15 Co 299/2021- 97

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Karly Nekolové a Mgr. Jana Rýznara ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa], [PSČ] [obec] proti žalované: [osobní údaje žalované] bytem [adresa], [PSČ] [obec] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa], [PSČ] [obec] o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově, ze dne 7. 9. 2021, č. j. 109 C 190/2021-62, takto:

Výrok

I. Výrok I. rozsudku okresního soudu se: a) co do částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum], z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum], z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum], z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum], z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum], z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum], z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum], z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum], z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum], z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení mění následovně: Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum], z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum], z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum], z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum], z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum], z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum], z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum], z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum], z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum], z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku; b) co do částky [částka] mění následovně: Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] v pravidelných měsíčních splátkách po [částka] splatných vždy ke každému 26. dni v měsíci počínaje dnem [datum] a dále až do úplného zaplacení s tím, že splátky dospělé do právní moci tohoto rozhodnutí je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku; c) ve zbývajícím rozsahu potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku [částka] k rukám zástupce žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na poměrnou náhradu nákladů odvolacího řízení v rozsahu 18 % částku [částka] k rukám zástupce žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky [částka], úroku ve výši 8 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z téže částky za dobu od [datum] do zaplacení (výrok I.) a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka].

2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, jímž se domáhala zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení. Okresnímu soudu vytýkala nesprávné právní posouzení věci. Zdůraznila, že v žalobě tvrdila, že žalovaná je solidárním obligačním dlužníkem z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] v původní výši [částka] s tím, že další obligační dlužník je v insolvenčním řízení. Nikdy netvrdila, že by žalovaná vystupovala v pozici ručitele, jak bylo uvedeno v odůvodnění rozsudku. Na důkaz těchto svých tvrzení žalobkyně předložila smlouvu o úvěru, včetně záznamu o poskytnutí a vysvětlení předsmluvních informací ze dne [datum]. Z předložených dokladů pak vyplývá čerpání úvěru s tím, že žalobkyně splnila svou povinnost vůči oběma obligačním dlužníkům a poskytla dohodnuté peněžní plnění ve sjednané výši dne [datum] a [datum]. Dlužníci dle smluvního ujednání zaplatili v období od [datum] do [datum] celkem [částka], jak uvedla v žalobě. Dle žalobkyně žalovaná dostatečně projevila vůli uzavřít s žalobkyní smlouvu o úvěru a podpis na smlouvě nikterak nezpochybnila. Zamítnutí žaloby proto žalobkyně označila jako nedůvodné s tím, že zahájení insolvenčního řízení vůči dalšímu obligačnímu dlužníku nemůže jít k tíži žalobkyně.

3. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako správného. Poukázala na listinu předloženou žalobkyní k důkazu a označenou jako„ oznámení o zahájení insolvenčního řízení“, datovanou ke dni [datum], v níž žalobkyně informuje žalovanou coby dlužníka, ručitele, o svém dalším postupu při správě pohledávky v důsledku insolvenčního řízení obligačního dlužníka [jméno] [příjmení]. Tvrzení žalobkyně uvedené v odvolání je tak v příkrém rozporu s provedeným dokazováním i v rozporu s dřívějšími tvrzeními samotné žalobkyně s účelovou snahou žalobkyně vykonstruovat závazek žalované z dotyčného úvěrového smluvního vztahu poté, co se [jméno] [příjmení] stal nesolventním a bylo vůči němu zahájeno insolvenční řízení. Současně namítala, že nikdy nebylo v řízení prokázáno poskytnutí dotčených prostředků do sféry žalované, která tyto nikdy nepřijala a také rovněž sama nikdy na tvrzený závazkový vztah žalobkyni ničeho neuhradila. Toto prováděl dle výčtu v odvolání po celou dobu pouze [jméno] [příjmení] coby dlužník z dotčeného závazkového vztahu. Žalobkyně ani v jednání před žalovanou před zahájením řízení nikdy žalované nedoložila existenci závazkového vztahu vůči ní, když byla žalované zaslaná pouze anonymizovaná verze dotčené úvěrové smlouvy. Žalovaná se proto zcela ztotožňuje s právními závěry prvoinstančního soudu o tom, že žalobkyně nijak neprokázala existenci platného závazku z dotčené úvěrové smlouvy vůči žalované, která od počátku namítá nedostatek své pasivní věcné legitimace. Současně žalovaná zdůraznila, že žalobkyně v rozporu se zákonem o spotřebitelském úvěru nikdy řádně neověřila úvěruschopnost žalované. V době sjednání úvěru, tj. ke dni [datum] žalovaná čerpala mateřskou dovolenou. Od [datum] jí pak byl přiznán rodičovský příspěvek v částce [částka] měsíčně, z čehož vyplývá, že žalovaná ke dni sjednání úvěru nemohla splňovat řádně podmínky pro poskytnutí předmětného úvěru v tak vysoké částce, neboť by takový úvěr nebyla schopna splácet.

4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu, včetně řízení jeho vydání předcházejícího, ve smyslu ust. § 212a odst. 1, 2, 4 a 5 o. s. ř. a žádné vady řízení uvedené v § 229 odst. 1 a 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř. neshledal. Po takto provedeném přezkumu pak dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je částečně důvodné.

5. Z obsahu spisu se podává, že v řízení zahájeném dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky [částka] se smluvním úrokem ve výši 8 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z téže částky za dobu od [datum] do zaplacení. Skutkově tvrdila, že dne [datum] uzavřela se žalovanou a dalším obligačním dlužníkem, který je v současné době v insolvenci, smlouvu o úvěru na částku [částka], který měl být splácen v měsíčních splátkách po [částka] počínaje [měsíc] [rok] Cena za přijetí a vyhodnocení žádosti o úvěr byla stanovena na částku [částka], cena pojištění pro případ nemožnosti splácet úvěr činila [částka] měsíčně. Účastníci si sjednali přičítání úroku k jistině pohledávky. Žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalované a tato byla posouzena jako úvěruschopná. Žalovaná platila splátky do [měsíc] [rok], kdy celkem bylo uhrazeno [částka]. Následně však žalobkyně marně žalovanou upomínala o úhradu dlužných splátek. Zůstatek úvěru se stal splatným ke dni [datum]. Vyčerpaná jistina činí [částka], úroky [částka], poplatek za vyhodnocení žádosti [částka], pojištění [částka], z toho bylo uhrazeno [částka], žalovaná částka tedy sestává z dlužné jistiny ve výši [částka] a z nezaplacených poplatků za pojistné za měsíce [měsíc] [rok] až [měsíc] [rok] ve výši [částka]. Žalovaná s žalobou nesouhlasila se stejnou argumentací, jakou uvedla ve svém vyjádření k odvolání žalobkyně. Na stanovisko žalované pak žalobkyně reagovala tak, že žalovaná byla účastníkem smluvního vztahu na straně úvěrového dlužníka, jak plyne ze samotné smlouvy, s povinností vrátit úvěr včetně dohodnutého příslušenství. Dále doplnila, že úvěruschopnost posoudila u obou dlužníků, a to podle připojeného výpisu z účtu spoludlužníka [jméno] [příjmení] za měsíc [měsíc] [rok], z něhož vyplynuly příjmy i výdaje obou dlužníků, které byly vzaty v úvahu jako nezbytná součást při posuzování jejich schopnosti úvěr splácet.

6. Okresní soud provedl dokazování listinami předloženými účastníky a dospěl k závěru o nedůvodnosti žaloby. Poukázal na tvrzení žalobkyně o tom, že úvěrová smlouva byla uzavřena mezi účastníky a dalším obligačním dlužníkem, toho času v insolvenci, kdy z předložených listin vyplynulo, že by se mělo jednat o [jméno] [příjmení], narozeného [datum] Uzavření smlouvy o úvěru žalobkyně prokazovala listinou nazvanou jako smlouva o úvěru ze dne [datum], z níž vyplývá, že žalobkyně měla uzavírat smlouvy jako úvěrující, žalovaná a [jméno] [příjmení] jako úvěrovaní. Naproti tomu však žalobkyně v oznámení ze dne [datum] uvedla, že žalovaná uzavírala smlouvu jako dlužník, ručitel. Žalovaná popřela, že by smlouvu o úvěru uzavřela, že by někdy projevila vůli tuto smlouvu uzavřít, naopak její vůlí bylo uzavřít dohodu o možnosti disponovat s účtem [jméno] [příjmení], na který chodily žalované dávky státní sociální podpory. Smlouva o úvěru nebyla okresnímu soudu poskytnuta v originále, nýbrž pouze v kopii, přičemž okresní soud současně vyslovil domněnku, že pokud byla smlouva za žalobkyni podepsána elektronicky, pak originál listiny existovat ani nemůže, jestliže podpisy měly být připojeny ke smlouvě na tabletu. Proces kontraktace však žalobkyní tvrzen nebyl, byť okresní soud žalobkyni zaslal vyjádření žalované k žalobě. Vzhledem k námitkám žalované, která popírá uzavření smlouvy o úvěru v tom smyslu, že právní jednání žalované nesměřovalo k uzavření smlouvy o úvěru, bylo dle okresního soudu nutno ze strany žalobkyně doplnit tvrzení, jakým způsobem smlouva mezi účastníky byla uzavírána, zda písemně či ústně, v případě písemně smlouvy, zda účastníci podepsali smlouvu osobně či elektronicky. Vše by rovněž žalobkyně musela prokázat. Okresní soud přitom poukázal také na zcela nedostatečná tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti účastníků tvrzené smlouvy o úvěru před jejím uzavřením i absenci jakéhokoliv navrženého důkazu s tím, že v případě, že by žalobkyně neprokázala uzavření smlouvy o úvěru, mohla by prokázat, že finanční prostředky se dostaly do dispozice žalované, popřípadě že žalovaná dala žalobkyni pokyn, jakými způsoby má být s finančními prostředky nakládáno, a soud by mohl nárok žalobkyně posoudit jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně se však k jednání okresního soudu nedostavila a znemožnila tak, aby byla poučena dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Z uvedených důvodů proto okresní soud žalobu v celém rozsahu zamítl a procesně zcela úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení, kterou vyčíslil na částku [částka].

7. U odvolacího jednání žalovaná setrvala na svých stanoviscích.

8. V souladu s ust. § 213 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud zopakoval dokazování smlouvou o úvěru ze dne [datum], záznamem o poskytnutí a vysvětlení předsmluvních informací z téhož dne, podklady pro soudní řízení, skeny obrazovky monitoru, výpisem z účtu [jméno] [příjmení] za měsíc [měsíc] [rok], oznámením o zahájení insolvenčního řízení ze dne [datum] včetně poštovního podacího archu ze dne [datum], výzvou k úhradě dlužné částky ze dne [datum], rozhodnutím o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne [datum] a výzvou k zaplacení před podáním žaloby z téhož dne, včetně poštovního podacího archu ze dne [datum] a dokladu o doručení těchto listin žalované dne [datum].

9. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi žalobkyní jako úvěrující bankou na jedné straně a žalovanou a dále [jméno] [příjmení], [rodné číslo], oběma jako úvěrovými klienty na straně druhé. Ve smlouvě bylo sjednáno poskytnutí úvěru ve výši [částka] za úrok ve výši 8 % ročně, který měl být zaplacen nejpozději dne [datum] v měsíčních splátkách po [částka], RPSN činila 8,62 %. Úvěr měl být poskytnut za účelem konsolidace dřívějších úvěrů dlužníků, a to splátkového úvěru č. [bankovní účet] u věřitele - [právnická osoba], v částce [částka], k úhradě splátkového úvěru u [právnická osoba] sjednaného smlouvou ze dne [datum] ve výši [částka], úvěrového dluhu z úvěru sjednaného u [právnická osoba] [anonymizováno] dle smlouvy o úvěru ze dne [datum], a to částkou [částka], a dále k úhradě úvěru čerpaného prostřednictvím kreditní karty u [právnická osoba], datum uzavření smlouvy dne [datum], a to částkou [částka]. Takto mělo být vyčerpáno celkem [částka] s tím, že zbývající část úvěru vyplacená na účet dlužníků může být použita dle jejich uvážení. Tuto smlouvu žalovaná jako spoludlužník podepsala, jak výslovně prohlásila u jednání okresního soudu, stejně jako u jednání soudu odvolacího, kdy, jak vyplývá z písemné smlouvy, totožnost žalované byla ověřena z jejího občanského průkazu. Smlouvu podepsal také [jméno] [příjmení] jako druhý ze spoludlužníků a podepsána byla také za [právnická osoba] [právnická osoba] [jméno] [příjmení], osobní bankéřkou. Totožné osoby také podepsaly záznam o poskytnutí a vysvětlení předsmluvních informací, v němž jsou podrobně rozvedeny jednotlivé parametry poskytnutého spotřebitelského úvěru. Čerpání úvěru, tedy výplata sjednaných prostředků na úhradu jednotlivých úvěrových dluhů včetně úhrady částky [částka] na účet [jméno] [příjmení] vedeného u žalobkyně pak vyplývá jak z výpisu z účtu [jméno] [příjmení] za měsíc [měsíc] [rok], tak z dokladu nadepsaného jako„ podklad pro soudní řízení“, jakož i ze skenů obrazovek předložených žalobkyní. Podáním žalobkyně ze dne [datum] byla žalovaná informována o dalším postupu [právnická osoba] [právnická osoba] při správě pohledávky, u níž je zavázána jako dlužník, ručitel, a to tak, že z důvodu zahájení insolvenčního řízení o úpadku dlužníka [právnická osoba], svého práva prohlásit celý úvěr za splatný. Podáním ze dne [datum] pak žalobkyně informovala žalovanou o zesplatnění úvěrové pohledávky v částce [částka] z předmětné úvěrové smlouvy ke dni [datum] a výzvou k zaplacení před podáním žaloby ze dne [datum] byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši [částka] ve lhůtě do [datum]. Uvedená podání byla žalované doručena dne [datum].

10. Na základě předložené úvěrové smlouvy ze dne [datum], na níž žalovaná svůj podpis nezpochybnila, má odvolací soud, na rozdíl od soudu okresního, za prokázané, že právní jednání zúčastněných stran směřovalo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z., a to ve formě spotřebitelského úvěru, byla-li smlouva uzavřena mezi žalobkyní jakožto bankou, tedy podnikatelem v oblasti finančních služeb a žalovanými jako spotřebiteli, když předmětem bylo poskytnutí finančních prostředků za úrok, jak vyplývá z textu samotné úvěrové smlouvy. Na právní režim posuzovaného právního jednání tak dopadá ustanovení zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“).

11. K tvrzením žalované, že při jednání se žalobkyní jednala v omylu, když měla za to, že si pouze zřizuje dispoziční oprávnění k účtu spoludlužníka [jméno] [příjmení], na který jí chodily sociální dávky, nikoliv že zakládá smluvní vztah, ze kterého je zavázána jako úvěrovaná, odvolací soud uvádí, že omyl žalované ve smyslu ust. § 583 o. z. by mohl mít právní relevanci pouze tehdy, pokud by byl vyvolán žalobkyní jakožto druhou stranou právního jednání, případně třetí osobou za předpokladu, že by žalobkyně o tomto jednání třetí osoby věděla či vědět musela (§ 585 o. z.). Žalovaná však to, že byla omyl uvedena jednáním žalobkyně ani netvrdila. K tomu pak odvolací soud zdůrazňuje, že mimo samotnou smlouvu o úvěru žalovaná také podepsala záznam o poskytnutí a vysvětlení předsmluvních informací, dokládajícího, že jí byl obsah smlouvy o úvěru a jeho parametry podrobně ze strany žalobkyně vysvětlen, což žalovaná stvrdila svým podpisem na dané listině. Uvedený závěr nijak nezpochybňuje obsah podání žalobkyně ze dne [datum], z něhož nelze dovodit, že by žalobkyně považovala žalovanou toliko za ručitele závazku úvěrovaného z předmětné úvěrové smlouvy a nikoli přímo za úvěrovaného dlužníka.

12. Byť z důvodu omylu není právní jednání o uzavření spotřebitelského úvěru mezi účastníky neplatným, přesto odvolací soud shledává předloženou smlouvu o spotřebitelském úvěru za neplatnou, a to z důvodu porušení povinnosti žalobkyně posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost dlužníků, jak ukládá ust. § 86 odst. 2 ZoSÚ.

13. Podle § 86 odst. 2 věta prvá ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

14. Podle § 87 odst. 1 věta prvá a třetí ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. V principu odpovědného úvěrování, potažmo ochrany spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrany věřitele před nedobytností pohledávky, navazuje ZoSÚ na právní úpravu účinnou do 30. 11. 2016, zejména na novelu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, provedenou zákonem č. 43/2013 Sb. Také při výkladu ustanovení § 86 ZoSÚ se pak musí podle odvolacího soudu prosadit závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), podle nichž se má odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

16. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že posoudila úvěruschopnost dlužníků na základě předloženého výpisu z účtu [jméno] [příjmení] za měsíc [měsíc] [rok], ze kterého vyplynula výše příjmů i výdajů dlužníků. K tomu odvolací soud uvádí, že pokud byla úvěrová smlouvy sjednána dne [datum], pak žalobkyně daný výpis z účtu před uzavřením úvěrové smlouvy s dlužníky nemohla mít k dispozici. Za účelem posouzení úvěruschopnosti mohla mít k dispozici nejvýše výpis z účtu za dílčí část měsíce [měsíc] [rok], který již z povahy věci nemohl poskytnout důvěryhodný obraz o pravidelných měsíčních příjmech a výdajích dlužníků, nejvýše z něj úvěrující banka zjistit pouze příjmy dlužníků ve formě peněžité pomoci v mateřství, výplaty otcovské a výplata mzdy u [právnická osoba], [právnická osoba], v částce [částka] a [částka] jakožto plusové položky na tomto účtu. V žádném případě si žalobkyně nemohla učinit obrázek o pravidelných výdajích žalované a dalšího spoludlužníka, zejména na bydlení a na další základní životní potřeby těchto osob. K tomu pak odvolací soud zdůrazňuje, že počáteční zůstatek na daném účtu k období [datum] činil - [částka]. Žalobkyně pak netvrdila ani neprokázala, že by provedla kontrolu platební morálky dlužníků v příslušných registrech BRKI, NRKI, SOLUS, že by provedla lustraci dlužníků v registru exekucí či v insolvenčním rejstříku. To, že žalobkyně jakožto profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel spotřebitelských úvěrů nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalované jako spotřebitelky, tak vyplývá z jejich samotných tvrzení. Následkem porušení této povinnosti je pak neplatnost smlouvy o úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ.

17. Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti právního jednání přihlíží i bez návrhu, je-li v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání (v tomto je možno se opřít i o závěry občanskoprávní teorie - Lavický, P. a kol., Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1 - 654). Komentář.

1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli (jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti) pozitivním zásahem ze strany soudu. Tomu zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240-244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení - ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C -243/08, EU:C: 2009, bod 32, ke směrnici Rady 85/577 EHS rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C -227/08, EU:C: 2009, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C -32/12, EU:C: 2013, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vztáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, Faber, C -497/13, EU:C: 2015, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C -429/05, EU:C: 2007, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bod 41). Stejný závěr pak vyplývá z aktuálního stanoviska generální advokátky Juliane Kokott ve věci C -616/18 Cofidis SA proti YU, ZT a ve věci C -679/18, OPR. - Finance s. r. o. proti GK, v němž generální advokátka k žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě, ve smyslu výkladu článku 8 Směrnice 2008/48/ES, o spotřebitelském úvěru, navrhla soudnímu dvoru EU, aby na předběžnou otázku, zda se musí spotřebitel porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost na své straně při uzavření smlouvy o úvěru dovolat neplatnosti smlouvy, či zda k porušení této povinnosti přihlíží vnitrostátní soud z úřední povinnosti, navrhla stanovisko, podle jehož obsahu v případě, že vnitrostátní zjistí z úřední povinnosti porušení článku 8 Směrnice 2008/48/ES, musí s výhradou případné opačné vůle spotřebitele vyvodit všechny důsledky, které podle vnitrostátního práva z tohoto zjištění plynou, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, a to případně bez přihlédnutí k uplynutí prekluzivní lhůty, jsou-li sankce stanovené tímto právem účinné, odrazující a přiměřené. Uvedený názor byl pak akceptován v rámci aktuálního rozhodnutí Evropského soudního dvora ve věci C -679/18, OPR. - Finance s. r. o. proti GK, týkající se vnitrostátní úpravy České republiky, v němž se Evropský soudní dvůr jednoznačně vyjádřil tak, že články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

18. Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 86 ZoSÚ) a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, a to jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak i úrovně informovanosti.

19. Při závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru z důvodu porušení povinnosti úvěrujícího uvedené v ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ je nutno aplikovat ust. § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, které ukládá spotřebiteli povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají.

20. Ač bylo v řízení prokázáno, že podle dispozic obou spoludlužníků, tedy i žalované, vyplatila žalobkyně podle neplatné úvěrové smlouvy částku [částka], pak za situace, kdy je neplatnou celá smlouva o úvěru, včetně ujednání o solidárním závazku dlužníků jakožto úvěrovaných k vrácení úvěrového dluhu, vznikla žalované ve smyslu ust. § 1868 odst. 1 o. z., za použití ust. § 1122 odst. 3 o. z., povinnost vrátit na vyplacené jistině úvěru žalobkyni pouze , tj. částku [částka]. Z této částky žalovaná dosud žalobkyni ničeho nezaplatila, pokud sama v řízení tvrdila, že částku [částka] žalobkyni zaplatil z vlastních prostředků [jméno] [příjmení], který tak plnil na svou daného závazku k úhradě jistiny úvěru, z níž prozatím nebylo ničeho dalšího uhrazeno, byť žalovaná přípustně v odvolacím řízení jakožto nový důkaz uplatnila doklady o tom, že v insolvenčním řízení došlo ke zpeněžení členského podílu [jméno] [příjmení] k družstevnímu bytu za částku [částka], která tak bude použita k úhradě pohledávek jeho věřitelů, když, jak sama žalovaná uvedla, žalobkyni z této částky dosud žádné plnění poskytnuto nebylo.

21. Jak shora uvedeno, ukládá ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ v případě neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti úvěrující řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, vrátit jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. K posouzení uvedených možností žalované odvolací soud provedl v souladu s ust. § 213a odst. 1 důkazy k majetkovým poměrům žalované, jejichž existence se podávala ze spisu již v řízení před okresním soudem, namítala-li žalovaná, že s ohledem na své majetkové poměry nebyla schopna úvěr splácet.

23. Z výslechu žalované a z jí předložených listin, konkrétně z přehledu vyplacených dávek státní sociální podpory za dobu od [měsíc] [rok] do [měsíc] [rok], oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory ze dne [datum] a oznámení ze dne [datum], odvolací soud zjistil, že žalovaná je rodičovské dovolené a pobírá rodičovský příspěvek, jehož výše činí od [měsíc] [rok] do současné doby [částka] měsíčně. Současně jí byl s účinností od [datum] přiznán přídavek na nezletilého [jméno] [jméno] [příjmení] v částce [částka] měsíčně. Jiné příjmy žalovaná nemá, žádné další sociální dávky nepobírá, mimo příjem z brigády ve výši [částka] z roku [rok]. Žalovaná s nezletilým [jméno] [jméno] a přítelem [jméno] [příjmení] žije ve společné domácnosti v podnájmu v bytě o velikosti 2+1 s příslušenstvím na adrese [adresa], za který platí podnájemné ve výši [částka] měsíčně, dále částkou [částka] hradí zálohu na elektřinu a platí zálohu na plyn v částce [částka] měsíčně. [jméno] [příjmení] je zaměstnán ve stavební [právnická osoba] [právnická osoba], kdy po srážkách splátek dluhu v rámci insolvenčního řízení je mu vyplácena čistá mzda ve výši [částka]. Rodina žalované na běžné výdaje, stravu a ošacení, vynakládá částku [částka] [částka] až [částka], která rovněž zahrnuje zvýšené výdaje související se zdravotním stavem nezletilého dítěte trpícího atopickým ekzémem. Žalovaná splácí ve splátkách po [částka] měsíčně úvěr u společnosti [právnická osoba] v celkové výši [částka], který použila na kauci na byt.

24. S ohledem na shora zjištěné sociální a majetkové poměry žalované dospěl odvolací soud k závěru, že přiměřeným možnostem žalované je úhrada jistiny úvěru, resp. její části odpovídající podílu žalované, ve splátkách po [částka] měsíčně, a to od doby, kdy v souladu s ust. § 1958 odst. 2 o. z. žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky vyzvala, když s ohledem na neplatnost celé úvěrové smlouvy je také neplatným ujednání stran o úhradě úvěrového dluhu ve splátkách. V předžalobní výzvě ze dne [datum] žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky ve lhůtě do [datum]. K tomuto datu pak dle názoru odvolacího soudu bylo v možnostech žalované uhradit žalobkyni částku [částka] a dále hradit stejné splátky vždy k 26. dni měsíce následujícího. Za období od [datum] do dne rozhodování odvolacího soudu tak odpovídalo možnostem žalované zaplatit žalobkyni částku [částka], a pokud tak žalovaná neučinila, vznikla jí dále v souladu s ust. § 1970 a § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení v zákonné výši, žalobkyní však uplatněné v sazbě 8,25 % ročně, a to od [datum], neboť soud je v souladu s ust. § 153 odst. 2 o. s. ř. vázán žalobou a nemůže přiznat více, než kolik bylo žalobou uplatněno.

25. Odvolací soud proto zamítavý výrok rozsudku okresního soudu co do částky [částka] s úrokem z prodlení z postupně nabývajících splátek od [datum] do zaplacení změnil tak, že žalovanou zavázal k úhradě této částky s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. pod písm. a) tohoto rozhodnutí.

26. Ve vztahu ke zbývajícímu dluhu žalované na jistině neplatně sjednaného úvěru odpovídajícímu jejímu podílu, tj. co do částky [částka], pak odvolací soud v souladu s ust. § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že dle ust. § 87 odst. 1 a 2 ZoSÚ stanovil lhůtu k plnění tohoto závazku žalované opět ve splátkách po [částka] měsíčně počínaje dnem [datum] a dále až do úplného zaplacení s tím, že splátky dospělé do právní moci tohoto rozsudku uložil žalované zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Úhradu ve stanovených splátkách po [částka] měsíčně považuje odvolací soud odpovídající příjmům a výdajům žalované a jejím celkovým sociálním a majetkovým poměrům tak, jak byly shora uvedeny, a rovněž tak spravedlivému uspořádání práv a povinností smluvních stran. Ač úhrada ve splátkách po [částka] významně prodlouží dobu úhrady dluhu, je nutno zdůraznit, že ust. § 87 odst. 1 a 2 stanoví mimo povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru také sankci úvěrující za nesplnění povinnosti k prověření úvěruschopnosti spotřebitele vyplývající z § 86 ZoSÚ ve formě povinnosti strpět úhradu jistiny úvěru ve lhůtě přiměřené možnostem spotřebitele. K tomu dále odvolací soud uvádí, že ve smyslu ust. § 87 odst. 3 ZoSÚ změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze stran neplatné úvěrové smlouvy dobu určenou rozhodnutím soudu změnit.

27. Protože, jak shora uvedeno, z neplatně sjednané smlouvy o úvěru mimo povinnost vrátit jistinu spotřebiteli žádná další povinnost nevzniká, a to ani povinnost platit sjednaný smluvní úrok, poplatky či smluvní pokuty za porušení smluvních povinností, ve zbývajícím rozsahu odvolací soud zamítavý výrok I. rozsudku okresního soudu v souladu s ust. § 219 o. s. ř. jako správný potvrdil.

28. Současně se změnou napadeného rozsudku odvolací soud dle ust. § 224 odst. 1 a 2 a § 142 odst. 2 o. s. ř. rozhodl originárně o náhradě nákladů řízení, ve kterém byla žalobkyně úspěšná z 41 %, žalovaná z 59 %, neboť včetně příslušenství vyčísleného k datu rozhodování odvolacího soudu se žalobkyně v řízení domáhala po žalované zaplacení částky [částka] a přisouzena jí byla částka [částka]. Po odečtení procesního úspěchu a neúspěchu stran proto procesně úspěšnější žalované náleží náhrada nákladů řízení z 18 %, což ze správně okresním soudem vyčíslené částky náhrady nákladů řízení ve výši [částka] (zaokrouhleno na celé Kč), odpovídá částce [částka].

29. O náhradě nákladů odvolacího řízení, které skončilo se stejným poměrem úspěchu a neúspěchu stran, pak odvolací soud rozhodl dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal procesně úspěšnější žalované náhradu ve výši 18 % nákladů, které žalované vznikly v částce [částka] a sestávaly z odměny advokáta za 2 úkony právní služby (sepis vyjádření k odvolání žalobkyně a účast u jednání odvolacího soudu) po [částka] /§ 11 odst. 1 písm. d) a g), § 7 bod 6 vyhl. č. 177/1996 Sb. - advokátní tarif, z náhrady odměny za další úkon právní služby, a to účast u vyhlášení rozhodnutí odvolacího soudu ve výši [částka] /§ 11 odst. 2 písm. f), § 7 bod 6 advokátního tarifu, z náhrady paušálních výdajů zástupce žalované ke třem úkonům právní služby po [částka] (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu) a z náhrady za 21% DPH z částky [částka] ve výši [částka] (§ 14a odst. 1 advokátního tarifu). Z této částky pak procesnímu úspěchu žalované v odvolacím řízení odpovídá přisouzených [částka].

30. Současně v projednávané věci odvolací soud neshledal důvody zvláštního zřetele hodné ve smyslu ust. § 150 o. s. ř., pro které by procesně úspěšnější žalované zcela či zčásti právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů nepřiznal.

Poučení