15 Co 185/2025 - 103

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Jana Rýznara a Mgr. Karly Nekolové ve věci zástavního věřitele: [jméno FO], narozený dne [Anonymizováno] bytem [adresa] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti zástavní dlužnici: [právnická osoba], IČO [IČO] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [Anonymizováno] sídlem [adresa] o nařízení soudního prodeje zástavy, o odvolání zástavní dlužnice proti usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 23. 5. 2025, č. j. 11 C 71/2025-57, takto:

Výrok

Usnesení okresního soudu se: a) v části týkající se nařízení soudního prodeje zástavy, a to: jednotky č. [Anonymizováno], jiný nebytový prostor, vymezené na pozemku parc. č. [Anonymizováno], na pozemku parc. č. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba č. p. [Anonymizováno], a na pozemku parc. č. [Anonymizováno], a to včetně odvozeného spoluvlastnického podílu o velikosti id. 258/58867 na pozemku parc. č. [Anonymizováno], na pozemku parc. č. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba č. p. [Anonymizováno], a na pozemku parc. č. [Anonymizováno]; vše zapsáno v k. ú. [Anonymizováno], obec[Anonymizováno][Anonymizováno], na LV č. [Anonymizováno] a č. [Anonymizováno], u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno], katastrální pracoviště [Anonymizováno], a dále jednotky č. [Anonymizováno], jiný nebytový prostor, vymezené na pozemku parc. č. [Anonymizováno], na pozemku parc. č. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba č. p. [Anonymizováno], a na pozemku parc. č. [Anonymizováno], a to včetně odvozeného spoluvlastnického podílu o velikosti id. 258/58867 na pozemku parc. č. [Anonymizováno], na pozemku parc. č. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba č. p. [Anonymizováno], a na pozemku parc. č. [Anonymizováno]; vše zapsáno v k. ú. [Anonymizováno], obec [Anonymizováno], na LV č. [Anonymizováno] a č. [Anonymizováno], u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno], katastrální pracoviště [Anonymizováno], k uspokojení pohledávky zástavního věřitele ve výši 7 300 000 Kč ze smlouvy o zápůjčce ze dne 16. 4. 2024 potvrzuje; b) ve zbývajícím rozsahu mění tak, že se návrh zástavního věřitele na nařízení soudního prodeje zástavy zamítá.

Odůvodnění

1. Napadeným usnesením okresní soud nařídil soudní prodej zástavy, a to jednotky č. [Anonymizováno], jiný nebytový prostor, vymezené na pozemku parc. č. [Anonymizováno], na pozemku parc. č. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba č. p. [Anonymizováno], a na pozemku parc. č. [Anonymizováno], to včetně odvozeného spoluvlastnického podílu o velikosti id. 258/58867 na pozemku parc. č. [Anonymizováno], na pozemku parc. č. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba č. p. [Anonymizováno], a na pozemku parc. č. [Anonymizováno]; vše zapsáno v k. ú. [Anonymizováno], obec [Anonymizováno], na LV č. [Anonymizováno] a č. [Anonymizováno], u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno], katastrální pracoviště [Anonymizováno] (dále jen „předmětná nemovitost č. 1“); a dále jednotky č. [Anonymizováno], jiný nebytový prostor, vymezené na pozemku parc. č. [Anonymizováno], na pozemku parc. č. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba č. p. [Anonymizováno], a na pozemku parc. č. [Anonymizováno], to včetně odvozeného spoluvlastnického podílu o velikosti id. 258/58867 na pozemku parc. č. [Anonymizováno], na pozemku parc. č. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba č. p. [Anonymizováno], a na pozemku parc. č. [Anonymizováno]; vše zapsáno v k. ú. [Anonymizováno], obec [Anonymizováno], na LV č. [Anonymizováno] a č. [Anonymizováno], u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno], katastrální pracoviště [Anonymizováno] (dále jen „předmětná nemovitost č. 2“), to vše k uspokojení pohledávky zástavního věřitele za dlužníkem [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], nar. [Anonymizováno], ze smlouvy o peněžité zápůjčce ze dne 16. 4. 2021 ve znění dodatku č. 1 ze dne 22. 4. 2021 a dodatku č. 2 ze dne 20. 7. 2023, ve výši 7 300 000 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 12 % ročně z částky 10 000 000 Kč od 17. 4. 2023 do 28. 11. 2024, se smluvním úrokem ve výši 12 % ročně z částky 7 300 000 Kč od 29. 11. 2024 do zaplacení, se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 10 000 000 Kč od 17. 4. 2024 do 28. 11. 2024, se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 7 300 000 Kč od 29. 11. 2024 do zaplacení.

2. Okresní soud ve svém rozhodnutí především uvedl, že soudní prodej zástavy se uskutečňuje ve dvou fázích, přičemž v první fázi jde o řízení o nařízení soudního prodeje zástavy, které je zahájeno podáním žaloby zástavním věřitelem, a které končí usnesením soudu, jímž bylo o této žalobě rozhodnuto. Nařídí-li soud usnesením prodej zástavy, přechází soudní prodej zástavy do druhé fáze (podá-li zástavní věřitel návrh na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem zástavy). Samotné řízení o nařízení soudního prodeje zástavy není sporem a ani řízením nalézacím nebo vykonávacím, ale jde o zvláštní typ řízení, jehož smyslem je dosáhnout zpeněžení zástavy. V řízení o nařízení soudního prodeje zástavy jako první fázi soudního prodeje zástavy pak soud zkoumá pouze to, zda zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě, jejíž prodej navrhuje, a otázku, kdo je zástavním dlužníkem. Jiné skutečnosti nejsou v této fázi řízení významné. Navíc je nutno zohlednit, že výše uvedené rozhodné skutečnosti nemusí být v řízení prokázány, postačí, budou-li osvědčeny, tedy jeví-li se z předložených listin nebo jiných důkazů alespoň jako pravděpodobné. Okresní soud dále vyložil, že budou-li tyto okolnosti řádně osvědčeny, nemůže zástavní dlužník zabránit vyhovění návrhu zástavního věřitele, i kdyby rozhodné skutečnosti popíral a navrhoval důkazy prokazující pravdivost jím uváděných rozhodných skutečností. Jiné skutečnosti tedy soud nezkoumá, neboť tyto mohou být důvodně uplatněny nebo jejich osvědčení může být zpochybněno až ve druhé fázi tohoto řízení, tj. v rámci případného řízení o výkon rozhodnutí prodejem zástavy, a to zejména prostřednictvím návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí nebo exekuce nebo prostřednictvím vylučovací (excindační) žaloby podané po nařízení výkonu rozhodnutí podle § 267 odst. 1 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2017, sp. zn. 21 Cdo 277/2017). Okresní soud pak dospěl k závěru, že zástavní věřitel předloženými listinami doložil zajištěnou pohledávku, a to zápůjčku dle smlouvy o peněžité zápůjčce ze dne 16. 4. 2021 ve znění dodatku č. 1 ze dne 22. 4. 2021 a dodatku č. 2 ze dne 20. 7. 2023, přičemž aktuální výše zajištěné pohledávky sestává z nesplacené jistiny ve výši 7 300 000 Kč, smluvního úroku ve výši 12 % ročně z částky 10 000 000 Kč od 17. 4. 2023 do 28. 11. 2024, smluvního úroku ve výši 12 % ročně z částky 7 300 000 Kč od 29. 11. 2024 do zaplacení, smluvního úroku z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 10 000 000 Kč od 17. 4. 2024 do 28. 11. 2024 a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 7 300 000 Kč od 29. 11. 2024 do zaplacení. Dále v řízení zástavní věřitel doložil, že předmětné pohledávky jsou zajištěny zástavním právem zřízeným na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 16. 4. 2021, a to k oběma předmětným nemovitostem č. 1 a č. 2, s právními účinky zápisu do katastru nemovitostí ke dni 12. 5. 2021, obě nemovitosti se nacházejí ve výlučném vlastnictví zástavní dlužnice. Okresní soud uzavřel, že zástavní věřitel splnil všechny podmínky první fáze tohoto řízení předpokládané v zákonném ust. § 358 odst. 1 věty prvé zákona č. 292/2013 Sb., zákona o zvláštních řízeních soudních (dále jen „ZŘS“), a proto okresní soud návrhu na nařízení soudního prodeje zástavy v plném rozsahu podané žaloby napadeným usnesením vyhověl. Další obranou zástavní dlužnice (že pohledávky již zanikly, že zástavní dlužnice listiny nepodepsala, že poskytnuto z titulu zápůjčky bylo jen 3 mil. Kč a jen tato částka může být zajištěna zástavní smlouvou, z této již bylo uhrazeno 2,7 mil. Kč) včetně návrhu na znalecké zkoumání se okresní soud dále nezabýval, neboť s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu zdůraznil, že těmito námitkami se nelze v první fázi nařízení soudního prodeje zástavy zabývat, tuto obranu lze uplatnit až v druhé fázi předmětného řízení, a to v rámci řízení o výkon rozhodnutí prodejem zástavy (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2017, sp. zn. 21 Cdo 277/2017).

3. Proti tomuto usnesení podala zástavní dlužnice včasné odvolání, jímž se domáhala zrušení napadeného usnesení a vrácení věci k dalšímu řízení, nebo jeho změny a zamítnutí návrhu na nařízení soudního prodeje zástavy v celém rozsahu. Oponovala závěru okresního soudu, že by zástavní věřitel osvědčil existenci zajištěné pohledávky a zástavní právo k zástavě. Zástavní dlužnice v odvolání poukazovala na to, že již v řízení před okresním soudem namítala, že nepodepsala smlouvu o zápůjčce a ani zástavní smlouvu a k prokázání svého tvrzení navrhla znalecké zkoumání pravosti podpisu [tituly před jménem] [jméno FO] (statutární orgán zástavního dlužníka) na předmětných listinách, avšak okresní soud na toto nereflektoval a znalecký posudek nenechal zhotovit. Za situace, kdy zástavní dlužnice smlouvu o zápůjčce nepodepsala, nevznikla zajištěná pohledávka, a tedy nemohlo vzniknout ani zástavní právo. Dále namítala, že i kdyby soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce a zástavní smlouva byly platně uzavřeny, pak předmětné tranše zápůjčky nebyly poskytnuty tak, jak bylo ujednáno ve smlouvě. Dle této smlouvy měla být celá zápůjčka ve výši 10 mil. Kč poskytnuta vydlužiteli do tří dnů od účinnosti smlouvy. Smlouva byla podepsána a byla účinná dne 16. 4. 2021, do tří dnů, tj. do 19. 4. 2021 však byla poskytnuto ze strany zapůjčitele jen 3 mil. Kč, kdy tato tranše byla na účet vydlužitele připsána 19. 4. 2021. Zbylé tranše v rozsahu 7 mil. Kč byly vydlužiteli poskytnuty až po termínu ujednaném ve smlouvě o zápůjčce, 4 mil. Kč bylo připsáno na účet vydlužitele dne 20. 4. 2021 a 3 mil. Kč až dne 21. 4. 2021. Zápůjčka je kontrakt reálný, tj. smluvní vztah vzniká až faktickým poskytnutím věci (peněz). Na tranše ve výši 7 mil. Kč, které byly ze strany zapůjčitele poskytnuty vydlužiteli až po sjednaném termínu ve smlouvě, nemůže být pohlíženo jako na zápůjčku. Částka 7 mil. Kč poskytnutá po sjednaném termínu tak nemůže být pohledávkou ze smlouvy o zápůjčce, ale jen pohledávkou na vydání bezdůvodného obohacení, přičemž dle zástavní smlouvy jsou zástavním právem zajištěny jen pohledávky ze smlouvy o zápůjčce, a nikoliv pohledávky vzniklé z titulu z bezdůvodného obohacení. Jako zápůjčka tedy bylo poskytnuto jen 3 mil. Kč, z toho 2,7 mil. Kč bylo ke dni 28. 11. 2024 již vráceno. Zástavní smlouvou zajištěná pohledávka tak na jistině činí jen 300 000 Kč a nikoliv 7 300 000 Kč s příslušenstvím, jak tvrdí zástavní věřitelka a jak nesprávně ve výroku rozhodnutí uvedl okresní soud. Zástavní věřitel tedy neosvědčil zajištěnou pohledávku a ani existenci zástavního práva k zástavě. Dále se okresní soud dopustil jiné vady řízení, která měla za následek nesprávné rozhodnutí o věci. Smlouva o zápůjčce a zástavní smlouva byly zástavním věřitelem předloženy jako kopie soukromých listin. Okresní soud pochybil, pokud nevyhověl žádosti o odročení jednání ze strany zástavní dlužnice, které se nakonec konalo v nepřítomnosti zástavní dlužnice, čímž porušil právo na spravedlivý proces. Rovněž tak okresní soud pochybil, pokud zamítl žádost právního zástupce zástavní dlužnice o poskytnutí lhůty za účelem porady s klientem.

4. Zástavní věřitel navrhoval potvrzení napadeného usnesení v plném rozsahu. Odvolání zástavní dlužnice považoval za zcela nedůvodné. Pokud zástavní dlužnice namítala, že soud rozhodoval na základě neověřených listin, přehlíží, že v první fázi řízení soudního prodej zástavy se rozhodné skutečnosti jen osvědčují, a nikoliv prokazují a provedení dokazování soudem v této fázi řízení je omezeno či dokonce vyloučeno, jak uvedl Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 23. 2. 2023, č. j. 21 Cdo 3355/2022-315. Rozhodné skutečnosti zástavní věřitel řádně osvědčil doloženými listinami. Možnost sporovat pravost podpisu pana [jméno FO] na listinách, na nichž je jeho podpis nadto úředně ověřen, jistě zástavní dlužnice může, nicméně tyto námitky nelze řešit v první fázi řízení, tyto lze uplatnit až v druhé fázi řízení. Do druhé fáze řízení patří rovněž další odvolací námitka zástavní dlužnice, a to námitka, že výplata prostředků zápůjčky byla provedena až po ujednaném čase, a proto není tato část zápůjčky zajištěna zástavním právem. Je pravdou, že k úplnému poskytnutí zápůjčky došlo až 21. 4. 2021, avšak již ke dni 22. 4. 2021 byl uzavřen mezi zapůjčitelem a vydlužitelem dodatek č. 1 potvrzující existenci smlouvy o zápůjčce, její plné načerpání a vůli účastníků být smlouvou vázáni. Ani poslední odvolací námitka vytýkající okresnímu soudu, že neodročil nařízené jednání, není důvodná. Zástavní věřitel odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4124/2008, zdůraznil, že úkony zástavní dlužnice jsou zjevně obstrukční. Zástavní dlužnice byla řádně zastoupena advokátem a ten se nařízeného jednání zúčastnil. Absence jednatele zástavní dlužnice nebyla důležitým důvodem pro odročení jednání, nadto v dané věci ani jednání nemuselo být nařízeno a mohlo být rozhodnuto bez jednání.

5. Odvolání zástavní dlužnice vyhodnotil odvolací soud jako včasné, přípustné a podané osobou k tomu subjektivně legitimovanou.

6. Odvolací soud proto přezkoumal rozhodnutí okresního soudu v plném rozsahu včetně řízení jeho vydání předcházejícího. Přitom postupoval v souladu s § 212a odst. 1, 5 a 6 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Odvolací soud pak rozhodl o odvolání v souladu s § 353a a násl. zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), přičemž odvolání zástavní dlužnice shledal částečně důvodným, byť z jiných, než-li zástavní dlužnicí namítaných důvodů.

7. Z obsahu spisu plyne, že řízení bylo zahájeno dne 5. 3. 2025, kdy byla žaloba doručena soudu. Zástavní věřitel se domáhal nařízení soudního prodeje předmětných nemovitostí k uspokojení pohledávky na jistině 7 300 000 Kč s úrokem 12 % ročně z částky 10 mil. Kč za dobu od 17. 4. 2023 do 28. 11. 2024, úrokem 12 % ročně z částky 7 300 000 Kč za dobu od 29. 11. 2024 do zaplacení, smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 10 mil. Kč od 17. 4. 2024 do 28. 11. 2024 a úrokem z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 7 300 000 Kč od 29. 11. 2024 do zaplacení. Tvrdil, že dne 16. 4. 2021 byla mezi zapůjčitelem (shodná osoba se zástavním věřitelem) a vydlužitelem [tituly před jménem] [jméno FO] (vydlužitel a člen správní rady zástavní dlužnice) podepsána smlouva o zápůjčce, podpisy účastníků byly úředně ověřeny. Ke smlouvě byly uzavřeny dva písemné dodatky č. 1 a č.

2. Na základě této smlouvy byla poskytnuta vydlužiteli peněžitá zápůjčka 10 mil. Kč, což dokládal zástavní dlužník výpisy z účtů o poskytnutí peněz. Ve smlouvě byl sjednán úrok 12 % ročně, který byl splatný spolu s vrácením zápůjčky. Splatnost zápůjčky byla sjednána nejprve na 16. 4. 2022, dodatkem č. 2 byla posunuta splatnost zápůjčky nově na 16. 4. 2024. Vydlužitel zápůjčku 10 mil. Kč ke dni posunuté splatnosti nevrátil. Tato pohledávka včetně příslušenství je zajištěna zástavním právem dle uzavřené zástavní smlouvy ze dne 16. 4. 2021, pohledávku zajišťují předmětné nemovitosti (nebytové jednotky č. [Anonymizováno] a č. [Anonymizováno]), které jsou ve vlastnictví zástavní dlužnice. Zástavní právo k zajištění pohledávky včetně příslušenství bylo zřízeno v rámci čl. I odst. 1.4 zástavní smlouvy. Zástavní věřitel doložil zástavní smlouvu s úředně ověřenými podpisy účastníků, dále výpis z katastru nemovitostí týkající se zástavy, kde je zástavní právo zapsáno. Jelikož byl vydlužitel i přes výzvy zapůjčitele v prodlení s úhradou dluhu, inicioval zapůjčitel insolvenční řízení proti vydlužiteli, po dohodě s vydlužitelem vzal tento návrh zpět a dne 21. 11. 2024 uzavřel s vydlužitelem písemnou dohodu o úhradě dluhu. Na základě této dohody zaplatil vydlužitel zapůjčiteli jen 2 700 000 Kč dne 28. 11. 2024, následně dohodu opět porušil, ničeho nehradil, což vedlo dle čl. II. odst. 4 k zániku dohody o úhradě dluhu s účinky od počátku (ex tunc). Zástavní věřitel tvrdil, že z poskytnuté jistiny zápůjčky ve výši 10 mil. Kč bylo vráceno jen 2,7 mil. Kč, dluh na jistině proto činí 7 300 000 Kč, dále vydlužitel dluží příslušenství, a to sjednaný úrok 12 % ročně z částky 10 mil. Kč za dobu od 17. 4. 2023 do 28. 11. 2024, úrok 12 % ročně z částky 7 300 000 Kč za dobu od 29. 11. 2024 do zaplacení, úrok z prodlení ve sjednané výši 0,5 % denně z částky 10 mil. Kč od 17. 4. 2024 do 28. 11. 2024 a úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 7 300 000 Kč od 29. 11. 2024 do zaplacení. Okresní soud dne 7. 4. 2025 doručil zástavní dlužnici žalobu a výzvu k vyjádření k žalobě. Zástavní dlužnice se vyjádřila k žalobě dne 17. 4. 2025, uvedla, že s žalobou nesouhlasí, navrhuje její zamítnutí. Uvedla, že závazek, na kterém je žaloba postavena, měl být vypořádán prostřednictvím úvěrové smlouvy mezi zástavní dlužnicí a společností „[Anonymizováno]“, o čemž byl zástavní věřitel informován, zástavní věřitel však záměrně inicioval insolvenční řízení proti vydlužiteli [jméno FO], čímž zabránil úhradě zápůjčky tímto způsobem. Dále zástavní dlužnice namítala, že pohledávka ze zápůjčky zanikla započtením vzájemných pohledávek. Uvedl, že nesouhlasí s tím, aby soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání, a trvá na projednávání věci před soudem, kde bude moci vše řádně uplatnit a doložit tvrzení důkazy. Okresní soud nařídil jednání na den 23. 5. 2025, zástavní dlužnice převzala předvolání dne 28. 4. 2025. Dne 21. 5. 2025 ve 23 hodin a 22 minut zaslal právní zástupce zástavní dlužnice do datové schránky soudu informaci, že převzal zastoupení zástavní dlužnice v této věci a dále žádost o odročení jednání. Jako důvod uvedl, že zastoupení převzal teprve dne 19. 5. 2025, dne 21. 5. 2025 měl mít poradu s p. [jméno FO], jediným statutárním orgánem zástavní dlužnice, tento se však nedostavil, neboť je ve vážném stavu na ARO, přičemž jednání se chtěl [jméno FO] zúčastnit. S ohledem na zdravotní stav statutárního orgánu zástavní dlužnice není možná porada s tímto klientem. Okresní soud tuto žádost o odročení jednání shledal nedůvodnou a jednal v nepřítomnosti zástavního dlužníka. V průběhu jednání žádal zástupce zástavní dlužnice znovu o poskytnutí lhůty za účelem porady s klientem, této žádosti okresní soud nevyhověl. Okresní soud k důkazu přečetl zástavním věřitelem předložené listiny. Zástupce zástavní dlužnice popřel jejich pravost a správnost s námitkou, že tyto listiny zástavní dlužník nepodepsal, dále navrhl za účelem prokázání nepravosti podpisu [tituly před jménem] [jméno FO] ustanovit znalce z oboru zkoumání písma. Tomuto návrhu nebylo soudem vyhověno a okresní soud ve věci vyhlásil odvoláním napadené usnesení.

8. Odvolací soud se nejprve zabýval procesními námitkami zástavní dlužnice. Zástavní dlužnice namítala, že bylo porušena její právo na spravedlivý proces tím, že okresní soud nevyhověl její žádosti o odročení jednání s ohledem na onemocnění [tituly před jménem] [jméno FO] jako statutárního orgánu zástavní dlužnice a neumožnil tak zástavní dlužnici se účastnit jednání soudu. Okresní soud projednal věc v nepřítomnosti zástavní dlužnice, když žádost zástavní dlužnice o odročení jednání neshledal důvodnou. Okresní soud nevyhovění žádosti o odročení odůvodnil tím, že v dané věci bylo možno o žalobě rozhodnout bez jednání dle § 356 z. ř. s., neboť skutečnosti uvedené v § 358 odst. 1 z. ř. s. (osvědčení zajištěné pohledávky, osvědčení zástavního práva k zástavě a toho, kdo je zástavním dlužníkem) byly zástavním věřitelem v tomto řízení doloženy listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány, byť v kopii.

9. Odvolací soud, aniž by se musel zabývat tím, zda okresní soud v dané věci mohl rozhodnout o žalobě bez jednání, uvádí, že i pokud by okresní soud měl vyhovět žádosti zástavní dlužnice na odročení jednání a neučinil tak, nedošlo by tímto postupem okresního soudu k žádnému poškození procesních práv zástavní dlužnice, pokud by realizaci práv v plném rozsahu umožnil uplatnit odvolací soud během jednání odvolacího soudu. Je tomu tak proto, že odvolací soud k projednání odvolání jednání nařídil, řádně zástavní dlužnici prostřednictvím jejího zástupce k jednání předvolal, zástavní dlužnice, přestože se mohla dostavit k jednání, k jednání se nedostavila. Odvolací soud zopakoval dokazování provedené okresním soudem, zároveň se dotázal přítomného zástupce zástavní dlužnice, zda existuje cokoliv, co hodlala zástavní dlužnice uplatnit v řízení před okresním soudem a nebylo jí to umožněno proto, že jednání nebylo okresním soudem odročeno. Zástupce zástavní dlužnice výslovně sdělil, že neexistuje nic, co by hodlala zástavní dlužnice uplatnit v řízení před okresním soudem a nebylo jí to umožněno jen proto, že se nemohla jednání zúčastnit. Za této situace je nutno uzavřít, že skutečnost, že okresní soud nevyhověl žádosti zástavní dlužnice o odročení jednání, nenaplňuje znaky procesní vady, která by měla či mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Uvedené závěry jsou plně v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2004 sp. zn. 29 Odo 55/2004, které bylo uveřejněno pod č. 71 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004. Na tyto závěry kontinuálně navázal Nejvyšší soud v obdobné situaci například v rozsudku ze dne 7. 2. 2018, sp. zn. 21 Cdo 4591/2017. Odvolací námitka zástavní dlužnice, že bylo porušeno její právo na spravedlivý proces tím, že jednání před okresním soudem nebylo odročeno a bylo jednáno v nepřítomnosti zástavní dlužnice, tak není důvodná.

10. Odvolací soud předně uvádí, že plně sdílí závěr okresního soudu, že jedinými rozhodnými okolnostmi, kterými se soud v řízení o nařízení soudního prodeje zástavy dle § 358 odst. 1 věta první z. ř. s. v první fázi zabývá, je otázka, zda zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem, přičemž postačuje uvedené skutečnosti osvědčit, není nutno, aby byly mimo vší pochybnost prokázány.

11. Odvolací soud rovněž plně sdílí okresním soudem citované ustálené závěry judikaturní praxe Nejvyššího soudu a odborné literatury týkající se řízení o nařízení soudního prodeje zástavy, které jsou zachyceny v odstavcích 9 a 10 odůvodnění usnesení okresního soudu.

12. Odvolací soud uvádí, že jedinými rozhodnými okolnostmi, kterými se soud v řízení o nařízení soudního prodeje zástavy dle § 358 odst. 1 věta první z. ř. s. v první fázi zabývá, je otázka, zda zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem.

13. Nejvyšší soud již ve svém usnesení sp. zn. 21 Cdo 4377/2009 precizoval, co znamená požadavek na doložení zajištěné pohledávky. Konkrétně uvedl, že požadavek na doložení zajištěné pohledávky nespočívá jen v tom, že zástavní věřitel prokáže nebo alespoň osvědčí, že mu vznikla vůči dlužníku ze smlouvy nebo na základě jiné právní skutečnosti pohledávka zajištěná zástavním právem. Zajištěnou pohledávku lze pokládat za doloženou jen tehdy, bude-li rovněž alespoň osvědčena výše vzniklé pohledávky a její příslušenství.

14. Odvolací soud částečně zopakoval dokazování provedené již okresním soudem. Odvolací soud plně sdílí skutková zjištění okresního soudu obsažená v odstavci 3. odůvodnění usnesení okresního soudu. Případná odlišná skutková zjištění uvede odvolací soud až v rámci svých právních závěrů s tím, že bude uvedeno, ze kterého důkazu (listiny) je skutkové zjištění učiněno.

15. Odvolací soud uvádí, že jako nedůvodnou shledal ve shodě s okresním soudem námitku zástavní dlužnice, že okresní soud vyšel z kopií zástavní smlouvy a smlouvy o zápůjčce, ačkoliv zástavní dlužnice zpochybnila pravost podpisu zástavní dlužnice na těchto listinách a tvrdila, že [tituly před jménem] [jméno FO] jako statutární zástupce zástavní dlužnice tyto listiny nepodepsal. V tomto směru okresní soud nepochybil a zcela správě poukázal na to, že v první fázi řízení postačí rozhodné skutečnosti (zajištěná pohledávka, zástavní právo a kdo je zástavním dlužníkem) pouze osvědčit, není nutné, aby tyto skutečnosti byly mimo vší pochybnost prokázány. Za této situace jsou kopie zcela dostačující k osvědčení rozhodných skutečností pro nařízení soudního prodeje zástavy. Rovněž není důvodnou námitka zástavní dlužnice, že nebylo v první fázi řízení provedeno znalecké zkoumání pravosti podpisu zástavní dlužnice na zástavní smlouvě a smlouvě o zápůjčce. Okresní soud správně poukázal, že tato námitka patří až do druhé fáze řízení. Odvolací soud dodává, že v první fázi řízení nemá tato námitka své místo, stejně jako námitka, že pohledávka zanikla zápočtem či jinak, neboť vyžadují dalšího dokazování, které se v této fázi řízení neprovádí. Okolnosti vyžadující si další dokazování patří do druhé fáze řízení, pokud v něm budou uplatněny, budou zkoumány. Tyto závěry jsou plně v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, na kterou okresní soud zcela přiléhavě odkázal.

16. Odvolací soud nadto dodává, že byly předloženy sice kopie, nicméně kopie obsahující úředně ověřené podpisy smluvních stran, nadto z katastru nemovitostí plyne, že na základě předmětné zástavní smlouvy bylo zástavní právo do katastru nemovitostí ve vztahu k předmětným nemovitostem zapsáno, což žádná ze stran ani nezpochybňovala a bylo to osvědčeno výpisem z katastru nemovitostí týkajícího se předmětných nemovitostí. Odvolací soud nemá pochyb o tom, že katastrálnímu úřadu byl při návrhu na zápis předmětného zástavního práva předložen originál či úředně ověřená kopie zástavní smlouvy obsahující úředně ověřené podpisy obou účastníků, a to té zástavní smlouvy, jejíž kopie byla předložena soudu. Nadto zástavní dlužnice, ač v odvolacím řízení namítala i absenci obsahové správnosti smlouvy zástavní a smlouvy o zápůjčce, a k dotazu odvolacího soudu výslovně uvedla, že ani nebude tvrdit, s jakým správným obsahem listiny existují. Nebylo-li tvrzeno, v čem obsahová nesprávnost konkrétně měla spočívat, pak nebylo možno toto tvrzení ani osvědčit. Odvolací soud uzavírá, že kopie listin k osvědčení postačují, zvlášť pokud zástavní dlužnice netvrdí a nedokládá, byť kopiemi, že by zástavní smlouva byla uzavřena s jiným obsahem či smlouva o zápůjčce měla jiný obsah, než jaký předložil zástavní věřitel.

17. Odvolací soud uvádí, že plně sdílí závěr okresního soudu, že zástavní věřitel osvědčil zástavní smlouvou a rovněž výpisem z katastru nemovitostí, že společnost [právnická osoba] je zástavním dlužníkem. Tuto skutečnost osvědčuje výpis z katastru nemovitostí LV č. [Anonymizováno] (čl. 92 spisu) ze dne 4. 9. 2025 a rovněž zástavní smlouva ze dne 16. 4. 2021. Z výpisu z katastru nemovitostí LV č. [Anonymizováno] bylo osvědčeno, že zástavní dlužník se stal vlastníkem předmětných nemovitostí na základě kupní smlouvy ze dne 18. 11. 2020 s právními účinky vkladu k tomuto dni a byl vlastníkem zástavy i ke dni rozhodnutí odvolacího soudu. Kopií zástavní smlouvy ze dne 16. 4. 2021 (čl. 35 spisu) bylo osvědčeno, že zástavní dlužník, zástavce ([tituly před jménem] [jméno FO]) a zástavní věřitelka uzavřeli tuto smlouvu dne 16. 4. 2021, téhož dne uzavření smlouvy stvrdili svými vlastnoručními podpisy, přičemž [tituly před jménem] [jméno FO] podepsal smlouvu za zástavce i za zástavní věřitelku. Kopie zástavní smlouvy osvědčuje, že podpisy připojily smluvní strany před notářem, který před podpisem ověřil totožnost podepisujících a to, že před ním listinu podepsali, na důkaz čehož připojil na listinu ověřovací doložku.

18. Odvolací soud rovněž sdílí závěr okresního soudu, že v řízení zástavní věřitel osvědčil kopií smlouvy o zápůjčce, včetně dodatku č. 1 a č. 2, a kopií potvrzení o provedení úhrad ze dne 16. 4. 2021, ze dne 19. 4. 2021 a ze dne 21. 4. 2021, že jako zapůjčitel uzavřel dne 16. 4. 2021 s [tituly před jménem] [jméno FO] jako vydlužitelem písemnou smlouvu o zápůjčce, kterou se zavázal přenechat vydlužiteli zápůjčku ve výši 10 mil. Kč, tuto se zavázal poskytnout vydlužiteli na bankovní účet č. [č. účtu] do tří dnů od účinnosti smlouvy (účinnost smlouvy sjednali na den podpisu, tj. na den 16. 4. 2021), sjednali úrok ze zápůjčky ve výši 12 % ročně s tím, že zápůjčka i spolu s úrokem je splatná do 16. 4. 2022. Bylo ujednáno, že smlouva nabývá účinnosti dnem podpisu smluvních stran. Smluvní strany smlouvu podepsaly dne 16. 4. 2021, podpis vydlužitele [tituly před jménem] [jméno FO] je na smlouvě úředně ověřen. Ke smlouvě byl dne 22. 4. 2021 uzavřen dodatek č. 1,[Anonymizováno]jímž byl mimo jiné dohodnut za prodlení se splacením zápůjčky úrok z prodlení ve sjednané výši 0,05 % denně z dlužné částky za každý den prodlení. Skutečnost, že zapůjčitel vydlužiteli zápůjčku ve výši 10 mil. Kč vskutku poskytl, osvědčil zástavní věřitel potvrzením ze dne 16. 4. 2021, z něhož plyne, že dne 16. 4. 2021 poukázal zapůjčitel na ve smlouvě sjednaný účet vydlužiteli 3 mil. Kč, dále dne 19. 4. 2021 částku 4 mil. Kč a dne 21. 4. 2021 částku 3 mil. Kč. Uvedenými doklady bylo osvědčeno, že zapůjčitel svůj závazek ze smlouvy o zápůjčce vůči vydlužiteli splnil, byť částečně plnil s prodlením. Námitka zástavního dlužníka, že částky hrazené zapůjčitelem vydlužiteli s prodlením jsou bezdůvodným obohacením, a nejsou plněním závazku ze smlouvy o zápůjčce, je lichá. Předně z doložených potvrzení plyne, že bylo plněno výslovně na půjčku, když účel plnění byl zapůjčitelem deklarován při plnění ve zprávě pro příjemce platby. I pozdní plnění, je plněním na smlouvu, byť je pozdní plnění plněním s vadami. Nicméně v řízení nebylo tvrzeno a ani z ničeho nevyšlo najevo, že by vydlužitel z vadného plnění zapůjčitele vyvodil právní důsledky (například odstoupením od smlouvy apod.). Za této situace bylo plněno zapůjčitelem na základě smlouvy o zápůjčce, byť částečně bylo plněno opožděně (s prodlením), nešlo tedy ze strany zapůjčitele o plnění bez právního důvodu, jak nesprávně namítala zástavní dlužnice, když právním důvodem plnění zapůjčitele byla platná a existentní smlouva o zápůjčce.

19. Dodatkem č. 2 bylo dále osvědčeno, že tento zapůjčitel a vydlužitel uzavřeli dne 20. 7. 2023, v tomto ujednali novou splatnost zápůjčky do 16. 4. 2024 a zároveň prohlásili, že s ohledem na nově sjednanou splatnost zápůjčky a průběžné splácení veškerého příslušenství vydlužitelem má zapůjčitel ke dni 20. 7. 2023 vůči vydlužiteli pohledávku na vrácení jistiny zápůjčky 10 mil. Kč a pohledávku na zaplacení úroku ze zápůjčky 12 % ročně za dobu od 17. 4. 2023 do zaplacení.

20. Z výše uvedeného plyne, že bylo osvědčeno, že zapůjčitel poskytl vydlužiteli zápůjčku v celkové výši 10 mil. Kč za sjednaný úrok 12 % ročně, při sjednaném úroku z prodlení ve výši 0,05 % denně, která po změnách byla splatná dne 16. 4. 2024.

21. Odvolací soud však již nesdílí zcela závěr okresního soudu, že by zástavní věřitel v řízení osvědčil, že celá jím uplatňovaná pohledávka byla zajištěna zástavním právem. Z čl. I. bod 1.2 plyne, že zástavní právo se zřizuje k zajištění řádného a včasného uspokojení „Zajištěného dluhu“ dle předmětné smlouvy o zápůjčce. V čl. I. bod 1.4. zástavní smlouvy však strany zástavní smlouvy ujednaly, co míní termínem „Zajištěný dluh“. Ujednali, že „Zajištěný dluh“ znamená peněžitý dluh zástavce vůči zástavnímu věřiteli, který existuje k datu uzavření zástavní smlouvy (tj. ke dni 16. 4. 2021 – poznámka odvolacího soudu), nebo je podmíněný nebo vznikne v budoucnosti, a to do 16. 4. 2022 až do výše 11 200 000 Kč, zahrnující a) splacení jistiny dle smlouvy o zápůjčce včetně příslušenství, b) zaplacení náhrady škody v souvislosti se zástavní smlouvou včetně příslušenství. Z výpisu z katastru nemovitostí LV č. [Anonymizováno] pro k. ú. [Anonymizováno] plyne, že v části C) bylo zapsáno předmětné zástavní právo do výše 11 200 000 Kč, doba vzniku do 16. 4. 2022.

22. Odvolací soud předestřel předmětné ujednání oběma účastníkům řízení při jednání odvolacího soudu, přičemž každá ze stran vykládala předmětný čl. I. bod 1.4. zástavní smlouvy odlišně. Zástavní věřitel uvedl, že ujednané omezení zástavního práva vnímala tak, že zástava zajišťuje pouze pohledávky, které vzniknou do 16. 4. 2022, přičemž omezení částkou 11 200 000 Kč se vztahovalo pouze na jistinu dluhu, a nikoliv na příslušenství. Zástavní věřitel uvedl, že jistina dluhu mohla činit včetně přirostlého příslušenství, které se stane jistinou, maximálně částku 11 200 000 Kč. Příslušenství z jistiny bylo dle výkladu zástavního věřitele zajištěno zástavou neomezeně, což dle zástavního věřitele plyne přímo z § 1313 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Naopak zástavní dlužnice čl. I. bod 1.4. zástavní smlouvy uvedla, že předmětné ujednání vnímala tak, že vznik zajišťované částky je časově omezen do 16. 4. 2022 a rovněž je omezen i výší, přičemž tato výše zahrnuje i příslušenství, jak plyne výslovně z textu ustanovení.

23. Zároveň strany odvolacímu soudu sdělily, že každá z nich vnímala ustanovení jako zcela jasné (byť každá vnímala jeho obsah odlišně), avšak svůj úmysl, jak ustanovení vnímají, si vzájemně před či při uzavření smlouvy nesdělovaly. Za této situace nelze uplatnit první výkladové pravidlo uvedené v § 556 o. z. („...co je vyjádřeno slovy či jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět...“). Pro výklad ustanovení tedy bylo nutno aplikovat následné výkladové pravidlo obsažené v § 556 odst. 1 věta druhá o. z., tj. nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení osoby, jemuž je projev vůle určen. Zároveň je nutno při výkladu přihlédnout ke skutečnostem uvedeným v § 556 odst. 2 o. z. Odvolací soud proto dospěl za použití § 556 odst. 1 věta druhá o. z. k závěru, že z předmětného ujednání je zřejmé, že strany hodlaly zajistit zástavním právem peněžitou pohledávku ze smlouvy o zápůjčce, a to nikoliv neomezeně všechny pohledávky vzniklé ze smlouvy o zápůjčce, ale pouze takovou pohledávku ze smlouvy o zápůjčce, která existuje ke dni 16. 4. 2021 (den uzavření smlouvy), je podmíněná, či která vznikne v budoucnu, avšak nejpozději do 16. 4. 2022, přičemž výši zajištění zároveň omezili maximální výší částky 11 200 000 Kč, přičemž zároveň výslovně uvedli, že tato částka 11 200 000 Kč zahrnuje splacení jistiny ze smlouvy o zápůjčce, a to výslovně včetně příslušenství (kromě náhrady škody s příslušenstvím ze smlouvy zástavní, která však nebyla uplatněna – poznámka odvolacího soudu). Pokud zástavní věřitel namítal, že částka 11 200 000 Kč měla představovat jistinu včetně přirostlého příslušenství, pak odvolací soud uvádí, že přirůstání příslušenství (úroku či úroku z prodlení) k jistině nebylo ve smlouvě o zápůjčce ujednáno. V řízení ani nebylo tvrzeno, že by bylo přirůstání příslušenství k jistině sjednáno. Úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s vymáháním pohledávky jsou dle § 513 o. z. příslušenstvím pohledávky. Aby příslušenství ztratilo povahu příslušenství a stalo se jistinou, muselo by být přirůstání příslušenství mezi stranami sjednáno. Takové ujednání nebylo ani tvrzeno, natož osvědčeno. Za této situace příslušenství, a to ať již úroky či úroky z prodlení, k jistině zápůjčky přirůstat nemohly a stále měly povahu příslušenství.

24. Poukazoval-li zástavní věřitel na ustanovení § 1313 o. z., pak odvolací soud poukazuje na to, že se jedná o ustanovení dispozitivní. Primárně tedy rozhoduje vůle stran, jak široce bude pohledávka zajištěna (zda celá i s příslušenstvím, zda pouze co do jistiny, nebo části jistiny apod.). Pouze není-li takového ujednání, řídí se rozsah § 1313. Ostatně i z § 1309 o. z. plyne oprávnění zástavního věřitele uspokojit se z výtěžku zpeněžení zástavy do ujednané výše, a není-li tato výše ujednána, do výše pohledávky s příslušenstvím ke dni zpeněžení zástavy. Rovněž judikatura nemá pochyb o tom, že je-li zajištěn dluh, je zajištěno i příslušenství pohledávky dluhu odpovídající, ledaže účastníci zástavní smlouvy ujednají jinak. Například v rozsudku ze dne 10. 3. 2016, sp. zn. 21 Cdo 1901/2015, pak Nejvyšší soud konstatoval, „že zástavní dlužník a zástavní věřitel se mohou v zástavní smlouvě dohodnout (…) na tom, že zástavní právo bude zajišťovat jen část pohledávky zástavního věřitele, popřípadě jen její jistinu bez příslušenství, aniž by taková dohoda měla vliv na povinnost zástavního dlužníka, který je zároveň obligačním dlužníkem, splnit vůči zástavnímu věřiteli celý jeho dluh a příslušenství jemu odpovídající pohledávky, včetně její nezajištěné části.“.

25. Odvolací soud uzavírá, že z čl. I. 1.4. zástavní smlouvy jasně plyne, že dle vůle stran případě pohledávek ze smlouvy o zápůjčce byly zástavním právem zajištěny jen takové pohledávky, které již existovaly ke dni 16. 4. 2021, či které byly podmíněné a vznikly nejpozději do 16. 4. 2022, a to jistina včetně příslušenství, přičemž maximální výše, se kterou se ohledně těchto pohledávek dalo ze zástavy uspokojit, byla sjednána na 11 200 000 Kč, přičemž tato maximální částka zahrnovala jistinu včetně příslušenství. Tomuto výkladu nasvědčuje i to, že jistina činila 10 mil. Kč, a proto částka 11 200 000 Kč obsažená v čl. I.1.4. zástavní smlouvy jako limitace nemohla být jen jistinou, ale jak je uvedeno ve výslovném prohlášení v tomto článku, tato částka zahrnovala jak jistinu, tak i případné příslušenství ze smlouvy o zápůjčce. Nadto uvedená výše 11 200 000 Kč plně odpovídá původnímu ujednání ze smlouvy o zápůjčce, kde byla sjednána jistina zápůjčky 10 mil. Kč a úrok 12 % ročně z této částky, tj. za rok úrok představoval 1 200 000 Kč, což v součtu činí 11 200 000 Kč (jistina plus úrok za jeden rok), přičemž zápůjčka ve znění smlouvy o zápůjčce ke dni 16. 4. 2021, kdy byla i uzavírána i ona zástavní smlouva, byla splatná právě do jednoho roku, tj. do 16. 4. 2022 (kdy toto datum se objevuje i v zástavní smlouvě jako datum limitace doby, dokdy musí pohledávka, která má být zajištěna zástavním právem, vzniknout, a to jak jistina či příslušenství). Je tak zjevné, že zástavním právem byly zajištěny jen pohledávky ze smlouvy o zápůjčce vzniklé ke dni 16. 4. 2021, či podmíněné a vzniklé nejpozději do 16. 4. 2022, a rovněž bylo zástavní právo omezeno celkovou výší 11 200 000 Kč, kdy tato částka zahrnovala jistinu včetně příslušenství.

26. Zástavní věřitel v řízení navrhoval nařídit prodej zástavy pro pohledávku na jistině ve výši 7 300 000 Kč, bylo osvědčeno, že tato pohledávka na jistině je zajištěna zástavním právem, neboť tato pohledávka na zaplacení jistiny existovala či vznikla nejpozději do 16. 4. 2022. Za této situace je nutno dovodit, že zástavní věřitel osvědčil, že pohledávka 7 300 000 Kč na jistině zápůjčky je pohledávkou zajištěnou předmětným zástavním právem. Za této situace odvolací soud napadené usnesení okresního soudu dle § 219 o. s. ř. v tomto rozsahu jako ve výroku věcně správné výrokem a) tohoto usnesení potvrdil.

27. Pro úplnost odvolací soud dodává, že v první fázi řízení je povinen se jako jednou z rozhodných okolností zabývat tím, zda pohledávka, pro kterou se nařizuje prodej zástavy, je pohledávkou zajištěnou zástavním právem.

28. Odvolací soud nesdílí závěr okresního soudu, že i zástavním věřitelem uvedené příslušenství (v podobě úroku 12 % ročně z částky 10 mil. Kč za dobu od 17. 4. 2023 do 28. 11. 2024, úroku 12 % ročně z částky 7 300 000 Kč za dobu od 29. 11. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve sjednané výši 0,5 % denně z částky 10 mil. Kč od 17. 4. 2024 do 28. 11. 2024 a úroku z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 7 300 000 Kč od 29. 11. 2024 do zaplacení) je zajištěno předmětným zástavním právem. Jedná se totiž o příslušenství, které neexistovalo ke dni 16. 4. 2021 a ani nevzniklo do 16. 4. 2022, přičemž zástavním právem byly zajištěny jen pohledávky, a to na jistině i včetně příslušenství, které existují, či jsou podmíněné a vzniknou nejpozději do 16. 4. 2022. Pohledávka na zaplacení úroku jako ceny peněz vzniká za každý den zvlášť, pokud tedy zástavní věřitelka uplatnila úroky, na které vzniklo právo až za dobu po 16. 4. 2022, pak pohledávka na úroky vzniklé po datu 16. 4. 2022 není dle dohody stran zajištěn zástavním právem. V případě úroků z prodlení povinnost platit úroky z prodlení se splněním závazku nevzniká samostatně za každý den trvání prodlení, ale jednorázově v den, kterým se dlužník ocitl v prodlení se splněním závazku (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 366/2009). V řízení zástavní věřitel tvrdil a bylo rovněž i osvědčeno smlouvou o zápůjčce včetně dodatků, že doba splatnosti zápůjčky byla ujednána (po změnách dodatky) do 16. 4. 2024. Do prodlení se splněním zápůjčky se tedy vydlužitel mohl dostat nejdříve dne 17. 4. 2024, tedy nárok na úroky z prodlení mohl poprvé vzniknout nejdříve ode dne 17. 4. 2024. Za této situace úroky z prodlení takto vzniklé po 17. 4. 2024 nebyly zajištěny zástavním právem. Tím byla zajištěna jen jistina a příslušenství existující ke dni 16. 4. 2021 či vzniklé do 16. 4. 2022 (a takové zástavní věřitel ani v této žalobě neuplatnil), a to nadto v maximální výši 11 200 000 Kč (jistina včetně příslušenství). Jelikož úroky a úroky z prodlení za dobu, jak byly požadovány k uspokojení ze zástavy zástavním věřitelem v této žalobě jsou požadovány za dobu po od 17. 4. 2023 a dále, jsou tyto mimo časovou limitaci pro vznik příslušenství zajištěného zástavním právem. Ohledně žalobou uplatněného příslušenství tak bylo osvědčeno, že se nejedná o zástavním právem zajištěnou pohledávku. Tuto okolnost byl soud povinen v první fázi řízení zkoumat, tato si nadto nevyžádala dalšího dokazování, kdy limitace zástavního práva byla zřejmá bez dalšího dokazování přímo ze zástavní smlouvy. Za této situace odvolací soud postupoval dle § 220 o. s. ř. a usnesení okresního soudu změnil tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl, jak ve výroku ad b) tohoto usnesení uvedeno.

29. O náhradě nákladů nalézacího a odvolacího řízení nebylo odvolacím soudem rozhodováno, neboť ohledně této otázky odvolací soud zcela souzní se správnými závěry okresního soudu obsaženými v odstavci 13 odůvodnění usnesení okresního soudu. Rozhodnutí o náhradě nákladů odvolacího řízení, je nutno stejně jako rozhodnutí o náhradě nákladů prvostupňového řízení, ponechat až na rozhodnutí v rámci vykonávacího (či exekučního) řízení, tedy poté, co bude postaveno najisto, zda bylo v řízení o soudním prodeji zástavy rozhodnuto po právu. Rovněž v této části odvolací soud odkazuje na podrobné zdůvodnění usnesení okresního soudu, k němuž odvolací soud nepovažuje za nutné cokoliv dodávat.

Poučení