15 Co 139/2025 - 230

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře - rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy Mgr. Pavla Přibyla a soudkyň JUDr. Ivany Kosové a JUDr. Marcely Pechové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovaným: 1) [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A], [Anonymizováno] [Jméno advokáta B] 2) [Jméno advokáta C], narozená dne [Datum narození advokáta C] bytem [Adresa advokáta C] zastoupená advokátem [Jméno advokáta D] sídlem [Adresa advokáta D] o nahrazení projevu vůle a o vzájemném návrhu žalované 1) o nahrazení projevu vůle o odvolání žalobkyně a žalované 1) proti rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 6. 12. 2024, č. j. 4 C 338/2023-136 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně a žalovaná 1) jsou povinny nahradit žalované 2) náklady odvolacího řízení, každá v částce 10 350 Kč, a to k rukám právního zástupce [Jméno advokáta D] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Citovaným rozsudkem Okresní soud v Táboře (dále jen soud I. stupně) zamítl žalobu, aby každé ze žalovaných [žalovanou 1) byla původně společnost[Anonymizováno][právnická osoba] byla uložena povinnost souhlasit s vydáním peněžních prostředků ve výši 391 500 Kč z úschovy u Okresního soudu v Táboře z účtu úschov č. [č. účtu] žalobkyni (odst. I. a II.). Dále byla zamítnuta vzájemná žaloba původní žalované 1) [právnická osoba]., aby žalobkyně a žalovaná 2) byly povinny souhlasit s vydáním totožné částky 391 500 Kč z úschovy Okresního soudu v Táboře vedené pod sp. zn. [Anonymizováno] [Anonymizováno] této žalované (odst. III.). Zároveň rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (odst. IV.).

2. Soud I. stupně na základě provedeného dokazování spisem sp. zn. [Anonymizováno] zjistil, že policejní orgán usnesením ze dne 6. 2. 2023, č. j. [Anonymizováno] rozhodl o uložení peněžních prostředků ve výši 351 500 Kč zajištěných na bankovním účtu žalované 1) č. [č. účtu] vedeném u [právnická osoba], do soudní úschovy, neboť jich již není třeba k dalšímu řízení, nepřichází v úvahu jejich propadnutí nebo zabrání a zároveň existují pochybnosti o právu jednotlivých subjektů na zajištěné finanční prostředky, které na ně uplatnily nárok. Důvodem zajištění bylo zahájení úkonů trestního řízení ve věci podezření ze spáchání přečinů neoprávněný přístup k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 1, 2 písm. d), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku a podvodu dle § 209 odst. 1, 3 trestního zákoníku, kterých se měl dopustit neznámý pachatel tím, že nezjištěným způsobem pronikl do facebookového profilu [jméno FO] a jejím jménem oslovil její kamarádku žalovanou 2) s tím, že se účastní soutěže, pod touto legendou od poškozené postupně vylákal identifikátory její platební karty a přesvědčil ji k autorizaci platby 4 500 Kč, přičemž poškozená v domnění, že se jedná stále o jednu a tutéž platbu, tuto 87x potvrdila v průběhu 3 hodin a až následně zjistila, že z jejího bankovního účtu bylo odečteno celkem 391 500 Kč ve prospěch bankovního účtu žalované 1) č. [č. účtu]. Obsahem spisu sp. zn. [Anonymizováno] měl soud za prokázané, že k předmětu úschovy uplatnily požadavek na jeho vydání žalobkyně i obě žalované, přičemž následně žalobkyně a žalovaná 1) podaly žalobu a vzájemnou žalobu o nahrazení projevu vůle ostatních účastníků řízení dle § 299 odst. 1 z. ř. s.; podání žalované 2), v rámci kterého požádala o vrácení finančních prostředků, bylo pro vady soudem I. stupně odmítnuto.

3. Soud I. stupně dále vycházel z existence smluvního vztahu mezi žalobkyní a původní žalovanou 1), založeného smlouvou ze dne 7. 8. 2022, podle které žalované 1) náležela odměna za zprostředkování plateb pro žalobkyni prostřednictvím GoPay platební brány. Vyúčtováním GoPay služeb č. [hodnota] ze dne 4. 9. 2022 za zúčtovací období od 1. 8. 2022 do 31. 8. 2022 měl soud prokázánu realizaci 87 platebních transakcí, které žalovaná 2) v rámci svého internetového bankovnictví potvrdila. Výpisem ze sběrného účtu žalované 1) za období 5. 9. 2022, potvrzením o úhradě finančních prostředků na účet žalobkyně a screenshotem z bankovního systému žalované 1) – zadání příkazu k úhradě, měl soud za prokázané zaslání částky 3 414 831,44 Kč na účet žalobkyně, jejíž součástí byla i částka tvořící předmět úschovy; přitom žalobkyně podáním ze dne 11. 9. 2024 potvrdila, že za měsíce srpen a září 2022 jí žalovaná 1) zaslala na účet všechny peníze, které měla poslat v souladu se smlouvou o účtu a platební bráně GoPay. Usnesením policejního orgánu ze dne 21. 4. 2023, č. j. [Anonymizováno] bylo rozhodnuto o odložení trestní věci, neboť se nepodařilo zjistit skutečnosti opravňující zahájení trestního stíhání. Jelikož dle sdělení policie bylo usnesení policejního orgánu ze dne 10. 8. 2022 o zajištění peněžních prostředků na účtu žalované 1) této žalované doručeno do datové schránky dne 6. 9. 2022, dozvěděla se tato žalovaná o uvedeném zajištění jeden den poté, co žalobkyni zaslala částku za vyúčtování za období srpen 2022, které tak zahrnovalo i platby provedené dne 10. 8. 2022.

4. Soud I. stupně, vycházeje z ust. § 299 odst. 1 z. ř. s., proto uzavírá, že žalobkyni byly žalovanou 1) na její účet zaslány peněžní prostředky za vyúčtování platebních transakcí za srpen 2022, jejichž součástí byla i částka 391 500 Kč představující kupní cenu, kterou zaplatil neznámý pachatel žalobkyni prostřednictvím GoPay brány provozované žalovanou 1). Byť soud I. stupně přisvědčil žalobkyni, že mezi ní a neznámým pachatelem byly uzavřeny jednotlivé kupní smlouvy, na jejichž základě mu dodala objednané zboží, za nějž neznámý pachatel zaplatil kupní cenu prostřednictvím GoPay brány, byla tato kupní cena žalobkyni zaplacena žalovanou 1), a proto není namístě, aby jí kupní cena (předmět úschovy) byl vydán. Pokud žalobkyně svůj požadavek na vydání předmětu úschovy spojovala s tzv. „stanovením rezervy na GoPay účtu“ dle smlouvy se žalovanou 1), navýšené až na částku 654 000 Kč (odpovídající peněžním prostředkům zajištěným policií v rámci této trestní věci a dalších 4 jiných trestních řízení), soud I. stupně této argumentaci žalobkyně nepřisvědčil (proto neprováděl ani další dokazování v této záležitosti), neboť se jedná o odlišnou pohledávku založenou na jiném právním titulu, když ke stanovení rezervy došlo až v listopadu 2022, tedy po době rozhodné pro danou věc. Zároveň soud I. stupně dospěl k závěru, že předmět úschovy nelze vydat ani žalované 1), neboť se nejedná o peněžní prostředky v jejím vlastnictví, když přes její platební bránu GoPay je pouze zprostředkováváno zaplacení konečnému příjemci (v daném případě žalobkyni); žalovaná 1) má na základě smluvního vztahu se žalobkyní nárok toliko na odměnu z realizovaného objemu plateb. Proto soud I. stupně zamítl jak žalobu žalobkyně, tak i vzájemný návrh žalované 1) s tím, že předmět úschovy zůstává i nadále v soudní úschově Okresního soudu v Táboře. O nákladech řízení rozhodl za situace, kdy žádný z účastníků nebyl ve věci úspěšný.

5. Rozsudek napadli včas podanými odvoláními žalobkyně a původní žalovaná 1) [právnická osoba]. Žalobkyně nesouhlasí se shora uvedeným zdůvodněním zamítnutí její žaloby. Poukazuje na dopis žalované 1) ze dne 1. 11. 2022, stanovící žalobkyni rezervu ve výši 640 000 Kč, a další dopis žalované 1) ze dne 2. 12. 2022 o tom, z čeho sestává navýšená rezerva v částce 654 000 Kč. Z toho plyne, že žalovaná 1) stanovila žalobkyni na GoPay účtu rezervu v celkové výši 654 000 Kč, do které zahrnula i částku 391 500 Kč, která je předmětem tohoto soudního sporu. Stanovení rezervy v praxi znamenalo, že žalobkyni nebyla z peněz, na které měla právo v pozdějším období, zaplacena částka 654 000 Kč. Částka 391 500 Kč jí žalovanou 1) nebyla zaplacena z důvodu jejího zajištění policejním orgánem. Proto nesouhlasí s tvrzením soudu I. stupně, že uvedená částka byla žalobkyni již zaplacena. Rozsudek soudu I. stupně tak považuje za nepřezkoumatelný. Jelikož peníze jsou zastupitelnou movitou věcí, byly rozhodnutím žalované 1) o stanovení rezervy peníze ze srpna 2022 nahrazeny jinými penězi, které měla žalovaná 1) zaplatit žalobkyni, ale neučinila tak z důvodu stanovení rezervy. Pakliže v lednu 2023 žalovaná 1) omylem poslala na účet žalobkyně část rezervy (část i nadále zadržuje), ihned po této platbě vyzvala žalobkyni k navýšení rezervy na částku 654 000 Kč; protože žalobkyně se stanovením rezervy nikdy nesouhlasila, očekává, že žalovaná 1) podá u soudu žalobu o navýšení rezervy, jak uvedla i ve své výzvě. Pokud soud I. stupně zamítl žalobu žalobkyně, vzájemnou žalobu žalované 1) a žalovaná 2) se vydání částky z úschovy nedomáhala, zůstává uvedená částka v úschově soudu I. stupně, což považuje žalobkyně za nespravedlivé, neboť soudu tyto peníze nepatří. Proto navrhovala změnu rozsudku soudu I. stupně tak, aby jí podané žalobě bylo vyhověno.

6. Žalovaná 1) v odvolání poukázala na to, že usnesení policejního orgánu o zajištění peněžních prostředků na jejím účtu jí bylo doručeno 2 dny poté, co bylo provedeno vyúčtování peněžních prostředků evidovaných žalovanou 1) pro žalobkyni. Policejní orgán tak zajistil peníze žalované 1), které náleží přímo jí, nikoliv žalobkyni, která částku 391 500 Kč obdržela v rámci vyúčtování. Současně tyto prostředky nemohou patřit ani žalované 2), jelikož byly vyúčtovány žalobkyni a té byly také převedeny. Jelikož v době, kdy se žalovaná 1) dozvěděla o zajištění peněžních prostředků, se na jejím účtu již žádné prostředky pocházející z trestné činnosti spáchané ke škodě žalované 2) nenacházely, bylo dle názoru žalované 1) zajištění provedeno v rozporu s § 79a zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění předpisů pozdějších. Nárok žalované 2) na vydání finančních prostředků ze soudní úschovy je vyloučen, neboť v řízení nevznesla žádný právně relevantní návrh, navíc s ohledem na okolnosti jí provedených celkem 87 plateb a obsah jejího výslechu před soudem I. stupně je evidentní, že se svým neodpovědným a lehkovážným jednáním podílela na vzniku škody. Žalovaná 1) pak nesouhlasí s důvody zamítnutí její vzájemné žaloby, neboť k záležitosti její odměny žádné důkazy v řízení provedeny nebyly. Kromě toho odměna, kterou žalovaná 1) měla za poskytnuté platební služby obdržet, je pro posouzení jejího nároku nepodstatná. Důležité je pouze to, že v době policejního zajištění žalovaná 1) již peněžní prostředky z trestné činnosti na svém bankovním účtu neměla, tedy byl zajištěn její majetek, ke kterému svědčí právo pouze jí. Pokud se přitom soud I. stupně ztotožnil s názorem žalované 1), že vlastnické právo k peněžním prostředkům na účtu má banka, která účet vede, zatímco majitel účtu má proti bance pohledávku na vyplacení peněz z účtu, je to žalovaná 1), komu svědčí nárok na vydání peněžních prostředků ze soudní úschovy, neboť žalovaná 1) je majitelkou účtu, na kterém byly peněžní prostředky zajištěny. Při odvolacím jednání žalovaná 1) doplnila, že s ohledem na ust. § 300 z. ř. s. soud I. stupně pominul úpravu trestního řádu, podle kterého mělo být v daném případě postupováno, když z § 80 odst. 1 trestního řádu plyne, že pokud odpadne důvod pro zajištění, vydá se věc tomu, u koho byla zajištěna [tím je žalovaná 1)]. Pro vydání úschovy není nutné, aby bylo prokázáno vlastnické právo, ale postačí právo nakládat s takovou úschovou. Žalovaná 1) proto navrhovala zrušení rozsudku a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení, popř. jeho změnu tak, aby vzájemnému návrhu žalované 1) bylo vyhověno.

7. Žalovaná 2) k odvolání ostatních účastnic uvedla, že podle jejího názoru nárok na vydání úschovy nemá žalobkyně (zde se ztotožňuje se soudem I. stupně), ani žalovaná 1) (byla pouze platební branou). Naopak žalovaná 2) neuzavřela se žádným z účastníků žádnou smlouvu, jednala v omluvitelném omylu vyvolaném lstí neznámého pachatele, neprojevila žádnou vůli, proto požadovala, aby předmět úschovy byl vydán jí.

8. Obě odvolání byla podána včas, oprávněnými osobami a jsou přípustná (§ 204 odst. 1 a § 201 o. s. ř.). Jelikož po podání odvolání žalovanou 1) [právnická osoba]. tato zanikla a soud I. stupně pravomocným usnesením ze dne 4. 6. 2025, č. j. 4 C 338/2023-204 rozhodl podle § 107 odst. 3 o. s. ř. o tom, že v řízení bude namísto ní pokračováno s jejím právním nástupcem společností [Anonymizováno] (viz záhlaví tohoto rozhodnutí), odvolací soud pokračoval v odvolacím řízení s tímto právním nástupcem žalované 1), který byl dle § 107 odst. 4 o. s. ř. povinen přijmout stav řízení, jaký tu byl v době jeho nástupu do řízení. Odvolací soud tak dle § 212 o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání nejsou důvodná.

9. Soud I. stupně v souladu s § 157 odst. 2 o. s. ř. v odůvodnění napadeného rozsudku uvedl, čeho a z jakých důvodů se domáhala žalobkyně a vzájemnou žalobou žalovaná 1), jaké bylo stanovisko žalované 2), uvedl zjištění, která učinil na základě konkrétně specifikovaných důkazů [současně zdůvodnil, proč nehodnotil či neprovedl důkazy vztahující se ke stanovení tzv. rezervy žalovanou 1)], a následně s ohledem na právní rámec věci vymezený ust. § 299 odst. 1 z. ř. s. jasně uvedl důvody, pro které neshledal žalobu žalobkyně ani vzájemný návrh žalované 1) důvodnými. I z pohledu opravných prostředků podaných žalobkyní a žalovanou 1), v rámci kterých odvolatelé reagují na závěry soudu I. stupně, nelze přisvědčit jejich názoru, že napadené rozhodnutí je pro nedostatek důvodů či rozpornost odůvodnění nepřezkoumatelné. Proto nic nebránilo tomu, aby odvolací soud napadený rozsudek věcně přezkoumal.

10. Rovněž odvolací soud vychází ze skutkových zjištění soudu I. stupně učiněných na základě jím provedeného dokazování, tedy mimo jiné z toho, že usnesením policejního orgánu ze dne 10. 8. 2022 byly podle § 79a odst. 1 trestního řádu zajištěny peněžní prostředky nacházející se na bankovním účtu původní žalované 1) č. [č. účtu] do výše 391 500 Kč, neboť zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že věc je výnosem z trestné činnosti. Dále odvolací soud vychází ze zjištění soudu I. stupně, že uvedené usnesení bylo původní žalované 1) doručeno do datové schránky dne 6. 9. 2022, tedy až poté, co dne 4. 9. 2022 provedla vyúčtování GoPay služeb za období srpna 2022, když v tomto měsíci došlo dne 8. 8. 2022 k podvodnému jednání neznámého pachatele, který vylákal od poškozené žalované 2) [Jméno advokáta C] finanční prostředky v celkové výši 391 500 Kč, které byly zaslány na bankovní účet [právnická osoba]., která poskytovala platební služby svým klientům.

11. Jelikož proti usnesení policejního orgánu ze dne 10. 8. 2022 o zajištění finančních prostředků byla podána společností [právnická osoba]. stížnost, doplnil odvolací soud dokazování usnesením Okresního soudu v Táboře ze dne 5. 10. 2022, č. j. [Anonymizováno] (které je součástí spisu Policie ČR, jímž byl navržen žalobkyní důkaz), kterým byla uvedená stížnost jako nedůvodná zamítnuta. Z odůvodnění uvedeného usnesení plyne, že skutečně došlo k zajištění peněžních prostředků poškozené, neboť zajištění a s tím související blokaci peněz na účtu potvrdila [právnická osoba]., dne 12. 8. 2022. Zároveň je v odůvodnění usnesení uvedeno, že ačkoliv stěžovatelka nebyla (v té době) informována o zajištění peněžních prostředků doručením usnesení o zajištění, muselo jí být, při postupu s péčí řádného hospodáře, ze žádosti o poskytnutí informací, její odpovědi a z blokace částky ve výši 391 500 Kč zřejmé, že k zajištění prostředků došlo (o blokovanou částku je snížen disponibilní zůstatek účtu). Trestní soud proto konstatuje, že pokud stěžovatelka dne 4. 9. 2022 poslala peněžní prostředky další společnosti (žalobkyni), nejednalo se o prostředky poškozené, neboť ty byly a nadále jsou na účtu zajištěny.

12. To znamená, že blokace prostředků ze strany [právnická osoba]., provedená již dne 12. 8. 2022, na základě usnesení policejního orgánu o zajištění peněžních prostředků ze dne 10. 8. 2022, vyvrací odvolací argumentaci žalované 1) ohledně charakteru prostředků zajištěných na jejím účtu (zda šlo o prostředky poškozené), neboť svůj názor (že nešlo o prostředky poškozené) nesprávně spojovala až s okamžikem, kdy jí bylo doručeno usnesení policejního orgánu o zajištění těchto prostředků na jejím účtu. Nicméně ani uvedený názor trestního soudu ohledně charakteru zajištěných prostředků na účtu žalované 1) není zcela přesný (jde o otázku vlastnického práva k prostředkům na bankovním účtu; k tomu viz níže). Kromě posouzení této záležitosti považuje odvolací soud za potřebné vyjádřit se k charakteru tohoto soudního řízení, vedeného na základě ust. § 299 odst. 1 z. ř. s., a to i s ohledem na argumentaci žalované 1), dovolávající se postupu dle trestního řádu.

13. Problematikou vydání věci ze soudní úschovy se aktuálně zabýval Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 11. 6. 2025, sp. zn. 24 Cdo 682/2024. Z jeho odůvodnění plyne, že byť § 79a trestního řádu o zajištění peněžních prostředků na účtu banky předpokládá toliko zrušení či omezení zajištění ve smyslu § 79a odst. 3 tr. řádu, potom bylo-li rozhodnuto o jejich uložení do soudní úschovy, nezbývá než rozhodnout, kdo má právo na jejich vydání ze soudní úschovy. Rozhoduje-li orgán činný v trestním řízení podle § 80 odst. 1 věty třetí tr. řádu o tom, že věc se ukládá do úschovy, jde o soudní úschovu podle § 300 z. ř. s. Po právní moci takového usnesení soud postupuje v občanském soudním řízení o úschově této věci přiměřeně podle ust. § 289 až 302 z. ř. s. Uložení věci do úschovy ve smyslu § 80 odst. 1 věty třetí tr. řádu je vyvoláno – jak vyplývá z jeho smyslu a účelu – potřebou objasnit, zda vlastnické nebo jiné právo k věci, zakládající nárok na její vydání, má ten, kdo věc vydal nebo komu byla odňata, nebo zda jeho nositelem je jiná osoba, popř. osoba, které zákon svěřuje k věci zvláštní oprávnění, a směřuje k nastolení takových vztahů mezi dotčenými osobami, které nebudou mezi nimi zdrojem dalších sporů. Věc se ukládá do úschovy současně proto, že není účelem trestního řízení, aby soud či jiný orgán činný v trestním řízení v něm řešil skutkové nebo hmotněprávní pochybnosti o tvrzeném vlastnickém nebo jiném právu; k rozhodování o takových otázkách jsou zásadně povolány soudy v občanském soudním řízení. Zároveň Nejvyšší soud s odkazem na svoji rozhodovací praxi (rozsudek sp. zn. 23 Cdo 3320/2020 ze dne 30. 8. 2021, R 49/2022) uvedl, že finanční prostředky složené na bankovním účtu nejsou ve vlastnictví jeho majitele, nýbrž peněžního ústavu (banky), zatímco majiteli svědčí pouze obligační právo (vůči bance) na výplatu.

14. Z uvedeného výkladu je tedy v prvé řadě zřejmá nesprávnost právního názoru žalované 1), akcentovaného zejména při odvolacím jednání, která se s odkazem na ust. § 300 z. ř. s. dovolávala použití ustanovení trestního řádu při rozhodování v rámci tohoto občanskoprávního řízení. Jelikož orgány činné v trestním řízení nerozhodly dle § 80 odst. 1 věta první tr. řádu o vrácení zajištěných peněžních prostředků tomu, komu byly odňaty [tedy žalované 1), na jejímž účtu byly zajištěny], ale z důvodu pochybností o tom, komu mají být vydány, rozhodly dle § 80 odst. 1 věta třetí tr. řádu o jejich uložení do soudní úschovy, není důvod ustanovení trestního řádu v tomto občanskoprávním řízení aplikovat. Je to proto, že příslušná ustanovení trestního řádu (§ 79a a § 80 tr. řádu) stanoví pouze procesní pravidla pro postup orgánů činných v trestním řízení, z povahy věci neřeší záležitosti hmotněprávní povahy, tedy neupravují ani pravidla pro posouzení vlastnického či jiného práva k věci, která byla uložena do úschovy soudu.

15. V dané věci soud I. stupně ze spisu soudní úschovy sp. zn. [Anonymizováno] zjistil, že k předmětu úschovy uplatňovaly právo 3 subjekty, tedy žalobkyně, původní žalovaná 1) [právnická osoba]. i žalovaná 2). V rámci tohoto řízení o nahrazení souhlasu s vydáním úschovy uplatnily řádně své nároky pouze žalobkyně a původní žalovaná 1), zatímco podání žalované 2), z jehož obsahu vyplývalo, že také ona požaduje vydání předmětu úschovy, bylo pro vady dle § 43 odst. 2 o. s. ř. soudem I. stupně odmítnuto. Byť tedy žalovaná 2) řádně svůj nárok v tomto občanskoprávním řízení neuplatnila, žalobkyně i žalovaná 1) se v průběhu řízení vyjadřovaly i k případnému nároku žalované 2), který mimo jiného s ohledem na nedostatek opatrnosti a lehkovážnost této žalované při provádění plateb nepovažovaly za důvodný. Pokud v průběhu odvolacího řízení žalovaná 2), prostřednictvím svého právního zástupce, požadovala změnu napadeného rozsudku tak, aby bylo rozhodnuto, že předmět úschovy jí bude vydán, žádný vzájemný návrh ve smyslu ust. § 97 z. ř. s. nemohla v odvolacím řízení uplatnit (k tomu srovnej § 216 odst. 1 o. s. ř.).

16. Nicméně soudní praxe dovodila, že pravomocný rozsudek soudu, kterým byla zamítnuta žaloba o uložení povinnosti souhlasit s vydáním předmětu úschovy, nahrazuje dle § 299 odst. 1 z. ř. s. žalobcem odepřený souhlas s vydáním předmětu úschovy žalovanému, a to tehdy, bylo-li důvodem pro zamítnutí žaloby prejudiciálně učiněné rozhodnutí o tom, že žalovaný má právo na vydání předmětu úschovy (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2010, sp. zn. 21 Cdo 293/2009, jakož i již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2025, sp. zn. 24 Cdo 682/2024). Byť soud I. stupně žádný výslovný závěr o tom, že předmět úschovy náleží žalované 2), neučinil [přestože neshledal důvodným nároky na vydání předmětu úschovy žalobkyni ani žalované 1)], mohl takový závěr učinit, s ohledem na další skutkové závěry přijaté soudem I. stupně, soud odvolací.

17. Odvolací soud předně souhlasí se zdůvodněním soudu I. stupně, proč nárok na vydání předmětu úschovy nenáleží žalobkyni. Soud I. stupně správně poukázal na to, že pokud žalobkyně dne 8. 8. 2022 uzavřela s neznámým pachatelem jednotlivé kupní smlouvy, na základě kterých mu dodala jím objednané zboží (aktivační klíč k digitálním hrám), za které kupní cenu na základě podvodného jednání neznámého pachatele uhradila žalovaná 2) na účet původní žalované 1) [právnická osoba]. prostřednictvím jí provozované platební brány, byla žalobkyni tato kupní cena žalovanou 1) dle vyúčtování GoPay služeb ze dne 4. 9. 2022 následujícího dne 5. 9. 2022 také uhrazena. Pokud policejní orgán usnesením ze dne 10. 8. 2022 rozhodl o zajištění peněžních prostředků nacházejících se na účtu žalované 1) ve výši 391 500 Kč, odpovídající uvedeným úhradám provedeným žalovanou 2), přičemž následně tyto peněžní prostředky byly fakticky peněžním ústavem [právnická osoba]., dne 12. 8. 2022 zablokovány, je nepochybné, že se jedná o zcela jiné peněžní prostředky (resp. pohledávku na jejich vydání), než je pohledávka, se kterou žalobkyně spojuje svůj nárok na vydání předmětu úschovy dle podané žaloby. Ten totiž nespojuje s tím, že by jí nebyla uhrazena kupní cena (její uhrazení potvrdila výslovně v řízení před soudem I. stupně a pokud v odvolání tvrdí opak, jedná se o účelové tvrzení), ale s tzv. stanovením rezervy na GoPay účtu dle smlouvy uzavřené s původní žalovanou 1). Byť k tomuto stanovení rezervy žalovaná 1) přistoupila z důvodu zajištění peněžních prostředků na jejím účtu ze strany policejních orgánů [nejen v trestní věci žalované 2), ale i v případě jiných podvedených osob], stanovení této rezervy představuje (jak správně uvedl již soud I. stupně) jiný závazkový vztah, a to vztah mezi žalobkyní a žalovanou 1), týkající se využívání platební brány žalované 1), jež podléhá režimu zákona č. 370/2017 Sb., o platebním styku, ve znění předpisů pozdějších. Došlo-li přitom k zajištění peněžních prostředků na účtu žalované 1) fakticky dne 12. 8. 2022, nemohou logicky tyto zajištěné prostředky, resp. pohledávka na jejich vydání, náležet žalobkyni, když ke stanovení rezervy žalovanou 1) vůči žalobkyni došlo až v listopadu 2022 (jak je tvrzeno samotnou žalobkyní v odvolání). Pokud žalobkyně se stanovením rezervy žalovanou 1) nesouhlasí a má za to, že jí žalovaná 1) z tohoto titulu neoprávněně zadržuje peněžní prostředky, potom má pohledávku ve výši neoprávněně stanovené rezervy vůči žalované 1), jejíž zaplacení se může domáhat pouze vůči žalované 1), nemá však žádnou pohledávku na vydání předmětu úschovy. Proto soud I. stupně nepochybil, pokud se bližšími podrobnostmi stanovení rezervy na GoPay účtu [tedy ani oprávněností takového postupu žalovanou 1)] nezabýval a žalobu žalobkyně jako nedůvodnou zamítl.

18. Jde-li o vzájemný návrh žalované 1) na vydání předmětu úschovy, nelze se spokojit pouze s argumentací této žalované, že pro vyhovění jejímu vzájemnému návrhu je postačující zjištění, že peněžní prostředky byly policejním orgánem zajištěny na jejím účtu. Pokud by řešení mělo být takto jednoduché, potom by ve smyslu § 80 tr. řádu nemohly ani vzniknout pochybnosti o tom, komu mají být tyto prostředky vydány, neboť příslušný orgán činný v trestním řízení by je musel vždy vydat majiteli účtu. Zároveň odvolací soud nesouhlasí ani se zdůvodněním soudu I. stupně, pro které zamítl vzájemnou žalobu žalované 1). Je nepochybné, že na základě smluvního vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 1) náleží této žalované za poskytnuté služby, tedy využívání její GoPay brány žalobkyní, odměna [pro účely tohoto řízení nebylo podstatné, jaká odměna by žalované 1) za provedené transakce ve prospěch žalobkyně náležela], a že částka 391 500 Kč nepředstavuje odměnu žalované 1), ale peněžní prostředky zaslané žalovanou 2) na účet žalované 1) na úhradu kupních cen ve prospěch žalobkyně, vylákaných od žalované 2) neznámým pachatelem. Byť tedy žalovaná 1) pouze zprostředkovává převod peněžních prostředků od jednoho subjektu k druhému, v době, kdy je obdrží na svůj účet, má právo s nimi nakládat.

19. Nicméně v daném případě, jak vyplývá ze zjištění soudu I. stupně učiněných z policejního spisu, byly tyto peněžní prostředky neznámým pachatelem podvodně vylákány od žalované 2), která prostřednictvím 87 plateb odeslala vždy částku 4 500 Kč na účet žalované 1). Je tedy nepochybné, že na straně žalované 2) nebyla skutečná vůle takové peněžní prostředky na účet žalované 1) zaslat, neboť zde absentuje jakákoliv vůle k zakoupení zboží u žalobkyně. Potom dle názoru odvolacího soudu právo na vydání předmětu úschovy náleží žalované 2), která je primární poškozenou osobou ze strany neznámého pachatele a k ochraně jejíž práv bylo také bezprostředně po provedení plateb rozhodnuto a fakticky realizováno zajištění peněžních prostředků na účtu žalované 1) odpovídajících platbám žalované 2). Po právní stránce lze pohledávku žalované 2) na vydání těchto peněžních prostředků podřadit pod § 2991 a násl. o. z. jakožto pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení, neboť žalovaná 2) plnila bez právního důvodu. To zároveň znamená, že žalované 1) nemohlo vzniknout žádné právo oprávněně nakládat s prostředky takto zaslanými na její účet (ve smyslu § 2662 a násl o. z.), tudíž nesvědčí jí ani právo na vydání předmětu úschovy.

20. Byť lze přisvědčit argumentaci žalobkyně i žalované 1), že žalovaná 2) si při poukazování plateb dne 8. 8. 2022 počínala značně lehkomyslně, na její nárok na vydání předmětu úschovy toto její počínání nemůže mít vliv, neboť jde o ochranu jejího vlastnické právo, jehož předmětem jsou dle § 1011 o. z. věci hmotné i nehmotné. Ostatně pokud jde o požadavek na obezřetnost, poukazuje odvolací soud na odůvodnění usnesení Okresního soudu v Táboře ze dne 5. 10. 2022, č. j. [Anonymizováno], o zamítnutí stížnosti původní žalované 1) proti usnesení policejního orgánu o zajištění finančních prostředků, ve kterém je s ohledem na konkrétní okolnosti poukázáno na to, že pokud by si tato žalovaná počínala s péčí řádného hospodáře, muselo jí být zřejmé, že k zajištění prostředků na její účet došlo, a to ještě předtím, než převedla v rámci vyúčtování služeb odpovídající peněžní prostředky žalobkyni.

21. Odvolací soud tak dospěl k závěru, že důvodná není žaloba žalobkyně ani vzájemná žaloba žalované 1) a že předmět úschovy má být vydán, s ohledem na shora uvedené skutečnosti, žalované 2) (žádná další osoba si nárok na jeho vydání nečinila), aniž by bylo potřeba o tom výslovně rozhodnout výrokem soudního rozhodnutí. Proto rozsudek soudu I. stupně, včetně bezchybného výroku o nákladech řízení, podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

22. V odvolacím řízení uspěla žalovaná 2), která má dle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšným účastníkům, tedy vůči žalobkyni a žalované 1) vždy v rozsahu jedné poloviny. Náklady řízení žalované 2) tvoří náklady právního zastoupení za 2 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení a účast na jednání odvolacího soudu) po 9 900 Kč dle § 8 odst. 1, § 7 a § 11 odst. 1 písm. a), g) vyhlášky č. 177/96 Sb., advokátní tarif, v platném znění (dále jen AT), vycházeje z tarifní hodnoty 391 500 Kč (předmětem řízení je rozhodnutí o tom, komu tato částka náleží), a 2 režijní paušály po 450 Kč dle § 13 odst. 1, 4 AT, celkem 20 700 Kč. Proto odvolací soud uložil žalobkyni i žalované 1) povinnost nahradit žalované 2) k rukám jejího právního zástupce náklady odvolacího řízení vždy v částce 10 350 Kč v zákonné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení