15 CO 168/2021

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře - rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy Mgr. Pavla Přibyla a soudkyň JUDr. Ivany Kosové a JUDr. Marcely Pechové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená ustanoveným údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o určení neplatnosti kupní smlouvy, umožnění vstupu do nemovitosti a zaplacení 1 300 000 Kč o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 21. dubna 2021 č. j. 11 C 213/2020-90 a doplňujícího rozsudku téhož soudu ze dne 8. prosince 2021 č. j. 11 C 213/2020-140

I. Rozsudek soudu I. stupně ze dne 21. 4. 2021, č. j. 11 C 213/2020-90, a doplňující rozsudek soudu I. stupně ze dne 8. 12. 2021, č. j. 11 C 213/2020-140 v odstavcích III. ve výroku o zamítnutí žaloby na zaplacení částky 301 810 Kč a IV. ve výroku o náhradě nákladů řízení se potvrzují.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Rozsudkem ze dne 21. 4. 2021 zamítl soud I. stupně žalobu, jíž se žalobkyně domáhala určení, že kupní smlouva uzavřená mezi kupující [jméno] [příjmení] (dále též žalovanou) a prodávající [jméno] [příjmení] (dále též matkou účastnic), jejímž předmětem je pozemek [parcelní číslo] zahrada, pozemek [parcelní číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba budova bez č.p./č.e. – garáž, a pozemek [parcelní číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba budova č.e. 432, vše zapsáno na [list vlastnictví] vedeném u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Tábor, pro katastrální území a obec Planá nad Lužnicí, je neplatná, a žalobkyni uložil povinnost, aby nahradila žalované náklady řízení ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Doplňujícím rozsudkem ze dne 8. 12. 2021 zastavil soud I. stupně postupem dle ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. řízení o žalobě žalobkyně, jíž se domáhala, aby žalované byla uložena povinnost umožnit jí vstup do nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Tábor na [list vlastnictví] pro obec a katastrální území Planá nad Lužnicí, a řízení o žalobě žalobkyně, jíž se domáhala na žalované zaplacení částky 998 190 Kč (odst. I. a II.), zamítl žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 301 810 Kč (odst. III.), a rozhodl, že v souvislosti s doplňujícím rozsudkem nemá žádná z účastnic právo na náhradu nákladů řízení (odst. IV.).

3. Žalobkyně se domáhala určení neplatnosti uvedené kupní smlouvy, která byla schválena za prodávající rozsudkem Okresního soudu ve [obec] ze dne 6. 12. 2016, č. j. 0 P 124/2016-109, s tvrzením, že na základě znaleckého posudku předloženého žalovanou a vypracovaného znalcem [jméno] [příjmení] byla hodnota nemovitých věcí silně podhodnocena, když v posudku jsou uvedeny chybné a nepřesné informace (které blíže rozebírá). Žalobkyně je proto přesvědčena, že uzavření kupní smlouvy mezi žalovanou a matkou, která v té době již trpěla [anonymizováno] chorobou, pro kterou nebyla schopna rozpoznat následky svého jednání, spolu s tím, že do řízení o schválení právního jednání byl předložen zjevně podhodnocený znalecký posudek, mělo za cíl získat předmětné nemovitosti do vlastnictví žalované za cenu, která je zjevně mnohonásobně nižší, než cena tržní. Takové právní jednání je dle názoru žalobkyně stiženo absolutní neplatností z důvodu, že se zjevně příčí dobrým mravům a zjevně narušuje veřejný pořádek. Žalovaná se žalobou nesouhlasila s tím, že si není vědoma žádných podvodů při uzavření kupní smlouvy, nemovité věci řádně zakoupila, zaplatila své matce a Okresní soud ve [obec] uzavření kupní smlouvy za opatrovanou matku schválil.

4. Poté, co soud I. stupně provedl ve věci dokazování, dospěl k závěru, že žalobkyně nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení neplatnosti kupní smlouvy ve smyslu § 80 o. s. ř., neboť katastrální úřad na základě takového rozhodnutí ve věci nemůže provést změnu zápisu v katastru nemovitostí. Právní postavení žalobkyně by se tedy v případě úspěchu její žaloby nezlepšilo. Právní otázka, o níž má být soudem rozhodnuto, má ve vztahu k uplatnění vlastnického práva povahu předběžné otázky a lze-li tedy žalovat přímo na určení vlastnického práva, není dán naléhavý právní zájem na určení otázky předběžné. Proto žalobu žalobkyně na určení neplatnosti kupní smlouvy zamítl. Jako nadbytečné proto nehodnotil ani listinné důkazy předložené žalobkyní. Jelikož žalobkyně se svou žalobou neuspěla, soud I. stupně jí uložil podle § 142 odst. 1 o. s. ř. povinnost nahradit žalované náklady řízení za dva úkony (vyjádření k žalobě a účast u jednání) po 300 Kč dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.

5. K částečnému zastavení řízení (v rámci doplňujícího rozsudku) přistoupil soud I. stupně poté, co žalobkyně vzala žalobu v těchto částech zpět.

6. Předmětem řízení tak zůstalo zaplacení částky 301 810 Kč, což je rozdíl mezi cenou nemovitostí ve výši 650 000 Kč stanovenou znaleckým posudkem vypracovaným [jméno] [příjmení] v době, kdy bylo rozhodováno o schválení kupní smlouvy, a znaleckým posudkem [jméno] [příjmení], který si nechala zpracovat žalobkyně pro účely tohoto řízení a který ocenil nemovité věci částkou 932 500 Kč. Soud I. stupně se proto (v odůvodnění doplňujícího rozsudku) zabýval tím, z jakého právního důvodu žalobkyně zaplacení uvedené částky požaduje. Konstatoval, že kupní smlouva byla za matku účastnic uzavřena soudem ustanovenou kolizní opatrovnicí a následně schválena opatrovnickým soudem. Žalovaná peníze za nemovité věci složila na účet, z něhož byly po dobu života matky účastnic hrazeny její potřeby. Nespotřebované peníze z tohoto účtu se pak staly předmětem dědického řízení (matka účastnic zemřela dne 1. 11. 2020), z něj žalobkyně získala jednu polovinu jako druhá zákonná dědička (soud I. stupně k tomu provedl důkaz usnesením Okresního soudu v Táboře ze dne 11. 3. 2021, č. j. 24 D 1188/2020-28). I kdyby žalovaná za nemovité věci zaplatila vyšší částku, je otázkou, kolik peněz by na účtu matky k datu jejího úmrtí zůstalo a na kolik by byla žalobkyně na svých právech zkrácena. Žalobkyně by navíc neměla nárok na celý rozdíl mezi oběma znaleckými posudky, ale pouze na jeho polovinu, druhou polovinu tohoto rozdílu by dědila žalovaná. Žalobkyně také neuvedla žádný právní důvod, o nějž svoji žalobu opírá. Mohla by se domáhat zrušení kupní smlouvy, případně doplacení kupní ceny pouze z titulu neúměrného zkrácení podle § 1793 odst. 1 o. z. jako právní nástupkyně matky. Toho se v podstatě v původní žalobě dožadovala, ovšem v průběhu řízení její právní zástupce toto nepožadoval a výslovně uvedl, že k uplatněnému nároku na určení neplatnosti kupní smlouvy je žaloba na zaplacení částky 301 810 Kč formulována jako alternativní petit. Řízení podle § 1793 odst. 1 o. z. je však dle názoru soudu I. stupně jediný možný právní důvod, z jehož titulu by se mohla žalobkyně doplacení částky 301 810 Kč domáhat. Nic takového v průběhu řízení nezaznělo a žalobkyně se nadále domáhala určení neplatnosti kupní smlouvy. Kromě toho nárok podle § 1793 odst. 1 o. z. je dle § 1795 o. z. prekludován, když právo nebylo uplatněno u soudu do jednoho roku od uzavření smlouvy. Proto byla žaloba i v této části zamítnuta. V souvislosti s vydáním doplňujícího rozsudku žalovaná žádné náklady nevynaložila, a proto bylo rozhodnuto, že žádná z účastnic právo na náhradu nákladů řízení nemá.

7. Proti oběma rozsudkům podala žalobkyně odvolání. Ve vztahu k základnímu rozsudku nesouhlasí se stanoviskem soudu I. stupně, že nemá naléhavý právní zájem na určení neplatnosti kupní smlouvy. Soud I. stupně provedl ve věci obsáhlé dokazování, ač si měl být v rámci přípravy na jednání vědom tohoto právního hodnocení. Pak měl dle § 114a nebo § 114b o. s. ř. žalobkyni vyzvat, aby se ve věci vyjádřila, dotvrdila a případně doložila svůj naléhavý právní zájem na podané žalobě, popřípadě měl postupovat podle § 118 odst. 2 o. s. ř. a vyzvat žalobkyni dle ust. § 118a o. s. ř., aby rozhodné skutečnosti týkající se naléhavého právního zájmu dotvrdila. Nelze však provést ucelené dokazování, o úvahách soudu týkajících se naléhavého právního zájmu účastníky nepoučit a poté vynést rozsudek, který je postaven na tom, že neexistuje u žalobkyně naléhavý právní zájem. Jeho naplnění spatřuje žalobkyně v tom, že nebyla hmotněprávním opatrovníkem prodávající a neměla možnost jakýmkoliv způsobem ovlivnit nakládání s nemovitými věcmi, které byly předmětem kupní smlouvy. Tuto možnost však měla žalovaná, která hmotněprávním opatrovníkem prodávající byla. Pokud tedy vyjde znaleckým zkoumáním a provedením dalších důkazů najevo, že znalecký posudek předložený opatrovnickému soudu byl minimálně o 1/3 podhodnocený, tudíž bylo zkráceno jmění opatrované, žalobkyně neměla jinou možnost, než napadnout toto právní jednání žalobou na neplatnost kupní smlouvy. Naléhavý právní zájem je dán tedy tím, že je třeba zachovat majetek opatrované. Hlavním motivem k podání žaloby však bylo zachování spravedlnosti, kdy se žalobkyně dle svých vlastních slov tzv. nemohla dívat na to, že dochází k porušení úcty k prodávající matce tím, že dochází k odklonu majetku v jejím vlastnictví, která o tom nemůže absolutně rozhodovat.

8. Ve vztahu k doplňujícímu rozsudku soudu I. stupně žalobkyně uvedla, že původní znalecký posudek byl vypracován ze známosti znalce a žalované bez náležitých příloh a hodnota nemovitých věcí byla znaleckým posudkem silně podhodnocena. Nejzásadnější je to, za jakou cenu byly prodávány nemovité věci v obci [obec] v době, kdy byla uzavírána kupní smlouva. Za tímto účelem si žalobkyně nechala zpracovat vlastní posudek, ze kterého vyplynul rozdíl v hodnotě prodávaných nemovitých věcí a jeho doplatku se domáhá. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadené rozsudky změnil a její žalobě vyhověl v tom smyslu, že bude vyslovena neplatnost uzavřené kupní smlouvy, a v případě, že tomuto požadavku nebude vyhověno, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit jí částku 301 810 Kč.

9. Žalovaná se k odvoláním žalobkyně nevyjádřila.

10. Obě odvolání byla podána včas k tomu oprávněnou osobou. Proto odvolací soud projednal věc dle § 212 o. s. ř. a přezkoumal oba rozsudky soudu I. stupně v rozsahu, ve kterém byly dotčeny odvoláním, tedy rozsudek soudu I. stupně ze dne 21. 4. 2021 v celém rozsahu a doplňující rozsudek ze dne 8. 12. 2021 ve výroku, jímž byla žaloba žalobkyně zčásti zamítnuta a v závislém výroku o náhradě nákladů řízení. Doplňující rozsudek ve výrocích I. a II., jimiž bylo řízení o žalobě žalobkyně zčásti zastaveno, nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

11. Odvolání žalobkyně nejsou důvodná.

12. V projednávané věci se žalobkyně domáhala (v konečné fázi řízení, jak vyplynulo i z průběhu odvolacího jednání) určení neplatnosti kupní smlouvy uzavřené mezi žalovanou a matkou účastnic (s odůvodněním, že smluvená kupní cena v kupní smlouvě byla podhodnocena), a pokud by tomuto požadavku nebylo vyhověno (jde tedy o návrh s eventuálním petitem), zaplacení částky 301 810 Kč jakožto rozdílu mezi kupní cenou dle kupní smlouvy a cenou nemovitých věcí stanovenou dle žalobkyní předloženého znaleckého posudku.

13. Z ustálené rozhodovací praxe soudů plyne, že žalobce má právní zájem na žádaném určení, jestliže by bez tohoto určení bylo ohroženo jeho právo nebo právní vztah, na němž je zúčastněn, nebo jestliže by se jeho postavení bez tohoto určení stalo nejistým. Určovací žaloba je prostředkem umožňujícím poskytnutí ochrany právního postavení žalobce dříve, než toto jeho postavení bylo porušeno, takže jejím cílem je zásadně poskytnutí preventivní ochrany. Naopak podmínka naléhavého právního zájmu nebude splněna, jestliže požadované určení neodstraní stav ohrožení práva nebo nezjedná efektivně jistotu v dotčeném právním vztahu. Za nedovolenou – při možnosti žaloby na plnění – lze určovací žalobu pokládat tam, kde neslouží potřebám praktického života, tudíž tam, kde spor mezi účastníky řízení neodstraňuje a naopak vede k dalšímu (zbytečnému) množení sporů mezi nimi. Jestliže právní otázka (platnost smlouvy), o níž má být rozhodnuto určovacím výrokem, má povahu předběžné otázky ve vztahu k existenci práva nebo právního vztahu, není dán naléhavý právní zájem na určení této předběžné otázky, lze-li žalovat přímo na určení existence práva nebo právního vztahu. Jinými slovy řečeno, lze-li žalovat o určení práva nebo právního vztahu, není dán naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy, jež se tohoto práva nebo právního vztahu týká. Dospěje-li soud k závěru o nedostatku naléhavého právního zájmu na určení, zamítne žalobu, aniž by se současně zabýval meritem věci (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2019 sp. zn. 26 Cdo 2978/2019, či rozsudek ze dne 2. 4. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2147/99, uveřejněný pod R 68/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

14. Dospěl-li tedy soud I. stupně k závěru o nedostatku naléhavého právního zájmu žalobkyně na jí požadovaném určení neplatnosti kupní smlouvy ze dne 20. 10. 2016 ve smyslu § 80 o. s. ř. z důvodu, že mohla podat žalobu přímo na určení vlastnického práva (v daném případě by se jednalo o určení vlastnického práva její matky k nemovitým věcem ke dni jejího úmrtí), je uvedený závěr zcela v souladu s ustálenou a jednotnou judikaturou soudů (viz odkazy na konkrétní rozhodnutí Nejvyššího soudu v odůvodnění napadeného rozudku i tohoto rozhodnutí). V případě takové žaloby by se (ne) platnost uzavřené kupní smlouvy posuzovala jako otázka předběžná. Tyto závěry, které jsou z hlediska odůvodnění rozsudku soudu I. stupně klíčové, žalobkyně v podaném odvolání žádným relevantním způsobem nezpochybnila. Za opodstatněné nepovažuje odvolací soud ani námitky žalobkyně týkající se nesplnění poučovací povinnosti soudem I. stupně dle § 118a o. s. ř. ve vztahu k doplnění tvrzení a důkazů k prokázání naléhavého právního zájmu žalobkyně. Poskytnutí takového poučení, ani jakákoliv jiná výzva k doplnění tvrzení či důkazů, nebyly potřebné, neboť byť i žalobkyně tvrdila konkrétní skutečnosti, pro které se domáhala požadovaného určení, tyto ani případně jiné tvrzené skutečnosti by nemohly vést k závěru o existenci naléhavého právního zájmu žalobkyně na určení neplatnosti kupní smlouvy. Povinností soudu (ani dle § 118a o. s. ř.) pak nebylo poskytovat žalobkyni poučení o tom, jakým způsobem měla správně formulovat žalobu a její petit tak, aby na požadovaném určení mohl vůbec existovat naléhavý právní zájem. Přestože lze přisvědčit názoru žalobkyně, že za této situace bylo nadbytečné provádět dokazování, nemění postup soudu I. stupně (a jím provedené dokazování) ničeho na správnosti jeho rozhodnutí o zamítnutí žaloby na určení neplatnosti kupní smlouvy pro nedostatek naléhavého porávního zájmu dle § 80 o. s. ř.

15. V případě rozhodnutí o požadavku žalobkyně na zaplacení částky 301 810 Kč se odvolací soud ztotožňuje s právním hodnocením věci soudem I. stupně v jeho doplňujícím rozsudku, tedy že takový nárok (s ohledem na jeho skutkové vymezení) by byl podřaditelný pouze pod skutkovou podstatu tzv. neúměrného zkrácení dle § 1793 odst. 1 o. z., ovšem s ohledem na ust. § 1795 o. z. (podle kterého právo podle § [číslo] zaniká, není-li uplatněno do jednoho roku od uzavření smlouvy) takové právo zaniklo (prekludovalo), neboť kupní smlouva byla uzavřena dne 20. 10. 2016 a žaloba byla podána teprve dne 21. 8. 2019. Přitom žalobkyně v podaném odvolání toto právní posouzení věci soudem I. stupně nijak nezpochybňuje a netvrdí ani žádný jiný právní titul, na jehož základě by jí takový nárok náležel. Pokud by přitom kupní smlouva byla neplatná, smluvní strany by se měly vypořádat podle zásad o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. a žádné„ doplacení“ kupní ceny nepřipadá v úvahu, v případě platnosti kupní smlouvy jsou smluvní strany jejím obsahem, včetně ujednání o kupní ceně, dle § 1759 o. z. zásadně vázány (s možností postupu pouze dle § 1793 odst. 1 o. z.). Spočívají-li odvolací námitky žalobkyně ve zpochybnění znaleckého posudku znalce [jméno] [příjmení], na základě kterého byla stanovena kupní cena v předmětné kupní smlouvě, nejsou tyto námitky pro uvedené právní posouzení nároku významné. Proto přitom nebyly významné závěry soudu I. stupně, jaký byl osud peněz za koupi nemovitostí, ani jeho hypotetické (a ne zcela přiléhavé) úvahy o tom, kolik by zůstalo prodávající matce účastnic peněz, pokud by byla zaplacena vyšší cena dle posudku znalce [příjmení].

16. Navíc je třeba uvést, že usnesením Krajského soudu v Českých Budějoviuích ze dne 15. 2. 2013, č. j. [insolvenční spisová značka], byl zjištěn úpadek dlužníka [jméno] [příjmení] (žalobkyně), na její majetek byl prohlášen konkurz a byl ustanoven inslovenční správce. Podle § 249 odst. 1 insolvenčního zákona, není-li zákonem stanoveno jinak, je osobou oprávněnou k podání žaloby nebo jiného návrhu k vymožení nároku dlužníka včetně jeho zajištění, který se týká majetkové podstaty, po prohlášení konkurzu pouze insolvenční správce; návrh podaný jinou osobou soud zamítne. To znamená, že k podání žaloby o zaplacení shora uvedené částky, a dle názoru odvolacího soudu i k podání žaloby o určení (která, pokud by byla správně podána, by mohla vést, ve spojení s případnými dalšími řízeními, k rozšíření majetkové podstaty žalobkyně jakožto dlužnice) byl oprávněn pouze insolvenční správce žalobkyně. Pokud žalobu podala žalobkyně v době, kdy na její majetek byl již prohlášen konkurz, jde dle § 249 odst. 1 insolvenčního zákona o další důvod pro její zamítnutí.

17. Proto odvolací soud oba rozsudky soudu I. stupně v napadeném rozsahu, tedy včetně bezchybných nákladových výroků, jako věcně správné dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

18. Podle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. rozhodl odvolací soud o náhradě nákladů odvolacího řízení. Žalobkyně se svými odvoláními neuspěla a právo na náhradu nákladů odvolacího řízení tak vzniklo žalované. Ta však v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevynaložila, proto odvolací soud rozhodl, že žádná z účastnic právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nemá.