15 C 83/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Ondřejem Růžičkou ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 o zaplacení 68 750 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky ve výši , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75% p.a. od , datum, do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou ze dne , datum, se žalobce domáhal zaplacení částky , částka, jako náhrady nemajetkové újmy ze nepřiměřenou délku řízení vedeného u Krajského soudu v , adresa, sp. zn. , spisová značka, . Žalobce byl na straně žalující účastníkem řízení vedeném u Krajského soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, . Žalobce doložil řádně k návrhu originál směnky, a proto soud obratem dle návrhu vydal směnečný platební rozkaz. Následně však byl platební rozkaz zrušen z důvodu nemožnosti jeho řádného doručení. Ve věci bylo nakonec meritorně rozhodnuto až dne , datum, s nabytím právní moci dne , datum, . Řízení tak bylo skončeno až po 5 letech a 7 měsících a 8 dnech. Řízení probíhalo pouze a jen před soudem jednoho stupně. Řešená věc nebyla po stránce skutkové a právní významně složitá, když právní důvod požadovaného plnění spočíval ve směnce. Žalovaný se na délce řízení svým chováním nepodílel. Délka celého posuzovaného řízení je tak zjevně nepřiměřeně dlouhá. Za utrpěnou nemajetkovou újmu požaduje žalobce přiměřené zadostiučinění v penězích, neboť délku řízení považuje za nepřiměřeně dlouhou (nezákonnou), což samo o sobě pro žalobce znamená morální újmu, kterou dle judikatury Evropského soudu pro lidská práva netřeba prokazovat (z mnoha viz např. rozsudek velkého senátu ESLP ze dne , datum, , Süßmann proti Německu, stížnost č. 20024/92, odst. 55, nebo rozsudek velkého senátu ze dne , datum, , Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odst. 72). Žalobce vyčísluje a požaduje satisfakci za újmu v penězích v částce na , částka, (, částka, za první dva roky řízení a , částka, za každý další rok řízení a , částka, za každý měsíc).

2. Žalovaná učinila nesporným uplatnění nároku dne , datum, . K projednání žádosti žalobce došlo dne , datum, . Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., žádosti žalobce o poskytnutí zadostiučinění nebylo vyhověno. Žalovaná popsala průběh namítaného řízení. Podkladové řízení trvalo celkem , hodnota, let a 7 měsíců a probíhalo před soudem I. stupně, který vydal jedno meritorní rozhodnutí a několik procesních rozhodnutí. V postupu soudu nebyly zjištěny prodlevy ve smyslu nečinnosti soudu. Soudní judikaturou je jako průtah v postupu soudu hodnocena delší než tříměsíční prodleva mezi jednotlivými úkony. V posuzovaném soudním řízení byly veškeré úkony činěny v navazujících lhůtách. Na délce řízení se významnou měrou podepsala skutečnost, že řízení bylo dvakrát přerušeno. Poprvé bylo řízení přerušeno dle ust. § 110 o. s. ř. poté, co se ani jeden z účastníků řízení nedostavil k nařízenému jednání. Podruhé došlo k přerušení řízení na návrh žalobce, a to do doby, než bude řádně splácena žalovaná pohledávka v insolvenčním řízení manželů Vodičkových. Úpadek manželů Vodičkových byl řešen oddlužením a soud tak neměl možnost ovlivnit délku insolvenčního řízení, která byla víceméně dána délkou splátkového kalendáře. V době před a po přerušení řízení bylo postupováno plynule, přičemž to byl žalobce, který zmařil jednání konané dne , datum, tím, že nedoplnil žalobu na výzvu soudu. Na délce řízení se podílela rovněž žalovaná strana, která se ani jednou k soudu nedostavila a veškeré písemnosti jí byly doručovány vyvěšením na úřední desce soudu. Význam řízení pro žalobce lze hodnotit jako standardní až nižší. Předmětem řízení bylo zaplacení peněžního plnění a tento typ řízení nepatří k těm typům řízení, s nimiž je judikaturou Nejvyššího soudu ČR spojován zvýšený význam pro jeho účastníky, jako je tomu v případě řízení trestních, opatrovnických, řízení týkajících se života a zdraví nebo v případě pracovněprávních sporů. Navíc byl význam posuzovaného řízení postupně snižován tím, že žalovaná pohledávka byla uznána a posléze postupně v pravidelných splátkách splácena v insolvenčním řízení manželů Vodičkových. Po zhodnocení všech výše uvedených okolností žalovaná hodnotí délku namítaného řízení jako přiměřenou a nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu neuznává.

3. Soud ve věci postupoval dle ust. § 115a osř.

4. Ze spisu Krajského soudu v , adresa, sp. zn. , spisová značka, má soud za prokázaný průběh namítaného řízení tak, že návrh na vydání směnečního platebního rozkazu byl podán dne , datum, . Žalobce v řízení vystupoval v procesním postavení žalobce. Dne , datum, byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku. A stejný den byl vyzván k doplnění a opravě žaloby. Po zaplacení soudního poplatku bylo dne , datum, dne , datum, rozhodnuto o připuštění změny žaloby. Dotazem ze dne , datum, soud zjišťoval, zda žalobce na žalobě trvá, když do insolvenčního řízení druhé žalované přihlásil žalovanou pohledávku. Žalobce soudu sdělil, že na žalobě z procesní opatrnosti trvá. Usnesením ze dne , datum, bylo řízení ve vztahu k 2. žalované vyloučeno k samostatnému projednání a ve vztahu k 1. žalované byl dne , datum, vydán směnečný platební rozkaz. Ten byl dne , datum, zrušen z důvodu nedoručení žalované. K jednání konanému dne , datum, se nikdo nedostavil a soud rozhodl o přerušení řízení dle ust. § 110 o. s. ř. V prosinci 2019 žalobce navrhl pokračování v řízení. Jednání nařízené na den , datum, se nekonalo z důvodu vyhlášeného nouzového stavu. Při jednání konaném dne , datum, žalobce uvedl, že žalovaná pohledávka je druhou žalovanou postupně splácena v insolvenčním řízení KSUL , spisová značka, , přičemž lze očekávat 100% uspokojení pohledávky. Na návrh žalobce bylo dne , datum, vydáno rozhodnutí o přerušení řízení po dobu řádného plnění povinností dlužníků v řízení KSUL , spisová značka, . V prosinci 2022 došlo k ukončení insolvenčního řízení. Dne , datum, učinil soud dotaz na žalobce, zda bere žalobu zpět. Podáním doručeným soudu dne , datum, vzal žalobce žalobu částečně zpět, přičemž předmětem žaloby měly zůstat úroky z prodlení a náklady řízení. Dne , datum, se konalo jednání, při kterém soud konstatoval, že žalobce nereagoval na výzvu k doplnění žaloby ze dne , datum, . Žalobce žalobu následně doplnil a při jednání konaném dne , datum, byl vyhlášen rozsudek, kterým bylo žalobě ve zbývající části vyhověno. Řízení pravomocně skončilo dne , datum, .

5. Podle ust. § 1 zákona 82/1998 Sb. (zákona), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení , podezřelý výraz, , a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Možnost odškodnění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., s účinností od , datum, (§ 31a zákona). Byl tak naplněn závazek vyplývající z č. , hodnota, Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli , podezřelý výraz, obvinění proti němu. Podle čl. 41 Úmluvy, jestliže Soud zjistí, že došlo k porušení Úmluvy nebo Protokolů k ní, a jestliže vnitrostátní právo dotčené , adresa, smluvní strany umožňuje pouze částečnou nápravu, přizná Soud v případě potřeby poškozené straně spravedlivé zadostiučinění. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 Úmluvy z Evropského soudu pro lidská práva na vnitrostátní úroveň. Toto je obsaženo i v důvodové zprávě k čl. II zákona č. 160/2006 Sb. Z uvedených důvodů, má-li soud odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva zakotveného již Úmluvou, jeho rozhodování vychází z kritérií ustavených judikaturou Evropského soudu pro lidská práva,.a to tak aby výklad pojmu přiměřenosti lhůty k projednání a rozhodnutí věci odpovídal výkladu podávanému ESLP. Soud se tak zabýval délkou řízení ve smyslu judikatury ESLP s tím, že tato je nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud posuzoval řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (rozsudek Soudu ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne , datum, , § 36). I v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (viz rozsudek ESLP ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne , datum, , z nějž plyne, že celkovou délku doby řízení nelze zdůvodňovat mj. opakovaným meritorním rozhodováním soudů, pokud byla rozhodnutí soudu nižší instance rušena soudy vyšších instancí pro pochybení, jež jim byla vytýkána).

6. Soud má za prokázaný skutkový stav shodně s popisem řízení vedeným u Krajského soudu v , adresa, sp. zn. , spisová značka, .

7. Po právní stránce soud posuzoval zdali došlo k porušení práva žalobce na vydání rozhodní v přměřené lhůtě a tím došlo ke vzniku nesprávného úředního postupu ve smyslu ust. § 13 zákona 82/98 Sb. Celková délka řízení byla 5 let a 7 měsíců a řízení probíhalo před soudem I. stupně, který vydal jedno meritorní rozhodnutí a několik procesních rozhodnutí. Soud nezjistil žádné prodlevy nebo průtahy soudu v jeho rozhodovací i procesní činnosti. Soudní judikaturou je obvykle jako průtah v postupu soudu hodnocena delší než tříměsíční prodleva mezi jednotlivými úkony. V posuzovaném soudním řízení byly veškeré úkony činěny v navazujících lhůtách. Celková délka řízení byl dána dvojím přerušením řízení. Poprvé bylo řízení přerušeno dle ust. § 110 o. s. ř. poté, co se ani jeden z účastníků řízení nedostavil k nařízenému jednání a to dle zákona na jeden rok a podruhé došlo k přerušení řízení na návrh žalobce, a to do doby, než bude řádně splácena žalovaná pohledávka v insolvenčním řízení manželů Vodičkových. Úpadek manželů Vodičkových byl řešen oddlužením a soud tak neměl možnost ovlivnit délku insolvenčního řízení, která byla víceméně dána délkou splátkového kalendáře. Na jednání soudu dne , datum, žalobce soudu uvedl, že preferuje řešit uspokojení směnečné pohledávky formou splátek v insolvenčním řízení. K této žádosti žalobce bylo řízení přerušeno. V březnu 2023 začalo být ve věci opěr jednáno. V době před a po přerušení řízení bylo postupováno plynule, přičemž to byl žalobce, který zmařil jednání konané dne , datum, tím, že nedoplnil žalobu na výzvu soudu. Na délce řízení se podílela rovněž žalovaná strana, která se ani jednou k soudu nedostavila a veškeré písemnosti jí byly doručovány vyvěšením na úřední desce soudu. Předmětem řízení bylo zaplacení peněžního plnění a tento typ řízení nepatří k těm typům řízení, s nimiž je judikaturou Nejvyššího soudu ČR spojován zvýšený význam pro jeho účastníky, jako je tomu v případě řízení trestních, opatrovnických, řízení týkajících se života a zdraví nebo v případě pracovněprávních sporů. Navíc byl význam posuzovaného řízení postupně snižován tím, že žalovaná pohledávka byla uznána a posléze postupně v pravidelných splátkách splácena v insolvenčním řízení manželů Vodičkových. Zároveň dvě přerušení řízení lze klást k tíži žalobce, když první roční přerušení řízení bylo zapříčiněno jeho nedostavením se na jednání soudu bez omluvy a druhé jeho žádostí o přerušení řízení z důvodu, že dlužná částka je v insolvenčím řízení splácena. Soud tak vzhledem k absenci odpovědnostního titulu nesprávného úředního postupu žalobu zamítl.

8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., dle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, ve spojení s ustanovením § 151 odst. 3 o.s.ř., dle něhož účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku. Podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, výše paušální náhrady pro účely § 151 odst. 3 o.s.ř. činí , částka, za každý úkon. Zcela úspěšné žalované, která nebyla v řízení zastoupena a nedoložila výši hotových výdajů, tak v dané věci vznikl nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši , částka, odpovídající paušální náhradě za 1 úkon (písemné vyjádření k žalobě). Lhůta k plnění byla v nákladovém výroku stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. část věty před středníkem, neboť ke stanovení lhůty delší nebo plnění ve splátkách soud neshledal.