15 C 614/2015-305

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Jolanou Stonawskou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] [anonymizována dvě slova] [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení 1 000 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 1 000 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 000 000 Kč od 24. 8. 2015 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 3 900 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou, došlou zdejšímu soudu dne 21. 10. 2015, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 1 000 000 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši od 24. 8. 2015 do zaplacení představující přiměřené zadostiučinění nemajetkové újmy, která vznikla jednáním (resp. nezákonnou nečinností) žalované. Žalobu odůvodnil tím, že je vlastníkem rodinného domu [adresa] na pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], v městském obvodu [stát. instituce] a [část obce]. V tomto domě žije od svého narození v roce 1966, v současnosti se svou ženou, dvěma dcerami a se svou matkou. Na území tohoto městského obvodu jsou dlouhodobě a výrazně překračovány hodnoty imisních limitů pro částice [anonymizována tři slova] a [anonymizováno] a [anonymizováno] (a) [anonymizováno]. [anonymizována tři slova] [anonymizováno] a [anonymizováno] má negativní vliv na dýchací a kardiovaskulární systém. Chronické působení prachových částic bylo prokázáno už od [anonymizována dvě slova] u [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] u [anonymizováno]. [příjmení] (a) pyren má toxické, mutagenní i karcinogenní vlastnosti. Jde o prokázaný karcinogen, jehož působení je bezprahové. Ovlivňuje porodní váhu a růst plodu. Riziko vzniku rakoviny plic v [obec] [obec] je tak podstatně vyšší, než je hodnota společensky přijatelného rizika uváděná WHO.

2. Nároku se žalobce domáhal z titulu nesprávného úředního postupu žalované, který spočíval: 1/ v nevydání akčního plánu obsahujícího přehled krátkodobých opatření k ochraně ovzduší podle § 7 odst. 11 zákona č. 86/2002 Sb. pro území městského obvodu [obec] [obec] a [část obce] Krajským úřadem Moravskoslezského kraje v době účinnosti tohoto zákona, což dále specifikoval za dobu od 1. 5. 2004 (vstup ČR do EU) do 31. 8. 2012, přičemž za toto období požaduje částku 770 000 Kč, která je tvořena součinem základní částky 92 400 Kč za dobu 1 roku trvání nesprávného úředního postupu/12 = 7 700 Kč x 100 měsíců; 2/ v nevydání [anonymizováno] zlepšování kvality ovzduší (dále též jen„ PZKO“) dle § 9 zákona č. 201/2012 Sb. pro [anonymizováno] [spisová značka] [část obce] [část obce], ve výši 230 000 Kč za dobu od 1. 9. 2012 do 23. 2. 2015, tj. necelých 30 měsíců x 7 700 Kč.

3. Žalobce však zdůraznil, že k tomuto rozdělení přistoupil jen po výzvě soudu, že tak má učinit, porušování práva EU žalovanou vnímá jako kontinuální problém, pokračující stav porušování práva. Po dobu více než 16 let nebylo dosaženo splnění imisních limitů, žalovaná nepřijala opatření, která by v co nejkratší době vedla k dosažení úrovně znečištění ovzduší nepřekračující limity v místě bydliště žalobce. Oba dílčí nesprávné úřední postupy (nevydání akčního plánu a nevydání PZKO) představují obsahově a věcně shodné porušení povinností žalované (České republiky) vyplývajících z práva EU. Jde tedy o stále stejný a dosud trvající nesprávný úřední postup.

4. Žalobce poukázal na to, že povinnost ČR transponovat a implementovat směrnici Rady 96/62 ze dne 27. 9. 1996 o posuzování a řízení kvality vnějšího ovzduší vznikla ČR již ke dni jejího vstupu do EU, tj. 1. 5. 2004. K transpozici došlo 1. 10. 2005, kdy nabyl účinnosti zákon č. 385/2005 Sb., který novelizoval zákon č. 86/2002 Sb. o ochraně ovzduší, vložením § 7 odst. 11, z něhož vyplývala pro krajské úřady povinnost vypracovat pro oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší akční plány obsahující přehled krátkodobých opatření směřujících k dodržení imisních limitů. Krajský úřad byl do 31. 8. 2012 povinen vydat akční plán. Žalobce odkázal na rozsudky [název soudu] ze dne 29. 10. 2014, č. j. [číslo jednací], a [název soudu] ze dne 12. 2. 2015, č. j. 22 A 182/2011-93 (potvrzen rozsudkem [název soudu] ze dne 11. 6. 2015, čj. [číslo jednací]), v nichž soudy dospěly k závěru, že nevypracování a nevydání akčního plánu obsahujícího přehled krátkodobých opatření k ochraně ovzduší podle § 7 odst. 11 zákona č. 86/2002 Sb. pro území oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší - [anonymizována dvě slova] [obec] [obec] a [část obce] - bylo nezákonným zásahem [anonymizována dvě slova] [územní celek] do práva žalobce. Průtahy v nevydání akčního plánu trvaly od vstupu ČR do EU, tj. 1. 5. 2004, do 31. 8. 2012.

5. Dále uvedl, že dle zákona č. 201/2012 Sb., který vstoupil v účinnost 1. 9. 2012, měla žalovaná dle § 9 odst. 1 ve spojení s § 41 odst. 3 vydat do 1. 9. 2014 PZKO pro prachové částice dle směrnice [anonymizováno] parlamentu a [ustanovení právního předpisu EU] ze dne 21. 5. 2008 o kvalitě vnějšího ovzduší a čistším ovzduší pro [anonymizováno], která měla být provedena do 11. 7. 2010, a pro benzo (a) pyren dle směrnice [anonymizováno] parlamentu a [ustanovení právního předpisu EU] ze dne 15. 12. 2004, o obsahu arsenu, kadmia, rtuti, niklu a polycyklických aromatických uhlovodíků ve vnějším ovzduší. Povinnost vydat PZKO nahradila povinnost vydat akční plán dle předchozí právní úpravy, přičemž dle § 9 odst. 2 zákona měla žalovaná při zpracování PZKO přijímat taková opatření, aby imisního limitu bylo dosaženo co nejdříve. Žalovaná je v prodlení s vydáním PZKO od 1. 9. 2012 do dne uplatnění nároku na přiměřené zadostiučinění u žalované, k čemuž došlo 23. 2. 2015. Žalovaná nárok žalobce odmítla dopisem z 6. 8. 2015, který byl doručen žalobci 7. 8. 2015.

6. Žalobce tvrdí, že nemajetková újma, která mu vznikla, spočívá ve stresu, obavách a celkově zhoršené kvalitě života souvisejících s nezákonným stavem znečištění ovzduší a sekundárně v nepřiměřené délce procesu přijímání akčního plánu, resp. PZKO. Manželka žalobce [jméno] [příjmení], která se do domu žalobce přistěhovala v roce 1995, začala po několika letech od přistěhování trpět častými záněty dýchacích cest, záněty dutin, angínami a virózami. V posledních letech se u ní rozvinulo závažné poškození imunity (nedostatečná tvorba imunoglobulinů), alergie na prach, plísně a roztoče, chronický kašel a dýchací obtíže (obstrukce) zcela vylučující zvýšenou fyzickou zátěž. Na doporučení lékaře žalobce s manželkou v minulosti upustili od plánovaného třetího dítěte (mladší dcera [jméno] [příjmení] se narodila se srdeční vadou, způsobenou nedovyvinutím srdečních chlopní během prenatálního vývoje; tato vada byla odstraněna až po několika letech růstem srdce). [anonymizováno] potíže manželky žalobce přechodně slábnou při déle trvajícím pobytu mimo [obec]. Žalobce se zejména obává, že zdravotní stav jeho ženy se bude i nadále zhoršovat, až dojde k ohrožení jejího života, a že i on a jeho děti mohou v důsledku dlouhodobého vystavování vysokým koncentracím škodlivých látek [anonymizováno] nádorovými či jinými závažnými [anonymizováno], za což se cítí být odpovědný, neboť dosud nedokázal opustit dům, v němž žije jeho matka, a odstěhovat se mimo dosah extrémního znečištění. Pokud by chtěl žalobce změnit bydliště, bylo by to spojeno se značnými náklady, přičemž jeho současný dům v [obec] by byl obtížně prodejný, resp. jen s velkou finanční ztrátou, právě z důvodu špatné kvality ovzduší. Rizika vyplývající z dlouhodobého pobytu v území se silně znečištěným ovzduším jsou široce prezentována v médiích, přičemž konkrétně městský obvod [obec] a [část obce] je prezentován jako nejméně zdravé místo k životu. Dále se žalobce obává, že se manželka nebo - dnes již dospělé - dcery od něj odstěhují. Ačkoli by nejméně jedna z dcer žalobce mohla se svou budoucí rodinou bydlet v domě žalobce, obě se chtějí z oblasti odstěhovat kvůli znečištěnému ovzduší. Jelikož cílem vydání akčního plánu (resp. PZKO) má být dosažení stavu, kdy by byly odstraněny příčiny nemajetkové újmy žalobce, pak naopak nesprávný úřední postup příslušných orgánů, spočívající v dlouhodobém porušování povinnosti takovýto akt vydat, je nutno považovat za příčinu přetrvávání nezákonného stavu„ nadlimitního znečištění“, a tedy i výše popsané nemajetkové újmy žalobce. Vydání plánu obsahujícího efektivní opatření ke zlepšení stavu znečištění ovzduší v místě bydliště žalobce by mělo pozitivní vliv na psychický stav dotčených osob, včetně žalobce, neboť by znamenalo alespoň odůvodněný předpoklad, že dojde ke zlepšení stavu znečištění ovzduší. V důsledku trvajícího prodlení s jeho vydáním naopak u žalobce narůstá pocit beznaděje a prohlubuje se výše popsaná psychická újma. Podpůrně žalobce v této souvislosti odkázal na stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia [název soudu] ze dne 13. 4. 2011, [anonymizováno] [stanovisko NS], podle nějž pokud nemajetková újma vzniká v důsledku nepřiměřené délky řízení, soud v zásadě v tomto ohledu žádné důkazy po žalobci nepožaduje. Pokud jde o výši požadovaného přiměřeného zadostiučinění, žalobce poukázal na nález [název soudu] ze dne 24. 7. 2014, [anonymizováno] [ústavní nález].

7. K námitce promlčení uplatněné žalovanou uvedl, že k promlčení nedošlo s ohledem na § 32 odst. 3 větu druhou zákona č. 82/1998 Sb. a § 13 odst. 1 větu druhou zákona, když protiprávní postup žalované dosud neskončil.

8. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla žalobu zamítnout. Žalovaná v prvé řadě nesporovala, že v bydlišti žalobce je překročen imisní limit pro částice polétavého prachu [anonymizováno] a [anonymizováno] a [anonymizováno] (a) [anonymizováno]. Žalovaná však namítala, že nemajetková újma žalobce není v příčinné souvislosti s jednáním žalované. [anonymizována dvě slova] [územní celek] povinnost vydat akční plán krátkodobých opatření dle zákona č. 86/2002 Sb. a směrnice 96/62 splnil nařízením Moravskoslezského kraje [číslo] 2005, které bylo nahrazeno nařízením Moravskoslezského kraje [číslo] 2010. Nařízením [číslo] 2010 byl vydán Krajský regulační řád Moravskoslezského kraje, který stanovoval krátkodobá opatření pro případ překročení výstražných prahových hodnot. Povinnost vypracovat plány nebo programy pro území s překročenými mezními hodnotami dle čl. 8 směrnice 96/62 byla transponována § 7 odst. 6 zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší. Krajský úřad splnil povinnost zmíněnou v předchozí větě nařízením Moravskoslezského kraje [číslo] kterým byl vydán [anonymizováno] integrovaný program ke zlepšení kvality ovzduší Moravskoslezského kraje. [anonymizováno] [územní celek] [číslo] bylo v roce 2012 aktualizováno. Pro dosažení překročených mezních hodnot stanovuje [anonymizováno] integrovaný program ke zlepšení kvality ovzduší Moravskoslezského kraje řadu opatření dlouhodobého i krátkodobého charakteru, které směřují k dosažení mezních hodnot, a pro snížení rizika překročení výstražných prahových hodnot a zkrácení doby trvání překročení výstražných prahových hodnot stanovoval [anonymizováno] regulační řád Moravskoslezského kraje krátkodobá opatření, která ve shodě se směrnicí 96/62 omezovala v případě potřeby činnost průmyslových podniků v Moravskoslezském kraji, které se podílely na znečištění ovzduší.

9. Tvrzenou povinnost vydat akční plán obsahoval zákon č. 86/2002 Sb. pouze od 1. 10. 2005 do 31. 8. 2012. Nezákonný zásah Krajského úřadu Moravskoslezského kraje je v rozhodnutí [název soudu] sp. zn. [spisová značka] konstatován pouze od 1. 1. 2007 do 31. 8. 2012. Žalovaná se se závěry rozsudku neztotožňuje (z věcných důvodů podrobně popsaných v jejím vyjádření ze dne 12. 10. 2016 na [číslo listu] spisu). Nezákonný zásah vydat akční plány krátkodobých opatření ve smyslu citovaného rozsudku však nadále netrvá. Žalobce byl obeznámen s nevydáním akčních plánů ve formě samostatného dokumentu ze strany Krajského úřadu Moravskoslezského kraje již ke dni podání žaloby v řízení sp. zn. 22 A 182/2011, tj. ke dni 23. 8. 2011. Jelikož nezákonný zásah spočívající v nevydání akčních plánů ve formě samostatného dokumentu netrval déle než do dne nabytí účinnosti zákona č. 201/2012 Sb., tj. do 1. 9. 2012, který povinnost vydat akční plány zrušil, promlčecí lhůta uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy za nevydání akčních plánů podle § 7 zákona č. 86/2002 Sb. ve formě samostatného dokumentu Krajským úřadem Moravskoslezského kraje uplynula 1. 3. 2013 v souladu s pravidlem v § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb.

10. Dne 1. 9. 2012 nabyl účinnosti nový zákon o ochraně ovzduší č. 201/2012 Sb., podle něhož mají být nově vydávány PZKO. Žalovaná v souladu s § 41 odst. 3 zákona zpracovala PZKO, avšak ke dni podání žaloby nedošlo k jeho vydání a nabytí účinnosti. Nevydání nového PZKO do data uvedeného v § 41 odst. 3 zákona č. 201/2012 Sb. však nemá vliv na naplnění účelu platné [ustanovení právního předpisu EU], a tudíž ani nemůže způsobovat údajnou nemajetkovou újmu žalobce. Program ke zlepšení kvality ovzduší pro území Moravskoslezského kraje, který splňuje požadavky [ustanovení právního předpisu EU] nebo [rok] [číslo], je dle přechodného ustanovení zákona v § 41 odst. 3 stále platný a stanovuje opatření pro dosažení požadované kvality ovzduší v místě bydliště žalobce. Ve vyjádření v žalobě z 9. 12. 2015 žalovaná poukázala na tabulky popisující naměřené imisní koncentrace na monitorovacích stanicích v [obec] pro pětiletí 2010 - 2014 pro [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] (a) [anonymizováno], s tím, že kvalita ovzduší má v místě bydliště žalobce díky efektivně realizovaným opatřením, které splňují požadavky evropských předpisů, zlepšující se tendence. Trend naměřených imisních koncentrací na monitorovacích stancích v [obec] je možné považovat, až na výjimky, za klesající. Na měřicích stanicích v [obec] a [část obce] je klesající trend imisních koncentrací dokonce lépe průkazný než na ostatních stanicích v [obec]. Nadto, [anonymizována tři slova] konstatoval ve své judikatuře podle názoru žalované pouze to, že jednotlivci mají právo domáhat se vypracování akčních plánů, nikoliv že mají založen nárok na náhradu nemajetkové újmy.

11. Na základě provedeného dokazování a nesporných tvrzení účastníků dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: 1/ Žalobce uplatnil u žalované posuzovaný nárok dne 22. 2. 2015, spolu s žalobcem uplatnila nárok na náhradu škody a poskytnutí přiměřeného zadostiučinění i manželka žalobce [jméno] [příjmení], [datum narození]. Žalovaná nevyhověla žádosti žalobce a jeho ženy, přičemž jim tuto skutečnost sdělila dopisem ze dne 6. 8. 2015 (prokázáno uplatněním nároku na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění žalovaným ze dne 22. 2. 2015 na č. l. 37, vyjádřením žalované k uplatnění nároků na poskytnutí náhrady škody a přiměřeného zadostiučinění, které uplatnili [jméno] [příjmení], [celé jméno žalobce] a [jméno] [příjmení] na č. l. 13, nesporná tvrzení účastníků). 2/ Žalobce je vlastníkem rodinného domu [adresa] na pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], v městském obvodu [stát. instituce] a [část obce]. V tomto domě žije od svého narození v roce 1966 (nesporná tvrzení účastníků). 3/ Žalobce v rámci svého účastnického výslechu (mimo jiné) vypověděl ([číslo listu] a násl. spisu), že v [obec] žije odmalička, vždy věděl, že je tam špatné životní prostředí. Dům žalobce se nachází zhruba 2 km vzdušnou čarou od okraje komplexu hutního podniku společnosti [právnická osoba] (dále též jen„ [příjmení]“), jejímž předmětem činnosti je výroba a zpracování železa a úprava uhlí, záleží tedy na jednotlivých provozech, tedy 1,8 – 3 km od jednotlivých provozů této hutě. V 90. letech byl z ovzduší odfiltrován hrubý prach, situace vypadala nadějně, proto se žalobce pustil do rekonstrukce domu. Manželka se za ním přestěhovala do [obec], pochází z [obec]. Mají spolu dvě dcery, [jméno] a [jméno]. Už během mateřské trpěla manželka žalobce na angíny, chřipky, různé virózy, nejčastěji záněty dutin. Když byla manželka na chatě, žádné tyto problémy neměla, když odjela do lázní, po dvou týdnech byla bez problémů. Kolem roku 2004 a 2005 po poradě s lékařem se manželé [celé jméno žalobce] rozhodli, že upustí od plánovaného třetího dítěte, neboť druhá dcera měla nedomykavost srdečních chlopní. Manželka v noci nemůže spát, silně kašle, pokud se chce žalobce vyspat, musí spát odděleně. Žalobce trápí, že manželka takto trpí. Má špatnou imunitu a sníženou kapacitu plic, takže bezprostředně hrozí, že [anonymizováno] rakovinou. Manželka žalobci vytýká, že není schopný rodině zajistit nové zdravé bydlení, vyhrožuje, že se odstěhuje. Manželka je výdělečně činná, pracuje jako učitelka. Nicméně je často [anonymizováno], takže příjem je nižší kvůli tomu, že dostává [anonymizováno]. V současné situaci nemůže manželka žalobce ani nosit roušku, a to přes to, že je učitelka, tedy je vystavena zvýšenému riziku covidu-19. Manželka proto často odjíždí na chatu, jako učitelka mohla za nouzového stavu pracovat na dálku z chaty. Žalobce tam s ní však být pořád nemůže. V rámci dědického řízení žalobce dům zdědil, protože slíbil sourozencům, že se postará o matku, která bydlí v domě se žalobcem a jeho rodinou. Bohužel matka žalobce, které je 80 let, se z domu odstěhovat odmítá. Starší dcera studuje v [obec], v [obec] bydlet nechce. Mladší dcera studuje v [obec], také plánuje odejít po ukončení studia z [obec]. To vše způsobuje rozvrat rodiny žalobce, jejž žalobce nemá jak vyřešit. Dům nemůže prodat, protože v něm bydlí jeho matka. I kdyby byla matka ochotná se odstěhovat, šlo by dům prodat jen s velkou finanční ztrátou. Z celé situace plynou žalobci zvýšené životní náklady, platí dovolené u moře, lázně, doplňky stravy apod. Jako problematickou vnímá žalobce pouze blízkou huť, žádná zvýšená doprava v okolí není, nejsou zde ani problémy s vytápěním, zdrojem znečištění nejsou lokální topeniště v domácnostech. Žalobce zdůraznil, že žalobu nepodal s cílem finančního zisku, ale protože doufal, že se celá věc zmedializuje. Kdyby šlo dát do rozsudku, aby stát do tří let měl povinnost učinit opatření, která by vedla ke zlepšení ovzduší, tak by to bylo pro žalobce a jeho rodinu ideální, bohužel takovýto právní prostředek nemá dle svého názoru k dispozici, proto žalobce řeší situaci oklikou přes žalobu o přiměřené zadostiučinění. 4/ Dcera žalobce [jméno] [příjmení], [datum narození], v rámci svého svědeckého výslechu (mimo jiné) vypověděla ([číslo listu] a násl. spisu), že má [obec] ráda, je to její domov, nicméně čím je starší, tím víc si uvědomuje nebezpečí tamního prostředí. Vidí, jak se změnil život její matce, která se do [obec] přestěhovala z [část obce], jak se jí zhoršila její imunita. Vidí vliv prostředí i na svých kamarádech a sousedech, všichni mají velké problémy s ovzduším. [jméno] trpí na alergie (na prach, plísně, kočky a bojínek), jako malá měla šelest na srdci, dodnes pozná např. při sportu, že je vzduch znečištěný, sportuje se jí hůř. Ráda by zůstala v [obec] i v budoucnu, založila tam rodinu, ale bojí se důsledků, které by to mělo pro její děti. Svědkyně uvedla, že má její matka v posledních třech letech obrovský kašel. Jezdívala na ozdravné pobyty a do lázní, tam se jí vždy vše zlepšilo, jakmile se vrátila domů, začalo to znovu. Matka svědkyně se věnuje pěší turistice, nicméně v současnosti je schopná ujít cca 5 km (v rovinatém terénu více). Otec (žalobce) je z celé situace smutný, chtěl by rodině zajistit bezpečí, ale nemůžou se odstěhovat kvůli babičce. Matka se s otcem několikrát pohádala, protože nemohou z [obec] odejít, naznačovala dokonce, že by se odstěhovala. 5/ Manželka žalobce trpí častými nemocemi horních cest dýchacích, je pod kontrolou ORL a foniatrie. Dále má poruchu imunity a je pod kontrolou imunologa (prokázáno výpisem ze zdravotní dokumentace [jméno] [příjmení] ze dne 7. 12. 2020 na č. l. 232). 6/ V oblasti městského obvodu [obec] a [část obce] jsou dlouhodobě překračovány imisní limity pro řadu znečišťujících látek. Kvalita ovzduší je měřena v lokalitách vztahujících se k bydlišti žalobce v lokalitě označené [anonymizováno] A [anonymizováno]. Z grafické ročenky vyplývá, že např. v roce 2018 je oblast [obec] [obec] [anonymizováno] statisticky nejhorší oblastí, pokud jde o koncentraci benzo (a) [anonymizováno] (imisní limit překročen více než sedminásobně), u polétavého prachu se též vyskytuje na nejvyšších příčkách a jsou zde přesahovány imisní limity (legislativou tolerovaný počet 35 dnů s nadlimitní denní koncentrací PM10 byl v lokalitě [obec] [obec] ZÚ překročen, nadlimitní denní koncentrace se zde vyskytovaly ojediněle i v letních měsících, celkově po čtvrtinu roku 2018). Pokud jde o plochu aglomerace [spisová značka] [obec] s překročenými imisními limity jednotlivých škodlivin, v roce 2012 bylo průměrně postiženo zvýšenou koncentrací polétavého prachu PM10 31,05 % území, v roce 2018 4,68 %, zvýšenou koncentrací polétavého prachu PM2,5 v roce 2012 postiženo 67,04 % území a v roce 2018 40,8 % a u benzo (a) [anonymizováno] v roce 2012 87,91 % a v roce 2018 77,13 %. Stav ovzduší přímo v bydlišti žalobce je nadále velmi nepříznivý. Postupné zlepšování zde bylo v období 2011 - 2016, nicméně v letech 2017 a 2018 se situace opět zhoršila (prokázáno tabelárním přehledem 2014 emisních charakteristik částic PM10 na č. l. 26, grafickou ročenkou 2013 [anonymizována dvě slova] ústavu na č. l. 27, předběžným zhodnocením kvality ovzduší a rozptylových podmínek na území ČR v roce 2014 na č. l. 32, [anonymizováno] zlepšování kvality ovzduší aglomerace Ostrava/Karvin [obec] - CZ08A - aktualizace 2020, grafickou ročenkou [anonymizováno] z roku 2018 - znečištění ovzduší na území ČR - textovou částí a tabulkami). 7/ Z odborného vyjádření [anonymizováno] ústavu se sídlem v [obec], odd. [anonymizováno] rizik - vyhodnocení zdravotního rizika vzniku rakoviny plic v důsledku dlouhodobé expozice nadlimitně znečištěnému ovzduší v [obec] – [obec] [část obce] z října 2018, vypracovaným [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], předloženého žalobcem se podává, že„ nejvyšší individuální karcinogenní riziko pro obyvatele související s dlouhodobou inhalací znečišťujících látek v ovzduší [obec] [část obce] s sebou nese benzo (a) pyren, jenž je prokázaný lidský karcinogen. Riziko bylo odhadnuto v hodnotách cca 8 úmrtí pro karcinom plic /10 000 navíc oproti běžnému výskytu této [anonymizováno]. Je to riziko významné a nepřijatelné (str. 24). (…) Odhadnuté populační riziko karcinogenity, které představuje 5 zemřelých nad běžnou úroveň/70 let nad běžné populační hodnoty se jeví jako vysoké, extrapolované hodnoty počtu úmrtí v [obec] [část obce] na karcinom činí 18 zemřelých pro všechny neoplastické [anonymizováno]. Jaký je výskyt [anonymizováno] karcinomem plic v [část obce] [obec], nevíme, počet zemřelých pro karcinom plic neznáme. V ČR jde o 0,5 / [číslo] osob, ty ale žijí v různě znečištěném ovzduší benzo (a) pyrenem, který jejich [anonymizováno] může ovlivňovat. Není možné získat„ standard“ bez efektu znečištění. Extrapolované údaje vycházejí z dat okresu, kde ale také expozice stejnému znečištění nechybí. [příjmení] odhady jsou jen teoretické. V populaci se mohou vyskytovat geneticky predisponovaní jedinci, osoby s imunitním deficitem, mohou zde žít osoby profesionálně exponované stejnými škodlivinami, jejichž zátěž je vyšší. Pro tyto osoby jsme riziko nehodnotili, jsou ale více ohrožené, než všichni ostatní (str. 25 dole). (…) Individuální celoživotní zdravotní riziko (ILCR) z inhalovaného znečištěného ovzduší, související s expozicí benzo (a) pyrenu, představuje aditivních 8 karcinomů/10 000. Pravděpodobné populační karcinogenní riziko, které je sumou ILCR všech obyvatel související s inhalační expozicí je celkem cca 5 [anonymizováno] karcinomem plic navíc proti běžnému výskytu po dobu celého života, což je 70 let. Uvedené individuální karcinogenní riziko je vysoké, WHO i US EPA předpokládají únosnou míru individuálního rizika z chemické kontaminace prostředí 1 aditivní úmrtí na onemocnění. V [anonymizováno] zemře cca 510 osob na karcinom plic/l milion obyvatel, za jejich [anonymizováno] pravděpodobně stojí životní styl, závislosti na nikotinu i alkoholu, genetika, pracovní i komunální expozice veškerým inhalováným karcinogenům, není to pouze z expozice benz (a) pyrenu a tak lze výpočet pravděpodobného zdravotního rizika a reálné hodnoty úmrtnosti rovnávat velmi těžko. Přerušení pravděpodobného příčinného řetězce expozice a onemocnění rakovinou plic je urgentní a znečišťování ovzduší benzo (a) pyrenem je nezbytné zamezit, a to nejen v [část obce] [obec] (str. 27).“ Je tak zřejmé, že zpracovatelka posudku považovala riziko zvýšeného výskytu rakoviny plic v [obec] za významné, současně však opakovaně zdůrazňovala, že provádí teoretické odhady na základě obecných údajů, přičemž skutečný výskyt rakoviny je ovlivněn řadou dalších faktorů. 8/ Dne 2. 11. 2005 bylo vydáno nařízení Moravskoslezského kraje [číslo] 2005, kterým se vydává Krajský regulační řád Moravskoslezského kraje pro oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší. [anonymizováno] regulační řád upravoval podmínky vyhlašování a odvolávání signálu upozornění a signálu regulace při překročení zvláštních imisních limitů. Dále též obsahoval seznam stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší, kterým krajský úřad může nařídit omezení nebo zastavení provozu v souladu s regulačními řády v případě vyhlášení signálu regulace. Dále bylo vydáno dne 4. 3. 2009 [anonymizováno] Moravskoslezského kraje [číslo] kterým se vydává Krajský integrovaný program ke zlepšení kvality ovzduší Moravskoslezského kraje. Krajský integrovaný program obsahoval opatření ke zlepšení kvality ovzduší včetně opatření za účelem snižování emisí - (viz strany 44 a následující programu). V rámci výčtu hlavních zdrojů znečištění ovzduší je uveden i [příjmení]. Tento program byl následně aktualizován v červnu roku 2012. Dále bylo vydáno nařízení Moravskoslezského kraje [číslo] [rok], kterým se vydává [anonymizováno] regulační řád Moravskoslezského kraje pro oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší. V čl. 2 uvedeného nařízení byla stanovena povinnost provozovatelů stacionárních zdrojů (včetně [příjmení]) vypracovat a předložit [anonymizováno], oblastnímu inspektorátu [obec], ke schválení regulační řády obsahující regulační opatření podle § 8 odst. 3 zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší., do 60 dnů ode dne účinnosti nařízení a předat jej [anonymizováno] úřadu Moravskoslezského kraje. Nařízení obsahovalo podmínky a postup vyhlašování a odvolávání signálů krajského regulačního řádu seznamu stacionárních zdrojů (mezi které byl uveden i [příjmení]). Všechny výše uvedené akty tak obsahovaly krátkodobá opatření ke zlepšení kvality ovzduší v průběhu smogových situací. Žalovaná vydala PZKO pro ostravskou aglomeraci až v dubnu 2016 (prokázáno nařízením Moravskoslezského kraje [číslo] 2005 ze dne 2. 11. 2005, kterým se vydává Krajský regulační řád Moravskoslezského kraje, nařízením Moravskoslezského kraje [číslo] ze dne 4. 3. 2009, kterým se vydává [anonymizováno] integrovaný program ke zlepšení kvality ovzduší Moravskoslezského kraje, nařízením Moravskoslezského kraje [číslo] 2010 ze dne 2. 6. 2010, kterým se vydává Krajský regulační řád Moravskoslezského kraje, aktualizací Krajského integrovaného programu ke zlepšení kvality ovzduší Moravskoslezského kraje z června 2012, návrhem [anonymizováno] zlepšování kvality ovzduší aglomerace [spisová značka] [obec] [anonymizováno] ze září 2015, nesporná tvrzení účastníků). 9/ Obdobného nároku jako žalobce se u zdejšího soudu domáhaly žalobkyně [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Obě žaloby byly zamítnuty (prokázáno – ve vztahu k žalobkyni [jméno] [příjmení] – pravomocným rozsudkem [název soudu] ze dne 12. 8. 2016, č. j. [číslo jednací], rozsudkem [název soudu] ze dne 22. 11. 2016, č. j. [číslo jednací], usnesením [název soudu] ze dne 28. 3. 2019, č. j. [číslo jednací], usnesením [název soudu] ze dne 12. 5. 2020, sp. zn. [ústavní nález]; ve vztahu k žalobkyni [jméno] [příjmení] - rozsudkem [název soudu] ze dne 1. 12. 2020, č. j. [číslo jednací], jenž byl ke dni vydání tohoto rozsudku potvrzen rozsudkem [název soudu] ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. [spisová značka]).

12. Z listinných důkazů výše neuvedených nezjistil soud nic podstatného pro projednávanou věc. Soud zamítl návrhy na doplnění dokazování tabulárními ročenkami [anonymizováno] za roky 1997 [číslo], výslechy [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], dr. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] pro jejich nadbytečnost. Skutečnosti potřebné pro rozhodnutí ve věci byly dostatečně prokázány shora uvedenými důkazy.

13. Na jejich základě dospěl soud ke skutkovému závěru, že žalobce žije se svou rodinou v rodinném domě v městském obvodu [stát. instituce] a [část obce], konkrétně v [část obce]. V místě jeho bydliště jsou dlouhodobě překračovány, a to i několinásobně, imisní limity pro řadu znečišťujících látek, zejména polétavé [anonymizováno] částice [anonymizováno] a [anonymizováno] a [anonymizováno] (a) [anonymizováno]. Žalobce s ohledem na silně znečištěné ovzduší v místě svého bydliště již řadu let trpí zvýšeným stresem pramenícím z obav o zdraví své rodiny, zejména své manželky, jež trpí častými nemocemi horních cest dýchacích a poruchou imunity, a obává se rozpadu své rodiny (v podrobnostech viz výpověď žalobce a jeho dcery). Žalovaná nevydala v období od 1. 5. 2004 do 31. 8. 2012 akční plán, v období od 1. 9. 2012 do 23. 2. 2015 nevydala program zlepšování kvality ovzduší. Opatření ke zlepšení kvality ovzduší obsahovaly nástroje blíže specifikované v pododst. 8/ skutkových zjištění výše, jež platily ve shora uvedené době.

14. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud po právní stránce následovně:

15. Zákonná úprava odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem je obsažena v zákoně č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ [anonymizováno]“). Dle § 1 odst. 1, 3 a § 3 odst. 1 písm. a), c) a § 5 [anonymizováno] stát odpovídá za podmínek stanovených zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle [ustanovení pr. předpisu], je příslušný úřad, došlo-li ke škodě v odvětví státní správy, jež náleží do jeho působnosti, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí vydanému v odvětví státní správy, jež náleží do působnosti tohoto úřadu.

16. Podle § 13 odst. 1 [anonymizováno] stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

17. Podle § 31a [anonymizováno] bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (odst. 1). Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo (odst. 2). V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného (odst. 3).

18. Podle [ustanovení pr. předpisu] se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

19. Podle § 7 odst. 11 zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší (dále jen„ z. o. o. 2002“), ve znění účinném do 30. 9. 2005 prováděcí právní předpis stanoví způsob posuzování a hodnocení kvality ovzduší, oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší a oblasti s dobrou kvalitou ovzduší, imisní limity pro území s ochranou ekosystému a lhůty jejich platnosti, pokud je stanoveno zpřísnění jejich hodnot.

20. Podle § 7 odst. 11 z. o. o. 2002 ve znění účinném od 1. 10. 2005 pro oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší vypracují krajské úřady a obecní úřady obcí s počtem obyvatel nad 350 000 akční plány obsahující přehled krátkodobých opatření. K realizaci opatření uvedených v akčních plánech bude docházet při splnění podmínek uvedených v prováděcím právním předpisu.

21. Výše uvedená povinnost přijmout akční plán vycházela z ustanovení čl. 7 odst. 3 směrnice 96/62.

22. Podle čl. 7 odst. 3 směrnice Rady 96/62 členské státy vypracují akční plány, v nichž uvedou krátkodobá opatření, která mají být přijata v případě rizika překročení mezních hodnot nebo výstražných prahových hodnot s cílem snížení tohoto rizika a zkrácení doby trvání takové situace. V některých případech mohou uvedené plány stanovit opatření na kontrolu a v nezbytném případě i na pozastavení činností, které přispívají k překračování mezních hodnot, včetně provozu motorových vozidel.

23. Krátkodobé akční plány jsou upraveny v čl. 24 směrnice 2008/50/ES.

24. Podle čl. 24 odst. 1 směrnice 2008/50/ES pokud v dané zóně nebo aglomeraci existuje riziko, že úrovně znečišťujících látek překročí jednu nebo více varovných prahových hodnot uvedených v příloze XII, vypracují členské státy akční plány uvádějící opatření, jež mají být v krátkodobém horizontu přijata za účelem snížení rizika nebo doby trvání tohoto překročení. Pokud riziko platí pro jednu nebo více mezních hodnot nebo cílových hodnot uvedených v přílohách VII, XI a XIV, mohou členské státy případně vypracovat tyto krátkodobé akční plány. Pokud však existuje riziko, že bude překročena varovná prahová hodnota pro ozon uvedená v oddíle B přílohy XII, vypracují členské státy tyto krátkodobé akční plány, pouze pokud podle jejich názoru existuje s ohledem na vnitrostátní zeměpisné, meteorologické a hospodářské podmínky významná možnost, že sníží riziko, zkrátí dobu trvání nebo sníží závažnost tohoto překročení. Při přípravě tohoto krátkodobého akčního plánu zohlední členské státy rozhodnutí 2004/279/ES.

25. Plány kvality ovzduší upravuje čl. 23 směrnice 2008/50/ES.

26. Podle čl. 23 odst. 1 směrnice 2008/50/ES pokud v daných zónách nebo aglomeracích překračují úrovně znečišťujících látek ve vnějším ovzduší jakoukoli mezní hodnotu nebo cílovou hodnotu, a v každém případě navíc i jakoukoliv příslušnou mez tolerance, členské státy zajistí, aby byly pro tyto zóny nebo aglomerace vypracovány plány kvality ovzduší za účelem dosažení příslušné mezní nebo cílové hodnoty uvedené v přílohách XI a XIV. V případě překročení mezních hodnot, u nichž již uplynula lhůta, od které je třeba hodnoty dodržovat, stanoví plány kvality ovzduší náležitá opatření, aby bylo období překročení co možná nejkratší. Plány kvality ovzduší mohou navíc zahrnovat zvláštní opatření zaměřená na ochranu citlivých skupin obyvatelstva, včetně dětí. Tyto plány kvality ovzduší obsahují alespoň informace uvedené v oddíle A přílohy XV a mohou zahrnovat opatření podle článku 24. Tyto plány se [anonymizováno] sdělí neprodleně a nejpozději dva roky po skončení roku, v němž bylo zaznamenáno první překročení. Pokud je třeba připravit nebo provést plány kvality ovzduší pro více znečišťujících látek, členské státy případně připraví a provedou integrované plány kvality ovzduší týkající se všech příslušných znečišťujících látek.

27. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší (dále jen„ z. o. o. 2012“), v případě, že je v zóně nebo aglomeraci překročen imisní limit stanovený v bodech 1 až 3 v příloze [číslo] k tomuto zákonu, nebo v případě, že je v zóně nebo aglomeraci imisní limit stanovený v této příloze v bodu 1 překročen vícekrát, než je zde stanovený maximální počet překročení, zpracuje ministerstvo ve spolupráci s příslušným krajským úřadem nebo obecním úřadem do 18 měsíců od konce kalendářního roku, ve kterém došlo k překročení imisního limitu, pro danou zónu nebo aglomeraci program zlepšování kvality ovzduší. Program zlepšování kvality ovzduší vydává ministerstvo formou opatření obecné povahy a vyhlašuje ho ve [anonymizováno] Ministerstva životního prostředí.

28. Podle § 9 odst. 5 z. o. o. 2012 [anonymizováno] ve spolupráci s příslušným krajským úřadem nebo obecním úřadem aktualizuje program zlepšování kvality ovzduší podle potřeby, nejméně však jednou za 3 roky.

29. Podle § 41 odst. 3 z. o. o. 2012 program zlepšování kvality ovzduší podle § 9 zpracuje ministerstvo pro každou zónu a aglomeraci nejpozději do 2 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Do doby vydání programů zlepšování kvality ovzduší platí programy vydané podle zákona č. 86/2002 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

30. Obecně platí, že členským státům svědčí poměrně široká volnost ve výběru konkrétních nástrojů při provádění unijního práva. Článek 288 třetí pododstavec [Smlouva o fungování EU] stanoví, že směrnice je závazná pro každý stát, kterému je určena, pokud jde o výsledek, jehož má být dosaženo, přičemž volba formy a prostředků se ponechává vnitrostátním orgánům. Na jedné straně je třeba identifikovat cíle směrnice a na straně druhé prostředky, které směrnice ukládá k dosažení těchto cílů. V oblasti ochrany životního prostředí je možné rozlišit směrnice, které ukládají povinnost závazného stanovení určitých standardů kvality spolu s určitým kontrolním režimem, zavedení obecných institutů environmentální ochrany nebo takové, které požadují zavedení komplexního systému regulace směřujícího k dostatečnému režimu právní ochrany.

31. Jak vyplývá z rozsudku [název soudu] ze dne 11. 6. 2015, č. j. [číslo jednací], směrnice [ustanovení právního předpisu EU] a [rok] [číslo] jsou případem smíšených směrnic, které vedle stanovení mezních a prahových hodnot pro vnější ovzduší vyžadují přijetí zvláštních opatření, která budou směřovat k zajištění ochrany ovzduší (podle preambule směrnice Rady 96/62 došlo k přijetí směrnice mimo jiné i proto, že za účelem splnění obecných cílů této směrnice je potřeba přijmout uvedená zvláštní opatření co nejdříve) a která jsou obsažena v konkrétních koncepčních nástrojích. Unijní úprava tak zásadně omezuje volnost členských států při výběru formy a způsobu regulace ochrany ovzduší v tom, že jasně stanoví, které plány musí členské státy přijmout a jaká opatření musí být jejich obsahem. Konkrétně k tomu soud odkazuje na výše citovaný čl. 7 odst. 3 Směrnice 96/62, kdy povinnost transponovat vznikla ČR vstupem do EU 1. 5. 2004. K vydání akčních plánů po dobu účinnosti zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, pro oblast [obec] [obec] a [část obce] nedošlo, což žalovaná v řízení ani nerozporovala. Nedošlo ani k vydání PZKO ve smyslu [ustanovení právního předpisu EU], která nahradila směrnici 96/62, za účinnosti zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ačkoli dle 41 odst. 3 z. o. o. 2012, měl být PZKO dle § 9 z. o. o. 2012 zpracován nejpozději do 2 let od účinnosti zákona, tj. do 1. 9. 2014. Žalovaná zpracovala PZKO [anonymizováno] až dne 14. 4. 2016 [název soudu] rozsudkem ze dne 20. 12. 2017, č. j. [číslo jednací], zrušil výroky II., IV. a V. PZKO [anonymizováno], přičemž žalovaná zpracovala aktualizovaný PZKO až v září 2020 (viz č. l. 267).

32. Soud se tak nejprve zabýval otázkou, zda je nárok žalobce dán z titulu odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 [anonymizováno]. 33. [příjmení] mohl žalobce se svou žalobou podle uvedeného ustanovení uspět, musel by prokázat splnění 4 kumulativních podmínek odpovědnosti žalované za tvrzenou újmu: I. existenci nemajetkové újmy na své straně; II. nesprávný úřední postup na straně žalované; III. příčinnou souvislost mezi nemajetkovou újmou a nesprávným úředním postupem; IV. zvýšenou intenzitu nemajetkové újmy odůvodňující přiznání přiměřeného zadostiučinění v penězích, tj. naplnění podmínky § 31a odst. 2 [anonymizováno] pro poskytnutí peněžní satisfakce (zadostiučinění se poskytne v penězích,„ jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující“). Ve vztahu k jednotlivým shora vymezeným podmínkám dospěl soud k následujícím závěrům:

I. K existenci nemajetkové újmy na straně žalobce:

34. V čem tato újma podle žalobce spočívá, žalobce přehledně shrnuje ve svém podání ze dne 18. 12. 2020 na [číslo listu] spisu. Žalobce popsal své obavy o zdraví manželky, strach z rozpadu rodiny, pocit viny, že nemůže nabídnout rodině lepší životní prostředí, pocit beznaděje z nelepšící se situace. Tyto pocity pak podrobně vylíčil i v rámci svého účastnického výslechu a byly podpořeny i výpovědí jeho dcery. Na základě provedeného dokazování má soud za to, že první podmínka odpovědnosti žalované podle § 13 [anonymizováno] splněna je, že žalobce existenci nemajetkové újmy na své straně prokázal. Nemajetková újma spočívající ve zvýšeném stresu a obavách, psychickém utrpení, souvisí s vnitřním prožíváním každého člověka a je tak ze své podstaty prokazatelná zejména osobní výpovědí daného člověka. Veškeré jiné důkazní prostředky mohou být jen podpůrné. Soud přitom hodnotí výpověď žalobce jako věrohodnou, při výslechu bylo zřejmé, že ho celá situace psychicky sužuje. Nicméně je na tomto místě nutné zdůraznit, že to, zda je újma žalobce i finančně odškodnitelná, by bylo nutné více zkoumat v rámci posouzení splnění čtvrté, poslední podmínky pro přiznání finančního zadostiučinění, v případě, že budou splněny i druhá a třetí podmínka odpovědnosti žalované.

II. K nesprávnému úřednímu postupu na straně žalované:

35. Podle § 13 odst. 1 [anonymizováno] se za nesprávný úřední postup považuje rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

36. O programu zlepšování kvality ovzduší dle § 9 z. o. o. 2012 je výslovně v § 9 odst. 1 větě poslední stanoveno, že jej vydává ministerstvo formou opatření obecné povahy a vyhlašuje ho ve [anonymizována dvě slova]. U akčního plánu dle § 7 odst. 11 z. o. o. 2002 toto výslovně uvedené není, povaha tohoto nástroje coby opatření obecné povahy je však dovozována judikatorně (k tomu viz v podrobnostech rozsudek [název soudu] ze dne 11. 6. 2015, č. j. [číslo jednací], a a contrario usnesení [název soudu] ze dne 21. 1. 2011, čj. [číslo jednací]). Opatření obecné povahy je tzv. smíšený správní akt, který (materiálně) zahrnuje jak prvek individuálního, tak normativního aktu. Jde o akt s konkrétně určeným předmětem regulace a s obecně vymezeným okruhem adresátů.

37. Problematiku, zda nevydání smíšeného správního aktu lze považovat za nesprávný úřední postup, již řešil [název soudu] v rozsudku ze dne 22. 11. 2016, č. j. [číslo jednací], ve věci žalobkyně [jméno] [příjmení], v němž uzavřel, že„ v judikatuře, zejména pak [název soudu] (sp. zn. [ústavní nález]) je odpovědnost státu za normotvornou činnost vyloučena pouze tehdy, pokud výsledkem„ předpisů obecné povahy“ není aplikace, resp.„ akt aplikace práva“, přičemž pokud zákon vydání smíšeného správního aktu obecné povahy v určité lhůtě předpokládá, pak nečinnost státu je nutno považovat za nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb. Odvolací soud souhlasí s argumentací žalobkyně i s odkazem na rozhodnutí [název soudu] sp. zn. [spisová značka], ze kterého lze dovodit, že i nevydání těchto zákonem předpokládaných správních aktů obecné povahy je nesprávným úředním postupem. Závěr o odpovědnosti státu za vydání, resp. nevydání opatření obecné povahy v režimu zákona č. 82/1998 Sb. výslovně potvrzuje důvodová zpráva k zákonu č. 160/2006 Sb., kterým byl novelizován zákon č. 82/1998 Sb. s účinností od 27. 4. 2006“. Zdejší soud se s těmito závěry plně ztotožňuje a odkazuje na ně.

38. Jak akční plán, tak PZKO, jsou tedy považovány za opatření obecné povahy. Žalovaná nevydala předmětná opatření obecné povahy ve stanovené lhůtě, kdy vydání předpokládal zákon, přičemž zákon uložil státu, resp. jeho státním orgánům, takovýto správní akt vydat. Ve smyslu výše uvedeného je tak toto jednání, resp. nezákonná nečinnost, žalované nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 [anonymizováno].

39. Na tomto místě je třeba se vypořádat s námitkou promlčení vznesenou žalovanou ve vztahu k části žalobou uplatněného nároku ve výši 770 000 Kč za nevydání akčního plánu podle § 7 odst. 11 z. o. o. 2002. Podle [ustanovení pr. předpisu] promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do 10 let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen.

40. Povinnost vydat akční plán byla stanovena v § 7 odst. 11 z. o. o. 2002 a tuto povinnost měl Krajský úřad Moravskoslezkého kraje splnit nejpozději do 31. 8. 2012. Tímto dnem tato povinnost příslušnému úřadu skončila, neboť vešel v účinnost nový zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, který upravoval uvedené povinnosti státních orgánů jiným způsobem. O povinnosti vydat uvedený akční plán žalobce věděl. Věděl také, že mu z porušení této zákonné povinnosti může a podle jeho tvrzení také vznikla nemajetková újma.

41. Zdejší soud se na tomto místě ztotožňuje se závěry přijatými [název soudu] v rozsudku sp. zn. [spisová značka], podle nichž„ je-li povinností státu či státního orgánu (správního úřadu) vydat správní akt – opatření obecné povahy předpokládané zákonem v určité (zákonem stanovené) lhůtě a toto opatření, není vydáno, pak pro uplatnění nemajetkové újmy z tohoto nesprávného úředního postupu začne šestiměsíční promlčecí lhůta běžet uplynutím této zákonem stanovené lhůty, eventuelně pokud přesně tato lhůta není specifikována, uplynutím doby účinnosti zákona upravujícího uvedenou povinnost správního orgánu. Tomu tak bylo i v daném případě, kdy porušení ze strany Krajského úřadu Moravskoslezského kraje spočívající v nevydání akčního plánu bylo kontinuální a toto porušování skončilo s koncem účinnosti zákona č. 86/2002 Sb., tedy dnem 31. 8. 2012. Dnem 1. 9. 2012, tak pro žalobkyni počala běžet šestiměsíční promlčecí lhůta k uplatnění nároku z titulu nemajetkové újmy případně vzniklé uvedeným nesprávným úředním postupem. Žalobkyně v uvedené lhůtě žalobu nepodala a ani nepodala u ministerstva žádost s předběžným projednáním nároku podle zákona. Pokud žalobkyně následně podala žalobu z titulu takto vzniklé nemajetkové újmy až dne 21. 10. 2015, učinila tak po uplynutí promlčecí lhůty, když tato jí uplynula dnem 28. 2. 2013. Deklaratorní [anonymizováno] [název soudu] ve věci její správní žaloby na počátku promlčecí lhůty nemůže dle odvolacího soudu na tom ničeho změnit, neboť tento rozsudek není zrušujícím rozhodnutím a nezakládá tak odpovědnost z titulu nezákonného rozhodnutí a nezákonný zásah ze strany krajského úřadu toliko deklaruje, nikoli však zakládá, a proto od právní moci tohoto rozsudku nemůže dle odvolacího soudu počít běžet promlčecí doba. Svůj nárok z titulu nemajetkové újmy mohla žalobkyně bezpochyby uplatnit bez ohledu na uvedené řízení probíhající před správním soudem, neboť jeho případný výsledek by neměl vliv na posouzení vzniklé nemajetkové újmy spočívající z nečinnosti příslušného správního orgánu.“ 42. Skutková situace je v projednávané věci totožná, žalobce do 28. 2. 2013 nepodal předmětnou žalobu, ani nepodal u žalované žádost s předběžným projednáním nároku podle [anonymizováno]. Žalobce uplatnil svůj nárok až 22. 2. 2015, žalobu pak podal 21. 10. 2015. Nárok žalobce ve výši 770 000 Kč z titulu tvrzené nemajetkové újmy spočívající v nesprávném úředním postupu (nečinnosti), kterým je nevydání akčního plánu předpokládané § 7 odst. 11 z. o. o. 2002, je proto promlčen a žaloba je v tomto rozsahu již jen z tohoto důvodu nedůvodná. Obdobný závěr shledal ve věci žalobkyně [jméno] [příjmení] ústavně konformním i Ústavní soud (viz usnesení [název soudu] ze dne 12. 5. 2020, sp. zn. [ústavní nález], z něhož je patrné, že žalobce přednášel totožné argumenty proti závěru o promlčení již v uvedeném řízení, nicméně Ústavní soud jim nepřitakal).

43. Ve vztahu k nečinnosti žalované spočívající v nevydání PZKO dle § 9 z. o. o. 2012 je situace opačná, neboť kontinuální porušování v rozhodném období od 1. 9. 2012 do 23. 2. 2015, za které žalobce nárokuje zadostiučinění, trvalo. V tomto rozsahu nárok žalobce promlčen není a nevydání PZKO představuje nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 [anonymizováno]. Ve vztahu k části nároku ve výši 230 000 Kč za období od 1. 9. 2012 do 23. 2. 2015 je tedy druhá podmínka odpovědnosti žalované za újmu splněna.

III. K příčinné souvislosti mezi nemajetkovou újmou žalobce a nesprávným úředním postupem žalované:

44. Na projednávanou věc nelze aplikovat stanovisko [název soudu] [stanovisko NS] uveřejněné pod [číslo] 2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Opatření obecné povahy se vydává v rámci zvláštního správního řízení, na které [číslo listu] [anonymizováno] nedopadá, a to už jenom pro absenci jeho soukromoprávní povahy. Neuplatní se proto vyvratitelná domněnka vzniku újmy a žalobce musel v řízení prokázat, že uvedená nečinnost státu mu způsobila nemajetkovou újmu.

45. Předně je nutné zdůraznit, že újmu žalobci primárně způsobují jednotliví znečišťovatelé, nikoli stát. Bylo prokázáno, že v rozhodném období od 1. 9. 2012 do 23. 2. 2015 se stav ovzduší v místě bydliště žalobce postupně zlepšoval, nicméně většina ukazatelů byla stále vysoko nad imisními limity. Zároveň je však problematika znečišťování ovzduší, jeho příčin a možností nápravy natolik komplexní, že nelze exaktně stanovit („ vypočítat“) vliv ani těch sebelepších opatření na snížení znečištění. Nejde o otázku, která by šla podrobit znaleckému zkoumání, vždy by šlo jen o více či méně fundované odhady účinků opatření.

46. Ovšem i [název soudu] v rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] ve věci žalobkyně [jméno] [příjmení] připustil ([anonymizována dvě slova] dole), že samotné nevydání PZKO by bylo způsobilé způsobit nemajetkovou újmu v osobnostní sféře žalobkyně, pokud by stát žádným způsobem v dané oblasti nezasáhl. Jinak řečeno – ukládá-li právní úprava žalované vydat PZKO za účelem dosažení imisních limitů v co nejkratší možné době a stát tento program vůbec nevydá, pak logicky z takové nečinnosti plyne, že – byť třeba stav znečištění ovzduší stagnuje nebo se z jiných důvodu mírně zlepšuje – stav ovzduší nebude tak dobrý, jak by mohl být, kdyby PZKO vydán byl, a nedochází tak k přibližování se imisním limitům v co nejkratší možné době, a to z příčin na straně žalované. Naprostá nečinnost příslušných orgánů by tedy byla v příčinné souvislosti s nemajetkovou újmou spočívající v pocitu bezmoci žalobce z této situace, jenž umocňuje újmu způsobenou primárně jednotlivými znečišťovateli.

47. V projednávané věci však žalovaná tvrdila, že byly vydány, resp. v rozhodném období platily, jiné nástroje plnící stejnou funkci jako PZKO. Taková skutečnost, pokud by byla prokázána, by příčinnou souvislost narušila. Ohledně ní nesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní žalovaná, neboť z ustálené judikatury [název soudu] plyne, že důkazní břemeno ohledně určitých skutečností leží na tom účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky; jde o toho účastníka, který existenci těchto skutečností také tvrdí (viz rozsudky [název soudu] ze dne 29. 10. 1997, sp. zn. [spisová značka], ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. [spisová značka], ze dne 26. 8. 2020, sp. zn. [spisová značka], či ze dne 16. 12. 2020, sp. zn. [spisová značka], nebo usnesení [název soudu] ze dne 19. 3. 2018, sp. zn. [spisová značka]).

48. Existenci jiných nástrojů nahrazujících nevydaný PZKO tvrdila žalovaná, nesla tedy ohledně těchto tvrzení i břemeno důkazní. V řízení bylo prokázáno, že stát opatření ke zmírnění následků smogových situací v místě bydliště žalobce fakticky realizoval na základě jiných nástrojů (viz pododst. 8/ skutkových zjištění), tedy nařízení Moravskoslezkého kraje [číslo] 2005, kterým se vydává [anonymizováno] regulační řád Moravskoslezského kraje pro oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší, a nařízení Moravskoslezského kraje [číslo] kterým se vydává Krajský integrovaný program ke zlepšení kvality ovzduší Moravskoslezského kraje. Tento program byl následně aktualizován v červnu roku 2012 Krajský integrovaný program byl na základě přechodného ustanovení § 41 odst. 3 věty druhé z. o. o. 2012 platný a užívaný až do dubna 2016, tj. do vydání PZKO CZ08A. Regulační řády a programy obsahovaly krátkodobá opatření ke zlepšení kvality ovzduší v průběhu smogových situací. [anonymizováno] integrovaný program ke zlepšení kvality ovzduší Moravskoslezského kraje obsahoval opatření ke zlepšení kvality ovzduší. Opatření se mimo jiné výslovně dotýkala i [příjmení], tedy jednoho z významných stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší, který sídlí nedaleko bydliště žalobce. To, že PZKO [anonymizováno] byl vydán po lhůtě (a následně v podstatných částech zrušen [název soudu]), nemohlo mít žádný dopad na kvalitu ovzduší, když jeho účinky byly nahrazovány jinými akty - nařízením Moravskoslezského kraje [číslo] ze dne 4. 3. 2009.

49. Soud má tedy za prokázané, že v rozhodném období platily jiné nástroje plnící stejnou funkci jako nevydaný PZKO, žalovaná v tomto směru své důkazní břemeno unesla. Z toho plyne, že zde příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem žalované a újmou žalobce není. Obdobný závěr ve věci žalobkyně [jméno] [příjmení] označil za ústavně konformní i [název soudu]. Třetí podmínka odpovědnosti žalované za nemajetkovou újmu žalobce naplněna nebyla. IV. K podmínkám pro poskytnutí peněžní satisfakce ve smyslu § 31a odst. 2 [anonymizováno]:

50. S ohledem na absenci třetí podmínky odpovědnosti státu za újmu (příčinné souvislosti) a zásadu hospodárnosti řízení se soud podrobněji nezabýval čtvrtou podmínkou pro přiznání zadostiučinění v penězích, a sice naplnění kritérií § 31a odst. 2 [anonymizováno], podle něhož se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Nicméně lze v tomto směru nad rámec výše uvedeného (pouze jako obiter dictum) dodat, že pokud by soud příčinnou souvislost shledal, neznamenalo by to automaticky přiznání žalobcem požadovaného peněžitého zadostiučinění. Soud se neztotožňuje se způsobem, jakým žalobce dospěl k požadované částce 92 400 Kč za jeden rok trvání nesprávného úředního postupu (v podrobnostech viz pečlivě odůvodněné podání žalobce ze dne 6. 5. 2016 na č. l. 88 spisu). Podle žalobce má tato částka tři složky – 1) zadostiučinění za stres spojený zejména se zhoršeným zdravím manželky žalobce obavy, celkovou zhoršenou kvalitu života, 2) zadostiučinění za nepřiměřenou délku procesu přijímání opatření obecné povahy a 3) sankční složku.

51. Co se první složky týče, muselo by být v řízení provedeno podrobnější dokazování zdravotního stavu manželky žalobce, jakož i její výslech, jejž navrhovala žalovaná. Žalobci by stěží mohlo být přiznáno vysoké peněžní zadostiučinění za stres způsobený [anonymizováno] stavem jeho manželky, pokud by sama jeho manželka nebyla schopná dosáhnout zadostiučinění za zhoršení svého zdravotního stavu v důsledku nesprávného úředního postupu žalované, byla-li by v postavení žalobkyně. Zadostiučinění za průtahy v procesu přijímání opatření obecné povahy (resp. za dlouhodobou nečinnost žalované v tomto směru) nejde vyčíslovat dle stanoviska občanskoprávního a obchodního [anonymizováno] [název soudu] ze dne 13. 4. 2011, [stanovisko NS]. Jak už bylo řečeno v odst. 45 výše, opatření obecné povahy se vydává v rámci zvláštního správního řízení, na které [číslo listu] [anonymizováno] nedopadá, a proto na projednávanou věc závěry citovaného stanoviska nedopadají. Navíc je nelze bez dalšího použít ani analogicky, neboť jeho závěry platí pro řízení, jehož byl poškozený přímým účastníkem se všemi s tím spojenými procesními právy a povinnostmi a nutností neustálé interakce s dalšími účastníky i soudem. Pokud jde o sankční složku požadovaného zadostiučinění, tuto žalobce opakovaně zdůrazňoval jak sám v rámci svého účastnického výslechu (viz pododst. 3/ skutkových zjištění in fine), tak prostřednictvím svého zástupce v rámci závěrečného návrhu. Z ustálené judikatury [název soudu] se však podává, že„ smyslem poskytnutí zadostiučinění podle § 31a odst. 2 [anonymizováno] je kompenzace nemajetkové újmy, která poškozenému v důsledku nesprávného úředního postupu vznikla. Účel zadostiučinění dovozovaný z dané úpravy žalobcem, který má mít ve vztahu ke státu sankční charakter, jež by stát motivoval k prevenci vzniku nesprávného úředního postupu, z ustanovení nevyplývá a s daným závěrem žalobce proto nelze souhlasit. Ostatně institut tzv. punitive nebo exemplary damages, nekompenzačního odškodnění exemplární nebo represivní povahy, kterého se žalobce svým požadavkem dovolává, nemá v českém právním řádu oporu.“ (K tomu viz rozsudek [název soudu] ze dne 15. 12. 2011, sp. zn. [spisová značka], proti němuž podaná ústavní stížnost byla usnesením [název soudu] ze dne 12. 6. 2012, sp. zn. [ústavní nález], odmítnuta, a k jehož závěrům se [název soudu] opakovaně přihlásil, naposledy např. v rozsudku ze dne 30. 9. 2019, sp. zn. [spisová značka], či usnesení ze dne 17. 10. 2019, sp. zn. [spisová značka])

52. Dále by bylo potřeba zabývat se i tím, zda by podobnou újmu jako žalobce pociťovala jiná (průměrná) osoba v postavení žalobce, zda měl žalobce možnost svou újmu sám nějak zmírnit, důvodností obav žalobce. Ostatně samotný § 31a odst. 2 Odpšk stanoví, že při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo, odstavec 3 citovaného ustanovení pak zakotvuje další kritéria, přičemž by bylo nutné zabývat se jejich aplikovatelností na projednávanou věc (s ohledem na její specifika), jakož i aplikovatelností závěrů rozsudku [název soudu] ze dne 17. 5. 2017, sp. zn. [spisová značka], podle nichž výše zadostiučinění by měla odpovídat částkám, které jsou přiznávány v obdobných případech, a zároveň by výše zadostiučinění přisouzená všem účastníkům dohromady měla být přiměřená závažnosti porušení práva v dané věci. Přitom je nutné mít na zřeteli, že v projednávané věci čítá okruh potenciálních poškozených v obdobném postavení jako žalobce sta tisíce osob.

53. Jak již bylo řečeno, z důvodu hospodárnosti řízení se soud uvedenými otázkami blíže nezabýval, neboť nebyla splněna podmínka příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem žalované a nemajetkovou újmou žalobce. Výše uvedené soud pouze předestírá za účelem dokreslení toho, že případné splnění třetí podmínky (příčinné souvislosti) by bez dalšího neznamenalo, že by bylo žalobci přiznáno peněžité zadostiučinění v požadované výši.

54. K tvrzené odpovědnosti žalované za porušení práva Evropské unie soud uvádí následující:

55. Systém odpovědnosti za porušení unijního práva je systémem autonomním, postaveným na odlišných podmínkách, než jaké předpokládá [anonymizováno]. Otázkou vztahu práva EU a odpovědnosti státu za škodu podle [anonymizováno] se zabýval i Nejvyšší soud např. v rozhodnutí ze dne 24. 2. 2010, sp. zn. [spisová značka], kde uzavřel, že„ případy odpovědnosti státu za porušení norem komunitárního (unijního) práva jsou postaveny na jiném skutkovém i právním základě než případy vzniku odpovědnosti státu za majetkovou újmu jednotlivce podle zákona č. 82/1998 Sb. Odpovědnost státu za porušení komunitárního (unijního) práva (…) není totožná s odpovědností státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb.“ Jak ale konstatoval [název soudu] v nálezu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. [ústavní nález], je„ nezpochybnitelné, že členský stát nese odpovědnost za škodu způsobenou porušením evropského práva, (byť) tuto problematiku právní řád České republiky výslovně neupravuje.“ 56. Podmínky aplikace principu odpovědnosti státu za škodu způsobenou porušením unijního práva byly vymezeny ustálenou judikaturou [anonymizována dvě slova] Evropské unie (rozsudek ze dne 19. 11. 1991 ve spojených [anonymizována dvě slova] [číslo] a C [číslo] [anonymizováno] a [anonymizováno] proti [anonymizováno] republice, ([číslo]), ECR I [číslo]), rozsudek ze dne 5. 3. 1996 ve spojených [anonymizována dvě slova] [číslo] a [anonymizováno] [číslo], [právnická osoba], [právnická osoba] a další, ([číslo]), ECR I [číslo].

57. Stát odpovídá za škodu způsobenou porušením unijního práva, pokud: I. cílem porušeného právního předpisu je přiznání práv jednotlivcům: právo na náhradu škody jednotlivci tedy vzniká za situace, dopustí-li se členský stát porušení takové normy unijního práva, která ve prospěch tohoto jednotlivce zakládá dostatečně určitelné subjektivní právo; II. porušení je dostatečně závažné, přičemž míra závažnosti se v podmínkách unijního práva vykládá v závislosti na rozsahu volného uvážení svěřeného daným předpisem vnitrostátnímu orgánu. [jméno], kde orgán disponuje širokou mírou uvážení, je porušení závažné, rovná-li se zjevnému a závažnému porušení mezí tohoto uvážení, a naopak, tam, kde je míra uvážení omezená, nebo vůbec neexistuje, je závažnost konstituována již porušením unijního práva samým o sobě. V případě [anonymizováno] bylo [anonymizováno] vymezeno, že„ mezi skutečnosti, ke kterým musí příslušný soud v tomto ohledu přihlédnout, patří především stupeň jasnosti a přesnosti porušené normy, rozsah prostoru pro uvážení, který tato norma ponechává orgánům státu nebo [anonymizována dvě slova]), úmyslná nebo neúmyslná povaha spáchaného protiprávného jednání a vzniklé škody, omluvitelnost, nebo neomluvitelnost případného nesprávného právního posouzení, skutečnost, že k opomenutí mohlo přispět chování orgánu [anonymizována dvě slova]), přijetí nebo zachování vnitrostátních opatření nebo zvyklostí, které jsou v rozporu s právem [anonymizována dvě slova]).“ III. mezi porušením povinnosti ze strany členského státu a škodou způsobenou poškozenému musí existovat příčinná souvislost. V rámci posuzování příčinné souvislosti je přitom na základě judikatury [anonymizováno] dvora třeba zkoumat, zda nedošlo k narušení příčinné souvislosti jednáním či opomenutím jiného subjektu práva nebo zásahem vyšší moci (srov. rozhodnutí [anonymizováno] dvora ze dne 15. 6. 1999 ve věci C [číslo] [anonymizováno], ([číslo]) ECR I [číslo]), anebo tím, že poškozený sám ke vzniku škody přispěl svým jednáním či opomenutím, případně tím, že nesplnil svou zmírňovací povinnost ve vztahu ke škodě.

58. Všechny tři podmínky (porušení unijního právního předpisu přiznávajícího práva jednotlivci, dostatečně závažné porušení, příčinná souvislost mezi porušením právního předpisu a škodou) musí být splněny kumulativně.

59. Soud má za to, že v projednávané věci není splněna již první podmínka odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu způsobenou porušením unijního práva. Z výše citovaných směrnic neplyne bezpodmínečný příkaz členským státům zajistit nepřekračování imisních limitů znečišťujících látek (snížit znečištění ovzduší na směrnicemi stanovené přijatelné úrovně) do 3 let od uplynutí transpoziční lhůty, jak zdůrazňoval žalobce zejména v závěrečném ústním a písemném návrhu. Ostatně v nejznečištěnějších oblastech by takové zlepšení bylo často nerealizovatelné. [ustanovení právního předpisu EU] s nesplněním lhůt pro dosažení mezních hodnot výslovně počítá a upravuje pro tento případ v čl. 22 zvláštní postupy. Závěr, že tři roky a více trvající překračování mezních hodnot je v rozporu se závazkem dosáhnout toho, aby bylo překročení mezních hodnot„ co možná nejkratší“ ve smyslu čl. 23 odst. 1 pododst. 2 [ustanovení právního předpisu EU], přijal SDEU v rozsudcích (žalobcem citovaných v závěrečném návrhu na č. l. 286) ve věcech vedených [anonymizováno] proti jednotlivým členským státům (Bulharsko, Polsko) až po komplexním zhodnocení všech poměrů v daném členském státu. Vůči České republice nebyl dosud podobný rozsudek konstatující nesplnění povinností z dotčených směrnic vydán.

60. V projednávané věci nelze shledat ani naplnění třetí podmínky odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu způsobenou porušením unijního práva – příčinné souvislosti – za situace, kdy původcem znečištění jsou primárně jednotliví znečišťovatelé a dosažení výsledku směrnic o ochraně ovzduší nezávisí jen na aktivitě a vůli státu, ale na mnoha dalších faktorech (jak již bylo řečeno, ani ta nejlepší opatření státu nemusí vést k dosažení mezních hodnot), na rozdíl od jiných evropských směrnic, jejichž cílem je např. sbližování právních úprav jednotlivých členských států, zavedení celounijního standardu ochrany spotřebitele apod.

61. Nadto nelze přehlédnout, že [anonymizováno] ve své judikatuře dovodil pouze to, že jednotlivci mají právo domáhat se vypracování akčních plánů, resp. plánů kvality ovzduší ([anonymizována dvě slova] [číslo], [anonymizováno] [číslo]), nikoliv že mají založen přímý nárok na náhradu nemajetkové újmy. Žalobce se přitom svého práva domáhat se vypracování nástrojů ochrany ovzduší v minulosti domáhal úspěšně ve správním soudnictví (viz rozsudek [název soudu] ze dne 29. 10. 2014, č. j. [číslo jednací], [anonymizováno] [název soudu] ze dne 12. 2. 2015, [anonymizováno] [číslo jednací], [anonymizováno] [název soudu] ze dne 11. 6. 2015, [anonymizováno] [číslo jednací]; [anonymizováno] [název soudu] ze dne 20. 12. 2017, [anonymizováno] [číslo jednací]). Je tedy zjevné, že žalobce jiné nástroje ochrany svých práv než toto řízení měl a plně je využil.

62. Co se týče rozsudku varšavského soudu ze dne 1. 10. 2019, sp. zn. [anonymizováno] [spisová značka] ([číslo listu]), jejž žalobce předložil na podporu své argumentace (s ohledem na jeho nezávaznost pro toto řízení soud nepožadoval jeho úřední překlad), soud neshledal důvodu rozhodnout v projednávané věci obdobně, a to proto, že již existuje judikatura česká v obdobných věcech, jakož i z důvodu podstatně odlišných skutkových okolností v polském případu. Z předloženého rozsudku je patrné, že vysoce znečištěné ovzduší je na území prakticky celého Polska (a to více znečištěné, než na [anonymizováno]), není zde v podstatě žádný přeshraniční přenos znečištění, neboť ovzduší v Polsku je ve výrazně horším stavu než ovzduší okolních států, a současně je polská právní regulace ochrany ovzduší na velmi špatné úrovni. Z rozsudku plyne, že Polsko v posuzovaném období teprve rozvíjelo systém měřících stanic schopných identifikovat zdroje znečištění, teprve řešilo zavedení opatření umožňujících vytváření nízkoemisních zón a omezování počtu vozidel v městských oblastech apod. [příjmení] [anonymizováno] [stát. instituce] spočívala v popírání existence znečištění, jakož i popírání svých povinností vyplývajících ze směrnic na ochranu ovzduší. [anonymizováno] navíc v tzv. infringementovém řízení (řízení pro nesplnění povinnosti) shledal, že Polsko neplnilo povinnosti plynoucí členským státům ze směrnic na ochranu ovzduší. Současně nelze přehlédnout, že závěr o výši přiznaného zadostiučinění není v polském rozsudku prakticky nijak odůvodněn, a – z pohledu českého práva – by byl nepřezkoumatelný.

63. Ze všech shora uvedených důvodů soud rozhodl výrokem I. tohoto rozsudku tak, že žalobu zamítl.

64. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, která byla v řízení zcela úspěšná, vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení ve výši 3 900 Kč. Tyto náklady sestávají z paušální náhrady hotových výdajů advokátem nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 o. s. ř. za 13 úkonů dle § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (podání ve věci samé z 9. 12. 2015 na č. l. 46, podání ve věci samé z 12. 10. 2016 na č. l. 101, příprava účasti na jednání 16. 11. 2016, účast na jednání 16. 11. 2016, příprava účasti na jednání 18. 11. 2020, účast na jednání 18. 11. 2020, příprava účasti na jednání 27. 1. 2021, 2x paušální náhrada za účast na jednání 27. 1. 2021 trvajícím déle než dvě hodiny, podání ve věci samé z 19. 3. 2021 na č. l. 267, podání ve věci samé ze 7. 4. 2021 na č. l. 272, příprava účasti na jednání 14. 4. 2021, účast na jednání 14. 4. 2021), po 300 Kč v souladu s § 2 odst. 3 vyhlášky, tj. celkem 3 900 Kč.