15 C 83/2025 - 31

Rubrum

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem JUDr. Markem Jurášem, Ph.D., ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] o 71 977,55 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 709,15 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 53 548,86 Kč, úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 35 629,55 Kč od 17. 1. 2025 do zaplacení, dále částku 719,54 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaného u zdejšího soudu dne 5. 6. 2025 domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 71 258,01 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 35 629,55 Kč od 17. 1. 2025 do zaplacení, dále částku 719,54 Kč odpovídající smluvní pokutě a nahradit náklady řízení. Žalobkyně tvrdila, že uzavřela s žalovaným Smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota] dne 4. 7. 2024 pomocí elektronické komunikace na dálku, bez současné přítomnosti žalobkyně a žalovaného. Předmětem smlouvy byl úvěr ve výši 80 000 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr v pravidelných denních splátkách spolu s poplatky sjednanými ve smlouvě. První splátka byla splatná dne 3. 8. 2024. Žalovaný požádal o úvěr žalobkyni na internetových stránkách [Anonymizováno], vyplnil žádost o poskytnutí úvěru, zadal své generálie, byl mu vytvořen účet, do kterého má přístup přes dvou faktorové ověření, v prostoru klientského profilu byl žalovanému zpřístupněn formulář [Anonymizováno], tj. standardní předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru), který žalovaný odsouhlasil a poté se mu zobrazil návrh smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru, kterou žalovaný odsouhlasil kliknutím na opt-in volbu „Podepisuji“. Žalovanému byly posléze smlouva o spotřebitelském úvěru a formulář [Anonymizováno] automaticky zaslány na jím uvedenou emailovou adresu. Žalovaný sekundárně jednoznačně identifikoval prostřednictvím služby [hodnota], tím, že této společnosti zpřístupnil svůj bankovního účet č. [č. účtu] za účelem získání informací o bankovním účtu a jeho majiteli. Žalobkyně uvedla, že povinnost ověřit schopnost žalovaného splácet úvěr splnila tím, že zjistila nejprve celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti s žalovaným, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti s žalovaným majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené žalovaným při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené žalovaným, ověřené čisté měsíční příjmy, ke zjištění těchto informací došlo na základě sdělení žalovaným žalobkyni. Žalobkyně nahlédla do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného – spotřebitele, konkrétně do databází vedených společností [právnická osoba], která provozuje a spravuje registr [Anonymizováno]), dále do insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, a to se závěrem, že žalovaný byl a je schopen své závazky splácet, nebyl veden ani v insolvenčním rejstříku a ani v evidenci exekucí. Žalovaný udělil souhlas, aby banka poskytla žalobkyni informace o platebním účtu a transakcích, které jsou vykonané na účtech žalovaného. Žalobkyně vycházela z žalovaným předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek prokazujících jeho pravidelný příjem. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila [částka], která umožňuje bezproblémové splácení úvěru ve výši poskytnuté žalovanému. Žalobkyně ověřila, zda se žalovaný nenachází v registrech centrální evidence exekucí, insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů, registru PČR hledaných osob, registru politicky aktivních osob ([Anonymizováno], katastrálního rejstříku – kontrola platnosti adresy, registru „sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Žalobkyně uvedla, že z výpisu z účtu žalovaného zpracovaného formou [Anonymizováno] zjistila a jako z příjmů vycházela ze všech částek připsaných na účet včetně plateb od [právnická osoba]. za září 2023 až září 2024 a naopak za tuto dobu hodnotila výdaje žalovaného jako součet všech odchozích, záporných, plateb z účtu žalovaného, tvrdila tak, že pro posouzení úvěruschopnosti byl pro žalobkyni rozhodný rozdíl příjmů a výdajů v 7/2023 částka -141 Kč, v 8/2023 částka 2 067 Kč, v 9/2023 částka -3 842 Kč v 10/2023 částka 48 970 Kč, v 11/2023 částka -40 462 Kč, v 12/2023 částka 907 Kč, v 1/2024 částka 2 310 Kč, v 2/2024 částka -1 292 Kč, v 3/2024 částka -1 520 Kč, v 4/2024 částka 327 Kč, v 5/2024 částka -358 Kč, v 6/2024 částka 1 169 Kč. K výdajům žalovaného neuvedla žalobkyně nic bližšího než shora uvedené. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr na bankovní účet č. [č. účtu] prostřednictvím bezhotovostního převodu z bankovního účtu žalobkyně 10. 7. 2024 částku 2 000 Kč, dne 20. 7. 2024 částku 8 004 Kč, dne 18. 8. 2024 částku 12 067 Kč, dne 8. 10. 2024 částku 150 Kč, dne 4. 7. 2024 částku 7 000 Kč, dne 7. 7. 2024 částku 2 000 Kč, dne 5. 7. 2024 částku 2 000 Kč a dne 8. 7. 2024 částku 2000 Kč, celkem tedy 35 221 Kč. Žalobkyně uvedla, že žalovaný před podáním žaloby uhradil žalobkyni částku celkem 17 511,85 Kč dílčími platbami 221,40 Kč, dne 10. 7. 2024 částku 554,41 Kč, dne 21. 7. 2024 částku 536,48 Kč, dne 13. 8. 2024 částku 5 744,17 Kč, dne 3. 9. 2024 částku 6 056,48 Kč a dne 17. 9. 2024 částku 4 398,91 Kč. Nárok sestává z jistiny 34 999,51 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 630,04 Kč, smluvního úroku 35 628,46 Kč a smluvní pokuty 719,54 Kč.

2. Žalovaný byl v řízení zcela nečinný.

3. Soud ve věci rozhodl, aniž nařizoval jednání dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených písemných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasila a soud měl za to, že žalovaný s tímto postupem rovněž souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

4. Soud ve věci nařídil jednání, při kterém provedl dokazování žalobkyní označenými a předloženými důkazy, z nichž učinil tato skutková zjištění. Ze Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 4. 7. 2024 soud zjistil, že jde o smlouvu, jejímiž stranami jsou žalobkyně jako věřitel a žalovaný jako Klient, žalobkyně se zavazuje poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení do výše 80 000 Kč, který lze čerpat postupně i opakovaně; úroková sazba (pevná – denní úrok) je 0,883 %, splatnost první splátky (30. den ode dne poskytnutí Úvěru) je 3. 8. 2024, splatnost úvěru je 26. 12. 2025, poplatku za vyplacení tranše úvěru je 1,99 % z čerpané částky; volitelnými službami jsou služba „[Anonymizováno]“ a [Anonymizováno]; nedílnou součástí smlouvy jsou: Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Informace pro spotřebitele, Souhlas se zpracováním a uchováním osobních údajů, Předpis denních splátek, Všeobecné obchodní podmínky. Z Předpisu denních splátek soud zjistil, že jde o přílohu smlouvy o revolvingovém úvěru s jednotlivě uvedenými splátkami za každý měsíc. Z písemnosti Informace pro spotřebitele soud zjistil, že jde o souhrn informací pro spotřebitele, který u žalobkyně přebírá úvěr, jde o modelový případ popisu postupu sjednání a čerpání a vracení úvěru. Ze Všeobecných obchodních podmínek ze dne 27. 5. 2024 soud zjistil, že jde o popis práv a povinností pro spotřebitele, který uzavírá s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru. Z e-mailu odeslaného z adresy [e-mail] na adresu [e-mail] dne 16. 1. 2025 soud zjistil, že je žalovaný informován o prodlení 91 dní a žalobkyně proto tímto vypovídá smlouvu a žádá o splacení celé částky 71 977,55 Kč, včetně všech úroků z prodlení a smluvních pokut. Z Výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 21. 5. 2025 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně adresuje žalovanému výzvu k zaplacení dluhu 70 896,56 Kč s upozorněním na možnost soudního a exekučního vymáhání. Z Podacího lístku – [právnická osoba]. soud zjistil, že jde o podací lístek pro zásilku [Anonymizováno] odesílatele právního zástupce žalobkyně a adresáta žalovaného dne 21. 5. 2025. Ze sdělení [právnická osoba]. ze dne 24. 10. 2025 soud zjistil, že majitelem účtu č. [č. účtu] je žalovaný a na účet žalovaného byly připsány platby dne 10. 7. 2024 částku 2 000 Kč, dne 20. 7. 2024 částku 8 004 Kč, dne 18. 8. 2024 částku 12 067 Kč, dne 8. 10. 2024 částku 150 Kč, dne 4. 7. 2024 částku 7 000 Kč, dne 7. 7. 2024 částku 2 000 Kč, dne 5. 7. 2024 částku 2 000 Kč a dne 8. 7. 2024 částku 2000 Kč. Z výpisu účtu [Anonymizováno] od 12. 7. 2023 do 1. 7. 2024, soud zjistil, že jde o výpis pohybů na účtu [IBAN], že byly připsány 12x platby od [právnická osoba], ale také 36x platby od [právnická osoba], a to jako půjčky, dále půjčka od [právnická osoba]. v 30. 5. 2024 ve výši 15 000 Kč, která byla okamžitě téhož dne vrácena, 16 pohybů mezi účtem žalovaného a [jméno FO], s popisky půjčka, dále pak 125 pohybů mezi účtem žalovaného a [Anonymizováno] a 78 pohybů mezi žalovaným a [Anonymizováno], a především 106 záporných položek s popisem „inkaso úvěrů“. Z písemnosti Souhlas se zpracováním osobních údajů a Údaje o Poskytovateli spotřebitelského úvěru neučinil soud žádná skutková zjištění.

5. Soud neprováděl důkaz písemností označenou jako Autorizace ověření totožnosti, Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli (automatizovaný výpis z interního systému), protože jde o interní výstup systému žalobkyně, jde o skutkové tvrzení, písemností označenou jako Obecné principy posuzování a filozofie Společnost (sic!), protože jde o skutková tvrzení žalobkyně k tomu, jak probíhá uzavření smlouvy o úvěru a posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nejsou zde žádné skutečnosti získané od třetích osob k osobě žalovaného, písemností označenou jako [Anonymizováno], protože jde o skutková tvrzení žalobkyně jako souhrn údajů o žalovaném, písemnost označenou jako Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti [anonymizováno]., protože jde o skutková tvrzení, jde o žalobkyní sestavený souhrn údajů, které získala jako podklad pro posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr, písemnost označenou jako Identifikované příjmy posoudil soud jako skutková tvrzení viz shora.

6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli; podle § 7 odst. 1, písm. g) a § 9 z. s. ú. je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr právnická osoba, která je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr na základě oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka; podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet; dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy; podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem; podle § 104 z. s. ú. vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu […]; podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat; podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby; podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

7. Soud provedené důkazy hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny ve vzájemné souvislosti, když neměl pochybnosti o pravosti a správnosti písemností, proti nimž nebylo žalovaným ničeho namítáno; přitom pečlivě přihlédl ke všemu, co v řízení vyšlo najevo včetně toho, co uvedla žalobkyně ve věci, a dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Žalobkyně a žalovaný sjednali a uzavřeli písemnou smlouvu elektronickými prostředky komunikace na dálku, kdy podpis žalovaného na této smlouvě byl nahrazen elektronickými prostředky. Ke ztotožnění osoby žalovaného došlo při elektronické komunikaci prostřednictvím aplikace v zařízení žalovaného, o čemž soud nemá důvod pochybovat, když žalovaný poskytl žalobkyni údaje z účtu vedeného pro žalovaného [právnická osoba]., na který žalobkyně poté i poskytla úvěr ve výši 35 221 Kč. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně jako nebankovní poskytovatel spotřebitelských úvěrů (výpis z obchodního rejstříku dostupný na [Anonymizováno]) a žalovaný jako spotřebitel uzavřeli písemnou smlouvu jako dvoustranné právní jednání. Jde přitom o smlouvu o spotřebitelském úvěru, neboť jejími stranami jsou podnikatel a spotřebitel, žalobkyně ani jinou skutečnost o postavení žalovaného v tomto právním poměru netvrdila, a tato skutečnost vyplývá z jejího tvrzení v žalobě, pokud jde o ověření schopnosti žalovaného splácet úvěr, a také zejména přímo z obsahu této smlouvy, která sama prohlašuje, že jde o sjednání spotřebitelského úvěru. Na základě obsahu smlouvy soud též dospěl k závěru, že smlouva je smlouvou o poskytnutí úvěru. Soud posuzoval, zda je smlouva o úvěru platná a založila práva a povinnosti žalobkyně a žalovaného, a tedy práva, jichž se žalobkyně žalobou domáhá. Soud zjistil skutkový stav dále tak, že žalobkyně skutečně poskytla žalovanému částku 35 221 Kč jako úvěr dle smlouvy o úvěru a žalobkyně žalobou následně uplatňuje kromě vrácení této částky také smluvní úrok a jiné poplatky za služby, právo na než měla založit smlouva o úvěru. Základní podmínkou platnosti smlouvy o úvěru, která je spotřebitelskou smlouvou, je, že poskytovatel úvěru jej poskytl spotřebiteli, (až) pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet; v opačném případě, pokud zde důvodné pochybnosti jsou, resp. je má poskytovatel mít, a přesto je úvěr spotřebiteli poskytnut, je úvěrová smlouva neplatná. Soud tedy posuzoval, zda žalobkyně poskytla shora označené peněžní prostředky jako úvěrový rámce s možným čerpáním až do výše 80 000 Kč nemaje pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr, resp. zda zde alespoň objektivně nebyly takové pochybnosti. Ke splnění povinnosti žalobkyně ověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr uvedla žalobkyně v žalobě standardní floskule o prověření této schopnosti na základě nahlédnutí do veřejně dostupných databází, zejména bankovních a nebankovních registrů a insolvenčního rejstříku. Soud považuje za jediný podklad v dané věci, který odpovídá smyslu shora citované právní úpravy § 86 z. s. ú., žalobkyní označené a předložené výpisy z účtu žalovaného za dobu bezprostředně předcházející poskytnutí úvěru. Pouze z objektivních údajů o obvyklém chodu věcí, tedy stavu pohybu peněžních prostředků (příjmy a výdaje a jejich původ a důvod), totiž může poskytovatel mít reálnější představu o tom, zda bude spotřebitel schopen splácet úvěr; absence údaje o jeho osobě v registrech, rejstřících a databázích může být až sekundárním podkladem (srov. § 86 odst. 1 z. s. ú.: „a pokud je to nezbytné“). Podstatu právní úpravy povinnosti poskytovatele prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr je třeba hledat ve smyslu právní úpravy úvěru jako institutu dočasného poskytnutí peněžních prostředků. Podstatou je, že jde o poskytnutí osobě, která nemá takové prostředky najednou k dispozici, je však schopna je v budoucnu postupně nashromáždit (ušetřit). Úvěr tedy slouží k tomu, aby se překlenul časový prostor mezi potřebou použití prostředků a jejich nashromážděním. Z logiky věci tak vyplývá, že úvěr má být poskytnut pouze takovému spotřebiteli (ostatně obecně ekonomicky i podnikateli), který je výhledově schopen našetřit masu prostředků odpovídajících úvěru, který je po poskytnutí ihned spotřebován (použit). Tato schopnost musí vyplývat z jeho dosavadních příjmových a jiných majetkových poměrů v porovnání s jeho výdaji, jak zcela jasně právní úprava § 86 odst. 2 z. s. ú. vymezuje: „na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele“. Pokud tedy poskytovatel úvěru zjistí, že zde dle obvyklého chodu věcí není dostatečná hladina příjmů a disponibilních prostředků spotřebitele, ze kterých lze očekávat placení sjednávaných splátek úvěru pro uvažovanou budoucí dobu (tedy ono našetření), a to právě vedle jeho jiných výdajů, pak nevyskytnutí osoby spotřebitele, např. v insolvenčním rejstříku, je již bezpředmětné; naopak pokud zde z objektivních údajů o hladině příjmů po zohlednění výdajů a očekávaných nových splátek úvěru vyplývá schopnost splátky splácet, pak samozřejmě teprve absence výskytu osoby spotřebitele v registrech dlužníků či insolvenčním rejstříku má další význam, neboť potvrdí, že tyto prostředky spotřebitele nejsou určeny k hrazení jiných, dřívějších dluhů. Poskytovatel spotřebitelského úvěru tedy splní povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet uvažovaný úvěr pouze tehdy, pokud ověří v odpovídajícím rozsahu, že spotřebitel má dostatečné příjmy ve vztahu k výdajům, aby měl i po navýšení výdajů o splátky úvěru v dané době dostatek prostředků z příjmů pro jejich hrazení. A pokud poskytovatel takto nezjišťuje poměry vůbec nebo nedostatečně, má tedy ex lege důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet úvěr, a pak nemůže úvěr poskytnout, poskytne-li jej i přesto, činí tak na základě neplatné smlouvy o úvěru (§ 87 z. s. ú.). V poměrech předmětné věci tedy soud posuzoval, zda z obsahu písemností předložených k tvrzení žalobkyně, vyplývá, že poskytla úvěr žalovanému nemaje důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr až do výše případného vyčerpání celého úvěrového rámce 80 000 Kč, resp. jej poskytla alespoň za objektivního stavu schopnosti žalovaného úvěr splácet (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023). Žalobkyně předně netvrdila, že by v rámci prověřování schopnosti žalovaného splácet úvěr vyžádala od žalovaného vyúčtování mzdy žalovaného za měsíce předcházející uzavření smlouvy o úvěru, pracovní smlouvu nebo jiné doklady o zdrojích příjmů a zejména jejich pravidelnosti a zaručenosti. Naopak žalobkyně přímo uvádí, že schopnost žalovaného splácet úvěr posuzovala prostřednictvím vyhodnocení automatickým zpracováním všech příjmů (kladných položek) a všech výdajů (záporných položek) o pohybech na účtu žalovaného v době předcházející poskytnutí úvěru. Soud zjistil z těchto položek, že žalobkyně tak zahrnula do příjmů i výdajů četné položky od společnosti [Anonymizováno]), které žalovaný, jak vyplývá z výpisu z účtu, velmi hojně využíval, ale především i čerpané půjčky od jiných poskytovatelů, než je žalobkyně ([právnická osoba], [právnická osoba]., [jméno FO]). Žalobkyně sice měla v těchto výpisech i údaj o mzdě žalovaného, což odpovídá platbám od [právnická osoba], avšak v rámci vlastních tvrzení žalobkyně přímo vyloučila, že by hodnotila schopnost z této mzdy hradit nejen daný úvěr, ale i celou řadu ostatních výdajů žalovaného na [Anonymizováno] a splátky jiných půjček a úvěrů (inkasa úvěrů ve 106 pohybech), jak je zjistil soud z obsahu písemného podkladu označeného k důkazu. Obdobně to pak platí o výdajích, kdy žalobkyně tedy doznává, že nerozlišuje mezi zápornými pohyby, zda odpovídají nákladům na běžnou spotřebu nebo na zajišťování základních životních potřeb, zejména bydlení, žalobkyně netvrdí ani že by si vyžádala doklady žalovaného o bydlení a nákladech na nájem či jiné služby spočívající zajišťování bytových potřeb; žalobkyně ani přes uvedení žalovaným, že sdílí domácnost s další 1 osobou, z nichž má být tato i výdělečně činná, si toto nenechala vysvětlit a doložit. Soud uzavírá, že za tohoto stavu, který sama žalobkyně tvrdí jako obvyklý způsob vyhodnocování schopnosti spotřebitele splácet úvěr, nedostála své povinnosti z § 86 z. s. ú. Soud na základě skutkových zjištění pak má za to, že žalovaný je přinejmenším rizikovým, když v krátkém časovém úseku využívá velmi četně služeb [Anonymizováno]. Konečně zásadním zjištěním je rozdíl v kladných a záporných položkách účtu, které žalobkyně, jak tvrdila, považovala za rozhodné pro závěr, že žalovaný měl prostředky pro splácení úvěru od žalobkyně. Za stavu, kdy v některých měsících byl rozdíl tohoto souhrnu záporný, tak nemohla být žalobkyně prosta důvodných pochybností o schopnosti žalovaného splácet úvěr, když takové zjištění znamená, že žalovaný neměl v některých měsících jiné další prostředky, což má vzbudit pochybnost o budoucí schopnosti splácet úvěr, který mohl být čerpán až do výše 80 000 Kč. Žalobkyně tyto pochybnosti v rámci posouzení úvěruschopnosti nezkusila rozptýlit další komunikací s žalovaným.

8. Soud za tohoto stavu tak nemá žádnou pochybnost o tom, že žalovaný neměl v době, kdy převzal úvěr smlouvou uzavřenou s žalobkyní, dostatečné prostředky pro zajištění schopnosti splácet úvěr od žalobkyně a sama žalobkyně uplatněním jeho celé poskytnuté výše prokazuje, že jej žalovaný nebyl schopen splácet ani částečně. Nejvyšší soud a Nejvyšší správní soud přitom ve své rozhodovací činnosti potvrdily, že na poskytovatele úvěru jsou kladeny zvýšené nároky na kvalitu činnosti směřující k ověření schopnosti spotřebitele splácet úvěr. Zásada odborné péče při jednání poskytovatelů, kterou obecně zakotvuje § 75 z. s. ú., pak znamená v poměrech této činnosti, že poskytovatel se nespokojí jen se základním seznámením s údaji od spotřebitele, ale ověří a nechá si objektivně doložit skutečnosti rozhodné pro závěr o tom, zda je spotřebitel v konkrétních poměrech schopen splácet úvěr. Poskytovatel úvěru, má-li jeho jednání být neseno odbornou péčí, musí každý jednotlivý případ posuzovat podle konkrétních poměrů, a to právě se shora vyloženou logikou a podle smyslu institutu úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 – 42 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalobkyně musela mít důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet uvažovaný úvěr, když nebylo zřejmé, jaké skutečné výdaje žalovaný měsíčně kromě uvažovaného úvěru má platit, a to za situace doložených opakovaných výdajů a příjmů z [Anonymizováno] a jiných půjček a úvěrů. Odstranění těchto pochybností mohlo poskytnout ověření a podložení pravidelných výdajů zejména na uspokojování základních životních potřeb, jako je bydlení a služby s tím spojené; bez doložení pravidelných výdajů je otázka schopnosti splácet hypotetickou a automaticky tak vzbuzující pochybnost o schopnosti žalovaného splácet úvěr. Jinými slovy, smyslem posouzení úvěruschopnosti sice není posoudit „ochotu“ splácet úvěr, ale toliko schopnost jej splácet, avšak objektivně zde alespoň prostředky pro realizaci vůle splácet být musí (alespoň je očekávat), to však lze jistěji ověřit jen z dokladů o obojím, jak příjmech, tak výdajích. Pokud za těchto pochybností, které jsou objektivní, musela je tedy žalobkyně mít, pokud by nevyužívala automatizovaného systému [Anonymizováno], přesto žalobkyně úvěr žalovanému poskytla, pak je podle § 87 z. s. ú. nutno smlouvu o úvěru považovat za neplatné právní jednání. Soud přitom na základě žalobkyní předložených podkladů má sám pochybnosti o schopnosti žalovaného od počátku splácet úvěru, když neuhradil ničeho. Tedy nebylo ani prokázáno, že by objektivně žalovaný byl schopen splácet, tedy bez ohledu na nedostatečné posouzení její úvěruschopnosti žalobkyní.

9. Soud tedy dospěl na základě skutkového zjištění o způsobu ověření schopnosti žalovaného splácet úvěr, že v daném případě žalobkyně neprověřila řádně úvěruschopnost žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Z tvrzení a předložených podkladů žalobkyní jasně vyplývá, že neměla a ani nepožadovala dostatečné informace o možnostech žalovaného úvěr splácet, když ze získaných podkladů se podával závěr v podstatě opačný, resp. jednoznačně se nabízejí pochybnosti o poměrech žalovaného. Za tohoto stavu, který vyplývá z tvrzení žalobkyně a jí předložených písemností, tak podle § 86 odst. 1 z. s. ú. nemohla žalobkyně poskytnout spotřebitelský úvěr žalované, protože zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného jako spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Soud tedy podle § 87 z. s. ú. posoudil smlouvu o úvěru jako neplatné právní jednání, kdy neplatnost je absolutní pro rozpor nejen se zákonem, ale i s dobrými mravy dle § 588 o. z., k čemuž je soud povinen přihlédnout i bez návrhu, tedy i bez námitky neplatnosti, kterou by vznesl žalovaný. Jelikož je smlouva neplatná, nezaložila práva a povinnosti stran v ní vymezené, žalovanému tedy nevznikla povinnost platit žalobkyni smluvní úrok, smluvní pokutu za porušení splatnosti úvěru a jiné sjednané poplatky za služby.

10. Soud uzavřel, že nároky uplatněné žalobkyní nemohou být dány z důvodu uzavřené smlouvy o úvěru, a proto bylo na místě, aby posoudil, zda jsou nároky nebo některý z nich dán z jiného právního důvodu. V případech, kdy je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, tak jako v tomto případě, je spotřebitel podle § 87 z. s. ú. povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Tato právní úprava odpovídá úpravě § 2991 a § 2993 o. z. o bezdůvodném obohacení, kdy spotřebitel je povinen vrátit poskytovateli úvěru pouze to, oč se skutečně obohatil. Obohacením je zde tedy pouze takové plnění, o které se reálně zvýšil majetek spotřebitele nebo plněním poskytovatele snížily jeho dluhy. Nároky žalobkyně tak mohou odpovídat pouze právu na vydání bezdůvodného obohacení, kterým může být jen skutečně poskytnuté peněžité plnění, nikoli úroky, smluvní pokuta a poplatky za jiné služby. Výše plnění, které má žalovaný v takovém případě poskytnout, a jeho splatnost, je speciálně upravena v § 87 odst. 1, věty třetí, z. s. ú., podle kterého v případě, že není řádně posouzena úvěruschopnost, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že žalobkyně poskytla žalovanému skutečně částku 35 221 Kč, vzhledem k neplatnosti smlouvy o úvěru jí tedy poskytla bez právního důvodu a žalovaný se o tuto částku reálně obohatil. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný zaplatil žalobkyni před podáním žaloby celkem částku 17 511,85 Kč. Celou tuto částku je třeba zohlednit pouze na vrácení bezdůvodného obohacení, nikoli ji započítávat na jiné sjednané poplatky za služby. Žalovaný tedy vrátil obohacení v tomto celém rozsahu a zbývá mu zaplatit částku 17 709,15 Kč, což je rozdíl poskytnuté částky 35 221 Kč a částky vrácené 17 511,85 Kč. Žalovaný je tedy povinen vydat obohacení získané na úkor žalobkyně, kteréžto jako povinnost uložil soud žalovanému zaplatit v bodě I. výroku tohoto rozsudku. Žalobu v části povinností žalovaného zaplatit zbývající uplatněné nároky na úroky, pokuty a poplatky pak soud ve výroku v části pod bodem II. zamítl, protože právo na jejich zaplacení nevzniklo, když smlouva o úvěru je neplatná a nevyvolává tak žádné právní účinky.

11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 mimo jiné uvedl, že „[…]již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad)… Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad) […]“ Žalovaný je povinen v souladu s § 87 odst. 1, věta třetí, z. s. ú. vrátit bezdůvodné obohacení ve lhůtě přiměřené jejím možnostem. Uvedené ustanovení je speciálním ustanovením ohledně splatnosti pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru oproti obecné úpravě obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., dle kterého je dlužník povinen plnit bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele, pokud není doba splatnosti sjednána, jak je tomu v případě obecné pohledávky z bezdůvodného obohacení. Jestliže spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, a dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Soud tedy v části výroku pod bodem II. tohoto rozsudku zamítl žalobu v rozsahu úroku z prodlení.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., má-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, od úspěchu žalobkyně je třeba odečíst její neúspěch, tedy úspěch žalovaného a výsledným poměrem je naopak částečný úspěch žalovaného převažující úspěch žalobkyně. Protože žalovanému žádné náklady nevznikly, rozhodl soud v bodě III. výroku tohoto rozsudku tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

13. O lhůtách k plnění rozhodl soud dle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř.

Poučení