15 Co 148/2024 - 156

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Karly Nekolové a Mgr. Jana Rýznara ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované společnosti 0/0], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] zastoupená advokátem [Anonymizováno] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] proti žalovaným: 1) [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený dne [Anonymizováno] bytem [Anonymizováno] zastoupený obecným zmocněncem [Jméno zainteresované osoby 1/0], nar. [Anonymizováno] bytem [Anonymizováno] 2) [Jméno zainteresované osoby 2/0], narozený dne [Anonymizováno] bytem [Anonymizováno] o zaplacení částky 130 605 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného 1) proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 6. 10. 2023, č. j. 62 C 142/2023-89, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. vůči žalovanému 1): a) co do částky 6 307 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky za dobu od 27. 10. 2022 do zaplacení potvrzuje; b) co do částky 124 298 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky za dobu od 27. 10. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 3,25 % ročně z částky 6 307 Kč za dobu od 27. 10. 2022 do zaplacení mění následovně: Žaloba, aby žalovaný 1) byl povinen zaplatit žalobkyni částku 124 298 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky za dobu od 27. 10. 2022 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 3,25 % ročně z částky 6 307 Kč za dobu od 27. 10. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 1) na poměrnou náhradu nákladů řízení částku 540 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Rozsudek okresního soudu se ve výroku III. vůči žalovanému 1) mění tak, že se žalovanému 1) povinnost k úhradě soudního poplatku za žalobu na účet Okresního soudu v Ostravě neukládá.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 1) na poměrnou náhradu nákladů odvolacího řízení částku 6 418 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem byli oba žalovaní zavázáni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 130 605 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky za dobu od 27. 10. 2022 do zaplacení (výrok I.), uhradit žalobkyni společně a nerozdílně na nákladech řízení částku 41 213 Kč (výrok II.) a současně zaplatit společně a nerozdílně České republice na účet Okresního soudu v Ostravě na soudním poplatku částku 6 531 Kč (výrok III.).

2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalovaný 1). Nesouhlasil se závěrem okresního soudu, že by měl uhradit škodu na zdraví, kterou nezpůsobil. Namítal, že soud měl ulehčenou práci, neboť převzal závěry, které již dříve přijal trestní soud pod sp. zn. [Anonymizováno], a to ač žalovaný 1) navrhoval doplnění dokazování především svědeckou výpovědí osob, jež označil s odůvodněním, že by jejich výpovědi mohly vnést světlo do celého případu. Uvedl, že spravedlivým by bylo, kdyby škoda byla rozdělena podle toho, kdo a jakou škodu nebo újmu způsobil. Žalovaný 1) rovněž navrhoval k důkazu videozáznam z tramvaje z inkriminovaného času, videozáznam ze zastávky v době incidentu a videozáznam jím pořízený, který je součástí policejního spisu. Namítal, že v žádném případě nepřišel do fyzického kontaktu se strážníkem [jméno FO], kterému nemohl způsobit žádnou újmu, a to ani na zdraví, jíž by byl povinen hradit. Totéž vyplývá ze spisového materiálu trestního soudu. Dále uvedl, že je nutno se zabývat i tím, kdo konkrétně způsobil poškozenému [jméno FO] ránu na ukazováku pravé ruky, z toho důvodu, že přišel do styku s několika osobami, a to vedle žalovaného 1) také se žalovaným 2) či [jméno FO], stejně jako tím, jaké ošetření si vyžádalo zranění ukazováku poškozené osoby [jméno FO], tedy především jakou léčbu a její dobu si toto zranění vyžádalo. Pokud jde o zranění [jméno FO], má žalovaný 1) za to, že si toto poškozený způsobil sám, když při zákroku během služby bylo na jeho svobodné vůli, jakým stylem zákrok provede, a měl počítat i s následky. V takovém případě pak nelze, aby pojišťovna požadovala náhradu škody po jiné osobě, která jednoznačně tuto újmu poškozenému nezpůsobila. Dle žalovaného 1) je proto soud povinen zkoumat, kdo, komu a jakou újmu způsobil, jakož i rozsahem zavinění a podílem na vzniku škody.

3. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako správného. Zdůraznila, že nalézací soud postupoval v souladu s ust. § 135 o. s. ř., když sám neposuzoval otázky, zda se skutek stal, zda jej spáchal žalovaný 1), nelze proto souhlasit s jeho názorem, že nalézací soud pochybil, když neprovedl jím navržené důkazy. Zdůraznila, že soud I. stupně nemohl postupovat jinak než vycházet z pravomocného rozhodnutí v trestní věci. Soud rovněž nebyl povinen zabývat se otázkou, jakou měrou žalovaný 1) zapříčinil vznik újmy poškozeným. Odkázala na znění ust. § 2915 odst. 2 o. z. o tom, že nelze rozhodnout o náhradě škody dle účasti na škodlivém následku v případě, kdy se některý ze škůdců vědomě účastnil na způsobení škody jiným škůdcem nebo je podněcoval či podporoval. Odkázala přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 25 Cdo 3333/2019, podle kterého škůdci, kteří spáchali trestný čin jako spolupachatelé, mají povinnost nahradit škodu způsobenou takovým trestným činem společně a nerozdílně. Solidární odpovědnost je tak pravidlem, přičemž odpovědnost dělená je jen výjimkou z tohoto pravidla, kterou lze aplikovat jen výjimečně. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu přitom dále vyplývá, že ani v případě, kdy trestní soud v odůvodnění svého rozhodnutí výslovně uvede, že spolupachatelům by měla být uložena povinnost nahradit škodu dle jejich účasti na škodlivém následku, není soud rozhodující v občanskoprávním řízení tímto vázán a může rozhodnout jinak, pokud své závěry patřičně odůvodní, což se v projednávané věci také stalo. Okresní soud tedy při svém rozhodování vyšel jak z ust. § 2915 odst. 2 o. z., tak i z judikatury Nejvyššího soudu. Současně žalobkyně zdůraznila, že ke vzniku rány na ukazováku pravé ruky poškozeného [jméno FO] jednoznačně došlo při zápolení o pouta se žalovaným 1), jak je popsáno ve skutku v trestním rozsudku.

4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek ve vztahu mezi žalobkyní a odvolatelem, tj. žalovaným 1), včetně řízení jeho vydání předcházejícího, ve smyslu ust. § 212a odst. 1, 2, 4 a 5 o. s. ř. a žádné vady řízení uvedené v § 221 odst. 1 a 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř. neshledal. Po takto provedenému přezkumu pak dospěl k závěru, že odvolání žalovaného 1) je částečně důvodné.

5. Z obsahu spisu se podává, že v řízení zahájeném dne 12. 1. 2023 se žalobkyně domáhala po obou žalovaných, tedy kromě žalovaného 1) dále po žalovaném 2) [Anonymizováno], společně a nerozdílně úhrady částky 130 605 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky za dobu od 27. 10. 2022 do zaplacení. Skutkově tvrdila, že dne 31. 8. 2021 kolem 20.20 hod. na tramvajové zastávce [adresa], na místě veřejnosti přístupném a nejméně před třemi svědky, žalovaný 2) aktivně narušil prováděný služební zákrok strážníků Městské policie Ostrava [jméno FO] [poškozený 1)] a [jméno FO] [poškozený 2)], který spočíval v zajištění osoby [jméno FO], kdy žalovaný 2) nejprve přistoupil k poškozeným v době provádění úkonu, aktivně bránil spoutání [jméno FO], snažil se, aby poškozený 1) upustil od započatého úkonu, přičemž ho držel svýma rukama za rukáv služební bundy a takto chtěl zabránit úkonu, což se mu však nepodařilo. Poškozený 2) následně musel upustit od úkonu prováděného na [jméno FO] a zasáhnout proti žalovanému 2) společně s poškozeným 1) formou donucovacích prostředků za užití hmatů a chvatů, v důsledku čehož poškozený 1) upadl na kolena, toho využil žalovaný 2) a kopl jej do oblasti genitálií. Následně žalovaného 2) poškozený 2) uchopil zezadu, přičemž se po chvíli zápolení svalili na zem, poškozený 2) při pádu narazil svými zády a temenem hlavy na skleněnou zeď zastávky a způsobil si pohmoždění a podvrtnutí krční páteře. I přes toto zranění se však žalovaného 2) snažil poškozený 2) udržet na sobě, přičemž žalovaný 2) 3x udeřil zatnutou pěstí své pravé ruky opětovně zasahujícího poškozeného 1) do oblasti levé části obličeje. Následně při úkonu poutání žalovaného 2) přistoupil k poškozenému 1) žalovaný 1), který poškozeného 1) uchopil nejprve za rukáv služební bundy a úmyslně jednal za účelem znemožnění spoutání žalovaného 2). Následně uchopil samotná pouta, která se poškozenému 1) snažil vytrhnout z ruky, čímž tomuto poškozenému způsobil tržnou ránu na ukazováku pravé ruky. Jednání žalovaného 1) zabránil až [jméno FO], který ho silou odsunul od poškozeného 1), aby tento mohl dokončit úkon spoutání žalovaného 2). Oba poškození museli následně vyhledat lékařské ošetření, kdy na základě odborného lékařského posudku utrpěl poškozený 1) zhmoždění měkkých tkání v oblasti šourku a hrudníku a tržnou ránu na ukazováku pravé ruky, která byla chirurgicky ošetřena, přičemž z hlediska soudně lékařského se jednalo o zranění středně těžké s adekvátní dobou léčení v délce 8 až 10 dnů. Předmětné zranění poškozeného 1) omezovalo v běžném životě, kromě stehů na ukazováku pravé ruky také bolestivostí utrpěného poranění a nemožností vykonávat běžné činnosti včetně zaměstnání, a to až do 10. 9. 2021, kdy byla poškozenému 1) ukončena pracovní neschopnost. Na základě odborného lékařského posudku utrpěl poškozený 2) zhmoždění měkkých pokrývek v týlní části hlavy s přítomností oděrek kůže a podvrtnutí krční páteře, přičemž ze soudně lékařského hlediska šlo o zranění středně těžké s adekvátní dobou léčení 10 až 21 dnů. Toto zranění poškozeného 2) omezovalo v běžném způsobu života, kromě přiloženého krčního límce také bolestivostí utrpěného poranění a nemožností vykonávat běžné činnosti včetně zaměstnání se vznikem pracovní neschopnosti. Za popsané jednání byl žalovaný 2) rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. 4. 2022 ve věci sp. zn. [Anonymizováno] uznán vinným ze spáchání zločinu násilí proti úřední osobě dle § 325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) trestního zákoníku a přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku, a žalovaný 1) byl rozsudkem uznán vinným ze spáchání zločinu násilí proti úřední osobě dle ust. § 325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) trestního zákoníku spáchaného formou pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku a přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku. Současně žalovanému 2) byla rozsudkem uložena povinnost zaplatit částku 5 000 Kč k rukám žalobkyně a žalovanému 1) byla uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 1 250 Kč, obě částky na bolestném poškozeného 1) [jméno FO]. Jelikož poškození utrpěli předmětná zranění v době výkonu pracovních povinností, poskytla žalobkyně z titulu zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání podle vyhlášky Ministerstva financí č. 125/1993 Sb. v rámci pojistné události č. [hodnota] k rukám poškozeného 1) částku 5 817 Kč coby náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti za dobu od 1. 9. 2021 do 10. 9. 2021, pojistné plnění ve výši 13 500 Kč coby náhradu nemajetkové újmy za bolestné ve výši 55 bodů, pojistné plnění ve výši 490 Kč coby náhrady nákladů spojených s léčbou a v rámci pojistné události č. [hodnota] k rukám poškozeného 2) pak pojistné plnění ve výši 19 878 Kč coby náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti za dobu od 1. 9. 2021 do 30. 9. 2021, pojistné plnění ve výši 88 854 Kč coby náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti za dobu od 1. 10. 2021 do 31. 1. 2022, pojistné plnění ve výši 7 500 Kč coby náhradu nemajetkové újmy za bolestné ve výši 30 bodů, pojistné plnění ve výši 566 Kč coby náhradu nákladů spojených s léčbou. Celková výše poskytnutého pojistného plnění činila 136 855 Kč. V důsledku výše uvedeného vznikl žalobkyni nárok na vyplacení toho, co za žalované plnila, tedy na náhradu vyplaceného pojistného plnění v částce 130 650 Kč, poníženého o částku v celkové výši 6 250 Kč přiznanou rozsudkem trestního soudu. K úhradě žalované částky ve lhůtě 7 dnů byli žalovaní prostřednictvím zástupce žalobkyně písemně vyzváni předžalobní výzvou ze 17. 10. 2022 zaslanou na jediné žalobkyni známé adresy žalovaných. Tito se mohli nejpozději dne 19. 10. 2022 s těmito výzvami seznámit. Žalovaní dosud ani přes výzvy ničeho nezaplatili, přestože již dříve byli vyzváni k úhradě žalované částky výzvou z 1. 6. 2022. K námitce žalovaného 1), že je nutno přihlížet ke konkrétnímu jednání každé zúčastněné osoby na vzniku škodní události, žalobkyně uvedla, že skutkový stav je specifikován v trestním rozsudku, kde je podrobně popsán děj škodné události i protiprávní jednání žalovaných. Je zřejmé, že hlavním pachatelem předmětné trestné činnosti, v rámci které byla způsobena škoda, byl žalovaný 2), přičemž žalovaný 1) byl účastníkem této trestné činnosti ve formě pomoci. Nárok je uplatněn v souladu se závěry uvedenými v trestním rozsudku, když současně ust. § 2915 odst. 2 věta druhá občanského zákoníku, který upravuje odpovědnost více škůdců za způsobenou škodu, stanoví, že nelze rozhodnout o povinnosti škůdce nahradit škodu dle míry účasti na škodlivém následku, pokud se některý škůdce vědomě účastnil na způsobení škody, nebo jej podněcoval či podporoval anebo pokud lze připsat celou škodu každému škůdci, byť jednali nezávisle, nebo má-li škůdce hradit škodu způsobenou pomocníkem a vznikla-li povinnost k náhradě také pomocníkovi. Žalovaným 1) namítaná dělená povinnost k náhradě újmy by přicházela v úvahu, byly-li by tu důvody zvláštního zřetele hodné, přičemž se jedná o výjimku ze solidární odpovědnosti, která je v neprospěch poškozeného a která má být uplatňována pouze ve výjimečných, odůvodněných případech. Současně odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu. Žalovaný 1) se žalobou nesouhlasil, přičemž proti žalobě vznášel stejné námitky jako v podaném odvolání.

6. Okresní soud provedl dokazování spisem Okresního soudu v Ostravě sp. zn. [Anonymizováno] a listinami předloženými žalobkyní a po skutkové stránce uzavřel, že oba žalovaní byli pravomocně odsouzeni rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. 4. 2022 ve věci sp. zn. [Anonymizováno], a to právě pro v žalobě uvedený skutek, kdy se ve vztahu k žalovanému 1) jednalo o zločin násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) trestního zákoníku spáchaný formou pomoci dle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku a přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku a u žalovaného 2) o zločin násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) trestního zákoníku a přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku. Za toto jednání byli oba žalovaní odsouzeni k podmíněným trestům odnětí svobody, když současně byl žalovaný 2) zavázán uhradit žalobkyni na náhradě škody částku 5 000 Kč a žalovaný 1) částku 1 250 Kč. Ve zbytku svého nároku na náhradu škody byla žalobkyně odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Žalobkyně z titulu zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání uhradila poškozenému 1), který podle odborného utrpěl při jednání žalovaných dne 31. 8. 2021 zhmoždění měkkých tkání v oblasti šourku a hrudníku a tržnou ránu na ukazováku pravé ruky, jež byla chirurgicky ošetřena, čímž se jednalo o středně těžké poranění s adekvátní dobou léčení v rozsahu 8 až 10 dnů, vzniklou škodu. Tato pojistná událost byla vedena pod č. [Anonymizováno] a poškozenému 1) byla poskytnuta náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti trvající od 1. 9. 2021 do 10. 9. 2021 ve výši 5 817 Kč, dále náhrada nákladů spojených s léčbou za uhrazený poplatek za ošetření na pohotovosti dne 31. 8. 2021 ve výši 90 Kč a za vystavení lékařského posudku dne 10. 9. 2021 částku 400 Kč, celkem tedy 490 Kč a dále náhrada nemajetkové újmy za bolestné ve výši 55 bodů, a to za zhmoždění hrudníku 30 bodů, za zhmoždění šourku 20 bodů a za tržnou ránu na prstu pravé ruky 5 bodů, celkem tedy 13 500 Kč, celkem plnění u poškozeného 1) činilo částku 19 805 Kč. Plnění ve prospěch poškozeného 2) zahrnovalo náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti od 1. 9. 2021 do 30. 9. 2021 ve výši 19 878 Kč a za dobu od 1. 10. 2021 do 31. 1. 2022 ve výši 88 854 Kč, náhradu nákladů spojených s léčbou ve výši 566 Kč představující částku 90 Kč jako regulační poplatek za ošetření na pohotovosti dne 31. 8. 2021, náklady na léčení spočívající v nákupu léků ve výši 95 Kč dne 1. 9. 2021 a ve výši 81 Kč dne 8. 9. 2021 a dále náhradu za náklady na vystavení potvrzení lékaře o trvání pracovní neschopnosti ze dne 22. 2. 2022 ve výši 300 Kč, náhradu nemajetkové újmy za bolestné ve výši 30 bodů, a to za podvrtnutí a natažení krční páteře 20 bodů a povrchní poranění části hlavy 10 bodů, dohromady 7 500 Kč, kdy celkem na pojistné plnění u pojistné události č. [Anonymizováno] byla poškozenému 2) vyplacena částka 116 798 Kč. Žalobkyně zaplatila a poskytla pojistné plnění ve výši 136 855 Kč, přičemž v rámci trestního řízení jí byla přiznaná 6 250 Kč, proto žalobkyně uplatnila v tomto řízení nárok na zaplacení částky 130 650 Kč, k jejíž úhradě žalované vyzvala dopisem z 1. 6. 2022, který byl zaslán oběma žalovaným na jejich adresy. Dále před podáním žaloby byli oba žalovaní vyzváni k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 17. 10. 2022, na úhradu dlužné částky však ničeho nezaplatili.

7. V rámci právního posouzení věci pak okresní soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Uvedl, že na žalobkyni jako pojistitelku zaměstnavatele poškozených z titulu zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání přešel ve smyslu ust. § 2820 odst. 1 o. z. okamžikem výplaty pojistného plnění poškozeným nárok na náhradu za majetkovou i nemajetkovou újmu na zdraví poškozených v souhrnné výši 136 855 Kč. Oba žalovaní způsobili poškozeným újmu na zdraví jednáním, za které byli pravomocně trestně odsouzeni k podmíněným trestům odnětí svobody a také k úhradě náhrady škody žalobkyni, a to žalovaný 2) v částce 5 000 Kč a žalovaný 1) v částce 1 250 Kč. Ve zbývající části byla žalobkyně se svým nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Dle okresního soudu byly naplněny všechny znaky pro vznik odpovědnosti žalovaných za újmu, neboť oba svým jednáním porušili zákonem stanovenou povinnost, když poškozeným ublížili na zdraví při výkonu jejich povolání, kdy k náhradě této škody byla povolána jako pojistitel zaměstnavatele žalobkyně, která vyplatila poškozeným náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, náklady na léčení a taktéž nemajetkovou újmu na zdraví, a to bolestné ve výši stanovené lékařskými posudky. Okresní soud zdůraznil, že pravomocným výrokem soudu o vině byl podle § 135 odst. 1 o. s. ř. vázán, a to nejenom závěrem, že byl spáchán trestný čin, ale také tím, kdo jej spáchal a jak a v žádném případě již nelze naplnění znaků porušení zákonné povinnosti jednotlivými žalovanými účinně zpochybňovat, ani otázku viny žalovaných dokazovat. Pokud jde o výši škody, ta byla dle okresního soudu řádně prokázána, a to doloženými doklady ze strany žalobkyně jak o délce léčení poškozených, tak i o době jejich pracovní neschopnosti, jimi vynaložených nákladech na léčení, stejně tak jako ohledně bolestného, přičemž v této souvislosti žalobkyně vyplatila částku 19 807 Kč v souvislosti s poškozením zdraví poškozeného 1) a částku 116 798 Kč u poškozeného 2) s tím, že tato újma na zdraví poškozených vznikla jednoznačně v příčinné souvislosti s jednáním žalovaných 1) a 2). Pokud pak žalovaný 1) v řízení namítal, že není důvod, aby byli oba žalovaní zavázáni k úhradě této újmy společně a nerozdílně, když podle popisu skutku a výpovědí v trestní věci lze rozklíčovat, který ze žalovaných jakou újmu způsobil, odkázal okresní soud na znění ust. § 2915 odst. 1 a 2 o. z., podle něhož platí, že pokud je k náhradě škody zavázáno několik škůdců, pak tuto škodu hradí zpravidla společně a nerozdílně. Podle tohoto zákonného ustanovení může soud rozhodnout, že škůdce nahradí škodu podle své účasti na škodlivém následku, jen jsou-li pro to důvody zvláštního zřetele hodné, což však neplatí, pokud se některý škůdce vědomě účastnil na způsobení škody jiným škůdcem, nebo jej podněcoval či podporoval, anebo pokud má škůdce hradit způsobenou škodu pomocníkem či vznikla-li povinnost k náhradě také pomocníkovi. Poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu a zdůraznil, že žalovaný 1) v této věci figuroval jako pomocník, který se na škodlivém následku ublížení na zdraví taktéž podílel. Uvedl, že společná odpovědnost obou žalovaných v této věci vznikla jako výsledek spoluzavinění či souběžné (na sobě nezávislé činnosti) vedoucí ke vzniku jediného škodlivého následku, a to ublížení na zdraví. Pro spoluzavinění je typické, že každý škůdce má psychický vztah nejen k vlastnímu jednání (protiprávní jednání a škodě), nýbrž k jednání ostatních osob účastnivších se na vzniku újmy. Platí proto, že solidární odpovědnost více škůdců za újmu je pravidlem a dělená odpovědnost ve smyslu ust. § 2915 odst. 2 o. z. je výjimkou z tohoto pravidla, která je v neprospěch poškozeného, a proto se uplatní pouze ve výjimečných, odůvodněných případech. Pro tento postup není zásadním hlediskem míra zavinění ani podíl na prospěchu ze společného protiprávního jednání více škůdců, tedy spravedlivé vypořádání poměrů mezi škůdci podle účasti na způsobené vzniklé újmě. Tato přichází v úvahu jen v situacích, kdy jejím uplatněním nebude nikterak ohrožen zájem poškozeného na uspokojení jeho nároku na náhradu újmy. Ustanovení § 2915 odst. 2 o. z. výslovně vylučuje dělenou odpovědnost v případě, kdy se škůdce, v tomto případě žalovaný 1), vědomě účastnil na způsobení újmy jiným škůdcem nebo jej podněcoval či podporoval nebo pokud lze připsat celou škodu každému škůdci, byť jednali nezávisle anebo má-li škůdce hradit škodu způsobenou pomocníkem a vznikla-li povinnost k náhradě také pomocníkovi. V těchto případech přichází v úvahu výlučně solidární odpovědnost. Námitky žalovaného 1), že k poškození ukazováku pravé ruky poškozeného [jméno FO] došlo ještě předtím, než se spolu tahali o pouta, označil za nerozhodné, neboť soud vychází z popisu skutku v pravomocném rozsudku, přičemž žalovaný 1) dokonce uznal vinu, a pokud tvrdil, že si poškozený 2) při tomto služebním zákroku způsobil škodu sám tím, že upadl na skleněnou výplň zastávky a udeřil se tímto do temene hlavy a způsobil si zhmoždění a podvrtnutí krční páteře, pak odkázal na závěr, že k újmě na zdraví obou poškozených došlo v důsledku protiprávního jednání žalovaných, kteří tak nesou odpovědnost za své jednání, a žalobkyně jakožto pojistitel řádně plnila zcela po právu ve smyslu ust. § 2820 odst. 1 o. z., požaduje toto plnění, které vyplatila, po obou žalovaných. Okresní soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl a zavázal oba žalované společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni také zákonný úrok z prodlení i náhradu nákladů řízení částkou 41 213 Kč, jakož uhradit také soudní poplatek v této věci v částce 6 531 Kč.

8. Odvolací soud postupem dle ust. § 129 odst. 1 o. s. ř. zopakoval v souladu s ust. § 213 odst. 2 o. s. ř. dokazování spisem Okresního soudu v Ostravě sp. zn. [Anonymizováno] a konstatuje, že okresní soud z jednotlivých provedených důkazů učinil správná skutková zjištění, která odvolací soud pro zestručnění přebírá.

9. Žalobkyně v řízení uplatnila regresní nárok ve smyslu ust. § 2820 odst. 1 o. z. na náhradu pojistného plnění, které z titulu zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání dle vyhlášky Ministerstva financí č. 125/1993 Sb. vyplatila na náhradu škody způsobené žalovanými poškozeným [jméno FO] a [jméno FO] v souvislosti s jejich trestnou činností ze dne 31. 8. 2021, za kterou byli oba žalovaní pravomocně odsouzeni rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. 4. 2022, č. j. [Anonymizováno]. Plnění po žalovaných žalobkyně vymáhala společně a nerozdílně s odkazem na ust. § 2915 odst. 1 a 2 o. z. upravující odpovědnost za škodu způsobenou více škůdci a okresní soud její žalobě vyhověl.

10. Odvolací soud nejprve konstatuje, že žalovaná částka nepředstavuje jediný homogenní nárok na úhradu způsobené újmy uspokojené žalobkyni vypláceným pojistným plněním, nýbrž několik samostatných dílčích nároků upřesněných žalobkyní v odvolacím řízení na výzvu odvolacího soudu tak, že žalovaná částka sestává z náhrady za ztrátu na výdělku [jméno FO] po dobu pracovní neschopnosti trvající od 1. 9. 2021 do 10. 9. 2021 ve výši 5 817 Kč, z náhrady nemajetkové újmy za bolestné [jméno FO] ve výši 7 500 Kč představující zbývající část bolestného za zhmoždění hrudníku, když z původní částky 13 500 Kč již byla žalobkyni přiznaná částka 6 250 Kč rozsudkem trestního soudu, z náhrady nákladů spojených s léčením [jméno FO] ve výši 490 Kč, dále z náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti [jméno FO] trvající od 1. 9. 2021 do 30. 9. 2021 ve výši 19 878 Kč a za dobu pracovní neschopnosti trvající od 1. 10. 2021 do 31. 1. 2022 ve výši 88 854 Kč, z náhrady nemajetkové újmy za bolestné [jméno FO] ve výši 30 bodů v částce 7 500 Kč a z náhrady nákladů spojených s léčbou tohoto poškozeného ve výši 566 Kč.

11. Pokud jde o výši jednotlivých nároků na náhradu újmy způsobené poškozeným a uspokojené pojistným plněním vyplaceným žalobkyní, odvolací soud souhlasí se soudem okresním, že byla prokázána jak důvodnost jednotlivých nároků, tak i jejich výše, stejně jako to, že žalobkyně na uspokojení těchto nároků poskytla poškozeným pojistné plnění v žalované výši.

12. Jsou-li předmětem žaloby jednotlivé dílčí nároky na náhradu škody, je nutno tyto posuzovat samostatně a zabývat se otázkou, zda každá dílčí újma byla skutečně způsobena jednáním více škůdců, za kterou odpovídají společně a nerozdílně ve smyslu ust. § 2915 odst. 1 o. z., a to bez ohledu na to, jakou měrou se na vzniku škody podíleli, či zda újma byla způsobena jen jedním z pachatelů, tedy jen jediným škůdcem.

13. Pokud jde o popis protiprávního jednání žalovaných ve formě spáchání trestného činu, za který byli odsouzeni, a jeho následků specifikovaných ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku, je soud v občanskoprávním řízení, jak konstatoval již okresní soud, dle ust. § 135 odst. 1 o. s. ř. vázán pravomocným výrokem trestního soudu, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal. Z výroku o vině je však nutno vycházet jako z celku a brát v úvahu jeho právní i skutkovou část s tím, že řeší naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu konkrétním jednáním odsouzeného. Rozsah vázanosti trestním rozsudkem je pak ve smyslu ust. § 135 odst. 1 a 2 o. s. ř. dán takovou měrou, v níž jsou znaky skutkové podstaty trestného činu zároveň významnými okolnostmi pro rozhodnutí o uplatněném návrhu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2007, sp. zn. 26 Odo 407/2006, ze dne 22. 10. 2014, sp. zn. 21 Cdo 1877/2013, či usnesení téhož soudu ze dne 20. 2. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3415/2012, ze dne 4. 8. 2015, sp. zn. 25 Cdo 1493/2015, a ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 23 Cdo 4142/2016).

14. Podle judikatury vyšších soudů společná odpovědnost vzniká jako výsledek spoluzavinění či souběžné (na sobě nezávislé) činnost, případně nečinnosti nebo opomenutí vedoucí ke vzniku jediného škodlivého následku. Pro spoluzavinění je typické, že každý škůdce má psychický vztah nejen k vlastnímu jednání (protiprávnímu jednání a škodě), nýbrž i k jednání ostatních osob účastnících se na vzniku škody. Tak tomu bývá zejména v případech předem vzájemně dohodnuté součinnosti směřující ke sjednanému či předpokládanému výsledku (škodě), kdy při rozdělení úkolů mezi jednotlivé škůdce je charakteristické, že někteří z nich svým jednáním přímo škodný následek nevyvolali. Jestliže výsledkem společně předem dohodnutého protiprávního jednání více škůdců je škoda, která bezprostředně vznikla působením jen některého z nich, je třeba dovodit, že škoda vznikla v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním těch, kteří svým počínáním bezprostředně škodný následek nevyvolali, jestliže přesto přispěli podstatným způsobem ke vzniku škody; společná odpovědnost není přitom vyloučena tím, že nelze jednoznačně určit podíl jednotlivých škůdců na dosažení celkového výsledku (na vzniku škody) – srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2005, sp. zn. 25 Cdo 11/2004. Škoda na zdraví je v příčinné souvislosti i s protiprávním jednáním těch členů skupiny škůdců, kteří sice na poškozeného bezprostředně fyzicky nezaútočili, avšak v domě poškozeného se podíleli na předem domluvené akci směřující k úmyslnému útoku na majetek a domovní svobodu, při němž bylo možno předpokládat i fyzický odpor napadených; společná odpovědnost všech škůdců přitom není vyloučena tím, že nelze jednoznačně určit podíl jednotlivých osob na dosažení celkového výsledku (na vzniku škody) – viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 2126/2000.

15. Ze skutkové věty rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. 4. 2022, č. j. [Anonymizováno], jímž byli oba žalovaní za své trestní jednání pravomocně odsouzeni, přitom plyne, jakým konkrétním jednáním každý z pachatelů, tj. ze žalovaných, naplnil znaky zločinu násilí proti úřední osobě dle § 235 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) trestního zákoníku a přečin výtržnictví dle ust. § 358 odst. 1 trestního zákoníku, a jaký následek v podobě poškození zdraví poškozených toto jejich jednání mělo. Žalovaný 1) způsobil poškozenému [jméno FO] poranění ve formě tržné rány na ukazováčku pravé ruky, které si vyžádalo chirurgické ošetření stehy, naopak další zranění tohoto poškozeného, a to pohmoždění šourku a pohmoždění v oblasti hrudníku, bylo způsobeno jednáním žalovaného 2), na kterém se žalovaný 1) nepodílel. K poranění poškozeného [jméno FO] ve formě zhmoždění měkkých pokrývek lebních v týlní krajině hlavy včetně oděrek kůže a podvrtnutí krční páteře pak došlo výhradně jednáním žalovaného 2), podle popisu skutku v odsuzujícím rozsudku se na tomto poranění [jméno FO] žalovaný 1) nepodílel, a to žádnou formou. Z popisu skutku přitom neplyne, že by oba žalovaní jednali ve shodě dle dříve uzavřené dohody, že by žalovaný 1) žalovaného 2) v jeho konání jakkoliv podněcoval či podporoval, do konfliktu mezi žalovaným 2) a oběma poškozenými se vložil až v okamžiku, kdy trestná činnost žalovaného 2) skončila a kdy již byl jeho odpor překonán.

16. Z popsaných zranění obou poškozených lze tak žalovanému 1) přičítat odpovědnost toliko za poranění [jméno FO] ve formě tržné rány na ukazováku pravé ruky, toto poranění poškozeného vzniklo jednoznačně v příčinné souvislosti s jednáním tohoto žalovaného, přičemž tímto závěrem jsou ve smyslu ust. § 135 odst. 1 o. s. ř. soudy vázány, aniž by provedeným dokazováním navrhovaným ze strany žalovaného 1) mohlo být dospěno k jinému závěru. Žalovanému 1) tak vznikla povinnost k náhradě nemajetkové újmy – bolestného – v souvislosti s poraněním pravé ruky [jméno FO] ohodnoceným lékařským posudkem citovaným v rozsudku okresního soudu v hodnotě 5 bodů, k jehož úhradě částkou 1 250 Kč byl žalovaný již zavázán v odsuzujícím rozsudku trestního soudu. Proto již tento nárok ani nebyl předmětem žaloby.

17. Byl-li však [jméno FO] pro zranění způsobené žalovaným 1), stejně jako pro další poranění ve formě pohmoždění šourku i v oblasti hrudníku způsobené žalovaným 2), v pracovní neschopnosti, pak ztráta na výdělku poškozeného po dobu této pracovní neschopnosti trvající od 1. 9. do 10. 9. 2021 ve výši 5 817 Kč představuje újmu způsobenou více škůdci, oběma žalovanými, za kterou odpovídají společně a nerozdílně dle ust. § 2915 odst. 1 o. z., aniž by existovaly důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by oba škůdci odpovídali za tuto škodu podle své účasti na škodlivém následku. Totéž pak beze zbytku platí i pro újmu v podobě věcných nákladů na léčení poškozeného [jméno FO] ve formě úhrady regulačního poplatku za ošetření všech zranění na pohotovosti ve Fakultní nemocnici Ostrava-Poruba dne 1. 9. 2021 ve výši 90 Kč, jakož i újmu spočívající v nákladech na lékařský posudek [jméno FO] týkající se všech jeho nároků projednávaných v této věci, v částce 400 Kč, kterou odvolací soud hodnotí jako příslušenství pohledávky na náhradu vzniklé újmy na zdraví ve formě nákladů spojených s uplatněním této pohledávky ve smyslu ust. § 513 o. z. Oběma žalovaným tak v souladu s ust. § 2915 odst. 1 o. z. vznikla solidární odpovědnost k náhradě újmy vzniklé [jméno FO] na ztrátě na výdělku po dobu pracovní neschopnosti ve výši 5 817 Kč, na náhradu věcné škody 90 Kč i na náhradu příslušenství pohledávky na úhradu újmy na zdraví ve výši 400 Kč.

18. Naopak újma na zdraví poškozeného [jméno FO] byla způsobena podle popisu jednání odsouzených žalovaných ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku toliko a výhradně žalovaným 2) [jméno FO]. Žalovaný 1) se na této trestné činnosti nepodílel, ze skutkové věty odsuzujícího rozsudku neplyne, že by se na útoku vůči poškozeným s žalovaným 2) dohodl, či žalovaného 2) v průběhu tohoto incidentu podněcoval, podporoval. Jak již shora uvedeno, žalovaný 1) nezávisle na vlastní trestné činnosti žalovaného 2) na scénu vstoupil až poté, kdy útoky [jméno FO] na oba strážníky městské policie skončily, pomoc žalovaného 1) ve vztahu k žalovanému 2) [Anonymizováno] spočívala toliko a jedině v jednání popsaném ve skutkové větě, tedy v tom, že bránil poškozenému [jméno FO] spoutat [jméno FO], přičemž poškozenému způsobil zranění pravé ruky. Až na popsané zranění ruky [jméno FO] je tak dle názoru odvolacího soudu možno pohlížet jako na škodu způsobenou více pachateli, za kterou ve smyslu ust. § 2915 odst. 1 odpovídají oba žalovaní, ostatně k náhradě škody související s tímto zraněním [jméno FO] již byl žalovaný 2) [Anonymizováno] rozsudkem okresního soudu pravomocně zavázán. Naopak žalovaný 1) se na útocích vůči oběma poškozeným do doby, než byl [jméno FO] [Anonymizováno] poután, nijak nepodílel, a to žádnou formou spolupachatelství ve smyslu ust. § 24 trestního zákoníku.

19. Žalovanému 1) tak vznikla povinnost k náhradě plnění poskytnutého žalobkyní na úhradu nároků na náhradu újmy vzniklé poškozeným toliko co do částky 6 307 Kč sestávající z nároku na náhradu ztráty na výdělku poškozeného [jméno FO] po dobu pracovní neschopnosti ve výši 5 817 Kč, na náhradu věcné škody ve výši 90 Kč a na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky – příslušenství pohledávky na náhradu újmy na zdraví ve výši 400 Kč.

20. Pokud jde o splatnost tohoto důvodně uplatněného nároku žalobkyně vůči žalovanému 1), tato dle názoru odvolacího soudu ve smyslu ust. § 1958 odst. 2 o. z. nastala uplynutím lhůty „bez zbytečného odkladu“ poté, co byl žalovaný 1) věřitelem o plnění požádán. V případě, že jde o škodu způsobenou trestným činem, platí dle ustálené judikatury vyšších soudů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2013, sp. zn. 8 Tdo 569/2013), že se žalovaný o uplatněném nároku na náhradu škody způsobené trestným činem dozví nejpozději v okamžiku, kdy má možnost si prostudovat spis dle ust. § 166 odst. 1 trestního řádu po skončení vyšetřování za předpokladu, že se poškozený se svým nárokem na náhradu škody řádně a včas připojil do trestního řízení.

21. V podmínkách projednávané věci odvolací soud ze spisu Okresního soudu v Ostravě sp. zn. [Anonymizováno] zjistil, že žalobkyně se se svým nárokem na náhradu škody v rozsahu odpovídajícím žalobnímu nároku připojila podle ust. § 43 odst. 3 trestního řádu podáním ze dne 18. 1. 2022 založeným na č. l. 120 trestního spisu. Obhájkyně žalovaného 1) [tituly před jménem] [jméno FO] prostudovala po skončení vyšetřování spis dne 17. 2. 2022. Tímto okamžikem se tedy žalovaný nejpozději dozvěděl o žalobkyní uplatněném nároku na náhradu škody a v souladu s ust. § 1958 odst. 2 o. s. ř. proto byl vyzván i k jeho náhradě. Žalovaný 1) byl v takovém případě povinen splnit dluh „bez zbytečného odkladu“ a jeho závazek se stal splatným uplynutím následujících 5 dnů po prostudování spisu, když odvolací soud na lhůtu „bez zbytečného odkladu“ aplikoval analogicky lhůtu „ihned“ uvedenou v ust. § 1959 písm. e) o. z. Pokud tak žalovaný 1) neučinil, vznikla mu dále dle ust. § 1970 o. z. povinnost zaplatit žalobkyni dále zákonný úrok z prodlení vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 8 procentních bodů a platné k 1. dni kalendářního pololetí, v němž nastalo prodlení dlužníka. Ke dni 1. 1. 2022 činila repo sazba stanovená Českou národní bankou 3,75 %, žalobkyni tak vznikl nárok na úrok z prodlení ve výši 11,75 %. Protože se žalobkyně domáhala po žalovaném úroku z prodlení až od data 27. 10. 2022, avšak ve výši 15 % ročně, posoudil odvolací soud její nárok na úrok z prodlení jako důvodný toliko do výše 11,75 % ročně z částky 6 307 Kč za dobu od 27. 10. 2022 do zaplacení, když, pokud jde o počátek prodlení, byl odvolací soud v souladu s ust. § 153 odst. 2 o. s. ř. žalobou vázán, aniž by mohl přiznat více.

22. Na základě shora uvedeného proto odvolací soud shledal jako správný výrok I. rozsudku okresního soudu vůči žalovanému 1) toliko co do částky 6 307 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky za dobu od 27. 10. 2022 do zaplacení, a proto jej v této části v souladu s ust. § 219 o. s. ř. jako správný potvrdil, naopak ve zbývajícím rozsahu výrok I. rozsudku okresního soudu vůči žalovanému 1) dle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že v další části uplatněného nároku žalobu jako nedůvodnou zamítl.

23. O náhradě nákladů řízení před okresním soudem pak odvolací soud rozhodl originárně dle ust. § 224 odst. 1 a 2 a § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalobkyni zavázal zaplatit procesně úspěšnějšímu žalovanému 1) na nákladech řízení částku 540 Kč. Žalobkyně se včetně úrokového příslušenství vyčísleného k datu rozhodování odvolacího soudu, tj. ke dni 17. 10. 2024, domáhala celkem zaplacení částky 169 314,44 Kč, vůči žalovanému 1) byla úspěšná co do částky 7 771,29 Kč, tj. z 5 %. Po odečtení úspěchu a neúspěchu stran tak žalovanému 1) vzniklo právo na náhradu nákladů řízení z 90 %. Žalovanému 1) pak v řízení před okresním soudem vznikly náklady v podobě paušální náhrady advokátně nezastoupeného účastníka dle vyhl. č. 254/2015 Sb. v souvislosti s podaným odporem proti elektronickému platebnímu rozkazu vydanému v této věci a v souvislosti s účastí u jednání okresního soudu po 300 Kč, celkem ve výši 600 Kč. Přisouzená částka 540 Kč tedy odpovídá procesnímu úspěchu žalovaného 1) v řízení.

24. Protože žalovaný 1) byl v řízení procesně úspěšnější a vzniklo mu právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni, nedošlo vůči němu k přechodu poplatkové povinnosti za žalobu dle § 2 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích. Odvolací soud proto současně změnil výrok III. rozsudku okresního soudu tak, že žalovanému 1) povinnost k úhradě soudního poplatku neuložil.

25. O náhradě nákladů odvolacího řízení pak bylo rozhodnuto dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že i v odvolacím řízení procesně úspěšnějšímu žalovanému 1) (z 95 %) vzniklo vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení z 90 %, čemuž odpovídá přisouzená částka 6 418 Kč, když žalovanému 1) v odvolacím řízení vznikly náklady celkem ve výši 7 131 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku z odvolání ve výši 6 531 Kč a z náhrady paušálních nákladů advokátně nezastoupeného účastníka v souvislosti se sepisem odvolání a účastí u jednání odvolacího soudu dle vyhl. č. 254/2015 Sb. po 300 Kč.

26. Současně odvolací soud neshledal v řízení žádné důvody zvláštního zřetele hodné ve smyslu ust. § 150 o. s. ř., pro které by procesně úspěšnějšímu žalovanému 1) zcela či zčásti právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů nepřiznal.

Poučení