15 Co 275/2021- 1089

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Karly Nekolové a Mgr. Jana Rýznara ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] sídlem [adresa] zastoupeného advokátkou [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa], [PSČ] [obec] zastoupená advokátkou [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 3. 2021, č. j. 22 C 77/2014-926, ve znění opravného usnesení ze dne 4. 5. 2021, č. j. 22 C 77/2014-962, takto:

Výrok

I. Řízení o odvolání žalované proti výroku IV. rozsudku okresního soudu se zastavuje.

II. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I.: a) co do částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení mění následovně: Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení, se zamítá. b) ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení, potvrzuje.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku [částka] k rukám zástupkyně žalobce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě na náhradu nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě na náhradu nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na poměrnou náhradu nákladů odvolacího řízení v rozsahu 44 % částku [částka], k rukám zástupkyně žalobce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení (výrok I.), uložil žalované náhradu nákladů řízení žalobci v částce [částka] (výrok II.) a zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě na náhradě nákladů řízení částku [částka] (výrok III.), současně okresní soud rozhodl, že znalkyně [titul] [jméno] [příjmení] je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku [částka] (výrok IV.).

2. Proti tomuto rozsudku, a to proti všem jeho výrokům, podala žalovaná včasné odvolání, jímž se domáhala změny rozsudku tak, že se žaloba v celém rozsahu zamítá. Okresnímu soudu vytýkala, že se při svém rozhodování podrobně zabýval všemi tvrzeními a důkazy předloženými žalobcem, avšak s procesním stanoviskem žalované se nevyrovnal. Veškerá tvrzení žalované prohlásil za nevěrohodná, stejně jako nevěrohodné vyhodnotil svědky vypovídající v její prospěch. Zdůraznila, že přijaté plnění bylo vyplaceno na základě platné mandátní smlouvy uzavřené dne [datum]. Pokud žalobce i okresní soud právní posouzení věci založili na ust. § 571 odst. 2 obch. zák., pak z tohoto ustanovení nelze v žádném případě dovodit, že pokud by zpětně došlo ke zjištění, že činnost podle mandátní smlouvy nebyla řádně vykonávaná, zanikl by nárok na úplatu. Zdůraznila, že pokud bylo žalované plněno na základě smlouvy, která je bezesporu právním důvodem a není neplatná, a současně tento právní důvod neodpadl, natož aby se jednalo o plnění z nepoctivých zdrojů, žalovaná se na úkor žalobce nemohla bezdůvodně obohatit. Nárok žalobce mohl být posuzován pouze z titulu případného vadného plnění, když vznik jakékoliv škody ze strany žalované žalobce zcela odmítl, takový nárok žalobce v řízení nebyl uplatněn. Za zcela nehospodárný a nelogický žalovaná označila postup žalobce při hodnocení správnosti žalovanou provedeného účetnictví. Odkázala na závěry všech odborných vyjádření a zpráv, jakož i znaleckých posudků vypracovaných v průběhu řízení, z nichž vyplynulo, že pokud byly v účetnictví žalobce zkonstatovány nějaké chyby, pak tyto mohly být řádně žalovanou odstraněny, pokud by o to byla požádána a bylo jí to umožněno. Poukázala na skutečnost, že plnění poskytované žalovanou žalobci podle předmětné mandátní smlouvy nebylo nikdy reklamováno a žalovaná nebyla vyzvána k opravě nedostatků a chyb v účetnictví. Kdyby žalobce žalovanou k opravě chyb vyzval, žalovaná by to učinila. Žalobce však zcela neuváženě zadal vypracování rekonstrukce účetnictví za částku [částka]. Postupoval tedy zcela neekonomicky a účelně zmařil jakékoliv mimosoudní racionální vyřešení věci. Žalované byly vady plnění vytknuty reálně až podanou žalobou po provedené rekonstrukci účetnictví, tedy za situace, kdy oprava již nebyla možná. Nadto žalovaná poukázala na to, že zák. č. 563/1991 Sb. o účetnictví pojem rekonstrukce účetnictví vůbec neobsahuje. Opravy chyb minulých účetních období se zaúčtují v období zjištění, vše tedy svědčí pouze pro opravu formálních nedostatků zjištěných auditem. Dle žalované se soud neměl v tomto řízení zabývat rokem [rok], jehož účetní závěrka byla písemně schválena. Záporný výrok znalkyně [příjmení] se týká pouze let [rok] a [rok]. Pokud pak jde o rok [rok], plnění za daný rok již bylo předmětem pravomocného rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4, č. j. [číslo jednací], a Městského soudu v Praze, č. j. [číslo jednací], kterým bylo žalobci uloženo zaplatit žalované plnění za práci provedenou podle totožné mandátní smlouvy. Dovolání žalobce proti tomuto rozhodnutí pak bylo Nejvyšším soudem odmítnuto. Zdůraznila, že podle mandátní smlouvy neprováděla pro žalobce pouze účetnictví, ale i další významné činnosti, proti kterým žalobce neměl zpočátku žádné připomínky. Bylo tedy nutno hodnotit celkový rozsah plnění žalované, nikoliv pouze jeho část. Opětovně poukázala na to, že účetní chyby v žádném případě žalobci nezpůsobily finanční ztráty. Po rekonstrukci účetnictví nebylo měněno vyúčtování nákladů vůči jednotlivým vlastníkům, stejně tak nebylo prováděno žádné opravné daňové přiznání k dani ze závislé činnosti, nebyly opravovány přehledy pro zdravotní pojišťovnu. Výpověď svědkyně [příjmení] z [právnická osoba], společnosti, která provedla rekonstrukci účetnictví, pak označila jako účelovou a zdůraznila, že tato svědkyně je osobou v obchodním vztahu se žalobcem a má tedy zájem na výsledek sporu. Rovněž tato svědkyně v řízení vedeném před Obvodním soudem pro Prahu 4 u jednání dne [datum] vypověděla, že sama nemá účetní vzdělání, účetnictví neprovádí, je proto otázkou, jak se mohla relevantně vyjadřovat k účetnictví žalované a k předaným dokladům, neboť její informace mohly být nanejvýš zprostředkované. Přesto byly„ odborné závěry“ této svědkyně okresním soudem nekriticky převzaty. Žalovaná pak setrvala na svých tvrzeních, že předala žalobci všechny relevantní podklady účetnictví, což prokazovala jednak protokoly o předání těchto dokladů ze dne [datum] a [datum], stejně jako výpovědí svědků [příjmení] a [příjmení]. Ohradila se proti závěru okresního soudu učiněném na základě výpovědi svědka [příjmení], že všechny doklady žalobci nepředala z toho důvodu, aby nechala členy výboru„ se v tom topit“. Nesouhlasila se závěry o nevěrohodnosti výpovědi svědků [příjmení], [příjmení] a [příjmení], k nimž okresní soud nepřihlížel. Uvedla, že svědkyně [příjmení] a [příjmení] rezignovaly na své funkce v orgánech žalobce nikoliv kvůli žalované a opakovaně poukazovala na urážlivý způsob chování členů orgánu žalobce vůči ní. Ohradila se proti skutečnosti, že neupozornila žalobce, jak se vyhnout povinným odvodům z odměn, které si stanovili členové výboru a kontrolní komise po snížení limitu pro odvod sociálního pojištění za dobu od [datum], když opačný postup by byl obcházením zákona. Přesto okresní soud toto zdůrazňuje jako chybu žalované i jako chybu svědka [příjmení]. Namítala, že neměla možnost se podílet na zpracování znaleckého posudku znalkyně [příjmení], která jednostranně komunikovala pouze se žalobcem, a poukázala na dehonestující způsob komunikace se žalovanou v emailové komunikaci stran. Zdůraznila, že k omylem provedeným soukromým platbám z účtu žalobce došlo v průběhu vánočních svátků [rok]. Žalovaná platbu obratem vrátila, oznámila to výboru žalobce a omluvila se. Poukázala na odůvodnění okresního soudu uvedeného v bodě 86. a 87., podle které si žalovaná zajistila odborné vyjádření znalce [příjmení]. V řízení však bylo prokázáno, že toto stanovisko znalce [příjmení] si objednal a zaplatil žalobce, což sám tvrdil, posléze své tvrzení změnil. Vyjádřila se také k otázce vrácení čtečky [anonymizováno] i k promlčení některých nároků žalobce vůči jednotlivým vlastníkům s tím, že kdyby byla požádána o opravu účetnictví, toto mohla provést obratem a k promlčení pohledávek žalobce by nedošlo. K závěru, že odmítla vytvořit zvláštní vyúčtování pro pana [příjmení], uvedla, že celou věc konzultovala s právníkem žalobce [titul] [jméno] [příjmení] a až paní [příjmení] nakonec prosadila, že dluh za pana [příjmení] zaplatil žalobce. Zdůraznila, že žalobce přes opakované výzvy ze strany žalované nepředložil soudu své rekonstruované účetnictví. Pokud o něj požádala znalkyně [příjmení], dostala pouze fragment na CD nosiči, nic dalšího. Nesouhlasila s fabulací okresního soudu na téma, jak by reagovala, pokud by byla požádána o zpřístupnění počítače. V závěru řízení žalovaná předložila soudu znalecký posudek znalce [příjmení], z jehož závěrů rovněž vyplývá, že v případě účetnictví zpracovaného žalovanou se jedná pouze o chyby formálního rázu. Okresní soud však tento důkaz odmítl provést, a to přestože při stejném jednání naopak souhlasil s provedením důkazu, který navrhl žalobce, a sice učinit dotazy na [právnická osoba] [právnická osoba] Nesouhlasila ani s názorem okresního soudu, že není běžným jevem, aby společenství vlastníků jednotek zahajovalo soudní spor s rizikem poškození vlastního subjektu z důvodu pomsty a nenávisti s tím, že opak je pravdou. Žalobce přitom nečekal na výsledek sporu, již aktivně informoval média o probíhajícím soudním řízení a opět dehonestujícím způsobem sděloval své názory na chyby v účetnictví žalované. Dále žalovaná uvedla, že jí byla žalobcem zaslána výzva k vydání bezdůvodného obohacení dne [datum]. Návrh na vydání elektronického platebního rozkazu však byl podán až dne [datum], a to bez jakékoliv časové souvislosti s předžalobní výzvou, přičemž odkázala na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 6. 2013, č. j. [číslo jednací], s tím, že pokud byla žaloba zaslána s osmiměsíčním odstupem, časová souvislost mezi předžalobní výzvou a podáním návrhu neexistuje. V závěru pak namítala, že rozhodnutí okresního soudu je zcela nepřezkoumatelné, neboť zde absentuje řádné odůvodnění. Důkazy jsou okresním soudem hodnoceny tendenčně ve prospěch žalobce a jsou vytvářeny nepodložené závěry a konstruovány vlastní nové skutečnosti, které nemají nejmenší podklad v provedeném dokazování. Uvedla, že je nutno zmínit i morální rozměr napadeného rozhodnutí, když soud odsuzuje 66letou ženu, která celý život poctivě pracovala, a namísto toho, aby si v současné době v klidu mohla užívat důchodu, je odsuzovaná k životu na hranici nouze. Celý spor trvá již 8 let, což se výrazně podepsalo na zdraví žalované. Zdůraznila, že činnost daňového poradce vykonávala již od roku [rok] a nikdy nebyly k její práci vzneseny připomínky ze strany klientů nebo finančních úřadů. Vykonává také činnost soudního tlumočníka a překladatele a ani v tomto směru vůči ní nedošlo k žádným stížnostem. Žalovaná se v důsledku napadeného rozhodnutí psychicky zhroutila a zhoršil se její celkový zdravotní stav. Toto byly také skutečnosti, pro které žalovaná v doplnění odvolání ze dne [datum] navrhla, aby soud při rozhodování o nákladech řízení postupoval podle ust. § 150 o. s. ř. a žalobci náhradu nákladů řízení nepřiznal s ohledem na důvody zvláštního zřetele hodné, přičemž odkázala na judikaturu Ústavního soudu a poukázala na chování žalobce v průběhu řízení i na důvody protahování jednání ze strany ustanovené znalkyně [příjmení]. Chování žalobce vůči své osobě pak označila za stalking, když vzhledem k rozsudku soudu I. stupně z opatrnosti prodala svůj družstevní byt, ve kterém bydlela, aby měla hotovost v případě neúspěchu v této věci s odvoláním, bylo nabyvateli družstevního [titul] [příjmení] zasláno ze strany žalobce oznámení o výhradě práva dovolat se neúčinnosti právního jednání, což svědčí o patologickém zájmu žalobce o žalovanou, a to vedle zveřejňování dehonestujících informací o žalované na internetu. Současně žalovaná uvedla, že je v rozporu s dobrými mravy uložit jí platit úroky z prodlení ve výši 7,05 % ročně z celé žalované částky za dobu od [datum] do zaplacení. Zdůraznila, že se na průtazích v řízení nepodílela, od začátku setrvávala na svém procesním stanovisku. Vykonávala pro žalobce činnost podle mandátní smlouvy po dobu jeho trvání, žalobce výstupy z její činnosti používal a ani dodatečně po provedení auditu či rekonstrukce účetnictví je neměnil. Důvodem tohoto řízení byly nenávistné vztahy mezi vlastníky v orgánech žalobce, kdy žalobce v účetnictví žalované hledal nedostatky tak dlouho, až je našel. V tomto okamžiku měl podklad pro podání žaloby, aniž by žalovanou vyzval k opravě nedostatků, případně zjištěné nedostatky reklamoval tak, aby žalovaná mohla tyto nedostatky sama odstranit, v důsledku čehož by žalobce neměl důvod žalovat. Z chování žalobce dle žalované plyne, že tento neměl zájem, aby žalovaná auditem zjištěné nedostatky opravila. Žalovanou o provedení auditu a rekonstrukci účetnictví ani neinformoval. Z uvedených důvodů je proto proti dobrým mravům, aby žalobci byly přiznány úroky z prodlení. Odkázala rovněž na shora označené rozhodnutí Městského soudu v Praze a zdůraznila závěry znalkyně [titul] [příjmení], podle které pokud by se účetnictví kteréhokoliv subjektu podrobilo hloubkové auditu, vždy by se našly nedostatky. To ostatně prokázala i znalkyně [příjmení], která měla v posudku řadu chyb.

3. Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako správného. Neztotožnil se s odvolacími důvody žalované, naopak souhlasil s aplikací ust. § 571 odst. 2 zák. č. 513/1991 Sb. - obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) a s odkazem na existující judikaturu Nejvyššího soudu, z níž vyplývá, že nárok žalované na odměnu z mandátní smlouvy nezanikl, nýbrž nikdy nevznikl. Proto se žalovaná na úkor žalobce bezdůvodně obohatila, neboť od žalobce získala majetkový prospěch bez právního důvodu. Zdůraznil, že žalované bylo opakovaně pochybení v její činnosti v průběhu existence závazkového vztahu vytýkáno, což bylo prokázáno svědeckými výpověďmi členů orgánů žalobce i emailovou komunikací mezi těmito osobami. V průběhu řízení žalobce prokázal, že žalovaná skutečně své povinnosti neplnila řádně. Předmětem řízení byl nárok na vydání bezdůvodného obohacení, nikoliv nárok na náhradu škody. Zdůraznil, že se nemohl domáhat nároku z vad, a pokud jde o nárok na náhradu škody, tento spočívá na jiných skutkových okolnostech a v řízení uplatněn nebyl. K odbornému vyjádření zpracovanému [titul] [jméno] [příjmení] tvrdil, že bylo objednáno [titul] [příjmení] a paní [příjmení] bez vědomí ostatních členů výboru či kontrolní komise žalobce a nadto je absolutně nepřezkoumatelným a v podstatě neposkytuje ani co do svého závěru smysluplný obraz o stavu účetnictví zpracovaného žalovanou. Pokud jde o přípis se žádostí o opravu účetních závěrek ze dne [datum], pak žalovaná před nástupem koncentrace řízení nikdy nenamítala, že by jej neobdržela a že by se nedostal do její dispozice. Zdůraznil, že soud se z hlediska předmětu řízení měl zabývat také rokem [rok] jakožto relevantním plněním, neboť žalobce ho vymezil jako součást žalobního nároku a učinil jej předmětem sporu, když na závěru o nesprávnosti vedení účetnictví za rok [rok] nic nemění to, že účetní závěrka daného roku byla písemně schválena kontrolní komisí. Žalobce v tomto směru poukázal na to, že členy kontrolní komise jsou laické osoby, které se v problematice účetnictví nevyznají, a teprve postupem času vyplouvaly na povrch nedostatky v činnosti realizované žalovanou, jenž však existovaly již od počátku jejich spolupráce. K žalovanou zmiňovaným rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 4 a Městského soudu v Praze žalobce uvedl, že předmět tohoto řízení se nijak nepřekrýval se sporem vedeným u Obvodního soudu pro Prahu 4. K rozsahu činností prováděných žalovanou na základě mandátní smlouvy se vyjádřil tak, že není pravdou, že by napadal pouze vedení účetnictví žalovanou, neboť žalovaná ani další plnění dle mandátní smlouvy neposkytovala řádně, když nesestavovala a nepředávala pravidelné měsíční výpisy z účetnictví, ani na vyzvání neposkytovala doplňující informace, nearchivovala dostatečně dokumenty žalobce, nevedla řádně evidenci dlužníků a nepředávala podklady pro soudní vymáhání pohledávek. Upomínání ze strany žalované probíhalo sporadicky a zpravidla po delší časové prodlevě. Dlužné částky neodpovídaly účetním dokladům. Žalobce od počátku řízení tvrdil, že účetnictví vedené žalovanou bylo neúplné a že od ní neobdržel všechny účetní dokumenty, které má řádně vedené účetnictví obsahovat. Přitom zdůraznil, že podklady předané žalovanou soudu se zároveň významně lišily od účetnictví, které žalobce od žalované prokazatelně obdržel, k čemuž podle závěrů znaleckého posudku [titul] [příjmení] i vyjádření [právnická osoba] [právnická osoba], mohlo dojít pouze zásahem uživatele programu [anonymizováno]. Dle žalobce je tedy vysoce pravděpodobné, že žalovaná účetnictví doplnila či upravila pro účely soudního řízení, když nadto vyšlo najevo, že od roku [rok] nedisponovala aktualizacemi softwaru programu [anonymizováno] a tento program byl žalovanou nesprávně nastaven na podnikatelskou organizaci. Ohradil se proti tvrzení žalované, že znalkyně se žalovanou nekomunikovala. Zdůraznil, že žalovaná zejména nevyužila své možnosti se hned od počátku podílet na zadání znaleckého posudku a vznést vlastní dotazy a nepodílela se ani na předání dokumentů znalkyni. Nadto žalovaná následně znalkyni [příjmení] doplňující či chybějící dokumenty sama dodala, což bylo důvodem, proč byl znalecký posudek znalkyně [příjmení] upravován a doplňován a soudu byl proto předložen ve dvou verzích. Žalobce naopak souhlasil s hodnocením svědků [příjmení] a [příjmení] jako nevěrohodných s tím, že okresní soud se v odůvodnění svého rozhodnutí s důvody tohoto závěru vypořádal. Stejně tak okresní soud podrobně rozvedl, proč neprovedl k důkazu žalovanou předložený posudek [titul] [příjmení] s odkazem na ust. § 118b o. s. ř. K tvrzení o časové nesouvislosti předžalobní výzvy a žaloby uvedl, že návrh na vydání elektronického platebního rozkazu byl podán již dne [datum], tedy 4 měsíce po odeslání předžalobní výzvy, kdy žalovaná zcela určitě měla v paměti, že vůči ní existuje pohledávka, která může být uplatněna soudní cestou. K otázce odvodů na nemocenské pojištění a sociální zabezpečení žalobce uvedl, že žalovaná sama prokazuje svou neznalost, neboť limit částek rozhodných přímo pro odvod nemocenského pojištění dle § 6 zák. č. 187/2006 Sb. o nemocenském pojištění byl až do [datum] stanoven částkou [částka], nikoliv [částka]. Ke zvýšení došlo v roce [rok] na částku [částka]. Zdůraznil, že sjednání výše odměny členů kontrolní komise je plně v dispozici výboru žalobce, přičemž při rozhodování by pochopitelně byla zohledněna aktuální úprava povinných odvodů, neboť žádný právní předpis neukládá žalobci, aby stanovil odměny členům svých orgánů v takové výši, aby z nich musel odvádět sociální pojištění. Žalobce tak nemůže žádný takový předpis obcházet. Článek [jméno] [příjmení] uveřejněný na internetu [datum] přiložený k odvolání pak žalobce označil jako důkaz nový a ve smyslu ust. § 205a o. s. ř. nepřípustný. Žalobce dále odkázal na odůvodnění rozsudku okresního soudu, v němž okresní soud pečlivě hodnotil jak jednotlivé, tak vzájemně logické souvislosti, poukázal na rozpory v tvrzeních a zdůvodnil, z jakého důvodu považuje některé důkazy za přesvědčivě věrohodné a jiné nikoliv. Nadto se žalované opakovaně snažil vyjít vstříc, když jí prodloužil už tak dostatečně dlouhou dobu k předložení důkazů, např. znaleckého posudku [titul] [příjmení]. Naopak tvrzení žalobce byla v řízení doložena jak znaleckým posudkem [titul] [příjmení], tak zprávou nezávislého auditora [titul] [příjmení], vyjádřením [právnická osoba] [právnická osoba], zápisy ze schůzí výboru, zprávami kontrolní komise a výslechy svědků [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení] či [příjmení], stejně jako výpovědí svědka [příjmení], zaměstnance [anonymizována dvě slova], emailovou komunikací mezi členy orgánu žalobce a žalovanou i vyjádřením [právnická osoba] [právnická osoba]

4. Protože žalovaná vzala zpět své odvolání proti výroku IV. rozsudku okresního soudu, jímž bylo rozhodnuto o separaci nákladů řízení, která byla uložena znalkyni [titul] [příjmení], odvolací soud v souladu s ust. § 222 odst. 1 o. s. ř. výrokem I. tohoto rozsudku řízení o odvolání žalované v tomto rozsahu zastavil. K tomu odvolací soud dodává, že výrok IV. rozsudku okresního soudu o separaci nároku není výrokem závislým na rozhodnutí ve věci samé a s odvoláním proti němu tedy bylo možno disponovat samostatně.

5. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu ve výrocích I. až III., včetně řízení jeho vydání předcházejícího, ve smyslu ust. § 212a odst. 1, 2, 4 a 5 o. s. ř. a žádné vady řízení uvedené v § 229 odst. 1 a 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř. neshledal. Po takto provedeném přezkumu pak dospěl k závěru, že odvolání žalované je částečně důvodné.

6. Z obsahu spisu se podává, že v řízení zahájeném dne [datum] se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení. Skutkově tvrdil, že se žalovanou uzavřel dne [datum] mandátní smlouvu, na základě které se žalovaná coby mandatář zavázala pro žalobce jako svého mandanta vykonávat za měsíční odměnu činnosti ekonomického charakteru, zejména vést podvojné účetnictví a výkaznictví v souladu se zákonem č. 563/1991 Sb. o účetnictví, zpracovávat jednou ročně účetní závěrku a daňové přiznání k dani z příjmu žalobce, dále též sledovat platby vlastníků jednotek, upomínat dlužníky a předávat dluhy k vymáhání, archivaci účetních dokladů a zpracovat roční zprávy o hospodaření žalobce. Sjednaná odměna činila [částka] Kč/bytovo jednotku a [částka] Kč/pronaj nebytový prostor, tj. v součtu [částka] měsíčně. Za období od uzavření smlouvy do konce roku [rok] vystavila žalovaná žalobci celkem 15 faktur na odměnu a žalobce jí za ně uhradil na odměně celkem [částka]. Plnění poskytnuté žalovanou na základě mandátní smlouvy v letech [rok] až [rok] nebylo řádné a trpělo četnými vadami. Konkrétně především účetní evidence obsahovala množství chyb, mnoho povinných dokladů zcela chybělo, daňová přiznání byla podána vadně. Žalobce vyzval žalovanou k odstranění těchto vad, ovšem bezvýsledně. Proto musel přistoupit k rekonstrukci účetnictví za částku [částka] včetně DPH. Žalovaná porušovala též další své povinnosti plynoucí z mandátní smlouvy, neboť nepředávala žalobci pravidelně měsíční výstupy z účetnictví, neposkytovala informace k dotazům žalobce, nevedla řádně evidenci dlužníků a nevyzývala řádně dlužníky k plnění. V prosinci [rok] žalovaná provedla z účtu žalobce několik transakcí soukromého charakteru, které později, dne [datum], vrátila zpět na účet, a to bez vysvětlení. Přesto, že mandátní smlouva obsahuje též ustanovení o povinnosti zachovávat mlčenlivost ve vztahu ke všem skutečnostem, o kterých se dozvěděla v souvislosti s výkonem funkce mandatáře, žalovaná v souvislosti s výpovědí mandátní smlouvy zplnomocnila [titul] [jméno] [příjmení] k jednání o ukončení mandátní smlouvy a tomuto zpřístupnil účetní doklady a další materiály žalobce, které měla jako mandatář k dispozici. [titul] [příjmení] ale není advokátem, proto není vázán mlčenlivostí. Žalovaná tímto postupem závazně porušila mandátní smlouvu. Plnění žalované za roky [rok] až [rok] proto nelze považovat za řádné ve smyslu ust. § 571 odst. 2 obch. zák., a proto jí nevznikl nárok na vyplacenou odměnu za toto období, kdy veškeré vyplacené prostředky jsou tak plněním bez právního důvodu. Žalobce žalovanou vyzval přípisem ze dne [datum] k vrácení neoprávněně přijatého plnění ve lhůtě do [datum], žalovaná této výzvě však nevyhověla.

7. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Své stanovisko odůvodnila tak, že účetnictví pro žalobce vedla v předmětné době v souladu s právními předpisy. Co se týče auditu [titul] [příjmení], nebylo jí umožněno auditorku kontaktovat a k auditu se vyjádřit. Účetní závěrku za rok [rok] a [rok] předložila žalovaná ke schválení shromáždění vlastníků jednotek jakožto nejvyššímu orgánu žalobce, které ji schválilo. Nadto si žalobce sám objednal stanovisko znalce ke kvalitě práce žalované za rok [rok] a toto bylo kladné. Daňová přiznání byla podávána řádně, účetnictví za roky [rok] až [rok] zpracované žalovanou nevykazuje žádné nedostatky. K vyúčtování služeb za rozhodné období nikdy nebyly žádné reklamace. Rozhodnutí výboru žalobce o rekonstrukci účetnictví nemá žádný reálný důvod. Žalovaná opakovaně zdůrazňovala, že žalobci žádná škoda její činností nevznikla. Jde-li o zplnomocnění [titul] [příjmení], žalovaná si může za svého zástupce zvolit kohokoliv a k jeho volbě přistoupila, protože byla ze strany žalobce urážena, bylo jí vyhrožováno. Žalobce naopak nerespektoval mandátní smlouvu, když žalované přestal počátkem dubna [rok] předávat podklady ke zpracování účetnictví, byť výpovědní doba dle mandátní smlouvy uběhla až ke dni [datum]. Nadto žalobce ani nezaplatil žalované za rok [rok] žádnou z faktur na vyúčtovanou odměnu. Dále tvrdila, že veškeré podklady, účetní závěrky a potřebné informace nejprve předávala měsíčně výboru žalobce, na který docházela, následně pak přímo předsedovi výboru [titul] [příjmení]. Upomínání dlužníků a jejich evidenci žalovaná vedla řádně. Jde-li o soukromé platby z účtu žalobce, k těmto skutečně došlo omylem, a když žalovaná toto pochybení zjistila, ihned oznámila tuto skutečnost členům výboru žalobce a částky uhradila na účet žalobce v řádu několika dnů. V rámci právního posouzení věci pak žalovaná namítala, že se přijetím odměny dle smlouvy nemohla bezdůvodně obohatit a odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu, podle které při souběhu nároků na vydání téhož plnění z titulu náhrady škody a bezdůvodného obohacení má vždy přednost náhrada škody. V dalším průběhu žalovaná připustila některé namítané, pouze však marginální chyby v účetní evidenci, k jejichž nápravě však nebyla žalobcem vyzvána a v podstatě jí ani nebyla dána možnost je opravit, což by bylo mnohem ekonomičtějším, než provádět rekonstrukci účetnictví, a pokud v průběhu smluvního vztahu se objevily výtky vůči její činnosti, tyto byly zcela neoprávněné a nadto pouze účelově vytvořené za účelem diskreditace její osoby a osoby [titul] [příjmení], a to v rámci mocenských bojů uvnitř struktury orgánu žalobce.

8. Okresní soud provedl rozsáhlé dokazování listinami předloženými stranami, včetně znaleckých posudků doplněných o výslech znalců, provedl také výslech svědků, a to členů žalobce a členů jeho orgánů [titul] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [titul] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [titul] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], dále jednatelky společnosti [právnická osoba], zpracovávající rekonstrukci účetnictví žalované za roky [rok] až [rok] a současně také účetnictví žalobce po skončení smluvního vztahu se žalovanou, [jméno] [příjmení], v posuzovaném období účetního [anonymizována dvě slova] a [titul] [jméno] [příjmení], spolupracovníka žalované a v odůvodnění svého rozhodnutí podrobně uvedl, která zjištění ze kterého důkazu učinil, rozvedl, proč vyhodnotil jako nevěrohodnou výpověď svědků [titul] [příjmení], [jméno] [příjmení] i [titul] [jméno] [příjmení], proč neuvěřil obsahu předávacích protokolů z [datum] a [datum], i proč neprovedl důkaz znaleckým posudkem [titul] [příjmení] předloženým až po koncentraci řízení. Po takto provedeném dokazování z hlediska právního hodnocení smlouvu uzavřenou mezi žalobcem a žalovanou dne [datum] právně kvalifikoval jako smlouvu mandátní dle ust. § 566 a násl. obch. zák., kterou se žalovaná zavázala jako mandatář zařídit určitou obchodní záležitost uskutečněním jiné činnosti (tedy nikoliv samostatným právním jednáním jménem mandanta), konkrétně vedení podvojného účetnictví, sledování plateb vlastníků, vystavování upomínek, předávání neuhrazených pohledávek k soudnímu vymáhání, zpracovávání roční účetní závěrky, zpracování přiznání k dani z příjmu, provádění archivace účetních dokumentů, vystavování nových předpisů k úhradě dlouhodobých záloh a záloh na služby, vystavování dodatků k těmto předpisům, zabezpečení provedení zúčtování zálohových plateb v zákonné lhůtě externí firmou, rozúčtování zdanitelných plnění z domu za příslušný rok dle spoluvlastnických podílů, měsíční zpracování rozboru hospodaření a pohledávek, zpracování roční zprávy o hospodaření společenství vlastníků, zastupování žalobce před státními orgány, zpracování mzdové agendy a zpracování ročního finančního plánu. Žalovaná se též zavázala umožnit orgánům žalobce nahlížet do účetních dokumentů. Žalobce se pak zavázal za uskutečněnou činnost zaplatit žalované měsíční úplatu [částka] Kč/bytová jednotka a [částka] Kč/každý pronajatý nebytový prostor, a dále jednorázovou částku [částka] za jednotku za roční rozúčtování zdanitelných příjmů z domu. Okresní soud v napadeném rozsudku obsáhle pojednal, proč smlouvu nehodnotí jako smlouvu o dílo či jako smlouvu nepojmenovanou ve smyslu ust. § 269 odst. 2 obch. zák. s prvky smlouvy o dílo ve smyslu ust. § 536 obch. zák. a uzavřel, že u daného smluvního typu vznikne žalované jako mandatáři právo na výplatu odměny toliko tehdy, když řádně vykonává činnost dle mandátní smlouvy s tím, že pakliže mandatář činnost řádně nevykoná, právo na výplatu odměny nevznikne a veškeré plnění, které bylo jako odměna poskytnuto, je majetkovým prospěchem získaným plněním bez právního důvodu ve smyslu ust. § 451 odst. 2 zák. č. 40/1964 Sb. - občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“). Takové obohacení je pak obohacený subjekt podle odst. 1 téhož ustanovení povinen vydat zpět ochuzenému subjektu.

9. Okresní soud se podrobně zabýval výkladem řádného výkonu činnosti mandatáře dle mandátní smlouvy a uzavřel, že žalovaná pro žalobce v posuzovaném období činnost mandatáře řádně nevykonávala, jak blíže rozvedl v bodech 254. až 259. odůvodnění svého rozhodnutí, přičemž se zejména jednalo o chyby v účetní evidenci a její nekompletnosti, jako je nedodržení bilanční kontinuity v účetních rozvahách, nedodržení účtové osnovy, chybné zpracování účetních závěrek, nedodržení jednotné řady zúčtovaných účetních dokladů, které částečně chyběly či chyběly jejich přílohy, další pak nebyly do účetnictví vůbec zařazeny, nejasné vedení fondu oprav i knihy dlužníků, ze kterých nebylo možno zjistit, za jaké konkrétní platby jednotlivé osoby dluží, když neseděly ani předpisy zálohových plateb s jejich úhradami, zjištěny byly nejasnosti prováděných odpisů, kdy všechna tato pochybení žalované byla důvodem pro rekonstrukci účetnictví žalobce za posuzované období. Současně byly zjištěny neoprávněné platby z účtu žalobce na soukromé účely žalované, které sice byly obratem vráceny, aniž by však byli informováni členové výboru žalobce a platby účetně zpracovány. Žalovaná pochybila také při provedení vyúčtování zálohových plateb s [anonymizována dvě slova], když přeplatky namísto vrácení družstvu byly vyplaceny přímo členům či nájemcům družstva, nikoliv družstvu samotnému. Okresní soud shledal pochybení žalované rovněž v komunikaci s orgány žalobce, zejména s výborem a kontrolní komisí, když žalovaná postupně přestávala reagovat na žádosti o vysvětlení, opravu či doplnění některých účetních údajů s tím, že všechny výtky označila za neoprávněné, ke své osobě neuctivé, přímo dehonestující, s tím, že postupně komunikovala pouze s předsedou výboru [titul] [příjmení], a to často pouze na soukromý mail jeho manželky. Po skončení mandátní smlouvy pak žalovaná přes opakované výzvy žalobce nepředala veškeré jí pro žalobce zpracované účetní doklady, tyto zadržela a následně předala, částečně v pozměněné podobě, až znalkyni [titul] [příjmení] v roce [rok]. Uvedené hlavní nedostatky v činnosti žalované okresní soud přitom shledal po celou dobu výkonu činnosti dle mandátní smlouvy, zejména pak v období od [datum] do [datum], za které byla žalovaná v tomto řízení zažalovaná k vrácení odměny jako získaného majetkového prospěchu bez právního důvodu s tím, že činnost žalované nebyla řádná, a to jak co do samotného zpracování účetnictví, které se ukázalo být prakticky nepoužitelným, resp. dle výsledku znaleckého dokazování využitelné jen z 28 % jako podklad pro rekonstrukci účetnictví žalobce, tak i co do vedlejších činností a povinností dle smlouvy, to vše v rozporu s požadavkem postupu mandatáře s odbornou péčí při jeho vedení a v souladu se známými zájmy žalobce jako mandanta a současně vylučujícím alespoň naplnění účelu konkrétní mandátní smlouvy, kterým bylo nepochybně vedení účetnictví správného a průkazného, nikoliv prakticky nepoužitelného, což obě strany při uzavření smlouvy i za jeho trvání musely vědět. Rozsah nesprávnosti účetnictví přitom okresní soud označil za naprosto zdrcující. Okresní soud dále zdůraznil, že vedení účetnictví bylo ve smlouvě koncipováno jako kontinuální činnost, proto nesprávnost ročních výstupů z účetnictví je nutno vztáhnout k nikoliv řádné činnosti žalované za celý daný rok a nejen k některým měsícům za žalované období, ve kterých roční výstupy účetnictví žalobci odevzdávala. Pakliže byly účetní výstupy významně chybné, je dle okresního soudu činnost žalované hodnotit jako neřádnou v celku pro nemožnost oddělení jednotlivých činností v rámci vedení účetnictví od sebe navzájem a nemožnost oddělení těchto činností od jiných činností, které na základě smlouvy žalovaná pro žalobce prováděla. Okresní soud dále poukázal na to, že není nikdy v ničím zájmu platit zbytečně daně a odvody, přesto žalovaná žalobce neupozornila, že pouhým snížením hrubé odměny členů orgánu žalobce o [částka] mu tato povinnost zanikne, resp. zvýšením odměny na [částka] měsíčně, namísto [částka] měsíčně, tato povinnost vůbec nevznikne. Žalobce si žalovanou sjednal a platil právě proto, aby mu takové zbytečné náklady nevznikaly díky odborným vkladům žalované. Zdůraznil, že pokud jde o smluvně převzaté povinnosti, žalovaná se výslovně zavázala výboru i kontrolní komisi žalobce umožnit přístup k účetním dokumentům, přesto to úporně odmítala. Jako vyvrcholení pak okresní soud zjistil postup žalované po ukončení smlouvy, kdy si vzala účetní doklady žalobce prakticky za rukojmí. Co se týče povinnosti žalované informovat žalobce o všech okolnostech, které mohou mít vliv na změnu pokynu žalobce coby mandanta, i v tomto případě okresní soud zjistil, že žalovaná žalobce řádně neinformovala, přičemž odkázat lze na postup žalované při řešení omylem prováděných plateb z účtu žalobce, na postup při řešení chyb ve vyúčtování s [anonymizována dvě slova] či na absenci jakéhokoliv poučení či vysvětlení ze strany žalované při zbytečně placených odvodech. Okresní soud se podrobně zabýval také charakterem a rozsahem zjištěných pochybení žalované se závěrem, že se nejednalo o drobná lidsky pochopitelná pochybení, pro která by se jevilo nespravedlivým označit činnost vykonávanou žalovanou pro žalobce jako neřádnou, když zdůraznil právě využitelnost žalovanou zpracovaných účetních výstupů pouze z 28 %.

10. Okresní soud tedy shrnul, že způsob, jakým žalovaná vykonávala činnost pro žalobce, nesplňoval podmínku odborné péče při výkonu činnosti mandatáře, nesplňoval podmínku jednání v souladu s pokynem mandanta, nesplňoval podmínku jednání v souladu se zájmy mandanta, stejně jako podmínku povinného informování mandanta o skutečnostech, které by mohly mít vliv na obsah jeho pokynu, nesplňoval ani smluvně převzatou povinnost ke zpřístupnění účetních dokladů a nakonec nemohl vést k naplnění účelu smlouvy a k dosažení výsledku, kterého mělo být dle povahy smlouvy dosaženo. K tomuto závěru pak vyložil, že podmínkou pro vznik práva na výplatu není výsledek činnosti, avšak účetnictví zcela nesprávně vedené a prakticky nepoužitelné nemůže být výsledkem řádně vykonané činnosti, ale toliko činnosti vykonané nikoliv řádně.

11. K námitkám žalované o absenci relevantní reklamace její činnosti ze strany žalobce uvedl, že právní úprava smlouvy mandátní neobsahuje žádnou úpravu práv z vadného plnění či odkaz na obecnou úpravu těchto práv (§ 499 a násl. obč. zák.). S ohledem na povahu plnění z mandátní smlouvy, které je činností bez ohledu na výsledek, nelze uplatnit ani analogicky úpravu práv z vadného plnění např. dle smlouvy kupní či smlouvy o dílo. Přesto by, jak okresní soud sdělil, považoval do značné míry jako nespravedlivé, pokud by žalované byly vytýkány až podanou žalobou pochybení, která jí do té doby nikdo nevytýkal a neumožnil napravit za trvání právního vztahu z mandátní smlouvy či pokud by žalované za trvání vztahu k mandátní smlouvy nebo alespoň po jejím skončení nikdo nedal najevo, že s její činností není spokojen, aby mohla svou činnost upravit a chyby napravit. V tomto směru však odkázal na výsledky dokazování, ze kterých vyplynulo, že konstantně od roku [rok] byla žalované vytýkána stále stejná pochybení a byly kladeny tytéž požadavky na změnu jejího přístup ke spolupráci se žalobcem. Reakcí žalované na tyto výtky však nebyla nějaká pozitivní činnost či komunikace, ale protiútoky a postupné uzavírání se před komunikací s orgány žalobce, což se ještě zhoršilo po výpovědi smlouvy. Žalovaná tedy v daném kontextu v žádném případě není objetí náhlé a neočekávané změny v chování žalobce či zcela překvapivě zjištěných pochybení, která nikdo dlouho neřešil s tím, že do té doby si mohla myslet, že její činnost je bezchybná. Naopak žalovaná měla mnoho příležitostí a času reflektovat na výtky, které byly k její činnosti vznášeny, opravit chyby v účetnictví, komunikovat se žalobcem třeba i renegociovat smluvní vztah či jej ukončit, ale nic z toho neudělala a ve své činnosti pokračovala zcela nezměněným (nikoliv řádným) způsobem.

12. Okresní soud se také vyjádřil k rozsudkům Obvodního soudu pro Prahu 4, č. j. [číslo jednací], a Městského soudu v Praze, č. j. [číslo jednací], předloženým žalovanou a vyneseným v paralelním sporu mezi žalobcem a žalovanou o úhradu odměny žalované za činnost provedenou podle totožné mandátní smlouvy v roce [rok]. Poukázal na to, že i v tomto řízení pražské soudy vyhodnotily svědky [titul] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jako v zásadě nevěrohodné, a že také nevzaly za prokázáno předání dalších účetních dokladů na základě předávacích protokolů z [datum] a [datum]. Shodný v tomto a pražském řízení byl také závěr, že žalovaná plnila v roce [rok] nikoliv řádně i že interpretace žalované, že mandátní smlouva skončila až [datum], byla mylná. Dále se okresní soud ztotožnil s právním názorem vysloveným Obvodním soudem pro Prahu 4, že za nikoli řádně provedenou činnost mandatáři právo na odměnu nevzniká a konstatoval, že názor odvolacího Městského soudu v Praze se v projednávané věci neuplatní, neboť zjištění o neřádnostech v činnosti žalované jako mandatářky je v rámci tohoto řízení o několik řádů obsáhlejší než u pražských soudů a již překročily mez snesitelné tolerance, kterou by soud projevil při pochybeních nikoli tak významného charakteru. V řízení před pražskými soudy nadto nebyla posuzovaná činnost žalované v období let [rok] až [rok] a pro plnění za rok [rok] soudy v řešené věci neprovedly ani zlomek dokazování ke zjištění řádnosti či neřádnosti plnění žalované, které bylo provedeno v tomto řízení. Poukázal však na to, že oba soudy pak shodně jako zdejší soud kvalifikovaly smluvní vztah mezi účastníky jako vztah ze smlouvy mandátní, nikoliv smlouvy o dílo či nepojmenované smlouvy s prvky díla. K rozhodnutí Nejvyššího soudu, č. j. [číslo jednací], jako soudu dovolacího, k dovolání žalobce pak uvedl, že se Nejvyšší soud věcí samou vůbec nezabýval z důvodu procesních - nízké výše předmětu sporu, a proto odmítnutí odvolání ze strany dovolacího soudu nelze vyhodnotit jako potvrzení právních názorů žalované či jejího skutkového náhledu na věc.

13. Jako zcela nedůvodnou okresní soud posoudil další námitku žalované, že v průběhu řízení nebylo zjevné, zda je spor veden o vydání bezdůvodného obohacení či o náhradu škody. Zdůraznil, že od počátku sporu bylo žalobcem deklarováno, že po žalované je požadováno vydání bezdůvodného obohacení s argumentací, že na výplatu odměny žalované nikdy nárok nevznikl, protože její plnění nebylo řádným vykonáním činnosti dle mandátní smlouvy a nebyla tedy splněna podmínka nutná pro vznik práva na výplatu odměny. Jakákoli argumentace stran vzniku a náhradu škody obecně, o kterou naopak spor veden nikdy nebyl, plynula vždy toliko z námitek žalované, která opakovaně uváděla, že žalobci jejím jednáním nevznikla žádná škoda a nezapříčinila vznik sporu. Pouze na tuto námitku žalované žalobce reagoval tak, že částečně tvrdil a také prokázal vznik škody spočívající v nutnosti vynaložit náklady na audit a následnou rekonstrukce účetnictví a vznik nevymahatelných promlčených pohledávek, ovšem toto zjištění sloužilo pouze pro dokreslení celého skutkového stavu a podpůrně pro posouzení závažnosti nedostatku v činnosti žalované. Okresní soud od počátku strany podrobně informoval při jednání, o čem je spor veden, které skutkové okolnosti jsou pro soud v tomto ohledu podstatné a jak na ně nahlíží, přičemž o tom, oč je spor veden, nerozhoduje soud, nýbrž žalobce při formulaci žalobního nároku. Pokud žalovaná nabyla dojmu, že spor může být veden o náhradu škody, či není jasné, o čem spor veden je, nelze to klást k tíži žalobce či soudu, ale k tíži žalované, která se vzniklou či naopak nevzniklou škodou od počátku řízení na svou obranu operovala. Současně, ač se okresní soud výší žalovanou způsobené škody blíže nezabýval, považoval za prokázané, že byla zjištěna škoda ve výši [částka] za rekonstrukci účetnictví a nevymahatelné pohledávky, k níž je nutno přičíst cenu auditu a zbytečně odvedené odvody. Za těchto okolností tím spíše okresní soud nepovažoval žalobní nárok za nepřiměřený, nespravedlivý či nemravný, jak se jej snažila prezentovat žalovaná, když současně přihlédl k tomu, že žalobce vyvinul minimálně v počátku řízení velkou snahu věc řešit smírně, což bylo zmařeno kategorickým stanoviskem žalované, že vznik sporu nezapříčinila a účetnictví bylo provedeno zcela bezvadně, proto se na zpracování znaleckého posudku k posouzení účetnictví odmítla, byť i jen částečně, podílet, stejně jako odmítla též jednat o zaplacení, byť jen částečné kompenzace žalobci v rámci narovnání, i když v dalším průběhu řízení nakonec pochybení ve vedení účetnictví fakticky sama uznala, jejich význam pouze bagatelizovala.

14. Za přiléhavou okresní soud nepovažoval ani námitku žalované, podpořenou odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu (sp. zn. 33 Odo 79/2006), dle které je bezdůvodné obohacení subsidiárním právním titulem, a pokud je možno žalovat na splnění jiného závazku (závazku ze smlouvy, závazku z náhrady škody apod.), nelze úspěšně žalovat totéž plnění z bezdůvodného obohacení. K tomu okresní soud uvedl, že nároku z vad se žalobce s ohledem na charakter smluvního vztahu domáhat nemohl, mohl sice uplatnit nárok na náhradu škody, ten však neuplatnil a vydání bezdůvodného obohacení se žalobce domáhal v situaci, která skutkově i právně odpovídala bezdůvodnému obohacení a žádnému jinému nároku.

15. Okresní soud uzavřel, že žalovaná v období od [datum] do [datum] pro žalobce nevykonávala řádně činnost mandatáře a s odkazem na ust. § 571 odst. 2 obch. zák. jí za toto období nikdy nevzniklo právo na výplatu odměny dle mandátní smlouvy z [datum]. Odměna vyplacená žalované za toto období žalobcem v její celkové výši byla tedy majetkovým prospěchem na úkor ochuzeného žalobce bez právního důvodu, který je žalovaná dle ust. § 451 odst. 2 obč. zák. povinna žalobci vydat. Proto okresní soud žalovanou zavázal k zaplacení částky [částka], a to v souladu s ust. § 517 obč. zák. a § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. včetně úroku z prodlení ve výši 7,05 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení, když, pokud jde o splatnost této pohledávky, vyšel dle § 563 obč. zák. z výzvy žalobce k plnění ze dne [datum] s lhůtou k plnění do 15 dnů od doručení, tj. do [datum]. Od [datum] byla žalovaná v prodlení s plněním, proto okresní soud v souladu se žalobním požadavkem žalovanou zavázal k zaplacení úroku z prodlení od [datum], i když toto prodlení započalo o den dříve.

16. Současně okresní soud přiznal procesně úspěšnému žalobci náhradu nákladů řízení v plné výši, kterou vyčíslil na částku [částka], a naopak procesně neúspěšnou žalovanou zavázal dle § 148 odst. 1 o. s. ř. k povinnosti nahradit náklady řízení vzniklé státu ve výši [částka], když částku nákladů státu opravil ve vydaném opravném usnesení. Dále okresní soud rozhodl o separaci nákladů řízení dle § 147 odst. 2 o. s. ř. a zavázal znalkyni [titul] [příjmení] nahradit náklady žalované vzniklé zmařením jednání nařízeného na den [datum] ze strany znalkyně částkou [částka].

17. U odvolací jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích.

18. Odvolací soud nejprve k námitce žalované konstatuje, že nepovažuje rozsudek okresního soudu za nepřezkoumatelný. V odůvodnění svého rozhodnutí okresní soud zcela v souladu s ust. § 157 odst. 2 o. s. ř. shrnul tvrzení i právní argumentaci obou stran, uvedl, jaké důkazy provedl, jak tyto důkazy hodnotil, které skutečnosti na jejich základě považuje za prokázané a které nikoliv, proč neprovedl důkazy další, přiléhavě popsal svůj závěr o skutkovém stavu věci a podrobně rozvedl své právní hodnocení věci, když se současně vypořádal se všemi námitkami žalované, včetně té, kterou žalovaná opakovaně zdůrazňovala v odvolacím řízení, tedy že z titulu bezdůvodného obohacení nelze zpětně požadovat plnění přijaté podle platné smlouvy.

19. K tomu dále odvolací soud uvádí, že měřítkem přezkoumatelnosti soudních rozhodnutí není subjektivní představa účastníka o náležitostech odůvodnění těchto rozhodnutí (stejně jako názor nadřízených soudů), nýbrž především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě využít opravných prostředků proti tomuto rozhodnutí. Podle judikatury Nejvyššího soudu přitom platí, že nelze pokládat za nepřezkoumatelné takové rozhodnutí, u něhož je všem účastníkům nepochybné, jak a proč bylo rozhodnuto, a pokud toto rozhodnutí nebrání účastníku, který s rozhodnutím nesouhlasí, náležitě formulovat důvody opravného prostředku, stejně jako soudu rozhodujícímu o opravném prostředku zaujmout názor na věc (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013 ve věci sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3466/2013, usnesení ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3814/2015 či rozsudek ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. 23 Cdo 3176/2020). Z obsahu odvolání žalované přitom plyne, že způsob, jakým okresní soud odůvodnil napadené rozhodnutí, které nadto odvolací soud považuje za řádné, žalované nijak nebránil ve vymezení odvolacích důvodů, stejně jako nebránil odvolacímu soudu seznat, jakými úvahami se okresní soud řídil při svém rozhodování a jaký závěr k věci zaujal. Nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí okresního soudu tudíž odvolací soud neshledal.

20. Odvolací soud provedl dokazování protokolem o jednání Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum] v části tohoto protokolu zachycující výpověď svědkyně [jméno] [příjmení], který žalovaná nově navrhla v odvolacím řízení, když tento důkaz považoval v režimu neúplné apelace odvolacího řízení za důkaz přípustný ve smyslu ust. § 205a písm. c) o. s. ř., neboť jím žalovaná mínila zpochybnit věrohodnost výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] v tomto řízení. Naopak odvolací soud k důkazu neprovedl vyjádření znalkyně [příjmení] (formálně žalovanou k důkazu ani nenavržené), na který se jako na důkaz v odvolacím řízení nový, a tudíž nepřípustný, nevztahuje žádná z výjimek uvedených v § 205a písm. a) až f) o. s. ř., což platí i o článku z [anonymizována dvě slova] ze dne [datum], stejně jako o rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 6. 2013, č. j. [číslo jednací], který nadto spolu s doklady o uplatnění práva namítat neúčinnost převodu členského podílu v bytovém družstvu ze žalované na svědka [titul] [příjmení] odvolací soud považuje za důkazní prostředky zcela bez zjevné souvislosti s předmětem řízení. Z uvedených důvodů proto odvolací soud další důkazní návrhy žalované zamítl.

21. Po provedeném dokazování shora zmiňovaným protokolem o jednání Obvodního soudu pro Prahu 4 ve věci sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] odvolací soud uvádí, že nepovažuje za vyvrácenou věrohodnost svědkyně [jméno] [příjmení], vyslechnuté v projednávané věci, neboť neshledal mezi výpovědí této svědkyně před Obvodním soudem pro Prahu 4 a před okresním soudem žádný zjevný rozpor. Tento měl dle žalované spočívat ve výpovědi svědkyně v řízení před Obvodním soudem pro Prahu 4, kdy svědkyně uvedla, že pro zpracování účetnictví v roce [rok] obdrželi (zřejmě míněno účetní firma svědkyně) doklady pouze od výboru žalovaného, nikoliv od žalované s tím, že tuto nikdy nepožádali o spolupráci při rekonstrukci účetnictví. V této věci pak měla svědkyně vypovídat jinak. Svědkyně [příjmení] však při výslechu okresním soudem v této věci dne [datum] výslovně uvedla, že se žalovanou nikdy v kontaktu nebyla, ani jí neměla vůli kontaktovat. Při zpracování rekonstrukce účetnictví žalobce se obracela pouze na jeho výbor, aby případně nějaké podklady od žalované vyžádal. V obou případech tedy svědkyně shodně vypověděla, že při zpracování rekonstrukce účetnictví žalobce se žalovanou nejednala.

22. Odvolací soud přebírá jako správná veškerá skutková zjištění a skutkové závěry okresního soudu, která okresní soud učinil na základě rozsáhlého, řádně provedeného dokazování. Odvolací soud sdílí rovněž závěry o hodnocení jednotlivých důkazních prostředků okresního soudu, zejména pak závěr o nevěrohodnosti svědků [titul] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [titul] [jméno] [příjmení], když v důvodech zcela odkazuje na přiléhavé odůvodnění okresního soudu, obsažené v bodech 175. až 183., 185. až 187. a 202. až 204. Stejně jako okresní soud také odvolací soud nepovažuje za pravdivé protokoly o předání účetní dokumentace žalovanou žalobci ze dne [datum] a [datum], aniž by k důvodům tohoto hodnocení okresního soudu uvedeným v bodě 112. odůvodnění napadeného rozsudku považoval za nutné cokoliv doplňovat. Okresní soud rovněž nepochybil, pokud neprovedl další důkazy navržené žalovanou, a to znalecký posudek [titul] [příjmení] (předložený po koncentraci řízení ve smyslu ust. § 118b o. s. ř.), i výslech svědka [titul] [příjmení] (svědek zemřel).

23. Pokud pak jde o právní hodnocení věci, odvolací soud shodně jako soud okresní hodnotí smlouvu uzavřenou mezi účastníky dne [datum] jako platnou smlouvu mandátní ve smyslu ust. § 566 a násl. obch. zák., když opět z důvodu zestručnění plně odkazuje na právní argumentaci okresního soudu obsaženou v bodech 275. a 276. odůvodnění napadeného rozsudku. K ní dodává, že vzhledem ke skutečnosti, že ve smyslu ust. § 2 odst. 2 obch. zák. žalobce v rozhodném období nesplňoval definici podnikatele a mezi účastníky se proto nejednalo o vztah mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti (§ 261 odst. 1 obch. zák.), je aplikace obchodního zákoníku na vztah mezi účastníky v souladu s ust. § 262 odst. 1 obch. zák. založena na jejich volbě obsažené v písemné mandátní smlouvě, jak vyplývá z textu této smlouvy, v níž účastníci mimo vlastního označení jimi uzavírané smlouvy jako smlouvy mandátní přímo odkázali na úpravu obsaženou v ust. § 566 a násl. obch. zák. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2001, sp. zn. 33 Odo 15/2001).

24. Podle ust. § 566 obch. zák. se mandátní smlouvou zavazuje mandatář, že pro mandanta na jeho účet zařídí za úplatu určitou obchodní záležitost uskutečněním právních úkonů jménem mandanta nebo uskutečněním jiné činnosti, a mandant se zavazuje zaplatit mu za to úplatu.

25. Dle ust. § 567 odst. 1 obch. zák. je mandatář povinen postupovat při zařízení záležitostí s odbornou péčí. Podle odst. 2 téhož ustanovení, činnost, k níž se mandatář zavázal, je povinen uskutečňovat podle pokynů mandanta a v souladu s jeho zájmy, které mandatář zná nebo musí znát. Mandatář je povinen oznámit mandantovi všechny okolnosti, které zjistil při zařizování záležitostí a jež mohou mít vliv na změnu pokynů mandanta.

26. V posuzované mandátní smlouvě se žalovaná jakožto mandatář zavázala pro žalobce jako mandanta vést podvojné účetnictví a výkaznictví mandanta jako právnické osoby v souladu se zákonem č. 563/1991 Sb. o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, zákonem o dani z příjmu a dalšími souvisejícími předpisy, vždy v platném znění, sledovat platby vlastníků jednotek na základě bankovních výpisů a pokladních dokladů, vystavovat upomínky vlastníkům jednotek za neuhrazenou platbu, předávat neuhrazené pohledávky za vlastníky jednotek k soudnímu vymáhání, zpracovat roční účetní závěrky, zpracovat přiznání k dani z příjmu, provádět archivaci účetních dokladů, vystavovat nové předpisy k úhradě dlouhodobé zálohy a záloh na služby spojené s užíváním bytu, vystavovat doklady k předpisům k úhradě dlouhodobých záloh a záloh spojených s užíváním bytu, zabezpečit provedení zúčtování zálohových plateb na služby spojené s užíváním bytu v zákonem stanovených lhůtách externí firmou, rozúčtovávat zdanitelné příjmy z domu za příslušný rok dle spoluvlastnických podílů na jednotlivé spoluvlastníky, měsíčně zpracovávat rozbor hospodaření a přehled pohledávek, zpracovávat roční zprávu o hospodaření společenství vlastníků jednotek, zastupovat společenství vlastníků jednotek před státními orgány (finanční úřad, správa sociálního zabezpečení, zdravotní pojišťovny, apod.), zpracovávat mzdovou agendu a zpracovávat roční finanční plán. Za provedení těchto činností se pak žalobce jakožto mandant zavázal hradit žalované odměnu ve výši [částka] za bytovou jednotku a [částka] za každý pronajatý nebytový prostor, a to měsíčně, a dále zaplatit jednorázovou částku [částka] za jednotku za roční rozúčtování zdanitelných příjmů z domu.

27. Po posouzení všech rozhodných skutečností souhlasí odvolací soud se závěrem soudu okresního, že žalovaná činnosti, ke kterým se předmětnou mandátní smlouvou pro žalobce zavázala, neprováděla řádně, a to jak při samotném vedení účetnictví žalobce a vypracování jeho výstupů, tak i při provádění vedlejších činností primárně spojených s vedením účetnictví žalobce. Tak, jak podrobně rozebral okresní soud, v případě účetnictví se jednalo o chyby v účetní evidenci a její nekompletnosti, jako je nedodržení finanční kontinuity v účetních závěrkách, nedodržení účetní osnovy, chybné zpracování účetních závěrek, nedodržení jednotné číselné řady zúčtovaných účetních dokladů, které často chyběly či chyběly jejich přílohy, nejasně byl veden fond oprav i kniha dlužníků, když nebylo možno zjistit, za jaké konkrétní platby jednotlivé osoby dluží, neseděly ani předpisy zálohových plateb s jejich úhradami, zjištěny byly nejasnosti při provádění odpisů. V případě neoprávněně provedených plateb na soukromé účely žalované, které sice byly obratem vráceny, nebylo prokázáno, že by o tomto žalovaná informovala členy výboru a platby účetně zpracovala. Žalovaná pochybila také při provádění vyúčtování zálohových plateb s [anonymizována dvě slova], když přeplatky namísto vrácení družstvu jakožto jednomu z vlastníků, byly vyplaceny přímo členům či nájemcům družstva. Okresní soud shledal významné pochybení žalované rovněž v komunikaci s orgány žalobce, zejména s výborem a jeho kontrolní komisí, když žalovaná postupně přestala reagovat na žádosti o vysvětlení, opravu či doplnění některých účetních údajů s tím, že všechny výtky označila za neoprávněné, neuctivé, přímo dehonestující, namířené proti ní, kdy postupně komunikovala pouze s předsedou výboru [titul] [příjmení], a to často pouze na soukromý mail jeho manželky. Po skončení mandátní smlouvy pak žalovaná přes opakované výzvy žalobce nepředala veškeré jí zpracované účetní doklady, tyto zadržela a následně předala, částečně v pozměněné podobě, až znalkyni [příjmení] v roce [rok] Odvolací soud souhlasí rovněž se soudem okresním, že žalovaná v rozporu s ustanovením § 567 odst. 2 obch. zák. neoznámila mandantovi všechny okolnosti, jež mohou mít vliv na plnění mandátní smlouvy, a to konkrétně v otázce výše odměny členů orgánu a s tím spojených odvodů, když odvolací námitku žalované, že opačný postup by byl obcházením zákona, odvolací soud nepovažuje za důvodnou. Žalovaná jakožto odborník v oblasti daňového poradenství, účetnictví, pro žalobce zavázanou vést a zpracovávat také mzdovou agendu, byla povinna žalobce poučit o všech okolnostech spojených s navýšením odměny členů orgánů žalobce, byť samotné rozhodnutí o výši této odměny již bylo v kompetenci samotného žalobce. Chyby, které byly ve vedení účetnictví zjištěny a provázány rovněž s nenaplněním všech souvisejících činností, k nimž se žalovaná zavázala, pak s ohledem na jejich četnost a význam nelze v žádném případě označit za marginální. Naopak jejich opakovanost a závažnost byla důvodem pro závěr, že je zapotřebí provést rekonstrukci účetnictví žalobce za období let [rok] až [rok], přičemž v tomto směru je nutno poukázat na závěry znaleckých posudků zpracovaných [titul] [příjmení] a [titul] [příjmení], o jejichž správnosti nemá odvolací soud ve shodě se soudem okresním důvod jakkoliv pochybovat, když současně souhlasí také s okresním soudem, pokud jde o význam a opravu chyb ve znaleckém posudku [titul] [příjmení] a jeho doplňcích. Ostatně také znalkyně [titul] [příjmení] v účetních postupech i účetních výstupech zpracovaných žalovanou zjistila chyby, kterým pouze přikládala menší význam než obě dříve zmíněné znalkyně s tím, že odvolací soud zcela souhlasí s důvody, pro které okresní soud při svých skutkových závěrech o pochybeních žalované a jejich významu upřednostnil posudky [titul] [příjmení] a [titul] [příjmení], jak je podrobně uvedeno v bodě 233. odůvodnění napadeného rozsudku.

28. Ač odvolací soud sdílí hodnocení okresního soudu v tom směru, že činnost žalované podle předmětné mandátní smlouvy nebyla vykonána řádně, a ač ve smyslu ust. § 571 odst. 2 obch. zák. vzniká mandatáři nárok na úplatu, když řádně vykoná činnost, ke které byl povinen, a to bez ohledu na to, zda přinesla očekávaný výsledek či nikoliv, nesouhlasí s názorem okresního soudu, že žalované nárok na odměnu podle uzavřené mandátní smlouvy za celé posuzované období nevznikl, a to ani částečně.

29. Takový závěr by byl správným pouze tehdy, pokud by žalovaná pro žalobce nevykonala nic z toho, k čemu se zavázala, či by nic z toho, co žalovaná jako mandatář pro žalobce jakožto mandanta vykonala, nebylo pro potřeby žalobce využitelným.

30. Takový závěr však ze zjištěných skutečností vyvodit nelze.

31. Že by žalovaná k činnostem podle mandátní smlouvy vůbec nepřistoupila, tvrzeno nebylo. Namítány byly pouze chyby v provádění těchto činností. Pokud by činnost žalovaná fakticky nevykonávala, jistě by s ní žalobce ukončil smluvní vztah podstatně dříve, než po třech letech jeho trvání. Ač byly v činnosti žalované při zpracování účetnictví a jeho výstupů při vedení evidence dluhů, při zpracovávání vyúčtování, při vedení mzdové agendy a v dalších souvisejících činnostech žalované, včetně komunikace s orgány žalobce, zjištěny závažné nedostatky, nelze učinit závěr, že by žádná z jí provedených činností nebyla v dílčím rozsahu řádnou a že by žalované tedy nárok na odměnu za provedenou práci dle mandátní smlouvy vůbec nevznikl.

32. Podle existující judikatury Nejvyššího soudu, vážící se k ust. § 571 odst. 2 obch. zák., jednateli porušujícímu povinnost vykonávat svou funkci s péčí řádného hospodáře nárok na odměnu obvyklou v rozsahu, v jakém funkce nebyla vykonána řádně, v souladu s ust. § 571 odst. 2 obch. zák., nevznikne (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2018, sp. zn. 29 Cdo 4841/2016 či rozsudek ze dne 1. 11. 2017 ve věci sp. zn. 29 Cdo 2821/2016). Ač se daná judikatura primárně týká nároku jednatele společnosti s ručeným omezeným na sjednanou odměnu, má odvolací soud za to, že je plně využitelná i pro potřeby rozhodnutí v této věci, neboť platí, že se pro nárok na odměnu jednatele za výkon jeho funkce podpůrně použije úprava mandátní smlouvy obsažená v ust. § 571 odst. 1 a 2 obch. zák. Pokud pak je jednatel povinen při výkonu své funkce při zařizování záležitostí společnosti jednat s péčí řádného hospodáře, je možno takovýto výkon činnosti jednatele ztotožnit s řádným výkonem činnosti mandatáře a také na právní postavení mandatáře a nárok na jeho odměnu aplikovat shora citované závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu.

33. Nevzniká-li mandatáři nárok na sjednanou odměnu v rozsahu, v jakém jeho činnost nebyla vykonávaná řádně, je z hlediska předmětu tohoto řízení zapotřebí určit poměr, v jakém žalovaná vykonávala činnost podle uzavřené mandátní smlouvy řádně a v jakém toto její plnění řádné nebylo. Tímto poměrem se okresní soud nezabýval při názoru, že není-li plnění mandatáře řádným v celém rozsahu, nárok na odměnu mu nevzniká, a to ani zčásti.

34. Za situace, kdy dle názoru odvolacího soudu není veškerou činnost žalované pro žalobce označit jako neřádnou, naopak v rozsahu, v jakém činnost žalované byla vykonána řádně, jí nárok na odměnu podle mandátní smlouvy v souladu s ust. § 571 odst. 2 obch. zák. vzniká, zabýval se poměrem plnění žalované vykonaným řádně a nikoliv řádně, přičemž dospěl k závěru, že exaktně přesné určení tohoto poměru je s ohledem na okolnosti případu vyloučeno, případně spojeno s nepoměrnými obtížemi a je proto ve smyslu ust. § 136 o. s. ř. zapotřebí stanovit tento poměr vlastní volnou úvahou soudu. Takovou volnou úvahu je pak přitom možno založit jedině na dostatečném zjištění skutečností umožňujících kvantitativní posouzení srovnatelných souvislostí v daném místě a času, jež bude ústit v logické a odůvodněné rozhodnutí soudu. Jak plyne z judikatury vyšších soudů, naznačená činnost soudu nemůže být projevem libovůle, tedy nikterak nepodloženého úsudku, nýbrž se musí jednat o přezkoumatelné hodnocení daných okolností (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 8. 2018 ve věci sp. zn. 22 Cdo 1160/2013, rozsudek téhož soudu ze dne 12. 5. 2010 ve věci sp. zn. 23 Cdo 1211/2010, ze dne 3. 10. 2016 ve věci sp. zn. 28 Cdo 4843/2015 či ze dne 1. 6. 2017 ve věci sp. zn. 28 Cdo 4843/2016).

35. Na podkladě závěrů znaleckého posudku [titul] [příjmení], která stanovila chybnost účetních dokladů zpracovaných žalovanou v období let [rok] až [rok] v poměru 68 až 75 %, průměrně 72 %, a naopak použitelnost žalovanou zpracovaných výstupů pro potřeby rekonstrukce účetnictví žalobce z 28 %, jakož i po posouzení dalších rozhodných skutečností, zejména pochybení žalované při evidenci dluhů jednotlivých vlastníků a zpracování výzev k plnění, (ne) komunikace s orgány žalobce, neinformování o rozhodných skutečnostech z hlediska výše odměn členů orgánu a dalších shora popsaných chyb v činnosti žalované, dospěl odvolací soud v souladu s ust. § 136 o. s. ř. k závěru, že plnění poskytnuté žalovanou žalobci podle předmětné mandátní smlouvy bylo chybným ze 72 % a naopak řádně provedeným z 28 %.

36. Nebyla-li činnost žalované podle mandátní smlouvy provedena řádně v rozsahu 72 %, pak jí ve stejném poměru nevznikl ani nárok na smluvenou odměnu mandatáře, což z částky vyplacené na odměně žalované v posuzovaném období od [datum] do [datum] v celkové částce [částka] představuje částku [částka]. V tomto rozsahu, pokud žalovaná přijala plnění žalobce, ač její činnost nebyla řádnou, došlo v její prospěch k plnění bez právního důvodu, a to na úkor ochuzeného žalobce, které je ve smyslu ust. § 451 odst. 1 a 2 obč. zák. žalovaná povinna žalobci vydat.

37. K opakovaným námitkám žalované odvolací soud dodává, že právním důvodem pro přijetí odměny mandatáře není samotné uzavření platné mandátní smlouvy, ale až splnění závazků z této smlouvy jako předpokladu vzniku nároku na odměnu. Nárok na odměnu mandatáře pak vzniká za dobu trvání právního vztahu a na jeho vznik nemohou mít vliv okolnosti nastalé po skončení smlouvy, proto je zcela bez významu, zda žalobce žalovanou po skončení závazkového vztahu založeného mandátní smlouvou z [datum] vyzval či nevyzval k opravě zjištěných chyb či zda přistoupil k rekonstrukci účetnictví jiným subjektem, což se jeví odvolacímu soudu zcela pochopitelným za situace, kdy s ohledem na množství a charakter pochybení žalované v průběhu trvání vztahu dle mandátní smlouvy neměl již žalobce v erudovanost žalované důvěru. Tak, jak již správně vyložil okresní soud, na plnění dle mandátní smlouvy nelze aplikovat ustanovení o vadách a odpovědnosti za ně dle právní úpravy kupní smlouvy či smlouvy o dílo.

38. S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud dospěl k závěru, že s ohledem na poměr řádně a neřádně vykonané činnosti žalované podle mandátní smlouvy žalované vznikl nárok na odměnu v rozsahu 28 % sjednané odměny mandatáře, odpovídající částce [částka], a naopak žalované co do 72 % sjednané odměny odpovídající částce [částka] nárok na odměnu mandatáře nevznikl. V této částce je tedy nárok žalobce na vrácení uvedené částky vyplacené žalované na odměně z titulu bezdůvodného obohacení důvodným.

39. Stejně jako okresní soud, ani soud odvolací neshledal uplatněný nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení za rozporný s dobrými mravy ve smyslu ust. § 3 obč. zák. Jak vyplynulo z provedeného dokazování, žalované byly opakovaně a dlouhodobě její pochybení vytýkána, byla vyzývána k nápravě v komunikaci s orgány žalobce tak, jak podrobně rozvedl okresní soud. Žalovaná přesto model plnění dle mandátní smlouvy a provádění sjednaných činností nezměnila, současně ani za situace, kdy považovala výtky vůči své osobě za neoprávněné až dehonestující, smluvní vztah neukončila. Naopak odvolací soud souhlasí se závěry soudu okresního, na které odkazuje, že na základě zjištěných skutečností nelze učinit závěr o šikanózním výkonu práva ze strany žalobce, tedy že skutečným důvodem podání žaloby nebyla ochrana ekonomických zájmů žalobce, nýbrž snaha poškodit žalovanou.

40. Pokud jde o splatnost nároku žalobce na vydání bezdůvodného obohacení, odvolací soud zcela souhlasí se závěry soudu okresního, že tato nastala na základě výzvy žalobce k plnění obsažené v předžalobní výzvě z [datum], v níž žalobce poskytl žalované lhůtu k plnění do [datum], a to v souladu s ust. § 340 odst. 2 obch. zák. Dnem následujícím započalo prodlení žalované s plněním jejího závazku k vydání bezdůvodného obohacení a naopak žalobci vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení ve smyslu ust. § 369 odst. 1 a 369a odst. 1 obch. zák. a § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve výši 7,05 % ročně.

41. Uplatnění nároku žalobce na úrok z prodlení za dobu od uplynutí lhůty k plnění poskytnuté žalované v předžalobní upomínce z [datum] do zaplacení odvolací soud za nemravné nepovažuje, když žádná ze skutečností zjištěných v řízení nevede k závěru o šikanózním výkonu práva ze strany žalobce. Za takovou skutečnost nelze považovat samotnou délku řízení. Nárok na úrok z prodlení je zákonným následkem prodlení s plněním peněžitého dluhu, byl uplatněn v zákonné sazbě a na jeho celkovou výši nemá vliv délka řízení, ale doba prodlení, která je výsledkem postoje žalované, jež od počátku považovala žalobu za zcela nedůvodnou, proto odmítla jednání o společném postupu účastníků v rámci znaleckého dokazování, neiniciovala narovnání účastníků ve formě soudního smíru či nárok žalobce alespoň částečně neuspokojila, nesla tedy riziko, že bude-li nárok žalobce shledán po právu, v takovém případě k němu jako jeho příslušenství přibudou úroky z prodlení.

42. K námitkám žalované o neexistenci předžalobní výzvy žalobce, resp. o nedodržení časové souvislosti mezi touto výzvou a podáním žaloby, odvolací soud uvádí, že žalované lhůta k plnění poskytnutá žalobcem uplynula dne [datum], žaloba byla ve věci podána dne [datum], tj. po 4 měsících, a tuto dobu odvolací soud nepovažuje za nijak rozpornou se smyslem předžalobní výzvy tak, jak uvádí ust. § 142a o. s. ř., které stanoví pouze nejkratší lhůtu mezi odesláním předžalobní upomínky a podáním žaloby, kdy smyslem této lhůty je umožnit dlužníkovi vyhnout se žalobě splněním dluhu. Naopak nejdelší lhůtu pro zahájení řízení po odeslání předžalobní upomínky uvedené ustanovení neobsahuje. Nadto má význam pouze z hlediska náhrady nákladů řízení. Vzhledem k předmětu řízení i výši částky vymáhané žalobcem pak nelze ani předpokládat, že by podání žaloby poté, co žalovaná obdržela výzvu k plnění a tuto nesplnila, bylo pro žalovanou překvapením.

43. S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud v souladu s ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil rozsudek okresního soudu ve výroku II. co do částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení tak, že v této části žalobu jako nedůvodnou zamítl, naopak ve zbývajícím rozsahu, tj. částky [částka] s úrokem z prodlení z této částky ve výši 7,05 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení, tento výrok okresního soudu v souladu s ust. § 219 o. s. ř. jako správný potvrdil.

44. Současně se změnou napadeného rozsudku odvolací soud v souladu s ust. § 224 odst. 1 a 2 a § 142 odst. 2 o. s. ř. originárně rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že zavázal žalovanou, v řízení úspěšnou z 28 %, zaplatit procesně úspěšnějšímu žalobci, v řízení úspěšnému ze 72 %, náhradu nákladů řízení v rozsahu 44 %, které žalobci vznikly celkem v částce [částka] Tyto náklady řízení sestávají z náhrady odměny za právní zastoupení žalobce u 34 úkonů právní služby vyjmenovaných v bodu 292. odůvodnění rozsudku okresního soudu, mimo účast u jednání okresního soudu konaného dne [datum], po [částka] s tím však, že za úkony právní služby, a to formulaci otázek znalci ze dne [datum], [datum] a [datum] odvolací soud, na rozdíl od soudu okresního, přiznal žalobci náhradu v rozsahu sazby mimosmluvní odměny, tj. v částce [částka] /§ 11 odst. 1 písm. a), d) g), odst. 2, 3, § 7 bod 6 vyhl. č. 177/1996 Sb. - advokátní tarif, odměna za právní zastoupení žalobce celkem v částce [částka], dále z náhrady paušálních výdajů zástupkyně žalobce k uvedeným 34 úkonům právní služby po [částka], celkem ve výši [částka] (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu). Pokud jde o účast u jednání okresního soudu dne [datum], pak toto bylo odročeno bez projednání věci a v souladu s ust. § 14 odst. 2 advokátního tarifu za účast u tohoto jednání zástupkyni žalobce náleží pouze náhrada ztráty času ve výši mimosmluvní odměny, tj. v částce [částka], a to bez další náhrady paušálních výdajů. Dále vzniklé náklady řízení před okresním soudem sestávají z cestovních výdajů zástupkyně žalobce, správně vyčíslených okresním soudem na částku [částka], z náhrady za náklady vynaložené žalobcem za znalecké posudky zpracované [titul] [příjmení] ve výši [částka] a [titul] [příjmení] ve výši [částka], z náhrady za zaplacený soudní poplatek v částce [částka] a dále z náhrady za 21% DPH z částky [částka] ve výši [částka]. Na rozdíl od okresního soudu odvolací soud nestanovil náhradu DPH z částky vynaložené žalobcem jakožto účastníkem řízení na znalečné vyplacené znalkyním [titul] [příjmení] a [titul] [příjmení], neboť se nejedná o náhradu zaplacenou jeho zástupcem ve smyslu ust. § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. Právo na náhradu řízení žalobce v rozsahu 44 % z částky [částka] pak odpovídá přisouzené částce [částka].

45. O náhradě nákladů vzniklých státu v okresním soudem správně vyčíslené částce [částka] pak odvolací soud rozhodl v souladu s ust. § 148 odst. 1 o. s. ř., že podle výsledku řízení, tj. podle procesního úspěchu stran, zavázal žalobce zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě 28 % z této částky ve výši [částka] a žalovanou pak k úhradě 72 % nákladů vzniklých státu v tomto řízení v částce [částka].

46. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že v odvolacím řízení, které skončilo se stejným procesním úspěchem a neúspěchem stran, zavázal žalovanou zaplatit žalobci 44 % nákladů řízení, jenž žalobci vznikly celkem v částce [částka] a sestávaly z odměny advokáta za 3 úkony právní služby (sepis vyjádření k odvolání žalobkyně a účast u jednání odvolacího soudu, které přesáhlo 2 hodiny) po [částka] /§ 11 odst. 1 písm. d) a g), § 7 bod 6. advokátního tarifu, z náhrady paušálních výdajů zástupkyně žalobce k uvedeným třem úkonům právní služby po [částka], z náhrady cestovních výdajů zástupkyně žalobce k jednání odvolacího soudu vlakem z [obec] do [obec] a zpět v ceně jízdného [částka] a [částka], z náhrady cestovného za místní dopravu [anonymizováno] v částce [částka] a [částka], z náhrady za promeškaný čas strávený na cestě k jednání odvolacího soudu v trvání 4 hodiny a 6 minut a 3 hodiny a 43 minut, tj. za 9 a 8 započatých půlhodin po [částka], dále z náhrady za 21% DPH z částky [částka] ve výši [částka]. Na náhradě nákladů odvolacího řízení bylo proto žalované uloženo zaplatit žalobci částku [částka].

47. K výši odvolacím soudem přiznané náhrady odměny za právní zastoupení procesně úspěšnějšího žalobce odvolací soud uvádí, že podle ust. § 151 odst. 2 věty první část před středníkem o. s. ř. je soudu uloženo určit výši odměny za zastupování advokátem podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním přepisem, a to s výjimkou případů, kdy aplikaci vyhlášky č. 177/1996 Sb. - advokátního tarifu odůvodňují okolnosti případu. Paušální sazby odměny za zastupování advokátem v jednom stupni byly stanoveny v tzv. přísudkové vyhlášce č. 484/2000 Sb., která byla zrušena ke dni 7. 5. 2013 nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013 ve věci sp. zn. Pl. ÚS 25/12. I když se původně právní praxe, zejména na základě rozhodnutí velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, přikláněla k názoru, že při neexistenci zákonné úpravy paušálních sazeb odměny advokáta v jednom stupni řízení je namístě aplikovat advokátní tarif a odměnu advokáta stanovit součtem odměn za jednotlivé v řízení provedené úkony právní služby, z aktuální judikatury Ústavního soudu (nález ze dne 7. 6. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3559/15), jakož i ze samotné judikatury Nejvyššího soudu (srov. rozsudek ze dne 25. 9. 2014 ve věci sp. zn. 21 Cdo 2811/2013, usnesení ze dne 18. 12. 2014 ve věci sp. zn. 21 Cdo 222/2014 a ze dne 30. 8. 2016 ve věci sp. zn. 22 Cdo 1025/2016), však plyne, že v takovém případě je soud povinen stanovit výši nákladů za zastupování na základě své volné, nikoliv však libovolné úvahy ve smyslu ust. § 136 o. s. ř. V podmínkách projednávané věci odvolací soud volnou úvahou dospěl k závěru stanovit výši odměny za právní zastoupení žalobce podle sazeb za úkon právní služby uvedených v advokátním tarifu, jehož aplikaci v této věci oba účastníci v souladu se shora popsaným názorovým vývojem na otázku náhrady nákladů za právní zastoupení a datum zahájení řízení legitimně očekávali, jak ostatně vyplývá ze způsobu, jakým účastníci náhradu za své advokátní zastoupení v řízení účtovali. Takto stanovená náhrada pak dle odvolacího soudu neodporuje pojetí spravedlivého uspořádání vztahů mezi účastníky také z hlediska náročnosti právního zastoupení žalobce v této věci.

47. Současně odvolací soud neshledal v projednávané věci žádné důvody zvláštního zřetele hodné ve smyslu ust. § 150 o. s. ř. spočívající v okolnostech případu či poměrech žalované, pro které by procesně úspěšnějšímu žalobci zcela či zčásti právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Pokud jde o okolnosti případu, jak shora uvedeno, žalovaná se odmítla podílet na společném postupu při znaleckém dokazování, čímž zmařila možnost smírného vyřešení věci. Ač řízení trvalo téměř 9 let, z obsahu spisu nevyplývá, že by délka řízení a tím i vyšší náklady řízení byly zapříčiněny obstrukčním chováním procesně úspěšnějšího žalobce. Ač je v rámci náhrady nákladů řízení žalovaná zavazována k vysoké částce a byť se jedná o osobu v důchodovém věku, má žalovaná stále oprávnění k podnikatelské činnosti a je proto ekonomicky činná. Nadto, pokud jde o její majetkové poměry, převodem členských práv a povinností k bytu v bytovém družstvu si jistě zajistila dostatečné finanční prostředky, aby mohla žalobci uhradit jak dlužnou částku, tak její příslušenství ve formě nákladů řízení. Pokud jde o její zdravotní stav, tento jako trvale nepříznivý nebyl tvrzen ani doložen. S přihlédnutím ke všem rozhodným skutečnostem se pak odvolacímu soudu nejeví spravedlivým, aby procesně úspěšnější žalobce nesl náklady tohoto řízení ze svého.

Poučení