15 Co 207/2022-103

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře - rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy Mgr. Pavla Přibyla a soudkyň JUDr. Ivany Kosové a JUDr. Marcely Pechové v právní věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o zaplacení 110 288 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 27. dubna 2022 č. j. 13 C 276/2021-69 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se v odstavci II. v části výroku, jímž byla zamítnuta žaloba žalobkyně o zaplacení částky 16 275,43 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 48 765,43 Kč za dobu od 20.9.2017 do 6.10.2017 z částky 47 309,45 Kč za dobu od 7.10.2017 do 3.10.2018 z částky 45 027,80 Kč za dobu od 4.10.2018 do 1.11.2018 z částky 42 276,36 Kč za dobu od 2.11.2018 do 26.11.2018 z částky 40 169,07 Kč za dobu od 27.11.2018 do 18.12.2018 z částky 38 208,70 Kč za dobu od 19.12.2018 do 21.1.2019 z částky 35 842,18 Kč za dobu od 22.1.2019 do 4.3.2019 z částky 33 978,21 Kč za dobu od 5.3.2019 do 25.3.2019 z částky 31 851,09 Kč za dobu od 26.3.2019 do 24.4.2019 z částky 30 284,40 Kč za dobu od 25.4.2019 do 27.5.2019 z částky 27 469,99 Kč za dobu od 28.5.2019 do 24.6.2019 z částky 26 745,57 Kč za dobu od 25.6.2019 do 29.1.2020 z částky 25 814,97 Kč za dobu od 30.1.2020 do 4.3.2020 z částky 25 145,44 Kč za dobu od 5.3.2020 do 1.4.2020 z částky 24 363,83 Kč za dobu od 2.4.2020 do 29.4.2020 z částky 23 290,24 Kč za dobu od 30.4.2020 do 27.5.2020 z částky 22 373,48 Kč za dobu od 28.5.2020 do 19.6.2020 z částky 21 820,19 Kč za dobu od 20.6.2020 do 17.8.2020 z částky 21 379,91 Kč za dobu od 18.8.2020 do 20.8.2020 z částky 20 962,23 Kč za dobu od 21.8.2020 do 1.10.2020 z částky 20 538,56 Kč za dobu od 2.10.2020 do 23.10.2020 z částky 20 120,88 Kč za dobu od 24.10.2020 do 23.11.2020 z částky 19 703,20 Kč za dobu od 24.11.2020 do 18.12.2020 z částky 19 270,30 Kč za dobu od 19.12.2020 do 20.1.2021 z částky 18 652,44 Kč za dobu od 21.1.2021 do 18.2.2021 z částky 18 034,11 Kč za dobu od 19.2.2021 do 19.3.2021 z částky 16 276 Kč za dobu od 20.3.2021 do 24.3.2021 a z částky 16 275,43 Kč od 25.3.2021 do zaplacení, částky 42 502 Kč a úroku ve výši 9,32 % ročně z částky 87 000 Kč od 20.9.2017 do 23.8.2017 z částky 86 730,93 Kč od 24.8.2017 do 6.10.2017 z částky 85 730,93 Kč od 7.10.2017 do 3.10.2018 z částky 84 274,95 Kč od 4.10.2018 do 1.11.2018 z částky 81 993,30 Kč od 2.11.2018 do 26.11.2018 z částky 79 241,86 Kč od 27.11.2018 do 18.12.2018 z částky 77 134,57 Kč od 19.12.2018 do 21.1.2019 z částky 75 174,20 Kč od 22.1.2019 do 4.3.2019 z částky 72 807,68 Kč od 5.3.2019 do 25.3.2019 z částky 70 943,71 Kč od 26.3.2019 do 24.4.2019 z částky 68 816,59 Kč od 25.4.2019 do 27.5.2019 z částky 67 249,90 Kč od 28.5.2019 do 24.6.2019 z částky 64 435,49 Kč od 25.6.2019 do 29.1.2020 z částky 63 711,07 Kč od 30.1.2020 do 4.3.2020 z částky 62 780,47 Kč od 5.3.2020 do 1.4.2020 z částky 62 110,94 Kč od 2.4.2020 do 29.4.2020 z částky 61 329,33 Kč od 30.4.2020 do 27.5.2020 z částky 60 255,74 Kč od 28.5.2020 do 19.6.2020 z částky 59 338,98 Kč od 20.6.2020 do 17.8.2020 z částky 58 785,69 Kč od 18.8.2020 do 20.8.2020 z částky 58 345,41 Kč od 21.8.2020 do 1.10.2020 z částky 57 927,73 Kč od 2.10.2020 do 23.10.2020 z částky 57 504,06 Kč od 24.10.2020 do 23.11.2020 z částky 57 086,38 Kč od 24.11.2020 do 18.12.2020 z částky 56 668,70 Kč od 19.12.2020 do 20.1.2021 z částky 56 235,80 Kč od 21.1.2021 do 18.2.2021 z částky 55 617,94 Kč od 19.2.2021 do 19.3.2021 z částky 54 999,61 od 20.3.2021 do 24.3.2021 a z částky 53 241,50 Kč od 25.3.2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 20.9.2017 dosáhne částky 222 156 Kč, potvrzuje.

II. Řízení o odvolání žalobkyně proti rozsudku soudu I. stupně v odstavci II. v části výroku o zaplacení částky 22 342 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 23 341,43 Kč za dobu od 20.9.2017 do 6.10.2017 z částky 23 797,41 Kč za dobu od 7.10.2017 do 3.10.2018 z částky 24 623,08 Kč za dobu od 4.10.2018 do 1.11.2018 z částky 25 092,87 Kč za dobu od 2.11.2018 do 26.11.2018 z částky 24 448,72 Kč za dobu od 27.11.2018 do 18.12.2018 z částky 24 301,80 Kč za dobu od 19.12.2018 do 21.1.2019 z částky 24 707,95 Kč za dobu od 22.1.2019 do 4.3.2019 z částky 24 205,40 Kč za dobu od 5.3.2019 do 25.3.2019 z částky 24 468,55 Kč za dobu od 26.3.2019 do 24.4.2019 z částky 23 908,12 Kč za dobu od 25.4.2019 do 27.5.2019 z částky 25 155,84 Kč za dobu od 28.5.2019 do 24.6.2019 z částky 23 065,85 Kč za dobu od 25.6.2019 do 29.1.2020 z částky 23 272,03 Kč za dobu od 30.1.2020 do 4.3.2020 z částky 23 010,96 Kč za dobu od 5.3.2020 do 1.4.2020 z částky 23 123,04 Kč za dobu od 2.4.2020 do 29.4.2020 z částky 23 415,02 Kč za dobu od 30.4.2020 do 27.5.2020 z částky 23 258,19 Kč za dobu od 28.5.2020 do 19.6.2020 z částky 22 894,72 Kč za dobu od 20.6.2020 do 17.8.2020 z částky 22 781,71 Kč za dobu od 18.8.2020 do 20.8.2020 z částky 22 759,11 Kč za dobu od 21.8.2020 do 1.10.2020 z částky 22 765,11 Kč za dobu od 2.10.2020 do 23.10.2020 z částky 22 759,11 Kč za dobu od 24.10.2020 do 23.11.2020 z částky 22 759,11 Kč za dobu od 24.11.2020 do 18.12.2020 z částky 22 774,33 Kč za dobu od 19.12.2020 do 20.1.2021 z částky 23 800,64 Kč za dobu od 21.1.2021 do 18.2.2021 z částky 23 577,62 Kč za dobu od 19.2.2021 do 19.3.2021 z částky 24 717,87 Kč za dobu od 20.3.2021 do 24.3.2021 a z částky 22 342 Kč od 25.3.2021 do zaplacení se zastavuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odůvodnění

1. Shora citovaným rozsudkem uložil soud I. stupně žalovanému, aby zaplatil žalobkyni částku 51 510,57 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 20. 9. 2017 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Zamítl žalobu žalobkyně, jíž se domáhala zaplacení dalších 16 275,43 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8, 05 % ročně od 20. 9. 2017 do zaplacení, pohledávky ve výši 42 502 Kč a úroku za poskytnutí úvěru ve výši 69,34 % ročně z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 20. 9. 2017 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 20. 9. 2017 dosáhne částky 222 156 Kč (výrok II.), a současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Na základě provedeného dokazování ve věci samé soud I. stupně dovodil, že mezi účastníky byla dne 14. 6. 2017 uzavřena smlouva o úvěru, podle které se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni částku 185 130 Kč proti poskytnutému úvěru ve výši 87 000 Kč. Roční úroková míra byla sjednána 96,22 %, roční procentní sazba nákladů na úvěr (RPSN) činila 96,48 % ročně. Žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s úroky z úvěru v dohodnutých 30 měsíčních splátkách po 6 171 Kč, a to počínaje měsícem červencem 2017. Žádnou ze splátek však neuhradil řádně a včas, ocitl se v prodlení, a proto mu žalobkyně zaslala oznámení o zesplatnění úvěru ke dni 18. 9. 2017. Spolu s tím uplatnila žalobkyně vůči žalovanému sankce, mimo aktuální jistinu úvěru v celkové výši 99 878 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 20. 9. 2017 do zaplacení, požadovala zaplatit smluvní pokutu dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 998 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč dle bodu 6.2 smlouvy, a smluvní pokutu dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné částky nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného s její úhradou ve výši 42 502 Kč.

3. Soud I. stupně zkoumal, zda právo, jehož se žalobkyně domáhá, je v souladu se zákonem a ústavním pořádkem a může se mu tak dostat soudní ochrany ve smyslu § 588 odst. 1 o. z., podle kterého je soud povinen i bez návrhu přihlížet k okolnostem, jež mohou vést k rozporu s dobrými mravy či rozporu se zákonem. Konkrétně u závazků z úvěrových smluv tak musí, mimo jiné, zvažovat, zda přiznání úroků a dalších částek, které mají být v souvislosti s úvěrem hrazeny, ve výši, v jaké je žalobkyně požaduje, je v souladu s ujednáním účastníků a dobrými mravy. Přitom odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu České republiky, nálezů sp. zn. I. ÚS 199/11 a III. ÚS 562/12, ze kterých plyne, že ustanovení smlouvy,„ která je formulářově předtištěna, neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci“, …„ postupy, kdy klientům jsou vnucována smluvní ujednání v podobě zajištění bianko směnkou, smluvní pokutou ve výši 30 % nebo 45 % dlužné částky za prodlení s platbou splátek v řádu jednotek týdnů či smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek, je nutno považovat za nepřijatelné a uvedená ujednání označit za neplatná pro jednoznačný rozpor s dobrými mravy“, takže by„ k ochraně takových věřitelů neměla být poskytována soudní ochrana, a to ani v exekučním řízení, neboť ochrana takto nabytých práv stojí zcela mimo účel civilního procesu, respektive mimo základní hodnotový rámec práva jako normativního systému“. Také úvěrová smlouva s úrokem ve výši 79 % ročně a RPSN ve výši 115,32 % ročně (spolu se zajištěním prostřednictvím 2 bianko směnek a souborem sankcí) naplňuje svým obsahem kritéria zjevné nespravedlnosti (nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4084/12). Na základě judikatury Ústavního soudu (nález sp. zn. II. ÚS 3194/18) Nejvyšší soud dovodil, že v případě zcela a naprosto zjevného nesouladu přisouzeného plnění s dobrými mravy v neprospěch spotřebitele není vyloučeno, že již tato okolnost sama o sobě může vést k zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.

4. Závěry této citované judikatury jsou aplikovatelné i na danou věc, neboť se týkají úroků z úvěru či smluvních pokut za prodlení při splácení. Pokud byla smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 14. 6. 2017 sjednána úroková sazba ve výši 96,22 % ročně a roční procentní sazba nákladů (RPSN) byla stanovena na 96,48 %, pak celková částka splatná klientem v případě řádného hrazení úvěru ve výši 87 000 Kč představuje 185 130 Kč, tedy víc než jednonásobek poskytnuté částky. Vedle toho byla sjednána řada dalších sankcí při prodlení klienta, a to náhrada účelných nákladů vzniklých věřiteli v souvislosti s prodlením klienta se splácením kterékoliv částky o více než 15 dní ve výši 200 Kč, smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každé prodlení delší než 30 dní a současně také smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky nové jistiny úvěru, ohledně níž je klient v prodlení. Popsané smluvní povinnosti ve svém součtu zakládají nevýhodný a nevyvážený vztah mezi věřitelem a dlužníkem, a jelikož jsou navíc smluvní ujednání koncipována předem bez reálné možnosti změny ze strany klienta, některá ujednání uvádí úroky a sankce jednou jako denní, jindy jako roční, což komplikuje spotřebiteli orientaci v textu smlouvy a v závazcích, které z ní plynou, pak je namístě uzavřít, že smlouva je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Tuto neplatnost je nutno dovozovat k celé smlouvě, protože v dané věci tvoří jednotlivá ujednání smlouvy provázaný celek.

5. Proto musel soud posoudit závazky stran této neplatné smlouvy podle pravidel bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 1 o. z.). Jelikož žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 87 000 Kč, ze kterých žalovaný uhradil 35 498 40 Kč, je tak povinen zaplatit žalobkyni pouze částku 51 510,57 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně dle § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalovaný byl ve sporu více úspěšný, ovšem žádné náklady mu nevznikly.

6. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání, a to výslovně do zamítavého výroku II. ohledně pohledávky ve výši 38 617,40 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 72 106,86 Kč za dobu od 20.9.2017 do 6.10.2017 z částky 71 106,86 Kč za dobu od 7.10.2017 do 3.10.2018 z částky 69 650,88 Kč za dobu od 4.10.2018 do 1.11.2018 z částky 67 369,23 Kč za dobu od 2.11.2018 do 26.11.2018 z částky 64 617,79 Kč za dobu od 27.11.2018 do 18.12.2018 z částky 62 510,50 Kč za dobu od 19.12.2018 do 21.1.2019 z částky 60 550,13 Kč za dobu od 22.1.2019 do 4.3.2019 z částky 58 183,61 Kč za dobu od 5.3.2019 do 25.3.2019 z částky 56 319,64 Kč za dobu od 26.3.2019 do 24.4.2019 z částky 54 192,52 Kč za dobu od 25.4.2019 do 27.5.2019 z částky 52 625,83 Kč za dobu od 28.5.2019 do 24.6.2019 z částky 49 811,42 Kč za dobu od 25.6.2019 do 29.1.2020 z částky 49 087 Kč za dobu od 30.1.2020 do 4.3.2020 z částky 48 156,40 Kč za dobu od 5.3.2020 do 1.4.2020 z částky 47 486,87 Kč za dobu od 2.4.2020 do 29.4.2020 z částky 46 705,26 Kč za dobu od 30.4.2020 do 27.5.2020 z částky 45 631,67 Kč za dobu od 28.5.2020 do 19.6.2020 z částky 44 714,91 Kč za dobu od 20.6.2020 do 17.8.2020 z částky 44 161,62 Kč za dobu od 18.8.2020 do 20.8.2020 z částky 43 721,34 Kč za dobu od 21.8.2020 do 1.10.2020 z částky 43 303,66 Kč za dobu od 2.10.2020 do 23.10.2020 z částky 42 879,99 Kč za dobu od 24.10.2020 do 23.11.2020 z částky 42 462,31 Kč za dobu od 24.11.2020 do 18.12.2020 z částky 42 044,63 Kč za dobu od 19.12.2020 do 20.1.2021 z částky 42 453,08 Kč za dobu od 21.1.2021 do 18.2.2021 z částky 41 611,73 Kč za dobu od 19.2.2021 do 19.3.2021 z částky 40 993,87 Kč za dobu od 20.3.2021 do 24.3.2021 a z částky 38 617,43 Kč od 25.3.2021 do zaplacení, zaplacení částky 42 502 Kč (zřejmě chybou v psaní uvedeno 45 502 Kč) a úroku ve výši 9,32 % ročně z částky 87 000 Kč od 20.9.2017 do 23.8.2017 z částky 86 730,93 Kč od 24.8.2017 do 6.10.2017 z částky 85 730,93 Kč od 7.10.2017 do 3.10.2018 z částky 84 274,95 Kč od 4.10.2018 do 1.11.2018 z částky 81 993,30 Kč od 2.11.2018 do 26.11.2018 z částky 79 241,86 Kč od 27.11.2018 do 18.12.2018 z částky 77 134,57 Kč od 19.12.2018 do 21.1.2019 z částky 75 174,20 Kč od 22.1.2019 do 4.3.2019 z částky 72 807,68 Kč od 5.3.2019 do 25.3.2019 z částky 70 943,71 Kč od 26.3.2019 do 24.4.2019 z částky 68 816,59 Kč od 25.4.2019 do 27.5.2019 z částky 67 249,90 Kč od 28.5.2019 do 24.6.2019 z částky 64 435,49 Kč od 25.6.2019 do 29.1.2020 z částky 63 711,07 Kč od 30.1.2020 do 4.3.2020 z částky 62 780,47 Kč od 5.3.2020 do 1.4.2020 z částky 62 110,94 Kč od 2.4.2020 do 29.4.2020 z částky 61 329,33 Kč od 30.4.2020 do 27.5.2020 z částky 60 255,74 Kč od 28.5.2020 do 19.6.2020 z částky 59 338,98 Kč od 20.6.2020 do 17.8.2020 z částky 58 785,69 Kč od 18.8.2020 do 20.8.2020 z částky 58 345,41 Kč od 21.8.2020 do 1.10.2020 z částky 57 927,73 Kč od 2.10.2020 do 23.10.2020 z částky 57 504,06 Kč od 24.10.2020 do 23.11.2020 z částky 57 086,38 Kč od 24.11.2020 do 18.12.2020 z částky 56 668,70 Kč od 19.12.2020 do 20.1.2021 z částky 56 235,80 Kč od 21.1.2021 do 18.2.2021 z částky 55 617,94 Kč od 19.2.2021 do 19.3.2021 z částky 54 999,61 od 20.3.2021 do 24.3.2021 a z částky 53 241,50 Kč od 25.3.2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 20.9.2017 dosáhne částky 222 156 Kč. Má za to, že úrok byl sjednán v zákonných limitech a nebyl důvod ho částečně nepřiznat, když je třeba vzít v potaz, že žalobkyně je nebankovním poskytovatelem úvěru, u kterého je třeba zohlednit vyšší rizikovost jejich poskytování (odkaz na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 4. 2018 sp. zn. 8 Co 36/18). Dále upozornila na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, podle kterého má být přihlédnuto k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, a dovozuje, že v daném případě by měl být úrok posuzován se sazbou 24,24 % p. a. (nejvyšší sazba – úročený úvěr z kreditních sazeb v červnu 2017). V porovnání s touto sazbou činila sazba v daném případě 69,34 % p. a., tedy pouze 2,86 násobek nejvyšší úrokové sazby, přičemž za nepřiměřené jsou judikaturou považovány sazby převyšující obvyklou míru až čtyřnásobně. Proto sazba 69,34 % p. a. není nepřiměřená. Dále žalobkyně provádí rozbor problematiky výše úroků z úvěru se zdůrazněním svobodného rozhodnutí stran vstoupit do smluvního vztahu za daných podmínek a s přihlédnutím k prioritě výkladu nezakládajícího neplatnost smlouvy. Zároveň odkazuje na stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl ÚS-st. [číslo], podle kterého ten, kdo se staví k uplatňování svých práv s neomluvitelnou lhostejností, nemůže s úspěchem požadovat jejich ochranu. Dle výkladu ustanovení § 1813 o. z., s odkazem na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 46 Icm 2408/2017, ujednání o konkrétní výši úroku nemůže být nepřiměřeným, když žalovaný byl se sazbou seznámen. Takto by byl věřitel dle § 1793 o. z. neúměrně zkrácen, čehož se žalovaný nedovolal. Ve vztahu k výši úrokové sazby, neplatnost právního jednání samo o sobě nezpůsobuje ve smyslu § 577 o. z. tzv. nezákonné určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, jak dovodil okresní soud. Žalobkyně se svým odvoláním domáhá smluvního úroku pouze co do výše 9,32 % z dlužné částky, který považuje za úrok pod úrovní průměrné výše úroku v rámci nebankovního sektoru. Ohledně smluvních pokut poukázala žalobkyně na jejich sjednání v souladu s § 122 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Nesouhlasí ani se závěrem soudu I. stupně, že z důvodu tvrzené neplatnosti ujednání o smluvním úroku je neplatná celá uzavřená smlouva. V případě úvěrové smlouvy je povinnost platit úroky explicitně vyjádřena v zákoně (§ 2395 a násl. o. z., § 1802 o. z.). Uvedený závěr je možné dovodit z rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 24 Co 106/2019-125 i z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 5 Co 780/2021-100. Navíc občanský zákoník v zásadě zná zejména neplatnost relativní, které se musí druhá strana dovolat (§ 586 o. z.), absolutní neplatnost představuje pouze nejzazší možnost, kde nestačí pouhý nesoulad s dobrými mravy, ale dle § 588 o. z. musí jít o zjevné se příčení dobrým mravům. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek ve smyslu jejího odvolání změnil a současně uložil žalovanému, aby jí nahradil náklady řízení před soudem I. stupně a náklady odvolacího řízení.

7. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil.

8. Odvolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou. Jelikož žaloba byla v odst. II. výroku zamítnuta co do jistiny 16 275,43 Kč se zákonným úrokem z prodlení, bylo odvolání žalobkyně ohledně požadavku na zaplacení 38 617,43 Kč se zákonným úrokem z prodlení podáno ohledně rozdílu v částce 22 342 Kč se zákonným úrokem z prodlení mimo předmět řízení vymezený žalobou (uvedený nesoulad vychází z nesprávného tvrzení žalobkyně v odvolání, že původně požadovala jako zbývající jistinu částku 87 000 Kč). Proto odvolací soud v této části (specifikové v odst. II. výroku tohoto rozsudku) odvolací řízení dle § 104 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř. zastavil pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení. Podle § 212 věty první o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v části výroku II. o částečném zamítnutí žaloby (specifikovaném v odst. I. výroku tohoto rozsudku) a v souvisejícím výroku III. o náhradě nákladů řízení. Rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. o platební povinnosti žalovaného a ve výslovně nenapadené části výroku II. o částečném zamítnutí žaloby nebyl odvoláním dotčen a v této části nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 věta první o. s. ř.).

9. Odvolání žalobkyně není důvodné.

10. Odvolací soud vychází z důkazně podložených skutkových závěrů soudu I. stupně, citovaných i v bodě 2. tohoto odůvodnění. Ostatně žalobkyně proti nim žádné námitky nevznáší, podstata jejího odvolání spočívá v námitkách proti právnímu posouzení věci, zejména proti závěru o rozporu ujednání o výši úroků z úvěru s dobrými mravy. Nicméně těmito námitkami se odvolací soud zabýval v obdobných sporech vedených žalobkyní (srovnej rozhodnutí sp. zn. 15 Co 52/19, 15 Co 49/20, 15 Co 93/2021, 15 Co 258/2021). Jelikož uvedená argumentace žalobkyně v podaném odvolání je obdobná, nemá odvolací soud důvod ničeho na svých závěrech měnit.

11. Pojem dobré mravy zakotvený v § 1 odst. 2 o. z. a § 580 odst. 1 o. z. plní funkci krajního korektivu platnosti právních jednání (v případě, že právní jednání je shledáno souladným se zákonem). S ohledem na tento základní smysl současně platí, že závěr o rozporu s dobrými mravy by měl být výjimečný, takže se uplatní pouze tehdy, pokud je obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu zjevně nepřiměřený či nespravedlivý. Proto pro použití korektivu dobrých mravů dle § 580 odst. 1 o. z. nemůže být významný argument o smluvní volnosti stran při právním jednání (srovnej [příjmení] a kolektiv: Občanský zákoník I., Obecná část § 1 až 654, Komentář, 1. vydání 2014, C.H.Beck, strany 2085 [číslo]). Na posouzení souladu předmětného ujednání s dobrými mravy nemá žádný vliv ust. § 1813 o. z., když nebylo tvrzeno ani dovozováno, že by jakákoliv část smlouvy, včetně části o úroku, byla ve smyslu tohoto ustanovení zakázána a tudíž by se k ní dle § 1815 o. z. nepřihlíželo. Tato zákonná ustanovení nemají přímou vazbu na ust. § 1793 o. z., jak uvádí žalobkyně, což je zřejmé z jejich znění a systémového zařazení v zákoně. Soud I. stupně se tedy správně zabýval neplatností předmětného ujednání (respektive celé smlouvy) pro rozpor s dobrými mravy, jak to vyžaduje § 580 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z.

12. Zejména z judikatury Nejvyššího soudu je zřejmé, že nelze přesně stanovit, jaká výše úroku z úvěru je již nemravná či nepřiměřená, což závisí na konkrétních okolnostech každého smluvního vztahu. Je však možné vyjít z toho, že pokud dohodnutá výše úroku podstatně převyšuje obvyklé úrokové sazby u úvěrů, zpravidla je nepřiměřená a tudíž v rozporu s dobrými mravy (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Z tohoto rozsudku také plyne, že při tomto posouzení nejsou významné skutečnosti týkající se situace dlužníka, který často uzavírá daný typ smlouvy právě pro své tíživé finanční poměry. To však nemůže vést k tomu, aby dlužník kvůli tomu musel poskytovat věřiteli z půjčených prostředků nepřiměřené úroky (v předmětné věci Nejvyšší soud při zjištění o průměrné úrokové míře 9 – 15,5 % ročně, shledal za rozpornou s dobrými mravy výši úroků 60% ročně u půjčky mezi fyzickými osobami splatné do 3 let bez sjednání dalších poplatků či smluvních pokut).

13. Rovněž k problematice posouzení obvyklé výše úroků dle statistických údajů ČNB (databáze [příjmení]) se odvolací soud opakovaně vyjadřoval. V této souvislosti podotýká, že zjištění obvyklých úroků požadovaných za úvěry bankami v místě sídle dlužníka v době uzavření smlouvy je obtížně zjistitelné a zpravidla ne zcela přesné (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 ICdo 45/2013). Ustanovení § 1802 o. z. stanoví, že dlužník má platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Nelze proto přisvědčit argumentaci žalobkyně výší úroků 24,24 % ročně u kreditních karet v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy (jak plyne z tabulky časové řady [příjmení] pro červen 2017 obsažené v odvolání), která je žalobkyní uplatňována pouze proto, že dle databáze [příjmení] je nejvyšším úrokem, ovšem představuje úrok za zcela jiný druh finančního produktu a neodpovídá charakteru uzavřené úvěrové smlouvy. V tomto smyslu je nutné také vykládat již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 a z něho vyplývající přihlédnutí k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů a půjček (názor žalobkyně by znamenal, že bez ohledu na druh posuzovaného finančního produktu by vždy byla použita stejná nejvyšší sazba úroků). Ostatně i žalobkyně se v rámci odvolání domáhá přiznání úroku z úvěru ve výši 9,32 % ročně (odpovídajícího dle tabulky [příjmení] v odvolání úrokové sazbě korunových úvěrů poskytnutých domácnostem v ČR na spotřebu), který tak lze považovat za úrok obvyklý.

14. Pokud tedy v daném případě sjednaná úroková sazba z úvěru ve výši 96,22 % ročně více než desetinásobně převyšuje obvyklou úrokovou míru, dospěl soud I. stupně ke správnému závěru, že takové ujednání je v rozporu s dobrými mravy. Pakliže by bylo neplatné pouze smluvní ujednání o úrocích, byla by úvěrová smlouva ve zbývajícím rozsahu platná a žalobkyni (jak argumentovala i odvolání) by náležel úrok ve výši obvyklé ve smyslu § 1802 o. z. (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 3516/2009 či rozhodnutí odvolacích soudů citovaná v odvolání). Nicméně jiné následky nastanou v případě, že úvěrová smlouva bude neplatná jako celek.

15. Učinil-li v daném případě soud I. stupně závěr o absolutní neplatnosti celé smlouvy o spotřebitelském úvěru pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o. z., neomezil se při tomto hodnocení pouze na smluvní ujednání o úrocích, nýbrž posuzoval (a to zcela správně) soulad celého obsahu smlouvy s korektivem dobrých mravů. Takový postup odpovídá soudní praxi (především v exekučním řízení), která již mnoho let tuto problematiku řešila u smluv o spotřebitelských úvěrech, které poskytují nebankovní instituce (viz podrobná citace rozhodnutí Ústavního a Nejvyššího soudu v bodě 6. odůvodnění napadeného rozhodnutí), a to se závěrem, že v případě zcela a naprosto zjevného nesouladu přisouzeného plnění s dobrými mravy v neprospěch spotřebitele není vyloučeno, že již tato okolnost sama o sobě může vést k zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., a to bez ohledu na pasivitu dlužníka, s tím, že další okolnosti se stávají podružnými; přitom šlo o případy, kde se RPSN pohybovala od 94,98 % po 148,17 %, kde dlužník měl při splatnosti v průměru 3 až 4 roky zaplatit 2x až 3x víc, než byla poskytnutá částka, jejíž zaplacení bylo zajištěno i několika smluvními pokutami, denní i jednorázovými. Popsané závěry jsou plně aplikovatelné i na projednávanou věc, neboť je vhodné a účelné, aby se posouzení platnosti spotřebitelských smluv o úvěru přesunulo už do řízení nalézacího, jež je svou podstatou určeno k tomu, aby v něm byly posouzeny všechny relevantní aspekty hmotného práva.

16. Odvolací soud proto zcela odkazuje na odůvodnění (zejména bod 8.) napadeného rozsudku I. stupně, který přesvědčivě na základě konkrétního obsahu účastníky uzavřené smlouvy (úroková sazba z úvěru 96,22 % ročně, RPSN 96,48 %, vrácení částky 185 130 Kč i při řádném splácení poskytnutého úvěru 87 000 Kč, sankce při prodlení v čl. 6 – smluvní pokuta, čl. 6 – náhrada nákladů a čl. 6 – další smluvní pokuta po zesplatnění úvěru, sjednaná z nové jistiny tvořené vedle vlastní dlužné jistiny i úroky z úvěru do zesplatnění), důvodně uzavřel, že smlouvu jako celek (s ohledem na provázanost jednotlivých ujednání - § 576 o. z.) je pro rozpor s dobrými mravy neplatná (§ 580 odst. 1 a § 588 o. z.). Při takovém závěru nemůže obstát názor žalobkyně, že jí mají náležet úroky alespoň v obvyklé výši dle § 1802 o. z., neboť toto ustanovení nelze při neplatnosti celé úvěrové smlouvy aplikovat.

17. Za této situace soud I. stupně správně posoudil žalobkyní uplatněný nárok podle zásad o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a § 2993 o. z. – právo žalobkyně na vrácení toho, co plnila) a jelikož žalovaným byla žalobkyni uhrazena z poskytnutého plnění 87 000 Kč částka 35 498,43 Kč, přiznal žalobkyni důvodně pouze neuhrazenou část ve výši 51 510,57 Kč se zákonným úrokem z prodlení a ve zbytku žalobu zamítl. Proto odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadené části výroku II. dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

18. S ohledem na částečné zastavení odvolacího řízení rozhodoval odvolací soud podle § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Žalobkyně v řízení před soudem I. stupně uspěla pouze zčásti (méně než v polovině žalobní jistiny), tudíž právo na poměrnou náhradu nákladů zde vzniklo žalovanému. Se svým odvoláním žalobkyně neuspěla, navíc řízení o části jejího odvolání bylo z důvodu neodstranitelného nedostatku podmínky řízení zastaveno (procesní zavinění žalobkyně), tudíž i za tuto část řízení vzniklo právo na náhradu nákladů žalovanému. Ten však v souvislosti s celým řízením žádné náklady nevynaložil, proto odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.