15 C 65/2021 - 135

Rubrum

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Hendrichovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] pro: vypořádání spoluvlastnictví takto:

Výrok

I. Spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného k stavební parcele č. [hodnota], zastavěná plocha a nádvoří, jejichž součástí je stavba Nejdek č. p. 633, objekt k bydlení, stojící na st. p. č. [hodnota], st. p.č. [hodnota], zastavěná plocha a nádvoří, jejichž součástí je stavba bez č.p./č.e. – garáž, stojící na st. p. č. [hodnota], pozemek parcelní č. 2116/8, ostatní plocha, manipulační plocha, to vše v k.ú. a obci Nejdek, evidované na LV 792, u [právnická osoba] pro Karlovarský kraj, katastrální pracoviště Karlovy Vary, se zrušuje.

II. Soud nařizuje prodej nemovitostí specifikovaných ve výroku I. ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek bude rozdělen mezi účastníky rovným dílem.

III. Návrh žalovaného na odklad zrušení spoluvlastnictví se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 03. 03. 2021 se žalobkyně domáhala zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví nemovitostí specifikovaných ve výroku I. tohoto rozsudku, a to s odůvodněním, že manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 06. 09. 2001 č. j. 13 C 151/2000-15, který nabyl právní moci dne 11. 10. 2001. Účastníci si v zákonné lhůtě nevypořádali zaniklé společné jmění manželů a uplynutím dne 11. 10. 2004 se tak stali spoluvlastníky předmětných nemovitostí o shodných podílech ve výši jedné poloviny. Tržní cena nemovitostí byla realitním makléřem [právnická osoba] odhadnuta na částku 2.261.082 Kč. Žalobkyně v nemovitosti dlouhodobě nebydlí a žalovaný odmítá dohodu o jejím vyplacení nebo prodeji nemovitosti. Dle žalobkyně není reálné rozdělení nemovitosti možné a žalobkyně nemá finanční prostředky na odkoupení podílu žalovaného. Žalovaný pak prodej nemovitosti odmítá. Žalobkyně tedy navrhla, aby po zrušení spoluvlastnictví byly nemovitosti přikázány do výlučného vlastnictví žalovaného, žalovanému uložena povinnost vyplatit žalobkyni finanční náhradu, eventuálně, aby byl nařízen prodej nemovitostí ve veřejné dražbě a následné rozdělení výtěžku mezi účastníky rovným dílem.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Namítal, že dům obývá od 60. let minulého století, o dům pečuje a hradí veškeré náklady. Pokoušel se s žalobkyní domluvit s tím, že dům odkáží společné dceři s tím, že by žalovaný v domě dožil. Žalovaný dále poukazoval na svůj zdravotní stav s tím, že nemá finanční prostředky na odkup podílu žalobkyně. Rovněž nesouhlasil s výši tržní ceny uvedenou žalobkyní. Dle žalovaného jsou zde tak důvody k zamítnutí žaloby podle § 1140 OZ, a to z důvodů na jeho straně, když by vypořádání vedlo k jeho újmě. Žalovaný nemá možnost dům opustit. Je zde velké riziko jeho zdravotní újmy (onemocnění srdce) a žalovaný má i velké psychické potíže z obavy o svůj další život. Žalovaný rovněž navrhl postup podle § 1155 OZ, tedy aby soud odložil zrušení vypořádání spoluvlastnictví o maximální dobu dvou let s tím, že mu tato lhůta poskytne možnost vyřešení situace, kdy by mohl najít kupce své jedné poloviny, aby mohl vyplatit žalobkyni a s kupcem se dohodnout na svém setrvání v nemovitosti do své smrti.

3. Při ústním jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích, přičemž žalovaný opětovně navrhl, aby soud postupoval podle § 1155 OZ a odložil vypořádání spoluvlastnictví, kdy tímto vypořádáním by mohly být ohroženy oprávněné zájmy žalovaného, když žalobkyně nereflektuje na jeho velmi vysoký věk, přitom si je vědoma nedostatku finančních prostředků u žalovaného a dále by mohlo dojít k zásahu do oprávněných zájmů osob blízkých, a to dcery účastníků [jméno FO], která v nemovitosti bydlí společně se svou dcerou [jméno FO]. Navrhl, aby byly nemovitosti reálně rozděleny. Žalobkyně poukázala na to, že je rovněž ve starobním důchodu, ale z důvodu, že by výše důchodu nepostačila, ke krytí jejích potřeb stále pracuje. K bydlení dcery v nemovitosti uvedla, že dcera rovněž nic neplatí a doba 22 let od zániku společného jmění manželů byla dostačující na to, aby se žalovaný na tuto situaci připravil. Žalobkyně s reálným rozdělením nesouhlasila s tím, že není možný. Jedná se o podsklepený jednogenerační rodinný dům s malým pozemkem za domem. Vstup do domu je jen jeden, stejně tak jako kuchyně, koupelna, toaleta, všechny sítě. Navíc s ohledem na vztahy mezi účastníky není podílové spoluvlastnictví možné a ani soužití v jednom domě. Z předmětného domu nelze udělat dvě samostatné bytové jednotky a ani nelze nutit žalobkyni, aby ve spoluvlastnictví zůstávala. Žalovaný i dcera opakovaně na žalobkyni vyvíjejí nátlak a v mezidobí navíc došlo k verbálnímu napadení žalobkyně ze strany dcery nemovitost užívající.

4. Účastníci učinili nesporným následující tvrzení: -účastníci jsou bývalí manželé, jejichž manželství bylo rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 06. 09. 2001 č. j. 13 C 151/2000-15, který nabyl právní moci dne 11. 10.2001, -účastníci si v zákonné lhůtě nevypořádali zaniklé jmění manželů, -za dobu manželství manželé zakoupili a zkolaudovali nemovitosti specifikované v článku I. žaloby, kdy v současné době jsou spoluvlastníky těchto nemovitostí o velikosti podílu , - po celou dobu, od ukončení společného soužití předmětné nemovitosti výhradně užívá žalovaný, -ani jeden z účastníků nemá dostatek finančních prostředků na odkoupení podílu druhého účastníka, -žalovaný ničeho nehradí za užívání celé nemovitosti, žalobkyně ničeho nepřispěla na údržbu nemovitosti, - ani jeden z účastníků nemá dostatek finančních prostředků na to, aby druhému spoluvlastníku vyplatil vypořádací podíl na nemovitostech, 5. Sporné mezi účastníky zůstalo jednak to, zda jsou nemovitosti reálně dělitelné, dále cena nemovitostí a existence vážného ohrožení oprávněného zájmu žalovaného, případně osoby jemu blízké.

6. K důkazu byla provedena fotografie domu, ze které je patrné, že se jedná o dům o dvou podlažích, přičemž horní podlaží je podkrovní, tedy zkosené.

7. Z lékařské zprávy žalovaného ze dne 02. 02. 2022 bylo zjištěno, že se dlouhodobě léčí s vysokým krevním tlakem, zvýšením krevních tuků. Dále bylo zjištěno lehké zvýšení krevního cukru. Při posledních návštěvě ordinace žalovaný uváděl psychickou tenzi z důvodu soudního jednání s tím, že medikaci odmítl.

8. Z projektové dokumentace, která dokládá přízemí a horní patro s tím, že horní patro je zkosené.

9. Z nabídky realitních kanceláří bylo zjištěno, že jsou nabízeny rodinné domy v Nejdku v rozmezí cen 3.900.000 – cca 4.500.000 Kč. Byty k prodeji o velikosti cca 60 m2 jsou pak nabízeny okolo 1.800.000 Kč a pronájem bytu se pak pohybuje okolo 7.000 Kč měsíčně.

10. Z odůvodnění rozsudku zdejšího soudu ze dne 06. 09. 2001 č. j. 13 C 151/2000-15 vyplývá, že k ukončení společného soužití mezi účastníky došlo v srpnu 2000, když následně společně v tomtéž domě žili odděleně a v lednu 2001 se žalobkyně odstěhovala. V srpnu 2000 byla pak žalobkyně žalovaným fyzicky napadena, přičemž musela vyhledat lékařské ošetření, což je doloženo lékařskou zprávu z 03. 08. 2000, dle které byla žalobkyně po útoku žalovaného šokovaná, měla na krku stopy po škrcení, drobné oděrky na paží a hrudníku, počínající hematomy. Z vyrozumění oznamovatele ze dne 08. 09. 2000 vyplývá, že v důsledku uvedeného napadení bylo žalovanému dne 06. 09. 2000 sděleno obvinění pro trestný čin násilí proti skupině obyvatel a jednotlivci dle § 197a trestního zákona.

11. Z úředního záznamu o podání vysvětlení ze dne 03. 02. 2022 vyplývá, že žalobkyně oznámila slovní napadení, ke kterému došlo téhož dne ze strany dcery [právnická osoba], která jí v obchodním domě Penny bezdůvodně slovně urážela a žalobkyni vyhrožovala.

12. Z účastnického výslechu žalobkyně bylo zjištěno, že v době rozvodu již bydlela jinde. Nebylo možné s žalovaným vyjít. Chodil domů opilý, znásilňoval ji, fotil si jí při sexu. Byl agresivní. Těmto útokům byly přítomny všechny tři společné děti, které se snaží tyto zážitky vytěsnit. Po rozvodu se situace trochu uklidnila. Účastníci byli schopni nějak komunikovat, pokud se však věc netýkala nemovitostí. Žalovaný zamezoval přístup do domu. Jakmile se začal řešit majetek obrátila se proti žalobkyni i dcera a ,,naočkovali“ i vnučku, se kterou se dříve stýkala. Útoky žalovaného na policii oznamovala, neměla však žádné fotky ani lékařské zprávy. Žalobkyně uzavřela pojistku na dům, kterou poslední dva roky hradí. Do vypořádání nemovitostí dříve nešla z důvodu, že vnučka byla malá a žalovaný vyhrožoval, že barák podpálí. Uvedla, že si nedovede představit, že by v domě společně s žalovaným žili. Psychicky by to nevydržela. Za dobu 20 let, co dům výhradně užívá žalovaný a dcera, jmenovaní žalobkyni žádnou částku neuhradili. K opravám na domě uvedla, že se dělal komín, ale ten hradila žalobkyně. Žalovaný chtěl po ní peníze i na stavbu garáže. Tyto peníze měla od nevlastní babičky, o kterou se starala. K ní se žalovaný také choval hrozně. Na náklady na údržbu domu poté, co se odstěhovala, ničím nepřispěla.

13. Žalovaný uvedl, že v domě prováděl běžné opravy, takové, aby se mohl v domě nadále bydlet. Platil daň na nemovitosti. Při svém účastnickém výslechu uvedl, že v důsledku soudního řízení se mu zhoršil tlak a musel se léčit na psychiatrii. Z celého soudního řízení má špatný pocit. Bere léky na cukr a cholesterol. Z domu se nemá kam vystěhovat a jeho zdravotní problémy se projevují bušením srdce, nespavostí a psychickými problémy.

14. Soud neprovedl jako nadbytečný důkaz výslech dcery účastníků [právnická osoba], jejíž výslech byl navržen k otázce reálné dělitelnosti nemovitostí, když tuto otázku soud považuje za odbornou, rovněž tak znalecký posudek z oboru zdravotnictví na zdravotní stav žalovaného, když soud považoval za dostačující lékařské zprávy žalovaného. Dále soud neprovedl znalecký posudek na zjištění reálné dělitelnosti nemovitostí a jejich tržní hodnotu, a to s ohledem na níže uvedený právní názor soudu.

15. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav: Účastníci jsou bývalí manželé, jejichž manželství bylo rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 06. 09. 2001 č. j. 13 C 151/2000-15, který nabyl právní moci dne 11. 10. 2001. Za dobu trvání manželství účastníci nabyli do společného jmění manželů následující nemovitosti: st. p. č. [hodnota], zastavěná plocha a nádvoří, součástí je stavba [adresa], objekt k bydlení stojící na st. p. č. [hodnota], st. p. č. [hodnota], zastavěná plocha a nádvoří, součástí je stavba bez č. p. /č. e. garáž stojící na st. p. č. [hodnota], p. p. č. v k. ú. a obci [adresa] na LV [Anonymizováno] evidované Katastrálním úřadem pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Karlovy Vary, přičemž si účastníci v zákonné lhůtě nevypořádali zaniklé společné jmění manželů a stali se tak podílovými spoluvlastníky na nemovitostech, a to každý v rozsahu ideální poloviny. K ukončení společného soužití mezi účastníky došlo v srpnu 2000, když následně společně v tomtéž domě žili odděleně a v lednu 2001 se žalobkyně odstěhovala. Od tohoto okamžiku užívá nemovitosti výhradně žalovaný, který v domě bydlí společně s dospělou dcerou a sedmnáctiletou vnučkou. Žalovaný ničeho nehradí za užívání celé nemovitosti, žalobkyně ničeho nepřispěla na údržbu nemovitosti. Za dobu užívání nemovitostí žalovaný hradil běžné náklady spojené s užíváním domu. Ani jeden z účastníků nemá dostatek finančních prostředků na odkoupení podílu druhého účastníka. Žalovaný se dlouhodobě léčí s vysokým krevním tlakem, zvýšením krevních tuků. Vztahy mezi účastníky neumožňují společné užívání věci 16. Po právní stránce posoudil soud věc takto: Podle § 1140 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

17. Podle § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

18. Podle § 1144 o. z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. Rozdělení věci však nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích.

19. Podle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

20. Podle § 1155 odstavce 1 o. z. na návrh spoluvlastníka může soud zrušení spoluvlastnictví odložit, má-li tím být zabráněno majetkové ztrátě nebo vážnému ohrožení oprávněného zájmu některého spoluvlastníka, a prodloužit tak trvání spoluvlastnictví, nejdéle však o dva roky.

21. Nejdříve se soud zabýval návrhem žalovaného na odklad zrušení spoluvlastnictví ve smyslu výše citovaného ust. § 1155 o. z, ve kterém žalovaný uváděl, že si uvědomuje, že tento odklad nemůže být trvalý, ale poskytl by mu lhůtu na vyřešení situace tak, že najde kupce své poloviny, aby mohl vyplatit žalobkyni a s kupcem se dohodnout na setrvání v nemovitosti do své smrti. Důvody pro odložení rovněž spatřoval v majetkové ztrátě obou spoluvlastníků, když v době po pandemii COVID-19 je trh s nemovitostmi ochromen a není možné odhadnout jeho vývoj. Dále je vážně ohrožen oprávněný zájem žalovaného a jeho právo na zdraví, když jeho zdraví a život je vypořádáním spoluvlastnictví ohroženo, vzhledem k jeho onemocnění srdce.

22. Důvodem pro to, aby soud povolil odklad dle. ust. § 1155 o.z. je jednak zabránění majetkové ztráty (jedná se o majetkový zájem spoluvlastníka např. tím, že generuje zisk z pronájmu, což může spoluvlastníku sloužit k zajištění obživy), nebo vážnému ohrožení oprávněného zájmu, kterým je jakýkoliv podstatný zájem spoluvlastníka odlišný od zájmu majetkového, který je objektivně schopen omluvit zásah do práva ostatních spoluvlastníků na zrušení spoluvlastnictví, přičemž zrušením spoluvlastnictví by došlo k zásahu do tohoto oprávněného zájmu či k jeho vážnému ohrožení. Oprávněný zájem se nemusí týkat pouze spoluvlastníka, ale i osoby spoluvlastníkovi blízké ( viz. NS 22 Cdo 4755/2015). Ani jeden ze zákonem předvídaných důvodů však v dané situaci nenastal. Předmětné nemovitosti užívá od rozvodu manželství účastníků výhradně žalovaný. Ten netvrdil a ani neprokazoval, že by zrušením spoluvlastnictví došlo na jeho straně k jakékoliv majetkové ztrátě. Jak už bylo výše uvedeno lze v tomto případě uvažovat, např. o tom, že by věc ve spoluvlastnictví byla pronajata na základě velmi výhodné nájemní smlouvy za podmínek, které spoluvlastníkům zajistí dosažení nadstandardního zisku na dobu časově omezenou a limitovanou právě trváním spoluvlastnického vztahu, což v daném případě není. Žalovaným uváděný důvod, že během pandemie onemocnění Covidu došlo k poklesu cen nemovitostí, je pak zcela mylný, když jak je všeobecně známo, ceny nemovitostí naopak prudce vzrostly. Druhým důvodem je předejití vážného ohrožení oprávněného zájmu, v daném případě žalovaného. V tomto případě nepostačuje ohrožení jakéhokoliv zájmu spoluvlastníka, ale kumulativně půjde o ohrožení vážné, které se vztahuje k oprávněnému zájmu. Nejedná se tak o jakýkoliv zájem, ale o zájem podstatný, přičemž zrušením spoluvlastnictví by došlo k jeho vážnému ohrožení. Jedná se o důvody dočasného charakteru, např. závažné, přechodné zdravotní problémy nebo i o důvody charakteru trvalého, např. dlouhodobý nepříznivý zdravotní stav bez reálné možnosti jeho zlepšení. V případě trvalého charakteru důvodů, však z pravidla tyto samy o sobě nebudou dostačující, nýbrž k nim bude potřeba další okolnost, která by zásah do práva ostatních spoluvlastníků domáhat se zrušení spoluvlastnictví odůvodnila. Tím může být, např. předpoklad, že ve lhůtě pro odklad zrušení spoluvlastnictví dojde k vyřešení ochrany oprávněného zájmu spoluvlastníka, který se odkladu domáhá. Ani tato skutečnost v daném případě nenastala. Požadavek na to, aby odklad zrušení spoluvlastnictví nevedl pouze ke ,,konzervaci“ dosavadního stavu a potvrzení toho, že okolnosti trvalé a neměnné povahy na straně spoluvlastníka nebude praxe považovat za důvody pro odklad zrušení spoluvlastnictví, potvrdila i judikatura, která s odkazem na Rc 98/2017 zdůraznila požadavek dočasnosti důvodů, kterými je návrh na odklad zrušení spoluvlastnictví odůvodněn, respektive vyjádřila závěr, že trvalé a neměnné důvody, které budou postupem času nabývat na intenzitě bez reálné možnosti jejich změny, nebude praxe považovat za důvody pro odklad zrušení spoluvlastnictví. Žalovaný neprokázal tak závažné zdravotní problémy přechodného charakteru či další okolnost, která by k žalovaným tvrzenému dlouhodobě nepříznivému zdravotnímu stavu přistoupila, když zdravotní problémy uváděné žalovaným a vyplývající z lékařských zpráv, nijak nevybočují ze zdravotního stavu osob věkově se blížící žalovanému. Ani to, že nemovitost společně s žalovaným obývá, rovněž dospělá dcera účastníků společně s téměř dospělou vnučkou tímto důvodem být rozhodně nemůže. Žádné pracovní omezení dcery účastníků, které by odůvodňovalo závislost na bydlení společně s žalovaným, z řízení nevyplynulo. Nadto od návrhu na odklad zrušení spoluvlastnictví v mezidobí uplynuly téměř dva roky, během kterých žalovaný žádným způsobem svou situaci neřešil, když žádného kupce své jedné poloviny nehledal. Soudu se jeví jako vysoce nepravděpodobné, že by se žalovanému podařilo najít kupce jeho jedné poloviny, který by bez dalšího nechal žalovaného v nemovitosti i nadále bydlet. Z uvedeného důvodu soud návrh na odklad zrušení spoluvlastnictví vznesený žalovaným zamítl.

23. Co se týká samotného vypořádání spoluvlastnictví účastníků, soud si je vědom zákonného postupu při zrušení a vypořádání spoluvlastníků. V daném případě s ohledem na to, že účastníci učinili nesporným, že ani jeden z nich nemá dostatek finančních prostředků k vyplacení vypořádacího podílu, se soud tímto způsobem vypořádání blíže nezabýval.

24. Ohledně reálné dělitelnosti nemovitosti, kterou navrhoval žalovaný, dospěl soud k závěru, že tento způsob v daném případě není možný. Rozdělení společné věci je primárním způsobem vypořádání spoluvlastnictví, ke kterému se sice nevyžaduje souhlas spoluvlastníků, soud by však k jejich stanoviskům měl přihlédnout. Souhlas je ale nezbytný k vynaložení nákladů na rozdělení společné věci, když tyto náklady mohou být značně vysoké (zejména u nemovitostí), přičemž soud musí zvážit, do jaké míry lze po účastnících vynaložení takovýchto nákladů požadovat. Pokud by reálné rozdělení nebylo možné bez nákladných stavebních úprav, je třeba považovat z tohoto hlediska věc za reálně nedělitelnou (viz. rozhodnutí NS sp. zn. 22 Cdo 967/2015). V daném případě je předmětem vypořádání rodinný dům s přilehlou zahradou a garáží, jak bylo zjištěno ze stavební dokumentace i fotografie domu. Vstup do domu je společný a v současné době není v patře vybudováno sociální zázemí, patro domu obývá dcera účastníků s jejich vnučkou. Jediným způsobem reálného rozdělení by tak byla transformace na bytové jednotky, když předmětné nemovitosti nelze rozdělit na dvě samostatné věci. V případě rozdělení domu, resp. v případě vymezení bytových jednotek, by tak i nadále vchod a chodba musely zůstat společné, stejně tak sítě a vytápění. Nadto by potřeba vybudování kuchyně a sociálního zázemí v patře domu představovala vynaložení dalších nemalých nákladů, kterými ani jeden z účastníků nedisponuje, když oba jsou ve starobním důchodu a žalovaný je nadto odkázán na sociální dávky, jak bylo podrobně popsáno v usnesení zdejšího soudu ze dne 5. 10. 2021 č. j. 15 C 65/2021-64, kterým byl, s ohledem na jeho tíživou finanční situaci, žalovaný osvobozen od placení soudních poplatků a k ochraně jeho zájmů mu byla ustanovena právní zástupkyně. Rovněž tvrzenou finanční podporu ze strany dcery, žalovaný neprokázal. V řízení o přiznání dávky státní sociální podpory pak byla dcera účastníků vedena jako osoba společně posuzovaná. Žalovaný sice uvedl, že v bytové jednotce, která by vznikla v patře domu, se nachází plně vybavená kuchyňská linka včetně spotřebičů, kde je zaveden plyn, voda i odpady, sociální zařízení, ale zároveň uvedl, že je tam příprava (trubky) pro dodělání koupelny, res. sprchového koutu, přičemž veškeré stavební práce provádí žalovaný svépomocí. Nelze tak bez dalšího považovat tyto stavební úpravy za dokončené, nevyžadující vynaložení dalších finančních prostředků. Dále je jednoznačné, že v případě, že by nemovitost byla rozdělena, nevznikly by dvě rovnocenné nemovitosti, když dům je v horním patře zkosen. Vznikla by tak nutnost finanční náhrady pro toho ze spoluvlastníků, kterému by se v rámci vypořádání dostalo menšího podílu, což opět naráží na nedostatek finančních prostředků účastníků. S ohledem na charakter domu lze rovněž předpokládat, že by jeho reálným rozdělením dle návrhu žalovaného, došlo k poklesu jeho hodnoty, když nově vzniklé jednotky, by měly společný vstup a chodbu a rovněž tak technické zázemí, zejména vytápění. Návrh žalovaného pak neřešil rozdělení přilehlé zahrady a ani na dům přiléhající garáže. Za podstatnou okolnost, svědčící pro závěr soudu o reálné nedělitelnosti nemovitostí, jsou i vztahy mezi účastníky. Je sice pravdou, že rozdělení společné věci nebrání špatné vztahy mezi spoluvlastníky, v případě transformace na bytové jednotky je však potřeba přihlédnout i k okolnostem dalšího možného soužití účastníků v jednom domě. K transformaci tak soud smí přistoupit jen tehdy, když vztahy mezi účastníky při užívání domu jsou po delší dobu nekonfliktní (viz. rozhodnutí NS sp. zn. 22 Cdo 5345/2015, či 22 Cdo 1618/2015). V případě neshod mezi účastníky pak tyto neshody musí byt dostatečně intenzivní a nepostačí pouhá hypotetická možnost komplikací při správě a údržbě domu v budoucnu. V daném případě však z průběhu řízení jednoznačně vyplynulo, že vztahy mezi spoluvlastníky jsou vyhrocené. Účastníci nejsou schopni společně jakkoli komunikovat, vzájemně se osočují ze slovního napadání a dohoda mezi nimi není reálná. Žalovaný po rozvodu manželství účastníků užíval a užívá společnou věc bez jakékoli finanční kompenzace ve větší míře, než představuje jeho spoluvlastnický podíl. Je sice pravdou, že žalobkyně ničeho nepřispěla na opravu domu, jak však bylo v průběhu řízení prokázáno, žalovaný prováděl na domě pouze běžnou údržbu bez větších investic. Tvrzení žalovaného, že předmětné nemovitosti neužívá v celém rozsahu, ale pouze přízemí domu, soud považuje za zcela účelové, když k tomuto tvrzení žalovaný přistoupil až v rámci závěrečného návrhu a v rámci koncentrace řízení učinil nesporným, že nemovitosti užívá výhradně on. Rovněž tak soud nepovažuje za významné, zda má žalobkyně vyřešenou svoji bytovou potřebu, když dospěl k závěru o reálné nedělitelnosti nemovitostí z výše podrobně popsaných důvodů. Vzhledem k tomu, že ani druhý zákonem předvídaný způsob vypořádání spoluvlastnictví, tedy přikázání věci za přiměřenou náhradu jednomu ze spoluvlastníků, z důvodů rovněž výše popsaných, nebyl v daném případě možný, soud rozhodl o prodeji věci ve veřejné dražbě. Výtěžek dražby, resp. jeho jednu polovinu, bude moci žalovaný použít na uspokojení své bytové potřeby, když jak vyplynulo z nabídek realitních kanceláří, lze předpokládat, že tento výtěžek bude dostačující. Na závěr pak soud doplňuje, že nařízení veřejné dražby nevylučuje možnost, aby účastníci společnou věc prodali tzv. z volné ruky.

25. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud vycházel z toho, že v řízení o vypořádání spoluvlastnictví se jedná o rovném vlastnickém právu účastníků, v němž mají účastníci shodné procesní postavení žalobce i žalovaného a v němž předem nemohou přesně předvídat konkrétní rozhodnutí soudu. Za spravedlivé tak soud považuje, aby si každý ze spoluvlastníků nesl své náklady řízení ( viz. II.ÚS 572/19).

26. Výrok V. soud doplnil v souladu s ust. § 166 odst. 1 o. s. ř. a je odůvodněn ust. § 148 odst. 1 o. s. ř.

Poučení