15 CO 132/2022 - 116

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Karly Nekolové a Mgr. Jana Rýznara ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa], [PSČ] [obec] zastoupený advokátkou [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa], [PSČ] [obec] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa] zastoupený advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení částky 491 000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. 3. 2022, č. j. 130 C 26/2020-92, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích I. a III. potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení částku 12 826 Kč k rukám zástupkyně žalobce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobci částku 491 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně z této částky za dobu od [datum] (správně [datum]) do zaplacení (výrok I.), žalobu v rozsahu 8% úroku z prodlení z částky 491 000 Kč za dobu od [datum] do [datum] (správně [datum]) zamítl (výrok II.) a uložil žalovanému náhradu nákladů řízení částkou 75 854 Kč (výrok III.).

2. Proti tomuto rozsudku, pouze však proti výrokům I. a III., podal žalovaný včasné odvolání, jímž se domáhal jeho změny tak, že žaloba bude zamítnuta a žalovanému bude přiznána náhrada nákladů řízení. Okresnímu soudu vytýkal nesprávné skutkové závěry, zejména pak závěr o tom, že bylo prokázáno, že platba částky 200 000 Kč dne [datum] byla skutečně platbou, která svým účelem měla představovat část vkladu tichého společníka – žalobce. Ač žalovaný nerozporuje, že tato bankovní operace proběhla, bylo na žalobci, aby prokázal její účel, tedy že se jednalo o úhradu části vkladu tichého společníka do podnikání žalovaného. Žádný důkaz k tomuto tvrzení však ze strany žalobce nebyl navržen ani proveden, stejně jako účel nebyl prokázán ani u hotovostního výběru ve výši 800 000 Kč ze dne [datum]. Žalovaný poukázal na své dřívější námitky o nelogičnosti žalobcem tvrzeného postupu úhrady jeho vkladu, přestože smlouva obsahovala dohodu obou stran o úhradě vkladu žalobce do podnikání žalovaného do data [datum], a to na ve smlouvě uvedený bankovní účet. Není tedy důvod, aby v poslední den splatnosti žalovaný narychlo změnil způsob úhrady a zvolil její komplikovanou formu, kdy část peněz si vybíral osobně ze společného účtu, část si nechával uhradit v hotovosti a poslední část dostal uhrazenu prakticky až měsíc po tvrzené dohodě o změně. Z odůvodnění rozhodnutí okresního soudu nadto ani neplyne, kdy konkrétně a jakou částí mělo být uhrazeno na vklad tichého společníka oněch 500 000 Kč. Pokud dohoda o změně úhrady odkazuje na výběr částky 800 000 Kč a převod částky 200 000 Kč, není zřejmé, jak soud dospěl k závěru, že z těchto bankovních operací na vklad žalovaného připadla právě částka 500 000 Kč a nikoliv částka nižší. Zdůraznil, že ke dni [datum] nebylo uhrazeno ještě 600 000 Kč. Dohoda o změně způsobu úhrady by se tedy musela týkat celé této částky, svědkyně [příjmení] však vypovídala pouze o částce 500 000 Kč. Nadto mezi výběrem z [datum] a bankovním převodem z [datum] je zařazena hotovostní platba z [datum], ovšem pouze ve výši 100 000 Kč, kdy není zřejmé, proč k úhradě zbývající části vkladu nedošlo rovnou dne [datum]. Dokonce se naskýtá nezodpovězená otázka, proč nedošlo dne [datum] k zadání bankovního převodu k úhradě zbývající části vkladu, pokud měl žalobce na svém účtu dostatek finančních prostředků, a dále proč k doplacení částky 100 000 Kč formou bankovního převodu částky 200 000 Kč mělo dojít až dne [datum], pokud splatnost byla dohodnuta na den [datum]. Dle žalovaného žalobce nijak neprokázal, že by bankovní operace z [datum] a [datum] souvisely se smlouvou o tichém společenství. Ač podle tvrzení žalobce měl žalovaný sám navrhnout změnu způsobu úhrady, nedávají smysl ani další okolnosti, např. skutečnost, že v době výběru částky 800 000 Kč byl na účtu č. [bankovní účet] zůstatek vyšší, než jak tvrdí žalobce, tj. částka 1 262 661,19 Kč. Po výběru částky 800 000 Kč se zůstatky na tomto účtu nadále navyšovaly. Podle tvrzení žalobce nebyl na uvedeném účtu dne [datum] dostatek finančních prostředků, aby byla uhrazena zbývající část vkladu, v dané chvíli 600 000 Kč. Proto měl dle jeho tvrzení žalovaný vyčkávat, až na bankovním účtu bude dostatek finančních prostředků pro platbu ve výši 200 000 Kč, přestože na bankovním účtu po výběru částky 800 000 Kč zbyla částka 462 661,19 Kč. K žalobcem tvrzené nutnosti rezervy na uvedeném účtu k úhradě energií a jiných nákladů pak žalovaný namítal, že ani k tomuto tvrzení žalobce žádné důkazy nenavrhl. Žalovaný však poukázal na vlastní tvrzení žalobce, že na účtu bylo potřeba ponechat rezervu 150 000 Kč až 200 000 Kč. Dle žalovaného tedy jen podle tvrzení žalobce nebyl žádný důvod, proč nevybrat prostředky z tohoto účtu na úhradu vkladu žalobce již dne [datum]. V případě výslechu svědkyně [příjmení] pak žalovaný upozornil na to, že svědkyně na doplňující dotaz svou výpověď upřesnila tak, že nebyla přímou svědkyní jednání mezi účastníky, její svědectví bylo zprostředkované s tím, že výsledek jednání jí sdělil žalobce, což významným způsobem omezuje vypovídající schopnost informací, které svědkyně při výpovědi sdělila. Současně nebyla vysvětlena výpověď svědkyně v části, podle které jí měl žalobce sdělit, že další den přijde žalovaný a bude se platit další část vkladu. Jestliže tedy byla plánovaná na den [datum] další platba prostřednictvím příkazu do banky, je zcela nepochopitelné, proč by se měl žalovaný dostavit do kanceláře žalobce, když přítomnosti žalovaného pro platební příkaz nebylo potřeba. Současně žalovaný poukázal na to, že první z příkazů byl bance předložen dne [datum], jímž byla na účet žalovaného poukázána částka 500 000 Kč, která byla na jeho účet připsána dne [datum]. Dny [datum] a [datum] byly dny víkendu. Přesto svědkyně vypověděla, že den, kdy se žalovaný dostavil, byl dnem navazujícím dalším, aniž by se svědkyně zmínila, že mezi vyhotovením příkazu k bance a návštěvou žalovaného byla nějaká časová prodleva. Svědkyně také vypověděla, že žalobce měl omezen platební příkaz limitem 500 000 Kč. Platba zadaná bance dne [datum] byla uhrazena na určený účet [datum], tj. druhý pracovní den. Údajně plánované další zadání platby dne [datum] by tedy při splatnosti téhož dne nebylo možno dodržet. Lze předpokládat připsání na účet žalovaného až dne [datum]. Při limitu plateb, jak je vypověděla svědkyně, by však bylo platbu podílu žalobce nutno rozdělit do třech plateb, přesto se svědkyně o další platbě nezmiňovala, což dle žalovaného potvrzuje, že žalobce se na úhradu celého vkladu ani nepřipravoval. K věrohodnosti svědkyně [příjmení] pak žalovaný namítal, že dlouhodobě pracovala pro žalobce, nejméně od roku [rok] do [rok] a následně na tzv. dohodu až do svého odchodu do důchodu. Lze tedy předpokládat, že měla k žalobci velmi dobrý vztah, je osobou poměrně blízkou žalobci a je proto nutno její výpověď brát s rezervou. Podle okresního soudu došlo ke změně smlouvy o tichém společenství ohledně vkladu tichého společníka z původního bankovního převodu na účet [bankovní účet], aniž by však bylo zmíněno, zda dohodou došlo i ke změně splatnosti. Z provedeného dokazování tedy neplyne, co konkrétně mělo být obsahem změny smlouvy o tichém společenství sjednané dne [datum], zda mělo dojít k úhradě hotovostně nebo na jiný bankovní účet a zda byla prodloužena lhůta pro zaplacení vkladu. Současně nebyl proveden ani žádný důkaz k tvrzení, komu náleží účet, na který byla poukázána částka 200 000 Kč. Závěr okresního soudu o úhradě vkladu žalobce je pak údajně podporován tím, že žalovaný hradil žalobci průběžně zisk z tichého společenství po dobu několika let, aniž by zároveň rozporoval, že vklad ze strany žalobce nebyl zcela uhrazen. K tomu žalovaný uvedl, že ani úhrady na dosažený zisk v rámci měsíčních plateb 11 000 Kč neodpovídají dohodnutému podílu na zisku dle smlouvy o tichém společenství, z níž ani nevyplývá, že by tyto platby měly být prováděny na měsíční bázi. Naopak z článku IV. vyplývá, že nárok vzniká sice za každý rok, ale vyplacen bude společně s vratkou vkladu po zániku smlouvy o tichém společenství. Z toho, že žalovaný průběžně hradil platby na zisk, nelze tedy bez dalšího omezení dovozovat, že by byl celý vklad splacen. To, že žalovaný nenamítal neúplnou úhradu vkladu ze strany žalobce, taktéž není schopno potvrdit, zda k plné úhradě došlo či nikoliv, když ani žalobce, byť tvrdí, že mu náležely částky vyšší, se dalších částek ze zisku nedomáhal. Současně se nedomáhal ani potřebných informací o ekonomickém výsledku podnikání žalovaného. Dále žalovaný nesouhlasil se závěrem okresního soudu, že změnu smlouvy o tichém společenství v její nepodstatné části je možno učinit i ústně. Zdůraznil, že ust. § 673 odst. 2 zák. č. 513/1991 Sb. – obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“) pro tento smluvní typ vyžaduje písemnou formu. Ust. § 263 odst. 2 obch. zák. neumožňuje stranám odchýlit se od základních ustanovení, tedy ani od požadavku na písemnou formu. I kdyby tedy došlo k ústnímu sjednání takové změny, byla by tato absolutně neplatná ve smyslu § 40 zák. č. 40/1964 Sb. – občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“). Žalovaný rovněž upozornil na to, že v rámci jednání soudu dne [datum] v návaznosti na provedení důkazu emailem z [datum] namítl, že ve smyslu uzavřené smlouvy o tichém společenství se o podíl na ztrátě snižuje vklad tichého společníka. Ačkoliv z tohoto provedeného důkazu plyne, že podnikání označené jako [anonymizována dvě slova] dosáhlo v roce [rok] ztráty ve výši 878 920 Kč, rozhodující soud se tímto tvrzením vůbec nezabýval. I kdyby tedy žalobce uhradil celý vklad ve výši 1 100 000 Kč, nemohl soud zhodnotit, zda nedošlo ke zkrácení tohoto vkladu o podíl žalobce na ztrátě společnosti.

3. Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako správného. K výběru částky 800 000 Kč ze společného účtu týkajícího se hospodaření s domem v podílovém spoluvlastnictví účastníků uvedl, že ač na účtu bylo zhruba k datu výběru o 400 000 Kč více, bylo třeba hradit faktury za média a na účtu ponechat dostatek finančních prostředků na tyto úhrady. Částka 200 000 Kč pak byla žalovaným převedena na účet [anonymizována dvě slova], tj. na účet, který se týkal podnikání, do kterého žalobce vkládal finanční prostředky. Jak je žalobci známo, žalovaný měl v posuzovaném období finanční problémy a sám neměl dostatek finančních prostředků, aby žalobci jeho podíl na zisku z nájmu přímo zaplatil. To, že byl zaplacen celý vklad, plyne taktéž ze skutečnosti, že poté, co další z tichých společníků [příjmení] nebyl schopen svůj vklad zaplatit, došlo v říjnu [rok] ke změně smlouvy o tichém společenství tak, že se účastníci dohodli na vyšším podílu žalobce na zisku z podnikání žalovaného, neboť v té době již společně podnikaly tři osoby, mimo žalobce a žalovaného to byl dále [jméno] [příjmení].

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadených výrocích I. a III., včetně řízení jeho vydání předcházejícího, ve smyslu ust. § 212a odst. 1, 2, 4 a 5 o. s. ř. a žádné vady řízení uvedené v § 229 odst. 1 a 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř. neshledal. Po takto provedeném přezkumu pak dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

5. Z obsahu spisu se podává, že v řízení zahájeném dne [datum] se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 491 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení. Skutkově tvrdil, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o tichém společenství, v níž se žalobce jako tichý společník zavázal zaplatit žalovanému vklad ve výši 1 100 000 Kč do [datum] na účet žalovaného č. [bankovní účet]. Následně se však účastníci ústně dohodli na změně způsobu úhrady vkladu, neboť na základě zrušení konkursního řízení vrátila správkyně konkursní podstaty příjmy z nájmu bytů v domě v podílovém spoluvlastnictví účastníků na adrese [ulice a číslo] v [obec] za období trvání konkursního řízení účastníkům dle jejich dohody na účet uvedený na jméno žalovaného č. [bankovní účet] Celkem bylo na tento účet vráceno 1 727 207 Kč a v hotovosti 20 717 Kč, přičemž se jednalo o příjmy z nájmu společné oběma účastníkům řízení. Kromě této částky byl zůstatek na uvedeném účtu k [datum] dalších 532 508 Kč, kdy se jednalo o příjmy z nájmu bytu v uvedeném domě, které měly být mezi účastníky rozděleny rovným dílem. Částku 1 000 000 Kč žalovaný skutečně z účtu vybral, a to tak, že dne [datum] vybral v hotovosti částku 800 000 Kč a dne [datum] částku 200 000 Kč převedl z tohoto účtu na účet [anonymizována dvě slova], jenž měl sloužit ke společnému podnikání účastníků, a použil ji jako vklad pro podnikání tichého společníka ze strany žalobce. Nad tuto částku žalobce uhradil žalovanému dne [datum] ještě v hotovosti částku 100 000 Kč. Tímto způsobem byl zaplacen žalovanému vklad ve výši 1 100 000 Kč. Ačkoliv žalobce žalovaného k úhradě žalované částky vyzýval, tato nebyla uhrazena. Posléze žalobce změnil svá tvrzení o způsobu úhrady vkladu tichého společníka tak, že dne [datum] poukázal na účet uvedený ve smlouvě částku 500 000 Kč. Dne [datum] zaplatil žalovanému v hotovosti částku 100 000 Kč, o čemž svědčí příjmový pokladní doklad. Z částky vybrané žalovaným v celkové výši 1 000 000 Kč pak připadla na vklad žalobce , tj. částka 500 000 Kč.

6. Žalovaný nárok žalobce neuznal a navrhl zamítnutí žaloby. Potvrdil, že účastníci skutečně dne [datum] uzavřeli smlouvu o tichém společenství, na jejímž základě se žalobce zavázal podílet na podnikání žalovaného vkladem ve výši 1 100 000 Kč, jenž měl být zaplacen ve lhůtě do [datum] na účet žalovaného č. [bankovní účet]. Tímto způsobem měl žalobce jako tichý společník profitovat z podnikání žalovaného inkasováním podílu na zisku z podnikatelské činnosti specifikované v uzavřené smlouvy o tichém společenství. Žalovaný učinil nesporným, že průběžně hradil žalobci podíl na zisku. Naproti tomu sporným činil tvrzení žalobce o tom, že žalobce poskytl žalovanému celý dohodnutý vklad ve výši 1 100 000 Kč, když naopak tvrdil, že žalobcem byla uhrazena toliko částka 600 000 Kč Smlouva o tichém společenství zavázala žalovaného vrátit po ukončení tichého společenství vklad žalobci. Tomuto závazku žalovaný dostál, když po ukončení tichého společenství vrátil žalobci vloženou částku celkem ve výši 609 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobce nikdy neposkytl vyšší vklad než 600 000 Kč, neměl ani žalovaný povinnost vracet mu částku vyšší, než kolik byla skutečně poskytnuta.

7. V průběhu řízení účastníci učinili nesporným, že mezi žalobcem jako tichým společníkem a žalovaným jako podnikatelem byla dne [datum] uzavřena smlouva o tichém společenství, a to na dobu určitou do [datum], jíž se žalobce zavázal poskytnout vklad do podnikání žalovaného v částce 1 100 000 Kč ve lhůtě do [datum] na účet č. [bankovní účet]. Vklad byl určen na podnikání žalovaného související s podnikatelskou činností„ [anonymizována dvě slova]“. Žalovaný byl dne smlouvy povinen vyplácet žalobci jakožto tichému společníkovi podíl na zisku za kalendářní rok ve výši zisku. Dne [datum] žalobce uhradil část vkladu v hotovosti částkou 100 000 Kč. Ve smlouvě bylo ujednáno, že po jejím zániku je žalovaný povinen vrátit žalobci vklad zvýšený či snížený o podíl na výsledku podnikání žalovaného. Žalovaný průběžně vyplácel žalobci podíl na zisku. Účet č. [bankovní účet] sloužil účastníkům k hospodaření v souvislosti s nájmy plynoucími z nájemního vztahu v bytovém domě na ulici [ulice a číslo] v [obec].

8. Okresní soud pak konstatoval, že mezi účastníky bylo sporné zejména tvrzení žalobce, že poskytl vklad v celé výši 1 100 000 Kč, včetně jeho dalšího tvrzení, že mezi stranami došlo k dohodě o změnu způsobu úhrady vkladu žalobce. Okresní soud provedl v řízení dokazování listinami předloženými účastníky, spisem PČR, Městského ředitelství Policie Ostrava, týkajícím se trestního oznámení žalovaného na zástupkyni žalobce a výslechem svědkyně [příjmení], dlouholeté zaměstnankyně advokátní kanceláře žalobce, a dospěl k závěru, že mezi stranami skutečně došlo k dohodě o změně způsobu úhrady vkladu žalobce tak, jak žalobce tvrdil, jejíž existenci opřel o výslech svědkyně [příjmení] i časovou osu skutkové verze žalobce, která korespondovala se skutkovými zjištěními soudu. Okresní soud tak měl za prokázané, že výběr částky 800 000 Kč dne [datum] a převod částky 200 000 Kč dne [datum] z účtu [bankovní účet], který se týkal hospodaření se společným domem účastníků na adrese [ulice a číslo] v [obec], provedl žalovaný, který byl majitelem účtu a jako jediný měl v posuzovaném období k účtu dispoziční oprávnění. Dále měl okresní soud za prokázané, že žalobce poskytl vklad v celé výši, neboť dne [datum] žalobce uhradil část v hotovosti ve výši 100 000 Kč, dne [datum] dal příkaz k úhradě 500 000 Kč, která byla na účet sjednaný ve smlouvě připsaná dne [datum], a na základě dohody o změně způsobu úhrady vkladu bylo z výběru částek 800 000 Kč a převodu částky 200 000 Kč z účtu [bankovní účet] na vklad žalobce užito 500 000 Kč. Následně žalovaný žalobci průběžně po dobu několika let platil podíl na zisku, jak sám vypověděl v rámci podání vysvětlení policejnímu orgánu dne [datum], kdy sdělil, že od [datum] do [datum] žalobci nosil měsíčně částku 11 0000 Kč. Současně bylo v řízení prokázáno, že oba účastníci požádali správkyni konkursní podstaty Bytového družstva [ulice a číslo] v [obec], aby peněžní prostředky související se správou uvedené budovy v [obec] byly vyplaceny ve prospěch účtu č. [bankovní účet]. Závěr o tom, že žalobce vyzval žalovaného k vrácení části nevráceného vkladu ve výši 491 000 Kč a že žalobce žalovanému zaslal dne [datum] předžalobní upomínku, pak okresní soud učinil z listiny nazvané„ Výzva k vrácení vkladu“ ze dne [datum] a z podacího lístku.

9. V rámci právního posouzení věci pak okresní soud postupoval podle právní úpravy platné v době uzavření předmětné smlouvy o tichém společenství, zejména podle obchodního zákoníku platného do [datum]. Uvedl, že i když je pro smlouvu o tichém společenství v § 263 odst. 2 obch. zák. stanovena povinná písemná forma, jejími pojmovými a obligatorními znaky jsou pouze označení účastníků řízení, určení hodnoty a předměty vkladu, závazek tichého společníka k poskytnutí vkladu podnikateli, určení podílu tichého společníka na zisku podnikatele, jakož i na ztrátě ve stejné výši, závazek podnikatele k placení části čistého zisku (po odečtení povinného přídělu do rezervního fondu, je-li podnikatel povinen tento fond vytvářet). Ujednání o způsobu úhrady vkladu však podstatnou náležitostí smlouvy není a strany se tak mohly dohodnout na změně tohoto způsobu, a to i ústně, když tento závěr je dle okresního soudu zcela v souladu se zásadou smluvní volnosti stran. Podle okresního soudu žalobce v řízení prokázal svou skutkovou verzi, totiž že žalovaný po uzavření smlouvy navrhl změnu způsobu úhrady vkladu žalobce tak, aby část vkladu ve výši 500 000 Kč byla uhrazena z peněžních prostředků obdržených od správkyně konkursní podstaty bytového družstva [adresa], což žalobce akceptoval, a tímto způsobem byla dohoda o změně způsobu úhrady vkladu žalobce platně a účinně uzavřena. Tomu dle okresního soudu odpovídaly i časové souvislosti provedených kroků, kdy smlouva byla uzavřena dne [datum], žalobce se zavázal vklad zaplatit na dohodnutý účet do [datum]. Dne [datum] dal příkaz k úhradě první části vkladu, a to částky 500 000 Kč, která byla na účet uvedený ve smlouvě připsána dne [datum]. Poté žalovaný navrhl žalobci uzavření dohody o změně způsobu úhrady vkladu způsobem popsaným, čemuž zcela odpovídá skutkové zjištění, že dne [datum] byla žalovaným vybrána z účtu č. [bankovní účet] částka 800 000 Kč, a následně dne [datum] byla z tohoto účtu na účet č. [bankovní účet], nazvaný účet [anonymizována dvě slova], převedena částka 200 000 Kč. Dne [datum] pak žalobce v hotovosti žalovanému zaplatil částku 100 000 Kč, čímž byl zaplacen vklad žalobce v celé výši 1 100 000 Kč Okresní soud dále akcentoval, že závěru, že žalobce splatil vklad v plné výši, odpovídá i zjištění, že žalovaný žalobci průběžně po dobu několika let platil podíl na zisku, jak bylo mezi stranami nesporné, a současně nebylo v řízení tvrzeno ani jinak nevyšlo najevo, že by žalovaný po dobu účinnosti smlouvy splacení vkladu rozporoval. Okresní soud dále poukázal na znění ust. § 679 a 680 obch. zák., z nichž plyne, že účast tichého společníka na podnikání zaniká uplynutím doby, na kterou byla uzavřena, k čemuž v tomto konkrétním případě došlo dne [datum], jak bylo sjednáno ve smlouvě. Po zániku smlouvy byl pak žalovaný jako podnikatel povinen vrátit žalobci jako tichému společníkovi vklad zvýšený nebo snížený o jeho podíl na výsledku podnikání, v tomto případě tedy částky 1 100 000 Kč, ze které žalovaný podle nesporných tvrzení žalobci zaplatil částku 609 000 Kč a z níž tedy zbývá uhradit 491 000 Kč. Pokud jde o splatnost nároku žalobce na doplatek jím poskytnutého vkladu do podnikání žalovaného, tato dle závěru okresního soudu nastala v souladu s ust. § 340 odst. 2 obch. zák. na základě písemné výzvy žalobce k plnění ze dne [datum], odeslané žalovanému dne [datum], v níž žalobce žalovanému stanovil lhůtu k plnění do 10 dnů od doručení výzvy. Podle pravidelného běhu věcí doručení nastalo třetím pracovním dnem po odeslání této výzvy, což připadlo na den [datum] Poslední den lhůty k plnění určené žalobcem tak připadl na pondělí [datum] (v rozsudku okresního soudu nesprávně uvedeno datum [datum]), kdy nastala splatnost nároku žalobce na vrácení vkladu. Jako nedůvodnou pak okresní soud shledal žalovaným vznesenou námitku promlčení nároku žalobce, neboť žalobci vznikl nárok na vrácení vkladu nejdříve ke dni [datum]. Čtyřletá promlčecí doba ve smyslu ust. § 391 odst. 1 obch. zák. počala běžet následujícího dne a k datu [datum], kdy byla žaloba podána, neuplynula, přičemž na (ne) promlčení nároku žalobce nemohla mít vliv skutečnost, že žaloba byla podána u místně nepříslušného Okresního soudu v Opavě Okresní soud proto nárok žalobce co do žalované částky s úrokem z prodlení za dobu od [datum] (správně [datum]) do zaplacení shledal důvodným a v této části žalobě vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí. Výrokem II. pak okresní soud částečně zamítl nárok žalobce na zaplacení úroku z prodlení za dobu od [datum] do [datum] (nesprávně uvedeno datum [datum]), ve které žalovaný nebyl v prodlení s vrácením žalované částky. Žalobci pak s odkazem na ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal plnou náhradu nákladů řízení, kterou vyčíslil na částku 75 854 Kč.

10. U odvolacího jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích.

11. Odvolací soud konstatuje, že přebírá jako správná skutková zjištění, která okresní soud učinil na základě řádně provedeného dokazování.

12. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu okresního, že dne [datum] byla mezi žalobcem jako tichým společníkem a žalovaným jako podnikatelem uzavřena písemná smlouva o tichém společenství dle ust. § 673 a násl. obch. zák., z níž se i k datu rozhodování soudu práva a povinnosti vzniklé ve smyslu ust. § 3028 odst. 3 o. z. řídí dosavadními právními předpisy, tj. předpisy platnými v době uzavření smlouvy, jak správně uvedl okresní soud.

13. Na základě této smlouvy vznikla žalobci povinnost zaplatit žalovanému vklad do jeho podnikání ve výši 1 100 000 Kč a současně právo podílet se na zisku i ztrátě z podnikání žalovaného s podílem ve výši , který byl písemným dodatkem č. 1 k této smlouvě ze dne [datum] zvýšen na 1/3. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou do [datum] s tím, že v článku IV. se žalovaný jako podnikatel zavázal po zániku smlouvy vrátit žalobci vklad zvýšený či snížený o podíl žalobce na výsledku podnikání.

14. Pokud jde o splatnost vkladu žalobce a způsob (místo) jeho úhrady, bylo mezi účastníky v článku III. dohodnuto, že vklad bude zaplacen v termínu do [datum] na účet podnikatele u GE Money Bank, a. s., č. účtu [bankovní účet].

15. Jak bylo v řízení prokázáno, v souladu se smlouvou byla zaplacena částka 500 000 Kč, tato byla uhrazena bezhotovostně z účtu žalobce a připsána byla na účet žalovaného uvedený ve smlouvě dne [datum]. Pokud jde o úhradu zbývající části vkladu ve výši 600 000 Kč, pak žalobce tvrdil, že dne [datum] byla na návrh žalovaného v advokátní kanceláři žalobce uzavřena ústní dohoda o změně způsobu úhrady této části vkladu tak, že částka 500 000 Kč měla být vyzvednuta z účtu žalovaného č. [bankovní účet], k němuž měl výhradní dispoziční oprávnění pouze žalovaný a na kterém byly uloženy společné prostředky obou účastníků související s výběrem nájemného z domu v jejich podílovém spoluvlastnictví na adrese [adresa], na nějž byly rovněž připsány částky vyplacené správkyní konkursní podstaty Bytového družstva [adresa], v souvislosti se skončením konkursního řízení, jak bylo mezi účastníky nesporné. Uvedenou částku pak žalovaný ve prospěch úhrady vkladu žalobce co do částky 500 000 Kč vybral v hotovosti dne [datum] částkou 800 000 Kč a dále bezhotovostním převodem částky 200 000 Kč na účet č. [bankovní účet] nazvaný„ [anonymizována dvě slova]“, tedy tak, jak byla ve smlouvě o tichém společenství vymezena podnikatelská činnost žalovaného, na níž se žalobce mínil podílet vkladem tichého společníka. Částku 100 000 Kč určenou na vklad žalobce do podnikání žalovaného pak žalovaný převzal od žalobce v hotovosti dne [datum], jak bylo mezi účastníky nesporné, kdy z vybraných či převedených částek měla na vklad žalobce připadnout jejich polovina.

16. Odvolací soud nesdílí názor soudu okresního, že ústně uzavřenou dohodou ze dne [datum] byla platně změněna písemně sjednaná smlouva o tichém společenství, pro kterou ust. § 673 odst. 2 obch. zák. nadto stanoví obligatorně písemnou formu. Odvolací soud současně dává za pravdu odvolací argumentaci žalovaného, že smlouvy, u nichž je ze zákona předepsaná písemná forma, mohou být ve smyslu ust. § 40 odst. 2 zák. č. 40/1964 Sb. – občanský zákoník, platného do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“) změněny nebo zrušeny pouze písemně, a to bez ohledu na skutečnost, zda touto dohodou měla či neměla být změněna či zrušena podstatná ujednání daného smluvního typu či ujednání svou povahou vedlejší, jako je např. způsob úhrady vkladu tichého společníka. Následkem nedodržení zákonem stanovené formy právního úkonu je pak dle ust. § 40 odst. 1 obč. zák. jeho neplatnost, a to neplatnost absolutní, přičemž odvolací soud v tomto směru považuje za přiléhavý odkaz žalovaného na nález Ústavního soudu ze dne 12. 7. 2011, sp. zn. I. ÚS 1264/11, ze kterého plyne, že písemně uzavřenou smlouvu se sjednanou výhradou změn v písemné podobě lze změnit i jinou formou (např. ústně učiněnými právními úkony), není-li včas namítaná jejich relativní neplatnost; tento závěr se netýká smluv, u nichž písemnou formu stanoví zákon.

17. Odvolací soud tak uzavírá, že k platné dohodě o způsobu úhrady části vkladu žalobce nad dříve zaplacenou částku 500 000 Kč nedošlo.

18. Přesto však odvolací soud dospěl k závěru, že žalobce svou povinnost k úhradě vkladu v celé výši 1 100 000 Kč beze zbytku splnil.

19. Ve shodě se soudem okresním má i odvolací soud za prokázané, že dne [datum] účastníci jednali o tom, že část vkladu žalobce co do částky 500 000 Kč bude zaplacena z prostředků na účtu žalovaného č. [bankovní účet], který, jak bylo mezi účastníky nesporným, sloužil účastníkům k hospodaření v souvislosti s nájemným plynoucím z nájemních vztahů v bytovém domě na ulici [ulice a číslo] v [obec], a na který dle žádosti obou účastníků správkyně konkursní podstaty Bytového družstva [adresa], vyplatila po skončení konkursního řízení peněžní prostředky související se správou uvedené budovy. Z tohoto účtu žalovaný vybral dne [datum] hotovost ve výši 800 000 Kč a dne [datum] provedl převod prostředků ve výši 200 000 Kč, z nichž připadla na vklad žalovaného částka 500 000 Kč.

20. Že právě o tomto způsobu úhrady vkladu žalobce účastníci dne [datum] jednali, bylo prokázáno výpovědí svědkyně [příjmení], zaměstnankyně advokátní kanceláře žalobce, která uvedla, že se uvedeného dne žalovaný dostavil do advokátní kanceláře žalobce a bezprostředně po jednání účastníků v kanceláři žalobce ji tento informoval, že se nebude podávat dříve připravený příkaz k úhradě částky 500 000 Kč (v pořadí druhé platby totožné částky na vklad žalobce), neboť se účastníci dohodli, že tento vklad tichého společníka žalovaný vybere z prostředků zaslaných správkyní konkursní podstaty na shora uvedený účet žalovaného.

21. Ač lze dát žalovanému za pravdu, že svědkyně [příjmení] nebyla přímým účastníkem jednání stran o shora uvedeném a měla pouze informaci zprostředkovanou žalobcem bezprostředně po skončení tohoto jednání účastníků, a tedy pro účely prokázání obsahu jednání stran představuje toliko důkaz nepřímý, má odvolací soud za to, že o tento důkaz je možno opřít zjištění soudu o uskutečněném jednání stran popsaného obsahu, neboť spolu s dalšími zjištěnými i mezi účastníky nespornými skutečnostmi tvoří ucelený systém, z něhož lze vyvodit logické souvislosti i vysokou pravděpodobnost správnosti jejich vypovídací hodnoty. Těmito dalšími, v řízení vyšlými najevo či mezi účastníky nespornými skutečnostmi, které dosvědčují, že k jednání stran o odlišném způsobu úhrady části vkladu žalobce došlo a současně že žalovaný tento způsob úhrady vkladu žalobce akceptoval, je pak to, že v rozporu s ujednáním ve smlouvě žalovaný přijal dne [datum] od žalobce na úhradu vkladu v hotovosti částku 100 000 Kč, že žalobce neukončil smluvní vztah pro nesplnění povinnosti žalobce zaplatit sjednaný vklad v celé jeho výši, podobně jako s dalším tichým společníkem [příjmení], a do začátku soudního řízení, tj. téměř deset let, neupomínal žalobce o úhradu zbývající části vkladu, ani se o nesplnění této smluvní povinnosti žalobce nezmiňoval, např. před svědkyní [příjmení], která rovněž vypověděla, že žalovaný pravidelně nosil žalobci finanční obnos jako jeho podíl na zisk ze svého podnikání, jak bylo nadto v řízení mezi účastníky nesporným, což by jistě žalovaný jako bdělý podnikatel nečinil, když ve smyslu ust. § 677 odst. 1 věty druhé obch. zák., od kterého se účastníci v jejich smlouvě neodchýlili, nárok na podíl na zisku vzniká společníku až po dosažení původní výše vkladu. Pro závěr, že smluvní strana může akceptovat plnění uskutečněné jiným než platně sjednaným způsobem, jsou dle názoru odvolacího soudu použitelné závěry vyplývající z rozsudku Velkého senátu Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 1. 2013 ve věci sp. zn. 31 Cdo 3065/2009. Uvedené pak odvolací soud doplňuje tak, že ač žalovaný opakovaně poukázal na to, že žalobce neprokázal jím tvrzený způsob úhrady vkladu, sám odlišnou skutkovou verzi událostí nenabídl, netvrdil ani nevysvětlil, co bylo účelem jeho návštěvy v advokátní kanceláři žalobce dne [datum], nebylo-li jejím předmětem právě jednání o způsobu použití společných prostředků účastníků na účtu č. [bankovní účet] k částečné úhradě vkladu žalobce do podnikání žalovaného, stejně jako netvrdil, co bylo konkrétním důvodem operace s prostředky na uvedeném účtu dne [datum] a [datum]. Z tohoto důvodu pak nebylo možno potvrdit či vyvrátit ani žalovaným v odvolání namítanou nelogičnost žalobcem tvrzeného postupu stran při úhradě vkladu žalobce.

22. Pokud pak jde o věrohodnost svědkyně [příjmení], tato dle názoru odvolacího soudu není vyloučena ani snížena samotným zaměstnaneckým vztahem svědkyně k žalobci, který nadto již k datu výpovědi svědkyně netrval. Věrohodnost svědkyně nemůže být vyvrácena ani případným zjištěním, jaký byl stav účtu žalobce, ze kterého mínil podle výpovědi svědkyně uhradit žalovanému v pořadí druhou částku 500 000 Kč, k čemuž žalovaný při tvrzení, že na uvedeném účtu žalobce dostatečné prostředky nebyly, navrhl provedení důkazu výpisem z toho účtu žalobce k datu [datum]. Podle mínění odvolacího soudu tento důkaz není s to vyvrátit věrohodnost výpovědi svědkyně [příjmení], která ke stavu účtu žalobce, k němuž na pokyn žalobce vyhotovila příkaz k úhradě, ničeho nevypověděla, včetně toho, že by tento stav účtu žalobce k uvedenému datu vůbec znala.

23. Dle názoru odvolacího soudu tento nově v odvolacím řízení žalovaným vznesený důkazní návrh současně ve svém důsledku ani nesměřuje ke zpochybnění věrohodnosti výpovědi svědkyně [příjmení], nýbrž k tomu, aby byl skutkový stav zjištěný okresním soudem o způsobu úhrady části vkladu žalobce zjištěn jinak, než jak ho zjistil soud I. stupně na základě jím provedeného dokazování. Takto nově uplatněný důkaz v odvolacím řízení není důkazem přípustným ve smyslu ust. § 205 písm. c) o. s. ř. a nelze k němu, stejně jako k novému tvrzení žalovaného o tom, že žalobce k datu [datum] neměl na svém účtu dostatek prostředků k úhradě druhé platby částky 500 000 Kč, což žalobce rozhodně popřel, v odvolacím řízení ve smyslu ust. § 212a odst. 3 o. s. ř. přihlížet (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 7. 2003, sp. zn. 21 Cdo 818/2003). K tomu pak odvolací soud dodává, že žalovanému ničeho nebránilo uplatnit shora uvedená tvrzení a vznést tento důkazní návrh kdykoliv v řízení před okresním soudem, a to před nastoupením účinků koncentrace řízení ve smyslu ust. § 118b odst. 1 o. s. ř.

24. Smluvní vztah založený posuzovanou smlouvou o tichém společenství pak zanikl uplynutím sjednané doby, tj. ke dni [datum], když jiný, předčasný způsob zániku smluvního vztahu nebyl v řízení žádnou ze stran tvrzen. K prodloužení doby trvání smlouvy nemohlo dojít podle tvrzení žalobce ústně uzavřenou dohodou stran, když i tato ústně uzavřená dohoda stran o změně obligatorně písemné smlouvy o tichém společenství by byla absolutně neplatnou pro nedodržení zákonem předepsané formy právního úkonu ve smyslu ust. § 40 odst. 1 obč. zák.

25. Po zániku smluvního vztahu pak v souladu s ujednáním stran obsaženým v článku IV. smlouvy vzniklo žalobci jakožto tichému společníku právo na vrácení vkladu. Ač měl být tento vklad dle ujednání stran neodchylujícího se od ustanovení § 680 obch. zák. zvýšen či snížen o podíl tichého společníka na výsledku podnikání, tj. o podíl na zisku či ztrátě podnikatele, zvýšení vkladu o zisk nebylo v řízení tvrzeno, žalobce se podanou žalobou domáhal vrácení toliko přímo poskytnutých prostředků, resp. jejich nevrácené části, a zisk z podnikání žalovaného nebyl předmětem řízení. Stejně tak žalovaný, jemuž by tvrzení o ztrátě, o kterou se vklad snižuje, bylo ku prospěchu, ničeho takového netvrdil, tedy netvrdil, že by v době trvání smlouvy o tichém společenství bylo jeho podnikání ztrátové. Naopak žalovaný v řízení učinil nesporným, že žalobci vyplácel zisk, bez ohledu na to, zda formou zálohy či konečného vyúčtování, a to po celou dobu trvání smluvního vztahu účastníků, jak uvedl v rámci podání vysvětlení před orgány PČR. Žalovaný jako obezřetný podnikatel, jak již shora uvedeno, by jistě žalobci nevyplácel zisk, a to ani zálohově, bylo-li by jeho podnikání ztrátové. Poukaz žalovaného na znění smlouvy o tichém společenství, že se o podíl na ztrátě snižuje vklad žalobce, u jednání okresního soudu dne [datum], nelze dle názoru odvolacího soudu považovat za tvrzení, že žalovanému vznikla v době platnosti smlouvy o tichém společenství ztráta za konkrétní období a v konkrétní výši, kterou je zapotřebí započítat na zisk vyplacený žalobci a v důsledku ztráty ponížit vklad, jenž je podnikatel po skončení smluvního vztahu povinen tichému společníku vrátit. Pokud žalovaný mínil toto tvrzení nově uplatnit až v odvolacím řízení, jedná se opět v rozporu se zásadou koncentrace řízení a zásady neúplné apelace odvolacího řízení o tvrzení nové, ke kterému odvolací soud již přihlížet nemohl.

26. Bylo-li v řízení bezezbytku prokázáno, že žalobce podle platně uzavřené smlouvy o tichém společenství poskytl žalovanému vklad do jeho podnikání ve výši 1 100 000 Kč, který se nesnížil o ztrátu z podnikání žalovaného, jež v řízení nebyla tvrzena, a ze kterého žalovaný vrátil žalobci pouze částku 609 000 Kč, je správným závěr okresního soudu, že k vrácení vkladu tichého společníka zbývá žalovanému doplatit žalobci částku 491 000 Kč. Pokud jde o její splatnost, odvolací soud souhlasí se soudem okresním, že tato při absenci dohody o splatnosti vrácení vkladu nastala v souladu s ust. § 340 odst. 2 obch. zák. na základě předžalobní výzvy žalovaného ze dne [datum], doručené žalovanému dne [datum], ke dni [datum] (pondělí), když zjevná nesprávnost jinak věcně správného rozhodnutí, které se okresní soud v letopočtu data počátku prodlení žalovaného dopustil ve výrocích I. a II. ([datum] a [datum], namísto správných dat [datum] a [datum]), bude opravena okresním soudem postupem podle ust. § 164 o. s. ř.

27. Zbývá dodat, že za správný odvolací soud považuje také závěr okresního soudu o tom, že nárok žalobce uplatněný v tomto řízení není promlčen, byť jeho odůvodnění odvolací soud koriguje tak, že čtyřletá promlčecí doba uvedená v ust. § 397 obch. zák. nezačala běžet až od splatnosti nároku žalobce. Jak vyplývá z ustálené judikatury (např. rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3881/2009), není-li doba, kdy měl být závazek splněn nebo mělo být započato s jeho plněním (doba splatnosti) dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, a je-li splatnost pohledávky závislá na žádosti věřitele o plnění (srov. § 340 odst. 2 obch. zák.), neuplatní se ust. § 392 odst. 1 obch. zák. V takovém případě v souladu s ust. § 391 odst. 1 obch. zák. běží promlčecí doba počínaje dnem, kdy věřitel mohl dlužníka o plnění obchodního závazku poprvé požádat, bez ohledu na to, kdy věřitel takto skutečně učinil. V projednávaném případě, při zániku smluvního vztahu ke dni [datum], měl-li žalovaný vrátit žalobci vklad po zániku smluvního vztahu, měl tak učinit poprvé dne [datum]. Neučinil-li to, mohl žalobce dnem následujícím, tj. dne [datum], žalovaného o plnění požádat. Od tohoto dne tedy počala běžet promlčecí doba, jejíž poslední den připadl na den [datum], tj. den, kdy byla žaloba podána. Žalobce tedy u soudu uplatnil své právo včas, a to bez ohledu na skutečnost, jak již uvedl okresní soud, že žaloba byla podána u místně nepříslušného Okresního soudu v Opavě.

28. S ohledem na shora uvedené, proto pokud okresní soud výrokem I. žalobě co do částky 491 000 Kč s úrokovým příslušenstvím vyhověl, je jeho rozhodnutí správné a jako takové bylo v souladu s ust. § 219 o. s. ř. potvrzeno, a to včetně nákladového výroku III., který odvolací soud, na rozdíl od soudu okresního soudu, opírá o ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že žalobci náleží plná náhrada nákladů řízení, neboť měl v řízení neúspěch pouze v nepatrné části. Okresní soud rovněž správně stanovil výši této náhrady.

29. O náhradě nákladů odvolacího řízení pak bylo rozhodnuto dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobci, v tomto řízení zcela procesně úspěšnému, byla přiznaná plná náhrada nákladů řízení v částce 12 826 Kč sestávající z náhrady nákladů na jeho právní zastoupení u jednoho úkonu právní služby, a to u účasti u jednání odvolacího soudu, ve výši 10 300 Kč /§ 11 odst. 1 písm. g), § 7 bod 6 vyhl. č. 177/1996 Sb. – advokátní tarif, z náhrady paušálních výdajů zástupkyně žalobce k uvedenému úkonu právní služby ve výši 300 Kč a z náhrady za 21% DPH z částky 10 600 Kč ve výši 2 226 Kč (§ 14a odst. 1 advokátního tarifu).

30. K výši okresním i odvolacím soudem přiznané náhrady za právní zastoupení procesně úspěšného žalobce odvolací soud uvádí, že podle ust. § 151 odst. 2 věty první část před středníkem o. s. ř. je soudu uloženo určit výši odměny za zastupování advokátem podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním přepisem, a to s výjimkou případů, kdy aplikaci vyhlášky č. 177/1996 Sb. – advokátního tarifu odůvodňují okolnosti případu. Paušální sazby odměny za zastupování advokátem v jednom stupni byly stanoveny v tzv. přísudkové vyhlášce č. 484/2000 Sb., která byla zrušena ke dni 7. 5. 2013 nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013 ve věci sp. zn. Pl. ÚS 25/12. I když se původně právní praxe, zejména na základě rozhodnutí velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, přikláněla k názoru, že při neexistenci zákonné úpravy paušálních sazeb odměny advokáta v jednom stupni řízení je namístě aplikovat advokátní tarif a odměnu advokáta stanovit součtem odměn za jednotlivé v řízení provedené úkony právní služby, z aktuální judikatury Ústavního soudu (nález ze dne 7. 6. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3559/15), jakož i ze samotné judikatury Nejvyššího soudu (srov. rozsudek ze dne 25. 9. 2014 ve věci sp. zn. 21 Cdo 2811/2013, usnesení ze dne 18. 12. 2014 ve věci sp. zn. 21 Cdo 222/2014 a ze dne 30. 8. 2016 ve věci sp. zn. 22 Cdo 1025/2016), však plyne, že v takovém případě je soud povinen stanovit výši nákladů za zastupování na základě své volné, nikoliv však libovolné úvahy ve smyslu ust. § 136 o. s. ř. V podmínkách projednávané věci odvolací soud volnou úvahou dospěl k závěru stanovit výši odměny za právní zastoupení žalobce podle sazeb za úkon právní služby uvedených v advokátním tarifu, jehož aplikaci v této věci oba účastníci v souladu se shora popsaným názorovým vývojem na otázku náhrady nákladů za právní zastoupení a datum zahájení řízení legitimně očekávali, jak ostatně vyplývá ze způsobu, jakým účastníci náhradu za své advokátní zastoupení v řízení účtovali. Takto stanovená náhrada pak dle odvolacího soudu neodporuje pojetí spravedlivého uspořádání vztahů mezi účastníky také z hlediska náročnosti právního zastoupení žalobce v této věci.

31. Odvolací soud současně v projednávané věci ve smyslu ust. § 150 o. s. ř. neshledal takové okolnosti případu ani poměry účastníků, pro které by procesně úspěšnému žalobci zcela či zčásti právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů nepřiznal.

Poučení