15 C 68/2025 - 30

Rubrum

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem JUDr. Markem Jurášem, Ph.D., ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] o 13 611,83 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 316,67 Kč, 7 011,31 Kč, 109,45 Kč, 660 Kč, 14,40 Kč a úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 6 283,85 Kč od 8. 10. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaného u zdejšího soudu dne 2. 5. 2025 domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 13 295,16 Kč, která má odpovídat jistině poskytnutého úvěru žalobkyní žalovanému ve výši 5 500 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru celkem ve výši 109,45 Kč, smluvnímu úroku kapitalizovanému na 7 011,31 Kč, poplatku za službu „Presto“ ve výši 660 Kč, poplatku za službu „Informační SMS servis“ ve výši 14,40 Kč., dále částku 316,67 Kč, což odpovídá smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a úrok z prodlení z částky 6 283,85 Kč od 8. 10. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 %. Žalobkyně tvrdila, že uzavřela s žalovaným dne 8. 6. 2024 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] pomocí elektronické komunikace na dálku, bez současné přítomnosti žalobkyně a žalovaného. Žalovaný požádal o úvěr žalobkyni na internetových stránkách [Anonymizováno], vyplnil žádost o poskytnutí úvěru, zadal své generálie, byl mu vytvořen účet, do kterého má přístup přes dvou faktorové ověření, v prostoru klientského profilu byl žalovanému zpřístupněn formulář SECCI (Standard European Consumer Credit Information, tj. standardní předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru), který žalovaný odsouhlasil a poté se mu zobrazil návrh smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru, kterou žalovaný odsouhlasil kliknutím na opt-in volbu „Podepisuji“. Žalovanému byly posléze smlouva o spotřebitelském úvěru a formulář [Anonymizováno] automaticky zaslány na jím uvedenou emailovou adresu. Žalovaný sekundárně jednoznačně identifikoval prostřednictvím služby Kontomatik [hodnota] tím, že této společnosti zpřístupnil svůj bankovního účet za účelem získání informací o bankovním účtu a jeho majiteli. Žalobkyně uvedla, že povinnost ověřit schopnost žalovaného splácet úvěr splnila tím, že zjistila příjmy žalovaného ve výši čistého měsíčního příjmu 21 185 Kč, žalovaný sám uvedl částku 28 000 Kč, výdaje na bydlení 1 500 Kč, další výdaje 3 500 Kč, celkový počet osob hospodařících ve společné domácnosti žalovaného 3 z toho 2 členové s příjmem. Žalobkyně uvedla, že posouzení úvěruschopnosti je založeno na výstupu výpisu z účtu, který poskytl žalovaný společnosti Kontomatik, ze kterého vyvodila žalobkyně výši čistého příjmu žalovaného 21 185 Kč. Žalobkyně uvedla platby, které do tohoto výstupu zahrnula, jde o platby od 2,93 Kč (20. 7. 2023) či 50 Kč nebo 61 Kč, dále např. 28 x částka 200 Kč, 6 x 400 Kč, 20 x 500 Kč, 18 x 1 000 Kč, 4 x 10 000 Kč, 5 x 11 424 Kč. K výdajům žalovaného neuvedla žalobkyně nic bližšího, než shora uvedené. Žalobkyně ověřila, zda se žalovaný nenachází v registrech centrální evidence exekucí, insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů, registru PČR hledaných osob, registru politicky aktivních osob (registr Starostové), katastrálního rejstříku – kontrola platnosti adresy, registru „sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr na bankovní účet č. [č. účtu] prostřednictvím bezhotovostního převodu z bankovního účtu žalobkyně vždy dne 8. 6. 2024 v částce 1 500 Kč, v částce 1000 Kč, v částce 1500 Kč, v částce 1500 Kč. Žalovaný nesplatil na poskytnutý úvěr 5 500 Kč ničeho. Žalobkyně vypověděla smlouvu, o čemž žalovaného informovala e-mailem ze dne 7. 10. 2024, přičemž k výpovědi došlo téhož dne. Žalovaný se tak prokazatelně dostal do prodlení s úhradou celého úvěru dne 8. 10. 2024.

2. Žalovaný byl v řízení zcela nečinný.

3. Soud ve věci rozhodl, aniž nařizoval jednání dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených písemných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasila a soud měl za to, že žalovaný s tímto postupem rovněž souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

4. Soud vycházel při posouzení věci pouze z listinných a písemných důkazů předložených žalobkyní. Ze Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru „[Anonymizováno]“ č. [hodnota] soud zjistil, že jde o smlouvu, jejímiž stranami jsou žalobkyně jako věřitel a žalovaný jako Klient, žalobkyně se zavazuje poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení do výše 44 600 Kč, který lze čerpat postupně i opakovaně; úroková sazba (pevná – denní úrok) je 1,066 %, splatnost první splátky (30. den ode dne poskytnutí Úvěru) je 8. 7. 2024, splatnost úvěru je 30. 11. 2025, poplatku za vyplacení tranše úvěru je 1,99 % z čerpané částky; volitelnými službami jsou služba „Presto“ a Informační SMS servis; nedílnou součástí smlouvy jsou Všeobecné obchodní podmínky platné pro revolvingový spotřebitelský úvěr [Anonymizováno] a Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru pro revolvingový úvěr „[Anonymizováno]“, Souhlas se zpracováním a uchováním osobních údajů, Předpis denních splátek. Z písemnosti Informace pro spotřebitele soud zjistil, že jde o souhrn informací pro spotřebitele, který u žalobkyně přebírá úvěr, jde o modelový případ popisu postupu sjednání a čerpání a vracení úvěru. Ze Všeobecných obchodních podmínek ze dne 27. 5. 2024 soud zjistil, že jde o popis práv a povinností pro spotřebitele, který uzavírá s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru. Z písemnosti Souhlas se zpracováním osobních údajů neučinil soud žádná skutková zjištění. Z e-mailu odeslaného z adresy [e-mail] na adresu [e-mail] dne 7. 10. 2024 soud zjistil, že je žalovaný informován o prodlení více než 91 dní, a žalobkyně proto tímto vypovídá smlouvu a žádá o splacení celé částky 14 031,83 Kč, včetně všech úroků z prodlení a smluvních pokut. Z Výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 20. 1. 2025 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně adresuje žalovanému výzvu k zaplacení dluhu 14 031,83 Kč s upozorněním na možnost soudního a exekučního vymáhání. Z Podacího lístku – Dopis Online České pošty, s. p. soud zjistil, že jde o podací lístek pro zásilku [Anonymizováno] odesílatele právního zástupce žalobkyně a adresáta žalovaného dne 20. 1. 2025. Ze sdělení [právnická osoba]. ze dne 8. 9. 2025 soud zjistil, že majitelem účtu č. [č. účtu] je žalovaný, a ze sdělení [právnická osoba]. ze dne 13. 10. 2025 soud zjistil, že na účet žalovaného byly připsány platby 1 500 Kč, 1 000 Kč, 1 500 Kč, 1 500 Kč v období od 8. 6. 2024 do 7. 10. 2024. Z výpisu účtu Kontomatik od 8. 6. 2023 do 7. 6. 2024 soud zjistil, že jde o výpis pohybů na účtu [IBAN] a několik desítek plateb připsaných na účet žalovaného, jistil, že položka odpovídající pravidelnému a opakovanému příjmu jako mzda je od [právnická osoba]. ve výši od 20 809 Kč dne 14. 5. 2024, a 8 476 Kč dne 11. 4. 2024, sirotčí důchod v roce 2024 5 x 11 424 Kč a 7 x 11 064 Kč, další větší příjmy a výdaje jsou však opakovaně od společností zaměřených na poskytování hazardu: KAIZEN GAMING celkem 10x, [právnická osoba]. celkem 21x, Betano|Casino a Sázení příjem 20 000 Kč jedenkrát, ale celkem 126 příjmů nebo výdajů od této společnosti. Z výpisu Kontomatik z účtu [IBAN] soud neučinil žádná skutková zjištění.

5. Soud neprováděl důkaz písemností označenou jako Autorizace ověření totožnosti, protože jde o interní výstup systému žalobkyně, jde o skutkové tvrzení, písemností označenou jako Obecné principy posuzování a filozofie Společnost, protože jde o skutková tvrzení žalobkyně k tomu, jak probíhá uzavření smlouvy o úvěru a posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nejsou zde žádné skutečnosti získané od třetích osob k osobě žalovaného, písemností označenou jako BankID výpis, , protože jde o skutková tvrzení žalobkyně jako souhrn údajů o žalovaném, písemnost označenou jako Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti [Jméno žalobkyně]., protože jde o skutková tvrzení, jde o žalobkyní sestavený souhrn údajů, které získala jako podklad pro posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr, písemnost označenou jako Identifikované příjmy posoudil soud jako skutková tvrzení viz shora.

6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), ve znění účinném do 31. 8. 2024, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli; podle § 7 odst. 1, písm. g) a § 9 z. s. ú. je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr právnická osoba, která je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr na základě oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka; podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet; dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy; podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem; podle § 104 z. s. ú. vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu […]; podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat; podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby; 7. podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

8. Soud hodnotil písemnosti poskytnuté žalobkyní podle své úvahy, a to každou jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti, když neměl pochybnosti o pravosti a správnosti písemností, proti nimž nebylo žalovaným ničeho namítáno; přitom pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedla žalobkyně, a došel k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaný sjednali a uzavřeli písemnou smlouvu elektronickými prostředky komunikace na dálku, kdy podpis žalovaného na této smlouvě byl nahrazen elektronickými prostředky. Ke ztotožnění osoby žalovaného došlo při elektronické komunikaci prostřednictvím aplikace v zařízení žalovaného, o čemž soud nemá důvod pochybovat, když žalovaný poskytl žalobkyni údaje z účtu vedeného pro žalovaného, na který žalobkyně poté i poskytla úvěr ve výši 5 500 Kč. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně jako nebankovní poskytovatel spotřebitelských úvěrů (výpis z obchodního rejstříku dostupný na justice.cz) a žalovaný jako spotřebitel uzavřeli písemnou smlouvu jako dvoustranné právní jednání. Jde přitom o smlouvu o spotřebitelském úvěru, neboť jejími stranami jsou podnikatel a spotřebitel, žalobkyně ani jinou skutečnost o postavení žalovaného v tomto právním poměru netvrdila, a tato skutečnost vyplývá z jejího tvrzení v žalobě, pokud jde o ověření schopnosti žalovaného splácet úvěr, a také zejména přímo z obsahu této smlouvy, která sama prohlašuje, že jde o sjednání spotřebitelského úvěru. Na základě obsahu smlouvy soud též dospěl k závěru, že smlouva je smlouvou o poskytnutí úvěru. Soud posuzoval, zda je smlouva o úvěru platná a založila práva a povinnosti žalobkyně a žalovaného, a tedy práva, jichž se žalobkyně žalobou domáhá.

9. Soud zjistil skutkový stav dále tak, že žalobkyně skutečně poskytla žalovanému částku 5 500 Kč jako úvěr dle smlouvy o úvěru a žalobkyně žalobou následně uplatňuje kromě vrácení této částky také smluvní úrok, smluvní pokutu a jiné poplatky za služby, právo na než měla založit smlouva o úvěru. Základní podmínkou platnosti smlouvy o úvěru, která je spotřebitelskou smlouvou, je, že poskytovatel úvěru jej poskytl spotřebiteli, (až) pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet; v opačném případě, pokud zde důvodné pochybnosti jsou, resp. je má poskytovatel mít, a přesto je úvěr spotřebiteli poskytnut, je úvěrová smlouva neplatná. Soud tedy posuzoval, zda žalobkyně poskytla shora označené peněžní prostředky jako úvěrový rámce s možným čerpáním až do výše 44 600 Kč nemaje pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr, resp. zda zde alespoň objektivně nebyly takové pochybnosti. Ke splnění povinnosti žalobkyně ověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr uvedla žalobkyně v žalobě standardní floskule o prověření této schopnosti na základě nahlédnutí do veřejně dostupných databází, zejména bankovních a nebankovních registrů a insolvenčního rejstříku. Soud považuje za jediný podklad v dané věci, který odpovídá smyslu shora citované právní úpravy § 86 z. s. ú., žalobkyní označené a předložené výpisy z účtu žalovaného za dobu bezprostředně předcházející poskytnutí úvěru. Pouze z objektivních údajů o obvyklém chodu věcí, tedy stavu pohybu peněžních prostředků (příjmy a výdaje a jejich původ a důvod), totiž může poskytovatel mít reálnější představu o tom, zda bude spotřebitel schopen splácet úvěr; absence údaje o jeho osobě v registrech, rejstřících a databázích může být až sekundárním podkladem (srov. § 86 odst. 1 z. s. ú.: „a pokud je to nezbytné“). Podstatu právní úpravy povinnosti poskytovatele prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr je třeba hledat ve smyslu právní úpravy úvěru jako institutu dočasného poskytnutí peněžních prostředků. Podstatou je, že jde o poskytnutí osobě, která nemá takové prostředky najednou k dispozici, je však schopna je v budoucnu postupně nashromáždit (ušetřit). Úvěr tedy slouží k tomu, aby se překlenul časový prostor mezi potřebou použití prostředků a jejich nashromážděním. Z logiky věci tak vyplývá, že úvěr má být poskytnut pouze takovému spotřebiteli (ostatně obecně ekonomicky i podnikateli), který je výhledově schopen našetřit masu prostředků odpovídajících úvěru, který je po poskytnutí ihned spotřebován (použit). Tato schopnost musí vyplývat z jeho dosavadních příjmových a jiných majetkových poměrů v porovnání s jeho výdaji, jak zcela jasně právní úprava § 86 odst. 2 z. s. ú. vymezuje: „na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele“. Pokud tedy poskytovatel úvěru zjistí, že zde dle obvyklého chodu věcí není dostatečná hladina příjmů a disponibilních prostředků spotřebitele, ze kterých lze očekávat placení sjednávaných splátek úvěru pro uvažovanou budoucí dobu (tedy ono našetření), a to právě vedle jeho jiných výdajů, pak nevyskytnutí osoby spotřebitele, např. v insolvenčním rejstříku, je již bezpředmětné; naopak pokud zde z objektivních údajů o hladině příjmů po zohlednění výdajů a očekávaných nových splátek úvěru vyplývá schopnost splátky splácet, pak samozřejmě teprve absence výskytu osoby spotřebitele v registrech dlužníků či insolvenčním rejstříku má další význam, neboť potvrdí, že tyto prostředky spotřebitele nejsou určeny k hrazení jiných, dřívějších dluhů. Poskytovatel spotřebitelského úvěru tedy splní povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet uvažovaný úvěr pouze tehdy, pokud ověří v odpovídajícím rozsahu, že spotřebitel má dostatečné příjmy ve vztahu k výdajům, aby měl i po navýšení výdajů o splátky úvěru v dané době dostatek prostředků z příjmů pro jejich hrazení. A pokud poskytovatel takto nezjišťuje poměry vůbec nebo nedostatečně, má tedy ex lege důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet úvěr, a pak nemůže úvěr poskytnout, poskytne-li jej i přesto, činí tak na základě neplatné smlouvy o úvěru (§ 87 z. s. ú.). V poměrech předmětné věci tedy soud posuzoval, zda z obsahu písemností předložených k tvrzení žalobkyně, vyplývá, že poskytla úvěr žalovanému nemaje důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr až do výše případného vyčerpání celého úvěrového rámce 44 600 Kč, resp. jej poskytla alespoň za objektivního stavu schopnosti žalovaného úvěr splácet (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023). Žalobkyně předně netvrdila, že by v rámci prověřování schopnosti žalovaného splácet úvěr vyžádala od žalovaného vyúčtování mzdy žalovaného za měsíce předcházející uzavření smlouvy o úvěru, pracovní smlouvu nebo jiné doklady o zdrojích příjmů a zejména jejich pravidelnosti a zaručenosti. Naopak žalobkyně přímo uvádí, že schopnost žalovaného splácet úvěr posuzovala prostřednictvím vyhodnocení automatickým zpracováním všech příjmů (kladných položek) a všech výdajů (záporných položek) o pohybech na účtu žalovaného v době předcházející poskytnutí úvěru. Soud zjistil z těchto položek, že žalobkyně tak zahrnula do příjmů i výdajů četné položky od společností poskytující hazard, které žalovaný, jak vyplývá z výpisu z účtu, velmi hojně využíval, jakož i sirotčí důchod žalovaného a pouze dva příjmy od zaměstnavatele (mzda). Žalobkyně sice měla v těchto výpisech i údaj o mzdě žalovaného, což odpovídá dvěma platbám od [právnická osoba]., avšak v rámci vlastních tvrzení žalobkyně přímo vyloučila, že by hodnotila schopnost z této mzdy hradit nejen daný úvěr, ale i celou řadu ostatních výdajů žalovaného na hazard, jak je zjistil z obsahu písemného podkladu označeného k důkazu. Obdobně to pak platí o výdajích, kdy žalobkyně tedy doznává, že nerozlišuje mezi zápornými pohyby, zda odpovídají nákladům na běžnou spotřebu nebo na zajišťování základních životních potřeb, zejména bydlení, žalobkyně netvrdí ani že by si vyžádala doklady žalovaného o bydlení a nákladech na nájem či jiné služby spočívající zajišťování bytových potřeb; žalobkyně ani přes uvedení žalovaným, že sdílí domácnost s dalšími 2 osobami, z nichž má být jedna výdělečně činná, si toto nenechala vysvětlit, když je zjevné z důkazů, že žalovaný pobíral v letech 2023 až 2024 sirotčí důchod, nemohl být tedy ani jinak výdělečně činný. Soud uzavírá, že za tohoto stavu, který sama žalobkyně tvrdí jako obvyklý způsob vyhodnocování schopnosti spotřebitele splácet úvěr, nedostála své povinnosti z § 86 z. s. ú. Soud na základě skutkových zjištění pak má za to, že žalovaný je přinejmenším rizikovým, když v krátkém časovém úseku využívá velmi četně služeb hazardních společností. Soud vylučuje hazard, jakožto smlouvy podle soukromého práva, z nichž vzešlá práva nejsou vybavena nárokem, nejsou tedy vymahatelná, jako příjem způsobilý pro zahrnutí pod množinu okolností rozhodných pro závěr o úvěruschopnosti. Soud tak nemá žádnou pochybnost o tom, že žalovaný neměl v době, kdy převzal úvěr smlouvou uzavřenou s žalobkyní, dostatečné prostředky pro zajištění schopnosti splácet úvěr od žalobkyně a sama žalobkyně uplatněním jeho celé poskytnuté výše prokazuje, že jej žalovaný nebyl schopen splácet ani částečně.

10. Nejvyšší soud a Nejvyšší správní soud přitom ve své rozhodovací činnosti potvrdily, že na poskytovatele úvěru jsou kladeny zvýšené nároky na kvalitu činnosti směřující k ověření schopnosti spotřebitele splácet úvěr. Zásada odborné péče při jednání poskytovatelů, kterou obecně zakotvuje § 75 z. s. ú., pak znamená v poměrech této činnosti, že poskytovatel se nespokojí jen se základním seznámením s údaji od spotřebitele, ale ověří a nechá si objektivně doložit skutečnosti rozhodné pro závěr o tom, zda je spotřebitel v konkrétních poměrech schopen splácet úvěr. Poskytovatel úvěru, má-li jeho jednání být neseno odbornou péčí, musí každý jednotlivý případ posuzovat podle konkrétních poměrů, a to právě se shora vyloženou logikou a podle smyslu institutu úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 – 42 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalobkyně musela mít důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet uvažovaný úvěr, když nebylo zřejmé, jaké skutečné výdaje žalovaný měsíčně kromě uvažovaného úvěru má platit, a to za situace doložených opakovaných výdajů a příjmů z hazardu. Odstranění těchto pochybností mohlo poskytnout ověření a podložení pravidelných výdajů zejména na uspokojování základních životních potřeb, jako je bydlení a služby s tím spojené; bez doložení pravidelných výdajů je otázka schopnosti splácet hypotetickou a automaticky tak vzbuzující pochybnost o schopnosti žalovaného splácet úvěr. Jinými slovy, smyslem posouzení úvěruschopnosti sice není posoudit „ochotu“ splácet úvěr, ale toliko schopnost jej splácet, avšak objektivně zde alespoň prostředky pro realizaci vůle splácet být musí (alespoň je očekávat), to však lze jistěji ověřit jen z dokladů o obojím, jak příjmech, tak výdajích. Pokud za těchto pochybností, které jsou objektivní, musela je tedy žalobkyně mít, pokud by nevyužívala automatizovaného systému Kontomatik, přesto žalobkyně úvěr žalovanému poskytla, pak je podle § 87 z. s. ú. nutno smlouvu o úvěru považovat za neplatné právní jednání. Soud přitom na základě žalobkyní předložených podkladů má sám pochybnosti o schopnosti žalovaného od počátku splácet úvěru, když neuhradil ničeho. Tedy nebylo ani prokázáno, že by objektivně žalovaný byl schopen splácet, tedy bez ohledu na nedostatečné posouzení její úvěruschopnosti žalobkyní.

11. Soud tedy dospěl na základě skutkového zjištění o způsobu ověření schopnosti žalovaného splácet úvěr, že v daném případě žalobkyně neprověřila řádně úvěruschopnost žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Z tvrzení a předložených podkladů žalobkyní jasně vyplývá, že neměla a ani nepožadovala dostatečné informace o možnostech žalovaného úvěr splácet, když ze získaných podkladů se podával závěr v podstatě opačný, resp. jednoznačně se nabízejí pochybnosti o poměrech žalovaného. Za tohoto stavu, který vyplývá z tvrzení žalobkyně a jí předložených písemností, tak podle § 86 odst. 1 z. s. ú. nemohla žalobkyně poskytnout spotřebitelský úvěr žalované, protože zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného jako spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Soud tedy podle § 87 z. s. ú. posoudil smlouvu o úvěru jako neplatné právní jednání, kdy neplatnost je absolutní pro rozpor nejen se zákonem, ale i s dobrými mravy dle § 588 o. z., k čemuž je soud povinen přihlédnout i bez návrhu, tedy i bez námitky neplatnosti, kterou by vznesl žalovaný. Jelikož je smlouva neplatná, nezaložila práva a povinnosti stran v ní vymezené, žalovanému tedy nevznikla povinnost platit žalobkyni smluvní úrok, smluvní pokutu za porušení splatnosti úvěru a jiné sjednané poplatky a poplatky za služby.

12. Protože soud uzavřel, že nároky uplatněné žalobkyní nemohou být dány z důvodu uzavřené smlouvy o úvěru, bylo na místě, aby posoudil, zda jsou nároky nebo některý z nich dán z jiného právního důvodu. V případech, kdy je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, tak jako v tomto případě, je spotřebitel podle § 87 z. s. ú. povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Tato právní úprava odpovídá úpravě § 2991 a § 2993 o. z. o bezdůvodném obohacení, kdy spotřebitel je povinen vrátit poskytovateli úvěru pouze to, oč se skutečně obohatil. Obohacením je zde tedy pouze takové plnění, o které se reálně zvýšil majetek spotřebitele nebo plněním poskytovatele snížily jeho dluhy. Nároky žalobkyně tak mohou odpovídat pouze právu na vydání bezdůvodného obohacení, kterým může být jen skutečně poskytnuté peněžité plnění, nikoli smluvní pokuta a poplatky za náklady na vymáhání a jiné služby. Výše plnění, které má žalovaný v takovém případě poskytnout, a jeho splatnost, je speciálně upravena v § 87 odst. 1, věty třetí, z. s. ú., podle kterého v případě, že není řádně posouzena úvěruschopnost, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že žalobkyně poskytla žalovanému skutečně částku 5 500 Kč, vzhledem k neplatnosti smlouvy o úvěru jí tedy poskytla bez právního důvodu a žalovaný se o tuto částku reálně obohatil. Žalovaný je tedy povinen vydat obohacení získané na úkor žalobkyně, kteréžto jako povinnost uložil soud žalovanému zaplatit v bodě I. výroku tohoto rozsudku. Žalobkyně navrhovala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 316,67 Kč, což je částka smluvní pokuty a částku 7 011,31 Kč, což je smluvní úrok a částku 109,45 Kč, což je poplatek za poskytnutí úvěru (de facto úrok), částku 660 Kč, což je úplata za službu Presto, a částku 14,40 Kč, což je poplatek za skužbu Informační SMS servis, a úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 6 283,85 Kč od 8. 10. 2024 do zaplacení, tedy práva dovozená při platné smlouvě o úvěru. Žalobu v této části povinností žalovaného pak soud ve výroku v části pod bodem II. zamítl, protože právo na jejich zaplacení nevzniklo, když smlouva o úvěru je neplatná a nevyvolává tak žádné právní účinky.

13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 mimo jiné uvedl, že „[…]již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad)… Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad) […]“ Žalovaný je povinna v souladu s § 87 odst. 1, věta třetí, z. s. ú. vrátit bezdůvodné obohacení ve lhůtě přiměřené jejím možnostem. Uvedené ustanovení je speciálním ustanovením ohledně splatnosti pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru oproti obecné úpravě obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., dle kterého je dlužník povinen plnit bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele, pokud není doba splatnosti sjednána, jak je tomu v případě obecné pohledávky z bezdůvodného obohacení. Jestliže spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, a dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Soud tedy v části výroku pod bodem II. tohoto rozsudku zamítl žalobu v rozsahu úroku z prodlení.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná pouze z části, nárok na náhradu nákladů řízení v poměrné části. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč, a dále z náhrady odměny za zastupování právního zástupce podle § 137 odst. 2 o. s. ř., kterou soud určil podle § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů [dále jen „a. t.“], částkou 1 660 Kč za každý z těchto úkonů právní služby: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, podání žaloby (včetně jejího doplnění ze dne 13. 10. 2025), k tomu dále 3 x 450 Kč náhrada hotových výdajů právního zástupce podle § 13 a. t., tedy ve výši celkem 1 350 Kč, celkem tedy částka odměny a náhrady hotových výdajů právního zástupce 6 330 Kč, což spolu s náhradou soudního poplatku činí celkem částku 7 330 Kč, kterýžto nárok na náhradu nákladů řízení by žalobkyni svědčil při plném úspěchu ve věci. Soud však musel při rozhodování o náhradě nákladů řízení zohlednit, že žalobkyně nebyla částečně úspěšná, pokud jde o částku 9 042,02 Kč, tedy i v rozsahu nároku na kapitalizovaný úrok z prodlení za dobu 8. 10. 2024 do 5. 12. 2025 ve výši 930,19 Kč. Úspěch ve věci musí soud posuzovat ve vztahu k celému předmětu řízení, jímž je i uplatněné příslušenství. Soud se tedy musel vypořádat i s neúspěchem žalobkyně ohledně této části nároku (srov. závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). Žalobkyně tedy celkově uplatňovala jako předmět řízení částku 14 542,02 Kč (jistina + kapitalizované úroky z prodlení, smluvní úrok kapitalizovaný + smluvní pokuta a cena služeb); úspěšná byla žalobkyně v rozsahu 5 500 Kč, což představuje ve vztahu k celku úspěch 37,8 %; naproti tomu úspěch neměla žalobkyně v částce 9 042,02 Kč, což představuje ve vztahu k celku neúspěch 62,2 %. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. má-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, od úspěchu žalobkyně je třeba odečíst její neúspěch, tedy úspěch žalovaného a výsledným poměrem je naopak částečný úspěch žalovaného převažující úspěch žalobkyně. Protože žalovanému žádné náklady nevznikly, rozhodl soud v bodě III. výroku tohoto rozsudku tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

15. O lhůtách k plnění rozhodl soud dle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř.

Poučení