15 Co 143/2022-216

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Vašíčka a soudců Mgr. Martiny Polákové a Mgr. Pavla Mádra ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený opatrovnicí [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] za účasti vedlejšího účastníka: [osobní údaje vedlejšího účastníka] o odškodnění pracovního úrazu, o odvolání žalované a vedlejšího účastníka proti rozsudku Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou (dále jen„ soud I. stupně“) ze dne 21. 7. 2022, č. j. 8 C 28/2019-162, ve znění opravného usnesení ze dne 22. 8. 2022, č. j. 8 C 28/2019-161, takto:

Výrok

I. Odvolací řízení o odvolání žalované a vedlejšího účastníka proti části napadeného výroku I. ohledně povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 1 317 375 Kč se zastavuje.

II. Změna žaloby učiněná podáním žalobce ze dne [datum] se nepřipouští.

III. Rozsudek soudu I. stupně se v části výroku I., kterou bylo žalované uloženo zaplatit žalobci zákonné úroky z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 326 750 Kč od [datum] do zaplacení, zrušuje.

IV. Rozsudek soudu I. stupně se v části výroku I., kterou bylo žalované uloženo zaplatit žalobci zákonné úroky z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 990 625 Kč od [datum] do zaplacení, potvrzuje.

V. Rozsudek soudu I. stupně se v části výroku I., kterou bylo žalované uloženo zaplatit žalobci zákonné úroky z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 990 625 Kč od [datum] do [datum], mění tak, že žaloba v části, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení zákonných úroků z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 990 625 Kč od [datum] do [datum], se zamítá.

VI. Rozsudek soudu I. stupně se v napadených výrocích III. a IV. potvrzuje.

VII. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení před soudy obou stupňů částku 194 850,18 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. V řízení zahájeném podáním žaloby dne [datum] se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 840 625 Kč se zákonným úrokem z prodlení od doby podání žaloby do zaplacení, a to z titulu náhrady škody na bolestném a ztížení společenského uplatnění. Žalobu odůvodnil tím, že na základě pracovní smlouvy byl u žalované v období od [datum] do [datum] zaměstnán jako zedník. Dne [datum] utrpěl pracovní úraz při kácení stromu v areálu firmy. K okolnostem úrazu tvrdil, že postupoval podle dohodnutého pracovního postupu tak, že nejprve provedl částečné ořezání větví abnormálně nakloněného stromu tak, aby bylo možné přivázat jistící lano v koruně stromu s tím, že dále se měl strom uříznout u země. Při naříznutí stromu se však strom rozkmital, přičemž žalobce ztratil stabilitu, spadl na zem a utrpěl těžké zranění. Uvedl dále, že nařízená práce pro něho byla neobvyklá, že žalovaná nevyhodnotila dobře riziko a nestanovila dostatečné bezpečnostní opatření. Předmětem řízení učinil nárok na náhradu bolestného a ztížení společenského uplatnění s tím, že žalovaná mu doposud zaplatila jen 50 % příslušných náhrad. K výpočtu bolestného tvrdil, že podle hodnocení lékaře z [datum] bylo bolestné stanoveno počtem 1 756 bodů, což představuje částku ve výši 381 250 Kč (1 bod po 250 Kč). Z této částky mu žalovaná doposud zaplatila 190 625 Kč (jednu polovinu), nevyplacena zůstala druhá polovina ve výši 190 625 Kč (jednu polovinu). K výpočtu ztížení společenského uplatnění uvedl, že podle hodnocení revizního lékaře z [datum] bylo toto stanoveno ve výši 5 200 bodů s tím, že tento počet bodů byl revizním lékařem dále ponížen na 4 000 bodů, což představuje náhradu ve výši 1 000 000 Kč (1 bod po 250 Kč). K tomu dále tvrdil, že za ztížení společenského uplatnění mu žalovaná doposud vyplatila částku 500 000 Kč a že mu nebylo vyplaceno 650 000 Kč.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a navrhovala, aby byla v celém rozsahu zamítnuta. Poukazovala na to, že žalobce při práci nepoužil prostředky osobního zajištění (jistící pásy), ač je měl k dispozici a byl na to ústně (6 dní před plánovanou činností) upozorněn a byl na to i v dřívější době proškolen. Měla tedy za to, že žalobce nedodržel postup stanovený zaměstnavatelem pro danou práci. Poukazovala rovněž na to, že uložila žalobci jen upevnit lano ke stromu ze žebříku a že následně měl strom řezat od země, nikoliv ze žebříku. Za těchto okolností tedy měla za to, že se zprostila odpovědnosti ve smyslu § 270 odst. 1, 2 zákoníku práce. Proto nejdříve rozhodla o odškodnění žalobce v rozsahu 20 %; později po zvážení sociálních aspektů rozhodla o odškodnění nároku žalobce v rozsahu 50 %. Namítla také promlčení uplatněných nároků.

3. Na návrh žalované do řízení vstoupila [právnická osoba] jakožto vedlejší účastník na straně žalované. Zaujala stejné procesní stanovisko jako žalovaná, když poukazovala na stejné důvody svědčící pro to, aby žaloba byla zamítnuta. Rovněž poukazovala na to, že při hodnocení trvalých následků (ztížení společenského uplatnění) nemělo být vycházeno z 5 200 bodů, ale jen ze 4 000 bodů.

4. Podáním doručeným soudu I. stupně [datum] se žalobce vyjádřil k procesním stanoviskům žalované a vedlejšího účastníka a současně navrhl„ změnu (rozšíření) žaloby“, kterou opravil původně žalovanou částku 840 625 Kč na částku 990 625 Kč. Změnu žalované částky odůvodňoval tím, že náhrada škody za ztížení společenského uplatnění nepředstavuje částku 650 000 Kč (jak uváděl v původní žalobě), ale částku 800 000 Kč. K tomu uvedl, že vychází z bodového hodnocení 5 200 bodů po 250 Kč, tj. z částky 1 300 000 Kč ponížené o dosud vyplacenou náhradu ve výši 500 000 Kč. S připočtením uplatněného nároku na bolestné ve výši 190 625 Kč tak celková náhrada představuje částku 990 625 Kč.

5. Soud I. stupně po provedeném dokazování ve věci rozhodl rozsudkem z 21. 7. 2022, č. j. 8 C 28/2019-162 ve znění opravného usnesení z 22. 8. 2022, č. j. 8 C 28/2019-161, kterým žalované uložil povinnost zaplatit žalobci 1 317 375 Kč sestávající se z bolestného ve výši 317 375 Kč a náhrady za ztížení společenského uplatnění ve výši 1 000 000 Kč, spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částku 1 317 375 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), dále žalované uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 196 471,58 Kč (výrok II.), rozhodl o povinnosti žalované zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Žďáře nad Sázavou soudní poplatek ve výši 13 174 Kč (výrok III.) a o povinnosti žalované nahradit České republice – Okresnímu soudu ve Žďáře nad Sázavou náklady státu ve výši 16 744 Kč (výrok IV.). Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že soud vzal za prokázané, že žalobce dne [datum] utrpěl zranění s trvalými následky při plnění úkolů uložených mu jeho zaměstnavatelem (žalovanou). Dospěl dále k závěru, že žalobce při uložené práci (kácení stromu) nepoužil ochranné prostředky, nicméně nebyl k takové práci proškolen, neboť žalobcem dříve absolvovaná školení o bezpečnosti práce se kácení stromů netýkala. Zohlednil, že kácení abnormálně nakloněného stromu ani nebylo náplní sjednané práce, když žalobce pracoval u žalované jako zedník a stavební údržbář. Při výpočtu náhrady bolestného vycházel ze znaleckého posudku znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], která základní bolestné žalobce hodnotila 1 355 body s tím, že s ohledem na náročný způsob léčby a vzniklé škody na zdraví tento počet bodů navýšila o 50 %, tedy na konečných 2 032 bodů. Nárok na bolestné tedy vypočetl v částce 508 000 Kč (2 032 bodů x 250 Kč). Při výpočtu náhrady za ztížení společenského uplatnění vycházel soud rovněž ze znaleckého posudku MUDr. [jméno] [příjmení], která v případě žalobce dospěla k bodovému ohodnocení 4 000 bodů. Při výpočtu bodového ohodnocení bolestného i ztížení společenského uplatnění vycházel z vyhlášky č. 276/2015 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění. K výpočtu náhrady za ztížení společenského uplatnění soud I. stupně dodal, že shledal důvodným návrh žalobce na navýšení bodového hodnocení o 50 %, tj. z bodového ohodnocení 4 000 bodů na 6 000 bodů, a to z důvodu zhoršujícího se zdravotního stavu žalobce, jak fyzického, tak duševního, když jeho stav vyžaduje celodenní péči a není již schopen sám o sebe se postarat. Proto dospěl k závěru, že náhrada za ztížení společenského uplatnění představuje částku 1 500 000 Kč (6 000 bodů po 250 Kč). Z vypočtené náhrady za bolestné ve výši 508 000 Kč odečetl již vyplacenou částku 190 625 Kč a tím dospěl k výpočtu náhrady na bolestné ve výši 317 375 Kč. Z vypočteného nároku za ztížení společenského uplatnění ve výši 1 500 000 Kč odečetl již vyplacenou částku 500 000 Kč a tím dospěl k výpočtu zbývající náhrady ve výši 1 000 000 Kč. Součet těchto částek dosáhl částky 1 317 375 Kč. Z takto přiznané celkové náhrady soud I. stupně přiznal žalobci i zákonné úroky z prodlení ve výši 9,75 % ročně od [datum] do zaplacení. V odůvodnění dále dodal, že nerozhodoval o podání žalobce z [datum], kterým navrhl změnu žaloby spočívající v 50 % navýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění (ze 4 000 bodů na 6 000 bodů) s tím, že k tomuto kroku (navýšení) soud může přistoupit i bez návrhu, když v tomto směru není vázán žalobním návrhem (odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1796/16). Jelikož současně dospěl k závěru, že spoluzavinění ze strany žalobce nebylo prokázáno, byla žalobci přiznána požadovaná náhrada v plné výši. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř.; při výpočtu odměny za 11 vykonaných úkonů právní služby vycházel z tarifní hodnoty 1 317 375 Kč (což představovalo odměnu v částce 13 580 Kč za 1 úkon). O povinnosti žalované zaplatit státu soudní poplatek rozhodl podle § 9 odst. 3 zákona o soudních poplatcích a o povinnosti žalované nahradit státu náklady řízení rozhodl podle § 148 odst. 1 o.s.ř.

6. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalovaná i vedlejší účastník na její straně. Obě odvolání byla v zásadě totožná, když žalovaná strana (včetně vedlejšího účastníka) po hmotněprávní stránce argumentovala tím, že má nadále za to, že všechny nároky uplatněné žalobou jsou promlčené s ohledem na skutečnost, že úraz se žalobci stal již v roce 2015. Dále trvala na tom, že předmětný úraz byl spoluzaviněn i samotným žalobcem, který porušil bezpečnostní předpisy a rovněž při kácení stromu postupoval v rozporu s dohodnutým postupem. Po procesní stránce žalovaná namítala, že soud I. stupně přiznal nad rámec žaloby žalobci i úroky z prodlení, byť je žalobce v tomto řízení vůbec nepožadoval. Namítala také, že rozsudek je nepřezkoumatelný pro chybné označení. K tomu poukazovala na to, že soud I. stupně dne [datum] vyhlásil rozsudek ve znění výroku III. tak, že žalovaná je povinna zaplatit státu soudní poplatek ve výši 65 869 Kč. Poté, co si soud uvědomil chybu, vydal dne [datum] opravné usnesení, č. j. 8 C 28/2019-161, kterým byl opraven výrok III. tak, že správná výše poplatku není 65 869 Kč, ale 13 174 Kč. Současně s tímto opravným usnesením rozeslal písemné vyhotovení rozsudku č. j. 8 C 28/2019-162, kde již byl výrok III. opraven. Měla tedy za to, že rozsudek z [datum] nemůže být označen vyšším jednacím číslem než opravné usnesení z [datum] a navíc v rozsudku již chybná částka neměla být opravena ve smyslu později vydaného opravného usnesení. Konečně žalovaná namítla, že náklady řízení za právní zastoupení žalobce byly vypočteny nesprávně, když dle aktuálně platné judikatury v případech, kde se rozhoduje o nemajetkové újmě (bolestné a ztížení společenského uplatnění) se odměna za právní zastoupení vypočte z tarifní hodnoty 50 000 Kč, nikoliv z tarifní hodnoty dle přisouzené částky, jak to učinil soud I. stupně.

7. Žalobce v podání doručeném soudu [datum] uvedl, že rozsudek soudu I. stupně považuje za správný a navrhl, aby byl odvolacím soudem potvrzen.

8. Podáním doručeným soudu [datum] žalobce navrhl změnu žaloby tak, aby žalované bylo uloženo zaplatit žalobci částku 2 040 195 Kč sestávající se z bolestného ve výši 317 375 Kč a z náhrady za ztížení společenského uplatnění ve výši 1 722 820 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1 317 375 Kč od [datum] do [datum] a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 040 195 Kč od [datum] do zaplacení. Změnu žaloby odůvodnil změnou právní úpravy, která nastala v důsledku nařízení vlády č. 451/2022 Sb., kterým bylo změněno nařízení vlády č. 276/2015 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání. Poukázal na to, že touto novelou došlo s účinností od [datum] ke změně § 3 předmětného nařízení, kdy se nově počítá hodnota bodu pro výpočet náhrady (nikoli již 250 Kč za 1 bod, ale dle nové úpravy činí hodnota bodu 1 % průměrné mzdy v národním hospodářství zjištěné na základě údajů Českého statistického úřadu za první až třetí čtvrtletí kalendářního roku předcházejícího kalendářnímu roku, v němž vznikla povinnost provést hodnocení bolestí a ztížení společenského uplatnění). Žalobce dodal, že dle přechodných ustanovení, pokud o náhradě za bolest nebo ztížení společenského uplatnění nebylo rozhodnuto přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení, stanoví se náhrada ve znění účinném ode dne nabytí tohoto nařízení.

9. U jednání odvolacího soudu dne [datum] žalovaná i vedlejší účastník na její straně vzali svá odvolání zpět proti části výroku I. napadeného rozsudku, která se týká jistiny 1 317 375 Kč, a dále proti výroku III. a IV. Trvali však na tom, že o příslušenství nebylo soudem I. stupně rozhodnuto správně (neboť vůbec nebylo předmětem řízení) a rovněž trvali na odvolací námitce ve vztahu k výroku II. (nesprávnost výpočtu nákladů řízení za právní zastoupení žalobce).

10. Podle § 207 odst. 2 věty první o.s.ř. dokud o odvolání nebylo rozhodnuto, je možno vzít je zpět; v takovém případě odvolací soud řízení zastaví.

11. Za situace, kdy žalovaná a vedlejší účastník na její straně vzali své odvolání zpět proti části napadeného výroku I. ohledně jistiny 1 317 375 Kč, odvolací soud postupoval podle shora citovaného zákonného ustanovení § 207 odst. 2 o.s.ř. a odvolací řízení v rozsahu zpětvzetí odvolání zastavil (výrok I. tohoto rozsudku).

12. Za této situace pak již nebyly důvody a podmínky pro změnu žaloby učiněnou podáním žalobce ze dne [datum]. Proto odvolací soud podle § 95 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 211 o.s.ř. tuto navrženou změnu žaloby nepřipustil (výrok II. tohoto rozsudku).

13. Předmětem odvolacího řízení tak zůstala jen část napadeného výroku I. ohledně příslušenství jistiny a další závislé výroky týkající se nákladů řízení a povinnosti zaplatit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení (byť žalovaná a vedlejší účastník vzali svá odvolání zpět i ve vztahu k těmto výrokům, tak s ohledem na to, že se jednalo o závislé výroky, nebylo zpětvzetí odvolání ve vztahu k těmto výrokům účinné).

14. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou (§ 201 o.s.ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o.s.ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o.s.ř.), v souladu s § 212 a § 212a o.s.ř. přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně i řízení, které mu předcházelo, dospěl k závěru, že ve zbývajícím rozsahu je odvolání žalované a vedlejšího účastníka na její straně částečně důvodné.

15. Pokud se týká odvolací námitky v tom směru, že soud I. stupně přiznal žalobci úroky z prodlení nad rámec žaloby, když ten je vůbec nepožadoval, je tato námitka důvodná pouze částečně. Z žaloby podané soudu dne [datum] jednoznačně vyplývá, že žalobce se domáhal zaplacení částky 840 625 Kč se zákonnými úroky z prodlení od data podání žaloby do zaplacení. V podání z [datum] pak žalobce upravil žalovanou částku na 990 625 Kč. Byť toto podání nazval„ změnou žaloby“, je třeba vycházet z toho, že dle obsahu tohoto podání se jednalo jen o opravu žaloby, kterou byl odstraněn nesoulad mezi skutkovým tvrzením žaloby a navrženým petitem (neboť žalobce tvrdil, že při výpočtu ztížení společenského uplatnění vycházel z bodového hodnocení 5 200 bodů po 250 Kč, poníženého o již vyplacenou částku 500 000 Kč, avšak původně vyčíslený dluh 840 625 Kč neodpovídal těmto skutkovým tvrzením). Lze tedy vycházet z toho, že zákonné úroky z prodlení z částky 990 625 Kč žalobcem uplatněny byly, a byly tak předmětem řízení. To samé však již neplatí o úrocích z prodlení z částky 326 750 Kč, což je částka představující rozdíl mezi původní žalovanou částkou 990 625 Kč a nově žalovanou částkou 1 317 375 Kč, která byla žalobcem uplatněna podáním z [datum]. Z tohoto podání ani z žádného jiného podání ve spise totiž nevyplývá, že by žalobce z nově žalované (rozšířené) částky požadoval i úroky z prodlení. V tomto směru tedy odvolací námitka byla důvodná. Proto odvolací soud bez dalšího zrušil část napadeného výroku I. ohledně zákonných úroků z prodlení z částky 326 750 Kč od [datum] do zaplacení (výrok III. tohoto rozsudku).

16. Pokud se týká úroků z prodlení z částky 990 625 Kč, které byly předmětem řízení, zde odvolací soud vycházel z toho, že podání žaloby k soudu samo o sobě nemá hmotněprávní účinek, na základě kterého by se žalovaná dostala do prodlení. Pokud žalobce netvrdil a neprokazoval, že před zahájením jednání vyzval žalovanou k zaplacení konkrétní dlužné částky (zde náhrady bolestného a ztížení společenského uplatnění), tak k prodlení mohlo dojít až v souvislosti s doručením žaloby. Ta byla žalované doručena v pondělí [datum], splatnost tedy nastala [datum] a do prodlení se žalovaná dostala až dnem [datum] (viz § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. v platném znění, občanský zákoník, dále jen o.z.). Jelikož žalovaná nezaplatila požadovanou náhradu ve lhůtě splatnosti, dostala se ve smyslu § 1968 o.z. do prodlení a žalobci podle § 1970 o.z. vzniklo právo na úroky z prodlení v zákonné výši. Soudem I. stupně stanovená výše zákonných úroků z prodlení (9,75 % ročně) pak odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k prvnímu dni prodlení. Z těchto důvodů odvolací soud podle § 219 o.s.ř. potvrdil rozsudek soudu I. stupně ohledně zákonných úroků z prodlení z částky 990 625 Kč od [datum] do zaplacení (výrok IV. tohoto rozsudku).

17. Pokud se pak žalobce domáhal (zákonných) úroků z prodlení z částky 990 625 Kč i za období od [datum] do [datum], byla žaloba v této části nedůvodná, neboť v tomto období ještě požadovaná náhrada nebyla splatná. Z tohoto důvodu odvolací soud podle § 220 odst. 1 o.s.ř. v této části změnil výrok I. rozsudku tak, že nárok na příslušenství v tomto rozsahu zamítl (výrok V. tohoto rozsudku).

18. Jak již bylo zmíněno výše, výroky III. a IV. rozsudku se týkaly povinnosti žalované zaplatit soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení (neboť žalobce byl od tohoto poplatku osvobozen) a povinnosti nahradit státu náklady řízení představující náklady státu na znalečné. Jedná se o závislé výroky, které nemohly nabýt právní moci předtím, než bylo rozhodnuto o věci samé (o celém předmětu řízení včetně příslušenství). Proto odvolací soud byl povinen tyto výroky přezkoumat z úřední povinnosti. S ohledem na to, že žalobcův procesní úspěch byl jen nepatrný, je možné považovat za správné závěry soudu I. stupně v tom směru, že žalovaná je povinna zaplatit České republice soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení ve výši 13 174 Kč (výrok III. napadeného rozsudku) i nahradit státu náklady řízení ve výši 16 744 Kč (výrok IV. napadeného rozsudku). Z těchto důvodů odvolací soud podle § 219 o.s.ř. potvrdil rozsudek soudu I. stupně v těchto napadených výrocích (výrok VI. tohoto rozsudku).

19. Odvolací námitka směřující k nesprávnému postupu při vydání opravného usnesení ze dne [datum], kterým byla opravena nesprávně vypočtená částka soudního poplatku (65 869 Kč) na správnou částku (13 174 Kč), byla důvodná. Správný postup skutečně měl být takový, že poté, co si soud I. stupně tuto chybu uvědomil, měl vydat opravné usnesení s číslem jednacím, které by bylo vyšší než číslo jednací rozsudku; rovněž tak v písemném vyhotovení rozsudku měla být uvedena nesprávně (ústně) vyhlášená částka soudního poplatku a spolu s písemným vyhotovením rozsudku mělo být doručeno i opravné usnesení. Tuto vadu již fakticky nelze zhojit, nicméně je třeba konstatovat, že se nejedná o takovou vadu, která by měla za následek nepřezkoumatelnost rozhodnutí, případně že by tato vada měla směřovat ke zrušení rozsudku.

20. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok VII. tohoto rozsudku) odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1, 2 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 3 o.s.ř. a převážně procesně úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů řízení v plné výši, a to před soudy obou stupňů. Při úvaze o úspěchu a neúspěchu žalobce bylo vycházeno z toho, že jeho neúspěch byl zcela nepatrný, neboť se týkal jen malé části požadovaného příslušenství.

21. Pokud se týká odvolací námitky ohledně výpočtu nákladů řízení za právní zastoupení, byla shledána důvodnou jen částečně. Odvolacímu soudu je známa i judikatura Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu z 29. 4. 2021, sp. zn. 25 Cdo 2060/2020), ze které vyplývá, že ve věcech peněžité náhrady nemajetkové újmy se pro účely tarifní hodnoty postupuje podle § 9 odst. 4 písm. a/ vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění (dále jen advokátní tarif). Nicméně je třeba prozatím vycházet z toho, že všechna judikatura Nejvyššího soudu se v tomto směru týká peněžité náhrady nemajetkové újmy při ublížení na zdraví podle § 2958 a § 2959 o.z. Jsou to občanskoprávní spory, kde se řeší peněžité náhrady za újmu na přirozených právech člověka, kdy způsob výpočtu není upraven žádným právním předpisem a vychází se jen z obecně akceptované (ale nezávazné) metodiky Nejvyššího soudu. V pracovněprávních sporech je situace odlišná, neboť zde se postupuje podle pevně stanoveného rámce daného vyhláškou č. 276/2015 Sb. v platném znění. Na druhé straně je třeba vycházet z toho, že i v náhradách škody z pracovních úrazů může lékař nebo znalec navýšit bolestné nad rámec základní sazby a u ztížení společenského uplatnění může ve smyslu § 271s zákoníku práce k přiměřenému navýšení přistoupit soud. I v těchto sporech tedy účastník řízení nemusí v průběhu řízení přesně znát konečnou výši náhrady, neboť ta bude určena až rozhodnutím soudu. Za dané situace je odvolací soud toho názoru, že při odškodňování pracovních úrazů nelze při stanovení tarifní hodnoty pro výpočet odměny za právní zastoupení vycházet jen z § 9 odst. 4 advokátního tarifu, avšak ani z tarifní hodnoty, která se odvíjí od konečné náhrady přiznané soudem. Jako spravedlivé řešení pro obě strany se jeví, aby bylo vycházeno z tarifní hodnoty, která se bude odvíjet od základního bodového ohodnocení bolestného a ztížení společenského uplatnění stanoveného posudkovým lékařem nebo znalcem.

22. Pro poměry tohoto případu to znamená, že u bolestného lze vycházet ze základního bodového ohodnocení stanoveného na 1 355 bodů. V tomto případě tedy náhrada za bolestné dosáhla částky 338 750 Kč (1 355 x 250 Kč); po odečtení již vyplacené částky 190 625 Kč tak lze vycházet z tarifní hodnoty 148 125 Kč. V případě náhrady za ztížení společenského uplatnění lze vycházet z bodového ohodnocení 4 000 bodů a z celkové náhrady v částce 1 000 000 Kč (4 000 x 250 Kč), od které byla odečtena již žalovanou vyplacená částka 500 000 Kč, tedy z tarifní hodnoty 500 000 Kč. Součet obou tarifních hodnot pro výpočet odměny za právní zastoupení tak dosáhl částky 648 125 Kč. Ve smyslu § 7 advokátního tarifu tak odměna za 1 úkon právní služby činí 10 900 Kč. Z obsahu spisu vyplynulo, že zástupce žalobce v řízení učinil 14 úkonů právní služby, které podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu spočívaly v : 1) převzetí a příprava zastoupení z [datum], 2) podání žaloby k soudu, 3) písemné vyjádření z [datum], 4) účast u jednání [datum], 5) porada s klientem z [datum], 6) účast u jednání [datum], 7) účast u jednání [datum], 8) porada s klientem z [datum], 9) písemné vyjádření ke znaleckému posudku s návrhem na změnu žaloby z [datum], 10) účast u jednání [datum], 11) písemné vyjádření z [datum] k odvolání žalované a vedlejšího účastníka, 12) písemné vyjádření z [datum] s návrhem na změnu žaloby, 13) účast u jednání odvolacího soudu [datum], 14) účast u jednání odvolacího soudu [datum]. Za prvních 13 úkonů náleží zástupci žalobce základní odměna ve výši 10 900 Kč za každý úkon, za poslední 14. úkon mu podle § 11 odst. 2 písm. f/ advokátního tarifu náleží poloviční odměna, neboť při tomto jednání došlo jen k vyhlášení rozhodnutí. Celkem tak odměna za všechny úkony právní služby dosáhla částky 147 150 Kč (13,5 x 10 900 Kč). Odvolací soud se na tomto místě zabýval i námitkou žalované a vedlejšího účastníka v tom směru, že za poradu s klientem [datum] a [datum] by neměla být přiznána odměna, neboť se nejednalo o účelné úkony právní služby. S tímto názorem odvolací soud nesouhlasí, neboť bylo nutné přihlédnout k tomu, že zdravotní stav žalobce se v průběhu tohoto řízení nadále zhoršoval a tyto porady vždy předcházely procesnímu úkonu žalobce, kterým rozšiřoval uplatněný nárok. Za dané situace lze vycházet z toho, že skutečně bylo třeba, aby zástupce žalobce s klientem (žalobcem) jednal osobně a nikoli jen telefonicky, tak jak žalovaná a vedlejší účastník namítali. Za každý úkon právní služby pak zástupci žalobce náležela paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč, celkem tedy částka 4 200 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Soud I. stupně správně vypočetl i náhradu za cestovné k jednáním před soudem I. stupně i ke dvěma poradám se žalobcem ve výši 1 022,14 Kč, 1 011,56 Kč, 1 011,56 Kč, 1 283,16 Kč, 773,55 Kč a 981,24 Kč (celkem tedy 6 083,21 Kč); k výpočtu lze odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku. Správně byla zástupci žalobce přiznána i náhrada za promeškaný čas v celkové výši 3 600 Kč (36 půlhodin po 100 Kč), když tento nárok vyplývá z § 14 odst. 1 písm. a/, odst. 3 advokátního tarifu Náklady za právní zastoupení žalobce tak dosáhly částky 161 033,21 Kč (147 150 + 4 200 + 6 083,21 + 3 600). Jelikož bylo osvědčeno, že zástupce žalobce je plátcem DPH, byla tato částka navýšena o 21 % DPH ve výši 33 816,97 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkové náklady za právní zastoupení tak dosáhly částky 194 850,18 Kč.

Poučení