15 C 78/2024 - 62

Rubrum

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Holubovou ve věci žalobkyně: Bohemia Faktoring, a. s., IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] zastoupená advokátem JUDr. Ing. Karlem Goláněm, Ph.D. sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] proti žalovanému: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0], státní příslušnost Slovensko [Adresa zainteresované osoby 0/0] o zaplacení 105 297 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši [částka] spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a dále částky ve výši [částka] spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se obrátila ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný a obchodní společnost [právnická osoba]., IČO [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti jistinu ve výši [částka] a žalovaný se zavázal poskytnutou jistinu vrátit spolu s úroky za dobu úvěru v pevné výši [částka] (úrok), s úhradou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši [částka] (poplatek za poskytnutí úvěru), úhradou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši [částka] (administrativní poplatek) a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši [částka] (hotovostní inkaso), a to v 14 měsíčních splátkách po [částka], a to nejpozději do dne [datum]. Žalovaný tak měl právní předchůdkyni žalobkyně celkem vrátit [částka]. Žalovaný uhradil toliko částku [částka]. Žalovaný dále s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti jistinu ve výši [částka] a žalovaný se zavázal poskytnutou jistinu vrátit spolu s úroky za dobu úvěru v pevné výši [částka] (úrok), s úhradou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši [částka] (poplatek za poskytnutí úvěru), úhradou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši [částka] (administrativní poplatek) a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši [částka] (hotovostní inkaso), a to v 14 měsíčních splátkách po [částka], a to nejpozději do dne [datum]. Žalovaný tak měl právní předchůdkyni žalobkyně celkem vrátit [částka]. Žalovaný na dluh z této smlouvy uhradil toliko částku [částka]. Pohledávky za žalovaným z obou smluv byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena s účinností ke dni [datum] na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalovaná částka [částka] sestává z neuhrazeného dluhu ze smlouvy č. [hodnota] ve výši [částka] a ze smlouvy č. [hodnota] ve výši [částka]. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou.

2. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil a v řízení zůstal zcela pasivní.

3. Jelikož žalovaný je státním občanem Slovenské republiky, musel se soud zabývat otázkou své mezinárodní příslušnosti. Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum], o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení Brusel I bis“), které platí ve vztazích mezi členskými státy EU s výjimkou Dánska, reguluje jednak stanovení mezinárodní pravomoci soudů členských států EU, a zadruhé uznání a výkon rozhodnutí soudů jednoho členského státu v jiném členském státě. Dle článku 1 uvedeného nařízení je dána věcná příslušnost na věci občanské a obchodní (bez ohledu na druh soudu). Dle článku 4 odstavce 1 nařízení Brusel I bis může být žalována osoba, která má bydliště na území některého členského státu, bez ohledu na svou státní příslušnost u soudů tohoto členského státu. V dané věci má žalovaný bydliště na adrese uvedené v záhlaví tohoto rozsudku. Dle článku 4 odstavce 1 nařízení tedy může být žalovaný o zaplacení dluhu u soudu České republiky. V dané věci je navíc s ohledem na spotřebitelský charakter smlouvy dána též výlučná mezinárodní příslušnost soudu státu dle bydliště žalovaného (tedy soudu České republiky) dle článku 18 odst. 1 nařízení Brusel I bis. V dané věci je tedy Okresní soud v [adresa] mezinárodně příslušný k projednání věci, neboť žalovaný má v ČR hlášenu adresu pobytu: [adresa] /viz lustrace v informačním systému základních registrů na č. l. 54 spisu/, tj. na adrese v obvodu Okresního soudu v [adresa].

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Právní předchůdkyně žalobkyně, jako poskytovatel nebankovních úvěrů, uzavřela dne [datum] s žalovaným smlouvu o úvěru č. [hodnota], podle níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka], a žalovaný se tyto zavázal splatit spolu s úrokem v celkové výši [částka], poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši [částka], poplatkem za vyhodnocení úvěrového případu ve výši [částka] a poplatkem za hotovostní inkaso ve výši [částka] ve 14 měsíčních splátkách po [částka]. Celková dlužná částka splatná žalovaným tak činila [částka], RPSN 272,44 %. Žalovaný podpisem smlouvy stvrdil, že od právní předchůdkyně žalobkyně v hotovosti převzal celkovou výši úvěru /viz smlouva o úvěru vč. předpisu splátek na č. l. 14-15 spisu/. Žalovaný jednotlivé splátky nehradila řádně a včas, kdy na úvěr uhradil celkem [částka] /viz tvrzení v doplnění žaloby na č. l. 38 spisu, přehled transakcí na č. l. 52 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně dále uzavřela dne [datum] s žalovaným smlouvu o úvěru č. [hodnota], podle níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka], a žalovaný se tyto zavázal splatit spolu s úrokem v celkové výši [částka], poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši [částka], poplatkem za vyhodnocení úvěrového případu ve výši [částka] a poplatkem za hotovostní inkaso ve výši [částka] ve 14 měsíčních splátkách po [částka]. Celková dlužná částka splatná žalovaným tak činila [částka], RPSN 272,44 %. Žalovaný podpisem smlouvy stvrdil, že od právní předchůdkyně žalobkyně v hotovosti převzal celkovou výši úvěru /viz smlouva o úvěru vč. předpisu splátek na č. l. 12-13 spisu/. Žalovaný jednotlivé splátky nehradila řádně a včas, kdy na úvěr uhradil celkem [částka] /viz tvrzení v doplnění žaloby na č. l. 39 spisu, přehled transakcí na č. l. 53 spisu/. Na základě smlouvy o postupování pohledávek ze dne [datum] uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní došlo k postoupení pohledávek z obou smluv na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno /viz seznam postoupených pohledávek na č. l. 16-18 spisu, smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 21-23 spisu, oznámení o postoupení na č. l. 24 spisu/ Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě pohledávek předžalobní výzvou ze dne [datum], podle které měl žalovaný dluh uhradit do [datum] /viz předžalobní výzvu na č. l. 25-26 spisu a podací lístek na č. l. 27 spisu/. Žalobkyně ohledně schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr zjistila, že žalovaný je ženatý, žije v nájmu, má základní vzdělání, má vyživovací povinnost ke dvěma osobám mladším 26 let, je zaměstnán u společnosti [právnická osoba]. Jeho měsíční příjem ke dni žádosti ze dne [datum] činil [částka], ke dni žádosti ze dne [datum] činil [částka]. Náklady na bydlení žalovaný uvedl ve výši [částka], náklady na dopravu, jídlo a osobní náklady ve výši [částka] a stávající splátky ke dni [datum] uvedl ve výši [částka] a ke dni [datum] ve výši [částka]. Výdaje na bydlení právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala z předložené nájemní smlouvy uzavřené mezi [jméno FO] na straně pronajímatele a [jméno FO] na straně nájemce, podle které byla sjednána výše nájmu ve výši [částka] měsíčně. Příjmy žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z výplatních pásek za měsíce únor až červenec 2021, podle kterých byla průměrná mzda žalovaného v období od února do dubna 2021 (před uzavřením smlouvy č. [hodnota]) ve výši [částka] a v období od května do července 2021 (před uzavřením smlouvy č. [hodnota]) ve výši [částka] /viz žádost o úvěr na č. l. 46, 49 spisu, výplatní pásky na č. l. 40-41, 47-48 spisu, pracovní smlouva + dohoda o změně pracovní smlouvy na č. l. 42-44 spisu, nájemní smlouva na č. l. 45 spisu, /. Žalovaný netvrdil ani neprokazoval, že by dluh žalobkyni uhradil. Tato skutečnost nevyšla najevo ani z provedených důkazů.

5. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

10. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

11. Podle § 2 odst. 1 č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Na základě provedeného dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému [částka] na základě smlouvy č. [hodnota] a [částka] na základě smlouvy č. [hodnota]. Soud vzal dále za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný chtěli uzavřít předmětné smlouvy o úvěru, ve kterých by se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr a žalovaný by se zavázal vrátit jistinu úvěru spolu se sjednanými poplatky a úrokem. Podle soudu tyto smlouvy ale nebyly platně sjednány, neboť právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Je-li smlouva od počátku neplatná, nemá žalobkyně právo na zaplacení příslušenství ani smluvních pokut. Právní předchůdkyně žalobkyně vyšla při posuzování schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr pouze z osobního prohlášení žalovaného o jeho majetkových a výdělkových poměrech. Takový postup žalobkyně však nesplňuje znaky odborné péče, neboť ta předpokládá, že žalobkyně tvrzení žalovaného řádně ověří, což se v daném případě nestalo (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). V řízení žalobkyně sice prokázala, že ověřovala příjmy žalovaného, právní předchůdkyně žalobkyně ale nedostatečně zkoumala výdaje žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně vyšla jen z tvrzených informací žalovaného o jeho výdajích, a to ačkoliv minimálně výdaje na bydlení mohla objektivně ověřit z předložené nájemní smlouvy, ze které mohla zjistit, že výše nájemného činí [částka] nikoliv žalovaným tvrzené [částka]. Právní předchůdkyně žalobkyně měla schopnost žalovaného úvěr splácet posuzovat o to pečlivěji, když věděla, že žalovaný má již existující nesplacené závazky s měsíčním zatížením nejméně [částka]. Žalobkyně neprokázala, že řádně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet ani v rámci ústního jednání dne [datum] po poučení ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. /viz protokol o jednání na č. l. 59-61 spisu/.

19. Ohledně následku absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru uzavřených po účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., tedy od [datum] soud uvádí, že pouhý jazykový výklad § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (zejména vzhledem k druhé větě odst. 1 § 87) by mohl nasvědčovat, změnou textace oproti předchozímu znění zákona o spotřebitelském úvěru došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele, avšak dle názoru soudu se stále jedná o neplatnost absolutní.

20. Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, který není možné hledat jen ve slovech a větách toho kterého předpisu, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy [srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 523/07(N 113/53 SbNU 409)]. Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. K výkladu právních norem Ústavní soud mj. též v usnesení svého pléna ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 92/06, zdůraznil, že „obecný soud není absolutně vázán doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, pokud to vyžaduje účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku; povinnost soudů nalézat právo neznamená pouze vyhledávat přímé a výslovné pokyny v zákonném textu, ale též povinnost zjišťovat a formulovat, co je konkrétním právem i tam, kde jde o interpretaci abstraktních norem a ústavních zásad (srov. např. nález sp. zn. Pl. ÚS 21/96, Sb.n.u. sv. 7, str. 87, Pl. ÚS 19/98, Sb.n.u. sv. 13, str. 131, Pl. ÚS 3/06, I. ÚS 50/03, IV. ÚS 611/05, vše dostupné na www.judikatura.cz). Jinými slovy řečeno, soudy musí při své činnosti postupovat tak, aby interpretační a aplikační právní problémy řešily s maximální mírou racionality. Jestliže interpretace právní normy za použití jazykové metody výkladu vede k nerozumným výsledkům, zakládajícím neodůvodněnou nerovnost mezi subjekty, je na místě použít další výkladové metody, jako je metoda výkladu systematického, logického, teleologického či historického, které by přiměřeně korigovaly interpretační výsledky plynoucí ze základního, nikoliv však jediného, výkladu jazykového.“ 21. Zákon o spotřebitelském úvěru, jímž se v této věci právní vztahy řídí, vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou slabší strany. Při jeho výkladu je třeba si uvědomit, že spotřebitel je skutečně slabší stranou, a je tak vůči poskytovateli při uzavírání smlouvy znevýhodněn. Nemá na rozdíl od poskytovatelů před uzavřením smlouvy znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing, ekonomickou sílu, nemá možnost stanovovat si smluvní podmínky, když smlouvy bývají uzavírány jako adhezní, apod. Současně již z podstaty věci si peněžní prostředky ze spotřebitelského úvěru nejčastěji obstarávají takové osoby, které volných peněžních prostředků zpravidla nemají mnoho nazbyt, nebo je dokonce zcela postrádají, a jejich cílem je úvěr (někdy za každou cenu) získat. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Také proto je zákonem povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ukládána nikoli spotřebiteli samotnému, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou. Pro naznačené nerovné postavení smluvních stran je tedy na místě tuto nerovnováhu účinně v případě sporu vyvažovat. Relativní neplatnost jako následek porušení právní úpravy na ochranu spotřebitele toto účinné vyvažování znemožňuje, ba naopak by se v jejím důsledku stala pouze relativní i celá zákonem stanovená ochrana spotřebitele jako taková. Bez toho aniž by soud sám ex offo mohl přihlédnout k tomu, zda poskytovatel dostál své zákonné povinnosti, či zda naopak nastaly zákonné důsledky jejího porušení v podobě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, je ochrana spotřebitele touto úpravou zamýšlená pouze iluzorní.

22. Tento náhled, odmítající relativní neplatnost jakožto nedostatečný nástroj ochrany spotřebitele, je dlouhodobě sdílen i judikaturou Ústavního soudu. Již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bylo zdůrazněno, že koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv chápe Ústavní soud jako nesouladnou i s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, která je neslučitelná s podstatou a účelem takové právní úpravy, jež má být projevem zásady ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele), v soukromém právu korigující uplatnění zásady autonomie vůle (viz bod 41. citovaného rozhodnutí).

23. Soud má tedy za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek, a soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (k tomu srov. např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka] nebo rozsudek ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

24. Jelikož soud uzavřel, že smlouvy o úvěru nebyly mezi účastníky uzavřeny platně, došlo na straně žalovaného na úkor žalobkyně k bezdůvodnému obohacení, a proto je žalovaný povinen toto obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. žalobkyni vydat. Žalovaný je tak povinen vrátit vyplacené finanční prostředky ve výši [částka], o které se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil ze smlouvy č. [hodnota] a ve výši [částka], o které se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil ze smlouvy č. [hodnota]. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalovaného, byla předžalobní výzva odeslaná dne [datum] prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb. Podle obsahu předžalobní výzvy měl žalovaný dluh z obou smluv uhradit do [datum], ode dne následujícího tedy náleží žalobkyni též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v zákonné výši 15 % ročně. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

25. Jelikož soud uzavřel, že nedošlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, ve zbylém nárok žalobkyně jako nedůvodný zamítl, neboť vyplýval z neplatně uzavřené smlouvy o úvěru (výrok II. tohoto rozsudku).

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly (výrok III. tohoto rozsudku).