15 Co 174/2024 - 78

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Karly Nekolové a Mgr. Jana Rýznara ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované společnosti 0/0], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] zastoupená advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] proti žalované: [Jméno zainteresované osoby 2/0], narozená dne [Anonymizováno] bytem [Anonymizováno] o zaplacení částky 50 384 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 29. 4. 2024, č. j. 18 C 358/2023-39, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadeném rozsahu, tj. ve výroku I. co do stanovené hmotněprávní lhůty splatnosti přisouzené částky 13 882 Kč a ve výroku II. co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 882 Kč za dobu od 10. 9. 2023 do zaplacení mění následovně: Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni okresním soudem ve výroku I. přisouzenou částku 13 882 Kč, a to spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky za dobu od 10. 9. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení částku 5 453 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 13 882 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 36 502 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 083,87 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 155,19 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 223,97 Kč za dobu od 12. 7. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 18 296 Kč za dobu od 12. 7. 2023 do zaplacení (výrok II.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Z obsahu spisu vyplynulo, že v řízení zahájeném dne 29. 11. 2023 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 50 384 Kč s úrokovým příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že společnost [právnická osoba] (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) uzavřela se žalovanou dne 9. 11. 2021 smlouvu o úvěru ve výši 22 000 Kč, úvěr v této výši žalovaná vyčerpala po uzavření smlouvy v hotovosti. Žalovaná se zavázala vyčerpaný úvěr splácet v 17 splátkách po 2 706 Kč měsíčně, poslední splátka byla splatná 9. 4. 2023. Žalovaná neplatila splátky řádně a včas a poslední splátku uhradila 25. 2. 2022 ve výši 706 Kč, dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu splátky došlo k zesplatnění celého úvěru. K tomuto datu činil dluh na jistině 18 296 Kč. Žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena smlouvou ze dne 2. 8. 2023, se tak žalobou domáhá zaplacení částky 50 384 Kč, která je tvořena jistinou úvěru ve výši 18 296 Kč, úrokem 927,97 Kč, poplatky za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 12 138,82 Kč, poplatkem za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 897,68 Kč, poplatkem za možnost hradit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 3 623,53 Kč a dále smluvní pokutou 12 500 Kč. Domáhá se rovněž úroku vyčísleného od 10. 4. 2023 do 11. 7. 2023 ve výši 1 155,19 Kč a úroku z prodlení do 11. 7. 2023 ve výši 2 083,87 Kč a běžícího úroku z prodlení v zákonné sazbě 15 % ročně od 12. 7. 2023 do zaplacení.

3. Žalovaná v řízení před okresním soudem, ač jí byla doručena žaloba a rovněž předvolání k jednání, k žalobě se nevyjádřila, k jednání okresního soudu se nedostavila a v řízení zůstala zcela procesně pasivní.

4. Okresní soud dospěl k závěru, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 9. 11. 2021 uzavřena úvěrová smlouva o poskytnutí hotovostního bezúčelového úvěru ve výši 22 000 Kč, kterou posoudil jako spotřebitelskou smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a dospěl k závěru o její neplatnosti z důvodu, že předchůdkyně žalobkyně před uzavření smlouvy s žalovanou nezkoumala řádně s odbornou péčí úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“). Okresní soud pro porušení této povinnosti předchůdkyní dovodil absolutní neplatnost smlouvy o úvěru a povinnost účastníků vypořádat se tak, že žalovaná je povinna vrátit toliko nesplacenou jistinu úvěru. Okresní soud dovodil, že žalovaná vyčerpala úvěr 22 000 Kč, na tento již dříve předchůdkyni žalobkyně uhradila 8 824 Kč, a proto činí nárok na nesplacenou jistinu úvěru částku 13 176 Kč. Okresní soud proto zavázal žalovanou zaplatit tuto částku žalobkyni, a to v nově stanovené hmotněprávní lhůtě splatnosti dle § 87 ZoSÚ do tří dnů od právní moci rozsudku. Okresní soud s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, vyložil, že žalobkyni nemohl být přiznán nárok na úroky z prodlení, neboť splatnost nesplacené jistiny úvěru ke dni rozhodnutí dosud nenastala, neboť § 87 ZoSÚ obsahuje speciální ustanovení o splatnosti ve vztahu k obecné úpravě splatnosti nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru, a to v nově stanovené době splatnosti, a to buď mezi účastníky dohodnuté (k čemuž nedošlo) nebo soudem určené, která neodvisí od výzvy věřitele, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může spotřebitel dostat do prodlení. Okresní soud dovodil, že ke dni rozhodnutí nebyla částka 13 882 Kč vůbec splatnou, a proto nemohl přiznat žalobkyni nárok na úroky z prodlení, hmotněprávní splatnost této částky stanovil do budoucna nově tak, že tato se stává splatnou třetím dnem od právní moci rozsudku. Nad rámec této částky okresní soud žalobu ve zbývajícím rozsahu jako nedůvodnou zamítl.

5. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Toto odvolání posoudil odvolací soud dle jeho obsahu v souladu s § 41 odst. 2 zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že žalobkyně podala odvolání jak proti výroku I. rozsudku okresního soudu, a to proti tam stanovené hmotněprávní lhůtě splatnosti výrokem I. přisouzené částky 13 882 Kč, tak i proti výroku II., a to pouze v rozsahu úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 882 Kč od 10. 9. 2023 do zaplacení. Poukázala na znění § 1970 o. z., s tím, že žádala o úrok z prodlení v zákonné výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Odkázala dále na znění § 1958 odst. 2 o. z., podle kterého může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je povinen splnit bez zbytečného odkladu, přičemž žalobkyně za první den prodlení s úhradou dlužné částky považuje datum 10. 9. 2023. Namítala, že žalovaná byla vyzvána ke splnění svého peněžitého dluhu novému věřiteli – žalobkyni – v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 15. 8. 2023, které jí bylo odesláno dne 25. 8. 2023. Nejpozději třetí den po odeslání se tak výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalované a po marném uplynutí lhůty 10 dnů, která byla žalované poskytnuta ke splnění dluhu, se tak počínaje dnem 10. 9. 2023 žalovaná dostala do prodlení a žalobkyni vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení minimálně z částky bezdůvodného obohacení. Připomněla dále, že žalobkyně upomenula žalovanou o zaplacení dluhu ještě předžalobní upomínkou ze dne 2. 11. 2023, jejíž odeslání do sféry dispozice žalované prokázala podacím lístkem České pošty, s. p. Žalovaná tak měla dostatečný prostor vrátit minimálně poskytnutou jistinu úvěru, což však neučinila. K závěru okresního soudu, že žalované vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu teprve rozhodnutím soudu o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, namítala, že splatnost dluhu nastala daleko dříve, neboť žalovaná v řízení netvrdila a ani neprokázala, že by nebylo v jejich možnostech a schopnostech poskytnutou jistinu vrátit dříve, přičemž břemeno tvrzení a důkazní o možnostech spotřebitele jistinu spotřebitelského úvěru vrátit nese právě spotřebitel, který zná své poměry a schopnosti a je na něm, aby v rámci sporného řízení tyto tvrdil a případně doložil. Žalobkyně v tomto směru odkázala na judikaturu odvolacího Krajského soudu v Ostravě i jeho pobočky v Olomouci.

6. Žalovaná se k odvolání žalobkyně, které jí bylo zasláno k vyjádření, nevyjádřila, v odvolacím řízení zůstala zcela procesně pasivní.

7. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném rozsahu, tj. ve výroku I. v hmotněprávní lhůtě splatnosti tam přisouzené částky 13 882 Kč, a dále ve výroku II. co do úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 13 882 Kč za dobu od 10. 9. 2023 do zaplacení. Okolnost, že žalobkyně napadla i výrok I. rozsudku okresního soudu co do hmotněprávní lhůty splatnosti, odvolací soud dovodil s ohledem na nesouhlas žalobkyně se závěrem okresního soudu, že žalované vznikla povinnost vrátit jistinu poskytnutého úvěru teprve rozhodnutím soudu. Žalobkyně tak zcela zjevně napadá závěr okresního soudu o splatnosti dlužné jistiny úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ. Odvolací soud provedl přezkum rozsudku okresního soudu ve shora uvedeném napadeném rozsahu, a to včetně řízení vydání rozsudku předcházejícího, ve smyslu § 212a odst. 1, 2, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Odvolací soud neshledal žádné vady řízení uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř., ty ostatně ani nikdo z účastníků řízení ani netvrdil. Po takto provedeném přezkumu pak odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.

8. V projednávané věci dospěl okresní soud k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru, jakožto smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, neboť předchůdkyně žalobkyně (úvěrující), před uzavřením smlouvy o úvěru se žalovanou jakožto spotřebitelem řádně neposoudila její úvěruschopnost ve smyslu § 86 ZoSÚ. Odvolací soud tyto právní závěry okresního soudu o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru plně sdílí. S ohledem na to, že ani sama žalobkyně tento závěr ve svém odvolání nikterak nenapadá, nebude odvolací soud blíže rozvádět důvody, pro které považuje závěr okresního soudu o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro porušení povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 věta druhá ZoSÚ za správný.

9. Předmětem odvolacího přezkumu pak nebyla ani výše bezdůvodného obohacení (částka 13 882 Kč), která byla žalobkyni pravomocně přisouzena výrokem I. rozsudku okresního soudu. Tuto částku je žalovaná povinna vrátit žalobkyni, na níž přešlo v důsledku smlouvy o postoupení pohledávek právo vymáhat pohledávku uplatněnou v tomto řízení.

10. Přezkumu odvolacího soudu však podléhá okresním soudem stanovená hmotněprávní splatnost částky 13 882 Kč, kterou okresní soud odkazem na § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ a na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, stanovil tak, že přisoudil žalobkyni právo na zaplacení dosud nesplatné částky 13 882 Kč. Hmotněprávní splatnost částky 13 882 Kč stanovil okresní soud tak, že tato nastane třetím dnem po právní moci rozsudku okresního soudu, aniž by však vyložil, z čeho vyšel ohledně stanovení této lhůty splatnosti (nejedná se o pariční lhůtu dle § 160 odst. 1 o. s. ř.).

11. Odvolací soud se proto zabýval posouzením, zda a kdy nastala splatnost částky 13 882 Kč, což bylo rozhodným pro učinění závěru, zda žalobkyni vznikl nárok na úroky z prodlení, které okresní soud zamítl a jichž se žalobkyně v rámci odvolání domáhala.

12. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Dle § 87 odst. 2 ZoSÚ je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

15. Dle § 87 odst. 3 ZoSÚ změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

16. Odvolací soud nemá žádných pochyb, že pokud je smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná pro porušení povinnosti poskytovatelem spotřebitelského úvěru dle § 86 odst. 1 věta druhá ZoSÚ, a pokud spotřebitel na základě takto neplatné smlouvy čehokoliv od poskytovatele úvěru na jistině úvěru obdržel, vznikne mu již okamžikem, kdy přijme plnění poskytnuté na základě absolutně neplatné smlouvy, povinnost toto plnění vrátit. Je nutno odlišovat okamžik vzniku nároku od okamžiku, kdy nastává jeho splatnost (dospělost). Odvolací soud plně sdílí závěr okresního soudu, že ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí ZoSÚ je speciální úpravou splatnosti takto vzniklého nároku na vydání bezdůvodného obohacení, a proto se nepoužije obecná právní úprava občanského zákoníku, tj. § 1958 odst. 2 o. z., která stanoví, že neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je povinen splnit bez zbytečného odkladu. Splatnost nároku věřitele na vydání bezdůvodného obohacení ve výši nesplacené jistiny se odvíjí dle § 87 odst. 1 věta třetí ZoSÚ od doby přiměřené možnostem spotřebitele dluh z bezdůvodného obohacení vrátit, tedy nikoliv od výzvy věřitele k zaplacení.

17. Zjištění okamžiku, zda a k jakému okamžiku se stal dluh (či jeho část) splatný, je otázkou rozhodnou pro posouzení, zda se spotřebitel dostal do prodlení se zaplacením dluhu, a tedy i s otázkou, zda věřiteli náleží úroky z prodlení a v jaké výši, když tato se odvíjí od sazby stanovené pro první den prodlení dlužníka, a to bez ohledu na to, odkdy věřitel úrok z prodlení požaduje.

18. Odvolací senát opakovaně judikuje, že smyslem a účelem tohoto ustanovení (a to v souladu s důvodovou zprávou k § 86 a § 87 ZoSÚ) je ochrana spotřebitele, aby poté, kdy je smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná, nebyl vystaven povinnosti splatit dluh bez zbytečného odkladu, i když by to nebylo v jeho možnostech. Smyslem ochrany je, aby se spotřebitel nedostal do prodlení s povinností splnit povinnost vydat bezdůvodné obohacení vzniklé plněním na základě absolutně neplatné smlouvy, pokud není v jeho možnostech dluh ihned zaplatit. Nicméně ze zákonné úpravy (ani z jeho jazykového výkladu a ani z jeho smyslu a účelu) neplyne, že by bylo možno automaticky presumovat, že jen proto, že se jedná o spotřebitele, automaticky není v jeho možnostech a schopnostech dluh ve výši nesplacené jistiny bez zbytečného odkladu vrátit. Odvolací soud má za to, že principům sporného řízení odpovídá, že každý tvrdí skutečnosti, z nichž vyvozuje pro sebe v řízení prospěch a ohledně těchto skutečností nese i břemeno důkazní. Pokud žalovaná má za to, že nebylo v jejich možnostech a schopnostech jistinu tvořenou poskytnutými prostředky bez právního důvodu vrátit žalobkyni bez zbytečného odkladu od okamžiku, kdy prostředky na základě absolutně neplatné smlouvy převzala do své dispozice, případně ani do dne výzvy věřitele k zaplacení či ani do dne rozhodnutí soudu apod., pak bylo její procesní povinností skutkově tvrdit jaké byly a jsou (či nebyly a nejsou) její konkrétní možnosti a schopnosti k vrácení dluhu od čerpání jistiny do dne rozhodnutí soudu. Bylo tedy její procesní povinností tvrdit své poměry majetkové, výdělkové, sociální, případně i zdravotní (například pokud jí zdraví brání získávat prostředky výdělečnou činností, a proto je bez příjmu apod.), z nichž lze dovodit možnosti a schopnosti ke splácení dluhu. Splatnost bezdůvodného obohacení totiž nastává vždy v tom rozsahu, v jakém jsou schopnosti a možnosti spotřebitele dluh vrátit, ty mohou být každý měsíc jiné, a proto může nastávat situace, kdy se nárok na vrácení nesplacené jistiny bude stávat splatným například postupně, tj. vždy v rozsahu té částky, kterou je schopen spotřebitel zaplatit a pokud tak neučiní, dostane se dnem následujícím do prodlení s vrácením příslušné částky. Je procesní povinností spotřebitele tvrdit a prokázat své poměry za dobu od získání plnění bez právního důvodu, tj. od okamžiku, kdy částky dle neplatné smlouvy čerpal, až do dne rozhodnutí soudu, aby soud mohl posoudit, zda bylo a v jakém rozsahu v možnostech a schopnostech spotřebitele dluh vrátit a k jakému okamžiku.

19. O tom, že žalovaný nese břemeno tvrzení a důkazní ohledně toho, že nebylo v jeho možnostech dluh uhradit a jaké jsou jeho konkrétní možnosti a schopnosti k úhradě dluhu, by byla žalovaná okresním soudem dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena, nicméně k jednání okresního a ani odvolacího soudu, ač byla řádně a včas předvolána, se nedostavila, přičemž poučovací povinnost se poskytuje zásadně při jednání (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, k němuž se přihlásil Nejvyšší soud i v pozdější judikatuře, například v usnesení ze dne 31. 8. 2015, sp. zn. 32 Cdo 1356/2015, či usnesení ze dne 20. 3. 2018, sp. zn. 32 Cdo 3098/2016).

20. K argumentaci okresního soudu ohledně stanovení hmotněprávní splatnosti nesplacené jistiny na třetí den od právní moci rozsudku odvolací soud uvádí, že okresní soud nikterak neodůvodnil, z čeho dovodil, že nebylo v možnostech a schopnostech žalované dluh vrátit kdykoliv od čerpání částky do dne rozhodnutí soudu, a z čeho naopak dovodil, že třetí den od právní moci rozsudku již najednou bylo v možnostech a schopnostech žalované dluh 13 882 Kč vrátit, to vše za situace, kdy třídenní lhůtu okresní soud dle odůvodnění svého rozsudku zjevně nestanovil jako lhůtu pariční dle § 160 o. s. ř., ale jako novou lhůtu hmotněprávní splatnosti částky 13 882 Kč, a to vše rovněž za situace, kdy ohledně možností a schopností žalované dluh vrátit neučinil žádná skutková zjištění a žádné závěry. Okresní soud pouze odkázal na závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž však dovolací soud řešil předestřenou právní otázku, zda se nesplacená jistina úvěru dle § 87 odst. 1 ZoSÚ stává splatnou na výzvu věřitele dle § 1958 odst. 2 o. z., či zda ustanovení § 87 ZoSÚ stanoví speciální splatnost nesplacené jistiny, to vše za situace, kdy v tam posuzovaném případě odvolací soud v napadeném rozhodnutí nesprávně aplikoval na splatnost právě § 1958 odst. 2 o. z. a procesně aktivní spotřebitel se v řízení bránil námitkou, že v případě absolutně neplatné smlouvy pro porušení povinnosti poskytovatele úvěru dle § 86 odst. 1 ZoSÚ stanoví § 87 ZoSÚ speciální úpravu splatnosti nesplacené jistiny úvěru a mezi účastníky byl zjevný spor o to, kdy splatnost nesplacené jistiny nastala.

21. Odvolací soud má nadto za to, že splatnost nesplacené jistiny úvěru může nastat i bez toho, aby bylo vyvoláno soudní řízení věřitelem, neboť splatnost odvisí právě od možností a schopností spotřebitele k vrácení jistiny a jak je uvedeno výše, ta může být v čase proměnlivá, a proto může nastat situace, kdy bude v možnostech vrátit celou nesplacenou jistinu ihned najednou, ale může nastat i situace, kdy konkrétní spotřebitel z důvodů na jeho straně (jeho možnosti a schopnosti) bude moci vrátit v čase vždy jen určitou část dluhu. Ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ je konstruováno tak, že stanoví okamžik, kdy splatnost nastává a tento váže výhradně na možnosti a schopnosti spotřebitele k vrácení dluhu, pokud na jeho straně s určitou částkou možnosti a schopnosti k jejímu vrácení jsou, a přesto tak neučiní, dostává se do prodlení a vzniká mu automaticky i povinnost platit věřiteli úroky z prodlení ohledně částky, k níž měl schopnosti a možnosti tuto vrátit, a přesto tak neučinil. Ze zákonné úpravy § 87 ZoSÚ dle názoru odvolacího soudu nelze dovodit, že by v případě, kdy spotřebitel ničeho nevrací a věřitel podá u soudu žalobu, musely být všechny úroky z prodlení do dne rozhodnutí soudu automaticky zamítnuty. Je vždy nutno, aby spotřebitel tvrdil a prokázal své možnosti a schopnosti vrátit nesplacenou jistinu, přičemž soud posoudí, s jakou částkou a ke kterému okamžiku se dostal do prodlení, a to právě v návaznosti na jeho prokázané schopnosti a možnosti k vrácení dluhu. Rovněž nelze odhlédnout od toho, že pokud spotřebitel bude tvrdit a prokáže, že vskutku nebylo v jeho možnostech a schopnostech vrátit nesplacenou jistinu předtím, než soud o věci rozhodne, že bude nárok věřitele na úroky z prodlení zamítnut s tím, že splatnost nesplacené jistiny dosud nenastala. Následně je nutno postupovat dle § 87 odst. 2 ZoSÚ a splatnost soud určí dle pravidla stanoveného v § 87 odst. 2 ZoSÚ do budoucna, tj. opět dle možností spotřebitele a rovněž v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností stran s přihlédnutím k příjmům spotřebitele a jeho celkovým majetkovým a sociálním poměrům. Okresní soud, přestože spotřebitel netvrdil své možnosti a ani sociální a majetkové poměry, stanovil splatnost dluhu na třetí den od právní moci rozsudku, aniž by odůvodnil, z čeho dovodil, že třetí den od právní moci rozsudku již bylo v možnostech a schopnostech spotřebitele dluh vrátit celý.

22. Skutečnost, že žalovaná ničeho v řízení ohledně svých možností dluh splatit netvrdí a neprokazuje, se z procesního hlediska musí ve výsledku sporu projevit v neprospěch žalované, a nikoliv v neprospěch žalující strany, která o skutečných možnostech a schopnostech spotřebitele ničeho neví a nemá ani možnost zjistit. Odvolací soud s ohledem na shora provedený výklad § 87 odst. 1 ZoSÚ uvádí, že žalovaná netvrdila a neprokázala, že by nebylo v jejich možnostech předmětný dluh ve výši 13 882 Kč žalobkyni vrátit ode dne následujícího po dni, kdy prostředky čerpala, neboť tyto prokazatelně měla ve své dispozici a objektivně je tedy mohla vrátit poskytovateli úvěru. Pokud se žalovaná v řízení nebránila a netvrdila ničeho, z čeho by bylo možno učinit závěr, že její možnosti a schopnosti za této situace vrátit dluh nebyly či byly nižší, než-li činí částka 13 882 Kč, pak neunesla břemeno tvrzení a důkazní v tomto směru. Jelikož žalovaná netvrdila a neprokázala, že nebyla schopna vrátit dluh ani do dne 9. 9. 2013, dostala se nejpozději dnem 10. 9. 2023 do prodlení se zaplacením nesplacené jistiny 13 882 Kč, a proto nejpozději od 10. 9. 2023 náleží žalobkyni z částky 13 882 Kč nárok na úrok z prodlení v zákonné sazbě 15 % ročně, kterou požadovala (§ 1970 o. z.). Odvolací soud proto dle § 220 o. s. ř. změnil rozsudek okresního soudu I. co do hmotněprávní lhůty splatnosti přisouzené částky a ve výroku II. co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z přisouzené částky 13 882 Kč od 10. 9. 2023 do zaplacení tak, že přiznal žalobkyni nárok na úrok z prodlení ve výši 15 % ročně (který odpovídá zákonné sazbě dle nařízení vl. č. 351/2013 Sb.) za dobu od 10. 9. 2023 do zaplacení.

23. Odvolací soud má nadto za to, že splatnost nesplacené jistiny úvěru může nastat i bez toho, aby bylo vyvoláno soudní řízení věřitelem, neboť splatnost odvisí právě od možností a schopností spotřebitele k vrácení jistiny a jak je uvedeno výše, ta může být v čase proměnlivá, a proto může nastat situace, kdy bude v možnostech vrátit celou nesplacenou jistinu ihned najednou, ale může nastat i situace, kdy konkrétní spotřebitel z důvodů na jeho straně (jeho možnosti a schopnosti) bude moci vrátit v čase vždy jen určitou část dluhu. Ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ je konstruováno tak, že stanoví okamžik, kdy splatnost nastává a tento váže výhradně na možnosti a schopnosti spotřebitele k vrácení dluhu, pokud na jeho straně s určitou částkou možnosti a schopnosti k jejímu vrácení jsou, a přesto tak neučiní, dostává se do prodlení a vzniká mu automaticky i povinnost platit věřiteli úroky z prodlení ohledně částky, k níž měl schopnosti a možnosti tuto vrátit, a přesto tak neučinil. Ze zákonné úpravy § 87 ZoSÚ dle názoru odvolacího soudu nelze dovodit, že by v případě, kdy spotřebitel ničeho nevrací a věřitel podá u soudu žalobu, musely být všechny úroky z prodlení do dne rozhodnutí soudu automaticky zamítnuty. Je vždy nutno, aby spotřebitel tvrdil a prokázal své možnosti a schopnosti vrátit nesplacenou jistinu, přičemž soud posoudí, s jakou částkou a ke kterému okamžiku se dostal do prodlení, a to právě v návaznosti na jeho prokázané schopnosti a možnosti k vrácení dluhu. Rovněž nelze odhlédnout od toho, že pokud spotřebitel bude tvrdit a prokáže, že vskutku nebylo v jeho možnostech a schopnostech vrátit nesplacenou jistinu předtím, než soud o věci rozhodne, že bude nárok věřitele na úroky z prodlení zamítnut s tím, že splatnost nesplacené jistiny dosud nenastala. Následně je nutno postupovat dle § 87 odst. 2 ZoSÚ a splatnost soud určí dle pravidla stanoveného v § 87 odst. 2 ZoSÚ do budoucna, tj. opět dle možností spotřebitele a rovněž v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností stran s přihlédnutím k příjmům spotřebitele a jeho celkovým majetkovým a sociálním poměrům. Okresní soud, přestože spotřebitel netvrdil své možnosti a ani sociální a majetkové poměry, stanovil splatnost dluhu na třetí den od právní moci rozsudku, aniž by odůvodnil, z čeho dovodil, že třetí den od právní moci rozsudku již bylo v možnostech a schopnostech spotřebitele dluh vrátit celý.

24. Současně se změnou napadeného rozsudku byl dle § 224 odst. 1 o. s. ř. odvolací soud povinen originárně rozhodnout o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. Žalovaná byla ve sporu procesně úspěšnější než-li žalobkyně, žalované však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, a proto odvolací soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů prvostupňového řízení.

25. V odvolacím řízení, jehož předmětem již byla jen hmotněprávní splatnost přisouzené částky a úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 882 Kč za dobu od 10. 9. 2023 do zaplacení, pak byla žalobkyně plně procesně úspěšná a ve smyslu § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. jí proto vzniklo vůči žalované právo na plnou náhradu všech účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení. Tyto náklady v celkové výši 5 453 Kč sestávající z náhrady za zaplacený soudní poplatek za odvolání ve výši 1 000 Kč, z nákladů na odměnu za právní zastoupení žalobkyně u 2 úkonů právní služby, a to za sepis odvolání [dle § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif – dále jen „advokátní tarif“] a za účast u jednání odvolacího soudu [dle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu], po 1 540 Kč dle § 8 odst. 1 věta druhá, odst. 2 a § 7 bod 5 advokátního tarifu, při tarifní hodnotě 10 411,50 Kč jako pětinásobku ročního plnění představovaného žalobkyní požadovaným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 882 Kč za dobu od 10. 9. 2023 do zaplacení (na dobu neurčitou), a z náhrady za 21% DPH z výše uvedených částek s výjimkou soudního poplatku ve výši 773 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. K zaplacení výše uvedené částky žalobkyni zavázal odvolací soud žalovanou výrokem III. tohoto rozsudku.

26. Lhůty k plnění byly stanoveny v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro stanovení lhůty delší, či povolení splátek neshledal odvolací soud žádného důvodu.

Poučení