15 Co 149/2025 - 107

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dany Slavíkové a soudkyň Mgr. Olgy Lenochové a Mgr. Adély Kaftanové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] pro zaplacení 809 922,66 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce i žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11. prosince 2024, č. j. 19 C 183/2024–57 ve znění opravného usnesení ze dne 07.01.2025, č.j. 19 C 183/2024–60, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. v napadené části ohledně povinnosti žalované zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 246 431,50 Kč od 19. 12. 2023 do zaplacení potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. mění jen tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 20 207 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 207 Kč od 19. 12. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, jinak se v tomto výroku potvrzuje.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 24 426,50 Kč, k rukám [Jméno advokátky], advokátky, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před odvolacím soudem ve výši 34 030,74 Kč, k rukám [Jméno advokátky], advokátky, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Shora v záhlaví označeným rozsudkem (ve znění opravného usnesení )soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 246 431,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 246 431,50 Kč od 19. 12. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobu, co do částky 333 736,36 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 333 736,36 Kč od 19. 12. 2023 do zaplacení, zamítl (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal z titulu bezdůvodného obohacení jednak částky 313 529,36 Kč, představující úrok z prodlení, dále částky 246 431,50 Kč, představující náklady předcházejících řízení a částky 249 961,80 Kč, představující náklady exekučního řízení. Uvedené částky, včetně jistiny ve výši 1 948 382 Kč, byly vymoženy v rámci exekučního řízení vedené [tituly před jménem] [jméno FO] pod sp. zn. [spisová značka], vedeného na základě pravomocného a vykonatelného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 (dále jen „OS P10“) ze dne 19. 03. 2019, č. j. 12 C 162/2018-150, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2019, č. j. 18 Co 259/2019-183. Následně byl rozsudek odvolacího soudu, tj. exekuční titul, rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 25. 08. 2021, sp. zn. 33 Cdo 3772/2020, zrušen a věc byla vrácena k dalšímu řízení. Odvolací soud následně rozsudkem ze dne 31. 03. 2022 zrušil rozsudek soudu prvního stupně a řízení zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Řízení bylo zastaveno pro překážku věci rozsouzené, když ohledně stejné platební povinnosti žalobce vůči žalované, byla schválena dědická dohoda o rozdělení pozůstalosti (usnesení OS P10 ze dne 25.10.2017, č.j. [spisová značka]), která je tak exekučním titulem. Exekuční řízení proto bylo vedeno neoprávněně a realizací exekuce vzniklo žalované bezdůvodné obohacení v rozsahu přijatého plnění. Žalobce zaslal žalované předžalobní výzvu, na niž neplnila ničeho.

3. V průběhu řízení vzal žalobce žalobu částečně zpět, co do částky 229 754,80 Kč se zákonným příslušenstvím, představující náklady exekučního řízení, které obdržela soudní exekutorka. Usnesením ze dne 11. 12. 2024, č. j. 19 C 183/2024-56, bylo řízení co do této částky zastaveno. Předmětem dalšího řízení tak zůstala částka 580 167,86 Kč.

4. Žalovaná uvedla, že v řízení vedeném u OS P10 pod sp. zn. 12 C 162/2018, se domáhala zaplacení částky 1 947 382 Kč, coby dědictví po společném otci účastníků, a to na základě dědické dohody schválené soudním komisařem v řízení vedeném u OS P10 pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce se zavázal v dané dědické dohodě zaplatit žalované uvedenou částku ve lhůtě do pěti měsíců od právní moci dědické dohody, která uplynula dne 01. 11. 2017. Žalobce svůj závazek nesplnil. V rámci exekučního řízení, vedeného soudní exekutorkou [tituly před jménem] [jméno FO], pod sp. zn. [spisová značka], byla vymožena jistina ve výši 1 947 382 Kč, úroky z prodlení ve výši 313 529,36 Kč, náklady předcházejícího řízení ve výši 246 431,50 Kč a náklady exekučního řízení ve výši 249 961,80 Kč. Následně došlo ke zrušení exekučního titulu Nejvyšším soudem a zastavení řízení Městským soudem v Praze, když sama dědická dohoda je exekučním titulem. Žalobce zaplatil jistinu ve výši 1 947 382 Kč, dle dědické dohody, až v rámci exekučního řízení, byť toto bylo vedeno na podkladě jiného exekučního titulu než dědické dohody, a náklady předcházejícího a exekučního řízení jsou oprávněné. S ohledem na opožděnost zaplacení, kdy žalobce měl jistinu zaplatit do 01. 04. 2018, jsou oprávněné i úroky z prodlení. Vrácení jakýchkoliv částek žalobci je v rozporu s dobrými mravy.

5. Na základě výsledků provedeného dokazování a nesporných tvrzení účastníků, vyšel soud prvního stupně z následujících skutkových zjištění: Usnesením OS P10 ze dne 25. 10. 2017, č. j. [spisová značka], byla schválena dědická dohoda, na jejímž základě se žalobce zavázal zaplatit žalované na její dědický podíl do pěti měsíců od nabytí právní moci usnesení o pozůstalosti částku ve výši 1 948 382 Kč. Usnesení nabylo právní moci dne 01. 11. 2017. Žalobce částku ve lhůtě dle oné dohody nezaplatil, pročež se žalovaná domáhala této částky soudní cestou. Rozsudkem OS P10 ze dne 19. 03. 2019, č. j. 12 C 162/2018-150 bylo ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2019, č. j. 18 Co 259/2019-183 rozhodnuto tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované částku 1 948 382 Kč s příslušenstvím, dále náklady soudu prvního stupně ve výši 39 688 Kč a náklady odvolacího řízení ve výši 206 743,50 Kč. Tato rozhodnutí nabyla právní moci dne 18. 12. 2019. Žalovaná na základě uvedených rozhodnutí zahájila exekuční řízení, pod sp. zn. [spisová značka], v jehož rámci žalobce vymáhané částky žalované uhradil, a to celkem úrok z prodlení ve výši 313 529,36 Kč, náklady předcházejících řízení ve výši 246 431,50 Kč a náklady žalované v exekuci ve výši 20 207 Kč. Nejvyšší soud ČR následně rozsudkem ze dne 25. 08. 2021, č. j. 33 Cdo 3772/2020-229, zrušil rozhodnutí odvolacího soudu, a odvolací soud posléze usnesením ze dne 31. 03. 2022, č. j. 18 Co 259/2019-246 rozsudek OS P10 ze dne 19. 03. 2019, č. j. 12 C 162/2018-150 zrušil a řízení zastavil z důvodu, že usnesení o schválení dědické dohody je exekučním titulem per se, tedy sám o sobě jako exekuční titul zcela postačuje, pročež se jedná o věc rozhodnutou.

6. Na takto zjištěný skutkový stav, podrobně popsaný v odstavcích 4 až 12 odůvodnění rozsudku, aplikoval ust. § 2991 odst. 1, 2 a ust § 6 odst. 1, 2 a § 8 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a konstatoval, že žalovaná vyvolala nadbytečné nalézací řízení, kdy se domáhala vyslovení duplicitní povinnosti k plnění z již platné dědické dohody, ačkoliv mohla přistoupit rovnou k exekuci. Rozsudkem OS P10 ze dne 19. 03. 2019, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2019, byla uložena žalobci mimo jiné povinnost zaplatit žalované částku 246 431,50 Kč, jakožto náklady daných řízení, avšak následně byly jednak Nejvyšším soudem a dále též Městským soudem v Praze, rozsudky, jimiž byly jmenované povinnosti uloženy, zrušeny. Žalobce v rámci exekučního řízení zaplatil žalované i částku 246 431,50 Kč, kdy následně právní důvod pro její zaplacení odpadl, neboť titulem pro zaplacení náhrady nákladů řízení může být pouze nákladový výrok v rámci příslušného rozhodnutí ve věci. Žalovaná se tak o částku 246 431,50 Kč bezdůvodně obohatila ve smyslu § 2991 o. z., proto žalobě v této části vyhověl, a to společně s příslušenstvím, neboť žalovaná tím, že bezdůvodné obohacení nevrátila na základě výzvy, se ocitla v prodlení dle § 1968 o. z. Žalobce má dle § 1970 o. z. právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši dle § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb.

7. Ohledně požadovaného úroku z prodlení ve výši 313 736, 36 Kč a nákladů žalované v exekuci ve výši 20 207 Kč, soud prvního stupně žalobu zamítl s odkazem na § 6 a 8 o. z. Uvedl, že jednání žalobce nelze označit jako poctivé za stavu, kdy neplnil nejenom v řádném termínu dle pravomocné soudem schválené dědické dohody, ale ani v termínu dle duplicitního exekučního titulu. Žalobce odmítl plnit dobrovolně a učinil tak až ve vazbě na zahájené exekuční řízení. Ve vztahu k úrokům z prodlení a nákladům žalované v exekuci nelze uplatnit úvahu o odpadnutí právního důvodu zrušením rozsudků jakožto exekučních titulů, když daný právní důvod neopadl a nadále trval, když jím byla sama dědická dohoda, schválená formou veřejné listiny, u níž je presumována platnost a správnost. Je-li po právu vymáhání dlužné jistiny, je po právu i zákonné příslušenství ve formě úroků z prodlení a nákladů žalované v exekučním řízení. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť každý z účastníků byl ve věci částečně úspěšný.

8. Rozsudek soudu prvního stupně napadl odvoláním jak žalobce, tak žalovaná.

9. Žalobce odvoláním brojí proti výroku II. a III. rozsudku. Namítl, že soud prvního stupně směšuje dědické řízení vedené OS P10 pod sp. zn. [spisová značka] a řízení o zaplacení částky 1 948 382 Kč s příslušenstvím, vedené před OS P10 pod sp. zn. 12 C 162/2018, a na něj navazující řízení. V okamžiku, kdy v nalézacím řízení byly zrušeny rozsudky, které byly exekučními tituly, stala se nezákonnými veškerá rozhodnutí v exekučním řízení, která z nich vycházela a jakékoliv poskytnuté plnění se tímto okamžikem stalo bezdůvodným obohacením na straně příjemce. Je pravdou, že schválená dědická dohoda sama o sobě obstojí jako exekuční titul, nicméně exekuční řízení vedené [tituly před jménem] [jméno FO] pod sp. zn. [spisová značka], nebylo vedeno na základě schválené dědické dohody, ale jiného exekučního titulu a exekutorka není oprávněna (ani povinna) si dohledávat a přibírat do běžícího řízení další exekuční tituly bez návrhu oprávněného.

10. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek v napadeném rozsahu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, kterým bude nárok žalobci přiznán, ev. aby sám svým rozhodnutím změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že se žalobě vyhoví i v částce Kč 333 736,36 se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 19. 12. 2023 do zaplacení a přizná žalobci náhradu nákladů řízení.

11. Žalovaná odvoláním napadla výrok I. rozsudku sudu prvního stupně v rozsahu zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 246 431,50 Kč od 19.12.2023 do zaplacení a nákladový výrok. Uvedla, že dne 21.01.2025 zaplatila žalobci částku 246 431,50 Kč, s úhradou zákonného příslušenství od 19.12.2023 do zaplacení, tj. 21.01.2025, však nesouhlasí. Tento nárok považuje v rozporu s ust. § 6 a § 8 o. z. Žalobce nesplnil svoji povinnost z dědické dohody, žalovaná sice mohla při vymáhání jejího zaplacení postupovat přímo exekucí na majetek žalobce, ale s ohledem na uplatněný zápočet dědického podílu žalované na pohledávky věřitelů zemřelého, kdy žalobce na výzvu žalované k zaplacení tvrdil, že nárok žalované tímto zanikl, zvolila cestu nalézacího soudního řízení. Zdůraznila, že v usnesením Městského soudu v Praze, kterým byl zrušen rozsudek OS pro Prahu 10 a řízení bylo zastaveno, je uvedeno, že tyto námitky by se řešily v exekučním řízení. To znamená, že náklady na právní zastoupení, spojené s prokázáním, že žalované náleží dědický podíl, by současné žalované vznikly, nikoli v nalézacím, ale v rámci exekučního řízení, kde by se k námitkám současného žalobce řešilo zastavení exekuce. Žalovaná částku zaplatila z důvodu existence ustálené soudní judikatury. Nicméně hradit navíc úroky z prodlení z těchto nákladů, které vznikly z nepoctivého jednání žalobce, by znamenalo obohacení žalobce, který jednal nepoctivě, čímž by došlo k zjevnému zneužití práva.

12. Žalovaná nesouhlasí s nákladovým výrokem, neboť soud prvního stupně nesprávně stanovil poměr úspěchu a neúspěchu jednotlivých účastníků řízení. Žalovaná byla úspěšná v částce 563.491,16 Kč (333.736,36 + 229.754,80 Kč) z částky 809 922,66 Kč. Za úspěch žalované je třeba považovat i částku, ve které bylo řízení pro zpětvzetí žalobce, které žalovaná nijak nezavinila, zastaveno. Neúspěšná byla žalovaná toliko v částce 246.431,50 Kč. Neúspěch žalované činí 30 %, úspěch činí 70 %. Žalobce byl neúspěšný v 70 % a úspěšný toliko ve 30 %. Žalobce při zohlednění úspěchu a neúspěchu by měl žalované zaplatit na nákladech řízení rozdíl mezi jejím úspěchem a neúspěchem tj. 40 % nákladů řízení. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výroku I. změnil tak, že v rozsahu zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 246.431,50 Kč od 19.12.2023 do zaplacení, se žaloba zamítá, a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náklady řízení před soudy obou stupňů.

13. Odvolání žalobce má žalovaná za nedůvodné. Pro nabytí úroků z prodlení a zaplacení nákladů řízení oprávněného v exekučním řízení má žalovaná spravedlivý důvod. Nárok na zákonný úrok z prodlení při pozdním plnění dluhu je dán hmotným právem, jedná se tedy o plnění ze spravedlivého důvodu, i když došlo ke zrušení exekučního titulu k tomuto nároku. Stejně tak lze za spravedlivé považovat náklady řízení vzniklé žalované v pozici oprávněné při exekučním vymáhání z důvodu, že nárok plynoucí z dědické dohody nebyl žalobcem zaplacen včas.

14. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu podaného (a přípustného) odvolání včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř.), a dospěl k následujícím závěrům.

15. Odvolací soudu konstatuje, že soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, ze kterých čerpal správná skutková zjištění, která jsou obsažena v odst. 4 až 12 odůvodnění napadeného rozsudku.

16. K odvolání žalované:

17. Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 24.08.2014, sp. zn. 28 Cdo 3116/2014 vyložil, že: „Nárok na náhradu nákladů řízení vzniká teprve na základě pravomocného rozhodnutí soudu, které má v tomto směru konstitutivní povahu. Plnění poskytnuté na základě pravomocného rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, jenž bylo později zrušeno, je plněním na základě právního důvodu (původního pravomocného rozhodnutí), který později (právní mocí zrušovacího rozhodnutí) odpadl. Nové rozhodnutí pak zakládá novou povinnost (nový právní důvod) k náhradě nákladů řízení, o kterých soud musí nově rozhodnout.“ 18. Odvolací soud se plně ztotožnil se soudem prvního stupně, že žalobce v situaci, kdy v rámci exekučního řízení zaplatil žalované na náhradě[Anonymizováno]nákladů řízení částku 246 431,50 Kč, kdy následně právní důvod pro její zaplacení odpadl (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24.08.2014, sp. zn. 28 Cdo 3116/2014) došlo na straně žalované ve smyslu § 2991 o. z. k bezdůvodnému obohacení o uvedenou částku. Tuto skutečnost reflektovala ostatně i sama žalovaná, když přistoupila v souladu s uloženou povinností dle výroku I. rozsudku, k úhradě částky 246 431,50 Kč.

19. Odvolací soud poukazuje, že splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena a není-li určena ani dohodou účastníků, považuje se za den splatnosti den následující po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (§ 563 obč. zák.) [k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 33 Odo 871/2005]. Žalobce před podáním žaloby vyzval žalovanou k vrácení částky (nesporná skutečnost), a v situaci, kdy žalovaná bezdůvodné obohacení nevrátila na základě výzvy, ocitla se v prodlení dle § 1968 o. z. Odvolací soud se neztotožnil s odvolací argumentací žalované, že nárok na úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 246 431,50 Kč od 19.12.2023 do zaplacení, je v rozporu s ust. § 6 a § 8 o. z., a proto na ně žalobce nemá nárok. V situaci, kdy došlo k nařízení exekuce na základě rozsudku OS P10 ze dne 19. 03. 2019, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2019, a následně byly tyto exekuční tituly zrušeny, nelze argumentovat, že náklady právního zastoupení, které vznikly v uvedených nalézacích řízeních, by vznikly i v rámci vedeného exekučního řízení. Pokud by žalovaná přistoupila k exekučnímu vymáhání splnění povinnosti vyplývající z dědické dohody, byla by exekučním titulem ona schválená dědická dohoda, a jednalo by se tak o jiné exekuční řízení, což má v intencích projednávané věci zcela zásadní význam. Tento výklad není možno uplatnit, je nutno respektovat linii nařízené exekuce a uplatněného titulu. Proto odvolací soud souhlasí, že žalobce má dle § 1970 o. z. právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši dle § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Odvolací soud proto podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil výrok I. v části povinnosti žalované uhradit zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 246 431,50 Kč od 19.12.2023 do zaplacení.

20. K odvolání žalobce:

21. Dle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 cit. zák. ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 02.06.2020, sp. zn. 28 Cdo 961/2020 vyložil, že: „Plnil-li žalovaný na základě povinnosti uložené soudem na neexistující dluh, pak žalobci vzniká bezdůvodné obohacení, a to okamžikem, kdy bylo rozhodnutí, na jehož základě bylo plněno, pravomocně zrušeno. Bezdůvodným obohacením se může stát též plnění přijaté na základě vykonatelného rozhodnutí, jež bylo následně zrušeno. Domáhá-li se přitom vrácení plnění ten, kdo plnil povinnost uloženou mu soudem (popřípadě jiným orgánem), závisí důvodnost jeho požadavku na tom, zda podle hmotného práva, tj. i bez rozhodnutí, jež bylo následně zrušeno, plnil hmotněprávní povinnost, kterou v okamžiku plnění skutečně měl, či nikoliv. Zrušením rozhodnutí, podle nějž bylo plněno, dochází pak k bezdůvodnému obohacení jen v případě, že právní důvod tohoto plnění nespočíval v hmotném právu, tedy že podle hmotného práva zde povinnost neexistovala; zrušením rozhodnutí tak odpadá právní důvod a poskytnuté plnění se stává bezdůvodným obohacením. Bezdůvodné obohacení vzniká rovněž v případě, plnil-li subjekt povinnost, jíž odpovídající právo protistrany bylo již promlčeno, proto, že mu tak ukládalo pravomocné soudní rozhodnutí, jež bylo v důsledku úspěšného uplatnění mimořádného opravného prostředku zrušeno.“ 23. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

24. Úroky z prodlení jsou příslušenstvím pohledávky. Jsou-li požadovány v soudním řízení žalobou na zaplacení jistiny, musí žalobce v žalobě uvést dobu, za niž jsou úroky z prodlení požadovány, tj. uvést skutečnosti odůvodňující vznik prodlení a dobu, do níž úroky požaduje; soud úroky z prodlení nemůže přiznat, pokud jejich zaplacení žalobce nenavrhl (NS Cpjn 202/2005). Jako příslušenství jsou úroky z prodlení samostatnou věcí (§ 510) a mohou být uplatněny žalobou samostatně a samostatně vymáhány výkonem rozhodnutí.

25. S ohledem na shora uvedené, odvolací soud ohledně nároku na částku 313 529,36 Kč nepřistoupil na odvolací argumentaci žalobce. Odvolací soud, byť na základě jiného právního posouzení, souhlasí se soudem prvního stupně, že nárok v této části není důvodný.

26. Odvolací soud plně odkazujeme na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 02.06.2020, sp. zn. 28 Cdo 961/2020, kde je uvedeno, že zrušením rozhodnutí, podle nějž bylo plněno, dochází pak k bezdůvodnému obohacení jen v případě, že právní důvod tohoto plnění nespočíval v hmotném právu, tedy že podle hmotného práva zde povinnost neexistovala. Odvolací soud souhlasí s žalovanou, že úrok z prodlení má oporu v hmotném právu a v situaci, kdy splatnost jistiny ve výši 1 948 382 Kč, dle schválené dědické dohody(usnesení OS P10 ze dne 25.10.2017, č.j. [spisová značka]), byla stanovena zcela totožně, jako tomu bylo v exekučním titulu (rozsudkem OS P10 ze dne 19. 03. 2019, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2019), tedy žalobce se dostal do prodlení od 02.04.2018, čemuž odpovídají i žalobní tvrzení v nalézacím řízení vedeném u OS P10 pod sp. zn. 12 C 162/2018, a žalovaná takto úrok v uvedeném řízení požadovala. Proto odvolací soud zamítavý výrok II. v rozsahu částky 313 529,36 Kč, představující zákonný úrok z prodlení s úhradou jistiny 1 948 382 Kč od 02.04.2018 do jejího zaplacení (kapitalizace vyplývá z příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 12. března 2020, č. j. 182 EX 7/20-61), podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

27. Oproti soudu prvního stupně, je odvolací soud názoru, že žalovaná má z titulu bezdůvodného obohacení povinnost vrátit žalobci částku představující náhradu nákladů na exekuci, kterou jí žalobce uhradil ve výši 20 207 Kč. Ohledně tohoto nároku platí totožný závěr, jako v případě nároku nákladů nalézacího řízení, kdy nelze argumentovat tím, že žalobce částku uhradil až pod tíhou exekuce, a je nerozhodné, zda exekuce byla vedena na základě nalézacích rozsudků, které byly následně odklizeny, nebo na základě schválené dědické dohody, neboť náklady exekuce by stejně vznikly v obou případech nedobrovolného plnění. S touto argumentací odvolací soud nesouhlasí, neboť je nutno respektovat, jaký titul byl podkladem pro vedenou exekuci a nelze dovozovat, že náklady by vznikly i v případě volby jiného způsobu vymožení dlužné částky žalovanou. V tomto kontextu odvolací soud nesdílí úvahu, že žalobce tímto těží z nepoctivého právního jednání ve smyslu § 8 o. z., a nárok by mu neměl být, proto přiznán. Žalobce se rozhodl podrobit následkům exekučního řízení, které však ve svém důsledku bylo vedeno na základě nezákonného exekučního titulu, a proto lze na uvedený případ vztáhnout závěry konstantní judikatury (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24.08.2014, sp. zn. 28 Cdo 3116/2014). Na základě uvedených úvah odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil v části zamítavého výroku II. rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 20 207 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 207 Kč od 19. 12. 2023 do zaplacení.

28. Odvolací soud ohledně nároku na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně shledal odvolací námitku žalované za oprávněnou, neboť soud prvního stupně neurčil správný poměr úspěchu a neúspěchu účastníků, když nereflektoval ve své úvaze zpětvzetí žaloby žalobcem v rozsahu částky 229 754,80 Kč se zákonným příslušenstvím. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů má oporu v ust. § 224 odst. 2 ve spojení s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř.

29. Odvolací soud uzavřel, že žalovaná má nárok na poměrnou část náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně s ohledem na její částečný úspěch (zamítnutí žaloby ohledně částky 313 529,36 Kč a zpětvzetí žaloby ohledně 229 754,80 Kč se zákonným příslušenstvím), z tarifní hodnoty ve výši 809 922, 66 Kč.

30. Žalovaná v řízení před soudem prvního stupně vynaložila náklady ve výši 71 632 Kč, které jsou tvořeny odměnou advokáta dle § 6 a 7 za 5 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis odporu dne 21.06.2024, sepis odůvodnění odporu dne 15.07.2024, účast při jednání soudu dne 27.11.2024 a dne 11.12.2024) po 11 540 Kč dle § 7 a § 11 odst. 1 písm. a) d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“)., z tarifní hodnoty ve výši 809 922, 66 Kč stanovené dle § 8 odst. 1 a. t. ,náhradou hotových výdajů za uvedených 5 úkonů právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 a.t., vše zvýšeno o DPH 21 % z částky 59 200 Kč, tj. 12 432 Kč. V situaci, kdy byla žalovaná úspěšná ohledně částky 543284,1 Kč (67 %) a žalobce ohledně částky 266 638,5 Kč (32,9 %), přísluší žalované s ohledem na její částečný úspěch ve věci poměrná část náhrady nákladů řízení a to 34,1 %, tj. částka 24 426,50 Kč.

31. V odvolacím řízení pak žalovaná vynaložila náklady ve výši 38 715,30 Kč, které jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 016 Kč (vyměřen z kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení od 19.12.2013 do 21.01.2025, kdy došlo k úhradě částky 246 431,50 Kč, tj. částky 40 306,74 Kč), odměnou advokáta dle § 6 a 7 a. t. ve znění vyhlášky 258/2024 Sb. za 3 úkony právní služby (sepsání odvolání dne 27.01.2025, vyjádření k odvolání žalobce dne 31.03.2025 a účast u jednání odvolacího soudu dne 26.06.2025) po 9 660 Kč dle § 7 a § 11 odst. 1 písm. k, g) a.t. ve znění vyhlášky 258/2024 Sb., z tarifní hodnoty ve výši 333 736,36 Kč stanovené dle § 8 odst. 1 a. t. ve znění vyhlášky 258/2024 Sb., a náhradou hotových výdajů za uvedené 3 úkony právní služby po 450 Kč dle § 13 odst. 1, 4 a.t. ve znění vyhlášky 258/2024 Sb., vše zvýšeno o DPH 21 % z částky 32 346 Kč, tj. 6 369,30 Kč. V situaci, kdy byla žalovaná úspěšná ohledně částky 313 529,36 Kč (93,9 %) a žalobce ohledně částky 20 207 Kč (6,1 %), přísluší žalované s ohledem na její částečný úspěch ve věci poměrná část náhrady nákladů řízení a to 87,9 %, tj. částka 34 030,74 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena v dle § 160 odst. 1 o. s. ř., platební místo dle § 149 o. s. ř.

32. Na soudu prvního stupně bude, aby žalované vrátil přeplatek soudního poplatku za podané odvolání.

Poučení