15 CO 136/2022

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře – rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy Mgr. Pavla Přibyla a soudkyň JUDr. Ivany Kosové a JUDr. Marcely Pechové v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem trvale obec a číslo , PSČ obec t.č. obec a číslo , PSČ obec zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o uložení povinnosti umožnit výkon práva služebnosti a o vzájemné žalobě o určení neexistence práva věcného břemene o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 3. března 2022 č. j. 5 C 21/2019-570

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení v částce 82 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Shora citovaným rozsudkem uložil soud I. stupně žalované, aby umožnila žalobkyni nerušený výkon jejích práv vyplývajících ze smlouvy o zřízení služebnosti doživotního užívání nemovitostí ze dne [datum], zn. V [číslo] 2017 [číslo], tj. umožnit jí doživotní a bezplatné užívání nemovitých věcí zapsaných v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Vysočinu, Katastrální pracoviště Pelhřimov, na listu vlastnictví [číslo] pro obec Vystrkov a katastrální území Vystrkov u Humpolce jako pozemek parc. č. st. 230 zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa] rodinný dům a pozemek parc. [číslo] orná půda, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Zamítl vzájemnou žalobu žalované, jíž se domáhala určení, že pozemek parc. č. st. 230, jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa] a pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec], obec Vystrkov, nejsou zatíženy věcným břemenem užívání ve prospěch žalobkyně zřízeného na základě smlouvy o zřízení služebnosti doživotního užívání nemovitostí ze dne [datum], zn. V [číslo] 2017 [číslo] (výrok II.). Žalované pak uložil povinnost, aby zaplatila žalobkyni náklady řízení v částce 20 719,30 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Jedná se již o druhé rozhodnutí soudu I. stupně v dané věci, neboť jeho předchozí rozsudek ze dne 17. 5. 2021 č. j. 5 C 21/2019-414 byl usnesením zdejšího odvolacího soudu ze dne 23. 9. 2021 č. j. 15 Co 219/2021-456 zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. V něm odvolací soud vyslovil nesouhlas se závěrem soudu I. stupně o tom, že [jméno] [jméno] (dále též bývalý manžel žalované) se v rámci své svědecké výpovědi dovolal relativní neplatnosti předmětné smlouvy vůči žalobkyni. Poukázal na to, že takové dovolání je hmotněprávním jednostranným úkonem, kterým dotčená osoba dává účastníku jednoznačně najevo svoji vůli vyvodit z absence jejího souhlasu s právním jednáním zákonné důsledky a takový úkon musí být adresovaný, tj. musí výslovně směřovat vůči osobě, jíž je určen, k čemuž ale v dané věci nedošlo. Z obsahu výpovědi manžela žalované nevyplývá, že by přímo vznášel takovou námitku, že by činil vůči žalobkyni v tomto směru nějaké prohlášení. Jeho tvrzení, že o uzavření smlouvy nevěděl, že stavbu považuje za součást SJM, nelze za takovou námitku považovat. Jestliže tedy soud I. stupně své rozhodnutí založil na nesprávném závěru o neplatnosti smlouvy a nezabýval se dalšími skutečnostmi, na které žalovaná poukazovala, považoval odvolací soud rozsudek soudu I. stupně pro nedostatek důvodů za nepřezkoumatelný.

3. Soud I. stupně ve věci doplnil dokazování a následně s odkazem na své předchozí rozhodnutí ze [datum] setrval na svém závěru o vlastnických vztazích k pozemkům a domu [adresa] ve vztahu k výlučnému vlastnictví žalované a SJM s bývalým manželem žalované v době uzavření smlouvy o zřízení služebnosti. Jejich manželství bylo uzavřeno [datum] a žalovaná koupila pozemek parc. [číslo] o výměře 813 m2 na základě kupní smlouvy ze dne [datum], tedy před uzavřením manželství a pozemek tak nemůže být součástí SJM. I když podle listin konstatovaných v rámci obsahu spisů sp. zn. 5 C 119/2019 a 1 C 131/2019 byla z předmětného pozemku na základě kupní smlouvy z roku 2002 jeho část o výměře 14 m2 prodána a následně k němu byla přikoupena část o výměře 185 m2, stále se jednalo o pozemek ve výlučném vlastnictví žalované. I když následně byl z tohoto pozemku oddělen ještě pozemek st. [parcelní číslo], byl stále ve vlastnictví žalované. Pokud se týká stavby [adresa] na předmětné stavební parcele, výstavba byla zahájena v roce 1998 za trvání manželství žalované a bývalého manžela na základě stavebního povolení vydaného stejně jako následné kolaudační rozhodnutí v roce 2002 na žalovanou jako stavebníka. Stavba byla sice prováděna na pozemku ve výlučném vlastnictví žalované a není tedy nijak nelogické, že i ve stavebním řízení vystupovala jako stavebník. Fakticky však z listin předložených bývalým manželem žalované v předchozích řízeních vyplynulo, že již v roce 1999 stavební úřad vydával potvrzení o tom, že tehdejší manžel žalované je dalším stavebníkem, že se na stavbě podílel i finančně. Proto ke stavbě domu vzniklo společné jmění manželů dle § 143 odst. 1 písm. a) zák. č. 40/64 Sb., občanský zákoník, ve znění předpisů pozdějších. Pokud následně ohledně předmětné stavby domu a pozemků uzavřela žalovaná se žalobkyní smlouvu o zřízení služebnosti, byla oprávněna takovou smlouvu uzavřít pouze ohledně pozemku parc. [číslo] nikoli ohledně stavby na pozemku st. [parcelní číslo], neboť takovou smlouvu by ve smyslu § 714 odst. 1 o. z. musela uzavřít společně s tehdejším manželem, případně s jeho souhlasem. To se však nestalo. Bývalý manžel žalované se tedy mohl dovolat relativní neplatnosti smlouvy o zřízení služebnosti. Žalovaná soudu I. stupně sdělila, že bývalý manžel vznesl vůči žalobkyni námitku relativní neplatnosti předmětné smlouvy o zřízení služebnosti listinou ze dne [datum] s odůvodněním, že smlouva byla uzavřena bez jeho souhlasu, s jejím uzavřením nesouhlasí. Žalobkyně doručení této listiny potvrdila, nesouhlasila však s tím, že dům [adresa] postavený na pozemku st. [parcelní číslo], byl součástí SJM žalované a jejího bývalého manžela, a navíc vznesla námitku promlčení ve vztahu k uplatněné námitce relativní neplatnosti. Soud I. stupně opětovně vyslechl bývalého manžela žalované, který nejprve uváděl, že se o existenci služebnosti dozvěděl od svého tehdejšího právního zástupce, který to zjistil nahlédnutím do katastru nemovitostí v době, kdy bylo ohledně nich nařizováno předběžné opatření, někdy začátkem roku 2019. Soud však zjistil, že z podnětu žalobkyně bylo vůči bývalému manželovi žalované jako příslušníku Policie České republiky zahájeno řízení o přestupku proti občanskému soužití, kterého se měl dopustit [datum]. Dle obsahu spisu Policie ČR, Obvodního oddělení Humpolec, sp. zn. KRPJ [číslo], jehož součástí je i smlouva o zřízení služebnosti ze dne [datum], včetně vyrozumění katastrálního úřadu o provedeném vkladu do katastru nemovitostí, se bývalý manžel žalované, který se [datum] seznámil s obsahem tohoto spisu, mohl seznámit i s existencí služebnosti, což nakonec uznal a v tomto směru změnil svou výpověď. I kdyby této skutečnosti bývalý manžel žalované nevěnoval důkladnou pozornost, mohl se tedy [datum] s obsahem smlouvy o zřízení služebnosti seznámit. Pak byl oprávněn vznést námitku relativní neplatnosti ve smyslu § 629 odst. 1 a 2 o. z. v promlčecí lhůtě 3 let, tj. do [datum]. Pokud tak učinil dopisem z [datum], stalo se to po uplynutí tříleté promlčecí lhůty a k námitce relativní neplatnosti nelze přihlížet. Pak tedy smlouvu o zřízení služebnosti nelze považovat dle § 714 odst. 1 a 2 o. z. za neplatnou.

4. Žalovaná dále namítala, že služebnost zanikla z důvodu odvolání daru, což učinila dopisem ze [datum], který žalobkyni odeslala [datum]. Odstoupila od ní pro nevděk s odůvodněním, že žalobkyni darovala předmětnou služebnost z důvodu zachování dobrých rodinných vztahů z její dobré vůle a na její žádost. Protože však následně žalobkyně svým jednáním spočívajícím v osočování, vyhrožování, citovém nátlaku a dokonce vykonstruováním fyzického napadení a podání několika návrhů u soudu projevila, že před rodinným poutem matky a dcery upřednostňuje žalobkyně majetek, odstupuje žalovaná od smlouvy pro nevděk s tím, že doručením tohoto dopisu předmětná služebnost zaniká. Tímto jednostranným úkonem žalované však dle názoru soudu I. stupně nebylo možné postupovat. Žalovaná považuje bezúplatné zřízení služebnosti za dar. Podle § 2055 odst. 1 o. z. darovací smlouvou dárce bezplatně převádí vlastnické právo k věci nebo se zavazuje obdarovanému věc bezplatně převést do vlastnictví a obdarovaný dar nebo nabídku přijímá. Ublížil-li obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy, může dárce, neprominul-li to obdarovanému, od darovací smlouvy pro jeho nevděk odstoupit (§ 2072 odst. 1 o. z.). Je-li však darovací smlouva dle § 2055 o. z. pojmenovanou smlouvou, jejíž podstata spočívá v tom, že dochází k bezplatnému převodu vlastnického práva k věci na základě oboustranného projevu vůle dárce a obdarovaného, pak zde mezi účastnicemi žádná darovací smlouva uzavřena nebyla. Ty uzavřely smlouvu o zřízení služebnosti, tedy smlouvu pojmenovanou a upravenou v ust. § 1257 a násl. o. z. Její znaky jsou však odlišné od darovací smlouvy. Předmětem takové smlouvy je sice věc, ovšem nedochází k žádnému převodu vlastnického práva k věci, ale pouze k jakémusi vymezení práv a povinností z hlediska dalšího užívání této věci osobou oprávněnou a osobou povinnou.

5. Žalovaná také považovala smlouvu o zřízení služebnosti za absolutně neplatnou. K tomu uváděla, že ji uzavřela na žádost žalobkyně z důvodu zachování dobrých vztahů. V té době se žalovaná nacházela v situaci před rozvodem manželství a v jeho důsledku mělo dojít k vypořádání společného jmění žalované a jejího manžela. Žalobkyně měla obavu o budoucnost nemovitostí, jak dopadne vypořádání SJM a v podstatě zřízením služebnosti odůvodňovala skutečnost, že dojde ke snížení hodnoty majetku pro účely vypořádání SJM. Žalovaná přes prvotní nesouhlas z důvodu naléhání žalobkyně s uzavřením smlouvy souhlasila. Bylo to pod podmínkou, že žalobkyně služebnost fakticky nebude využívat. V té době v nemovitostech nebydlela ona ani její manžel. Po uzavření smlouvy se žalovaná rozhodla nemovitost pronajmout, s čímž žalobkyně souhlasila. Následně po zjištění úmyslu žalované, že chce převést nemovitosti do vlastnictví svého druha, začala žalobkyně nároky ze služebnosti uplatňovat. Jelikož žalovaná dostatečně neprojevila svou vůli a smlouvu uzavřela z důvodu nátlaku, tuto považuje za neplatnou. Na základě výpovědí účastnic a druha žalované [příjmení] [jméno] [příjmení] soud I. stupně uzavírá, že obě účastnice měly ve vztahu k předmětným nemovitostem své určité zájmy, které byly zčásti společné v rámci obav z nároku manžela žalované po rozvodu manželství. Žalovaná si byla vědoma toho, že i když je vedena jako výlučná vlastnice nemovitostí v katastru nemovitostí, spadaly do SJM a obě účastnice měly zájem na snížení hodnoty nemovitostí. Za tím účelem navštěvovaly různé advokáty. Je nepochybné, že žalobkyně sledovala i svůj zájem v tom směru, že do výstavby nemovitostí s manželem investovala nemalé finanční prostředky. Tehdejší vztah mezi účastnicemi nelze považovat za negativní, k jeho zhoršení došlo až následně. To však pro účely posouzení neplatnosti smlouvy není důležité. Obě účastnice si byly vědomy, jakou smlouvu uzavírají. Byla připravována na žádost žalované jejím tehdejším právním zástupcem. Před jejím uzavřením měly účastnice i dostatečný časový prostor k rozmyšlení si svých postojů. Pokud žalovaná v současné době hovoří o nátlaku ze strany žalobkyně v době uzavírání smlouvy, že ji uzavřela bez svobodné vůle, nejedná se dle názoru soudu I. stupně o věrohodné tvrzení. [jméno] žalovaná uváděla, že v rámci jednání u advokátů zvažovala možnost převodu vlastnictví k nemovitostem na žalobkyni. Žalovaná však byla schopna tehdy takové úvahy odmítnout a nepřistupovat na ně. Mohla tedy tak učinit i ohledně smlouvy o služebnosti. Ona však uzavírala smlouvu z hlediska svých porozvodových ekonomických zájmů zcela cíleně. Stejné hledisko při uzavírání smlouvy sledovala i žalobkyně. S ohledem na svůj věk sledovala i hledisko další, ve formě zajištění si bydlení a péči žalované v době nemoci a stáří, byť je žalobkyně vlastnicí několika dalších nemovitostí, a to bytu v [obec] a 2 chat v blízkosti nemovitostí žalované. Soud tedy neshledává důvody neplatnosti smlouvy o zřízení služebnosti ve smyslu § 580 odst. 1 o. z., podle kterého je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Jednání obou účastnic odpovídalo jejich vůli, zčásti sledovaly společné zájmy, své osobní zájmy sledovala žalobkyně. Jednání obou účastnic nelze považovat v rámci uzavření smlouvy za jednání příčící se dobrým mravům, odporující zákonu. Pokud žalovaná vznesla námitku neplatnosti smlouvy, je to i v rozporu s jejím postupem, kdy pokud odstoupila od předmětné smlouvy pro nevděk, považovala ji za platnou. I v textu odstoupení žalovaná uvedla, že služebnost žalobkyni darovala z důvodu zachování dobrých rodinných vztahů ze své dobré vůle na žádost žalobkyně. Tvrzené důvody odstoupení spočívající ve formě osočování, vyhrožování, citového nátlaku apod. nastaly až po uzavření smlouvy, a nelze v nich tedy shledat důvody neplatnosti smlouvy.

6. Pokud tedy soud I. stupně neshledal důvody neplatnosti smlouvy ani zánik smlouvy odstoupením pro nevděk, musel zamítnout vzájemnou žalobu žalované na určení, že nemovité věci nejsou věcným břemenem zatížené. Jelikož žalovaná jako vlastnice nemovitých věcí a osoba ze služebnosti povinná neumožňuje žalobkyni jako osobě ze služebnosti oprávněné realizaci jejích práv tak, jak jsou vymezena ve smlouvě o zřízení služebnosti a neoprávněně tak zasahuje do výkonu práv žalobkyně, je žalobkyně oprávněna dle § 1259 a § 1040 odst. 1 o. z. požadovat na žalované umožnění výkonu práv prostřednictvím předmětné žaloby, které proto vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně dle § 142 odst. 1 o. s. ř.

7. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalovaná. Namítla v něm, že soud I. stupně na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a v důsledku toho věc i nesprávně právně hodnotil. Žalovaná považuje nadále smlouvu o zřízení služebnosti za neplatnou pro okolnosti, za kterých k jejímu uzavření došlo. Tehdy ona sama zvažovala převod nemovitostí do vlastnictví jiného člena rodiny, kterému důvěřovala. Toto žalobkyně překazila, když ztropila scénu před dalšími rodinnými příslušníky a až následně po žalované požadovala zřízení předmětné služebnosti. Žádost odůvodňovala obavou o budoucnost nemovitostí a z toho, jak dopadne vypořádání společného jmění žalované a jejího bývalého manžela. Takto mělo dojít ke snížení hodnoty majetku žalované. S tímto formálním úkonem žalovaná nakonec souhlasila. V době rozvodu manželství s bývalým manželem byla v těžké životní situaci a očekávala od žalobkyně pomoc. Jediným zájmem žalobkyně však byla pouze budoucnost rodinného domu ve vlastnictví žalované. To, že žalobkyně chtěla v nemovitostech bydlet v případě nemoci a ve stáří, jí před uzavřením smlouvy nesdělila. Jedná se zřejmě o zcela účelové tvrzení v tomto řízení. Tímto žalobkyně uvedla žalovanou v omyl, což by bylo samotným důvodem neplatnosti smlouvy. Tuto skutečnost však soud I. stupně zcela opominul. Není správný závěr soudu I. stupně, že měla možnost si v mezidobí od jednání o smlouvě u advokáta a jejím uzavřením vše promyslet. Tehdy ji k uzavření smlouvy donutila žalobkyně psychickým nátlakem. Nejednalo se tedy o svobodný projev vůle. Svědčí o tom to, že probíhalo rozvodové řízení, kdy žalovaná byla tímto velice rozhozená a zřejmě mohla být i náchylnější k psychickému nátlaku žalobkyně. Nesouhlasí ani se závěrem soudu, že odstoupením od smlouvy pro nevděk měla potvrdit, že považuje smlouvu za platnou. Od smlouvy odstoupila z opatrnosti pro případ, že by ji soud I. stupně posoudil jako platnou. Jedná se o zcela běžný postup a není z něj možno dovozovat, že by žalovaná smlouvu o zřízení služebnosti považovala za platnou, když již dříve namítala její neplatnost. V celkovém chování žalobkyně žalovaná i nadále spatřuje rozpor s dobrými mravy, když smlouva měla být uzavřena výlučně za účelem snížení hodnoty SJM s tím, že žalobkyně žalované přislíbila, že fakticky nebude práva ze služebnosti využívat a později smlouvu zruší. Takové právní jednání nemůže požívat soudní ochrany (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2015 sp. zn. 30 Cdo 710/2015). Žalobkyně ani žalovaná pro důvod, pro který uzavřely smlouvu, neprojevily dostatečně vážnou vůli. Na tomto závěru se obě účastnice shodují a soud I. stupně se měl významem této skutečnosti zabývat, aniž se jí účastnice dovolávaly (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2020 sp. zn. 21 Cdo 2862/2019). Žalovaná tedy i nadále tvrdí několik důvodů, proč považovat smlouvu o zřízení služebnosti ze dne [datum] za neplatnou, resp. za zdánlivou, a s přihlédnutím k současným vztahům mezi oběma účastnicemi je namístě žalobu žalobkyně zamítnout a vzájemné žalobě žalované vyhovět.

8. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku soudu I. stupně a ve svém vyjádření k odvolání žalované uvedla, že žalovaná svoji výpověď mění a doplňuje podle toho, jak soudy ve věci postupují a zdůvodňují svoje rozhodnutí. To samé činila i v rámci řízení o vypořádání SJM. K dalším skutečnostem a okolnostem, za kterých měla být v roce 2017 uzavřena smlouva o zřízení služebnosti, již nelze přihlížet, neboť obě strany byly před vynesením rozsudku soudem I. stupně poučeny o koncentraci řízení. K okolnostem uzavření smlouvy o zřízení služebnosti a údajným podmínkám smlouvy se vyjádřila a na tom, co řekla, trvá. Popírá, že by žalovanou do jakéhokoli kroku nutila, vydírala ji, či zneužívala jejího psychického stavu. Byla to žalovaná, kdo se na ni obrátil o pomoc, a ona jí byla oporou. Žalovaná by měla prokázat, že se tak nestalo. Pokud by advokát žalované z jednání u něho v kanceláři usoudil, že je žalovaná pod nátlakem a nejedná o své vůli, jistě by se k tomu nějak vyjádřil a poučil je. Ona žalovanou k advokátům doprovázela, řešila s ní její problémy v souvislosti s rozvodem manželství. Do domu ve [obec] a na zahradu domu běžně docházela, starala se o vnučku, o zahradu, pomáhala s pracemi kolem domu. S manželem stavbu financovali a její požadavek na zřízení služebnosti byl zcela legitimní. Očekávala, že žalovaná jako její dcera se o ni ve stáří postará. Zřízení služebnosti pro rodiče je zcela běžnou záležitostí a nikdy se nemělo jednat o formální či zdánlivou smlouvu. Ona žádné povinnosti ze smlouvy o zřízení služebnosti neporušila. Je pravdou, že se vztahy mezi ní a žalovanou časem zhoršily. Na tom ona neměla svůj podíl. Po rozvodu manželství si žalovaná našla nového partnera, který musel vytušit, co si o něm myslí v souvislosti s jeho miliónovými dluhy. Podle jejího názoru učinil všechno pro to, aby je dvě rozeštval a mohl se žalovanou, zejména pak s jejím majetkem, manipulovat bez omezení. Soud má k dispozici darovací smlouvu uzavřenou mezi žalovanou a jejím přítelem, která by pro žalovanou vůbec nebyla výhodná. Žalovaná ji přesto podepsala. Tehdy psychický stav žalované nebyl v pořádku. O důvodech takového jejího kroku se může jenom domýšlet. Žalobkyně má byt, ale ten je ve špatném stavu, vyžaduje rekonstrukci, proto ve stáří chtěla bydlet ve [obec].

9. Odvolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou. Proto odvolací soud projednal věc dle § 212 o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek v celém rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

10. Soud I. stupně založil své předchozí rozhodnutí ve věci – rozsudek ze dne 17. 5. 2021 č. j. 5 C 21/2019-414 na nesprávném závěru o neplatnosti smlouvy o zřízení služebnosti dle § 714 odst. 2 o. z., jíž se dovolával bývalý manžel žalované, a nezabýval se tak dalšími skutečnostmi, na které žalovaná v řízení poukazovala, konkrétně jejím tvrzením o odvolání daru a nedostatkem vážnosti projevu vůle při uzavření smlouvy o zřízení služebnosti. Poté, co mu byla věc vrácena k dalšímu řízení, okresní soud doplnil dokazování, provedené důkazy následně hodnotil dle § 132 o. s. ř. jak jednotlivě, tak v jejich vzájemných souvislostech, a přijal skutkové i právní závěry. Důvody svého rozhodnutí podrobně popsal v přezkoumávaném rozsudku, zejména v bodech 7. až 14. zcela v souladu s ust. § 157 odst. 2 o. s. ř. a odvolací soud na toto podrobné a přesvědčivé odůvodnění zcela odkazuje.

11. Žalovaná ve svém odvolání již nevznáší žádné námitky k závěru soudu I. stupně o vlastnictví nemovitých věcí, které byly předmětem smlouvy o zřízení služebnosti; to ostatně byla zásadní námitka vznesená ze strany žalobkyně. Soud I. stupně správně posoudil rovněž žalobkyní vznesenou námitku promlčení práva bývalého manžela žalované [jméno] [jméno], dovolávajícího se nově na základě listiny z [datum] relativní neplatnosti smlouvy o zřízení služebnosti dle § 714 odst. 1, 2 o. z., když proti jeho závěru o promlčení tohoto práva bývalého manžela žalované nebyly v odvolacím řízení žalovanou již žádné námitky vzneseny.

12. Žalovaná při odvolacím jednání vyslovila právní názor, že od uzavřené smlouvy o zřízení služebnosti bylo možné analogicky odstoupit z důvodu nevděku obdobně jako od smlouvy darovací, a pokud by to nebylo možné, měl soud I. stupně posoudil její odstoupení od smlouvy podle obecných ustanovení. Právní povahou a odlišnostmi smlouvy o zřízení služebnosti a smlouvy darovací se soud I. stupně podrobně zabýval v bodě 9. odůvodnění svého rozsudku se správným závěrem, že ve smyslu § 2055 o. z. je darovací smlouva pojmenovanou smlouvou, jejíž podstata spočívá v tom, že dochází k bezplatnému převodu vlastnického práva k věci (neboli dárce určitou majetkovou hodnotu pozbývá a obdarovaný ji nabývá), zatímco občanským zákoníkem rovněž výslovně upravenou smlouvou o zřízení služebnosti (§ 1257 a násl. o. z.) nedochází k žádnému přechodu vlastnického práva k věci, ale pouze k vymezení práv a povinností z hlediska dalšího užívání věci (podstatné znaky obou smluv jsou tedy odlišné). K tomuto hodnocení odvolací soud doplňuje, že předmětem darovací smlouvy je věc ve smyslu § 489 o. z., kterou může být i věc nehmotná, jíž se dle § 496 odst. 2 o. z. rozumí práva, jejichž povaha to připouští, a jiné věci bez hmotné podstaty. To znamená, že předmětem darování mohou být vedle movitých a nemovitých věcí ve smyslu § 498 o. z. i práva, např. nájem a pohledávky, věcné břemeno ve smyslu § [číslo] a násl., právo stavby ve smyslu § 1240, patentové právo apod. (srovnej Občanský zákoník, komentář, nakladatelství C.H.Beck, 2. vydání, [obec], Výtisk, [příjmení] a kolektiv, str. [číslo]). Nicméně je třeba zdůraznit (s ohledem na shora vymezenou podstatu darovací smlouvy), že darovat může dárce pouze existující věc, ke které má vlastnické (či jiné právo), jež v důsledku darování pozbývá a které nabývá obdarovaný. V daném případě však právo odpovídající předmětné služebnosti ke dni uzavření smlouvy neexistovalo a vzniklo teprve vkladem smlouvy o zřízení služebnosti do katastru nemovitostí, neboli žalované takové právo nenáleželo a nemohla jej ani darovat žalobkyni. Jelikož ust. § 2072 o. z. obsahuje speciální skutkovou podstatu odstoupení od darovací smlouvy pro nevděk, není institut odstoupení od smlouvy pro nevděk aplikovatelný na jiné smluvní typy, než je smlouva darovací. S ohledem na specifické vymezení důvodů odstoupení od smlouvy pro nevděk v dopise žalované z [datum] nebyl důvod, aby soud I. stupně toto právní jednání žalované posuzoval, vzhledem k jeho obsahu (§ 555 odst. 1 o. z.), podle obecných ustanovení o odstoupení od smlouvy dle § 2001 a násl. o. z. Proto se odvolací soud ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, že na základě dopisu žalované ze dne [datum] nedošlo k zániku zřízené služebnosti.

13. Pokud přitom žalovaná v odvolání tvrdí, že důvodem pro odstoupení od smlouvy bylo porušení závazku žalobkyně, že se zdrží výkonu práv vyplývajících z uzavřené smlouvy (čímž mělo dojít k porušení smlouvy podstatným způsobem), nic takového v dopise ze dne [datum] uvedeno nebylo. Pakliže z tohoto důvodu žalovaná z opatrnosti odstupuje od smlouvy o služebnosti v podaném odvolání, nic jí nebránilo takové právní jednání učinit již dříve; jde tedy o novou skutečnost, která je v odvolacím řízení ve smyslu § 205a o. s. ř. nepřípustná. To samé platí pro teprve v odvolání výslovně uplatněnou námitku neplatnosti smlouvy z důvodu omylu spočívajícího v tvrzení, že úmysl bydlet v nemovitostech žalobkyně nikdy žalované nesdělila a uvedla jej až v rámci řízení, neboť neplatnosti z důvodu omylu podle § 583 a násl. o. z. je nutno se dovolat (§ 586 o. z.). Pokud tedy žalovaná poukazovala na určité podmínky či sliby žalobkyně, že práva ze smlouvy o zřízení služebnosti nebude využívat, nebylo třeba se jimi z tohoto důvodu zabývat.

14. Další odvolací důvody žalované směřují proti závěrům soudu I. stupně, které učinil o jí namítané absolutní neplatnosti smlouvy o zřízení služebnosti pro nedostatek její vůle z důvodu nátlaku žalobkyně. Soud I. stupně se s ohledem na tvrzení žalované řádně zabýval okolnostmi týkajícími se uzavření předmětné smlouvy, k tomu vyslechl zejména účastnice řízení (jakožto smluvní strany) a dále druha žalované [příjmení] [příjmení], zjištění učiněná z těchto důkazů (ve spojení s obsahem uzavřené smlouvy) řádně zhodnotil v bodě 13. odůvodnění svého rozhodnutí, s jehož závěry se odvolací soud zcela ztotožňuje. Žalovaná ve svém odvolání ničím relevantním nezpochybňuje okolnosti zjištěné soudem I. stupně, za kterých došlo k uzavření předmětné smlouvy. Z dokazování provedeného soudem I. stupně nevyplývá nic, co by svědčilo o jiné vůli účastnic neodpovídající uzavřené smlouvě o zřízení služebnosti, ani o jiném jejich motivu, než bylo řešení majetkových vztahů v souvislosti s rozvodem manželství žalované; to žalovaná nikdy nepopírala. Soud I. stupně pak s ohledem na v té době panující dobré vztahy mezi účastnicemi, jejich společné jednání u advokátů a možnost žalované řádně si rozmyslet a případně i odmítnout uzavření předmětné smlouvy (jak učinila ve vztahu k žalobkyní původně navrhované smlouvě o převodu nemovitostí) správně posoudil tvrzení žalované o nátlaku ze strany žalobkyně a o nedostatku její svobodné vůle jako nevěrohodné; tudíž nejde o žádné zdánlivé právní jednání ve smyslu § 551 a násl. o. z. Poukázala-li žalovaná v této souvislosti na rozsudek Nevyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2862/2019, který řešil simulované právní jednání, při kterém jednající strany navenek pouze předstírají vůli právní jednání učinit, byly skutkové okolnosti dané věci zjištěné soudem I. stupně odlišné.

15. Soud I. stupně řádně posoudil veškeré releventní skutečnosti doprovázející uzavření smlouvy o zřízení služebnosti i z hlediska její případné neplatnosti dle § 580 odst. 1 o. z. a správně neshledal neplatnost tohoto právního jednání ani pro rozpor s dobrými mravy. V této souvislosti přiléhavě poukázal i na text dopisu žalované ze dne [datum] o tom, z jakých důvodů byla předmětná smlouva uzavřena. Nepřiměřená není ani úvaha soudu, že v době sepsání uvedeného dopisu vycházela žalovaná evidentně z toho, že uzavřená smlouva je platná. Na tomto místě lze pak zmínit i časové souvislosti, kdy odvolání daru pro nevděk dopisem ze dne [datum] činí žalovaná (teprve) poté, kdy je jí doručena žaloba žalobkyně v této věci na umožnění nerušeného výkonu práv vyplývajících z předmětné smlouvy o zřízení služebnosti; v té době tedy mohla rovnou tvrdit neplatnost uzavřené smlouvy. Jelikož neplatnost právního jednání dle § 580 odst. 1 o. z. lze dovozovat pouze na základě skutečností v té době již existujících (shodně např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2007, sp. zn. 28 Cdo 2660/2007), nemohou k ní vést (jak správně uvádí soud I. stupně) skutečnosti tvrzené žalovanou v dopise ze dne [datum], ke kterým mělo dojít až po uzavření smlouvy (osočování, nátlak, vyhrožování). Přestože žalovaná i v průběhu jednání odvolacího soudu poukazovala na to, že pro ni nejsou pochopitelné důvody jednání žalobkyně ve vztahu k výkonu práv ze smlouvy o zřízení služebnosti, a to i s ohledem na současné zcela zpřetrhané vzájemné vztahy mezi účastnicemi coby matky a dcery, nic z těchto okolností nemá vliv na správnost závěru soudu I. stupně o platnosti smlouvy o zřízení služebnosti. Poukázala-li z hlediska posuzování právního jednání pro rozpor s dobrými mravy žalovaná v odvolání na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 710/2015, byla v něm po skutkové stránce hodnocena jiná situace než v projednávané věci.

16. Pokud žalobkyně při odvolacím jednání poukázala na doklady, kterými může prokázat vynaložené investice na stavbu domu a že jediným stavebníikem byla žalovaná, která v reakci na to navrhla výslechy své sestry a synovce k tomu, jak to bylo s uzavřením smlouvy o zřízení služebnosti, o úmyslu souvisejícím s převodem domu, o vzájemných vztazích mezi účastnicemi a o současném užívání nemovitostí, jednalo se o důkazní návrhy, kateré mohly být učiněny již v řízení před soudem I. stupně, v odvolacím řízení tak byly ve smyslu § 205a o. s. ř. nepřípustné a odvolací soud je proto neprováděl.

17. Jelikož soud I. stupně nepochybil ani v rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, pak pro všechny shora uvedené důvody odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

18. Následně rozhodoval odvolací soud dle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. o náhradě nákladů odvolacího řízení. Žalovaná se svým odvoláním neuspěla, a proto právo na náhradu nákladů řízení vzniklo žalobkyni. Ta požadovala nahradit náklady za cestu k jednání odvolacího soudu a zpět hromadným dopravním prostředkem v částce 82 Kč, když jedna cesta činila částku 41 Kč Odvolací soud proto žalované uložil, aby nahradila žalobkyni tyto náklady řízení v zákonné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).