15 CO 108/2022

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře – rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Roberta Ožvalda a soudců JUDr. Ivany Kosové a JUDr. Marcely Pechové v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného za účasti: právnická osoba , IČO sídlem adresa jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného o zaplacení částky 44 693,10 Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaného a vedlejšího účastníka na straně žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 14. 2. 2022 č. j. 11 C 162/2021-88

I. Rozsudek soudu I. stupně se v odstavcích II. ve výroku o platební povinnosti žalovaného a III. ve výroku o náhradě nákladů řízení potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen společně a nerozdílně s vedlejším účastníkem nahradit žalobci náklady odvolacího řízení v částce 2 952,40 Kč k rukám Mgr. MUDr. [jméno] [příjmení] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Citovaným rozhodnutím soud I. stupně zastavil řízení o uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci 19 360 Kč s příslušenstvím. Žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci 25 333,10 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalovanému uložil povinnost společně a nerozdílně s vedlejším účastníkem zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 16 075 Kč k rukám právního zástupce žalobce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

2. Žalovaná částka představuje náhradu škody, vzniklou v důsledku pochybení žalovaného, který jako advokát zastupující žalobce špatně označil žalovanou stranu ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 31 C 320/2019. Žalovaná částka se skládá z 19 360 Kč zaplacené žalobcem společnosti [právnická osoba] za zprostředkování právních služeb, z nevrácené části žalobcem zaplaceného soudního poplatku 1 000 Kč a z částek zaplacených na nákladech řízení žalované v uvedeném sporu ve výši 22 748 Kč a 1 585,10 Kč. V průběhu řízení došlo mezi účastníky k mimosoudní dohodě ohledně 19 360 Kč, takže v této části byla žaloba vzata zpět. Soud I. stupně zjistil, že [datum] byla mezi účastníky uzavřena smlouva o poskytování právních služeb na vymáhání nároku ve výši 200 000 Kč z pojistné smlouvy. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 31 C 320/2019 plyne, že usnesením z [datum] bylo řízení o žalobě žalovaného (v zastoupení žalobcem) proti NN [anonymizována dvě slova] N.V. o zaplacení 200 000 Kč s příslušenstvím zastaveno, bylo rozhodnuto o vrácení poměrné části soudního poplatku 9 000 Kč, s tím, že žádný z účastníků na náhradu nákladů právo nemá. Důvodem pro zastavení byl nedostatek podmínek řízení, když žalobce označil za žalovanou právnickou osobu, která nemá způsobilost být účastníkem řízení. K odvolání žalované Městský soud v Praze usnesením z [datum] změnil usnesení soudu I. stupně tak, že uložil žalobci povinnost nahradit žalované náklady řízení 22 748 Kč a náklady odvolacího řízení 1 585,10 Kč. Z dalších listinných důkazů vyplývá, že v uvedeném řízení žalobce uhradil [datum] soudní poplatek 10 000 Kč a dne [datum] uhradil 24 333,10 Kč jako náhradu nákladů Mgr. [příjmení] (právní zástupkyně žalované v uvedeném sporu). V právní rovině pak Okresní soud v Táboře vychází z principu objektivní odpovědnosti advokáta plynoucí z § 24 zákona č. 85/1996 Sb., když jediný možný zprošťující důvod je to, že se prokáže, že škodě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze na advokátu požadovat (§ 24 odst. 4 tohoto zákona). Jako u každé náhrady škody musí být v tomto případě prokázána existence zákonných předpokladů pro vznik odpovědnosti advokáta, tedy jeho odborně nesprávný postup, vznik škody v souvislosti s výkonem advokacie a příčinná souvislost mezi nimi. V daném případě bylo prokázáno, že žalovaný zastupoval na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb a následně udělené plné moci žalobce v řízení před Obvodním soudem pro Prahu 5 pod sp. zn. 31 C 320/2019, v němž nesprávně označil žalovaného ve sporu a v důsledku tohoto jeho pochybení bylo řízení pro nedostatek podmínek zastaveno. Nevrácená část soudního poplatku 1 000 Kč a náklady řízení 24 333,10 Kč zaplacené druhé straně sporu představuje škodu žalobce, která mu vznikla pochybením žalovaného jako jeho právního zástupce. Žalovaný i vedlejší účastník odkazovali na judikaturu Nejvyššího soudu, dle které je povinností soudu v těchto případech vyřešit jako předběžnou otázku, zda při řádném postupu žalovaného advokáta v soudním řízení, v němž klienta zastupoval, by žalobce ve sporu uspěl a nemusel by tak uspokojit proti němu uplatněnou pohledávku, nebo naopak od protistrany by obdržel plnění, jež na ní požadoval. Tato judikatura se však dle soudu I. stupně na tento případ nevztahuje. Žalobce neuplatňuje žádné nároky z původního sporu, ale pouze zbytečné výdaje, které mu skutečně vznikly a které, nebýt pochybení advokáta, by mu nevznikly. Tyto náklady mu vznikly bez ohledu na to, jaký by byl výsledek předcházejícího sporu. Jde o případ, kdy žalovaný jako advokát podal chybně žalobu, kvůli čemuž bylo řízení ve věci samé zastaveno, a způsobil tak žalobci povinnost nahradit s tím související náklady řízení protistraně. Judikatura zmiňovaná žalovaným a vedlejším účastníkem se vesměs týká situací, kdy pochybení advokáta spočívalo např. v nepodání odvolání či jiném opomenutí v jinak řádně projednávané věci. K projednání původní žaloby však zde nemohlo pro chybu advokáta vůbec dojít a žalobce požaduje pouze škodu, která mu tímto vznikla, když žaloba byla podána zbytečně. Proto soud I. stupně žalobě co do částky 25 333,10 Kč s příslušenstvím vyhověl. Podle výsledku řízení dovodil úspěch žalobce v řízení v rozsahu 66 %, což z účelně vynaložených nákladů představuje částku 16 075 Kč.

3. Proti tomuto rozsudku podal včas odvolání žalovaný, který žádal změnu výroku o své platební povinnosti tak, že žaloba bude v této části zamítnuta. Nezastírá své pochybení v soudním sporu vedeném před Obvodním soudem pro Prahu 5 pod sp. zn. 31 C 320/2019. Trvá však na tom, že není dána příčinná souvislost mezi tímto jeho pochybením a vzniklou škodou, protože žalobce musí prokázat, že kdyby byl v původním sporu žalovaný správně označen, tak by žalobce s uplatněným nárokem uspěl. Náhrada nákladů se řídí zásadou úspěchu stran ve věci. Když tudíž nelze předjímat, jak by žalobce uspěl se svým nárokem ve zmíněném řízení, nelze žalovanou částku považovat za škodu. Soud I. stupně se tak měl zabývat otázkou, zda při řádném postupu žalovaného advokáta v uvedeném řízení by v něm žalobce uspěl (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 886/2004, 25 Cdo 1862/2001, 25 Cdo 860/2002). To však okresní soud neučinil. Žalovaný v uvedeném sporu uplatněný nárok žalobce odmítal a s ohledem na jeho argumentaci je pravděpodobné, že by v něm žalobce i při řádném postupu žalovaného advokáta neuspěl.

4. Také vedlejší účastník napadl včasným odvoláním rozsudek soudu I. stupně a žádal jeho zrušení ve výrocích o platební povinnosti žalovaného a o náhradě nákladů řízení a vrácení věci v tomto rozsahu soudu I. stupně k dalšímu řízení. Poukazuje v prvé řadě na to, že důkazní břemeno k prokázání všech předpokladů odpovědnosti za škodu je na žalobci. Dále pak cituje rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1862/2001, dle něhož„ závěr o příčinné souvislosti mezi pochybením advokáta a tím, že klient ve věci nebyl úspěšný, je možné učinit pouze v případě, že právo klienta skutečně existovalo“. Proto z hlediska příčinné souvislosti musí být prokázáno, že pokud by byl žalovaný označen správně, žalobce by se vzneseným nárokem uspěl, což musí soud řešit jako předběžnou otázku (viz také např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 886/2004 nebo 25 Cdo 860/2002). Žalobcův původně uplatněný nárok pojistitel odmítal plnit, a to dlouhodobě a s mnoha argumenty. Ty lze pokládat za závažné, přičemž i jen některé z nich by vedly k zamítnutí žaloby. Argument, že žalobní nárok se netýká náhrady škody z utrpěných úrazů, ale pouze nákladů řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 5, pokládá vedlejší účastník za nesprávný. Ve světle uvedených rozhodnutí Nejvyššího soudu je nutno vyřešit uvedenou předběžnou otázku, čímž se soud I. stupně vůbec nezabýval.

5. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhnul potvrzení rozsudku soudu I. stupně jako věcně správného. Uvádí, že žalovaný i vedlejší účastník pouze opakují svou argumentaci z řízení před soudem I. stupně. Současně záměrně přehlíží, že zde nejde o náhradu škody způsobené tím, že by žalovaný jako advokát zmařil potencionálně úspěšné domožení se práva žalobce. Jde o náhradu škody způsobené advokátem tím, že vadně zahájil soudní řízení, které bylo skončeno v důsledku tohoto jeho procesního pochybení. Řízení, v němž advokát udělal chybu, bylo zcela nezpůsobilé k přezkumu subjektivního práva žalobce, proto toto jeho právo nemůže být přezkoumáváno ani nyní. V takovém případě musí být advokát odpovědný za škodu vzniklou úhradou nákladů řízení bez ohledu na to, jestli by žalobce v řádně zahájeném řízení byl úspěšný.

6. Podle § 212 o. s. ř. přezkoumal odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadených výrocích o platební povinnosti žalovaného a o náhradě nákladů řízení. Ve zbylém výroku o částečném zastavení řízení nabyl rozsudek samostatně právní moci v souladu s § 206 odst. 2 o. s. ř. Po projednání věci dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání nejsou opodstatněná.

7. Nejsou v nich uplatněny námitky směřující vůči procesnímu postupu ve věci či vůči skutkovým zjištěním plynoucím z odůvodnění napadeného rozhodnutí. Ani odvolací soud v těchto směrech neshledává žádné pochybení. Je pravdou, že soud I. stupně neprovedl všechny důkazy navržené účastníky, stejně jako nevyhodnotil všechny provedené důkazy. Pokud je však správný jím vyslovený právní názor, jde o rozsah dokazování i rozsah hodnocení důkazů, který je pro právní posouzení věci dostatečný. Základní skutková východiska nejsou ani mezi stranami sporné, sám žalovaný v odvolání výslovně připouští své pochybení spočívající v nesprávném označení žalovaného v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 31 C 320/2019. Ohledně skutkového stavu tak odvolací soud plně odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku, se kterým se ztotožňuje a z něhož vychází.

8. V právní rovině není rovněž sporu o předpokladech pro vznik odpovědnosti advokáta za škodu, jež je založena na objektivním principu. Žalovaný i vedlejší účastník na jeho straně zpochybňují existenci příčinné souvislosti, a to s argumentací, kterou uplatnili již před soudem I. stupně. Podstatou sporu je tak řešení právní otázky, zda i v tomto případě mělo být dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (kterou jinak správně citují žalovaný i vedlejší účastník, např. rozsudek sp. zn. 25 Cdo 1862/2001) zkoumáno, zda by při řádném postupu žalovaného advokáta byl žalobce úspěšný v soudním řízení s uplatněním svého hmotněprávního nároku. Byť právní řád České republiky není postaven na tzv. precedenčním principu, Nejvyššímu soudu přísluší dle zákona o soudech a soudcích úkol sjednocovat judikaturu obecných soudů. Rozhodnutí Nejvyššího soudu tak přirozeně lze pokládat za zdroj práva, z něhož je možné a současně potřebné vycházet při výkladu právních norem. Na straně druhé platí, že k použití jiného rozhodnutí pro přijetí právního závěru je možné pouze a jedině v situaci, kdy jde o skutkově obdobné případy. Skutková shoda či alespoň podobnost musí být v těch základních skutkových okolnostech, od nichž se odvíjí právní posouzení případů. V předmětné věci lze plně souhlasit jak se žalobcem, tak se soudem I. stupně, že taková skutková podobnost zde dána není.

9. Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1862/2001 se týká skutkové situací, kdy žalovaný jako advokát nedoplnil odvolání proti usnesení, jímž soud I. stupně zastavil řízení, resp. bez souhlasu žalobce vzal žalobu zpět. Ve věci, v níž Nejvyšší soud vydal rozsudek pod sp. zn. 25 Cdo 886/2004, žalovaná jako advokátka neinformovala svého klienta o doručení zamítavého rozsudku soudu I. stupně a nepodala proti němu odvolání. Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 860/2002 se pak týká náhrady způsobené tím, že žalovaní jako advokáti neuplatnili vedle nároku žalobce na uspokojení pohledávky proti dlužníkovi též nárok na zaplacení úroků z prodlení, čímž došlo k jeho promlčení. Dále je možné zmínit třeba rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2844/2013, kde šlo o případ, kdy advokát nepodal za svého klienta ústavní stížnost. Ve věci, v níž Nejvyšší soud vydal rozsudek pod sp. zn. 33 Cdo 1682/2013, šlo o posouzení pochybení advokáta spočívající v tom, že opožděně uplatnil za svého klienta právo z odpovědnosti za vady díla. V těchto a podobných přépadech je jistě namístě vycházet z právního názoru Nejvyššího soudu o tom, že je nutno jako předběžnou otázku zkoumat, zda by při řádném postupu advokáta klient se svým nárokem u soudu uspěl.

10. Zde je však situace jednoznačně skutkově odlišná. Žalobce neuplatňuje jako náhradu škody vůbec žádnou částku, jež by představovala jeho původní, hmotněprávní nárok vůči pojistiteli, se kterým nebyl úspěšný v soudním řízení. Naopak je správný poukaz soudu I. stupně, že žalobce požaduje pouze výdaje zbytečné, které by mu nikdy nevznikly, nebýt pochybení žalovaného - advokáta. Vedlejší účastník má jeho závěr za nesprávný, aniž by řešil tuto skutkovou stránku případu a jenom paušálně odkazuje na zmíněnou judikaturu. Pomíjí tak (spolu se žalovaným), že zde k projednání žaloby o hmotněprávním nároku žalobce na náhradu z pojistné smlouvy vůbec nemohlo dojít pro chybu advokáta. Škoda je požadována pouze a jedině za plnění, které v této souvislosti musel žalobce třetím stranám poskytnout. To je naprosto evidentní při srovnání se situací, kdy by žalobce se svým hmotněprávním nárokem v soudním řízení uspěl a tím by mu současně vzniklo i právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů. I v takovém případě by mu ovšem protistrana nebyla povinna uhradit žádnou z částek, kterou vynaložil v důsledku výsledku řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 31 C 320/2019, tedy nevrácená část soudního poplatku 1 000 Kč a náhrada nákladů protistraně 24 333,10 Kč, neboť šlo o řízení jiné a samostatné. A jeho procesní výsledek šel k tíži žalobce, a to jenom v důsledku pochybení žalovaného. Z tohoto srovnání je tudíž zcela jasné, že základ nároku žalobce na náhradu škody netkví v pochybení žalovaného jako jeho advokáta v průběhu řízení o projednání hmotněprávního nároku žalobce na plnění z pojistné smlouvy, ale z procesních důsledků chybně podané žaloby ve zmíněném řízení před Obvodním soudem pro Prahu 5. To je specifická situace, ve které soud I. stupně správně uzavřel, že je dána příčinná souvislost mezi pochybením žalovaného advokáta a vzniklou škodou na straně žalobce.

11. Jelikož soud I. stupně nepochybil ani při rozhodování o nákladech řízení, bylo možné jeho rozhodnutí v napadených částech podle § 219 o. s. ř. potvrdit jako věcně správné.

12. Podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. má žalobce právo také na náhradu nákladů odvolacího řízení. Ty jsou tvořeny pouze jedním úkonem právní služby za 2 140 Kč (při předmětu řízení 25 333,10 Kč), režijním paušálem 300 Kč a náhradou DPH 512,40 Kč. Celkovou částku 2 952,40 Kč jsou povinni žalovaný a vedlejší účastník na jeho straně uhradit společně a nerozdílně v souladu s § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.