15 CO 124/2021 - 184

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Karly Nekolové a Mgr. Jana Rýznara ve věci žalobců: a) [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa] b) [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] c) [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] všichni žalobci zastoupeni advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa], [PSČ] [obec] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení částky 1 320 179,47 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně a) proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 12. 1. 2021, č. j. 131 C 35/2019-122, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I.: a) ve vztahu mezi žalobkyní a) a žalovanou ohledně částky 107 555,88 Kč s úrokem z prodlení v zákonné sazbě z částky 60 618,35 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, z částky 7 484,58 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a z částky 39 452,95 Kč od [datum] do zaplacení, potvrzuje; b) ve vztahu mezi žalobci b) a c) a žalovanou ohledně částky 1 212 623,59 Kč s úrokem z prodlení v zákonné sazbě z částky 1 054 146 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, z částky 46 215 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a z částky 112 262,59 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a dále ve výroku o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobci b) a c) a žalovanou zrušuje a v tomto rozsahu se věc vrací okresnímu soudu k dalšímu řízení.

II. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. ve vztahu mezi žalobkyní a) a žalovanou mění tak, že žalobkyně a) je povinna zaplatit žalované na plnou náhradu nákladů řízení částku 7 072 Kč, a to k rukám zástupce žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně a) je povinna zaplatit žalované na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení částku 3 033 Kč, a to k rukám zástupce žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem okresní soud rozhodl, že žaloba došlá soudu dne [datum], ve znění změny žaloby provedené podáním ze dne [datum] a podáním ze dne [datum] ve znění upřesnění ze dne [datum], kterou se žalobce domáhá uložení povinnosti žalovanému zaplatit obchodní společnosti [právnická osoba], částku 1 212 623,59 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 054 146 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 46 215 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 112 262,59 Kč od [datum] do zaplacení, a uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 107 555,88 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 60 618,35 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 7 484,58 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 39 452,95 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá (výrok I.), a že žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení částku 133 971,20 Kč (výrok II.).

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že účastníci spolu uzavřeli smlouvu, kterou posoudil jako smlouvu o dílo ve smyslu ustanovení § 2586 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), na základě které žalobkyně prováděla pro žalovanou dílo spočívající ve výrobě ocelové konstrukce projektu [anonymizováno]. Provedené dílo bylo žalobkyní dodáváno žalované v dílčích plněních, která byla následně žalované fakturována. Předmětem řízení je částka 1 212 623,59 Kč, kterou vyúčtovala žalobkyně žalované fakturami [číslo] [číslo] [číslo] kterou žalovaná dosud žalobkyni nezaplatila. Okresní soud dále zjistil, že žalobkyně uzavřela se společností [právnická osoba] dne [datum] rámcovou faktoringovou smlouvu [číslo] dále obchodní kontrakt [číslo] ze dne [datum], na základě kterých se společnost [právnická osoba] zavázala poskytovat žalobci faktoring spočívající v tom, že pohledávky žalobkyně vzniklé za žalovanou z dodávek zboží budou postupovány společnosti [právnická osoba], která se tak stane oprávněným věřitelem těchto pohledávek a poskytne žalobkyni sjednané peněžité plnění a faktoringové služby. Žalobkyně oznámila žalované postoupení veškerých pohledávek, které má žalobkyně za žalovanou, na společnost [právnická osoba], a to dne [datum], s tím, že dále vystavené faktury žalobkyně i dodací listy obsahovaly cesní doložku. Žalobkyně dále uzavřela se společností [právnická osoba] dne [datum] dohodu, ve které se žalobkyně zavázala pohledávky za žalovanou postoupené společnosti [právnická osoba] (dále jen„ postupník“) vymáhat svým jménem na účet společnosti [právnická osoba] Jednalo se o pohledávky žalobkyně vyúčtované žalované fakturou [číslo] fakturou [číslo] fakturou [číslo] které jsou předmětem tohoto řízení.

3. Okresní soud výrok o zamítnutí částky 1 212 623,59 Kč s příslušenstvím odůvodnil tak, že žalobkyně se v řízení domáhala po žalovaném zaplacení této částky přímo na účet postupníka. Okresní soud zdůraznil, že vymáhání postoupené pohledávky postupitelem možné je, a to za podmínek stanovených v 1886 o. z. V řízení bylo prokázáno postoupení pohledávky žalobkyně za žalovanou společnosti [právnická osoba], když o této skutečnosti byla žalovaná vyrozuměna obecně oznamovacím listem ze dne [datum] a dále konkrétně cesními doložkami na jednotlivých fakturách a dodacích listech. Rovněž vzal okresní soud za prokázáno, že mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] byla uzavřena dohoda, že žalobkyně jako postupitel bude vymáhat postoupenou pohledávku svým jménem na účet společnosti jako postupníka. [právnická osoba] následně udělila souhlas s vymáháním pohledávky žalobkyní, a to na základě Pověření k vymáhání pohledávek ze dne [datum]. Navzdory splnění všech shora uvedených podmínek okresní soud zdůraznil, že pokud ustanovení § 1886 o. z. upravuje vymáhání pohledávky na účet postupníka, je nutné, aby postupitel požadoval plnění pro sebe, přičemž jeho následné vyrovnání s postupníkem je věcí dohody. Na„ účet postupníka“, jak je uvedeno v § 1886 o. z., totiž znamená, že jde o vymáhání pohledávky ve prospěch této jiné osoby, avšak do rukou vymáhajícího, který plnění od dlužníka sám přijímá a tímto plněním zaniká pohledávka a dluh dlužníka. Dohoda tak znamená pro postupitele nejen oprávnění pohledávku vymáhat, ale i plnění od dlužníka přijmout a následně případně převést na postupitele, přičemž okresní soud odkázal na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 1. 2009, sp. zn. 25 Cdo 2193/2006, které lze vztáhnout i k právní úpravě účinné po 1. 1. 2014. Dále poukázal na komentářovou literaturu - např. na Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část, 1. Vydání - komentář k § 1886 - str. 756 - 759, dostupný na www.beck-online.cz). Za této situace okresní soud žalobu co do částky 1 212 623,59 Kč s přísl. zamítl.

4. Ohledně částky 107 555,88 Kč okresní soud zamítl žalobu pro neunesení břemene tvrzení. Odůvodnil, že této částky se žalobkyně domáhala jako náhrady škody, jež má představovat náklady žalobkyně na úrok a poplatky hrazené žalobkyní obchodní společnosti [právnická osoba] v souvislosti s poskytnutím bezregresního faktoringu, který žalobkyně sjednala na základě rámcové faktoringové smlouvy [číslo] přičemž následně žalobkyně postoupila pohledávky za žalovanou na společnost [právnická osoba] Žalobkyně k uvedenému nároku doložila Rámcovou faktoringovou smlouvu [číslo] ze dne [datum], Obchodní kontrakt [číslo] ze dne [datum] a faktury vyúčtované žalobci společností [právnická osoba] za období od [měsíc] [rok] do [měsíc] [rok]. V těchto fakturách je dle zjištění okresního soudu uvedena toliko požadovaná částka nejčastěji s poznámkou„ úrok“, případně„ poplatky“ či„ odměna“. Ve faktoringové smlouvě je v čl. 4 pouze obecně uvedeno, že faktorovi náleží za faktoringové služby odměna, poplatek za dokument, ostatní poplatky a jiné úhrady, jejichž výše má být stanovena v příslušném obchodním kontraktu, v samostatných smlouvách, případně v souvisejících vzorových dokumentech faktora nebo v platném sazebníku poplatků. Žalobkyně ani po opakovaném poučení ze strany okresního soudu nejprve v rámci přípravy jednání a následně podle ustanovení § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. nedoplnila, z jakých konkrétních položek se požadovaná částka skládá, jakým způsobem byl proveden její výpočet, na základě jakých konkrétních skutečností byla žalobkyně povinna tyto částky hradit, kdy a jakým způsobem částky uhradila, kdy se stala tato pohledávka vůči žalované splatnou a na základě jakých skutečností. Žalobkyně tak dle okresního soudu neunesla břemeno tvrzení ve vztahu ke shora uvedeným skutečnostem, na základě kterých měla žalobkyně blíže specifikovat škodu, která jí měla vzniknout, a její výši. Žaloba tak dle okresního soudu postrádala ohledně tohoto nároku vylíčení veškerých rozhodných skutkových okolností z hlediska hypotézy hmotněprávní normy, a proto okresní soud žalobu i co do částky ve výši 107 555,88 Kč s příslušenstvím zamítl.

5. Proti tomuto rozsudku v jeho plném rozsahu podala žalobkyně odvolání s návrhem, aby byl rozsudek v celém rozsahu zrušen a věc byla vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení. Žalobkyně vytýkala okresnímu soudu, že žalobu nezamítl co do částky 1 212 623,59 Kč proto, že by nárok žalobkyně nebyl po právu, ale jen pro svůj formalistický přístup k žalobkyní formulovanému žalobnímu petitu. Namítala, že judikatura, na kterou sám okresní soud odkázal, nevylučuje možnost postupitele vymáhat pohledávku přímo na účet postupníka, ale zakládá také možnost vymáhat postoupenou pohledávku také na vlastní účet s tím, že následně má povinnost vymoženou pohledávku předat postupníkovi. Žalobní petit dle názoru žalobkyně není nesprávný. Pokud okresní soud od počátku považoval žalobní petit za vadný, měl správně žalobkyni vyzvat k opravě zjevné nesprávnosti a v případě neopravení vady měl žalobu odmítnout, nikoliv zvolit takový postup, že po provedení dokazování žalobu zamítl pro formální vadnost petitu.

6. Žalovaná v rámci svého vyjádření k odvolání žalobkyně navrhovala potvrzení rozsudku okresního soudu jako zcela správného. Odvolací důvody předestřené žalobkyní, které nadto směřují jen proti zamítnutí částky 1 212 623,59 Kč, označila za nedůvodné, neboť okresní soud nezamítl žalobu z důvodu vadnosti žalobního petitu či jeho nepřesnosti, ale proto, že se žalobkyně jako postupitel domáhá žalobním petitem zaplacení předmětného plnění přímo na účet postupníka, ač se měla domáhat zaplacení částky přímo na svůj účet, neboť dle § 1886 o. z. ve spojení s citovanou judikaturou přechází na postupitele nejen právo pohledávku vymáhat, ale také ji i přijmout. Má-li žalobkyně za to, že z rozsudku Nejvyššího soudu, sp. zn. 25 Cdo 2193/2006, vyplývá, že Nejvyšší soud nevylučuje možnost postupitele vymáhat pohledávku přímo pro postupníka, pak opak je pravdou. Nejvyšší soud výslovně konstatuje, že vymáhat pohledávku sám svým jménem„ na účet“ někoho jiného znamená, že jde o vymáhání ve prospěch této jiné osoby, avšak do rukou vymáhajícího, který od dlužníka sám plnění přijímá a tímto plněním zaniká pohledávka a dluh dlužníka. V důsledku postoupení pohledávky se stává nositelem vymáhaného práva postupník, ale oprávněn k výkonu tohoto práva v důsledku doložení dohody dle § 1886 o. z. je osoba od nositele hmotného práva odlišná, tj. postupitel.

7. Odvolací soud odvolání žalobkyně hodnotí jako odvolání přípustné, včasné a podané osobou subjektivně legitimovanou.

8. Odvolací soud uvádí, že z písemného odvolání žalobkyně plyne, že tato v něm uplatnila odvolací důvody týkající se pouze jednoho ze zamítnutých nároků, a to částky 1 212 623,59 Kč s příslušenstvím, ve vztahu k zamítavému výroku ohledně částky 107 555,88 Kč (náhrada škody), který byl zamítnut pro neunesení břemene tvrzení, neuplatnila ve svém odvolání žádný odvolací důvod. Neuvedení odvolacího důvodu ve vztahu k některému ze zamítnutých nároků je takovou vadou odvolání, pro kterou nemůže odvolací soud rozhodnutí ve věci samé ohledně této části přezkoumat, neboť tak výslovně stanoví § 212a odst. 2 o. s. ř. Okresní soud nepostupoval dle § 209 o. s. ř. a nevyzval žalobkyni k doplnění odvolání a k uvedení odvolacího důvodu ohledně částky 107 555,88 Kč s příslušenstvím. Odvolací soud proto postupoval dle § 205 odst. 1 a § 43 odst. 1 o. s. ř. a po zahájení jednání odvolacího soudu vyzval žalobkyni k odstranění této vady odvolání s poučením, že nebude-li odstraněna, bude odvolání v této části pro vady odmítnuto (viz obsah protokolu na čl. 178 verte). Žalobkyně doplnila své odvolání a namítala, že okresní soud ohledně nároku na náhradu škody dospěl k nesprávnému závěru, neboť pokud by žalovaný zaplatil pohledávku včas, tato škoda by žalobkyni nevznikla. Nadto byl rozsudek okresního soudu v celém rozsahu pro žalobkyni překvapivý a pro svou nepředvídatelnost okresní soud porušil právo žalobkyně na spravedlivý proces. Odvolací soud uvádí, že vada odvolání tak byla žalobkyní odstraněna, neboť byť žalobkyně uplatnila odvolací důvod, který odvolací soud neshledal důvodným, určitý konkrétní odvolací důvod týkající se tohoto nároku žalobkyně uplatnila (nepředvídatelnost rozhodnutí ve vztahu k nároku na náhradu škody), a proto bylo možno odvolání žalobkyně přezkoumat i co do zamítavého výroku ohledně částky 107 555,88 Kč s příslušenstvím (náhrada škody).

9. Odvolací soud proto přezkoumal rozsudek okresního soudu v plném rozsahu, přezkoumal i řízení jeho vydání předcházející, přičemž při svém přezkumu postupoval dle ustanovení § 212a odst. 1, 2, a 5 o. s. ř. a žádné vady řízení uvedené v ustanovení § 229 odst. 1 a 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř. neshledal, tyto nebyly ani žádným z účastníků namítány. Následně dospěl k závěrům, že odvolání žalobkyně je částečně důvodné, byť z jiného, než žalobkyní uplatněného důvodu.

10. Odvolací soud uvádí, že po podání odvolání, avšak dříve, než o něm odvolací soud rozhodl, podala žalobkyně návrh dle § 107a o. s. ř., aby soud na místě žalobkyně ohledně částky 1 212 623,59 Kč s příslušenstvím pokračoval v řízení s [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], kteří pohledávku ve výši 1 212 623,59 Kč s příslušenstvím nabyli do spoluvlastnictví postupní smlouvou ze dne [datum] Odvolací soud usnesením ze dne 2. 11. 2021, č. j. 15 Co 124/2021-169, po zjištění, že za odvolacího řízení došlo ke skutečnosti, s níž právo spojuje převod práv, o něž v řízení jde, rozhodl, že ohledně nároku na zaplacení částky 1 212 623,59 Kč s příslušenstvím bude na místě žalobkyně pokračovat v řízení jako s žalobci s [jméno] [příjmení] (žalobce b)) a [jméno] [příjmení] (žalobce c)). Toto usnesení nabylo právní moci dne [datum], následně odvolací soud vyčkal uplynutí dovolací lhůty proti tomuto usnesení, dovolání podáno nebylo, a proto odvolací soud dále pokračoval v řízení již se třemi žalobci, a to žalobkyní a) a žalobci b) a c).

11. Odvolací soud se nejprve bude zabývat odvoláním žalobkyně a), které směřuje proti zamítavému výroku ohledně částky 107 555,88 Kč s příslušenstvím, která měla představovat škodu, jež měla žalobkyni a) vzniknout v důsledku jednání žalované spočívajícím v tom, že neuhradila včas dlužné faktury. Okresní soud zamítl žalobu ohledně tohoto nároku pro neunesení břemene tvrzení ze strany žalobkyně. Odvolací soud rozsudek okresního soudu v této části shledává zcela správným, a to nejen ve výroku, ale rovněž i co do okresním soudem snesených důvodů a závěru o neunesení břemen tvrzení ze strany žalobkyně.

12. Z obsahu spisu odvolací soud ohledně nároku na zaplacení částky 107 555,88 Kč zjistil, že žalobkyně a) tuto částku právně kvalifikovala jako nárok na náhradu škody (právním hodnocením soud není nikdy vázán). K této částce (kterou postupně navyšovala) skutkově tvrdila, že se jedná o částku, kterou vynaložila na zaplacení úroků a poplatků za faktoring, když úroky a poplatky musela platit faktoringové společnosti ([právnická osoba]) za bezregresní faktoring dle rámcové smlouvy [číslo] na základě faktur, které tato faktoringová společnost žalobkyni každý měsíc vystavovala. Nejprve uplatnila částku 60 618,35 Kč a tvrdila, že se jedná o úroky a poplatky za faktoring dle faktur za dobu od [měsíc] [rok] do [měsíc] [rok], podáním ze dne [datum] rozšířila žalobu o částku 7 484,58 Kč, která představuje náklady na úrok a poplatky hrazené faktoringové společnosti v měsíci [měsíc] [rok] ve výši 3 676,05 Kč a v měsíci [měsíc] [rok] ve výši 3 808,53 Kč Okresní soud tuto změnu žaloby usnesením ze dne 20. 9. 2019, č. j. 131 C 35/2019-20, připustil. Okresní soud následně usnesením ze dne 18. 12. 2019, č. j. 131 C 35/2019-25, vyzval žalobkyni, a to mimo jiné k doplnění skutkových tvrzení k uplatněné škodě s tím, aby uvedla, z jakých položek se částka skládá, jak k nim žalobkyně a) dospěla a na základě jaké skutečnosti je oprávněna tyto částky po žalované požadovat, tj. jakou povinnost žalovaná porušila, jaká je příčinná souvislost mezi porušením povinnosti žalované a tvrzenou škodou a kdy se tato pohledávka stala splatnou, na základě jakých skutečností. Žalobkyně a) na tuto výzvu soudu v podání ze dne [datum] (čl. 27 spisu) uvedla, že měla sjednánu s faktoringovou společností rámcovou smlouvu [číslo] na základě které měla sjednán bezregresní faktoring, který je ve své podstatě placenou službou banky. Tento bezregresní faktoring zajišťoval žalobkyni a) takovou službu, že veškeré faktury, které žalobkyně vystavila svým zákazníkům, jí byly proplaceny hned faktoringovou společností. Na faktoringovou společnost byly pohledávky postoupeny a zákazník měl faktury hradit této faktoringové společnosti. Tím, že žalovaná následně neuhradila faktoringové společnosti předmětné faktury, kterými jí byla vyúčtována cena díla, zapříčinila, že dle rámcové smlouvy musela žalobkyně a) platit faktoringové společnosti úroky z plnění, které žalobkyně od faktoringové společnosti za jiného obdržela a dále také faktoringové poplatky. Úroky představují z žalované náhrady škody částku 67 159,13 Kč a poplatky částku 943,80 Kč Okresní soud následně usnesením ze dne 5. 3. 2020, č. j. 131 C 35/2019-45, opět avizoval žalobkyni a), že ohledně tohoto nároku stále absentují potřebná skutková tvrzení, a vyzval ji, aby konkrétně uvedla, z jakých konkrétních položek se částka skládá, zejména pokud jde o částku označenou jako úrok ve výši 68 102,93 Kč, aby tvrdila z jakých konkrétních částek, za jakou konkrétní dobu a v jaké sazbě byl počítán. Žalobkyně a) na tuto výzvu nereagovala. Podáním ze dne [datum] (čl. 60) žalobkyně a) rozšířila žalobu o částku 39 452,95 Kč (na celkovou částku 107 555,88 Kč) s tím, že tato částka představuje další škodu za období od [měsíc] [rok] do [měsíc] [rok] tvořenou úhradami deseti faktur za úroky hrazené faktoringové společnosti. Dne [datum] se mělo uskutečnit před okresním soudem jednání, ještě před zahájením jednání o věci samé bylo toto jednání odročeno, okresní soud však ještě předtím do protokolu vyzval žalobkyni a), aby doplnila skutková tvrzení k nároku na náhradu škody dle výzvy, která byla předtím žalobkyni a) soudem zaslána. Žalobkyně a) podáním ze dne [datum] (čl. 79) opět rozšířila žalobu o další částku. Okresní soud usnesením ze dne 7. 8. 2020, č. j. 131 C 35/2019-81, tuto změnu připustil. U jednání okresního soudu dne [datum] (čl. 118) žalobkyně a) uvedla, že není schopna blíže částku, kterou požaduje z titulku náhrady škody, rozklíčovat, když tato částka vychází z faktur, které žalobkyně a) hradila faktoringové společnosti s tím, že sama žalobkyně a) tyto částky nikdy nerozporovala a byly jimi žalobkyni a) účtovány úroky a poplatky. Následně okresní soud přítomného zástupce žalobkyně a) poučil dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. a tohoto vyzval, aby doplnil skutková tvrzení o tom, z čeho se skládá částka 107 555,88 Kč, z jakých položek, kdy a zda tyto částky žalobkyně a) uhradila, pokud byla požadována položka označená jako úrok, pak nechť tvrdí z jakých částek, za jakou dobu a v jaké sazbě byl počítán a rovněž nechť tvrdí, kdy se tato pohledávka stala vůči žalované splatnou. K doplněným tvrzením nechť následně označí důkazy. Žalobce a) jednající svým právním zástupcem poté uvedl, že odkazuje na to, co již uvedl s tím, že bližší specifikaci nedokáže provést.

13. Odvolací soud sdílí závěr okresního soudu, že žalobkyně neunesla ohledně tvrzeného nároku na náhradu škody veškerá nezbytná tvrzení z hlediska hypotézy hmotněprávní normy. V případě nároku na náhradu škody obecně platí, že je žalobce povinen skutkově tvrdit porušení konkrétní povinnosti (smluvní či zákonné), vznik škody a její výši a příčinnou souvislost mezi porušením povinnosti a vznikem škody, přičemž všechna tato tvrzení je povinen i prokázat. Pokud jde o výši škody, která má představovat částku, k jejímuž zaplacení by žalobkyni povinnost nevznikla, nebýt porušení žalované, je nutno dále tvrdit, z jakého důvodu byla částka představující škodu žalobkyní jako poškozenou placena (či jí vznikl duh v této výši), proč právě v této výši a rovněž je nutno výši i odůvodnit tak, aby soud mohl přezkoumat, zda částka, jež je jako škoda v dané výši požadována, je skutečně požadována v té výši, kterou byl povinen poškozený (žalobkyně) v důsledku porušení povinnosti žalované zaplatit. Odvolací soud ve shodě s okresním soudem považuje jako zcela nedostatečná tvrzení žalobkyně a) k výši škody, kdy tato tvrdila, že byla povinna zaplatit faktury faktoringové společnosti s tím, že tyto jsou tvořeny úroky a poplatky, aniž by tvrdila k úrokům, jež byla údajně povinna v důsledku porušení povinnosti žalované platit, v jaké sazbě, z jakých konkrétních částek a za jakou konkrétní dobu byly úroky vypočteny. Žalobkyně se omezila na pouhé tvrzení, že platila úroky a poplatky za faktoring ve výši, která je uvedena na fakturách. I pokud by soud přistoupil na to, že tímto prohlášením žalobkyně odkazem na faktury zprostředkovaně plnila svou povinnost tvrzení, pak ani tak neunesla břemeno tvrzení k odůvodnění výše požadované škody, neboť ani v předmětných fakturách, kterými okresní soud provedl důkaz, není uvedeno u částek fakturovaných jako úroky, o úroky z jakých částek, za jakou dobu a v jaké sazbě se jedná. Okresní soud dostál své povinnosti poučit žalobkyni dle § 118a odst. 1 o. s. ř. o tom, že neunáší břemeno tvrzení ohledně těchto skutečností u jednání okresního soudu dne [datum] (předtím opakovaně prostřednictvím výzev zahrnutých do usnesení okresního soudu), žalobkyně však ani po poučení tvrzení nedoplnila. Okresní soud proto nepochybil, pokud žalobu v této části zamítl pro neunesení břemene tvrzení ohledně výše škody, aniž by byl povinen z důvodu procesní ekonomie řešit otázku porušení povinnosti a příčinné souvislosti.

14. Obiter dictum odvolací soud dále doplňuje, že nad výše uvedený správný důvod pro zamítnutí žaloby ve vztahu k částce na náhradu škody, na němž okresní i odvolací soud vybudoval své závěry o zamítnutí žaloby, by bylo nutno žalobu v části nároku na náhradu škody posoudit jako nedůvodnou i z jiných důvodů. Žalobkyně a) sama tvrdila, že faktoring je placenou službou faktoringové společnosti (zpravidla banky), přičemž tuto placenou službu si žalobkyně sama dobrovolně sjednala, a byla proto patrně povinna platit jí blíže nespecifikované poplatky a úroky v blíže nespecifikované výši za tuto jí svobodně sjednanou službu. Je tak zcela zjevné, že hlavní a zásadní příčinou, bez níž by povinnost platit tyto poplatky nevznikla, byla smlouva, kterou si žalobkyně u faktoringové společnosti tuto službu objednala. Pokud by tak neučinila a neuzavřela faktoringovou smlouvu na tuto službu, nepochybně by jí povinnost hradit poplatky za faktoring a úroky za faktoring nevznikla, a to i kdyby žalovaná porušila tvrzenou povinnost a neuhradila faktury za cenu díla, ač by k tomu byla povinna. Tedy hlavní příčinou, bez níž by tvrzená škoda nevznikla, je smlouva s faktoringovou společností a nikoliv jen tvrzené porušení povinnosti ze strany žalované.

15. Okresní soud proto nepochybil, pokud žalobu žalobkyně a) co do částky 107 555,88 Kč s příslušenstvím zamítl. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu v tomto rozsahu ve vztahu mezi žalobkyní a) a žalovanou jako ve výroku věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil, jak ve výroku ad I. písm. a) tohoto rozsudku uvedeno.

16. Ve vztahu mezi žalobkyní a) a žalovanou se tímto rozhodnutím řízení končí, a proto byl odvolací soud povinen rozhodnout i o náhradě nákladů řízení mezi nimi.

17. Žalovaná byla ohledně nároku na náhradu škody plně procesně úspěšná a vzniklo jí tak dle § 142 odst. 1 o. s. ř. vůči žalobkyni a) právo na plnou náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení potřebných k obraně svých práv ohledně tohoto nároku.

18. V dané věci žalobkyně objektivně kumulovala vůči žalované několik nároků, žalovaná se nechala v řízení advokátně zastoupit ve vztahu k celému předmětu řízení, tj. ve vztahu ke všem objektivně kumulovaným nárokům, a ve většině případů advokát žalované činil úkony právní služby společně pro oba nároky, ne však vždy. Soud byl proto povinen při určení výše odměny a hotových výdajů advokáta určit, které úkony se týkaly také nároku na náhradu škody a které nikoliv a dále u společných úkonů stanovit část z odměny za úkon právní služby připadající na nárok, ohledně něhož se řízení skončilo a bylo tak potřeba vypořádat i náhradu nákladů řízení stran tohoto nároku. Situace byla zkomplikována dále tím, že žalobkyně a) v průběhu řízení měnila žalobu, soud změny žaloby připustil, v důsledku čehož se i v čase měnila tarifní hodnota, z níž bylo nutno odměnu vypočítat. Rovněž je nutno zdůraznit, že bylo nutno nejprve vypočítat výši odměny pro oba úkony společnou a následně z ní při zohlednění poměru obou nároků stanovit tu část, která odpovídala poměru nároku na náhradu škody ve vztahu ke zbytku předmětu řízení. Při objektivní kumulaci se neužije pravidlo stanovené v § 12 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. (v současné právní úpravě jde o pravidlo obsažené v § 12 odst. 4 tarifu - poznámka odvolacího soudu), jak plyne např. z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 5233/2016.

19. Tarifní hodnota pro výpočet odměny advokáta za úkony vykonané v době od podání žaloby do [datum] (kdy nabyla právní moci usnesení o první změně žaloby) činila částku 1 273 241,94 Kč, z toho poměr mezi nárokem na zaplacení ceny a nárokem na náhradu škody činil 95 %: 5 %. V době od [datum] do [datum] (kdy nabylo právní moci další usnesení o druhé změně žaloby) činila tarifní hodnota částku 1 280 726,52 Kč, z toho mezi nárokem na zaplacení ceny ve výši 1 212 623,59 Kč a nárokem na náhradu škody 68 102,93 Kč činil poměr 94,70 %: 5,30 %. Tarifní hodnota pro výpočet odměny za úkony právní služby učiněné v době od [datum] do dne rozhodnutí soudu prvého stupně činila 1 320 179,47 Kč, z toho mezi nárokem na zaplacení ceny 1 212 623,59 Kč a nárokem na náhradu škody 107 555,88 Kč činil poměr 91,90 %: 8,10 %.

20. Zástupce žalované vykonal v řízení celkem 7 úkonů právní služby, z čehož jen 5 se týkalo i nároku na náhradu škody. Konkrétně vykonal úkony právní služby v podobě přípravy a převzetí zastoupení (doložil do spisu dne [datum] na čl. 32), dále sepsal vyjádření k žalobě ze dne [datum] (čl. 36 spisu), v němž se vyjadřoval k oběma nárokům, dále úkon sepisu vyjádření ze dne [datum] na čl. 76, avšak tento úkon se dle obsahu netýkal nároku na náhradu škody, dále se jednalo o sepis kompenzační námitky ze dne [datum] na čl. 98 spisu (jedná se o úkon ve věci samé a týkala se obou nároků), dále se zástupce žalované vyjádřil ve věci samé dne [datum], avšak toto vyjádření se opět netýká nároku na náhradu škody, ale jen pohledávky na zaplacení částky 1 212 623,59 Kč, dále se jedná o dva úkony právní služby za účast u jednání dne [datum] (čl. 118), které trvalo déle než dvě hodiny od 9:00 do 11:42 a tento úkon se týkal obou nároků.

21. Odměna za úkon přípravy a převzetí věci činí 13 460 Kč, z toho na nárok na náhradu škody připadá 5,3 %, tj. 714 Kč, za úkon vyjádření k žalobě ze dne [datum] činí odměna 13 460 Kč, z toho na nárok na náhradu škody připadá 5,3 %, tj. 714 Kč, odměna za úkon kompenzační námitky činí 13 620 Kč, z toho na nárok na náhradu škody připadá 8,10 %, tj. 1 103 Kč, odměna za dva úkony právní služby za účast u jednání před soudem dne [datum] činí 2 x 13 620 Kč, tj. 27 240 Kč, z toho na nárok na náhradu škody připadá 8,10 %, tj. částka 2 206 Kč. Žalované vznikl nárok na náhradu odměny za úkony advokáta za úkony týkající se nároku na náhradu škody ve výši 4 737 Kč, to vše dle § 7 bod 6, § 8 odst. 1, § 12 odst. 3, § 11 dost. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu.

22. Dále náklady řízení žalované jsou tvořeny náhradami hotových výdajů advokáta k těmto pěti úkonům. Náhrada činí společně k úkonu vždy 300 Kč dle § 13 odst. 3 tarifu, posuzovaných 5 úkonů, za které odměna přísluší, bylo společných pro oba nároky, a proto je nutno přiznat z každé náhrady ve prospěch nároku na náhradu škody jednu polovinu této náhrady (náhrady se dělí napůl nikoliv v poměru, nemají-li základ ve výpočtu odměny). Žalované vzniklo právo na náhrady dle § 13 odst. 3 tarifu ve výši 1 500 Kč (5 x 300 Kč), z toho polovina ve prospěch nároku na náhradu škody činí 750 Kč. Dále žalované vzniklo právo na náhradu za promeškaný čas advokáta ve výši poloviny mimosmluvní odměny za to, že se dostavil k jednání okresního soudu dne [datum], které však bylo odročeno bez projednání věci, jak stanoví § 14 odst. 2 advokátního tarifu. Polovina mimosmluvní odměny činí 6 730 Kč (polovina z částky 13 460 Kč), přičemž z této náhrady připadá na nárok na náhradu škody 5,3 %, tj. částka 357 Kč. Na všech náhradách vznikl žalované nárok na částku 1 107 Kč (750 Kč a 357 Kč). Dále žalované náleží nárok na náhradu za 21% DPH z částky 5 844 Kč (součet odměny 4 737 Kč a náhrad 1 107 Kč). Celkem tak žalované vznikly v souvislosti s obranou proti nároku na náhradu škody náklady prvostupňového řízení ve výši 7 072 Kč Odvolací soud proto výrok okresního soudu o náhradě nákladů řízení změnil a přiznal žalované právo na náhradu nákladů řízení ve výši 7 072 Kč, jak ve výroku ad II. tohoto rozsudku uvedeno.

23. Žalované náleží rovněž plná náhrada nákladů odvolacího řízení ohledně nároku na náhradu škody, ohledně něhož se řízení skončilo, a ve vztahu k tomuto nároku byla žalovaná plně procesně úspěšná. V odvolacím řízení vykonal advokát žalované celkem tři úkony právní služby (sepis vyjádření k odvolání ze dne [datum] na čl. 144 spisu, sepis vyjádření k návrhu dle § 107a o. s. ř., který se však netýkal nároku na náhradu škody a dále úkon účasti u jednání odvolacího soudu dne [datum]). Odměna za tyto úkony činila 13 620 Kč za jeden úkon, z toho na nárok na náhradu škody připadlo jen 8,10 %, tj. částka 1 103 Kč, celkem odměna činí 2 206 Kč. Dále náleží advokátu dvě náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 3 tarifu, tj. 600 Kč, z toho na nárok na náhradu škody připadá polovina, tj. 300 Kč a dále nárok na 21% DPH z částky 2 506 Kč (součet odměny a náhrad), kdy náhrada 21% DPH činí částku 527 Kč Celkem na náklady odvolacího řízení činí částku 3 033 Kč. Z tohoto důvodu odvolací soud rozhodl, jak ve výroku ad III. tohoto rozsudku uvedeno.

24. Žádné důvody pro aplikaci § 150 o. s. ř. odvolací soud dle obsahu spisu neshledal, ničeho v tomto směru nenamítali ani účastníci řízení.

25. Lhůta k plnění stanovená ve výroku tohoto rozsudku v délce tří dnů je plně v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., když pro stanovení lhůty delší či splátek neshledal krajský soud žádného podkladu ve spisovém materiálu.

26. Jako ve výroku nesprávný naopak shledává odvolací soud rozsudek okresního soudu ohledně částky 1 212 623,59 Kč s příslušenstvím, byť plně sdílí právní názory okresního soudu ve vztahu k výkladu § 1886 o. z., které okresní soud přehledně a správně prezentoval v odstavci č. 39 odůvodnění rozsudku okresního soudu, přičemž v tomto směru již nelze ničeho více doplňovat, ostatně příslušná judikatura Nejvyššího soudu, na kterou odkazoval okresní soud a dokonce i sama žalobkyně, zodpovídá tuto otázku stejně. Procesní situaci, která nastala, však bylo dle názoru odvolacího soudu nutno řešit jinak, než věcným rozhodnutím o žalobě.

27. V daném případě žalobkyně podala u soudu žalobu, v níž se označila jako žalobkyně, nicméně v žalobním petitu navrhla, aby soud vydal rozsudek, kterým uloží žalované povinnost zaplatit třetí osobě, a to společnosti [právnická osoba], částku 1 212 623,59 Kč s příslušenstvím. Takto navržený žalobní petit odůvodnila žalobkyně tvrzeními, v nichž uvedla, že uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o dílo, dílo pro žalovanou provedla, vznikl jí nárok na cenu díla, kterou vyúčtovala uvedenými fakturami, z nichž žalovaná nezaplatila částku 1 212 623,59 Kč. Dále tvrdila, že tyto pohledávky na zaplacení ceny díla postoupila třetí osobě, a to společnosti [právnická osoba], což žalované oznámila cesní doložkou již na vystavených fakturách. Žalobkyně dále tvrdila, že jako postupitelka uzavřela dle § 1886 o. z. s postupníkem (společností [právnická osoba]) dohodu o vymáhání pohledávek za žalovanou na účet společnosti [právnická osoba], a proto vymáhá pohledávku vlastním jménem přímo na účet postupníka. Následně však zformulovala žalobní petit tak, že má být rozsudkem žalované uložena povinnost zaplatit žalovanou částku přímo osobě, v jejíž prospěch a na jejíž účet žalobkyně pohledávku dle § 1886 o. z. vymáhá. Okresní soud žalobu (aniž by se zabýval její důvodností po stránce věcné) zamítl proto, že v žalobním petitu se žalobkyně domáhala, aby byla žalované uložena povinnost plnit třetí osobě a nikoliv žalobkyni s tím, že správně se měla žalobkyně domáhat toho, aby plnění bylo přisouzeno přímo jí. K tomu odůvodnil, že„ vymáhat pohledávku na účet postupníka“ dle § 1886 o. z. znamená, že postupitel vymáhá plnění ve prospěch třetí osoby, avšak do svých rukou. Tedy jinak řečeno, okresní soud zcela správně pochopil, čeho se žalobkyně domáhá, nicméně spatřoval problém ve formulaci návrhu rozsudečného výroku, který neodpovídal tvrzením žalobkyně, které odkazovaly na situaci dle § 1886 o. z.

28. Údaj o tom, čeho se žalobce domáhá (tzv. žalobní petit), musí být v žalobě vyjádřen způsobem, který nevzbuzuje pochybnosti o tom, jak mají být vymezena práva a jim odpovídající povinnosti účastníků (ne osob, které nejsou účastníky, až na výjimky stanovené zákonem). Požadavek, aby ze žaloby bylo patrno, čeho se žalobce domáhá, současně nelze vykládat tak, že by žalobce byl povinen učinit soudu návrh na znění výroku jeho rozsudku. Ustanovení § 79 odst. 1 věta druhá o. s. ř. žalobci neukládá formulovat návrh výroku rozsudku soudu, ale jen to, aby ze žaloby bylo patrno, čeho se domáhá. Žalobce uvede, čeho se domáhá, i tehdy, jestliže v žalobě přesně, určitě a srozumitelně označí (tak, aby to bylo možné z obsahu žaloby bez pochybností dovodit) povinnost, která má být žalovanému uložena rozhodnutím soudu. Požaduje-li žalobce peněžité plnění, musí být z žaloby patrno také to, jakou částku mu žalovaný má zaplatit; nemůže-li žalobce svůj peněžitý nárok přesně vyčíslit, musí jej uvést alespoň v přibližné výši.

29. Je-li žalobní petit přesný, určitý a srozumitelný, soud neporuší ustanovení § 155 odst. 1 o. s. ř. nebo ani jiné zákonné ustanovení, jestliže použitím jiných slov vyjádří ve výroku rozhodnutí stejná práva a povinnosti, kterých se žalobce domáhal. Pouze soud rozhoduje, jak bude formulován výrok jeho rozhodnutí; případným návrhem žalobce na znění výroku rozhodnutí přitom není vázán. Při formulaci výroku rozhodnutí soud samozřejmě musí dbát, aby vyjadřoval (z obsahového hlediska) to, čeho se žalobce žalobou domáhal; překročit žalobu a přisoudit něco jiného nebo více, než čeho se žalobce domáhal, může jen tehdy, jestliže řízení bylo možné zahájit i bez návrhu nebo jestliže z právního předpisu vyplývá ve smyslu ustanovení § 153 odst. 2 o. s. ř. určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2003 sp. zn. 21 Cdo 909/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura roč. 2003, pod č. 152).

30. Je-li žaloba nesprávným podáním (například pro rozpor obsahu vylíčených rozhodných skutečností se žalobním petitem tak, jako tomu bylo v posuzovaném případě), je soud povinen pokusit se postupem podle ustanovení § 43 odst. 1 o. s. ř., aby takové podání bylo opraveno. Není-li přes výzvu předsedy senátu žaloba opravena nebo doplněna a nelze-li pro tento nedostatek v řízení pokračovat, soud usnesením žalobu odmítne, jestliže žalobce byl o tomto následku poučen (srov. § 43 odst. 2 o. s. ř.). V případě, že žalobce neúplnost, neurčitost nebo nesrozumitelnost žaloby odstraní (ať z podnětu soudu nebo z vlastní iniciativy), popřípadě alespoň odstraní ty z vad, které brání dalšímu pokračování v řízení, je možné žalobu v řízení projednat a rozhodnout ve věci samé; v takovém případě platí (nastává fikce), že žaloba byla bez vad již od počátku, tj. ode dne, kdy byla podána u soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2001 sp. zn. 21 Cdo 2369/2000).

31. Promítnuto do poměrů posuzované věci okresnímu soudu bylo zcela jasné, čeho se žalobkyně domáhá, zcela zřejmé chyby se dopustila žalobkyně pouze ve formulaci návrhu rozsudečného výroku, který však účastník není ani povinen provádět. Chyba žalobního petitu pak měla zjevný původ v tom, že žalobkyně, ač zastoupena advokátem, nesprávně pochopila zákonnou formulaci„ vymáhat vlastním jménem na účet postupníka“ a tohoto postupníka uvedla do návrhu rozsudečného výroku jako osobu, které má být žalovaná zavázána rozsudkem přímo plnit, kdy žalobkyně z rozsudečného výroku vypadla zcela, ač byla označena jako účastník řízení a petit má obsahovat práva a povinnosti účastníků řízení. Pro úplnost odvolací soud dodává, že pokud by byl vadně formulovaný žalobní petit převzat do rozsudku a takové žalobě by i bylo vyhověno, pak by se jednalo o materiálně nevykonatelný rozsudek, neboť žalobkyni, jako účastnici řízení, by žádné právo, které by mohla jako oprávněná vlastním jménem v exekuci vymáhat, výrokem přiznáno nebylo, a osoba, která ani nebyla účastníkem řízení a které by bylo přisouzeno vůči žalované právo na zaplacení částky, by rovněž toto právo nemohla v exekuci vymáhat (a to ani vlastním jménem a ani prostřednictvím nepřímého zástupce), neboť rozsudek vydaný v řízení, jehož by faktoringová společnost nebyla účastníkem, by ji nezavazoval (viz § 159a odst. 1 o. s. ř.). Pokud žaloba obsahuje žalobní žádání, které by bylo materiálně nevykonatelné, jde vždy o vadu žaloby.

32. Odvolací soud má za dané procesní situace za to, že žaloba tak, jak byla podána, obsahovala zcela zjevný rozpor mezi skutkovými tvrzeními (vylíčením skutkového děje) a tím, jak byl zformulován žalobní petit (to, čeho se žalobkyně domáhala). Rozpor mezi tvrzeními a petitem je vždy vadou žaloby, na což je soud povinen reagovat procesním postupem dle § 43 o. s. ř., důsledkem neodstranění vady je pak odmítnutí žaloby a nikoliv její zamítnutí, jež je věcným projednáním žaloby. Pokud okresní soud postupoval tak, že žalobu zamítl, namísto toho, aby žalobkyni vyzval postupem dle § 43 o. s. ř. k odstranění vad žaloby, pochybil a jeho rozhodnutí je nesprávné, přičemž tento nesprávný procesní postup měl za následek nesprávné rozhodnutí (srovnej závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2001, sp. zn. 21 Cdo 2369/2000 a ze dne 24. 3. 2011, sp. zn. 21 Cdo 4810/2010).

33. Na tomto místě zároveň odvolací soud zdůrazňuje, že dříve než o věci rozhodl, byla tato vada žaloby odstraněna podáním žalobců b) a c) ze dne [datum] (na čl. 157 spisu), které nesprávně nazvali změna žaloby dle § 95 o. s. ř. O návrhu na změnu žaloby, o kterém by příslušelo odvolacímu soudu rozhodovat, se nejednalo. Soud totiž vždy posuzuje procesní úkon účastníků dle jeho obsahu (§ 41 odst. 2 o. s. ř.), i když je úkon nesprávně označen. Z tohoto procesního úkonu a jeho obsahu je zcela zřejmé, že se jedná o odstranění vady ve formulaci žalobního petitu, kdy žalované má být uložena povinnost zaplatit předmětnou částku přímo žalobcům a nikoliv třetí osobě. Jelikož se obsahově o návrh na změnu žaloby nejednalo, nerozhodoval odvolací soud o změně žaloby.

34. Okresní soud veden nesprávným názorem, že se nejedná o vadu žaloby, zamítl žalobu jen proto, že formulaci žalobního petitu tak, jak byla provedena, nebylo možno vyhovět, aniž by se věcně blíže zabýval žalobou uplatněným nárokem po stránce jeho vzniku, existence a splatnosti. Rovněž se nezabýval ani věcnými námitkami žalované stran namítané nedůvodnosti žaloby a ani uplatněnou kompenzační námitkou. Za této situace postupoval odvolací soud ohledně nároku žalobců b) a c) na zaplacení částky 1 212 623,59 Kč s příslušenstvím dle § 219a odst. 2 o. s. ř. a rozsudek v tomto rozsahu spolu s výrokem o náhradě nákladů řízení mezi žalovanou a žalobci b) a c) zrušil a věc dle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení, jak ve výroku ad I. písm. b) tohoto rozsudku uvedeno.

35. V dalším řízení okresní soud ohledně zbývajícího předmětu řízení provede dokazování, bude se zabývat obranou žalované, rovněž její kompenzační námitkou, následně přijme skutkové a právní závěry a o zbývajícím předmětu řízení znovu rozhodne, rozhodne rovněž i o náhradě nákladů řízení, do nichž zahrne i náklady tohoto odvolacího řízení vzniklé mezi žalobci b) a c) a žalovanou.

Poučení