15 CO 139/2022

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře - rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy Mgr. Pavla Přibyla a soudců JUDr. Roberta Ožvalda a JUDr. Ivany Kosové v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 15 620 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 18. března 2022, č. j. 9 C 264/2021-30

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Citovaným rozsudkem Okresní soud v Táboře (dále jen soud I. stupně) zamítl žalobu na zaplacení částky 15 620 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný byl spolu s [jméno] [příjmení] zachycen ostrahou v obchodním domě [jméno] v [obec] – [část obce] pro podezření z krádeže, při útěku rozbil skleněnou výplň dveří u hlavního vchodu, poškozené společnosti [právnická osoba] vyplatila žalobkyně z titulu pojistné smlouvy dne [datum] pojistné plnění ve výši 15 620 Kč, přičemž dle § 2820 o. z. přešlo právo na náhradu škody na žalobkyni.

3. Okresní soud v odůvodnění napadeného rozsudku konstatoval, že žalovaný se k věci nevyjádřil, k jednání se nedostavil a listiny mu byly doručovány na základě fikce. K identifikaci skutku navrhla žalobkyně důkaz usnesením Policie ČR o odložení věci ze dne 1. 12. 2020, [číslo jednací], ze kterého však není patrné, jak byl škůdce ztotožněn s osobou žalovaného. Proto soud provedl důkaz celým spisem Policie ČR, ze kterého vyplývá, že dne [datum] byla vyslána hlídka policie na záchyt pachatele do prodejny [jméno], na místě byli ztotožněni 2 zaměstnanci poškozené [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], kteří popsali průběh incidentu, aniž se k osobě škůdce konkrétně vyjádřili, a dále [jméno] [příjmení], která byla kontrolována spolu se škůdcem a uvedla, že se jednalo o jejího kamaráda [jméno], jeho příjmení nezná a neví, kdy bydlí. Z kamerového záznamu byl zjištěn popis podezřelého muže, který měl na obličeji hygienickou roušku. Trestní věc pak byla shora uvedeným usnesením odložena s tím, že nejde o podezření z trestného činu a není namístě věc vyřídit jinak, přičemž z odůvodnění usnesení plyne, že na kamerovém záznamu je zachycen průběh krádeže, následné jednání ostrahy s neznámým pachatelem, jeho útěk, a že ze záznamu byla ztotožněna osoba neznámého pachatele jako [jméno] [příjmení], [datum narození]. Ze spisu [obec] ČR však nebylo zřejmé, jakým způsobem došlo ke ztotožnění škůdce s osobou žalovaného a na tuto otázku nebyla schopna Policie ČR odpovědět ani dodatečně. Soud proto vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a navržení důkazů odůvodňující závěr, že poškození věci způsobil žalovaný. K tomu žalobkyně předložila facebookový profil osoby jménem [jméno] [příjmení], na kterém jsou zachyceny 2 černobílé fotografie mladšího muže, které nejsou příliš zřetelné. [příjmení] z facebookového profilu tak nelze ztotožnit s osobou na kamerovém záznamu. Následně soud I. stupně poukázal na zásadu volného hodnocení důkazů dle § 132 o. s. ř. a konstatoval, že skutečnost, že škůdcem by měl být žalovaný, plyne pouze z usnesení o odložení trestní věci, ovšem z celého spisu Policie ČR není patrné, jakým způsobem byl žalovaný ztotožněn, pouze v odůvodnění usnesení je uvedeno, že se tak stalo pomocí záznamu. Uvedený záznam však neumožňuje ztotožnění osoby, kterou soud neměl možnost u jednání konfrontovat. Fotografie na facebookovém profilu pak nevykazuje žádnou nápadnou podobnost osoby, která je na kamerovém záznamu zachycena. Žádné jiné skutečnosti na osobu žalovaného neukazují, když svědkyně [příjmení] hovořila o muži jménem [jméno] a jiný svědek ani jiný důkaz, který by žalovaného poznal, označen nebyl. Soud proto uzavírá, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně pasivní legitimace žalovaného. Proto žalobu zamítl a dle § 142 odst. 1 o. s. ř. rozhodl o nákladech řízení za situace, kdy úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.

4. Rozsudek napadla odvoláním žalobkyně. Dle jejího názoru neměl soud zpochybňovat usnesení o odložení věci a zabývat se tím, jak policie ztotožnila žalovaného, naopak měl bez dalšího vycházet ze skutečnosti uvedené v usnesení, že pachatelem zachyceným na videozáznamu je žalovaný. To platí tím spíše, že žalovaný se za celou dobu řízení nijak nebránil a správnost závěru policie nezpochybnil. Soud I. stupně tak vybočil z role nezávislého arbitra a sám za procesně pasivního žalovaného domýšlel jeho obranu. K identifikaci žalovaného pak žalobkyně v průběhu řízení předložila fotografie v barevném provedení (nikoliv černobílé, jak uvádí soud I. stupně), a poukázala na skutečnost, že na videozáznamu bylo možné vidět pachateli do obličeje. Při porovnání videozáznamu s přiloženými fotografiemi lze ztotožnit žalovaného jako osobu zachycenou na kamerovém videozáznamu. Pokud soud I. stupně dospěl k závěru, že prostým porovnáním nelze potvrdit ani vyvrátit totožnost osoby na předložené fotografii s osobou na kamerovém záznamu, měl žalobkyni vyzvat k navržení důkazů, když ztotožnění by bylo snadno zjistitelné znaleckým posudkem. Při odvolacím jednání žalobkyně poukázala na to, že usnesení Policie ČR o odložení věci je veřejnou listinou. Dále navrhla důkaz znaleckým posudkem ke ztotožnění osoby žalovaného z fotek z facebookového profilu a z kamerového záznamu a výslech policisty [jméno] [příjmení] ke způsobu ztotožnění osoby žalovaného. Žalobkyně navrhovala změnu napadeného rozsudku a vyhovění žalobě.

5. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.

6. Odvolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou a je přípustné (§ 204 odst. 1 a § 201 o. s. ř.). Podle § 212 o. s. ř. přezkoumal odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v celém napadeném rozsahu. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. rozhodl o podaném odvolání při jednání v nepřítomnosti žalovaného, který se k němu nedostavil (předvolání k jednání mu bylo doručeno tzv. náhradním způsobem dle § 50 odst. 2 o. s. ř.).

7. Odvolání žalobkyně není opodstatněné.

8. Základní odvolací námitka žalobkyně spočívá v tom, že soud I. stupně měl vycházet z usnesení Policie ČR o odložení věci, které je veřejnou listinou a žalovaný ji nezpochybnil, tedy že pachatelem zachyceným na kamerovém záznamu je žalovaný. Lze souhlasit s názorem žalobkyně, že usnesení Policie ČR ze dne 1. 12. 2020, [číslo jednací] je veřejnou listinou, neboť je listinou vydanou státním orgánem v mezích jeho pravomoci, tudíž ve smyslu § 134 o. s. ř. tato listina potvrzuje pravdivost toho, co je v ní osvědčeno nebo potvrzeno, není-li dokázán opak. 9. [ulice] veřejná listina, o jejíž správnosti nevzešly v řízení pochybnosti, může být zbavena své důkazní síly jen tím, že účastník tvrdí skutečnosti a nabídne důkazy, jimiž bude prokázána nepravdivost obsahu listiny (shodně [příjmení] [jméno], [příjmení] [jméno] a kolektiv, Občanský soudní řád I., II., komentář, 1. vydání, [obec], C. H. Beck, 2009, komentář k § 134).

10. Zároveň z ust. § 135 odst. 1 o. s. ř. plyne, že soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestní čin, přestupek nebo jiný správní delikt, a kdo jej spáchal, vyjma rozhodnutí v blokovém řízení.

11. Z uvedeného vyplývá, že soud I stupně nebyl v tomto občanskoprávním řízení ve smyslu § 135 odst. 1 o. s. ř. vázán rozhodnutím Policie ČR o odložení věci. Měl-li tedy pochybnosti o identifikaci osoby pachatele (s ohledem na samotný obsah odůvodnění usnesení policie), nebránila mu ani pasivita žalovaného v tomto soudním řízení (když veškeré písemnosti mu byly doručovány na adresu trvalého pobytu na základě tzv. náhradního doručení dle § 49 odst. 4 a § 50 odst. 2 o. s. ř.), aby se způsobem ztotožnění osoby pachatele Policií ČR zabýval a provedené důkazy hodnotil v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů dle § 132 o. s. ř. Nelze tak přisvědčit odvolací argumentaci žalobkyně, že tímto postupem soud vybočil z role nezávislého arbitra či že domýšlel za žalovaného jeho obranu.

12. Z obsahu policejního spisu plyne, že osoba pachatele nebyla v průběhu úkonů trestního řízení činěných Policií ČR zajištěna, tuto osobu Policie ČR nekontaktovala a nebyla požádána ani o žádné vysvětlení. Dle obsahu spisu byl v den incidentu [datum] učiněn záznam o zahájení úkonů trestního řízení, byla podána vysvětlení pracovníky ostrahy [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a dále [jméno] [příjmení], která byla zachycena ostrahou prodejny spolu s pachatelem. Obsah podaných vysvětlení správně hodnotí soud I. stupně tak, že z nich ničeho o osobě pachatele neplyne, přičemž [jméno] [příjmení] jej označovala jnénem [jméno]. Poté následují úkony Policie ČR již pouze z [datum], kdy byl dle úředního záznamu dovyslechnut [jméno] [příjmení] (podle kterého neznámý pachatel do dveří narazil při útěku, tedy neúmyslně), dle úředního záznamu (podepsaného policistou [jméno] [příjmení]) byla ztotožněna z fotografií ze záznamu osoba neznámého pachatele jako [jméno] [příjmení] a dále bylo vydáno usnesení o odložení věci, neboť nelze prokázat, že by [jméno] [příjmení] jednal s úmyslem zničit nebo poškodit cizí věc.

13. Poukázal-li soud I. stupně v odůvodnění rozsudku na skutečnost, že na otázku ztotožnění škůdce s osobou žalovaného nebyla schopna Policie ČR odpovědět ani dodatečně (z obsahu spisu soudu plyne úřední záznam o telefonickém dotazu soudu ze dne [datum] a sdělení policisty [příjmení], že s ohledem na časový odstup není schopen bez dalšího odpovědět na otázku, jak byl ztotožněn škůdce jako osoba se jménem [jméno] [příjmení]), požádal odvolací soud (s ohledem na obsah uvedeného sdělení) příslušné oddělení Policie ČR o vysvětlení (k tomu rovněž zaslal předmětný policejní spis), na základě jakého konkrétního postupu (a případně jakých dalších informací či podkladů) došlo ke ztotožnění pachatele a zároveň požádal i o poskytnutí příslušných podkladů vedoucích ke ztotožnění. Na základě této žádosti sdělila Policie ČR, Místní oddělení Spořilov, přípisem ze dne [datum], že zpracovatel předmětné věci policista [jméno] [příjmení] uvedl, že osobu [jméno] [příjmení] poznal z kamerového záznamu díky osobní znalosti a muže byl schopen následně ztotožnit. Ani toto sdělení Policie ČR, bez doložení či sdělení podrobnějších a konkrétních informací ke ztotožnění osoby pachatele (např. spáchání jiného deliktního jednání, evidence v policejní databázi, fotografie této osoby apod.), nerozptýlilo důvodné pochybnosti o správnosti obsahu usnesení Policie ČR o odložení věci z hlediska identifikace osoby pachatele. Za této důkazní situace se proto neuplatnila domněnka pravdivosti obsahu veřejné listiny ve smyslu § 134 o. s. ř. a bylo tudíž na žalobkyni, aby prokázala (nejenom usnesením o odložení věci, ale i jinými důkazy) své tvrzení, že tímto pachatelem byl žalovaný.

14. Z obsahu spisu soudu I. stupně přitom plyne, že ten při jednání dne [datum] provedl důkaz spisem Policie ČR, sp. zn. KRPA [číslo], následně sdělil, že z obsahu spisu není zřejmé, jakým způsobem a proč byla osoba škůdce ztotožněna se žalovaným [jméno] [příjmení], poté provedl důkaz fotografiemi z CD nosiče z prodejny [jméno], které byly součástí spisu Policie ČR, a následně poučil žalobkyni, že je třeba, aby doplnila tvrzení a důkazy k prokázání skutečnosti, že škodu způsobil právě žalovaný s tím, že pokud tak neučiní, nemůže být ve sporu úspěšná (jednalo se tedy o poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř.). Na žádost žalobkyně jí byla soudem poskytnuta lhůta 15 dnů k tomuto doplnění, přičemž žalobkyně v této lhůtě podáním ze dne [datum] tvrdila, že ztotožnění osoby na kamerovém záznamu s osobou žalovaného dokládá fotografií žalovaného z jeho facebookového profilu a z facebookového profilu [jméno] [příjmení]. Soud I. stupně tyto důkazy při dalším jednání dne [datum] provedl, dále provedl i důkaz videozáznamem z prodejny [jméno] ze spisu Policie ČR a při jednání konstatoval, že osobu žalovaného doposud nepovažuje za dostatečně ztotožněnou, na což žalobkyně při jednání reagovala tak, že další důkazy k prokázání totožnosti žalovaného k dispozici nemá.

15. S ohledem na uvedený procesní postup soudu I. stupně tak není důvodná odvolací námitka žalobkyně o neposkytnutí poučení soudem I. stupně ohledně prokázání totožnosti žalovaného, neboť takové poučení ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. soud I. stupně žalobkyni poskytl, přičemž k prokázání té samé skutečnosti nebyl povinen, po doplnění dokazování žalobkyní navrženými důkazy fotografiemi z facebookových profilů, poskytovat žalobkyni poučení opětovně. Přitom žalobkyni nic nebránilo v tom, aby navrhla důkaz znaleckým posudkem ke zotožnění osoby žalovaného (jak činí v odvolacím řízení) již zároveň s předložením fotografií z facebookových profilů ve lhůtě stanovené dle § 118a o. s. ř. Stejně tak jí nic nebránilo v tom, aby již v řízení před soudem I. stupně (nejpozději ve lhůtě dle § 118a o. s. ř.) navrhla výslech policisty [jméno] [příjmení], který je podepsán jak pod usnesením o odložení věci, tak pod úředním záznamem z [datum] ohledně ztotožnění osoby neznámého pachatele. Odvolací soud tak dospěl k závěru, že tyto důkazy označené žalobkyní až v odvolacím řízení jsou s ohledem na zásadu neúplné apelace ve smyslu § 205a o. s. ř. v odvolacím řízení nepřípustné.

16. Za popsané důkazní situace, která se ani v odvolacím řízení zásadně nezměnila, se odvolací soud ztotožňuje s tím, jak soud I. stupně vyhodnotil obsah spisu Policie ČR, včetně fotografií a kamerového záznamu z prodejny [jméno], ve spojení s fotografiemi na facebookovém profilu, tedy že neprokazují, že osobou pachatele byl žalovaný. Pakliže soud I. stupně konstatuje, že fotografie na facebookovém profilu nevykazuje žádnou nápadnou podobnost s osobou zachycenou na kamerovém záznamu, nemá na správnost tohoto jeho závěru žádný podstatný vliv odvolací argumentace žalobkyně, že předložila barevné fotografie a nikoli černobílé (které jsou založeny ve spise a ze kterých vycházel soud I. stupně), ani poukaz na to, že na videozáznamu je možné vidět žalovaného i bez roušky (neboť pokud soud I. stupně zmiňuje nevykazování nápadné podobnosti s osobou zachycenou na kamerovém záznamu, vychází z toho, že pachateli bylo do obličeje vidět). Dle názoru odvolacího soudu nelze pouze na základě ničím neověřené a nedoložené informace policisty o ztotožnění osoby pachatele na základě jeho osobní znalosti mít v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů dle § 132 o. s. ř. za prokázané, že škodu spočívající v rozbití skleněné výplně dveří u hlavního vchodu prodejny [jméno] způsobil žalovaný.

17. Jelikož tedy soud I. stupně podanou žalobu správně zamítl z důvodu neunesení důkazního břemene žalobkyní ohledně pasivní legitimace žalovaného, mohl být napadený rozsudek, včetně bezchybného výroku o nákladech řízení, podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen.

18. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy rovněž v této fázi řízení úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.