. Z těchto prostředků by pak žalobci s ohledem na obvyklý běh věcí plynul zisk představující (minimálně) běžný úrok ve výši průměrné úrokové sazby poskytnuté bankami domácnostem na spotřebu v říjnu 2012, tedy ve výši 13,64 % ročně (viz. odstavec 14 tohoto rozsudku). Jelikož žalovaná porušila svoji povinnost, když úmyslně (i po dotazu žalobce) žalobci zamlčela při sjednávání úvěru informace ohledně svých dalších závazků (nesplacených úvěrech a půjčkách) a tedy informace nezbytné pro posouzení její úvěryschopnosti, a tím způsobila žalobci škodu v podobě ušlého zisku ve výši obvyklého úroku požadovaného za úvěry, který poskytovaly banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy (tedy 13,64 % ročně), a to z poskytnuté částky 60 000 Kč (resp. od [datum] již pouze z částky 58 909,64 Kč představující jistinu po započtení úhrady žalované 1 090,36 Kč) ode dne jejího poskytnutí, tj. od [datum] do úplného zaplacení, je žalovaná povinna žalobci tento ušlý zisk nahradit. Jak bylo uvedeno výše, žalovaná dosud na celkovou dlužnou pohledávku uhradila částku 4 000 Kč a to dne [datum] částku 2 000 Kč a dne [datum] částku [částka]. Žalobce 1. splátku 2 000 Kč ze strany žalované započítal celou na dlužný úrok při sazbě 13,64 % ročně z částky 60 000 Kč za období od [datum] do [datum] v celkové výši 2 192,14 Kč, dlužný úrok poté činil 192,14 Kč. 2. splátku ze strany žalované 2 000 Kč žalobce započítal jednak na jistinu dluhu (60 000 Kč) co do výše 1 090,36 Kč a jednak co do výše 909,64 Kč na dlužný úrok při sazbě 13,64 % ročně z částky 60 000 Kč za období od [datum] do [datum] v celkové výši 717,50 Kč a na zbylý dlužný úrok za předešlé uvedené období ve výši 192,14 Kč. Dlužný úrok ke dni [datum] činil po započtení splátek ze strany žalované 0 Kč, dlužná jistina činila po započtení splátek ze strany žalované 58 909,64 Kč. Žalobce postupoval zcela v souladu s ustanovení § 330 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, dle kterého se při plnění peněžitého závazku placení započte nejprve na úroky a potom na jistinu, neurčí-li dlužník jinak. Žalovaná nespecifikovala, zda její platby směřují na úhradu jistiny či úroků. Proto žalobce nepochybil, když úhrady žalované nejprve započetl na dlužný úrok představující ušlý zisk a teprve jejich zbylou část na jistinu. V tomto směru soud považuje za vhodné upozornit na skutečnost, že i vztah z bezdůvodného obohacení vzniklého přijetím z neplatného právního úkonu (neplatné smlouvy o úvěru) a náhrady škody je obchodním závazkovým vztahem a proto na problematiku započtení plnění dopadá úprava obchodního zákoníku (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.8.2003 sp.zn. 29 Odo 813/2001). S ohledem na uvedené, soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci úrok ve výši 13,64 % ročně z částky 58 909,64 Kč od [datum] do zaplacení, a to v obecné třídenní pariční lhůtě dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.

40. Soud však žalobu zamítl v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka] (výrok II. rozsudku). Tato smluvní pokuta byla sjednána ve Smluvních ujednáních smlouvy o revolvingovém úvěru, které byly nedílnou součástí smlouvy o revolvingovém úvěru. S ohledem na závěr soudu o neplatnosti smlouvy o revolvingovém úvěru, nevznikl žalobci nárok na její zaplacení.

41. Žalovaná namítala, že projednání věci na základě žaloby podané v tomto řízení brání překážka věci rozhodnuté, když předmětem tohoto řízení je věc, o které již bylo v pravomocně rozhodnuto v předchozím rozhodčím řízení vedeném rozhodcem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pod sp. [značka automobilu] [číslo]. Soud k tomuto uvádí, že je pravdou, že o stejné věci, která je předmětem tohoto řízení bylo již rozhodováno rozhodčím nálezem ze dne 8.4.2013, [číslo jednací], který měl nabýt právní moci dne [datum]. V daném případě však soud shledal smlouvu o revolvingovém úvěru neplatnou pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Je-li neplatná smlouva o úvěru, pak je dle názoru soudu neplatná i rozhodčí smlouva sjednaná pro účely řešení sporů plynoucích z této úvěrové smlouvy, z čehož vyplývá také nedostatek pravomoci rozhodce. I na tento případ, kdy byla sjednána samostatná rozhodčí smlouva, se totiž uplatní názor Ústavního soudu vyjádřený v nálezu sp.zn. III. ÚS 4084/12, že neplatnost úvěrové smlouvy způsobuje neplatnost i rozhodčí doložky. Sjednanou samostatnou rozhodčí smlouvu lze totiž obsahově a z hlediska jejího účelu považovat za rozhodčí doložku. Úvěrová smlouva a rozhodčí smlouva spolu v této věci tvoří jeden obchodní konstrukt, kdy rozhodčí smlouva byla podepsána ve stejný den jako návrh na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru a smlouvy tak byly zcela evidentně provázané, a jedna bez druhé by nebyla možná, což svědčí o charakteru rozhodčí smlouvy coby rozhodčí doložky (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp.zn. I. ÚS 3962/18). S ohledem na závěr soudu o nedostatku pravomoci rozhodce vydat výše specifikovaný rozhodčí nález, je třeba uzavřít, že nejde o překážku věci rozhodnuté, jestliže o stejné věci, týkající se stejného předmětu řízení a týchž osob bylo již rozhodnuto rozhodčím nálezem vydaným rozhodcem, jenž neměl k vydání takového rozhodčího nálezu pravomoc (k tomu viz. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.9.2015, sp.zn. 23 Cdo 4460/2014).

42. Žalovaná dále namítala promlčení žalobcem uplatňovaného nároku, a to s ohledem na skutečnost, že k zesplatnění úvěru mělo dojít k datu [datum], počínaje dnem následujícím po uvedeném dni počala běžet promlčecí doba daná zákonem a s ohledem na běh času je tedy nárok žalobce zcela promlčen. Soud k tomuto uvádí, že k zepslatnění úvěru došlo ke dni [datum] (jak bylo prokázáno oznámení ze dne [datum]). Dne [datum] byl podán ze strany žalobce návrh na zahájení rozhodčího řízení, které bylo pravomocně ukončeno dne [datum] (kdy toto datum mělo odpovídat právní moci vydaného rozhodčího nálezu [číslo jednací]). Z úřední činnosti a usnesení Okresního soudu v Náchodě ze dne 14.12.2021, č.j. [číslo jednací] je soudu známo, že exekuční řízení bylo zahájeno podáním exekučního návrhu žalobcem jakožto oprávněným dne [datum], přičemž soudní exekutor byl provedením exekuce pověřen a exekuce byla nařízena Okresním soudem v Náchodě dne 27. 3. 2014 pod č. j. [číslo jednací]. Zmiňovaným usnesením ze dne [datum] byla exekuce v celém rozsahu zastavena, usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Dne [datum] podal žalobce žalobu ke zdejšímu soudu. K tomuto je třeba ještě zmínit, že vztah z bezdůvodného obohacení získaného přijetím plnění z neplatné smlouvy o úvěru (§ 497 a násl. obch. zák.) je obchodním závazkovým vztahem; právo na vydání tohoto bezdůvodného obohacení se promlčuje ve čtyřleté promlčecí době podle ustanovení § 397 obch. zák. (k tomu blíže rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27.8.2003 sp.zn. 29 Odo 813/2001). Tento závěr Nejvyššího soudu lze dle názoru soudu v daném případě aplikovat i na běh promlčecí doby u náhrady škody spočívající v ušlém zisku žalobce ve výši obvyklých úroků. Dle názoru soudu je v otázce běhu promlčecí doby nutno se přiklonit k názoru žalobce stran stavení promlčecí doby po dobu rozhodčího a následného exekučního řízení. V tomto směru i soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 1.6.2016 sp.zn. 23 ICdo 19/2015, ve kterém Nejvyšší soud uzavřel, že ke stavení běhu promlčecí doby dochází i tehdy, je-li rozhodčí řízení zahájeno na základě neplatné rozhodčí doložky. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30.6.2016, sp.zn. 29 ICdo 41/2014 pak Nejvyšší soud dospěl k závěru, že v témže duchu má (musí) být posuzován běh promlčecí doby poté, co rozhodčí řízení skončí rozhodčím nálezem, jenž formálně nabyl právní moci a měl se stát vykonatelným, leč který byl podle následného posouzení exekučním soudem nebo insolvenčním soudem označen za rozhodčí nález, který nemá žádné právní účinky, jelikož byl vydán mimo rámec pravomoci rozhodce. Jinak řečeno, dokud exekuční soud v exekučním řízení, případně insolvenční soud v incidenčním sporu neurčí (neuvede v důvodech svého rozhodnutí), že rozhodčí nález nemá žádné právní účinky, jelikož byl vydán mimo rámec pravomoci rozhodce, je nutno posuzovat promlčení nároků z něj plynoucích jako u rozhodčího nálezu, jenž takovou vadou netrpí. Pokud formálně nezrušený rozhodčí nález vydaný mimo rámec pravomoci rozhodce nemá v exekučním řízení žádné právní účinky, pak věřitel nemůže mít při takovém postupu (co do otázky promlčení nároku) méně práv, než kolik by se mu jich dostalo, kdyby byl rozhodčí nález odklizen (pro nedostatek pravomoci rozhodce) soudem v řízení vedeném podle úpravy obsažené v zákoně č. 216/1994 Sb. Ze srovnání účinků rozhodnutí, kterým byla exekuce zastavena, a rozhodnutí podle § 34 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb. vyplývá, že podal-li žalobce poté, co exekuce byla pravomocně zastavena, bez zbytečného odkladu žalobu (jako tomu bylo v daném případě), jíž uplatnil právo přiznané formálně nezrušeným rozhodčím nálezem, k promlčení nedošlo (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12.10.2017 sp.zn. 33 Cdo 5258/2016). Námitka promlčení vznesená žalovanou tak není důvodná (a to ani v případě, že by se právo promlčovalo ve dvouleté promlčecí době podle § 106 odst. 1 a § 107 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku).

43. Namítala-li žalovaná, že dle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. má věřitel právo na úrok z prodlení pouze pokud splnil své povinnosti, kdy však dle názoru žalované žalobce v tomto případě porušil zákon, své povinnosti tedy nesplnil a na úrok z prodlení tedy nemá právo, pak soud k tomuto uvádí, že v daném případě (a na uplatňovaný zákonný úrok z prodlení) je nutné aplikovat právní úpravu zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, konkrétně jeho ustanovení § 517, dle kterého dlužník, který svůj dluh nesplní řádně a včas, je v prodlení a věřitel má právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu. V daném případě, s ohledem na neplatnost smlouvy o revolvingovém úvěru, byla žalovaná povinna vydat žalobci bezdůvodného obohacení ve výši 58 909,64 Kč (výše poskytnutého plnění žalobcem po odečtení úhrady žalované započtené na jistinu dluhu). Žalobce řádně žalovanou vyzval k vrácení výše bezdůvodného obohacení, žalovaná však tuto částku dosud (tedy po více jak 9 letech) žalobci nevrátila. Byla to tedy žalovaná, kdo porušil svoji povinnost vydat žalobci bezdůvodné obohacení. Jelikož je tedy žalovaná v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, je povinna žalobci vedle tohoto plnění uhradit i příslušný požadovaný zákonný úrok z prodlení.

44. Namítala-li žalovaná, že úrok z prodlení by neměl být žalobci přiznán po dobu, kdy bylo vedeno insolvenční řízení u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp.zn. [insolvenční spisová značka], a to s ohledem na ustanovení § 170 zákona č. 182/2006 Sb. insolvenčního zákona, pak soud k tomuto uvádí, že uvedené ustanovení obsahuje taxativní výčet nároků a jejich příslušenství, které nelze uspokojit v žádné formě řešení úpadku dlužníka, tedy v rámci insolvenčního řízení. V daném případě bylo však insolvenční řízení ukončeno, když insolvenční soud usnesením ze dne [datum] zrušil konkurs na majetek dlužníka, neboť pro uspokojení věřitelů byl majetek dlužníka nepostačující. Mezi věřitele bylo v rámci insolvenčního řízení rozděleno 0 Kč. Dle názoru soudu zde není dána žádná zákonná překážka, proč by úrok z prodlení nemohl být žalobci v daném případě přiznán i po dobu, kdy probíhalo výše uvedené insolvenční řízení.

45. Pouze na okraj soud k námitce žalované stran neplatnosti smlouvy s ohledem na nedostatečné zkoumání její úvěryschopnosti ze strany žalobce uvádí, že v daném případě byl návrh SRÚ učiněn dne [datum] a v této době žalobce také zkoumal schopnost žalované úvěr splácet. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 24.2.2013, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. [příjmení] zákon o spotřebitelském úvěru před novelou (zákon č. 43/2013 Sb.) však přímo nestanovil (absolutní) neplatnost smlouvy v případě, že nebyly řádně splněny uvedené povinnosti. Soud si je však vědom rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 2.3.2019 sp.zn. 33 Cdo 201/2018, ve kterém Nejvyšší soud dospěl k závěru, že„ I v režimu úpravy ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. účinné před novelou zákonem č. 43/2013 Sb. má nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru řádně prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit důsledky v podobě absolutní neplatnosti takto uzavřené smlouvy“. V daném případě však má soud za to, že žalobce schopnost žalované jakožto spotřebitelky splácet poskytovaný úvěr posuzoval s odbornou péčí. Žalobce zkoumal rodinné poměry žalované a další příjmové a výdajové složky u žalované a její rodiny. Vycházel přitom jednak z údajů poskytnutých samotnou žalovanou, jednak z jiných zdrojů. Žalobce si obstaral výpis z nebankovního registru klientských informací a výpis záznamů z registru [příjmení]. Od žalované si nechal předložit potvrzení o výši pracovního příjmu žalované včetně výplatních pásek za období měsíců července až srpna 2012, ve kterých se příjem žalované pohyboval okolo 18 000 Kč měsíčně. Dále si nechal od žalované předložit i výpis z jejího bankovního účtu, z něhož si udělal obrázek o měsíčních výdajích žalované. Žalobce posuzoval příjmy žalované a její výdaje (nájemné, inkaso, doprava, výdaje na děti, atd.), vzal v potaz volné zdroje žalované. Skutečnost, že žalovaná záměrně žalobci uvedla nepravdivé informace stran počtu splátek půjček, úvěrů, leasingů, výživného, hypoték apod., tedy že v této době činily 0 Kč, ačkoliv v této době měla již minimálně 9 dalších závazků vyplývajících z různých smluv o úvěrech či půjčkách, které byla povinna splácet, nemůže jít dle názoru soudu k tíži žalobce i s přihlédnutím k tomu, že by nikdo neměl těžit ze svého protiprávního jednání. Nadto soud dodává, že tato skutečnost však nic nemění na výše uvedeném závěru soudu o neplatnosti smlouvy o revolvingovém úvěru z důvodu jejího zjevného rozporu s dobrými mravy.

46. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř., podle kterého i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Protože byl žalobce ve věci (až na nepatrnou část požadované smluvní pokuty ve výši 1 342 Kč) úspěšný, má právo na náhradu nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 411 Kč dle položky 2/1 písm. c) sazebníku soudních poplatků zákona č. 549/1991 Sb., odměny za zastupování advokátem v celkové výši 24 780 Kč, tj. za 7 úkonů právní služby po 3 540 Kč dle § 7 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. – převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, vyjádření k odporu žalované ze dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum], vyjádření k výzvě soudu dne [datum] a účast na jednání soudu dne [datum], 7 režijních paušálů za 7 úkonů právní pomoci po [částka], ztráty času v celkové výši 800 Kč za 8 půlhodin po 100 Kč, cestovného v celkové výši 1 295,34 Kč za 2x cestu [obec] - [obec] a zpět (celkem obě cesty 180 km) [značka automobilu] [anonymizováno], [registrační značka], o průměrné spotřebě 5,3 l [číslo] km a ceně nafty a opotřebení dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., a 21 % DPH, celkem tedy 37 471,16 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalované povinnost zaplatit náklady řízení k rukám zástupce účastníka.

47. Žalovaná k nákladům řízení uváděla, že soud by neměl žalobci přiznat právo na jejich náhradu, když jsou zde dány skutečnosti hodné zvláštního zřetele spočívající v tom, že žalobce porušil zákon a požadoval nemravný úrok. Soud však má za to, že v daném případě zde žádné důvody hodné zvláštního zřetele, pro které by přicházela v úvahu aplikace ustanovení § 150 o.s.ř., dány nejsou. Soud naopak upozorňuje na jednání samotné žalované, která ačkoliv od počátku tvrdila, že smlouva o revolvingovém úvěru je neplatná, ani po více jak 9 letech nevrátila žalobci bezdůvodné obohacení, které na její straně vzniklo, tedy částku, která jí byla ze strany žalobce dne [datum] zaslána na účet. Dále je třeba poukázat na skutečnost, že sama žalovaná porušila svoji povinnost, když žalobci při sjednávání úvěrové smlouvy záměrně zatajila, resp. uvedla nepravdivé informace stran počtu splátek půjček, úvěrů, leasingů, atd., a to že v této době činily 0 Kč, ačkoliv měla již minimálně 9 dalších závazků vyplývajících z různých smluv o úvěrech či půjčkách, které byla povinna splácet. S ohledem na uvedené, soud přiznal v řízení úspěšnému žalobci náhradu nákladů řízení.

Poučení