15 Co 1/2022- 120

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Karly Nekolové a Mgr. Jana Rýznara ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení], [titul]. sídlem [adresa] o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 7. 10. 2021, č. j. 119 C 36/2019-93, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. potvrzuje.

II. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. mění následovně: Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku [částka] k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení částku [částka] k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení a z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok I.) a uložil žalované povinnost k náhradě nákladů řízení v částce [částka] (výrok II.).

2. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, jímž se domáhala jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení. Okresnímu soudu vytýkala, že nehodnotil smlouvu o postoupení pohledávky uzavřenou mezi žalobkyní a [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. ze dne [datum], podle jejíhož obsahu mělo dojít k postoupení pohledávek žalobkyně za [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. v celkové výši [částka]. Uvedená smlouva však neměla způsobilý předmět, když v ní nedošlo toliko k administrativnímu pochybení, nýbrž k jednoznačnému označení existujícího subjektu, společnosti [právnická osoba], vůči němuž však žádné pohledávky předmětem postoupení vůbec nemohly být, neboť této společnosti žalobkyně ničeho nefakturovala. Na základě uvedené smlouvy proto [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. nemohla platně nabýt právního postavení věřitele vůči [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. I přes neplatnost právního jednání [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. uhradila žalobkyni celkovou částku [částka] [částka]. [částka], vznikla jí tedy pohledávka za žalobkyní z titulu bezdůvodného obohacení v uvedené výši, což žalobkyně nerozporovala. Nesouhlasila proto se závěrem okresního soudu o tom, že by tato pohledávka, použitá následně k zápočtu vůči pohledávkám žalobkyně, byla pohledávkou vykonstruovanou. Žalovaná pak uzavřela se [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, podle které nabyla pohledávky za žalobkyní, jejichž právní titul spočíval právě v plnění bez právního důvodu. Ač je pravdou, že k postoupení pohledávek došlo v době, kdy již bylo vůči [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. zahájeno insolvenční řízení, nedošlo k tomu na návrh dlužnický, nýbrž věřitelský a hospodaření [právnická osoba] podle názoru žalované nevykazovalo známky úpadku. Ani žalovaná sama proto neměla důvod existenci postupované pohledávky zpochybňovat, když současně předpokládala, že otázku vedeného insolvenčního řízení [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. zdárně vyřeší a v podnikání bude dále pokračovat, čemuž nasvědčovala i předchozí obchodní spolupráce stran. Dle žalované okresní soud tedy nesprávně uzavřel, že postupovaná pohledávka na žalovanou je spornou a pochybnou, avšak její sporností se obsahově vůbec nezabýval. Pokud jde o okresním soudem namítanou absenci souhlasu insolvenčního soudu s postoupením pohledávek, pak žalovaná neviděla pro takový postup důvod, přičemž vycházela z obchodní spolupráce [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]., jakož i ze stavu jejího hospodaření, které nevykazovalo známky úpadku. Žalovaná proto tvrdí, že k souhlasu insolvenčního soudu, jak předpokládá ust. § 111 odst. 3 insolvenčního zákona, nebylo potřeba. Žalovaná tedy platně nabyla pohledávku od [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]., kterou následně využila k zápočtu proti pohledávce žalobkyně. Smlouva o postoupení pohledávek z [datum] totiž nespadá z hlediska právního posouzení pod ust. § 111 odst. 1 insolvenčního zákona, neboť jejím uzavřením nedošlo k podstatné změně ve skladbě, využití nebo určení majetku dlužníka. Podle žalované rovněž ze žádného důkazu provedeného v řízení nevyplývá, že by [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. uznala pohledávku žalobkyně přihlášenou do insolvenčního řízení, a to i při vědomí toho, že k formálnímu právnímu jednání obsahujícímu popření přihlášené pohledávky žalobkyní v celkové výši [částka] nedošlo, což však neznamená, že by nastala fikce uznání. Dle žalované ze skutkových závěrů okresního soudu nevyplývá charakter započítávané pohledávky žalované jakožto pohledávky sporné či pochybné. Skutkové posouzení je proto neúplné a podřazení tohoto skutkového závěru pod ust. § 1987 odst. 2 o. z. nesprávné.

3. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku jakožto správného. K pohledávkám uplatněným žalobou žalobkyně uvedla, že je žalovaná uznala, avšak do dnešního dne nezaplatila. Svou obranu stavěla na údajném započtení pohledávek, které nabyla postupní smlouvou ze dne [datum] uzavřenou se [právnická osoba] [anonymizováno] jakožto postupitelem. K postoupení údajné pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení mělo pak dojít den před rozhodnutím o úpadku [právnická osoba] [anonymizováno] Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], uzavřená mezi žalobkyní jakožto postupitelem a [právnická osoba] [anonymizováno] jako postupníkem, není dle žalobkyně absolutně neplatnou. Ve smlouvě je jasně specifikovaná postupovaná pohledávka, a to fakturami uvedenými ve smlouvě a doloženými v její příloze. Z těchto je pak patrno, že se jedná o pohledávky za dlužníkem [právnická osoba] Pokud byla ve smlouvě o postoupení pohledávek, patrně z důvodu administrativního pochybení, uvedena [právnická osoba] [anonymizováno], nezakládá to neplatnost smlouvy. Zdůraznila, že dle stávající judikatury je základním a prioritním principem výkladu smluv takový výklad, který nezakládá jejich neplatnost, před výkladem, který naopak neplatnost zakládá, jsou-li možné oba výklady. Poukázala na to, že [právnická osoba] [anonymizováno] jako dlužník v insolvenčním řízení pohledávku žalobkyně ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] v celkové výši [částka] uznala a jako dlužník nepopřela. Pohledávka, na základě které postavila žalovaná svou obranu, není způsobilou k započtení pro svou nejistotu a spornost i podle judikatury, na kterou poukázal také okresní soud.

4. Napadený rozsudek okresního soudu odvolací soud přezkoumal, včetně řízení jeho vydání předcházejícího, ve smyslu ust. § 212a odst. 1, 2, 4 a 5 o. s. ř. a žádné vady řízení uvedené v § 229 odst. 1 a 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř. neshledal. Po takto provedeném přezkumu pak dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

5. Z obsahu spisu se podává, že v řízení zahájeném dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení s odůvodněním, že dodala žalované dne [datum] k její objednávce [značka automobilu], [registrační značka], na jehož kupní cenu vystavila dne [datum] fakturu [číslo] znějící na částku [částka], splatnou dne [datum]. Rovněž na základě objednávky žalované pak provedla dne [datum] dodávku materiálu a opravu automobilu, které vyúčtovala fakturou [číslo] částkou [částka], splatnou dne [datum]. Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky, k tomu však nedošlo. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, byť tvrzení žalobkyně o vzniku žalobní pohledávky učinila nespornými. Současně však namítala, že nárok žalobkyně zanikl započtením. Žalovaná nabyla do svého vlastnictví na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] pohledávku vůči žalobkyni ve výši [částka] [částka]. [částka] vzniklou z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalobkyně vůči [právnická osoba] [anonymizováno], která žalobkyni plnila podle neplatně sjednané smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Předmětem postoupení měla být pohledávka v celkové výši [částka] sestávající z osmi faktur blíže ve smlouvě specifikovaných, jenž měly být vystaveny na dlužníka, a to [právnická osoba] [anonymizováno], se sídlem [adresa], [IČO]. Předložené faktury však byly vystaveny a zaúčtovány vůči jinému subjektu, společnosti [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO]. Podle žalované je toto postoupení pohledávky neplatné, nevyvolalo očekávané právní účinky, neboť nemělo způsobilý předmět postoupení a pohledávka z jednotlivých faktur na [právnická osoba] proto nepřešla. I přes tento závěr však tato společnost na dohodnutou cenu žalobkyni plnila celkově částku [částka] [částka]. [částka], aniž by k tomu existoval platný právní důvod. Žalovaná oznámením ze dne [datum] oznámila žalobkyni, že na svou pohledávku za ní ve výši [částka] [částka]. [částka] započítává dle ust. § 1982 a násl. o. z. svůj závazek za ní v celkové výši [částka], a to z titulu dosud žalovanou neuhrazených faktur [číslo] znějící na částku [částka], [číslo] znějící na částku [částka] za dodaný [značka automobilu] a [číslo] na částku [částka] za dodaný [značka automobilu]. Současně jí oznámila, že její identifikovaný závazek zanikl v celém rozsahu. Konečně žalovaná vyzvala žalobkyni k úhradě částky [částka] jako zůstatku její pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení po provedeném zápočtu.

6. Okresní soud vyšel z nesporných tvrzení účastníků o vzniku žalobního nároku a zabýval se procesní obranou žalované o jeho zániku v důsledku zápočtu provedeného dne [datum]. K tomu provedl dokazování účastníky označenými listinami a výslechu svědka [příjmení], otce jednatele žalované, a [příjmení], do října 2019 jednatele společnosti [právnická osoba] Takto dospěl po skutkové stránce k závěru, že žalobkyně dodala žalované osobní automobil, za který žalovaná dosud nezaplatila kupní cenu ve výši [částka], splatnou dne [datum], a dále že žalobkyně dle objednávky žalované provedla pro žalovanou dodávku materiálu a opravu auta, které vyúčtovala žalované částkou [částka], splatnou dne [datum] Ani tuto částku žalovaná žalobkyni nezaplatila. Žalovaná proto dluží žalobkyni celkem částku [částka], když k zániku tohoto nároku dosud nedošlo, a to ani formou započtení, jak bylo tvrzeno žalovanou. Započtení namítané žalovanou okresní soud vyhodnotil jako započtení pohledávky sporné a neprokázané, nadto za situace, kdy k uzavření smlouvy, kterou žalovaná jako postupník měla spornou pohledávku nabýt, došlo dne [datum], tj. po zahájení insolvenčního řízení ve věci dlužníka [právnická osoba] jako postupitele pohledávky ve výši [částka] [částka]. [částka], a to bez souhlasu insolvenčního soudu. V rámci právního posouzení věci pak okresní soud dovodil, že podaná žaloba je zcela důvodná, a to ohledně zaplacení obou nároků z titulu úhrady kupní ceny, jakož i úhrady ceny za dílo, a proto žalobě v celém rozsahu vyhověl, když žalovanou uváděné argumenty k zamítnutí žaloby neshledal důvodnými. Okresní soud nevzal za prokázanou skutkovou verzi žalované o zániku nároku žalobkyně započtením vzájemně splatných pohledávek žalované vůči žalobkyni. Zdůraznil, že [právnická osoba] [anonymizováno] jako postupitel po zahájení insolvenčního řízení již nesměla bez souhlasu insolvenčního soudu nakládat takto se svými pohledávkami v tvrzené výši [částka] [částka]. [částka], když byla podle ust. § 111 insolvenčního zákona povinna se zdržet nakládání s majetkovou podstatou. Sankcí za porušení povinnosti opatřit si k nakládání souhlas insolvenčního soudu je pak to, že tento úkon je vůči věřitelům, kterým v té době byla vůči [právnická osoba] [anonymizováno] i žalobkyně, neúčinné. Proto se nikdo, ani žalovaná, která takovýmto úkonem měla pohledávku nabýt, nadto bez písemně sjednané úplaty za postoupení, za této situace nemůže odvolávat na smlouvu o postoupení pohledávek a účinky z ní vzniklé, když vůči žalobkyni je tento úkon neúčinný. Už proto je vyloučeno, aby k započtení došlo žalovanou popsaným způsobem. Jako další argument pro nedůvodnost procesní obrany žalované okresní soud odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu definující nejistou a neurčitou pohledávku ve smyslu ust. § 1987 odst. 2 o. z. jakožto pohledávku nezpůsobilou k započtení a dovodil, že právě takto je nutno posoudit k zápočtu použitou pohledávku žalované, která je objektivně sporná a nejistá, přičemž odkázal nejen na stanovisko žalobkyně, ale i na důkazy provedené v tomto řízení a týkající se vedle již zmiňované smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] rovněž insolvenčního řízení proti dlužníkovi, [právnická osoba] [anonymizováno], který uznal v rámci své insolvence přihlášenou pohledávku žalobkyně z titulu smlouvy o postoupení pohledávek z [datum] a tuto pohledávku nepopřel, ač předtím měl tuto smlouvu vyhodnotit jako neplatnou a plnění z ní považovat za bezdůvodné obohacení žalobkyně. Tím pak nemohlo dojít k započtení žalovanou sporné pohledávky na jistou pohledávku žalobkyně. Proto okresní soud nevzal procesní obranu žalované za důvodnou a žalobě v celém rozsahu vyhověl. O nákladech řízení pak rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal procesně zcela úspěšné žalobkyni jejich náhradu v částce [částka].

7. U odvolacího jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích.

8. Odvolací soud v souladu s ust. § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], včetně faktur k ní přiložených, smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum], doklady o vkladech v hotovosti na účet žalobkyně ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], oznámením o postoupení pohledávky, započtením a předžalobní výzvou ze dne [datum] a podáním žalobkyně ze dne [datum], a to v souladu s ust. § 129 odst. 1 o. s. ř. jejich předložením k nahlédnutí účastníkům, kteří proti tomuto postupu při dokazování nevznesli žádné námitky. Současně odvolací soud v souladu s ust. § 213a odst. 1 o. s. ř. provedl dokazování výpisy z obchodného registra Slovenské republiky ve vztahu ke společnostem [právnická osoba] a [právnická osoba], jejichž existence se podávala ze spisu již v řízení před okresním soudem a které ve smyslu ust. § 120 odst. 2 o. s. ř. považoval za nezbytné pro náležité zjištění skutkového stavu. Z těchto výpisů zjistil, že [právnická osoba] [anonymizováno] byla zapsaná do obchodného registra Slovenské republiky dne [datum], má [IČO] a sídlo na adrese [adresa] [právnická osoba] byla do obchodného registra zapsána dne [datum], má [IČO] a sídlo na adrese [adresa].

9. Po takto provedeném dokazování odvolací soud konstatuje, že přebírá jako správná skutková zjištění okresního soudu, která dále doplňuje o níže uvedené skutečnosti.

10. Žalobkyně v řízení uplatnila nárok na úhradu kupní ceny z uzavřené kupní smlouvy mezi účastníky a dále na úhradu ceny díla provedeného pro žalovanou na základě na uzavřené smlouvy o dílo. Skutkové okolnosti vzniku těchto pohledávek byly mezi účastníky nesporné a odvolací soud plně souhlasí s právním hodnocením žalobního nároku tak, jak je provedl okresní soud. Ostatně proti pohledávce žalobkyně uplatněné v tomto řízení žalovaná ničeho nenamítala, její procesní obrana spočívala výhradně na tvrzení o zániku uplatněných pohledávek v důsledku jednostranného zápočtu pohledávek žalované nabytých postupní smlouvou ze dne [datum] od [právnická osoba] [anonymizováno] v částce [částka] [částka]. [částka], provedeného dne [datum].

11. Předpokladem zániku vzájemných pohledávek v důsledku zápočtu provedeného dle ust. § 1982 a násl. o. z. je vedle existence započítávaných pohledávek, jejich vzájemnosti a způsobilosti k započtení dále z hlediska jeho určitosti perfektní právní jednání ve smyslu ust. § 553 odst. 1 o. z. Z důvodu procesní ekonomie proto odvolací soud dříve, než se počal zabývat sporným nárokem žalované použitým k zápočtu, posuzoval, zda započtení ze dne [datum] bylo vůbec úkonem způsobilým přivodit zánik započítávaných vzájemných pohledávek účastníků, příp. jejich části, a dospěl k negativnímu závěru.

12. Pokud jde o žalovanou aktivně započítávanou pohledávku, tato měla dle tvrzení žalované původně vzniknout [právnická osoba] [anonymizováno] v důsledku neplatně sjednané postupní smlouvy ze dne [datum], podle které [právnická osoba] [anonymizováno] jako postupník plnila žalobkyni v několika platbách částku [částka] [částka]. [částka]. Ke vzniku této započítávané pohledávky žalovaná k důkazu předložila mimo samotnou postupní smlouvu také příjmové pokladní doklady, ze kterých odvolací soud zjistil, že [právnická osoba] [anonymizováno] vložila jako splátku za postoupení pohledávky na účet žalobkyně ve dnech [datum], [datum], [datum] a [datum] celkem 4 částky ve výši [částka], dne [datum] pak částku [částka] a dne [datum] částku [částka], celkem [částka]. Mělo-li jít o plnění bez právního důvodu, tedy bez platné smlouvy jako titulu, pak pohledávka na vrácení všech postupně zaplacených částek není pohledávkou jedinou, ale jde o samostatné pohledávky s vlastním okamžikem vzniku, u nichž také zcela samostatně běží promlčecí doba. Žalovaná tedy proti dvěma pohledávkám žalobkyně uplatněným žalobou v částce [částka] a [částka], celkem v částce [částka], a proti další pohledávce žalobkyně z faktury [číslo] znějící na částku [částka] za dodaný [značka automobilu] uplatnila k zápočtu několik svých pohledávek v souhrnné částce [částka] [částka]. [částka], byť byly v řízení žalovanou předloženy doklady pouze k platbám v celkové výši [částka]. Pokud se ve spise nachází dva doklady o úhradě částky [částka] dne [datum], pak s ohledem na shodné číslo tohoto příjmového pokladního dokladu, [číslo], má odvolací soud za to, že tyto prokazují jedinou platbu v částce [částka] uskutečněnou daného dne.

13. V tomto bodě odvolací soud odkazuje na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2020, sp. zn. 32 Cdo 565/2019 či ze dne 26. 4. 2021, sp. zn. 23 Cdo 3407/2020) u aktivně započítávaných pohledávek (těch, které započítávající strana použije k započtení), jejichž součet převyšuje pasivní započítávanou pohledávku (tu, proti které je započtení uplatněno), je požadavek určitosti kompenzačního projevu splněn, jestliže obsahuje prohlášení, v němž je určitě a srozumitelně určeno, které započítávané pohledávky, případně, která jejich část se uplatňuje k započtení (a tedy započtením zanikne). V opačném případě jde o právní jednání neurčité, a tedy zdánlivé, ve smyslu ust. § 553 odst. 1 o. z., k němuž se ve smyslu ust. § 554 o. z. nepřihlíží. Započtení pohledávek nelze považovat za jiný způsob či formu splnění dluhu, nýbrž za způsob zániku nesplněného závazku, při němž dvojí plnění odpadá, a proto právní úpravu splnění dluhu nelze ani analogicky použít na započtení pohledávek. Uvedená judikatura se tak týká situace, kdy, stejně jako v projednávaném případě, dlužník započítává proti pohledávce věřitele více svých pohledávek, převyšujících pohledávku věřitele, a není zřejmé, která ze započítávaných pohledávek věřitele má zaniknout, a která nikoliv.

14. K tomu, aby jednostranný zápočet pohledávek, který žalovaná uskutečnila dopisem ze dne [datum] vůči žalobkyni, dostál požadavku určitosti co do svého předmětu, muselo by být zřejmé, která ze započítávaných pohledávek žalované, případně, která její část je započítávaná vůči pohledávce žalobkyně, a která tato pohledávka či její část v důsledku provedeného zápočtu zanikne. Takové vymezení vzájemného střetu vzájemně započítávaných pohledávek však zápočet ze dne [datum] neobsahuje. Je jej nutno proto označit za neurčitý, tedy jako jednání zdánlivé ve smyslu ust. § 554 o. z., ke kterému se nepřihlíží.

15. Neurčitost zápočtu žalované nebylo možno odstranit výkladem podle pravidel zakotvených v ust. § 555 a násl. o. z., neboť jestliže je obsah právního úkonu (jednání) zaznamenán písemně, určitost projevu vůle je dána obsahem listiny, na níž je zaznamenán. Uplatní se rovněž další judikatorní závěr, že výkladem nelze doplňovat již jednou učiněný projev vůle ani tento měnit, dokonce ani nahrazovat, a protože posouzení otázky určitosti právního jednání je otázkou právní, k jejímuž posouzení nebylo zapotřebí doplňovat skutková tvrzení stran, nebyl odvolací soud ani povinen upozornit účastníky řízení, že považuje předmětný zápočet za neurčitý (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2012 ve věci sp. zn. 23 Cdo 3815/2010).

16. Současně z obsahu zápočtu ze dne [datum] vyplývá, že tento mimo samotný zápočet obsahuje také výzvu k plnění pohledávky žalované v části, ve které neměla zaniknout zápočtem, tedy k úhradě částky [částka], aniž by toto podání obsahovalo jakoukoliv zmínku o tom, že před jeho sepisem žalobkyni k plnění vyzval předchozí věřitel pohledávek, [právnická osoba] [anonymizováno], a tím založil splatnost započítávaných pohledávek uplatněných z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 1958 odst. 2 o. z. Pokud jde o dřívější splatnost započítávaných pohledávek, žalovaná v řízení žádná konkrétní tvrzení nesnesla, a to ani ve vztahu k existenci jednání o úhradě daných pohledávek mezi [právnická osoba] [anonymizováno] jakožto původním věřitelem a předchůdkyní žalované a žalobkyní, která žalobkyně rozhodně popřela a naopak poukázala na skutečnost, že i v insolvenčním řízení [právnická osoba] [anonymizováno] nebyla jako sporná popřena pohledávka žalobkyně z postupní smlouvy z [datum] na doplatek ceny postoupených pohledávek, jak by se dalo očekávat, pokud by dlužník naopak vedl (v dokumentaci předané insolvenčnímu správci) pohledávku vůči žalobkyni na vrácení do té doby zaplacené ceny za postoupení pohledávek, jejímž věřitelem se [právnická osoba] [anonymizováno] v důsledku neplatné postupní smlouvy nestala. Splatnost aktivně započítávané pohledávky je pak ve smyslu ust. § 1982 odst. 1 o. z. základním předpokladem kompenzability této pohledávky, neboť představuje podmínku uplatnitelnosti pohledávky u soudu, když nesplatné pohledávky se u soudu domáhat nelze (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 9. 2018, sp. zn. 33 Cdo 4967/2017).

17. Z ustálené judikatury také plyne, že v jedné listině nelze vyzvat dlužníka k zaplacení pohledávky a zároveň platně započítat tuto pohledávku na pohledávku věřitele. Započtení může být provedeno platně až poté, kdy je započítávaná pohledávka splatná (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 23 Cdo 3028/2008). Podle ust. § 1958 odst. 2 o. z. přitom platí, že neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je povinen splnit bez zbytečného odkladu. Pohledávka, k jejímuž plnění je dlužník vyzván, tak nastává dnem následujícím po doručení této výzvy, a pokud je výzva součástí úkonu započtení, pak v okamžiku, kdy je úkon započtení věřitelem prováděn, aktivně započítávaná pohledávka, k jejímuž splnění je dlužník vyzýván, splatnou není, a tedy není ani z hlediska započtení pohledávkou kompenzabilní.

18. Odvolací soud však souhlasí také s okresním soudem v závěru o dalším nedostatku kompenzability žalovanou aktivně započítávaných pohledávek spočívajícím v jejich spornosti a nejistotě ve smyslu ust. § 1987 odst. 2 o. z. V tomto směru odvolací soud odkazuje na přiléhavé odůvodnění okresního soudu, včetně jeho odkazu na příslušnou judikaturu Nejvyššího soudu, zejména pak na rozsudek velkého senátu občanskoprávního obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020. K tomu odvolací soud uvádí, že se strany neshodly na závěru o neplatnosti postupní smlouvy uzavřené mezi [právnická osoba] [anonymizováno] jako postupníkem a žalobkyní jako postupitelem ze dne [datum], na jejichž podkladě došlo k platbám, jež jsou důvodem započítávaných pohledávek žalované jako pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobkyně setrvala na výkladu této postupní smlouvy jako platné, přičemž přiléhavě odkázala na judikatorní závěry vyšších soudů o přednosti toho výkladu smluv, podle kterého nejsou smlouvy pro neurčitost neplatné. Takové sporné pohledávky žalované byly použity k zápočtu proti zcela nesporným pohledávkám žalobkyně, jejichž uspokojení by oddálilo posuzování otázky vzniku, existence i splatnosti aktivně započítávaných pohledávek, jak shora uvedeno. Míra nejistoty žalovanou započítávaných pohledávek je pak dle názoru odvolacího soudu nejistotou objektivní, a to i s ohledem na jejich splatnost, tedy nejistotou založenou na vnějších okolnostech, mimo samotný názor stran na jejich existenci, když nadto ani započítávané pohledávky nepocházejí z totožného závazkového vztahu.

19. S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud, aniž by byl povinen zabývat se důvodností aktivně započítávaných pohledávek žalované, shrnuje, že v důsledku nicotného zápočtu žalované ze dne [datum], k němuž bylo nadto použito nekompenzabilních pohledávek, nedošlo k zániku v řízení nesporných pohledávek žalobkyně ve smyslu ust. § 1982 odst. 2 o. z.

20. Za dané situace proto pokud okresní soud žalobě v celém rozsahu vyhověl, a to včetně zákonného úroku z prodlení u obou přisouzených pohledávek, je jeho rozhodnutí správné a jako takové bylo v souladu s ust. § 219 o. s. ř. potvrzeno.

21. Současně však odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu ve výroku o náhradě nákladů řízení, neboť dospěl k závěru, že předžalobní upomínka žalobkyně nesplňuje parametry předžalobní výzvy ve smyslu ust. § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb. - advokátní tarif, když neobsahuje právní rozbor věci, ale odpovídá jednoduché výzvě k plnění ve smyslu ust. § 11 odst. 2 písm. j) advokátního tarifu, za který náleží odměna advokáta ve výši sazby mimosmluvní odměny za úkon právní služby, tj. v částce [částka]. Na odměně za právní zastoupení žalobkyně tak náleží náhrada v částce [částka], navýšená dále o náhradu režijního paušálu za 6 úkonů právní služby po [částka], celkem ve výši [částka] (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu). Dále náklady řízení vzniklé procesně úspěšné žalobkyni sestávají z nákladů na cestovné, které odvolací soud dle parametrů uvedených okresním soudem vyčíslil na částku [částka], z náhrady ztráty času strávené na cestě zástupce žalobkyně k jednáním okresního soudu a zpět v rozsahu celkem 32 půlhodin po [částka] (§ 14 advokátního tarifu), z náhrady za 21% DPH z částky [částka] ve výši [částka] (§ 14a odst. 1 advokátního tarifu) a z náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši [částka]. V souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak odvolací soud procesně zcela úspěšné žalobkyni přiznal na náhradě nákladů řízení před okresním soudem částku [částka].

22. O náhradě nákladů odvolacího řízení pak bylo rozhodnuto dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že i v odvolacím řízení byla náhrada nákladů řízení přiznána plně procesně úspěšné žalobkyni, a to v částce [částka] sestávající z náhrady odměny za právní zastoupení žalobkyně u dvou úkonů právní služby (vyjádření k odvolání žalované a účast u jednání odvolacího soudu) po [částka] /§ 11 odst. 1 písm. d) a g), § 7 bod 6. advokátního tarifu, z náhrady paušálních výdajů zástupce žalobkyně k uvedeným dvěma úkonům právní služby po [částka] (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu), z náhrady cestovních výdajů zástupce žalobkyně vlakem z [obec] do [obec] a zpět v ceně [částka] a [částka], z náhrady za promeškaný čas na cestě v obou směrech v rozsahu 16 započatých půlhodin po [částka] (§ 14 advokátního tarifu) a dále z náhrady za 21% DPH z částky [částka] ve výši [částka] (§ 14a odst. 1 advokátního tarifu).

Poučení