15 Co 18/2022- 51

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Karly Nekolové a Mgr. Jana Rýznara ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa] zastoupená advokátkou [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] bytem [adresa], [PSČ] [obec] o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 8. 2021, č. j. 127 C 15/2021-19, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. v napadeném rozsahu, tj. co do částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum] a z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení a co do úroku ve výši 20 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky [částka]: a) co do částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení mění následovně: Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku; b) ve zbývajícím rozsahu potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení (výrok I.), žalobu co do částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum], úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení a úroku ve výši 49,78 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky [částka], zamítl (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Proti tomuto rozsudku, pouze však proti výroku II. co do částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum] a z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení a co do úroku ve výši 20 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky [částka], a do výroku III. o náhradě nákladů řízení, podala žalobkyně včasné odvolání, jímž se domáhala jeho změny tak, že žalobě bude vyhověno i v odvoláním napadeném rozsahu. Okresnímu soudu vytýkala nesprávný závěr o výši bezdůvodného obohacení, když okresní soud nesprávně vyšel ze zjištění, že žalovaná zaplatila žalobkyni částku [částka] (správně [částka]), ač zaplaceno bylo pouze [částka]. Dne [datum] byla žalované vrácena platba ve výši [částka]. O tuto platbu tedy bylo uhrazeno méně. Současně nesouhlasila se závěrem okresního soudu, že nebyla řádně prověřena úvěruschopnost žalované, kterou naopak žalobkyně posoudila řádně. Zdůraznila, že vyšla z průměrného příjmu žalované ve výši [částka], jak je uvedeno ve formuláři„ Hodnocení klienta“. Žalobkyně dospěla k závěru o volných zdrojích ke splácení ve výši [částka] měsíčně, přičemž sjednaná výše splátky činila pouze [částka]. Žalovaná dále ve formuláři„ Hodnocení klienta“ uvedla výdaje na bydlení ve výši [částka], k nímž dále žalobkyně přičetla zákonné životní minimum ve výši [částka]. Odkázala dále na znění ust. § 6 občanského zákoníku, z něhož vyplývá, že pokud žalovaný zatají výdaje nebo je uveden v nižší výši, nemůže takové jednání požívat právní ochrany, neboť by se nejednalo o nic jiného než o dovolání se vlastní nepoctivosti. Odkázala dále na odbornou právní literaturu, z níž vyplývá, že neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru zakotvená v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“) je v podmínkách nového občanského zákoníku, tj. zák. č. 89/2012 Sb. jen neplatností relativní, když nelze mít současně za závěr, že by se v projednávaném případě jednalo o neplatnost v rozporu s dobrými mravy. Dále odkázala na znění čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES, ze kterého vyplývá, že věřitel může při zkoumání úvěruschopnosti vyjít z vyjádření spotřebitele a fakultativně z příslušných databází, přičemž zdůraznila, že i v případě, že by úvěruschopnost spotřebitele nebyla řádně zkoumána, nejedná se o neplatnost absolutní, nýbrž relativní s tím, že daná směrnice Evropské unie není přímo aplikovatelná. Dle názoru žalobkyně je proto předmětná smlouva o úvěru platná a požadovaný úrok ve výši 20 % ročně by měl být s ohledem na nízkou výši žalobkyni přiznán. Dále poukázala na znění ust. § 3002 o. z., dle kterého i pokud by soud nahlížel na vztah mezi žalobkyní a žalovanou jako na bezdůvodné obohacení, pak žalobkyni náleží obvyklý úrok jakožto náhrada za užívání finančních prostředků od žalobkyně. Žalobkyni má být přiznán také 10% úrok z prodlení z dlužných částek, a to již od data [datum], neboť k zesplatnění úvěru došlo již na základě prodlení s úhradou 1. splátky o 60 dní, která byla splatná ke dni [datum]. K datu [datum] tak došlo k zesplatnění úvěru vlivem insolvenčního řízení. Žalobce požadoval svou žalobou zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně, tedy v sazbě, která odpovídá období, ve kterém došlo k zesplatnění úvěru. Žalobkyně dále vyjádřila přesvědčení, že má také nárok na plnou náhradu nákladů řízení odvíjející se od výše jistiny, nikoliv od přiznání úroku, neboť tyto jsou pouze příslušenstvím.

3. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila.

4. Napadený rozsudek okresního soudu odvolací soud přezkoumal, včetně řízení jeho vydání předcházejícího, ve smyslu ust. § 212a odst. 1, 2, 4 a 5 o. s. ř. a žádné vady řízení uvedené v § 229 odst. 1 a 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř. neshledal. Po takto provedeném přezkumu pak dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné, pouze však částečně.

5. Z obsahu spisu se podává, že se žalobkyně v řízení zahájeném dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení, úhrady částky [částka] a úroku ve výši 49,78 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky [částka]. Skutkově tvrdila, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalované úvěr ve výši [částka], za úrok ve výši 62,87 % ročně, který se žalovaná zavázala zaplatit v 36 měsíčních splátkách po [částka], počínaje měsícem [měsíc] [rok]. K posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně tvrdila, že tato byla ověřena na základě informací a dokladů získaných od žalované, v databázích umožňujících posouzení úvěruschopnost, jakož i z jiných zdrojů, zejména se jednalo doklady o příjmech a prohlášení žalované. Takto bylo zjištěno, že volné zdroje žalované ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalované v databázích SOLUS a NRKI. Na základě těchto údajů a provedení scoringu klienta bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru s tím, že dále bylo prověřeno, že žalovaná nebyla v době žádosti evidována v insolvenčním rejstříku, neměla u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad o totožnosti žalované nebyl veden jako neplatný a zaměstnavatel žalované nebyl evidován v insolvenčním rejstříku, když současně obchodník jednající se žalovanou doporučil úvěr ke schválení. Úvěr byl žalované vyplacen dne [datum]. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a zaplatila v době od [datum] do [datum] ve 24 platbách v různé výši celkem částku [částka]. Takto vzniklo žalobkyni v souladu s čl. 12 smlouvy právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka] za prodlení s úhradou splátky [číslo] v délce 30 dnů. V důsledku prodlení delšího než 60 dnů pak vzniklo žalobkyni také právo sjednané v čl. 12 smlouvy na zesplatnění úvěru, což žalobkyně realizovala k datu [datum], a právo požadovat dle čl. 12 smlouvy smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny úvěru ke dni zesplatnění, tj. za každý den od [datum] do zaplacení, které žalobkyně uplatnila pouze za dobu do vyhotovení žaloby, tj. do [datum], ve výši [částka]. Po zesplatnění úvěru žalovaná na úhradu dluhu ničeho nezaplatila. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala nečinnou.

6. Okresní soud v odůvodnění svého rozhodnutí nejprve uvedl, že nevyhověl návrhu žalobkyně na vydání rozsudku pro zmeškání s odůvodněním, že její nárok je v rozporu s právními předpisy. Provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní a po skutkové stránce dovodil, že žalovaná se dne [datum] dohodla se žalobkyní tak, že jí žalobkyně poskytne částku [částka], kterou žalovaná žalobkyni s dalšími poplatky vrátí. Žalovaná žalobkyni doposud zaplatila [částka]. Žalobkyně před vzájemným ujednáním nezjišťovala dostatečně, jestli žalovaná bude sto dostát své povinnost peněžní prostředky s dalšími poplatky žalobkyni vrátit.

7. V rámci právního posouzení věci pak okresní soud ujednání mezi účastníky hodnotil jako smlouvu o spotřebitelském úvěru. Odkázal na povinnost žalobkyně jako úvěrující před uzavřením této smlouvy posoudit řádně úvěruschopnost žalované jako spotřebitelky ve smyslu ust. § 9 odst. 1 ZoSÚ a uvedl, že nevzal za prokázané, že by žalobkyně tuto povinnost splnila. Zdůraznil, že žalobkyně tvrdila a prokazovala, že tuto svou povinnost splnila prostřednictvím dokladů získaných od žalované a rovněž prostřednictvím nebankovních registrů klientských informací. Z důkazů předložených žalobkyní však bylo zjištěno, že příjmovou stránku žalované žalobkyně zkoumala z výplatních pásků a z výpisů z účtu, na nějž byla mzda žalované vyplacena, přičemž v tomto směru konstatoval, že žalovaná dosahovala nízkého příjmu, téměř na hranici minimální mzdy, který nemohl být pro žalobkyni dostatečnou zárukou toho, že žalovaná bude schopna splatit poskytnutou částku ve výši [částka], a to spolu se značnými úroky, ke kterým se ve smlouvě zavazovala. Pokud pak jde o výdajovou stránku žalované, v tomto směru se žalobkyně spoléhala toliko na tvrzení samotné žalované, aniž by takto získané údaje ověřovala. Byť měla žalobkyně k dispozici výpis z účtu žalované, tento si zjevně vyžádala pouze k ověření příjmu žalované, když soudu předložila toliko jednu stranu tohoto výpisu, z níž není možno zjistit způsob hospodaření žalované ani její výdaje. U jednání dne [datum] proto okresní soud sdělil žalobkyni, že z dosud provedených důkazů nemá za prokázané, že žalobkyně posoudila řádně úvěruschopnost žalované před poskytnutím spotřebitelského úvěru a poučil ji ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o nutnosti označit další důkazy o tom, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila schopnost žalované úvěr splácet, kdy je třeba zkoumat příjmy i výdaje žalované a způsob plnění dosavadních dluhů. Žalobkyně po tomto poučení okresního soudu žádné další důkazy neoznačila. Okresní soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalované vycházela přinejmenším stran její výdajové stránky toliko z prohlášení žalované a dovodil absolutní neplatnost smlouvy o úvěru ve smyslu ust. § 9 odst. 1 ZoSÚ a § 580 odst. 1 o. z., ke které je povinen přihlížet i bez návrhu ve smyslu ust. § 588 o. z. Dále okresní soud uvedl, že je-li neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o úrocích, poplatcích a smluvních pokutách. Žalobkyni však vzniká právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 odst. 1 a § 2993 o. z. s tím, že žalovaná je povinna vydat žalobkyni toto obohacení v celkové částce [částka] odpovídající rozdílu mezi výší poskytnutého úvěru a částkou [částka], kterou žalovaná na základě dané neplatné smlouvy o úvěru žalobkyni zaplatila. Okresní soud proto žalobě vyhověl co do částky [částka], a to včetně úroku z prodlení v zákonné výši, když splatnost závazku žalované nastala na základě výzvy k plnění ze dne [datum], v níž žalobkyně poskytla žalované lhůtu k plnění v délce 15 dnů od odeslání této výzvy. Žalobkyni tak náleží úrok z prodlení ode dne [datum] do zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu okresní soud žalobu jako nedůvodnou zamítl a dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. rozhodl negativním výrokem o náhradě nákladů řízení, neboť procesně úspěšnější žalované podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.

8. U odvolacího jednání žalobkyně setrvala na svých stanoviscích.

9. Odvolací soud v souladu s ust. § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování kartou klienta, ze které zjistil, že žalovaná v období od [datum] do [datum] zaplatila na základě předmětné úvěrové smlouvy částku [částka].

10. Po zopakování dokazování odvolací soud přebírá jako správná skutková zjištění okresního soudu provedená z jednotlivých provedených důkazů, a to s výjimkou zjištění učiněného z karty klienta, z níž vyplynulo, že žalovaná v souvislosti s uzavřenou úvěrovou smlouvou [číslo] zaplatila žalobkyni celkem částku [částka], tedy nikoliv částku [částka], ke které dospěl okresní soud.

11. V rámci právního posouzení věci pak odvolací soud sdílí závěr soudu okresního, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z., a to ve formě spotřebitelského úvěru, byla-li uzavřena mezi podnikatelem v oblasti finančních služeb a žalovanou jako spotřebitelkou. Vztah účastníků je proto nutno s ohledem na datum uzavření úvěrové smlouvy posoudit podle zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, když předmětem bylo poskytnutí finančních prostředků za úrok, jak vyplývá z textu samotné úvěrové smlouvy.

12. Podle § 9 odst. 1 ZoSÚ je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

13. Podle § 22 odst. 5 ZoSÚ není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

14. K otázce posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy žalobkyně tvrdila, že schopnost žalované úvěr řádně hradit prověřila na základě dokladů o příjmech, výpisu z bankovních účtů a prohlášení dlužníka, přičemž zjištěny byly dostatečné volné zdroje ke splácení. Byla rovněž ověřena úvěrová historie žadatelky v databázích SOLUS a NRKI. Následně byl proveden tzv. scoring klienta, tedy interní matematický model, založený na bodovém hodnocení dlužníka, na jehož základě bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňujících řádné čerpání a následné splácení úvěru bylo dále prověřeno, že žalovaná nebyla v době žádosti evidována v insolvenčním rejstříku, neměla u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalované nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalované nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník jednající se žalovanou doporučil úvěr ke schválení. Údaje poskytnuté klientem pak byly zaneseny v tzv. hodnocení klienta, v němž je uvedeno, že pravidelný měsíční čistý příjem úvěrované činil [částka], výdaje úvěrované činily [částka], počet nezaopatřených dětí 0, splátky půjček, úvěrů, výživného, hypotéky [částka], nájemné, inkaso, doprava, ostatní [částka], celkem výdaje [částka]. Jako volné zdroje žalované je označena částka [částka], dále bylo v hodnocení klienta uvedeno, že žalovaná je zaměstnána u společnosti [právnická osoba], a to od [datum], je svobodná a bydlí u rodičů, má nejvyšší dosažené vzdělání - vyučená.

15. V principu odpovědného úvěrování, potažmo ochrany spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrany věřitele před nedobytností pohledávky, se musí podle odvolacího soudu prosadit závěry formulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26), podle nichž se má odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré vůle a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovanou), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

16. Odvolací soud plně sdílí závěr soudu okresního, že žalobkyně jakožto profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel spotřebitelských úvěrů nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, jak vyplývá ze samotných údajů sdělených žalobkyní i dokladů jí předložených, když, pokud jde o výdajovou stránku, spoléhala pouze a jedině na údaje uvedené žalovanou, aniž by žádala o jejich doložení. Prověřeny tak nebyly zejména náklady na bydlení žalované, na dopravu do zaměstnání, náklady spojené s jejím zdravotním stavem a další. Pokud jde o tvrzené prověření majetkových poměrů žalované na základě výpisu z bankovního účtu, předložen byl výpis pouze za dílčí období měsíce [měsíc] [rok] za dobu od [datum] do [datum], který mimo výši částky poukázané zaměstnavatelem neposkytuje hodnověrný obraz o pravidelných výdajích žalované.

17. Odvolací soud tak ve shodě se soudem okresním dospěl k jednoznačnému závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí mající za následek neplatnost úvěrové smlouvy dle § 9 odst. 1 ZoSÚ jako celku. V této souvislosti je zapotřebí rovněž zmínit, že k povinnosti poskytovatele úvěru řádně zkoumat schopnost budoucího dlužníka splácet úvěr jako k jedné ze základních povinností se vyjádřil Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019 ve věci sp. zn. III. ÚS 4129/18. K této neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti, aniž by se jí musel spotřebitel dovolat.

18. Z neplatné smlouvy o úvěru jsou si pak strany této smlouvy povinny vzájemný vztah vypořádat ve smyslu ust. § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala to, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Pokud žalobkyně na základě neplatné smlouvy o úvěru poskytla žalované finanční plnění v částce [částka] a žalovaná podle neplatné smlouvy žalobkyni uhradila celkem [částka], vzniklo na straně žalované bezdůvodné obohacení rovnající se rozdílu obou částek, tj. bezdůvodné obohacení ve výši [částka], z níž okresní soud v odvoláním nenapadeném výroku I. zavázal žalovanou k zaplacení částky [částka]. Z neplatné smlouvy žádné další nároky žalobkyně na úrok či smluvní pokuty nevznikl.

19. Pokud jde o splatnost závazku k vydání bezdůvodného obohacení, tato se z důvodu neplatnosti smlouvy o úvěru nemohla odvíjet od data splatnosti jednotlivých sjednaných splátek ani od okamžiku zesplatnění úvěru, nýbrž mohla nastat až na základě výzvy žalobkyně k plnění ve smyslu ust. § 1958 odst. 2 o. z., za kterou odvolací soud, shodně se soudem okresním, považuje předžalobní upomínku ze dne [datum], v níž žalobkyně poskytla žalované lhůtu k plnění ve lhůtě 15 dnů ode dne jejího odeslání, tj. do data [datum]. Od data následujícího, tj. ode dne [datum] tak žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to k datu počátku prodlení, tj. ve výši 8,25 % ročně.

20. Odvolací soud má za to, že ač ust. § 2993 o. z. předpokládá pro vzájemné zúčtování plnění obou stran poskytnuté podle neplatné smlouvy námitku vzájemného plnění ze strany žalované, která vznesena nebyla, je soud oprávněn provést celkové vypořádání neplatné úvěrové smlouvy a od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení ve výši požadované jistiny odečíst plnění poskytnuté žalovanou žalobkyni na základě téže smlouvy.

21. Zejména je nutno zdůraznit, že v projednávané věci se žalobkyně domáhala plnění ze smlouvy uzavřené mezi podnikatelem v oblasti finančních služeb a žalovanou jako fyzickou osobou - spotřebitelem, v níž se spotřebitel ocitá fakticky v nerovném postavení vůči profesionálnímu dodavateli, a to s ohledem na větší profesionální zkušenosti podnikatele, lepší znalost práva, snazší dostupnost právních služeb i na možnost stanovit smluvní podmínky jednostranně cestou formulářových smluv (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 6. 2009 ve věci sp. zn. I. ÚS 342/09 či ze dne 11. 11. 2013 ve věci sp. zn. I. ÚS 3512/11).

22. Této nerovnosti ve spotřebitelských vztazích, na úkor a k újmě spotřebitele, si je zákonodárce vědom a snaží se ji odstranit různými právními nástroji, např. vyšší informační povinností dodavatelů, právem spotřebitele odstoupit od smlouvy, omezením smluvní volnosti ve formě zákazu některých ujednání ve spotřebitelských smlouvách či v příkazu v pochybnosti o významu spotřebitelských smluv tyto vykládat způsobem pro spotřebitele příznivějším (§ 1810 a násl. o. z.). Jedním z projevů ochrany spotřebitele ve specifické oblasti finančních služeb ve formě zápůjček a úvěrů je pak také povinnost úvěrujícího řádně před uzavřením úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele, jak shora podrobně vyloženo.

23. Nesplní-li poskytovatel úvěru povinnost vyplývající z ust. § 9 odst. 1 ZoSÚ a nastoupí-li zákonem stanovená sankce v podobě absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy, pak se při vypořádání nároků stran z této neplatné smlouvy dle názoru odvolacího soudu musí nutně uplatnit princip poctivosti coby stěžejní princip soukromého práva zakotvený v ust. § 3 odst. 2 písm. c) o. z., podle kterého nikdo nesmí pro nedostatek věku, rozumu nebo závislosti svého postavení utrpět nedůvodnou újmu; nikdo však také nesmí bezdůvodně těžit z vlastní neschopnosti k újmě druhých. Stejně tak je uvedený princip zachycen v ust. § 6 odst. 1 a 2, podle kterého každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

24. Ač žalovaná v projednávané věci námitku vzájemného plnění nevznesla a nedomáhala se vypořádání se svého nároku na vrácení jí poskytnutého plnění z neplatné smlouvy žalobkyni, dospěl odvolací soud k závěru, že žalobkyni jako úvěrující společnosti, která porušila povinnost zkoumat úvěruschopnost žalované ve smyslu ust. § 9 odst. 1 ZoSÚ, s následkem v podobě neplatnosti úvěrové smlouvy a s potřebou provést vypořádání plnění poskytnutých stranami, lze přiznat její nárok na vydání bezdůvodného obohacení pouze v části, ve které plnění žalobkyně převyšuje plnění poskytnuté žalovanou. V opačném případě by žalobkyně těžila z neplatného jednání, kterého se dopustila při sjednávání úvěrové smlouvy, pokud neposoudila pečlivě úvěruschopnost žalované, k této povinnosti přistupovala laxně, jak je popsáno shora, a to, jak současně nasvědčují zjištěné okolnosti případu, v úmyslu žalované úvěr přes její nedostatečné majetkové poměry poskytnout a z uzavřené úvěrové smlouvy těžit, to vše při respektování zásady autonomie vůle a smluvní volnosti, která je však ve spotřebitelských vztazích zákonodárcem prolomena z důvodu ochrany fakticky slabší strany - spotřebitele. Nadto je dále nutno poukázat na právní úpravu uvedenou v ust. § 4 odst. 2 o. z., podle kterého činí-li právní řád určitý následek závislým na něčí vědomosti, má se na mysli vědomost, jakou si důvodně osvojí osoba případu znalá, při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé. To platí obdobně, pokud právní řád spojuje určitý následek s existencí pochybností. Dle názoru odvolacího soudu nebyla žalovaná z objektivního hlediska v okamžiku žádosti o poskytnutí úvěru schopna rozpoznat, že žalobkyně řádně neplní svou povinnost zkoumat její úvěruschopnost a že důsledkem nesplnění zákonné povinnosti dle ust. § 9 odst. 1 ZoSÚ bude neplatnost smlouvy o úvěru. Nemohla-li tedy žalovaná jako průměrný spotřebitel důvod neplatnosti smlouvy o úvěru rozpoznat, nelze jí ani dávat k tíži, že nevznesla námitku vzájemného vypořádání nároků z titulu bezdůvodného obohacení z neplatně uzavřené smlouvy o úvěru, jak předpokládá ust. § 2993 o. z. Současně odvolací soud poukazuje na to, že s účinností od 1. 12. 2016 již právní úprava spotřebitelských úvěrů (zák. č. 257/2016 Sb.) obsahuje v § 87 odst. 1 věta třetí speciální úpravu následků neplatnosti smlouvy o úvěru jako důsledku porušení povinnosti řádně prověřit úvěruschopnost spotřebitele zakotvenou v ust. § 86 tohoto zákona tak, že spotřebitel je z neplatné smlouvy povinen vrátit jistinu úvěru, tedy toho, oč sám zaplatil méně, než podle neplatné smlouvy od úvěrujícího přijal, aniž by byl povinen vznášet námitku vypořádání jím poskytnutých plnění, jak předpokládá obecné ust. § 2993 o. z.

25. Jak shora uvedeno, činí bezdůvodné obohacení žalované získané plněním z neplatné smlouvy, po odečtení plnění poskytnutého žalovanou žalobkyni, částku [částka].

26. Pokud tedy okresní soud ve výroku I. zavázal žalovanou k plnění částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení a zbývající část nároku zamítl v odvoláním napadeném výroku II. rozsudku okresního soudu, odvolací soud v souladu s ust. § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil zamítavý výrok rozsudku okresního soudu v napadeném rozsahu tak, že co do částky [částka] ([částka] - [částka]) s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení tak, že v této části žalobě vyhověl. Naopak ve zbývajícím rozsahu napadený výrok okresního soudu jako správný v souladu s ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.

27. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud ve smyslu ust. § 224 odst. 1 a 2 a § 142 odst. 2 o. s. ř. negativním výrokem, když v řízení před soudy obou stupňů procesně úspěšnější žalované prokazatelně žádné náklady řízení nevznikly.

Poučení