15 C 75/2022-177

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl soudkyní JUDr. Ivou Kaňákovou ve věci Žalobce: ; [právnická osoba], IČO: [osobní údaje žalobce] Sídlem [anonymizována dvě slova] [číslo], [PSČ] [obec a číslo], zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení], sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] proti; žalovaným: ; 1. [celé jméno žalované], [datum narození], trvale bytem [adresa žalované], nyní neznámého pobytu, zastoupená opatrovníkem advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení], sídlem [adresa] 2. [celé jméno žalovaného], [datum narození], nahlášený v České republice na adrese janovského [číslo], [PSČ] [obec a číslo], nyní neznámého pobytu, zastoupený opatrovníkem advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení], sídlem [adresa], o zaplacení 543 352,06 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku 493 023 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z této částky od 3. 6. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. V rozsahu plnění jednoho z žalovaných zaniká povinnost plnění druhého žalovaného.

II. Žaloba se co do částky 50 329,06 Kč, úroku ve výši 5,9% ročně z částky 532 552,06 Kč od 22. 9. 2021 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 532 552,06 Kč od 22. 9. 2021 do zaplacení ve výši 8,05%, kapitalizovaného úroku ve výši 45 133,64 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 13 316,38 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 7 dne 4. 7. 2021 domáhal vydání rozsudku, kterým by soud rozhodl, že žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku 543 352,06 Kč, úrok ve výši 5,9% ročně z částky 532 552,06 Kč od 22. 9. 2021 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 532 552,06 Kč od 22. 9. 2021 do zaplacení ve výši 8,25%, kapitalizovaný úrok ve výši 45 133,64 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 13 316,38 Kč a náhradu nákladů řízení. Žalobce uvedl, že je právnickou osobou, jejímž předmětem podnikání je poskytování úvěrů, přijímání vkladů od veřejnosti, platební styk a zúčtování, vydávání platebních prostředků. Na základě návrhu označeného jako„ Žádost o poskytnutí [anonymizováno] půjčky“ [číslo] uzavřel žalobce s žalovanými dne 13. 2. 2019 smlouvu o úvěru, jejímž předmětem byl závazek žalobce poskytnout účelový spotřebitelský úvěr a závazek žalovaných splácet vyčerpanou jistinu úvěru spolu s úroky z vyčerpané jistiny. Nedílnou součást smlouvy o úvěru tvoří zejména Sazebník, Oznámení o úrokových sazbách, Všeobecné obchodní podmínky a Úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele. Ve smlouvě o úvěru bylo sjednáno, že žalobce poskytne žalovaným úvěr ve výši 600 000 Kč. Žalovaní uzavřeli smlouvu o úvěru v pozici spotřebitelů. Žalovaní se zavázali úvěr čerpat postupně do 25. 2. 2019 a splatit jistinu úvěru nejpozději k 15. 1. 2027 spolu se smluvními úroky z vyčerpané jistiny úvěru. Doba trvání úvěru byla stanovena na 96 měsíců s výpůjční úrokovou sazbou ve výši 5,90% p.a. a hodnotou RPSN 6,07%, přičemž výše měsíční (anuitní) splátky byla stanovena na 7 987 Kč. Od 15. 4. 2019 byli žalovaní povinni splácet vyčerpanou jistinu úvěru spolu s úroky z vyčerpané jistiny úvěru anuitní splátkou vždy ke každému 15. dni kalendářního měsíce. Uzavřením smlouvy o úvěru 1. žalovaná souhlasila s platbou pojistného 600 Kč měsíčně. Žalovaní vyčerpali částku úvěru dne 14. 2. 2019. Žalovaní se dostali do prodlení s úhradou měsíční splátky splatné dne 15. 5. 2020. V souladu s ustanovením Všeobecných obchodních podmínek tak došlo k zesplatnění celé úvěrové pohledávky. Dne 21. 4. 2021 žalobce žalované vyzval k okamžitému zaplacení celé úvěrové pohledávky a stanovil jim lhůtu pro zaplacení do 9. 6. 2021. Žalovaní dlužnou částku nezaplatili. Celková výše pohledávky žalobce vůči žalovaným činí 543 352,06 Kč a tato částka zahrnuje nesplacenou část jistiny úvěru ve výši 532 552,06 Kč a úvěrové poplatky ve výši 10 800 Kč. Podkladem pro výpočet úvěrových poplatků je Historický výpis k tomuto úvěru ze dne 21. 9. 2021. Žalobce eviduje 18 neuhrazených poplatků za pojištění ve výši 600 Kč, tedy 10 800 Kč celkem.

2. Žalovaní prostřednictvím svého opatrovníka ve svém vyjádření k žalobě poukázali na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze kterých vyplývá rozsah povinností věřitele řádně a s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a vyplývá z nich i povinnost soudů zkoumat z úřední povinnosti, zda věřitel této své povinnosti dostál.

3. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:

4. Ze Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 13. 2. 2019 soud zjistil, že účastníci řízení uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovaným poskytnut úvěr ve výši 600 000 Kč. Úvěr se žalovaní zavázali splatit v 96 měsíčních splátkách, splatných vždy do 15. dne v měsíci, ve výši 7 987 Kč, přičemž celková splatná částka činila 753 876,52 Kč. Ve smlouvě byl sjednán úrok ve výši 5,90% ročně a pojištění ve výši 600 Kč měsíčně.

5. Ze Standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 13. 2. 2019 vyplývají skutečnosti odpovídající uzavřené smlouvě o úvěru, tedy výše úvěru 600 000 Kč je splatná v 96 měsíčních splátkách s celkovou splatnou částkou 753 876,52 Kč, výše úroku činí 5,9% ročně, poplatek za 1. upomínku činí 250 Kč a poplatek za zaslání 2. a každé další upomínky při neprovedení splátky činí 500 Kč, což odpovídá Sazebníku poplatků.

6. Z listiny Historický výpis úvěru žalovaných soud zjistil, že došlo k čerpání úvěru žalovanými ve výši 600 000 Kč dne 14. 2. 2019. Zůstatek půjčky ke dni 21. 9. 2021 je 532 552,06 Kč.

7. Ze dvou Výzev k okamžitému splacení dluhu ze dne 21. 4. 2021 včetně dodejek vyplývá, že oba žalovaní byli vyzváni z důvodu prodlení s úhradou splátek ke splacení všech dlužných částek po splatnosti ve výši 56 312,41 Kč nejpozději do 2. 6. 2021.

8. Z Úvěrových podmínek pro fyzické osoby nepodnikatele soud zjistil, že dle čl. 9 písm. a) je žalobce oprávněn odstoupit od úvěrové smlouvy, pokud nastane případ porušení nebo jiná závažná skutečnost. Toto opatření dle čl. 9 nabývá účinnosti dnem doručení oznámení. Podle čl. 9 písm. f) je žalobce oprávněn požadovat okamžité splacení celé nebo části vyčerpané jistiny úvěru a příslušenství a uplatněných smluvních pokut. Žalobce je oprávněn požadovat úroky z prodlení v případě prodlení s úhradou jakéhokoli peněžitého dluhu (čl. 7). Porušením smlouvy je mimo jiné prodlení s úhradou jakéhokoli peněžitého dluhu vzniklého na základě smlouvy (čl. 8 písm. a).

9. Z Předžalobních upomínek ze dne 30. 7. 2021 soud zjistil, že žalovaní byli vyzváni k úhradě částky 589 089,45 Kč a částky 26 039,20 Kč.

10. S ohledem na provedené dokazování má soud za zjištěný skutkový stav, jak je podrobněji popsán shora. Jelikož jsou jednotlivé skutečnosti zjištěné soudem z provedených důkazů ve vzájemném souladu a neodporují si, odkazuje soud ohledně závěrů o skutkovém stavu věci na shora uvedené skutečnosti zjištěné z jednotlivých důkazů.

11. Podle § 1723 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ NOZ“) závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo z jiné právní skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá.

12. Podle § 1725 NOZ je smlouva uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

13. Podle § 2395 NOZ se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 2398 odst. 1 NOZ úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

15. Podle § 2399 odst. 1 NOZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

16. Podle § 2048 NOZ ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

17. Podle § 2049 NOZ zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

18. Podle § 1970 NOZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené [anonymizováno] národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

20. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

21. Dne 13. 2. 2019 byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalovaným poskytnut úvěr ve výši 600 000 Kč. V řízení bylo prokázáno, že žalovaní předmětný úvěr čerpali dne 14. 2. 2019 a byli povinni podle smluvních podmínek jej splatit v 96 měsíčních splátkách po 7 987 Kč splatných vždy do 15. dne v měsíci. Žalovaní se dostali do prodlení s úhradou měsíční splátky splatné dne 15. 5. 2020 a následujících splátek, jak vyplývá z transakční historie. Ničeho dalšího neuhradili a žalobce dle úvěrových podmínek poskytnutý úvěr zesplatnil a stanovil dne úhrady úvěru na 2. 6. 2021.

22. Soud dospěl k závěru, že Smlouva o úvěru [číslo] ze dne 13. 2. 2019 nebyla sjednána platně, tato smlouva je absolutně neplatná, tudíž nárok žalobce je třeba posuzovat z titulu bezdůvodného obohacení.

23. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

24. Podle § 5 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru na spotřebitelský úvěr poskytnutý bez úroku a jakékoli úplaty jiné než úhrady účelně vynaložených nákladů přímo spojených se zajištěním spotřebitelského úvěru se použijí pouze § 1 až 4, § 122 až 124 a § 168.

25. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

26. Podle § 580 odst. 1 NOZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

27. Podle § 588 NOZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

28. Podle § 2991 odst. 1 NOZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tí, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

29. Podle § 2993 NOZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

30. V posuzovaném případě uzavíral žalobce s žalovanými smlouvu o úvěru jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaní smlouvu o úvěru uzavírali jako fyzické osoby, které přitom nejednaly v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitelé (srovnej § 419 NOZ). Poskytnutý úvěr Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 13. 2. 2019 je proto spotřebitelským úvěrem ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Nejedná se přitom o spotřebitelský úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Proto je třeba předmětnou smlouvu o úvěru posuzovat dle zákona o spotřebitelském úvěru jako spotřebitelský úvěr.

31. Soud se zabýval otázkou platnosti Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 13. 2. 2019 ve smyslu § 580 a § 588 NOZ.

32. Zákon o spotřebitelském úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet (§ 86, § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Východiskem spotřebitelské ochrany je postulát, podle něhož se spotřebitel ocitá ve fakticky nerovném postavení s podnikatelem (profesionálem), a to s ohledem na okolnosti, za nichž dochází ke kontraktaci, s ohledem na větší profesionální zkušenost, lepší znalost práva a snazší dostupnost právních služeb a konečně se zřetelem na možnost stanovovat smluvní podmínky jednostranně cestou formulářových smluv (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 15. 6. 2009, sp. zn. I. ÚS 342/09, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod [číslo]). Ochrana spotřebitele je rovněž celoevropským zájmem (srovnej čl. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie) a spotřebitelské právo, ačkoli působící ve formě vnitrostátních zákonů, má svůj původ ve směrnicové úpravě na unijní úrovni. Při aplikaci právních předpisů v oblasti spotřebitelských vztahů je proto nutné na věc nahlížet také pohledem unijního práva. Aplikovatelnost spotřebitelské právní úpravy tedy vede i k aplikovatelnosti čl. 38 Listiny základních práv Evropské unie, který garantuje vysokou úroveň ochrany spotřebitele. I pro moc soudní z toho plyne povinnost interpretovat a aplikovat vnitrostátní právo eurokonformním způsobem (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 16. 7. 2015, sp. zn. III. ÚS 1996/13, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení ústavního soudu pod [číslo]; nález ústavního soudu ze dne 27. 11. 2017, sp. zn. I. ÚS 1844/17, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod [číslo]).

33. Nejvyšší soud České republiky v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, uvedl, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto je na věřiteli, aby schopnost dlužníka (spotřebitele) úvěr splácet náležitě před poskytnutím úvěru prověřil. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva absolutně neplatná. Důležitost posuzování úvěruschopnosti spotřebitele opakovaně vyzdvihl ve vztahu k výkladu čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, když zdůraznil, že tato povinnost má rovněž za cíl, aby poskytovatel úvěru jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní (srovnej například rozsudek ze dne 10. 6. 2021 ve věci C [číslo], nebo rozsudek ze dne 18. 12. 2014 ve věci C [číslo]).

34. Dopady porušení povinnost poskytovatele úvěru prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit shodně posoudil i Ústavní soud v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne 26. 2. 2019, který je použitelný i na projednávanou věc. Ústavní soud se v něm zabýval neplatností úvěrové smlouvy pro rozpor s dobrými mravy v intencích exekučního řízení, když dospěl k závěru, že je třeba zkoumat, za jakých konkrétních okolností byla úvěrová smlouva uzavřena. Pakliže Ústavní soud v tomto nálezu zdůraznil, že ani v exekučním řízení, které je ze své podstaty určeno pouze pro faktický výkon rozhodnutí, nikoliv pro autoritativní nalézání práva, nelze připustit, aby státní moc poskytovala ochranu právům subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů – dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil, je zcela zřejmé, že tyto závěry jsou tím spíše použitelné v řízení nalézacím. Je tudíž třeba vycházet z toho, že poskytovatel úvěru, kdy úvěrovaný je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj dluh splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.

35. Při poskytování spotřebitelských úvěrů nemůže věřitel rezignovat na prověřování schopnosti spotřebitele poskytnuté peněžní prostředky vrátit, a to i když chce prodlení s jejich vrácením spojit se smluvní sankcí.

36. Soud dospěl k závěru, že při uzavírání Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 13. 2. 2019 žalobce řádně neprověřil úvěruschopnost žalovaných.

37. U první žalované se žalobce spokojil s informacemi, které žalobci poskytla sama 1. žalovaná, a to, že je vdaná, bydlí na adrese Úřadu městské části [obec a číslo], má průměrný měsíční příjem za posledních 12 měsíců 27 571 Kč, ostatní měsíční příjmy činí 36 000 Kč a dále učinila čestné prohlášení o zdravotním stavu. Výše příjmu z pracovního poměru 1. žalované ve výši 27 571 Kč měsíčně byla doložena potvrzením zaměstnavatele 1. žalované.

38. U druhého žalovaného se žalobce spokojil s informacemi, které mu poskytl sám 2. žalovaný, a to, že je ženatý, má v ČR trvalý pobyt od 1. 1. 2016 a má vysokoškolské vzdělání.

39. U obou žalovaných se žalobce spokojil s informací, kterou mu poskytli oba žalovaní, že závazky jiných poskytovatelů úvěrů v Kč mají žalovaní v celkové hodnotě 553 289 Kč a měsíční splátka půjček činí 5 603 Kč. Dále oba žalovaní poskytli žalobci informaci, že měsíční výdaje spojené s bydlením činí 22 000 Kč, a ostatní výdaje 3 000 Kč. Dále žalovaní uvedli, že mají dvě děti ve stáří do 10 let. Výše dluhu 1. žalované ve výši 553 289 Kč vyplývá i z interního dokladu žalobce. Platba za nájemné ve výši 22 200 Kč měsíčně vyplývá i z výpisů z účtu 1. žalované z období 2018 [číslo].

40. Z výše uvedeného vyplývá, že žalobce zcela rezignoval na prověřování úvěruschopnosti 2. žalovaného, který byl jedním z účastníků smlouvy o úvěru a ledabyle posoudil úvěruschopnost 1. žalované. První žalovaná doložila výši příjmu z pracovního poměru 27 571 Kč měsíčně, další příjmy nedoložila. Soud má velké pochybnosti o tom, a měl je mít i žalobce, zda měsíční výdaje (kromě nákladů spojených s bydlením) opravdu činí pro 4 člennou rodinu 3 000 Kč měsíčně, když z výpisů z účtů vyplývá, že jsou tyto údaje vyšší. Žalobce rovněž nezkoumal informaci 1. žalované o dalších pravidelných měsíčních příjmech ve výši 36 000 Kč, tyto příjmy z výpisů z účtu nevyplývají. Navíc v době uzavírání Smlouvy o úvěru měli žalovaní jiné úvěry, ať už u samotného žalobce či u [právnická osoba] v celkové výši 580 549 Kč.

41. O ledabylém přístupu žalobce ke zkoumání úvěruschopnosti obou žalovaných svědčí i to, že listina žalobce„ Návrh na rozhodnutí o poskytnutí [anonymizováno] půjčka“ sice obsahuje určité údaje o žalovaných (uvedené v bodech 37 až 39), ale již neobsahuje stanovisko zpracovatele„ Návrhu na rozhodnutí“ odpovědného za prověření a posouzení všech skutečností v něm uvedených, které mají vliv na míru rizikovosti úvěrového obchodu (bod 7 této listiny) a rozhodnutí schvalovatele (bod 8 této listiny); tedy nejsou vyplněny dvě velmi důležité části této listiny, které měl vyplnit žalobce a tím se vyjádřit, zda jsou dány podmínky pro poskytnutí úvěru žalovaným či nikoli.

42. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele sjednaný spotřebitelský úvěr pravidelně splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladem na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba na splácení úvěru.

43. Žalobci by při řádném zhodnocení výše uvedených poměrů obou žalovaných muselo být zřejmé, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru žalovanými je rizikové, neboť zjištění, že žalovaní v době uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru mají již několik nesplacených dluhů z dříve uzavřených úvěrových smluv, vede k závěru, že žalovaní nebudou schopni úvěr splácet, kdy nebyli schopni platit dříve vzniklé dluhy. Pokud by žalobce přistoupil k řádnému zkoumání úvěruschopnosti žalovaných, nemohl by s nejvyšší mírou pravděpodobnosti s nimi smlouvu uzavřít, neboť výše uvedené skutečnosti objektivně vzbuzují pochybnosti o schopnosti žalovaných spotřebitelský úvěr splácet.

44. Uvedené okolnosti, za nichž došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, způsobují její absolutní neplatnost pro zjevný rozpor s dobrými mravy podle § 580 odst. 1 ve spojení s § 588 NOZ, ke které soud přihlédl i bez návrhu žalovaných. Tyto důvody neplatnosti se vztahují na smlouvu jako celek.

45. Žalobce poskytl žalovaným plnění ve výši 600 000 Kč bez právního důvodu (na základě neplatné smlouvy) a tudíž se žalovaní na úkor žalobce bezdůvodně obohatili (§ 2991 odst. 2 NOZ). Toto bezdůvodné obohacení jsou žalovaní povinni žalobci vrátit (§ 2993 NOZ). Žalovaní již zaplatili žalobci částku 106 997 Kč a jsou tudíž povinni žalobci zaplatit 493 023 Kč (600 000 – 106 997 Kč = 493 023 Kč).

46. Kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatil, se dostává do prodlení tehdy, jestliže dluh nesplní v den následující po dni, kdy byl ochuzeným o plnění požádán (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 4. 2012, sp. zn. 33 Cdo 4323/2010). V daném případě se žalovaní dostali do prodlení dnem následujícím po uplynutí lhůty stanovené žalobcem ve výzvě k okamžitému splacení dluhu ze dne 21. 4. 2021. Tato lhůta byla stanovena do 2. 6. 2021, do prodlení se proto žalovaní dostali až dnem následujícím, tedy dne 3. 6. 2021. Žalobce má proto podle § 1970 NOZ od uvedeného data na zaplacení úroku z prodlení.

47. Vzhledem ke všem výše uvedeným důvodům soud pak ostatní nároky uplatněné žalobcem vůči žalovaným zamítl a rozhodl tak, jak je uvedeno pod bodem II. výroku rozsudku.

48. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když každý z účastníků měl ve věci úspěch jen částečný, a proto soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

49. Lhůtu k plnění dle výroku I. rozsudku soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty první před středníkem, když pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek neshledal zákonné důvody