15 C 95/2025 - 238

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Ondřejem Růžičkou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429 sídlem Vyšehradská 427/16, 128 10 Praha 2 - Nové Město za níž jedná Česká republika - [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] o odškodnění takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 12 % ročně za období [datum] do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci částku ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 12 % ročně za období od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám právního zástupce žalobce, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhá po žalované náhrady nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí s odůvodněním, že žalobce je příslušník [právnická osoba], který byl v období od [datum] do [datum] trestně stíhán usnesením policejního orgánu [právnická osoba], oddělení [adresa], č.j. GI [Anonymizováno]-31/TČ-2022–842011 ze dne [datum]. Žalobce byl trestně stíhán pro skutek poškozování cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, kterou, s kterým, které se měl žalobce dopustit dne [datum] úmyslným zapálením osobního motorového vozidla a způsobit škodu [částka]. Následně dalším usnesením ze dne [datum], č.j. GI [Anonymizováno]–63/TČ–2022–842011, bylo zahájeno další trestní stíhání pro přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku a přečin pojistného podvodu podle § 210 odst. 2 a 4 tr. zákoníku, kdy mělo dojít k zapálení dalších vozidel, a to v úmyslu obohatit se vyplacením pojistného plnění. U Obvodního soudu pro [adresa] byla následně vedena věc pod spisovou značkou 3 T [Anonymizováno]/2023, proběhla hlavní líčení ve dnech [datum], [datum], [datum] byl vyhlášený zprošťující rozsudek, jímž byl žalobce obžaloby v plném rozsahu zproštěn ve smyslu § 226 písm. c) tr. řádu. Státní zástupce Městského státního zastupitelství podal odvolání, odvolání rozhodl Městský soud v [jméno FO] dne [datum], kdy odvolání zamítl. Žalobce byl trestně stíhán od [datum] do [datum]. Žalobce požaduje náhradu škody v podobě nákladů na obhajobu ve výši [částka], dále nárok na náhradu škody v podobě ušlého platu za období od srpna 2022 do července 2024, v celkové výši [částka], dále nárok na náhradu škody způsobené degradací hodnosti a pracovní pozice od února 2024 do listopadu 2024 ve výši [částka] a dále nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši [částka]. Co se týká ušlého platu, od roku 2012 do současnosti je žalobce příslušníkem [právnická osoba]. V červnu 2020 byl ustanoven zástupcem vedoucího oddělení služby kriminální policie a vyšetřování Obvodního ředitelství policie [adresa] I, [datum] bylo proti jeho osobě zahájeno trestní stíhání, od srpna 2022 do července 2024 byl nedobrovolně zproštěn výkonu služby, jak plyne z oznámení ředitele Obvodního ředitelství policie [adresa] I, ve věcech služebního poměru ze dne [datum], následně rozhodnutí ze dne [datum]. Před postavením mimo službu byl měsíční čistý výdělek žalobce [částka], v době, kdy byl postaven mimo službu průměrný čistý měsíční výdělek byl [částka], rozdíl v průměrném výdělku je [částka] za měsíc. Žalobce tak požaduje náhradu platu od srpna 2022 do července 2024, 6185 x 24, celkem [částka]. Žalobci sice byla následně doplacena částka [částka], tato však představuje doplacení 50 % průměrného služebního příjmu ve smyslu § 124 odst. 6 zákona č. 361/2003 Sb. o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, kdy právě v době postavení mimo službu mu byl vyplácen služební příjem pouze ve výši 50 % průměrného služebního příjmu, bylo mu tedy doplaceno 100 procent průměrného služebního příjmu, tedy nikoliv průměrného čistého příjmu žalobce v období předcházejícímu zproštění výkonu služby. Nebyly zohledněny příplatky, které byly žalobci v předchozím období pravidelně vypláceny. Dále požaduje náhradu škody způsobené degradací hodnosti a pracovní pozice, kdy z protokolu Obvodního ředitelství policie [adresa] I ze dne [datum], č.j. KRPA-[Anonymizováno]–3/ČJ-2023-0011 KR k [datum] došlo k reorganizaci složky SKPV. V důsledku této změny bylo pro zachování služebního zařazení žalobce jakožto zástupce vedoucího oddělení nutné se účastnit výběrového řízení do vyšší služební hodnosti. Vzhledem k tomu, že žalobce byl v tu dobu postaven mimo službu, nedostal příležitost se do tohoto výběrového řízení přihlásit. Pokud by žalobce nebyl postaven mimo službu, byl by se přihlásil. Je přesvědčen, že s ohledem na své pracovní výsledky a výkony v pozici zástupce vedoucího oddělení by v uvedeném výběrovém řízení s vysokou pravděpodobností a s jistotou uspěl a následně by byl do funkce jmenován. Při reorganizaci by došlo u místa zástupce vedoucího oddělení tabulkově k přesunu do vyšší tarifní třídy ze sedmé do osmé platové třídy, vzhledem k tomu, že žalobce byl zařazen v sedmé platové třídě a nemohl se přihlásit do výběrového řízení, přihlásila se do něj kolegyně, která následně byla ustanovena do osmé platové třídy jakožto nový zástupce vedoucího oddělení. Od února 2024 tak přišel o příplatek za vedení ve výši [částka] měsíčně a zároveň do budoucna v důsledku toho tak žalobce přichází o částku [částka] za měsíc, tedy o příplatek vedení. Dále byl žalobce degradován do hodnosti poručíka, přičemž mu původně náleželo hodnostní označení nadporučík. V případě, že by nebyl nedobrovolně zproštěn výkonu služby, býval by s pravděpodobností hraničící s jistotou povýšen do hodnosti majora. Tato hodnost je zařazena v osmé platové třídě, při době praxe 12 let činí rozdíl [částka] měsíčně představující rozdíl mezi osmou tarifní třídou a sedmou tarifní třídou. Žalobce tak požaduje od února 2024 do listopadu 2024 celkem za 10 měsíců částku [částka], tj. [částka] x 10 a [částka] x 10. [právnická osoba] potom za další období od února 2024 do června 2025 ve výši [částka], tj. [částka] x 17 a [částka] x 17. Dále požaduje náhradu nemajetkové újmy. Žalovanou byla vyplacena v rámci mimosoudního projednání nároku částka [částka]. Šlo o skutkově i právně jednoduchý případ, ve kterém bylo možné rozhodnout v podstatě v kratší době, žalobce uplatnil v rámci mimosoudního nároku nárok na náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení, kterému nebylo vyhověno, žalobce požaduje tak náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí. Co do povahy obvinění, žalobci hrozil trest odnětí svobody v trvání až pěti let, délka trestního řízení byla více než dva roky. Došlo k významnému narušení jeho kariéry u [právnická osoba], byl postaven mimo službu, byl nedobrovolně převelen z vedoucí funkce na řadového policistu, tento stav nebyl do dnešního dne napraven. Toto má za následek pocit ponížení a dále to, že došlo ke snížení jeho platu. Současně žalobce necítí snahu ani ochotu ze strany zaměstnavatele o nápravu této nespravedlnosti, nevylučuje, že v budoucnu bude muset hledat uplatnění v rámci Policie ČR v jiném obvodě. Žalobce přišel o veškerou reputaci, kterou si pracně vybudoval. V pracovním kolektivu se začaly šířit fámy a pomluvy, spekulace o jeho vině nebo nevině. V té chvíli žalobce cítil bezmoc, která vyústila v to, že již nebyl schopen se stýkat se svými kamarády a kolegy, velmi ho tížila finanční situace jeho rodiny, kdy viděl, že již není schopen zajistit jejich původní životní standard, naopak mu vznikly další nemalé náklady spojené s hrazením právního zastoupení. Celé období přečkal jen díky pomoci dalších členů rodiny, jak finanční, tak psychické. Žalobce i manželka vynaložili mimořádné úsilí k tomu, aby se o probíhajícím trestním řízení nedozvěděli sousedé, přátelé, kolegové manželky, ani nezletilé děti, přesto i nadále čelili dotazům zejména ze strany sousedů, proč se žalobce zdržuje v pracovní dny doma, nikoliv na pracovišti. Dlouhodobá nutnost skrývat nejen samotnou existenci trestního stíhání, ale i veškeré související emoce, stres a existenční obavy představovala pro žalobce trvalou a mimořádně intenzivní psychickou zátěž. Ačkoliv se jim v důsledku enormního úsilí podařilo zabránit šíření informací mezi sousedy a přáteli mimo policejní prostředí, žalobce byl nucen po dobu více než dvou let žít v přetvářce, tedy skrývat skutečnost týkající se předmětného nezákonného obvinění a zproštění výkonu služby a současně čelit nejistotě a sociální izolaci. Je nutné tuto újmu chápat jako srovnatelnou, závažnější než újmu osob, které se rozhodnou o svém trestním stíhání informovat okolí, byť s vědomím, že tím mohou přijít o některé přátele či blízké. Takový otevřený přístup alespoň umožňuje sdílení zátěže a nalezení určité formy opory. Zatímco žalobce s rodinou byli nuceni nést celou situaci zcela osamostatněně. V důsledku dlouhodobého psychického vypětí došlo k výraznému zhoršení zdravotního stavu jeho manželky, což žalobce přijímal jako, vnímal jako přímý důsledek trestního stíhání.

2. Žalovaná učinila nesporným uplatnění nároku ke dni [datum]. Popsala průběh řízení vedeného vůči žalobci u Obvodního soudu pro [adresa] pod spisovou značkou 3 T [Anonymizováno]/2023. Co se týká nároku na náhradu škody spočívající ve vynaložených nákladech na obhajobu nepřiznala pouze částku ve výši [částka] představující odměnu za poradu žalobce s obhájcem ze dne [datum], kdy tato porada nesouvisela s žádným z úkonů orgánů činných v trestním řízení a odměnu za úkon [datum], sepis návrhu na zastavení trestního stíhání a žádost dle § 157a TŘ. Tento úkon nebyl ve spise nalezen. Nejedná se o úkon právní služby ve smyslu § 11 AT. Co se týká náhrady škody ve formě ušlého platu a ušlého výdělku ve výši [částka], z vyjádření Policie ČR vyplývá, že služební plat byl žalobci, podle § 124 odst. 6 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, doplacen o celkovou částku [částka]. Ke zrušení místa žalobce došlo z organizačních změn služby kriminální policie a vyšetřování Obvodního ředitelství policie [adresa] I, vedeného pod č.j. PPR [Anonymizováno]/TČ-2023-[Anonymizováno] EREF, nikoliv z důvodu trestního stíhání žalobce. Co se týká ušlého výdělku za vedení a degradaci v částce [částka], ke změně, jak je uvedeno, ke změně došlo na základě organizačních změn SKPV Obvodního ředitelství policie [adresa] I. Tyto změny se nekonají v příčinné souvislosti s předmětným trestním řízením, lze s jistotou předpokládat jejich výsledek. Z vyjádření zaměstnavatele založeného v trestním spise nikde nevyplývá, že by měl být žalobce někdy povýšen na jinou pozici. K požadavku na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání, došla k závěru, že nezákonným rozhodnutím o zahájení trestního stíhání žalobce na základě usnesení [právnická osoba] oddělení [adresa] ze dne [datum], č.j. GI [Anonymizováno]–31/TČ–2022–842011 a usnesení [právnická osoba] oddělení [adresa] ze dne [datum], č.j. GI [Anonymizováno]–[Anonymizováno]/TČ–2022–842011 došlo k porušení práva žalobce být trestně stíhán jinak než z důvodu a způsobem, který stanoví zákon garantovaného čl. 8.2 Listiny základních práv a svobod. Zároveň se za to omluvila. Žalovaná komparovala trestní stíhání žalobce, jeho průběh i následky s obdobnými trestními stíháními, za které již ze strany soudů byla v rámci konstantní judikatury přiznána zadostiučinění v penězích. Délka trestního stíhání u žalobce činila dva roky a jeden měsíc, tato doba nebyla shledána nepřiměřenou. Došlo k zásahu do pracovní sféry žalobce, ten byl postaven mimo službu. Žalobce byl ženatý, měl v době trestního stíhání dvě děti ve věku pěti a osmi let. Žalobce sice uvádí zásah do zdravotní sféry manželky, je nutné upozornit, že manželka žalobce nebyla účastníkem trestního řízení. Jiné zásahy nebyly žalobcem prokázány. Každé trestní stíhání negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, i samotné vedení trestního stíhání zasahuje do soukromého života, osobnostního života jednotlivce. Žalovaná komparovala uvedené trestní stíhání s rozhodnutím Obvodního soudu pro [adresa], sp. zn. 14 C 142/2015. Poškozený byl policista, byl stíhán za majetkový delikt podle § 247 odst. 1 a odst. 2 tr. zákoníku po dobu 19 měsíců, získal zadostiučinění ve výši [částka]. Dalším komparovaným případem bylo rozhodnutí Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. 14 C 217/2017. V něm trestní stíhání trvalo 14 měsíců, byl stíhán za trestný čin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku bylo přiznáno zadostiučinění ve výši [částka]. Dalším srovnatelným případem bylo rozhodnutí Obvodního soudu pro [adresa] pod spisovou značkou 22 C 6/2021, kdy policista byl trestně stíhán za majetkový trestný čin v délce 13 měsíců, bylo přiznáno zadostiučinění ve výši [částka].

3. Soud má za prokázaný průběh trestního stíhání žalobce ze spisu Obvodního soudu pro [adresa], sp. zn. 3 T [Anonymizováno]/2023 tak, že proti žalobci bylo dne 12. 5. zahájeno trestní stíhání ze spáchání přečinu poškození cizí věci dle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, a to na základě rozhodnutí [právnická osoba] oddělení [adresa], č.j. GI [Anonymizováno]–31/TČ–2022–842011, pro poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku a dále dne [datum] pod č.j. GI [Anonymizováno]–63/TČ–2022–842011 pro § 228 odst. 1 tr. zákoníku a přečin pojistného podvodu podle § 210 odst. 2 a 4 tr. zákoníku. Proti usnesením žalobce podal stížnost, která byla ze strany státního zastupitelství zamítnuta. Proti uvedeným usnesením byla podána i ústavní stížnost, která byla taktéž zamítnuta. Pod sp. zn. IV US [Anonymizováno]/2022, která byla tedy odmítnuta dne [datum]. Následovalo přípravné řízení, které trvalo cca jeden rok. Byli vyslýcháni svědci, byly zajišťovány listinné důkazy, byl vypracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie [tituly před jménem] [jméno FO], který byl přibrán do řízení po opatření policejního orgánu ze dne [datum]. Následně byl tedy soudu dodaný opožděně předmětný znalecký posudek, který měl 3,5 strany. Následovalo podání obžaloby dne [datum]. Ze strany žalobce a jeho obhájce byl podán návrh dozorovému státnímu zástupci dne [datum] na zastavení trestního stíhání. Dne [datum] byl podán návrh na doplnění vyšetřování, tomu nebylo ze strany orgánů činných v trestním řízení vyhověno. Dne [datum] došlo k prostudování spisu. [datum] žalobce opětovně žádá prověření ze strany dozorového státního zástupce s návrhem na zastavení trestního stíhání, tomuto opět nebylo vyhověno. Dne [datum] bylo žalobci doručeno vyrozumění o přezkoumání postupu policejního orgánu podle § 157a odst. 1 tr. řádu, č.j. 2 KZV [Anonymizováno]/2022–159, s tím, že neshledal v postupu policejního orgánu závady. Dne [datum] byl vypracován návrh na podání obžaloby, dne [datum] Městské státní zastupitelství v [jméno FO] podalo obžalobu k Obvodnímu soudu pro [adresa]. Ten vedl řízení pod spisovou značkou 3 T [Anonymizováno]/2023. Žalobce dne [datum] podal návrh na postup dle § 314c, odst. 1 písm. a) tr. řádu ve spojení s § 188 odst. 1 písm. c) tr. řádu, navrhoval zastavení řízení před nařízením hlavního líčení, to se nestalo. Obvodní soud pro [adresa] nařídil hlavní líčení, ta se konala ve dnech [datum], [datum], [datum]. Na tomto hlavním líčení byl vyhlášený rozsudek, kterým byl žalobce obžaloby ve smyslu § 226 písm. c) tr. řádu obžaloby zproštěn, neboť nebylo prokázáno, že skutek spáchal obžalovaný. Proti rozhodnutí se státní zastupitelství nebo státní zástupce Městského státního zastupitelství odvolal v neprospěch žalobce. Městský soud v [jméno FO] jako soud odvolací dne [datum] dle ustanovení § 256 tr. řádu odvolání zamítl. Právní moci pak nabylo rozhodnutí dne [datum].

4. Soud se k dokazování zabýval jednotlivými nároky žalobce s tím, že k požadavku na náhradu nákladů obhajoby žalobce požaduje doplacení částky [částka], uvedená částka představuje žalovanou sporovanou odměnu za úkony právní služby poradu žalobce ze dne [datum], kdy soud má za prokázané z přehledu porad a zároveň jednotlivých faktur, kterými žalobce hradil odměnu advokátovi, a to faktury číslo 0822/2023 ze dne [datum], dále faktury 0636/2023 ze dne [datum], dále faktury číslo 1203/2023 ze dne [datum]. Toto se týká i úkonu [datum] - sepis návrhu na zastavení trestního stíhání a žádosti podle § 157a trestního řádu. Soud za prokázané, že žalobce vyhotovil a zaslal odůvodnění návrhu na zastavení trestního stíhání, žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu podle § 157a odst. 1 tr. řádu ze dne 18. 5. 202 3 a také z dodejky z datové schránky. Stejně tak má soud za prokázané, že proběhla porada mezi žalobcem a jeho obhájcem dne [datum].

5. Soud za prokázané z protokolu o ústním jednání [datum] v 10 hodin bylo zahájeno jednání o odvolání žalobce v souladu s ustanovením § 25, odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2003 Sb. o služebním poměru příslušníků a ze služebního místa zástupce vedoucího čtvrtého oddělení obecné kriminality, služby kriminální policie a vyšetřování, neboť dne [datum] na základě organizačních změn služby kriminální policie a vyšetřování Obvodního ředitelství [adresa] I vedeného pod č.j. PPR 45977 ČJ–2023.-990565 EREF bylo zrušeno. Žalobce byl služebně zařazen jako zástupce vedoucího čtvrtého oddělení obecné kriminality a v současné době je zproštěn výkonu služby, a to z důvodu organizačních změn služby kriminální policie a vyšetřování Obvodního ředitelství policie [adresa] I.

6. Dále má soud za prokázané z čestného prohlášení a z účastnické výpovědi žalobce, že tento popsal průběh trestního stíhání, v zásadě popsal nebo zopakoval svá tvrzení, které byly již součástí žalobních tvrzení. Došlo k snížení platu. Necítí snahu ani ochotu ze strany zaměstnavatele o nápravu nespravedlnosti. V kolektivu se začaly šířit fámy, pomluvy a spekulace o vině nebo nevině, cítil bezmoc, která vyústila v to, že se nebyl schopen stýkat s kamarády a kolegy, tížila jej finanční situace, nebyl schopen zajistit životní standard rodiny, měl nemalé náklady s hrazením právního zastoupení. Celé období přečkal jen díky pomoci od dalších členů rodiny, finanční, jak psychické, nepociťuje žádné zdravotní komplikace spojené se stresem, kterému byl vystaven, nicméně manželce se zdravotní komplikace nevyhnuly. Dále se po celou dobu snažili, aby se o trestním stíhání nedozvěděli sousedé, kamarádi, kolegové z práce manželky [právnická osoba]. Přestože byl pravomocně obžaloby zproštěn, v sobě nesou události do konce života.

7. Dále má soud za prokázané z čestného prohlášení [jméno FO], že tato je manželkou žalobce. Trestní stíhání žalobce mělo zásadní dopad do rodinného života. Újma byla jak finanční, tak psychická. Byl mu krácen příjem na polovinu pobíraného platu, museli snížit dosavadní životní standard. Během řízení se snažili celou věc utajit před dětmi. Toto bylo především u syna postupem času stále obtížnější, snažili se chránit psychické zdraví a nevystavovat je stresu, kterému byli po celou dobu vystaveni oni. V průběhu dvou let byla na pokraji svých psychických sil, což se negativně projevilo na zdraví, díky stresu, kterému byla vystavena, se rozvinuly gastroezofageální potíže, což vyústilo v plánovanou operaci brániční kýly, kterou podstoupí v lednu 2025. Trestní stíhání žalobce bylo hlavním tématem hovoru v celé rodině, což nepřispívalo k dobré náladě. Žalobce se izoloval od kontaktu s cizími lidmi, přestal se stýkat s kamarády a kolegy. Jeho nezákonné obvinění a postavení mimo službu mělo zároveň značný vliv na jeho reputaci. Dozvídal se o pochybnostech kolegů o vině nebo nevině. Toto přetrpěli společně, avšak ani po pravomocném zproštění obžaloby nedošlo k zahojení ran.

8. Dále má soud za prokázané z čestného prohlášení Bohuše Vygera, že se jedná o kolegu z práce, toto mělo za následek negativní náladu v kolektivu. Od roku 2016 do roku 2024 byl zařazen na čtvrtém oddělení SKPV [adresa] I. Toto trestní stíhání žalobce se v kolektivu opakovaně probíralo, od postavení žalobce mimo službu v létě 2022 kontakt mezi nimi zeslábl. Trestní stíhání nebylo stále ukončené a začaly se šířit spekulace mezi kolegy o vině nebo nevině. Během dvou let, kdy byl žalobce postaven mimo službu, se k němu nedostávaly prakticky žádné informace o probíhajícím trestním řízení. Jakožto zástupce vedoucího oddělení byl mezi kolegy oblíbený, nebyl konfliktní, měl přehled o dané problematice trestné činnosti, vždy se snažil pomáhat s řešením problémů. V lednu 24 byla na jeho místo zástupce ustanovená kolegyně [jméno FO].

9. Dále má soud za prokázané z čestného prohlášení [jméno FO], že se jedná o sestru žalobce, má se svým bratrem pozitivní vztah. Po celou dobu dvou let trestního stíhání se snažila být rodině oporou, jak po stránce psychické, tak finanční. Zkrácení platu žalobce mělo vliv na finanční situaci v rodině. Celá rodina pociťovala obrovskou nespravedlnost, která byla vůči němu spáchána. Žalobce byl zařazen ze své pozice zástupce vedoucího oddělení, bylo na něm vidět, jak negativní dopad toto mělo na jeho psychické rozpoložení. Účastnila se všech hlavních líčení, pociťovala vztek na práci státního zástupce Kvani, který dozoroval trestní řízení, neboť ona sama je již osm let státní zástupkyní.

10. Dále má soud za prokázané z čestného prohlášení otce žalobce, že tento podporoval v uvedeném období rodinu i finančně, nebyl schopen hradit náklady spojené se vzděláváním dcery, která v roce 2023 nastoupila na školu [adresa], do speciálního programu s výukou anglického jazyka, školné bylo stanoveno na částku [částka] ročně. Vzhledem ke krácení původní částky musel rodinu podporovat. Toto mělo zátěž i na psychiku, sám pracoval u [právnická osoba] po dobu více než 30 let a vnímal trestní stíhání syna na negativní vliv na jeho další služební kariéru. On sám byl dotazován od bývalých kolegů na situaci.

11. Dále má soud za prokázané, že ze strany [právnická osoba], plk. [tituly před jménem] [jméno FO], došlo k ukončení zproštění výkonu služby podle § 40 odst. 5 zákona č. 361/2003 Sb. dne [datum].

12. Dále má soud za prokázané z výplatních pásek žalobce, že v srpnu 2021 pobíral částku [částka] měsíčně, v září 2021 částku 40, ne, tak měl čistý příjem takhle [částka], v září 2021 měl čistý příjem [částka], v říjnu 2021 měl čistý příjem [částka], v listopadu 2021 měl čistý příjem [částka], v prosinci 2021 měl čistý příjem [částka], v lednu 2022 měl čistý příjem [částka], v únoru 2022 měl čistý příjem [částka], v březnu 2022 měl čistý příjem [částka], v dubnu 2022 měl čistý příjem [částka], v květnu 2022 měl čistý příjem [částka], v červnu 2022 měl čistý příjem [částka], v červenci 2022 měl čistý příjem [částka], v srpnu 2022 měl čistý příjem [částka], v září 2022 měl čistý příjem [částka], v říjnu 2022 měl čistý příjem [částka], v listopadu 2022 měl čistý příjem [částka], v prosinci 2022 měl čistý příjem [částka], v lednu 2023 měl čistý příjem [částka], v únoru 2023 měl čistý příjem [částka], v březnu 2023 měl čistý příjem [částka], v dubnu 2023 měl čistý příjem [částka], v květnu 2023 měl čistý příjem [částka], v červnu 2023 měl čistý příjem [částka], v červenci 2023 měl čistý příjem [částka], v srpnu 2023 měl čistý příjem [částka], v září 2023 měl čistý příjem [částka], v říjnu 2023 měl čistý příjem [částka], v listopadu 2023 měl čistý příjem [částka], v prosinci 2023 měl čistý příjem [částka], v lednu 2024 měl čistý příjem [částka], v únoru 2024 měl čistý příjem [částka], v březnu 2024 měl čistý příjem [částka], v dubnu 2024 měl čistý příjem [částka], v květnu 2024 měl čistý příjem [částka], v červnu 2024 měl čistý příjem [částka], dále v červenci 2024 mu byly přiznány doplatky.

13. Ze svědecké výpovědi Radovana Strejce má soud za prokázané, že v době trestního stíhání žalobce, a to zejména před okamžikem než byl postaven mimo službu, byl nadřízeným žalobce, řešila se možnost kariérního postupu žalobce a zároveň následně docházelo k reorganizaci složky. Bylo nutné zúčastnit se výběrového řízení do vyšší služební hodnosti, nicméně žalobce se o tomto nemohl dozvědět, neboť se jednalo o interní informaci, která je poskytována pouze aktivním členům [právnická osoba], což žalobce nebyl. Dále uvedl, že bylo nutné splnit určité podmínky, které svědek normálně nesplňoval, zatímco žalobce by tyto splňovat mohl, a to zejména tedy vysokoškolské vzdělání. Nicméně svědek sám neměl pravomoc vybírat povýšení nebo obsazení právě nově vzniklého místa, o kterém žalobce tvrdí, že by na tuto pozici byl vybrán. Zároveň i ani neuvedl bližší konkrétní informace o tom, jakým způsobem a jaké podmínky tedy musely být splněny pro to, aby to byl přímo žalobce, aby se dotyčná osoba dostala na uvedené místo, a dále neměla ani informace o tom, že při obvyklém běhu událostí, tj. nebýt trestního stíhání žalobce, by se žalobce s pravděpodobností hraničící s jistotou na uvedené místo fakticky dostal.

14. Dále má soud za prokázané, že žalobce absolvoval vysokoškolské vzdělání na Univerzitě [jméno FO]. [právnická osoba] má soud za prokázané z informace Krajského ředitelství policie hlavního města [jméno FO], ze dne [datum], že se v souvislosti s reorganizačními změnami, zvýšení tabulek ze sedmé platové třídy do osmé platové třídy počátku roku 2024, přihlásil do výběrových řízení na služební místo vedoucího oddělení nebo zástupce vedoucího oddělení v osmé platové třídě na službě kriminální policie a vyšetřování, 12 vedoucích oddělení a 13 zástupců vedoucího oddělení a uspělo, a bylo ustanoveno 12 vedoucích oddělení a 13 zástupců vedoucího oddělení. Téma jsou za prokázané z rozhodnutí [právnická osoba] číslo 93/24, že ke dni [datum] byl žalobce odvolán z místa zástupce vedoucího oddělení a byl ustanoven na služební místo komisař od dne [datum] s tím, že byl zařazen do sedmé tarifní třídy podle podle § 116 zákona a § 13 nařízení vlády 104/2005 Sb..

15. Podle ust. § 1 zákona 82/1998 Sb. (dále jen zákona), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle ust. § 8 odst. 1 zákona lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

16. Soud má za prokázaný průběh trestního stíhání žalobce shodně popisem o průběhu řízení vedeného Okresního soudu pro [adresa] pod spisovou značkou 3 T [Anonymizováno]/2023.

17. K otázce odškodnění za nezákonné rozhodnutí soud uvádí, že dle konstantní judikatury navazující na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum] a spisová značka [právnická osoba] 6/90, publikovaný pod číslem [hodnota] ve Sbírce soudních rozhodnutí, ročník 91, platí, že nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, jež neskočilo pravomocným odsouzením, je na místě v určitých případech posoudit jako nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím. Rozhodnutí o zastavení trestního řízení, které byť nikoliv výslovně, ruší účinky zahájení trestního stíhání a rozhodnutí, jímž bylo trestní stíhání zahájeno ve smyslu odškodňovacího zákona č. 82/1998 Sb. a je tak pro tyto účely rozhodnutím nezákonným. Zakládá tak nárok na náhradu škody ve smyslu ustanovení § 1, 2 zákona č. 82/1998 Sb. Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn, nebo proti němuž bylo vedeno trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný, nebo že mu byla udělena milost, nebo že trestný čin amnestován. Soud v žádném případě nedovodil ze strany žalované ani nebylo nijak tvrzeno, že by si žalobce trestní stíhání zavinil sám, nebo že by toto trestní stíhání skončilo udělením milosti, nebo amnestií. Nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které skončilo zprošťujícím rozsudkem, se posuzuje podle ustálené soudní judikatury viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 25 Cdo 1847/2001 jako nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím. Odpovědnostní titul nezákonného rozhodnutí soud ve věci shledal. Žalobce byl nedůvodně a nezákonně ve smyslu zákona 82/1998 Sb. trestně stíhán. Existence shora uvedených skutečností vylučujících odpovědnostní titul žádný z účastníků ani netvrdil a soud je, jak je uvedeno shora, neshledal. Soud dále odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 255/2010, nebo 30 Cdo 4280/2011 s tím, že zatímco v případě nepřiměřené délky řízení se újma na straně poškozeného presumuje. Musí být újma založena jinou skutečností prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoliv osoba, která by byla danou skutečností postižena a šlo by o notorietu, kterou dokazovat netřeba. Protože se jednalo o odpovědnostní titul nezákonného rozhodnutí, nikoliv z nepřiměřené délky řízení, soud provedl shora uvedené dokazování a zjišťoval tak intenzitu, kterou trestní stíhání zasáhlo do osobnostních práv žalobce a jaká forma a jaká výše odškodnění je třeba k reparaci takto vzniklé nemajetkové újmy. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Vznikem materiální újmy i dle rozhodnutí Ústavního soudu České republiky sp. zn. IV. US 428/05 je spojeno vždy s individuálním diskomfortem trestně stíhaných osob a toto není na místě presumovat, ale prokazovat. Soud poukazuje na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 30 Cdo 3116/2016-107 s tím, že o nemajetkové újmě lze hovořit, pokud nastalá újma spočívá v narušení osobního zájmu poškozeného, který nemá hodnotu v penězích, představuje opak škody. Nemajetková újma je nepříznivý dopad škodné události do jiných hodnot, než je jmění, lze tak hovořit o škodě morální, ideální i materiální, za kterou náleží poškozenému peněžitá materiální satisfakce. Projevuje se v těžce definované sféře vnímání obtíží, nepohodlí, stresu a jiných nežádoucích účinků spojených se zásahem do základních lidských hodnot. K tomuto občanský zákoník komentář svazek VI. § 2521 – [adresa]: WOLTERS KLUWER 2014 a dále vznik nemajetkové újmy zpravidla nelze dokazovat, neboť jde o stav mysli poškozeného, řízení se obvykle pouze zjišťuje, zda jsou dodány objektivní důvody pro to, aby se konkrétní osoba mohla cítit poškozenou, je nutné posoudit, zda vzhledem ke konkrétním okolnostem případu se i jiná osoba v obdobném postavení mohla cítit dotčená ve složkách tvořících nemajetkovou sféru žalobce jednotlivce. Neprokazuje se to, jak se poškozený cítí, ale jestli má důvod cítit se poškozeným viz. [jméno FO] a [jméno FO], nemajetková újma způsobená protiprávním výkonem veřejné moci [adresa], Leges 2014 a dále nález Ústavní soudu ČR sp. zn. IV. ÚS 3183/2015 odst. 48, stát svými právními normami rozčlenil svůj vztah ke stěžovatelce do více linií, do linie trestních včetně opakovaného řízení před obecními soudy o náhradě majetkové újmy řízení, o náhradě nemajetkové újmy pak rozdělil do dvou dílčích řízení při soudech v řízení ve více stupních. Svůj vztah ke stěžovatelce stát deklaroval i právními předpisy, které zakotvují pravidla trestního a civilního řízení i hmotně právní předpoklady dané trestním zákonem jakož i zák. 82/98 Sb., činí tak ve snaze maximálně objektivizovat kontrolu svého jednání a vzájemnou nezávislost, přezkum jednotlivých svých dílčích složek. Soukromá sféra fyzické osoby (člověka), v níž je zabezpečováno svobodně realizovat svou osobnost, vytváří základ její celkové vnitřní jistoty a bezpečí. Stává se tak v současném světě značně pokročilé vědy a techniky, informovanosti apod. stále významnější hodnotou osobnosti každé fyzické osoby, která zasluhuje účinnou ochranu zabezpečovanou i univerzálnějšími prostředky občanského práva. Podle tohoto širšího pojetí újmy u osobního soukromí, které takto zastává i Ústavní soud, „respektování soukromého života zahrnuje do určité míry i právo na vytváření a rozvíjení vztahů s dalšími lidskými bytostmi“. Součástí soukromého života se proto stává rodinný život zahrnující i vztahy mezi manžely i blízkými příbuznými, neboť součástí rodinného života jsou nejen jejich sociální a morální vztahy, nýbrž také zájmy materiální povahy přispívající k rozvoji osobnosti každého z nich (obdobně srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 517/99, resp. rozsudek Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 30 Cdo 154/2007, nebo např. [jméno FO], [jméno FO] a kol.: Ochrana osobnosti podle občanského práva, [právnická osoba]. 2004).

18. Podle ust. § 31 odst. 1 zákona náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odst. 3 posledně citovaného ustanovení zákona náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.

19. Nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které skončilo zprošťujícím rozsudkem, se posuzuje podle ustálené soudní judikatury viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 25 Cdo 1847/2001 jako nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím.

20. Soud se následně zabýval jednotlivými nároky žalobce s tím, že k požadavku na doplacení částky [částka], které představují doplatek náhrady nákladů řízení sestávajících se ze dvou úkonů, a to porady žalobce se svým právním zástupcem dne [datum] soud uvádí, že má jednak za prokázané, že tato porada fakticky proběhla, a dále že byla taktéž proplacena, viz uvedené faktury. Ze strany žalované nebyla tato proplacena uznána jako porada, která nebyla účelná, kdy, nicméně soud k tomu poukazuje právě na celkové dokazování s tím, že dne [datum] byl sepsán obhájcem žalobce návrh na zastavení trestního stíhání a žádost podle § 157a trestního řádu s tím, že soud má za prokázané, že i tato by byla také odeslána, a to právě z dodejky datové schránky obhájce žalobce. Za dané situace se soudu tedy jeví uvedená porada klienta s obhájcem jako účelná, směřující k úkonu návrhu na zastavení trestního stíhání a tím i náklady na tento úkon právní služby jako účelně vynaložené, neboť proběhla cca sedm dní před právě vypracovaným návrhem na zastavení trestního stíhání. Soud má za to, že se jednalo o návrh, který je v souladu s právními předpisy v souladu s trestním řádem, jedná se o návrh, který je možné sepsat a taktéž fakticky odeslat a jedná se o návrh, který je možné účtovat podle vyhlášky 177/96 advokátního tarifu. Tento návrh byl v rozsahu několika stran, byl poměrně pečlivě odůvodněn, byly v něm shromažďovány informace týkající se celkového postoje žalobce k trestnímu stíhání, i samotné informace o trestním stíhání. A s tím, že tedy v souvislosti s tím se potom i porada ze dne [datum] jeví soudu jako porada, která byla účelná. V tomto směru tedy soud žalobě vyhověl.

21. Soud zabýval požadavkem žalobce na náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí dle ust. § 7 zák. 82/98 Sb.. Ze strany žalované byla přiznána částka ve výši [částka], když soud v zásadě vychází ze stejných tvrzení žalobce i ze stejných důkazů tak, jak byly provedené. Žalobním tvrzením odpovídala výpověd žalobce i sdělením tak, jak byly zachycené v čestnýchsných prohlášeních manželky žalobce [jméno FO] i pana Bohuše Vygera jako kolegy žalobce a dále z prohlášení [jméno FO], sestry žalobce a z čestného prohlášení otce žalobce, a to právě skutečnosti, že trestní stíhání zasáhlo nebo až celkové dokazování má soud za prokázáno, že celkové řízení zasáhlo do pracovní sféry žalobce. Tento byl postaven mimo službu, celková délka jeho trestního stíhání potom byla dva roky a jeden měsíc. Žalobce v zásadě tvrdil pouze masivní zásah do jeho profesní sféry, a to právě postavením mimo službu v důsledku jeho trestního stíhání, dále potom další zásahy vztahoval zejména ke zdravotnímu stavu manželky, kdy manželka však nebyla účastníkem uvedeného řízení, a nelze její zásahy vztahovat do příčinné souvislosti s trestním stíháním žalobce. Trestní stíhání žalobce nebylo nějak medializováno, zároveň je nutné poukázat skutečnost, že žalobce sám se rozhodl o trestním stíhání mlčet. Toto potom skrýval tak, aby se o jeho trestním stíhání nedozvěděli ani sousedé, přátelé, kolegové, manželky, ani nezletilé děti. Byť si je soud vědom obtížnosti postavení žalobce v takovémto případě, kdy pouze s manželkou a úzkou rodinnou nesl svojí psychickou zátěž, je nutné poukázat na skutečnost, že je s odškodňovány právě zásahy do jednotlivých sfér lidské osobnosti, a to právě tak, jak jsou tyto zachyceny v možných základních lidských právech v Úmluvě o základních lidských právech, popřípadě v Listině základních práv a svobod, jako byly právě zásah do sféry rodinné, pracovní, volnočasové, práva na dobrou pověst, na čest a podobně. V tomto směru nicméně žalobce tím, že se tedy rozhodl informace o svém trestním stíhání tajit před širší veřejností, nemohlo logicky dojít právě k dalším zásahům, které by zintenzivňovaly zásahy do právě uvedených sfér osobnosti jako je na veřejnosti poškozené dobré jméno nebo čest. V tomto směru žalobce i k výzvě další zásahy do své osobnostní sféry netvrdil ani nedoplnil. Soud dospěl k závěru, že došlo pouze k zásahu do rodinné sféry, do pracovní sféry. Diskomfort žalobce a jeho manželky tím, že museli uvedené informace skrývat, žili tedy v obavách o tom, aby se tyto nerozšířily mezi širší veřejnost, je politováníhodný, ale nesměřuje k poškození sféry dobrého jména ani cti. Trestní stíhání nebylo medializováno. Žalobce netvrdil další zásahy, které by jako zásahy ve sféře, své zdravotní sféře, své volnočasové a podobně. Jedinými zásahy tedy zůstávaly zásahy ve sféře pracovní a psychické nepohody. Z výpovědi svědka Radovana Strejce má soud za prokázané, že ani před postavením žalobce mimo službu, nicméně již v době jeho trestního stíhání, ani ostatní spolupracovníci mu toto nijak najevo nedávali a ani svůj negativní postoj k jeho osobě. O jeho trestním stíhání se nebavili ani nějakým způsobem negativně, toto nekonfrontovali se žalobcem. Co se týká komparatistických judikátů, účastníci byli vyzváni na jednání soudu dle ustanovení § 118a odst. 1 osř k možnosti předložení obdobných judikátů, ve kterých by účastníci trestních stíhání byli odškodněni právě částkou [částka] tak, jak je tato požadována ze strany žalobce. Žalovaná odkázala na rozhodnutí Obvodního soudu pro [adresa], spisová zn. 14 C 142/2014, v něm řízení trvalo 19 měsíců, oproti žalobcovým 25 měsícům. Poškozený byl obdobně stíhán za majetkový delikt dle ustanovení § 247 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku, došlo také k zásahu do osobních sfér dotyčného, a byl odškodněn částkou [částka]. Stejně tak byl srovnatelný případ Obvodního soudu pro [adresa] sp. zn. 14 T 217/2017, kde nicméně došlo k tomu, že trestní stíhání bylo nižší, hrozil i nižší trest odnětí svobody, byl odškodněn částku [částka]. Dále bylo uváděno rozhodnutí Obvodního soudu pro [adresa], spisová značka 22 C 6/2021–147, kdy byl poškozený odškodněn částkou [částka]. Kdy však v něm došlo nicméně k masivnějším zásahům do osobnostní sféry žalobce s tím, že se jednalo nicméně o vysokého policejního funkcionáře, při projednávání věci byly řešeny rodinné poměry žalobce i jeho dcery. Bylo zasaženo do osobnostního života, dobrého jména, cti, důstojnosti, pověsti žalobce v zaměstnání, bydlišti i v rodině. Informace se celostátně rozšířila, řízení bylo medializováno, u žalobce nastaly projevy spojené se stíháním; psychické vypětí, napětí v rodině, chyběly zde vážnější dopady do jeho osobnosti. Poškozený však nebyl postaven mimo službu. V tomto směru tedy sice žalobce byl postaven mimo službu, nicméně zde nebyly na druhou stranu zase tak intenzivní a masivní zásahy do jeho osobnostní sféry právě v souvislosti s vědomím okolí o trestním stíhání, ani v zásazích do sféry zdravotní. Dále žalobce ještě odkázal na rozsudek Okresního soudu v [adresa] sp. zn. 21 C 167/2015–232 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně čj. 1 88/2020, kde byla přiznána částka [částka] jako náhrady nemajetkové újmy s tím, že taktéž byl trestně stíhán policista, nicméně nejednalo se o majetkovou trestnou činnost. A soud odkazuje zejména na rozhodnutí Obvodního soudu pro [adresa] čj. 12 C 305/2016–163 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v [jméno FO] čj. 53 Co 33/2019–214, které se soudu jeví jako nejpřiléhavější. Poškozený byl taktéž policistou, který byl stíhán za spáchání trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby. Došlo k zásahu do osobnostní sféry žalobce. Trestní stíhání žalobce trvalo cca 25 měsíců. Poškozenému v řízení 12 C 305/2016 trvalo 16 měsíců. Hrozil jim trest odnětí svobody v délce až pět let. V obou případech jak u žalobce, tak v řízení [právnická osoba] 2 sp. zn. 12 T 305/2016 došlo k postavení mimo službu, došlo ke krácení platu. Ze strany kolegů nebyl dehonestován. Následně však došlo k vyčlenění z kolektivu až právě v důsledku postavení mimo službu žalobce. Co se týká medializace, k této soud ani nepřihlížel, u žalobce nebyla a ani u poškozeného taktéž nikoliv. Nicméně co se týká medializace, toto je přirozeným důsledkem trestního stíhání a státu nelze přičítat k tíži narušení principu presumpce neviny sdělovacími prostředky, neboť dochází k přetržení příčinné souvislosti, k tomu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1138/2017. Soud tedy zejména shledává právě podstatný znak v tom, že se jednalo o policisty, kteří byli postaveni mimo službu a zároveň jejich trestní stíhání trvala poměrně stejnou dobu. Řízení nebyla medializována nebo k nim soud nepřihlížel a zároveň tedy došlo k zásahu zejména do profesní a rodinné sféry života. Soud tak dospěl k závěru, že je na místě přiznat odškodnění ve výši [částka]. Vzhledem k tomu, že částka [částka] již byla přiznána, soud přiznal žalobci další částku [částka].

22. Soud zabýval požadavkem žalobce na doplatek ušlého platu, a to za období zproštění výkonu služby dle § 40 zákona č. 361/2003 Sb. o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, od [datum] do [datum], kdy byla připuštěno rozšíření žaloby na částku [částka]. Soud má za prokázané, a toto bylo nesporné mezi účastníky, že žalobci byl doplacen plat právě za období postavení mimo službu od 3. 8. 22 do [datum] ve výši [částka], a toto vyplývá i z výplatní pásky žalobce. Žalobce nicméně požaduje celkovou částku [částka], která odpovídá právě případnému pravděpodobnému výdělku ve smyslu ust. § 350 nebo § 355, zákona 262/2006 Sb. zákoník práce. Podle § 124 odst. 6 zákona o služebním příjmu byl totiž žalobci vyplácen pouze služební příjem ve výši 50 % průměrného služebního příjmu a následně mu byla doplacena zbývající část, a to zbývající část průměrného služebního příjmu.

23. Dle ustanovení § 28 zákona 80/1998 Sb. se stanoví způsob výpočtu průměrného výdělku pro určení ušlého zisku pro účely tohoto zákona vládním nařízením. Podle ust. § 1 nařízení vlády číslo 116/98 Sb. se průměrným výdělkem rozumí průměrný výdělek zjišťovaný podle zvláštního zákona pro pracovněprávní účely, kterým je v případě žalobce zákon o služebním poměru.

24. Podle § 95 odst. 4 věty druhé zákona o služebním poměru se za účelem zjištění a použití průměrného služebního příjmu použije zákoník práce.

25. Tento závěr je podpořen rovněž rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne [datum] spisová zn. 30 Cdo 1156/2020, s tím, že je uvedeno, že jelikož zákon o služebním poměru neupravuje způsob zjištění průměrného služebního příjmu, je nutné při jeho zjišťování postupovat podle zákona 262/2006 Sb., což je zákoník práce. K tomu soud poukazuje na ustanovení § 355 zákona 262/2006 Sb., tedy zákoník práce, podle něhož jestliže zaměstnanec v rozhodném období neodpracoval alespoň 21 dnů, použije se pravděpodobný výdělek. Pravděpodobný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu, které zaměstnanec dosáhl od počátku rozhodného období, popřípadě z hrubé mzdy nebo platu, které by zřejmě dosáhl. Přitom se přihlédne zejména k obvyklé výši jednotlivých složek mzdy nebo platu zaměstnance nebo ke mzdě nebo platu zaměstnanců vykonávajících stejnou práci nebo práci stejné hodnoty. Žalobce neodpracoval v rozhodném období více jak 21 dnů, a bylo nutné aplikovat § 353 zákoníku práce s tím, že rozhodným obdobím, tj. předchozím kalendářním čtvrtletím, u žalobce bylo druhé čtvrtletí roku 2022.

26. Dle § 52 odst. 1 zákona o služebním poměru činí základní doba služby příslušníka 37,5 hodiny týdně.

27. Průměrný hodinový výdělek žalobce podle výplatních pásek ve druhém čtvrtletí roku 2022 činil [částka], což má tedy soud za prokázané právě ze shora uvedených výplatních pásek za období červenec až září 2022. Tuto částku potom soud aplikoval. Ke zjištění pravděpodobného výdělku s tím, že soud má ještě za prokázané, že žalobce za rozhodné období odpracoval 60 dnů, tj. 450 hodin, přičemž obdržel hrubý plat včetně odměn v celkové výši [částka]. Z toho tedy má soud vypočtený ten průměrný hodinový výdělek ve výši [částka]. Soud se pak zabýval jednotlivými výplatními páskami a požadavky žalobce s tím, že páska za duben roku 2022 uvádí 120 odpracovaných hodin, přičemž dalších 15 hodin připadalo na svátek, takže celkový počet odpracovaných hodin je 135 včetně. Toto vyplývá i z doloženého potvrzení zaměstnavatele a z výplatní pásky, neboť fond té pracovní doby v daném měsíci činil 157,5 hodin a žalobce měl čerpáno dovolenou v rozsahu 22,5 hodiny. Podle § 356 odst. 2 zákoníku práce tak dosahoval průměrný hrubý měsíční výdělek částky [částka], což je vypočteno jako průměrný hodinový výdělek [částka] krát týdenní pracovní doba 37,5 hodiny krát 4,348 rovná se [částka].

28. Žalobce dále požádal ještě o valorizaci uvedené částky o 8,2 % s odkazem na nařízení vlády číslo 140/22 Sb., kdy však tento se týkal pouze valorizace náhrad na ztrátu služebního příjmu po skončení neschopnosti způsobené služebním úrazem nebo nemocí z povolání. Soud má za to, že je zde jasným způsobem dány důvody a okamžiky, kdy má dojít k valorizaci příjmu, kdy nicméně právě postavení mimo službu v tomto směru nařízení vlády 140/2002 Sb., nepovažuje. Za danou situaci se soud neztotožnil s tím, že by uvedená částka [částka] měla být valorizována právě o 8,2 %. Celkem za postavení mimo službu, tj. od [datum] do [datum], (tj. za 24 měsíců x [částka]), tak měla příslušet žalobci mzda ve výši [částka], když mu však byla vyplacena částka ve výši [částka] a částka [částka]. Celkem tedy činí tato částka rozdíl [částka], které by měli žalobci být doplaceny, právě jako ušlý zisk, ušlý plat žalobce. [adresa] 728 Kč, která představuje právě valorizaci tak, jak je požadována ze strany žalobce, soud zamítl.

29. Dalším požadavkem žalobce potom byla částka [částka], která měla představovat škodu způsobenou degradací hodnosti a pracovní pozice. Soud vyzval žalobce právě k nutnosti doplnění skutečností, a zejména přiložení důkazů, že nebýt jeho trestního stíhání, byl by žalobce povýšen právě do hodnosti majora, tj. do osmé platové skupiny, kdy žalobce tedy odkázal na svůj účastnický výslech a potom na výslech svědka Radovana Strejce. Ze zprávy [právnická osoba] o tom, kolik příslušníků [právnická osoba] ke dni [datum], kteří byli zařazeni jako vedoucí oddělení služby kriminální policie a zástupci vedoucího služby kriminální policie [adresa] s tím, že z tohoto vyplývá, že výběrových řízení se zúčastnilo 12 vedoucích oddělení a 13 zástupců vedoucích oddělení, přičemž všichni, kdo se přihlásili, byli ve výběrových řízeních úspěšní a byli do příslušných funkcí ustanoveni. Soud nicméně poukazuje na skutečnost, že má sice za prokázanou skutečnost, že žalobce tím, že byl postaven mimo službu, nevěděl a neměl informace o tom, že uvedené výběrové řízení je fakticky vypsáno, a zároveň, i kdyby se přihlásil, vzhledem k jeho postavení mimo službu, by nebyl vybrán, což je tedy dáno opravdu příčinnou souvislostí mezi jeho trestním stíháním a nemožností se uvedeného výběrového řízení fakticky zúčastnit. Zároveň však soud poukazuje na skutečnost, že jiné důkazy soudu již předložené nebyly a zároveň z předložených důkazů, tj. uvedených zjištění [právnická osoba], výslechu žalobce a výslechu pana Radovana Strejce, soud nemá za prokázanou právě skutečnost, která byla sporná, na kterou soud reflektoval, a to je, že právě v uvedeném konkrétním výběrovém řízení by to byl žalobce, který by byl úspěšný. Soud vychází ze skutečnosti, že na uvedenou volnou pozici se přihlásila jiná kolegyně žalobce, která nicméně úspěšná v tomto směru ve výběrovém řízení byla. Je zde tak neprokázanou otázkou, proč by měl být právě žalobce tím úspěšnějším v uvedeném výběrovém řízení než uvedená dotyčná osoba, která fakticky následně uvedené výběrové řízení fakticky vyhrála. V tomto směru soud nemá tedy za prokázanou skutečnost, že při obvyklém běhu událostí, by to byl právě žalobce, kdo by se úspěšně umístil ve výběrovém řízení a byl by tedy povýšen do vyšší platové třídy. Z důkazů předložených žalobcem soud za prokázanou uvedenou skutečnost nemá.

30. Žalobce sice soudu nabídl, aby nechal zjistit informace, kdy přesně probíhalo výběrové řízení, jaké byly podmínky pro účast v uvedeném výběrovém řízení a kde byly zveřejněné informace a potvrzení, že příslušníkovi, který obsadil uvedené služební místo k počátku roku 2024 náleželo hodnostní označení major a zařazení do osmé platové třídy. Soud uvádí, že tyto důkazy neprováděl, ani nenechal vyžádat, neboť v tomto směru zde ani ze strany žalované nebyl spor o tom, že žalobce neměl informace o daném výběrovém řízení a nebyl spor ani o tom, že na uvedeném místě přísluší k počátku roku 2024 hodnostní označení major. V tomto směru tedy by bylo další dokazování nadbytečné. To, co bylo třeba dokazovat a to, co zůstalo neprokázáno, je skutečnost, že to byl právě žalobce, který by oproti druhému subjektu, který byl v uvedeném příslušném výběrovém řízení úspěšný, by byl fakticky úspěšnější a že fakticky výběrové řízení vyhrál nad touto další osobou a byl by tedy zařazen jako zástupce vedoucího oddělení k počátku roku 2024 s hodnostním označením major, a nikoliv tedy, že by to byla právě uvedená druhá osoba, druhý subjekt, který byl ve výběrovém řízení úspěšný, tak, jak se toto fakticky stalo. V tomto směru tedy soud potom požadavek žalobce na zaplacení částky [částka] zamítl.

31. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 osř. Žalobce byl úspěšný v celkové částce [částka] oproti neúspěchu ve výši [částka] (do neúspěchu soud nepočítal částku [částka] jako náhradu nemajetkové újmy). Žalobce tak byl úspěšný co do 8%. Náklady žalobce se sestávají z odměny za úkony převzetí zastoupení, sepis žaloby, sepis vyjádření, doplnění tvrzení a důkazů a 2 x účast na jednání soudu á [částka], 6x450 Kč režijní paušál dle AT a DPH a [částka] soudní poplatek. Soud neuznal úkony změna žaloby, kdy žaloba měla být perfektní od počátku a doložení judikatury, když ta měla být doložena spolu s doplněním tvrzení. Celková odměna advokáta je ve výši [částka]. Žalobci vzhledem k částečnému úspěchu přísluší částka ve výši 8% tj. [částka].

Poučení