15 C 67/2025 - 87

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Ondřejem Růžičkou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429 sídlem Vyšehradská 427/16, 128 10 Praha 2 - Nové Město o zaplacení 4 356 Kč + 160 000 Kč vše s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 12% p.a. od [datum] do zaplacení, a to do 15ti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 12% p.a. od [datum] do zaplacení se zamítá.

III. Žalobce je povinen uhradit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobce domáhá po žalovaní náhrady škody a nemajetkové újmy s odůvodněním, že usnesením [právnická osoba] ze dne [datum], č.j. KRPA-[Anonymizováno]-163/TČ-2017-001191-1-RP, bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro přečin maření úkolu úřední osoby z nedbalosti dle § 333 odst. 1, odst. 3 písm. a) TZ. Proti tomuto usnesení podal žalobce v zákonné lhůtě stížnost, které bylo dozorujícím státním zastupitelstvím dne [datum] vyhověno, usnesení bylo zrušeno a policejnímu orgánu bylo uloženo, aby ve věci znovu jednal a rozhodl. Usnesením ze dne [datum], č.j. KRPA-[Anonymizováno]-292/TČ-2017-001191 policejní orgán znovu rozhodl o zahájení trestního stíhání žalobce pro přečin maření úkolu úřední osoby z nedbalosti dle § 333 odst. 1, odst. 3 písm. a) TZ. Proti tomuto usnesení podal žalobce opět stížnost, která byla dozorujícím státním zastupitelstvím dne [datum] zamítnuta. Dne [datum] byla u Obvodního soudu pro [adresa] podána obžaloba. Dne [datum] bylo rozhodnuto ve věci vůči všem obviněným trestním příkazem, přičemž proti tomuto trestnímu příkazu podali všichni obvinění odpor. Rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum] sp. zn. 7 T [Anonymizováno][Anonymizováno]2022 byl žalobce zproštěn obžaloby dle § 226 písm. a) trestního řádu, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byl stíhán. Dne [datum] podal státní zástupce proti zprošťujícímu rozsudku blanketní odvolání v neprospěch obviněných, které následně dne [datum] odůvodnil. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum] sp. zn. 5 To [Anonymizováno]/2024 bylo rozhodnuto tak, že odvolací soud napadené rozhodnutí soudu I. stupně zrušil a sám ve věci rozhodl tak, že zprostil všechny obžalované obžaloby dle § 226 písm. b) trestního řádu, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Podáním ze dne [datum] uplatnil žalobce u žalované nárok na náhradu škody ve výši [částka] spočívající v náhradě nákladů obhajoby, a nárok na náhradu újmy za nepřiměřenou délku trestního řízení ve výši [částka]. K nároku na náhradu škody, která mu vznikla účelně vynaloženými prostředky na svou obhajobu, žalobce uvádí, že se neztotožňuje s nepřiznáním odměny u obhajoby za úkon ze dne [datum] další porada s klientem přesahující jednu hodinu. Žalovaná toto nepřiznala s ohledem na skutečnost, že se konaly dvě porady za sebou, aniž by byl učiněn nějaký úkon u orgánu činného v trestním řízení nebo úkon advokáta. K tomu žalobce uvádí, že nutnost a odůvodněnost porady nemůže být v žádném případě odůvodněna dalšími úkony, respektive nelze vztahovat k dalším úkonům v trestním řízení. Takový přístup by narušoval právo žalobce na obhajobu a jeho právo na spravedlivý proces. Je pak třeba zdůraznit, že další porada, na kterou zřejmě žalovaná odkazuje proběhla dne [datum], tedy zhruba 4 měsíce po sporné poradě a že v roce 2020 proběhly dvě porady žalobce se svým obhájcem. Takováto intenzita porad nelze v žádném případě považovat za nepřiměřenou. Žalobce zároveň z opatrnosti podotýká, že orgánům nepřísluší rozhodovat o důvodnosti nebo nedůvodnosti porady obviněného se svým obhájcem. Žalovaná dále žalobci nepřiznala nárok na náhradu škody za studium spisu ze dne [datum], a to s odůvodněním, že se nejedná o úkony ve smyslu ust. § 11 odst. 1. písm. f). K tomu žalobci uvádí, že je přesvědčen, že takovéto rozhodnutí je v rozporu s ustálenou judikaturou, ze které vyplývá že nahlížení do spisu v řízení před soudem je účtováno podle § 11 odst. 1 písm. f) ve spojení s § 11 odst. 3 AT v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 29 [Anonymizováno] 19/2012. Žalobce dále odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne [datum] III. ÚS [Anonymizováno]/21. Z toho důvodu tedy žalobce navrhuje, aby soud v rozsudku uložil povinnost žalované nahradit škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím nad rámec již přiznaného, a to ve výši [částka] (2x [částka] a 2x [částka] a DPH). Žalobce dále uplatnil u žalované nárok na náhradu újmy způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce trestního řízení. Žalobce se v této věci žádným způsobem neztotožňuje se závěrem žalované, že trestní stíhání nebylo nepřiměřeně dlouhé a že by bylo možné oddělit jednotlivá usnesení o zahájení trestního stíhání, kdy fakticky jde ale stále o jedno a totéž trestní řízení, čemuž odpovídá i spisová značka nebo vymezení skutku v jednotlivých usneseních o zahájení trestního stíhání. K tomu je dále třeba doplnit, že ve smyslu znění trestního řádu šlo ve věci žalobce stále o jedno a to samé trestní řízení. Trestní řízení trvalo 4 roky, 10 měsíců a 15 dní. Případ nebyl natolik složitý, aby nemohlo být vedeno za dodržení zákonných lhůt. Mezi jednotlivými úkony, zejména mezi podáním obžaloby a zahájením hlavního líčení, mezi stížností proti sdělení obvinění a rozhodnutím o stížnosti, však vznikaly nedůvodné prodlevy, které řízení extrémně protahovaly. Postup v řízení byl dále komplikován potřebou obžaloby nalézat nové a nové znalecké posudky, neboť důkazní situaci na znaleckém posudku výlučně postavila. Po vyhotovení prvního znaleckého posudku [právnická osoba] plus spol. s r.o. nechala vyhotovit druhý posudek od [právnická osoba] Apprasials, který následně sama obžaloba nechala přezkoumat novým znaleckým posudkem téhož znaleckého ústavu, což je postup nadmíru nestandardní, obžaloba by měla vycházet ze závěru znalce a nikoliv postupy znalce a jeho závěry sama korigovat či metodicky vést, resp. v případě pochybností o správnosti postupu znalce pak shodný znalecký ústav ve věci již neustanovovat. Žalobce požaduje odškodnění za první dva roky [částka] a za další tři roky [částka], což navrhuje žalobce dále upravit na dvojnásobek s ohledem na vedení řízení v nikoli v dobré víře a objektivním způsobem a věk žalobce a vzhledem ke snaze žalobce osvětlit skutkové okolnosti a poskytování součinnosti k objasnění věci. Žalovaná je povinna žalobci zaplatit na náhradě škody způsobené nezákonným rozhodnutím částku ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Žalovaná učinila nesporným uplatnění nároku dne [datum]. Popsala průběh řízení vedeného u Obvodního soudu pro [adresa] sp. zn. 7 T [Anonymizováno]/2022. V souladu s konstantní judikaturou je možno uzavřít, že v daném případě došlo k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., za které lze považovat s ohledem na výsledek trestního řízení usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum] a ze dne [datum]. Základ odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím (trestním stíháním) je tedy v daném případě dán. Co se týče nároku na náhradu nákladů obhajoby, podle § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle § 31 odst. 3 téhož zákona jsou náklady zastoupení součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. U obhajoby [tituly před jménem] [jméno FO] nebyly přiznány, za úkon ze dne [datum] – porada s klientem - odměnu za tento úkon právní služby nelze přiznat, neboť se konaly dvě porady za sebou, aniž by byl učiněn nějaký úkon u orgánu činného v trestním řízení nebo úkon advokáta a úkon ze dne [datum] – studium spisu - odměnu za tento úkon právní služby nelze přiznat, neboť se nejedná o úkon ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu. K požadavku žalobce na náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky trestního stíhání žalobce, žalovaná uvedla, že co se týče prvního trestního stíhání – tj. trestního stíhání zahájeného na základě usnesení ze dne [datum], žalovaná konstatovala, že nárok na náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení je ve vztahu k tomuto prvnímu trestnímu stíhání promlčen ve smyslu ustanovení § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Na promlčení tohoto nároku žalovaná i nadále setrvává. Délka druhého trestního stíhání činila 3 roky a 7 měsíců, přičemž přípravné řízení trestní probíhalo po dobu 1 roku a 4 měsíců, v jejímž rámci bylo nezbytné shromáždit množství listinných důkazů, byly vypracovány tři znalecké posudky z oboru ekonomika s rozsahem znaleckého oprávnění pro ceny a odhady se specializací na oceňování věcí nemovitých včetně posuzování ceny obvyklé za užívání, dále byly provedeny výslechy více než tři desítek obžalovaných a dalších svědků. S ohledem na uvedené lze konstatovat, že délka přípravného řízení trestního byla zcela přiměřená. Řízení před soudy probíhalo po dobu 2 let a 3 měsíců na dvou stupních soudní soustavy, přičemž soud I. stupně rozhodoval ve věci samé dvakrát a soud II. stupně jednou. Věc byla po stránce skutkové, právní a procesní složitější s ohledem na množství provedených důkazů ve věci, kdy se soud musel vypořádat s desítkou znaleckých posudků předložených ve věci, s množstvím dalších listinných důkazů, byly provedeny výslechy desítek svědků a obžalovaných a také znalců, kteří ve věci vypracovali znalecké posudky. V řízení nebyly shledány žádné neodůvodněné průtahy. Význam řízení pro žalobce lze obecně hodnotit jako zvýšený. Délku předmětného řízení lze hodnotit s ohledem na okolnosti případu za přiměřenou. Z uvedeného důvodu žalovaná konstatovala, že nelze nároku na náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení vyhovět, a to pro absenci odpovědnostního titulu. Žalovaná na svém stanovisku i nadále setrvává. Nárok na náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení je navíc promlčen ve smyslu ustanovení § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., když předmětné řízení pravomocně skončilo dne [datum] a žaloba byla podána až dne [datum], přičemž stanovisko žalované bylo žalobci doručeno již dne [datum]. Žalovaná tak vznáší námitku promlčení tohoto uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení.

3. Soud ve věci rozhodl postupem dle ust. § 115 a osř.

4. Z nesporných tvrzení účastníků a ze spisu Obvodního soudu pro [adresa] sp. zn. 7 T [Anonymizováno]/2022 má soud za prokázaný průběh trestního stíhání žalobce tak, že usnesením Obvodního ředitelství policie [adresa] I, Služby kriminální policie a vyšetřování, 1. oddělení hospodářské kriminality ze dne [datum], č.j. KRPA-[Anonymizováno]-163/TČ-2017-[Anonymizováno]-1-RP, bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro podezření ze spáchání přečinu maření úkolu úřední osoby z nedbalosti dle ustanovení § 330 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku. Žalobce podal proti tomuto usnesení stížnost, které Obvodní státní zastupitelství pro [adresa] dne [datum] vyhovělo, zrušilo usnesení o zahájení trestního stíhání a policejnímu orgánu uložilo, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Usnesením [právnická osoba], Obvodního ředitelství policie [adresa] I, Služby kriminální policie a vyšetřování, 1. oddělení hospodářské kriminality ze dne [datum] č.j. KRPA-[Anonymizováno]-292/TČ-2017-001191 bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro podezření ze spáchání přečinu maření úkolu úřední osoby z nedbalosti dle ustanovení § 330 odst. 1, odst. 2písm. c) trestního zákoníku. Proti tomuto usnesení o zahájení trestního stíhání podal žalobce stížnost, která byla Obvodním státním zastupitelstvím pro [adresa] dne [datum] zamítnuta. Dne [datum] byla u Obvodního soudu pro [adresa] podána na žalobce obžaloba. Dne [datum] bylo rozhodnuto ve věci vůči všem obžalovaným trestním příkazem, přičemž proti tomuto trestnímu příkazu podali všichni obžalovaní odpor. Rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum] sp. zn. 7 T [Anonymizováno]/2022 byl žalobce zproštěn obžaloby dle § 226 písm. a) trestního řádu, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž jsou obžalovaní stíháni. Dne [datum] podal státní zástupce proti zprošťujícímu rozsudku blanketní odvolání v neprospěch obžalovaných, které následně dne [datum] odůvodnil. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum] sp. zn. 5 [Anonymizováno] 49/2024 bylo rozhodnuto tak, že odvolací soud napadené rozhodnutí soudu I. stupně zrušil a sám ve věci rozhodl tak, že zprostil všechny obžalované obžaloby dle § 226 písm. b) trestního řádu, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. U veřejného zasedání na čl. 8961 spisu nebyl žalobce osobně přítomný, ale byla přítomna jeho právní zástupkyně [tituly před jménem] [jméno FO].

5. Z uplatnění nároku u žalované a z nesporných tvrzení účastníků má soud za prokázané, že nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy byl u žalované uplatněn dne [datum]. Stanovisko žalované bylo vydáno dne [datum].

6. Z potvrzení o poradách má soud za prokázané, že mezi žalobcem a jeho právním zástupce [tituly před jménem] [jméno FO] proběhly porady dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum]. Soud má za prokázané z doplnění souhlasného tvrzení o evidenci pohledávky za právní zastoupení, že právní zástupce žalobce eviduje pohledávku z titulu neuhrazené odměny za zastupování ve výši [částka].

7. Podle § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) [dále jen „OdpŠk“], stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit. Podle § 3 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a/ státní orgány, b/ právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, („úřední osoby“), c/ orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („územní celky v přenesené působnosti“). Podle § 4 odst. 1 OdpŠk se za výkon státní správy podle § 3 odst. 1 písm. b/ považuje i sepisování veřejných listin o právních úkonech, zápisy skutečností do veřejného rejstříku provedené notářem podle zákona upravujícího veřejné rejstříky právnických a fyzických osob, úkony notáře jako soudního komisaře a úkony soudního exekutora, případně jeho zástupce, zanikl-li exekutorovi výkon exekutorského úřadu a je-li tímto zástupcem exekutorský kandidát, při výkonu exekuční činnosti, sepisování exekutorských zápisů a při činnostech vykonávaných z pověření soudu podle zvláštního právního předpisu. Podle § 4 odst. 2 OdpŠk činnost notáře a soudního exekutora, případně jeho zástupce, zanikl-li exekutorovi výkon exekutorského úřadu a je-li tímto zástupcem exekutorský kandidát, podle odstavce 1 se považuje za úřední postup. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Podle § 15 odst. 1 a 2 OdpŠk přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

8. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle ust. § 8 odst. 1 zákona lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

9. Soud má za prokázaný skutkový stav shodně s popisem průběhu řízení vedeného u Obvodního soudu pro [adresa] sp. zn. 7 T [Anonymizováno]/2022.

10. Po právní stránce soud se soud zabýval požadavkem žalobce na doplatek vynaložených nákladů na obhajobu, a to za odměny u obhajoby za úkon ze dne [datum] další porada s klientem přesahující jednu hodinu. Žalovaná náhradu škody nepřiznala s odůvodněním, že se konaly dvě porady za sebou, aniž by byl učiněn nějaký úkon u orgánu činného v trestním řízení nebo úkon advokáta. Soud se ztotožňuje s požadavkem žalobce, žalobce nárokoval proplacení pouze 6 porad, kdy se pouze uvedené dvě konaly ve stejném roce a ro [datum] a [datum], tedy s odstupem 4 měsíců. Jednalo se o velmi složité trestní řízení, ve kterém vystupovalo značné množství obviněných. Porada proběhla dne [datum], tedy zhruba 4 měsíce po sporné poradě a že v roce 2020 proběhly dvě porady žalobce se svým obhájcem. Soud má za to, že intenzita dvou porad v tomto konkrétním řízení, nepřiměřená. Žalovaná dále žalobci nepřiznala nárok na náhradu škody za studium spisu ze dne [datum], a to s odůvodněním, že se nejedná o úkony ve smyslu ust. § 11 odst. 1. písm. f)TŘ. Nahlížení do spisu v řízení před soudem je účtováno podle § 11 odst. 1 písm. f) ve spojení s § 11 odst. 3 AT. Soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 29 [Anonymizováno] 19/2012 a na nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 2289/21. „mohou-li obecné soudy nahlédnutí do spisu v průběhu vyšetřování posoudit podle § 11 odst. 3 advokátního tarifu jako samostatný úkon právní služby, obdobný nahlédnutí do spisu při skončení vyšetřování [§ 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu], měly by obhájcům odměnu za tento úkon přiznat, nejsou-li v řízení přítomny a řádně odůvodněny výjimečné okolnosti (např. zjevná neúčelnost úkonu), jež by přiznání odměny vylučovaly. Opačný postup, vedoucí k nepřiznání odměny za nahlédnutí do spisu v průběhu vyšetřování, zastávající s odkazem na prostý text § 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu výklad, že odměnu lze přiznat pouze za nahlédnutí do spisu při skončení vyšetřování, nepřímo oslabuje rovné postavení obviněného v trestním řízení a v případě zastoupení obhájcem porušuje obhájcovo legitimní očekávání odměny za vykonanou práci podle čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a také jeho právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Soud odkazuje na skutečnost, že se jednalo o složité řízení, když spis má více jak 9 000 stran, je logické, že je nutné se seznámit se spisovým materiálem shromážděným orgány činnými v tretsním řízení, k možnosti řádného vedení obhajoby. Soud tak rozhodl o povinnosti žalované nahradit žalobci škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím nad rámec již přiznaného, a to ve výši [částka] (2x [částka] a 2x [částka] a DPH).

11. Dle ust. § 32 odst. [právnická osoba] zák. 82/1998 Sb. 1/Nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. 2/Nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví. 3/ Nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo. Dle ust. § 35 zák. 82/1998 Sb., Promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

12. Nejvyšší soud se otázkou počátku a běhu subjektivní promlčecí lhůty u nároku na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním (resp. vydáním nezákonného rozhodnutí v podobě usnesení o zahájení trestního stíhání), již ve své praxi opakovaně zabýval. Stávající judikatura Nejvyššího soudu stojí na závěru, že nemajetková újma poškozeného vzniká v průběhu samotného trestního stíhání a ve stejném okamžiku si rovněž obviněný uvědomuje nepříznivé důsledky trestního stíhání doléhající na jeho osobu. Podmínkou pro uplatnění práva na odškodnění nemajetkové újmy je zrušení nezákonného rozhodnutí či zastavení trestního řízení. Subjektivní promlčecí lhůta u nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které neskončilo odsuzujícím trestním rozhodnutím, proto počíná běžet od okamžiku, kdy obžalovanému (obviněnému) bylo oznámeno rozhodnutí, jímž byl zproštěn obžaloby, nebo jímž bylo trestní stíhání zastaveno (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 25 Cdo 1029/2008, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek jako R 20/2011, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 96/2011). V rozsudku ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 1362/2013, Nejvyšší soud uvedl, že termín oznámení občanský soudní řád nezná, používá jej trestní řád v § 137, jehož druhá věta stanoví: Oznámení se děje buď vyhlášením usnesení v přítomnosti toho, jemuž je třeba usnesení oznámit, anebo doručením opisu usnesení. Od okamžiku oznámení, respektive vyhlášením rozhodnutí, se proto bude počítat běh promlčecí lhůty podle § 32 odst. 1 věty druhé OdpŠk (popř. § 32 odst. 3 OdpŠk, viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 96/2011) v případě, že vyhlášením nabývá rozhodnutí právní moci, neboť tím okamžikem bude naplněn i předpoklad nezákonného rozhodnutí. Rozsudek odvolacího soudu nabývá v trestním řízení právní moci vyhlášením v přítomnosti účastníka, neboť proti němu není přípustné odvolání (§ 259 odst. 3 ve spojení s § 245 odst. 1 tr. ř. a contrario). S následným doručením rozhodnutí již nejsou co do právní moci spojovány žádné právní účinky.

13. K požadavku na náhradu nemajetkové újmy z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícím v porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě soud prvně odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo [Anonymizováno]/2021 s tím, že je nutné na každé nově zahájené trestní stíhání z pohledu zákona 82/98 Sb., pohlížet jako na samostatné řízení. usnesením [právnická osoba] ze dne [datum], č.j. KRPA-[Anonymizováno]-163/TČ-2017-001191-1-RP, bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro přečin maření úkolu úřední osoby z nedbalosti dle § 333 odst. 1, odst. 3 písm. a) TZ. Proti tomuto usnesení podal žalobce v zákonné lhůtě stížnost, které bylo dozorujícím státním zastupitelstvím dne [datum] vyhověno, usnesení bylo zrušeno a policejnímu orgánu bylo uloženo, aby ve věci znovu jednal a rozhodl. Jednalo se tak o samostatné trestní řízení vůči žalobci, které pravomocně skončilo dne [datum]. Od tohoto okamžiku počal běh 6ti měsíční promlčecí lhůty. Nárok byl u žalované předběžně uplatněn až dne [datum]. poslední den pro co do základu v tomto směru úspěšné žaloby byl [datum]. Žaloba byla podána dne [datum]. vznesená námitka promlčení nároku je důvodná.

14. A nově pak Usnesením ze dne [datum], č.j. KRPA-[Anonymizováno]-292/TČ-2017-001191 policejní orgán znovu rozhodl o zahájení trestního stíhání žalobce pro přečin maření úkolu úřední osoby z nedbalosti dle § 333 odst. 1, odst. 3 písm. a) TZ. Dne [datum] byla u Obvodního soudu pro [adresa] podána obžaloba. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum] sp. zn. 5 To [Anonymizováno]/2024 bylo rozhodnuto tak, že odvolací soud napadené rozhodnutí soudu I. stupně zrušil a sám ve věci rozhodl tak, že zprostil všechny obžalované obžaloby dle § 226 písm. b) trestního řádu, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Na jednání byla přítomna obhájkyně žalobce. Ode dne [datum] počala běžet žalobci nová promlčecí lhůta k nemajetkové újmě za toto konkrétní řízení. Nárok byl u žalované předběžně uplatněn až dne [datum]. poslední den pro co do základu v tomto směru úspěšné žaloby byl [datum]. Žaloba byla podána dne [datum]. Vznesená námitka promlčení nároku je důvodná. Soud tak požadavek žalobce na náhradu nemajetkové újmy zamítl jako celek, když z důvodu hospodárnosti nevyzýval žalobce k rozdělení nároku podle uvedených trestních řízení. Soud se tak ztotožnil se vznesenou námitkou promlčení nároku na náhradu nemajetkové újmy a tuto považuje za důvodnou a žalobu zamítl.

15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 osř a 151 odst. 3 osř. Žalovaná byla ve sporu úspěšná co do částky [částka] (ust. § 9a odst. 2 písm. b AT), žalobce co do částky [částka]. Soud žalované přiznal poměrnou náhradu nákladů řízení 75% dle vyhlášky 177/96 Sb., kdy hodnota jednoho úkonu jest [částka]. Soud přiznal celkem [částka] za podání vyjádření ve věci.

Poučení