15 Co 235/2024 - 94

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Jana Rýznara a Mgr. Karly Nekolové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem[Anonymizováno][Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] o zaplacení částky 76 147,21 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově, ze dne 13. 8. 2024, č. j. 108 C 122/2024-41 takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I.: a) co do částky 33 720 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 33 720 Kč za dobu od 9. 8. 2022 do zaplacení a co do částky 562 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 562 Kč za dobu od 1. 9. 2022 do zaplacení mění následovně: Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 33 720 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 33 720 Kč za dobu od 9. 8. 2022 do zaplacení a částku 562 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 562 Kč za dobu od 1. 9. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. b) ve zbývajícím rozsahu potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Okresní soud v záhlaví označeným rozsudkem žalobu, kterou se domáhala žalobkyně zaplacení částky 76 147,21 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky za dobu od 9. 8. 2022 do zaplacení, v celém rozsahu zamítl (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

2. Okresní soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že mezi účastníky byla ve smyslu § 2316 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), uzavřena smlouva o podnikatelském nájmu věcí movitých, žalovaný porušil smluvní povinnost vrátit po skončení nájmu žalobkyni pronajaté věci, dostal se dle § 2319 odst. 2 o. z. do prodlení s vrácením věcí a byl povinen zaplatit žalobkyni nájemné, které za nevrácení věcí v době od 2. 6. 2022 do 1. 8. 2022 činí částku 34 282 Kč. Okresní soud nárok na zaplacení nájemného ve výši 34 282 Kč zamítl z důvodu, že žalobkyně neprokázala, že by nastala splatnost nájemného. Okresní soud žalobu zamítl i ohledně druhého uplatněného nároku na náhradu škody ve výši 41 865,21 Kč. Zdůraznil, že předpokladem úspěšnosti uplatněného nároku na náhradu škody je, že v řízení bude tvrzeno a prokázáno porušení povinnosti žalovaného, vznik škody v konkrétní výši a příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného a vznikem škody. Následně uzavřel, že žalobkyně v řízení neposkytla soudu žádná tvrzení o tom, z čeho dovozuje, že jí nevrácením pronajatých movitých věcí dle výše uvedené smlouvy byla způsobena škoda právě v žalované výši. Faktura společnosti [Anonymizováno] je v anglickém jazyce a nelze proto mít za to, že se jedná o věci, za které požaduje žalobkyně náhradu škody. I kdyby však bylo zřejmé, že jde o tytéž věci, pak fakturou je účtována hodnota těchto věcí ve stavu, který o více než dva roky předchází době, kdy byly věci pronajaty žalovanému. Žalobkyně neposkytla jakákoliv tvrzení a důkazní návrhy týkající se stavu, stáří, stupně opotřebení či funkčnosti pronajatých věcí. Má-li být žalovaná náhrada škody náhradou toho, oč se zmenšil v důsledku chování žalovaného majetek žalobkyně, je nutno tvrdit a prokázat také okolnosti svědčící o tom, že majetek žalobkyně se zmenšil o hodnotu věcí majících právě žalovanou hodnotu. Taková tvrzení však nebyla soudu poskytnuta a důkazní návrhy nebyly navrženy. Žalobkyně se k jednání okresního soudu nedostavila, čímž se vzdala možnosti být okresním soudem poučena o povinnosti doplnit skutková tvrzení a důkazní návrhy dle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Ani skutečnost, že žalovaný byl v řízení pasivní, nezbavuje žalobkyni povinnosti tvrdit rozhodné okolnosti a tyto prokázat.

3. Žalobkyně podala proti rozsudku v jeho plném rozsahu včasné odvolání s návrhem, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl v plném rozsahu, případně, aby rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Namítala, že nesprávným postupem soudu jí nebylo umožněno doplnit skutková tvrzení a důkazní návrhy. Namítala, že jednání bylo nařízeno na 13. 8. 2024, žalobkyně požádala dne 10. 7. 2024 pro případ, že nebude možno žalobě vyhovět, o odročení jednání z důvodu kolize s jiným jednáním, následně však neobdržela od soudu žádnou reakci na svou žádost o odročení, z aplikace InfoSoud zjistila, že jednání bylo z 13. 8. 2024 odročeno na 15. 8. 2024, aniž by obdržela předvolání, a později byla informace o jednání 15. 8. 2024 z aplikace změněna s poznámkou „jednání zrušeno“ a jednání proběhlo v původním termínu dne 13. 8. 2024. Žalobkyně nesouhlasila se závěrem okresního soudu, že neprokázala splatnost nájemného, namítala a nově tvrdila, že žalovanému zaslala fakturu na nájemné ve výši 34 282 Kč e-mailem dne 9. 8. 2022, a to na adresu [e-mail], k prokázání svého tvrzení označila nový důkaz, a to výstup ze své interní evidence. K nároku na náhradu škody namítala, že doložená faktura je sice v anglickém jazyce, ale na této faktuře žalobkyně žlutě vyznačila komponenty lešení, které nebyly vráceny a za které žalobkyně požaduje náhradu škody. Skutečnost, že je faktura v anglickém jazyce, ještě neznamená, že by obsah faktury nebyl srozumitelný, a že by tuto listinu nebylo možno provést jako důkaz i bez překladu do českého jazyka (odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2016, sp. zn. 23 Cdo 1656/2015). Označené položky ve faktuře činí cenu 1 520,16 EUR, což při přepočtu dle kurzu ČNB ke dni 3. 4. 2020 činí 41 865,21 Kč. Dále nově tvrdila, že předmětem nájmu byly kovové tyče a kovové rámy, které nepodléhají opotřebení, a proto nebyla uplatněna žádná amortizace a žalobkyně požaduje na náhradě škody pořizovací cenu pronajatých věcí.

4. Vyjádření žalovaného k odvolání žalobkyně nebylo podáno.

5. Odvolací soud hodnotí odvolání žalobkyně jako včasné, přípustné, podané osobou subjektivně legitimovanou.

6. Odvolací soud proto k odvolání žalobkyně přezkoumal rozsudek okresního soudu v plném rozsahu, a to včetně řízení vydání rozsudku předcházejícího. Při přezkumu postupoval dle § 212a odst. 1, 2, 3 a 5 o. s. ř. Vady uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř. odvolací soud neshledal, jejich existenci pak nenamítali ani účastníci řízení. Odvolací soud pak dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné jen zčásti, a proto byly zčásti splněny podmínky pro změnu rozsudku dle § 220 o. s. ř., a zčásti byly splněny podmínky pro jeho potvrzení dle § 219 o. s. ř.

7. Z dosavadního obsahu spisu se podává, že v řízení zahájeném dne 10. 4. 2024 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 76 147,21 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 9. 8. 2022 do zaplacení. V žalobě uplatnila dva nároky, nárok na dlužné nájemné ve výši 34 282 Kč a nárok na náhradu škody za nevrácené pronajaté věci ve výši 41 865,21 Kč. Skutkově tvrdila, že s žalovaným uzavřela dne 31. 5. 2022 písemnou smlouvu o podnikatelském nájmu věcí movitých, na základě této smlouvy pronajala žalovanému movité věci, jejichž druh, počet kusů a název a číslo položky (dále jen „předmět nájmu“) uvedla v žalobě, a to na dobu od 31. 5. 2022 do 1. 6. 2022. Žalovanému předmět nájmu předala výdejkou dne 31. 5. 2022, žalovaný měl předmět nájmu vrátit dne 1. 6. 2022, tento nevrátil žalobkyni ani po výzvě ze dne 20. 7. 2022. Žalobkyně se jednak domáhá zaplacení dlužného nájemného dle § 2319 o. z. ve výši 34 282 Kč, a to za dobu od 2. 6. 2022 do 1. 8. 2022, tj. celkem za 61 dní, denně nájemné činí 562 Kč, nájemné vyúčtovala žalovanému fa. č. [Anonymizováno] ze dne 8. 8. 2022 se splatností 8. 8. 2022. K nároku na náhradu škody ve výši 41 865,21 Kč tvrdila, že škoda na jejím majetku vznikla tím, že žalovaný porušil smluvní povinnost vrátit žalobkyni věci, které si pronajal. K výši škody žalobkyně tvrdila, že její výše je prokázána fakturou č. [Anonymizováno] ze dne 3. 4. 2020 vystavenou dodavatelem [Anonymizováno], na které jsou vyznačeny žlutě předmětné položky. Žalovaný ničeho nezaplatil, a to ani po předžalobní výzvě ze dne 15. 11. 2022, a proto se žalobkyně domáhá zaplacení těchto částek žalobou. Žalobkyně v žalobě označila důkazy k prokázání svých tvrzení, a to smlouvu o podnikatelském nájmu včetně výdejky ze dne 31. 5. 2022, cizojazyčnou fakturu č. [Anonymizováno] dodavatele věcí, fa. č. [Anonymizováno], kterou žalobkyně účtovala žalovanému škodu a nájemné, fotokopii obálky o zaslání faktury, výzvu k úhradě ze dne 15. 11. 2022 včetně kopie poštovní obálky. Všechny žalobkyní označené důkazy žalobkyně v kopii přiložila k žalobě. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Okresní soud nařídil k projednání žaloby jednání na 13. 8. 2024, k jednání předvolal vzorem 24 o. s. ř. zástupce žalobkyně a vzorem 19 o. s. ř. žalovaného, kterému připojil i žalobu, předvolání zástupce žalobkyně převzal 4. 7. 2024, žalovanému bylo doručováno na adresu trvalého bydliště zapsaného v centrální evidenci obyvatel a bylo mu doručeno náhradním způsobem, tj. desátým dnem ode dne uložení zásilky do vlastních rukou na poště. Dne 10. 7. 2024 se z jednání omluvil zástupce žalobkyně z důvodu kolize s jiným jednáním (kolizi doložil), dále uvedl, že pro případ, že by nebylo možno žalobě zcela vyhovět, žádá o odročení jednání. Okresní soud dne 13. 8. 2024 ve věci jednal v nepřítomnosti účastníků či zástupců, přečetl žalobu, provedl k důkazu listiny předložené a navržené žalobkyní, a rozhodl v záhlaví označeným rozsudkem, kterým žalobu v celém rozsahu zamítl a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

8. Odvolací soud odkazuje na skutková zjištění učiněná okresním soudem z provedených důkazů, tato považuje za správná.

9. Odvolací soud doplnil dokazování úředním překladem cizojazyčné listiny – faktury č. [Anonymizováno]. Tato listina není novým důkazem, který by byl v odvolacím řízení nepřípustný, nový důkaz z této listiny nečiní jen to, že byl doložen úřední překlad této listiny. Tento důkaz (faktura) byl označen již v žalobě, okresní soud, pokud trval na tom, aby byla předložena listina opatřená úředním překladem do jazyka českého, měl k tomu žalobkyni vyzvat, neboť soud je povinen dle § 114a odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. zajistit, aby bylo možno při jednání provést potřebné důkazy a k tomu je povinen učinit potřebná vhodná opatření, kdy vhodným opatřením je v tomto případě výzva na účastníka k doložení úředního překladu.

10. Odvolací soud vyzval žalobkyni, aby cizojazyčnou listinu předložila přetlumočenou do jazyka českého, a následně tento důkaz provedl. Z tohoto důkazu odvolací soud zjistil, že na této listině je uvedeno, že se jedná o fakturu č. [Anonymizováno], kterou vystavila zahraniční společnost [Anonymizováno] na žalobkyni, ve faktuře jsou uvedeny jednotlivé fakturované položky, a to vždy počtem kusů, číselným popisem položky, dále slovním popisem položky, cenou za kus brutto, % slevou, částkou za kus a celkově účtovanou částkou za položku a celkový počet kusů, přičemž celkem za všechny položky je účtována cena 8 588,52 EUR s platbou do 14 dnů. Na faktuře jsou ručně (žalobkyní) zvýrazněny položky, a to horizontální tyč 2,50 m, diagonální tyč 2,50 m, příčky 1–7, horizontální/diagonální tyč 2,50 m x 1,30 m, podlážka s průlezem 2,50 m, syntetický materiál 750 kg, zajišťovací kolík, výsuvná vzpěra – velká, rám – 8 příček, úzký 2,00 a 0,70 m, rám, zábradlí, 2 příčky 1,00 a 0,70 m.

11. Odvolací soud sdílí závěr okresního soudu, že mezi účastníky byla uzavřena platná smlouva o podnikatelském nájmu movitých věcí dle § 2316 a násl. o. z., žalobkyně jako pronajímatelka a podnikatelka pronajala žalovanému konkrétně specifikované movité věci, které byly ve smlouvě co do druhu a počtu kusů přesně označeny, rovněž zde byla uvedena výše nájemného za jednotlivý kus a za den. Nájem byl sjednán na dobu určitou od 31. 5. 2022 od 10:59 hodin do 1. 6. 2022 10:59 hodin. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni za pronájem nájemné, výše nájemného byla ve smlouvě přímo dohodnuta tak, že byla uvedena u každé jednotlivé movité věci zvlášť s tím, že v souhrnu činilo nájemné za všechny pronajaté movité věci 562 Kč za jeden den. Součástí obsahu nájemní smlouvy byly v čl. IV. uvedené základní podmínky podnikatelského pronájmu stavební mechanizace a příslušenství. V čl. IV. odst. 1 smlouvy bylo ujednáno, že nájemce je povinen zaplatit za užívání nájemné.

12. Okresní soud rovněž správně dovodil, že bylo prokázáno, že žalovanému byly přenechány k užívání dle nájemní smlouvy předmětné movité věci. Rovněž výdejkou bylo prokázáno, že žalovaný předmět nájmu převzal dne 31. 5. 2022 v 11:02 hodin. Zároveň z čl. III. nájemní smlouvy plyne, že podpisem smlouvy žalovaný potvrzuje, že předmět nájmu převzal bez závad a plně funkční. Předmět nájmu měl žalovaný vrátit žalobkyni do 1. 6. 2022 do 10:59 hodin. Žalobkyně tvrdila, že jí předmět nájmu předán zpět nebyl. Žalovaný opak netvrdil, přičemž bylo na žalovaném, aby případně tvrdil a prokázal, zda a kdy došlo k vrácení věcí žalobkyni. Za této situace okresní soud správně dovodil, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný svou povinnost vrátit předmět pronájmu pronajímateli dne 1. 6. 2022 do 10:59 hodin, či kdykoliv později, splnil. Za této situace se uplatní § 2319 odst. 2 o. z., který stanoví, že nájemce platí nájemné do doby, dokud je v prodlení s vrácením věci. Žalobkyně požadovala nájemné za dobu od 2. 6. 2022 do 1. 8. 2022 ve výši 34 282 Kč, po tuto dobu byl žalovaný v prodlení s vrácením pronajatých věcí žalobkyni. Okresní soud správně dovodil, že žalobkyni nárok na toto nájemné dle § 2319 odst. 2 o. z. vznikl, neboť žalovaný je v prodlení s vrácením předmětu pronájmu žalobkyni, a proto je povinen platit nájemné po celou dobu svého prodlení s vrácením věcí.

13. Okresní soud následně dovodil, že nárok na nájemné ve výši 34 282 Kč není splatný, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by tento jí uplatněný nárok se stal ke dni rozhodnutí soudu splatným. Tento právní závěr okresního soudu odvolací soud nepovažuje za správný.

14. Splatnost nájemného nepatří mezi obligatorní náležitosti smlouvy o nájmu, a to ani nájmu, ani smlouvy o podnikatelském nájmu věcí movitých. Jelikož mezi účastníky nebyla splatnost nájemného ve smlouvě ujednána, uplatní se obecné ustanovení § 2218 o. z., které dispozitivně stanoví, že nájemné je splatné měsíčně pozadu, což znamená, že je nutno zaplatit nájemné do konce kalendářního měsíce, v němž nájemce předmět nájmu užívá. K navození splatnosti nájemného proto nebylo potřeba výzvy dle § 1958 odst. 2 o. z., jak dovozoval okresní soud, neboť se přednostně uplatní dispozitivní obecná úprava splatnosti nájemného v § 2218 o. z., která je plně aplikovatelná i na podnikatelský nájem movitých věcí.

15. Žalovaný se dostal do prodlení s vrácením věci již dnem 1. 6. 2022 v 11:00 hodin, žalobkyně požaduje nájemné za dobu od 2. 6. 2022 do 1. 8. 2022, toto nájemné jí dle § 2319 odst. 2 o. z. náleží. Za jeden činilo nájemné v ujednané výši 562 Kč, jedná se celkem o 61 dní, 61 x 562 Kč činí na nájemném částku 34 282 Kč. Nájemné za červen 2022 (29 dní x 562 činí 16 298 Kč) bylo splatné 30. 6. 2022, nájemné za červenec 2022 (31 dní x 562 činí 17 422 Kč) bylo splatné 31. 7. 2022 a nájemné za srpen 2022 (jeden den 1. 8. 2022 činí 562 Kč) bylo splatné 31. 8. 2022. S nájemným za červen 2022 se dostal žalovaný do prodlení dnem 1. 7. 2022, s nájemným za červenec 2022 se dostal do prodlení 1. 8. 2022 a s nájemným za srpen 2022 se žalovaný dostal do prodlení dnem 1. 9. 2022. Zákonná sazba úroku z prodlení za prodlení s částkou 34 282 Kč činila 15 % ročně dle nařízení vlády č. 315/2013 Sb.

16. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu ohledně dlužného nájemného dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil a žalobě v tomto rozsahu vyhověl pouze s tím rozdílem, že úrok z prodlení u nájemného za měsíc srpen 2022 žalobkyni přiznal až od 1. 9. 2022 (když splatnost nájemného za měsíc srpen 2022 nastala teprve k 31. 8. 2022 dle § 2218 o. z.) a nikoliv od žalobkyní požadovaného data 9. 8. 2022, kdy nájemné za měsíc srpen 2022 ještě nebylo splatné.

17. Ohledně druhého žalobkyní uplatněného nároku na náhradu škody za nevrácené věci ve výši 41 865,21 Kč odvolací soud okresním soudem přijaté závěry plně sdílí a rozsudek ohledně tohoto nároku jako ve výroku věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

18. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovaný vskutku porušil smluvní povinnost vrátit pronajatou věc, a proto žalovaný dle § 2913 o. z. odpovídá žalobkyni za škodu z toho vzniklou. Žalobkyně má nárok na náhradu škody ve výši, o kterou se snížil její majetek. Nepochybně žalobkyně řádně tvrdila a prokázala, že žalovaný porušil smluvní povinnost, dále prokázala, že jí v důsledku toho nepochybně vznikla škoda, neboť se nížil její majetek o obvyklou cenu věcí, které žalovaný měl žalobkyni vrátit a nevrátil. Rovněž není pochyb, že je dána mezi porušením smluvní povinnosti žalovaného vrátit věci a vznikem škody příčinná souvislost. Odvolací soud plně sdílí závěr okresního soudu, že žalobkyně v řízení neprokázala výši vzniklé škody. Žalobkyni náleží nárok na náhradu škody odpovídající obvyklé tržní ceně předmětných nevrácených věcí, ovšem s přihlédnutím k technickému stavu a opotřebení ke dni vzniku nároku na náhradu škody, když je zcela zřejmé, že se nejednalo o věci nové. Žalobkyně výši škody prokazovala pouze fakturou č. [Anonymizováno] ze dne 3. 4. 2020, o níž tvrdila, že předmětné věci touto fakturu zakoupila. Odvolací soud souhlasí s okresním soudem v závěru, že předmětná faktura je z dubna 2020, přičemž vyjadřuje pořizovací cenu, za kterou věci koupila žalobkyně v dubnu 2020, tato pořizovací cena věcí nevyjadřuje obvyklou tržní cenu předmětných věcí ke dni vzniku škody, tj. ke dni, kdy vznikla žalovanému povinnost vrátit pronajaté věci žalobkyni. Cenu obvyklou (obecnou, tržní) představuje cena, za kterou lze v daném místě a čase pořídit náhradní věc stejných kvalit. U věci nikoli nové, případně opotřebované, je při stanovení výše způsobené škody třeba přihlédnout k obvyklé ceně věci v době jejího poškození a k rozsahu poškození (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2001, sp. zn. 25 Cdo 347/2000, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2002, sp. zn. 25 Cdo 2575/2000).

19. Pořizovací cena věcí tedy nic nevypovídá o tom, jaká byla tržní obvyklá cena předmětných věcí ke dni 1. 6. 2022, tj. o více než dva roky poté, co věci žalobkyně pořídila, nadto, když se žalobkyně zabývá pronajímáním věcí a na náhradě škody požadovala škodu rovnající se dva roky staré pořizovací ceně věcí. Pokud v odvolání namítá, že u lešení nedochází k opotřebení, pak se jednak jedná o nepřípustně v odvolacím řízení snesené nové tvrzení, nadto je obecně známo, že při používání movitých věcí dochází vždy k jejich opotřebení, a to není jen jejich užíváním, ale také povětrnostními vlivy (pokud šlo o lešení, které je zpravidla při používání ve venkovním prostoru vystaveno povětrnostním podmínkám). Okresní soud správně dovodil, že žalobkyně v řízení neprokázala výši škody, tj. neprokázala obvyklou tržní cenu předmětných věcí ke dni vzniku škody, tj. ke dni 1. 6. 2022, tj. za jakou cenu by bylo lze věci stejného stavu, druhu, opotřebení a stáří zakoupit. Břemeno tvrzení (o opotřebení věcí, jejich stavu atd.) a břemeno důkazní v tomto směru plně tíží žalobkyni, tato se však k jednání, které bylo okresním soudem řádně nařízeno, a k němuž byla řádně předvolána, nedostavila, žádné důkazy k prokázání výše škody (mimo fakturu z 3. 4. 2020) neoznačila. S ohledem na nepřítomnost žalobkyně u jednání okresní soud nemohl žalobkyni dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o tom, že neunáší břemeno tvrzení a důkazní ohledně výše škody, řádně poučit, neboť ustanovení § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř., jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (srovnej například usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).

20. Namítala-li žalobkyně v odvolání, že žádala o odročení jednání a okresní soud pochybil, pokud žalobkyni nevyhověl a ani ji o výsledku její žádosti neinformoval, pak ani tato odvolací námitka není důvodná. Jak uvedeno výše, z obsahu spisu plyne, že jednání bylo řádně nařízeno na 13. 8. 2024, žalobkyně se z jednání pouze omluvila, žádost o odročení (která je procesním úkonem účastníka) podala pouze podmíněně, tj. pouze pro ten případ, kdy by okresní soud žalobě zcela nevyhověl. V souladu s § 41a odst. 2 o. s. ř. se k úkonu účastníka, který je vázán na splnění podmínky, nepřihlíží. Pokud se k úkonu nepřihlíží, nastává stav, jako by vůbec tento úkon nebyl učiněn. Tedy odvolací soud uzavírá, že žalobkyně žádnou žádost o odročení jednání, k níž by bylo možno přihlížet, nepodala, neboť se jednalo o podmíněný procesní úkon. Žalobkyně se tedy z jednání pouze omluvila, omluva sama o sobě v sobě nezahrnuje žádost o odročení jednání. Okresní soud proto nepochybil, pokud jednal v nepřítomnosti žalobkyně či jejího zástupce, neboť byly splněny všechny podmínky pro jednání v nepřítomnosti žalobkyně dle § 101 odst. 3 o. s. ř.

21. Ani další odvolací námitky žalobkyně nejsou důvodné. Aplikace InfoSoud není pro otázku, zda byl účastník k jednání řádně předvolán, vůbec rozhodující, rozhodující je, kdy a zda je účastník k jednání soudem řádně předvolán, přičemž se tak neděje prostřednictvím této aplikace. Žalobkyně namítala, že v aplikaci InfoSoud se objevila chvíli informace, že je jednání přenařízeno na 15. 8. 2024. Faktem však je, že žalobkyně obdržela od soudu pouze jedno předvolání, a to na termín 13. 8. 2024, přičemž z konání tohoto jednání se omluvila, o odročení nežádala, žádné další předvolání ani informaci od soudu o přenařízení jednání nikdy neobdržela a ani jí nebylo soudem zasláno, nemohla mít jakékoliv pochybnosti o tom, kdy a kde se jednání koná. Měla-li přesto žalobkyně jakékoliv pochybnosti, měla a mohla je sama rozptýlit učiněním dotazu na okresní soud. Namítá-li dále, že jí okresní soud nesdělil, jak s její žádostí o odročení jednání naložil, pak jednak jak vyloženo výše, k žádosti o odročení se dle § 41a odst. 2 o. s. ř. jako k podmíněnému úkonu nepřihlíželo, a proto se okresní soud neměl ani k čemu vyjadřovat. Nadto je judikaturou soudů vyšších stupňů obecně zastáván názor, že každý žadatel o odročení jednání se sám má informovat o tom, jak bylo s jeho žádostí naloženo, zejména je-li žadatelem advokát. V tomto směru lze například odkázat na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 68/97, na který rovněž navazuje například usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 10. 2011, sp. zn. I. ÚS 2069/2011. V těchto rozhodnutích Ústavní soud výslovně zdůraznil, že v případech, kdy zástupce žádá soud, aby již nařízené jednání přeložil na jiný termín, není věcí obecného soudu – pokud uváděné důvody neshledá dostatečně závažnými – aby o svém odmítavém stanovisku k takové žádosti žadatele uvědomoval; i v takovém případě je věcí zástupce, zejména je-li jím advokát, aby se sám a zavčas o osudu své žádosti přesvědčil a stanovisku obecného soudu přizpůsobil režim svého pracovního dne.

22. S ohledem na to, že odvolací soud částečně měnil rozsudek okresního soudu, byl povinen v souladu s § 224 odst. 2 o. s. ř. rozhodnout originárně i o náhradě nákladů prvostupňového řízení. Žalovaný byl v řízení procesně úspěšnější nežli žalobkyně, a proto mu vzniklo dle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na poměrnou náhradu nákladů řízení, žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, a proto odvolací soud rozhodl, jak ve výroku ad II. tohoto rozsudku uvedeno.

23. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn shodně jako výrok o náhradě prvostupňových nákladů řízení.

24. Lhůta k plnění je stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení