15 CO 31/2021 - 531

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Jana Rýznara a Mgr. Karly Nekolové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa], [PSČ] [obec] zastoupený advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] naposledy bytem [adresa], [PSČ] [obec] o 4 921 844,01 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce a [anonymizováno 9 slov] proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 4. 11. 2020, č. j. 27 C 493/2004-431, takto:

Výrok

I. Odvolání České republiky proti výroku II. usnesení okresního soudu se odmítá.

II. Usnesení okresního soudu se ve výrocích I. a II. mění následovně: V řízení bude na straně žalovaného pokračováno s [anonymizováno 10 slov], [IČO], se sídlem [adresa], a to v rozsahu 2,7 % z nároků na úrok z prodlení ve výši 25 % ročně z částky 2 243 572,22 Kč za dobu od [datum] do [datum], na úrok z prodlení ve výši 25 % ročně z částky 2 617 508,29 Kč za dobu od [datum] do [datum], na úrok z prodlení ve výši 25 % ročně z částky 4 861 080,51 Kč za dobu od [datum] do [datum], a dále v celém rozsahu nároku na úrok z prodlení ve výši 25 % ročně z částky 4 861 080,51 Kč za dobu od [datum] do zaplacení. Ve zbylém rozsahu se rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. 12. 2011, č. j. 27 C 493/2004-249, zrušuje a v tomto rozsahu se řízení zastavuje.

Odůvodnění

1. Odvoláním napadeným usnesením okresní soud rozhodl, že v řízení bude namísto zemřelého žalovaného pokračováno s [anonymizováno 9 slov], [IČO], sídlem [adresa]) a dále okresní soud řízení zastavil co do částky 4 449 536,48 Kč a úroku z prodlení ve výši 25 % ročně z částky 4 861 080,51 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a v témže rozsahu zrušil i rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. 12. 2011, č. j. 27 C 493/2004-249 (výrok II.). Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobce se žalobou domáhá vůči žalovanému částky 4 921 844,01 Kč s 25 % úrokem z prodlení z částky 4 861 080,51 Kč od [datum] do zaplacení v souvislosti se smlouvou o úvěru uzavřenou mezi [právnická osoba], a žalovaným dne [datum]. Ve věci bylo dne [datum] vyhlášeno usnesení, kterým okresní soud zamítl návrh žalobce na vstup společnosti [právnická osoba] [právnická osoba] do řízení jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného a dne [datum] okresní soud vyhlásil rozsudek č. j. 27 C 493/2004-249, kterým žalobu v celém rozsahu zamítl. Proti výše uvedenému usnesení i rozsudku si žalobce podal včasné odvolání, přičemž následně byl na žalovaného dne [datum] prohlášen konkurs a řízení tak bylo přerušeno. Žalovaný následně dne [datum] zemřel, přičemž řízení o jeho pozůstalosti bylo vedeno Okresním soudem v Ostravě pod sp. zn. [spisová značka]. Usnesením soudní komisařky [titul] [jméno] [příjmení] [příjmení] ze dne 26. 4. 2018, č. j. [číslo jednací], bylo dědické řízení zastaveno a majetek nepatrné hodnoty byl vydán vypravitelce pohřbu. V důsledku toho pak bylo toto procesní řízení zastaveno usnesením okresního soudu ze dne 25. 5. 2018, č. j. 27 C 493/2004-336. Na základě odvolání žalobce odvolací soud usnesením ze dne 31. 7. 2018, č. j. 15 Co 207/2018-358, toto usnesení zrušil a věc vrátil soudu k dalšímu řízení s tím, že v dalším průběhu řízení má okresní soud zjistit hodnotu pasiv i aktiv pozůstalosti po zemřelém žalovaném, a rozhodnout, že v řízení se pokračuje na místo žalovaného s jeho dědicem - státem v rozsahu, v němž je stát povinen hradit dluh, který je předmětem tohoto řízení.

2. Okresní soud proto v dalším průběhu řízení objektivizoval hodnotu veškerých aktiv i pasiv tvořících pozůstalost zemřelého žalovaného, aby mohl zjistit, v jakém rozsahu je za jeho dluhy odpovědný jeho dědic ([anonymizováno]) a v jakém rozsahu je tak třeba řízení zastavit a zrušit již vyhlášený rozsudek. O tom, že místo zemřelého žalovaného vstupuje do řízení jeho dědic - [anonymizováno], rozhodl pak okresní soud dle § 107 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) výrokem I. Okresní soud zjistil, že aktiva pozůstalosti činila celkem částku 835 824 Kč, a to v podobě finanční hotovosti ve výši 10 507 Kč, zůstatku na sporožirovém účtu ve výši 553 Kč, nedoplatku invalidního důchodu ve výši 77 604 Kč a pozemků p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] [parcelní číslo] v k. ú. [obec] v hodnotě 747 160 Kč dle znaleckého posudku. Okresní soud dále zjistil pasiva pozůstalosti v celkové výši 30 031 443,75 Kč, a to pohledávku [jméno] [příjmení] jako vypravitelky pohřbu ve výši 23 182 Kč, pohledávku [právnická osoba] [anonymizováno] [země] ve výši 8 392 Kč, pohledávku společnosti [právnická osoba] [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], pohledávku [anonymizována tři slova] [územní celek] ve výši 273 520 Kč, pohledávky [název soudu] v celkové výši 13 900 Kč, pohledávku [stát. instituce], odboru financí a rozpočtu, ve výši 1 162 Kč, pohledávku [právnická osoba] [stát. instituce] ve výši 18 336 Kč, pohledávku soudní exekutorky [titul] [jméno] [příjmení] ve výši 13 985 Kč, pohledávku [stát. instituce] ve výši 5 600 Kč, pohledávku společnosti [právnická osoba], ve výši 16 488 Kč, pohledávku žalobce ve výši 12 209 198,74 Kč plynoucí z rozsudku Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] a pohledávku žalobce uplatněnou v tomto procesním řízení v celkové výši 17 442 206,01 Kč (úrok z prodlení kapitalizovaný za období od [datum] do [datum] v celkové výši 4 921 844,01 Kč a„ běžící“ úrok z prodlení ve výši 25 % ročně kapitalizovaný za dobu od [datum] do dne dni smrti zůstavitele [datum] v částce 12 520 362,40 Kč).

3. Okresní soud proto dále určil poměr, v jakém dědic ([anonymizováno]) odpovídá za pohledávky žalobce uplatněné v žalobě ve vztahu k ostatním dluhům zůstavitele. Z celkové výše dluhů 30 031 443,75 Kč má přednostní postavení pohledávka podle § 273 odst. 1) písm. e) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen„ z. ř. s.“), tj. pohledávka vypravitelky pohřbu [jméno] [příjmení] ve výši 23 182 Kč, tuto tak bude muset stát uspokojit přednostně oproti ostatním pohledávkám, pročež tuto okresní soud odečetl od celkové výše aktiv 835 824 Kč. Další pohledávky vůči dědici zůstavitele ([anonymizováno]), musí být v souladu s § 273 odst. 4 z. ř. s. uspokojovány poměrně. Z celkové výše zbývajících dluhů (tzn. bez pohledávky vypravitelky pohřbu) v částce 30 008 261,75 Kč tak tvoří žalobou požadovaná částka (tj. 17 442 206,01 Kč) poměrnou část v rozsahu 58,12 %, což činí z částky 812 642 Kč (součet aktiv zůstavitele bez pohledávky [jméno] [příjmení]) částku 472 307,53 Kč. V takovém rozsahu je pak [anonymizováno] odpovědný za žalobou uplatněnou pohledávku. Okresní soud dovodil, že není podstatné, zda bude toto plnění [anonymizováno] započteno na jistinu či na úrokové příslušenství pohledávky, neboť předmětem řízení může nadále zůstat toliko částka 472 307,53 Kč, jelikož jiné plnění [anonymizováno] žalobci (v případě úspěšnosti žaloby) s ohledem na svou odpovědnost při hrazení dluhů zůstavitele do výše ceny nabytého dědictví poskytnout nemůže. V rozsahu zbývajícím, tj. co do částky 4 449 536,48 Kč včetně úrokového příslušenství v podobě 25 % úroku z částky 4 861 080,51 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, pak okresní soud řízení výrokem II. svého usnesení zastavil, přičemž zároveň rozhodl o zrušení příslušné části rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. 12. 2011, č. j. 27 C 493/2004-249, jenž vzhledem k zastavení řízení v tomto rozsahu pozbyl podkladu.

4. Proti celému výše uvedenému usnesení si podal včasné odvolání žalobce, který pouze uvedl, že má za to, že by na právního nástupce žalovaného měla přejít vyšší částka, než 472 307,53 Kč. Navrhoval, aby bylo předmětné usnesení zrušeno a věc byla vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení.

5. Proti výše uvedenému usnesení si podala včasné odvolání i [anonymizováno], která navrhovala, aby bylo usnesení zrušeno a vráceno okresnímu soudu k dalšímu řízení. Tento svůj návrh odůvodnila tím, že judikatura Nejvyššího soudu ČR (usnesení sp. zn. 20 Cdo 1211/2005) výslovně hovoří o neexistenci právního nástupnictví v případě zastavení dědického řízení. V projednávané věci tedy nemůže být stát právním nástupcem zůstavitele, neboť v případě zastavení řízení o pozůstalosti se ani nezkoumá dědické právo, nedochází k dědění, není zde žádný dědic jako právní nástupce zůstavitele. Podle usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 3. 2018, sp. zn. 21 Cdo 5366/2016, pak rovněž platí, že zastaví-li soud řízení o dědictví podle ustanovení § 175h odst. 2 o. s. ř. proto, že zůstavitel zanechal jen majetek nepatrné hodnoty, nezkoumá dědické právo po zůstaviteli a není tedy ani důvod zjišťovat dědice (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 10. 2004, sp. zn. 21 Cdo 857/2004). Jak vyplývá z konstantní judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. usnesení sp. zn. 24 Cdo 320/2019, ze dne 31. 1. 2006, sp. zn. 30 Cdo 2953/2004, či rozsudky ze dne 26. 8. 2008, sp. zn. 21 Cdo 1240/2007, a ze dne 26. 2. 2015, sp. zn. 21 Cdo 3326/2013), jsou výroky usnesení soudu vydané v řízení o dědictví, které se týkají dědického práva (stanoví, kdo je zůstavitelovým dědicem), závazné pro každého a otázka, kdo je dědicem zůstavitele, nemůže být posuzována v jiném než dědickém řízení, a to ani jako otázka předběžná. Za takové situace je proto nejprve nutné, aby bylo v dědickém řízení po zůstaviteli postaveno najisto, komu svědčí dědické právo a kdo je jeho právním nástupcem a nikoliv tak činit až ve sporném řízení. Jak pak vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 4. 2015, sp. zn. 21 Cdo 1796/2014, dědictví nabývají dědici zůstavitele, příp. dědictví, jehož nenabude žádný dědic, připadne státu jako odúmrť, k čemuž však nedochází pouze na základě smrti zůstavitele, ale o nabytí dědictví dědici nebo o připadnutí dědictví jako odúmrti státu musí být dědickým soudem rozhodnuto v usnesení o dědictví. Přitom výrok dědického soudu v části určení dědice je pak závazný pro každého dle § 27 z. ř. s . Státu přitom nebylo rozhodnutím o dědictví vydaném v dědické věci zůstavitele potvrzeno, že by mu dědictví připadlo jako odúmrť, a [anonymizováno] se tak nestal právním nástupcem žalovaného zůstavitele. K tomu [anonymizováno] ve svém odvolání dodal, že mu ani v budoucnu dědictví po žalovaném zůstaviteli připadnout nemůže, neboť v průběhu dědického řízení navrhnul s ohledem na zjevnou předluženost pozůstalosti její likvidaci. Pokud by dědické řízení nebylo z důvodu nepatrného majetku zastaveno, byla by nařízena likvidace pozůstalosti a žalovaný by tak neměl právního nástupce a předmětné sporné řízení o zaplacení pohledávky zůstavitele by muselo být zastaveno. V této souvislosti [anonymizováno] dále zmínil, že dědic odpovídá věřitelům do výše nabytého dědictví, avšak [anonymizováno] z dědictví nic nenabyl, a proto nemůže za dluhy zůstavitele odpovídat. [anonymizováno] dále poukázal na skutečnost, že neteř zůstavitele [jméno] [příjmení] se ujala veškerého zůstavitelova majetku a začala jej užívat, z čehož lze dovodit, že dědictví neodmítla a nabyla jej jako zákonná dědička a nikoliv jako vypravitelka pohřbu. Je tak namístě učinit závěr, že je to právě [jméno] [příjmení], kdo vstoupil do práv a povinností zůstavitele a je jeho právním nástupcem. S ohledem na výše uvedené závěry pak je nutno v projednávané věci dospět k závěru, že [anonymizováno] není právním ani procesním nástupcem žalovaného, neboť nevstoupil do žádného práva či povinnosti, o něž v řízení jde, jelikož nenabyl dědictví po zůstaviteli jako odúmrť. Navíc s ohledem na určenou cenu nemovitostí je zřejmé, že zůstavitel zanechal majetek v rozsahu větším než nepatrném, a proto je namístě, aby proběhlo dodatečné projednání dědictví, neboť dědický soud byl nesprávně informován o ceně majetku (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1346/2016, 21 Cdo 3264/2009, 30 Cdo 2817/2004 a 21 Cdo 857/2004), přičemž v jeho rámci pak může proběhnout likvidace dědictví. [anonymizováno] dále poukázal na skutečnost, že v průběhu řízení byla znaleckým posudkem nesprávně určena výše ceny nemovitostí zařazených do aktiv pozůstalosti. Pouze pozemek [parcelní číslo] v k. ú. [část obce] byl znalkyní oceněn správně. Zbylé pozemky v k. ú. [obec] byly pro účely ocenění znalkyní rozděleny na část pozemků dle územního plánu určené k zastavění stavbami občanského vybavení, veřejná pohřebiště a podobné a část dle územního plánu určené k zemědělské činnosti. Vzhledem k tomu, že územní plán [územní celek] je platný až od roku [rok], je zcela zřejmé, že v původním územním plánu platném k rozhodnému datu [datum] byly všechny pozemky určeny k zemědělské činnosti. Znalkyně tak vycházela z nesprávných podkladů, které byly platné až od roku [rok]. Na pozemcích v k. ú. [obec] se navíc nachází trvalý porost lesního charakteru, a proto je třeba při jejich ocenění zvolit postup dle § 6 odst. 5 oceňovací vyhlášky. Jejich cena by tak měla být stanovena ve výši 89 400 Kč a nikoliv v částce 707 150 Kč, jak určila znalkyně. Navíc poukázala na skutečnost, že v době úmrtí zůstavitele vázla na nemovitostech celá řada zástavních práv a byla na ně nařízena exekuce, což by mělo rovněž snížit obvyklou cenu nemovitostí. Rozsah odpovědnosti [anonymizováno] za dluhy žalovaného jako zůstavitele, by tak byl v případě, že by byl vůbec dán, podstatně nižší, než jak určil okresní soud.

6. Odvolací soud v prvé řadě předesílá, že považuje za nepřípustné odvolání [anonymizováno] proti výroku II. usnesení okresního soudu, neboť tímto výrokem došlo k zastavení řízení a zrušení rozsudku okresního soudu. Odvolání [anonymizováno] je tak v této části subjektivně nepřípustné, neboť odvoláním napadeným rozhodnutím bylo rozhodováno o rozsahu jeho účasti v dalším řízení a výrokem II. bylo de facto rozhodnuto o tom, že [anonymizováno] v této části účastníkem řízení nebude. [anonymizováno] by tak podaným odvoláním v tomto rozsahu pro sebe nemohl dosáhnout„ lepšího“ rozhodnutí, než jaké učinil okresní soud. Ve smyslu § 218 písm. b) o. s. ř. proto odvolací soud výrokem I. tohoto usnesení odmítl odvolání [anonymizováno] proti výroku II. usnesení okresního soudu. Nicméně současně odvolací soud doplňuje, že i přesto podrobil odvolacímu přezkumu celé usnesení okresního soudu, neboť za přípustné je nutno považovat odvolání žalobce proti celému usnesení okresního soudu.

7. Odvolací soud proto přezkoumal rozhodnutí okresního soudu v celém rozsahu, neboť takto bylo odvoláními žalobce i [anonymizováno] odvolacímu přezkumu otevřeno, a to včetně řízení jeho vydání předcházejícího. Přitom postupoval v souladu s § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř., přičemž vady uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř. neshledal a tyto nebyly ani žádným z účastníků namítány. Odvolací soud pak rozhodl o odvolání bez nařízení jednání v souladu s § 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.

8. Odvolací soud v prvé řadě uvádí, že podle čl. II. bod 3. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění o. s. ř., se na projednání dědictví v případech, kdy smrt zůstavitele nastala do [datum], použije řízení o dědictví upravené v o. s . ř. ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, tedy do [datum]. Z dikce tohoto ustanovení je tak možno dovodit, že při úmrtí žalovaného dne [datum] je nutno v řízení o pozůstalosti po tomto zůstaviteli postupovat dle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014, tj. dle právní úpravy obsažené v z. ř. s . A s ohledem na znění § 3069 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle nějž se při dědění použije právo platné v den smrti zůstavitele, je nutno řešit otázky dědické také podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014, tedy dle ustanovení o. z.

9. Odvolací soud má dále za to, že soud v civilním soudním řízení není vázán pravomocným usnesením o zastavení řízení o pozůstalosti a vychází z něj jen tehdy, není-li zjištěno, že zůstavitel ve skutečnosti zanechal majetek vyšší než nepatrné hodnoty (v podrobnostech viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 10. 2004, sp. zn. 21 Cdo 857/2004). V takovém případě nemůže být ani civilní řízení zastaveno podle ustanovení § 107 odst. 5 o. s. ř. z důvodu, že zemřelý účastník nemá žádného právního nástupce a soud je povinen pro účely civilního řízení objasnit, v jaké ceně zůstavitel majetek zanechal a komu svědčí (ze zákona nebo na základě závěti či dědické smlouvy) dědické právo po zůstaviteli (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 4. 2009, sp. zn. 33 Cdo 954/2009). Tímto posouzením pak nedochází k rozhodnutí o tom, kdo je dědicem po zůstaviteli, což je zcela vyhrazeno pro řízení o dědictví (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 2. 2015, sp. zn. 21 Cdo 3326/2013).

10. Na základě těchto okolností tak odvolací soud dovozuje, že nelze automaticky zastavit civilní řízení ve smyslu § 107 odst. 5 o. s. ř. pokaždé, když je v rámci řízení o pozůstalosti vydáno ve smyslu § 154 z. ř. s. usnesení o zastavení tohoto řízení v důsledku toho, že zůstavitel zanechal jen majetek nepatrné hodnoty. Je totiž v každém jednotlivém případě podstatné zkoumat, zda v civilním řízení může být pokračováno (tj. zda majetek tvořící pozůstalost má jen nepatrnou hodnotu či tuto hodnotu převyšuje) a s kým (za situace, kdy zde existuje právní nástupce zůstavitele, tj. jeho dědic). Bylo tedy především nutno dovodit, zda zde existuje někdo, komu svědčí dědické právo po zůstaviteli - žalovaném, a to ať již na základě dědické smlouvy, na základě závěti či ze zákona. Žalovaný však nesepsal ani dědickou smlouvu, ani závěť a všichni zákonní dědicové zůstavitele dědictví postupně odmítli, jak vyplývá z obsahu dědického spisu, a to včetně vypravitelky pohřbu [jméno] [příjmení]. Ta tak učinila v rámci podání ze dne [datum] založeném na č. l. 378 spisu vedeného u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. [spisová značka]. Z tohoto důvodu tak nelze jakkoliv odvozovat, že by snad ona měla být dědičkou po zůstaviteli, byť je pravdou, že následně jí byl vydán majetek pozůstalosti - nicméně nikoliv jako dědičce, ale jako vypravitelce pohřbu. Okolnost, že se tohoto majetku ujala, je pak zcela nerozhodná, neboť klíčové je pak pouze to, že výslovně dědictví po zůstaviteli odmítla. Nelze tak mít jakýchkoliv pochyb o tom, že nelze o žádném z příbuzných žalovaného zůstavitele uvažovat jako o dědici, neboť všichni dědictví řádně odmítli. S [jméno] [příjmení] tak není možné jednat jako s dědičkou žalovaného zůstavitele (a případně s ní pokračovat v rámci tohoto procesního řízení jako s právním nástupcem žalovaného), neboť vypravitel pohřbu nabývá zůstavitelův majetek nepatrné hodnoty nikoli z titulu dědění, ale na základě rozhodnutí soudu jako státního orgánu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 10. 2004, sp. zn. 21 Cdo 857/2004).

11. S ohledem na odmítnutí dědictví všemi do úvahy přicházejícími dědici by proto v souladu s § 1634 o. z. přicházelo do úvahy připadnutí dědictví [anonymizována dvě slova] sice v rámci řízení o pozůstalosti (v podání ze dne [datum]) navrhovala, aby vzhledem ke zjevnému předlužení pozůstalosti byla nařízena její likvidace, avšak tento její návrh nebyl v rámci řízení o pozůstalosti notářkou [titul] [příjmení] [příjmení] reflektován. Stejně tak bylo soudní komisařkou zastaveno řízení o dodatečném projednání pozůstalosti na základě návrhu [anonymizováno] ze dne [datum] (usnesením ze dne 22. 11. 2021, č. j. [číslo jednací]), neboť dle soudní komisařky nebylo ani v současné době možno dovodit, že by majetek pozůstalosti přesahoval nepatrnou hodnotu. A protože si [anonymizováno] proti tomuto usnesení nepodal odvolání, nabylo právní moci a je tak nutno v tomto řízení vycházet ze skutečnosti, že v rámci řízení o pozůstalosti nebyla nařízena její likvidace a nenastaly tak žádné účinky s ní spojené. Není tak možno zejména dovozovat zánik pohledávek uplatněných v tomto řízení dnem skončení řízení o pozůstalosti v rozsahu, v němž nebyly uspokojeny z výtěžku zpeněžení majetku likvidační podstaty (§ 277 z. ř. s.), či zastavení řízení o nároku žalobce vůči zůstaviteli, pokud by se žalobce se svou pohledávkou uplatněnou v tomto řízení řádně a včas nepřihlásil do likvidace pozůstalosti (§ 198 odst. 2 z. ř. s.). V rámci zkoumání právního nástupnictví po žalovaném v tomto řízení tak bylo nutno vycházet z toho, že likvidace pozůstalosti nebyla nařízena, přičemž nedědí-li žádný dědic, připadá dědictví [anonymizováno], na který se hledí, jako by byl zákonným dědicem po žalovaném (§ 1634 odst. 1 o. z.). S ohledem na tyto závěry je tak možno dovodit, že zde skutečně je subjekt, kterému„ svědčí“ dědické právo po zůstaviteli, a to bez ohledu na to, že řízení o pozůstalosti bylo pravomocně zastaveno. Tímto subjektem je [anonymizováno], který má vůči třetím osobám (tj. i vůči žalobci) stejné postavení jako dědic.

12. S ohledem na skutečnost, že [anonymizováno] v souladu s § 1634 odst. 2 o. z. svědčí výhrada soupisu, hradí stát dle § 1701 odst. 1 a 2 ve spojení s § 1706 o. z. dluhy zůstavitele (včetně nákladů zůstavitelova pohřbení) jen do výše ceny nabytého dědictví, v tomto případě tedy do výše ceny dědictví, které by nabyl, kdyby bylo dědictví projednáno. Přitom, jak již bylo zmíněno výše, nelze přihlížet k návrhu na likvidaci dědictví, kterou je možno provést pouze v rámci dědického řízení. S ohledem na zcela zřejmé předlužení pozůstalosti je tak nepochybné, že některé pohledávky zůstavitelových věřitelů, popř. část těchto pohledávek, zůstanou neuhrazeny. Za této situace tak má zůstavitel (žalovaný) procesního nástupce jen v takovém rozsahu, v jakém tento dědic (v tomto případě stát) odpovídá za zůstavitelův dluh. Toto omezení odpovědnosti dědice za dluhy zůstavitele (včetně nákladů zůstavitelova pohřbení a opatření zůstavitelova hrobového místa) je třeba v souladu s usnesením velkého senátu Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 12. 2014, sp. zn. 31 Cdo 1170/2012, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 30/2015, procesně vyjádřit zastavením řízení v rozsahu té části věřitelovy pohledávky, za níž dědic s ohledem na cenu nabytého dědictví (respektive dědictví, které by nabyl, kdyby byla pozůstalost řádně projednána) neodpovídá. V rozsahu neuspokojované části pohledávky totiž nemá zůstavitel procesního nástupce, povaha věci neumožňuje pokračovat v řízení o celé pohledávce, a soud proto podle ustanovení § 107 odst. 5 o. s. ř. zastaví řízení v takovém rozsahu, v jakém dědic za dluh neodpovídá.

13. Jak vyplývá z výše uvedeného, míru odpovědnosti dědice ([anonymizováno]) za dluhy zůstavitele je pak třeba zásadně zkoumat již v souvislosti s rozhodováním o tom, zda a s kým bude v řízení pokračováno podle ustanovení § 107 o. s. ř., a nikoliv až při rozhodování o věci samé. Bylo proto nezbytné, aby se soud v nalézacím řízení, v němž zůstavitelův věřitel uplatňuje pohledávku, kterou měl vůči zůstaviteli, zabýval zjištěním rozsahu a hodnoty zůstavitelova majetku, a na základě takového zjištění teprve řešil otázku, v jakém rozsahu odpovídá dědic za zůstavitelovy dluhy. Odvolací soud ve shodě se soudem okresním vyšel ze zjištění pasiv dědictví tak, jak byla zjištěna v průběhu dědického řízení, přičemž ani jeden z účastníků tohoto procesního řízení proti výši či existenci těchto dluhů zůstavitele nic nenamítal a rovněž ani netvrdil a neprokazoval existenci dluhů jiných. Jak totiž vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 9. 2016, sp. zn. 21 Cdo 3913/2015, je možno při určení aktiv a pasiv pozůstalosti pro účely určení rozsahu odpovědnosti dědice za dluhy zůstavitele zpravidla vycházet z výsledků dědického řízení, pokud nebylo žalujícím věřitelem nebo žalovaným dědicem ([anonymizováno]) tvrzeno a prokázáno něco jiného.

14. Odvolací soud tak pouze pro přehlednost rekapituluje, že za pasiva pozůstalosti je možno považovat pohledávky v celkové výši 30 031 443,75 Kč, a to pohledávku [jméno] [příjmení] ve výši 23 182 Kč za vypravení pohřbu, pohledávku [právnická osoba] [anonymizováno] [země] ve výši 8 392 Kč, pohledávku společnosti [právnická osoba] [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], pohledávku [anonymizována tři slova] [územní celek] ve výši 273 520 Kč, pohledávky [název soudu] v celkové výši 13 900 Kč, pohledávku [stát. instituce], odboru financí a rozpočtu, ve výši 1 162 Kč, pohledávku [právnická osoba] [stát. instituce] ve výši 18 336 Kč, pohledávku soudní exekutorky [titul] [jméno] [příjmení] ve výši 13 985 Kč, pohledávku [stát. instituce] ve výši 5 600 Kč, pohledávku společnosti [právnická osoba], ve výši 16 488 Kč, pohledávku žalobce ve výši 12 209 198,74 Kč plynoucí z rozsudku [název soudu] [anonymizována dvě slova] v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] a pohledávku žalobce uplatněnou v tomto procesním řízení a kapitalizovanou ke dni úmrtí žalovaného v celkové výši 17 442 206,01 Kč (úrok z prodlení kapitalizovaný za období od [datum] do [datum] v celkové výši 4 921 844,01 Kč a„ běžící“ úrok z prodlení ve výši 25 % ročně kapitalizovaný za dobu od [datum] do dne dni smrti zůstavitele [datum] v částce 12 520 362,40 Kč).

15. Pokud se týče aktiv pozůstalosti, pak odvolací soud považuje rovněž za správný závěr okresního soudu o jejich skladbě i výši v celkové částce 835 824 Kč, a to v podobě finanční hotovosti 10 507 Kč, zůstatku na sporožirovém účtu 553 Kč, nedoplatku invalidního důchodu 77 604 Kč a pozemků p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] [parcelní číslo] v k. ú. [obec] v hodnotě 747 160 Kč dle znaleckého posudku. Odvolací soud s ohledem na námitky vznesené státem proti ceně nemovitostí zjištěných znaleckým posudkem nechal vypracovat dodatek tohoto znaleckého posudku, v němž znalkyně setrvala na svých původních závěrech. Jak pak vyplynulo z Dodatku znaleckého posudku vypracovaného znalkyní [titul] [jméno] [příjmení], [titul], ze dne [datum], vycházela v době vypracování znaleckého posudku z v té době pořizované územně plánovací dokumentace, v jejímž rámci byly pozemky p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] [parcelní číslo] určeny k zastavění a provozu veřejného pohřebiště. Odvolací soud nepovažuje za jakkoliv problematickou okolnost, že ke schválení výše zmíněného územního plánu mělo dojít až v roce [rok], neboť již i samotná okolnost, že předmětné pozemky byly předmětem změny územního plánu, a že bylo uvažováno o jejich určení k zastavění, v sobě zcela jistě nese potenciál určení jejich ceny jako pozemků určených k zastavění již v době úmrtí žalovaného. Navíc za situace, kdy skutečně následně k jejich určení k zastavění v rámci územního plánu obce došlo. Odvolací soud tak nepovažuje za nesprávné, pokud znalkyně určila cenu výše zmíněných pozemků jako pozemků určených k zastavění, neboť tato okolnost se zcela jistě mohla promítnout do obvyklé ceny těchto pozemků. Přitom úkolem znalkyně bylo určit právě obvyklou cenu těchto nemovitostí, tedy cenu, za jakou by je bylo možno v daném místě a čase zobchodovat.

16. Stejně tak nepovažuje odvolací soud za důvodnou námitku státu, že se na pozemcích v k. ú. [obec] nachází trvalý porost lesního charakteru, a proto je třeba při jejich ocenění zvolit postup dle § 6 odst. 5 vyhlášky č. 441/2013 Sb., oceňovací vyhláška. Odvolací soud má za to, že ocenění dle tohoto ustanovení nepřichází v tomto případě do úvahy, neboť toto ocenění je možno použít pouze pro zemědělské pozemky, na nichž se nachází trvalé porosty lesního charakteru. Jak však vyplynulo ze zjištění znalkyně učiněných v rámci místního šetření v roce [rok], na předmětných pozemcích se nacházel pouze náletový porost a keře (divoké maliny, ostružiny, malé stromy). To je ostatně patrno i z fotografií, které jsou přílohou znaleckého posudku ze dne [datum]. Tento porost pak není možné dle odvolacího soudu považovat za porost lesního charakteru, jehož základní funkcí je funkce produkce dřeva. Za takový typ lesního porostu pak nelze porosty na předmětných pozemcích zcela zjevně považovat. Tyto pozemky tak nelze podle odvolacího soudu oceňovat dle § 6 odst. 5 výše zmíněné vyhlášky, a to bez ohledu na dobu jejich obhospodařování.

17. Pokud se týče odvolací námitky [anonymizováno], že v době úmrtí zůstavitele vázla na nemovitostech celá řada zástavních práv a byla na ně nařízena exekuce, což by mělo rovněž snížit obvyklou cenu nemovitostí, pak ani tuto nepovažuje odvolací soud za důvodnou. Odvolací soud má totiž za to, že samotná existence zápisu exekučního řízení či zástavního práva u předmětných nemovitostí v katastru nemovitostí ještě nemusí znamenat, že reálně existuje dluh, k jehož uspokojení by mohlo dojít cestou prodeje nemovitostí. Odvolací soud tak má za to, že případný dluh, který by váznul na předmětných nemovitostech, by bylo možno zohlednit pouze v rámci pasiv pozůstalosti, ale již by k němu nemělo být přihlíženo v rámci stanovení ceny předmětných nemovitostí. Odvolací soud tak dospěl k závěru, že buď byly nemovitosti zatíženy zástavním právem (či exekucí) pro dluh, který je již zohledněn v rámci pasiv pozůstalosti nebo se jednalo o jiný dluh, jehož existence nebyla žádným z účastníků tvrzena, natož prokázána. V každém případě však není možno, dle odvolacího soudu, výše uvedená zatížení předmětných nemovitostí zohlednit v rámci stanovení jejich obvyklé ceny.

18. Na základě výše uvedených skutečností tak odvolací soud ve shodě se soudem okresním dovodil, že zůstavitel zanechal v rámci pozůstalosti majetek vyšší než nepatrné hodnoty (ve výši 835 824 Kč), a že je zde i právní nástupce zůstavitele - [anonymizováno]. Není tak dán (v souladu s již konstantní judikaturou Nejvyššího soudu ČR - např. usnesení ze dne 29. 4. 2009, sp. zn. 33 Cdo 954/2009, usnesení ze dne 4. 3. 2008, sp. zn. 21 Cdo 1411/2007 či usnesení ze dne 31. 1. 2006, sp. zn. 30 Cdo 209/2005) důvod pro zastavení řízení dle § 107 odst. 5 o. s. ř., neboť jsou splněny předpoklady pro pokračování v tomto řízení.

19. Dále tedy bylo zapotřebí určit poměr, v jakém dědic ([anonymizováno]) odpovídá za dluhy zůstavitele, které byly jako pohledávky uplatněny žalobcem v žalobě ve vztahu k ostatním dluhům zůstavitele. Neboť pouze v tomto rozsahu, v němž dědic odpovídá za dluhy zůstavitele, je možno dále v tomto řízení pokračovat. Je totiž zjevné, že pasiva pozůstalosti převyšují hodnotu jejích aktiv, a proto cena dědictví, které by [anonymizováno] (jemuž svědčí výhrada soupisu) nabyl, nebude postačovat k plnému uspokojení všech zůstavitelových dluhů. V takovém případě není na dědici ([anonymizováno]), aby si na základě svého uvážení vybral, který ze zůstavitelových dluhů uhradí, ale je ve smyslu § 1713 o. z. povinen poskytnout každému z věřitelů zůstavitele takové plnění, jaké by obdržel, kdyby byla nařízena likvidace pozůstalosti a kdyby byli věřitelé uspokojováni podle pravidel platných při likvidaci pozůstalosti. Dědic by tak měl při uspokojování věřitelů postupovat v souladu s § 273 z. ř. s. a hradit jednotlivé zjištěné pohledávky dle tam stanoveného pořadí. Teprve pokud by byly uhrazeny všechny pohledávky popsané v § 273 odst. 1 z. ř. s., přicházelo by do úvahy uhrazení ostatních (neprivilegovaných) pohledávek. Přitom kdyby nepostačovala cena majetku nabytého dědicem (v tomto případě cena celého majetku pozůstalosti) k úhradě všech dluhů ze stejné skupiny, hradí se v souladu s § 273 odst. 4 z. ř. s. jednotlivé pohledávky patřící do téže skupiny poměrně.

20. Odvolací soud v tomto ohledu souhlasí se soudem okresním, že z celkové výše dluhů 30 031 443,75 Kč má přednostní postavení pohledávka vypravitelky pohřbu [jméno] [příjmení] na náklady pohřbu zůstavitele podle § 273 odst. 1) písm. e) z. ř. s. ve výši 23 182 Kč. Tuto pohledávku je tak nutno odečíst od celkové výše aktiv 835 824 Kč, které tak bude možno použít na úhradu zbylých dluhů již jen v částce 812 642 Kč. Další dluhy dědice zůstavitele ([anonymizováno]) v celkové výši 30 008 261,75 Kč (po odečtení nákladů pohřbu zůstavitele) pak již musí být uspokojovány poměrně, neboť se mezi nimi nenachází již žádná přednostní pohledávka. K uspokojení těchto„ zbylých“ pohledávek je pak určena zbylá část aktiv pozůstalosti ve výši 812 642 Kč. Veškerá zbylá pasiva pozůstalosti tak mohou být uhrazena pouze v rozsahu 2,7 %, neboť tento procentuální rozsah tvoří výše zbylých aktiv pozůstalosti (částka 812 642 Kč) ze zbylých pasiv pozůstalosti (částka 30 008 261,75 Kč). Z celkového předmětu tohoto řízení do okamžiku smrti zůstavitele, který může být předmětem dědění, a který činí ke dni [datum] kapitalizovanou částku 17 442 206,01 Kč, tak může být dále s právním nástupcem žalovaného ([anonymizováno]) pokračováno pouze v rozsahu 2,7 %, což v konkrétním vyjádření odpovídá částce 470 940 Kč.

21. Nicméně odvolací soud již nesouhlasí se soudem okresním v tom, že není podstatné, k úhradě jakého konkrétního dluhu uplatněného v žalobě by mohla být výše uvedená částka použita. Odvolací soud má za to, že každý z uplatněných nároků je možno (a nutno) uspokojit poměrně v rozsahu 2,7 %, neboť v opačném případě by bylo dáno na výběr soudu, kterou pohledávku učiní předmětem dalšího řízení, a ohledně které řízení zastaví. Takový postup by byl zcela zjevně nepřípustný, neboť by jím soud mohl ovlivnit případný úspěch či neúspěch žalobce v řízení. Nebylo tedy možné, aby soud vybral konkrétní předmět řízení, ohledně nějž bude dále v řízení pokračovat, ale bylo nutné, aby v dalším řízení pokračoval ohledně všech uplatněných pohledávek, avšak pouze ve výše uvedeném rozsahu 2,7 %.

22. Žalobce žalobou v této věci uplatnil nárok na úrok z prodlení ve výši 25 % ročně z částky 2 243 572,22 Kč za dobu od [datum] do [datum] (v kapitalizované výši 2 271 616,87 Kč), dále nárok na úrok z prodlení ve výši 25 % ročně z částky 2 617 508,29 Kč za dobu od [datum] do [datum] (v kapitalizované výši 2 650 227,14 Kč) a dále úrok z prodlení ve výši 25 % ročně z částky 4 861 080,51 Kč za dobu od [datum] do zaplacení. Odvolací soud považuje za nutné v této souvislosti zmínit, že [anonymizováno] odpovídá poměrně pouze za dluhy vzniklé zůstaviteli, tedy za dluhy vzniklé do okamžiku jeho smrti dne [datum]. Z výše uvedeného tomu odpovídají nároky na úrok z prodlení ve výši 25 % ročně z částky 2 243 572,22 Kč za dobu od [datum] do [datum], dále nárok na úrok z prodlení ve výši 25 % ročně z částky 2 617 508,29 Kč za dobu od [datum] do [datum] a dále úrok z prodlení ve výši 25 % ročně z částky 4 861 080,51 Kč za dobu od [datum] do [datum]. Pouze na tyto nároky je pak možno vztáhnout omezení pro přechod na dědice jen v rozsahu ceny nabytého dědictví. Pokud se týče nároku na úrok z prodlení ve výši 25 % ročně z částky 4 861 080,51 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, došlo k tomuto prodlení až po smrti zůstavitele a [anonymizováno] tak v tomto případě již odpovídá v plném rozsahu, neboť se nejedná o„ zděděný“ dluh, ale o dluh jeho samotného.

23. Odvolací soud tedy rekapituluje, že [anonymizováno] vstoupil v důsledku odpovědnosti za dluhy zůstavitele do tohoto řízení v rozsahu 2,7 % nároku na úrok z prodlení ve výši 25 % ročně z částky 2 243 572,22 Kč za dobu od [datum] do [datum], dále v rozsahu 2,7 % nároku na úrok z prodlení ve výši 25 % ročně z částky 2 617 508,29 Kč za dobu od [datum] do [datum], dále v rozsahu 2,7 % nároku na úrok z prodlení ve výši 25 % ročně z částky 4 861 080,51 Kč za dobu od [datum] do [datum] a dále v plném rozsahu ohledně nároku na úrok z prodlení ve výši 25 % ročně z částky 4 861 080,51 Kč za dobu od [datum] do zaplacení. V tomto rozsahu je tak namístě rozhodnout o vstupu [anonymizováno] do tohoto řízení na straně žalovaného.

24. V rozsahu přesahujícím výše uvedené nároky je pak nutno řízení ve smyslu § 107 odst. 5 o. s. ř. zastavit a zároveň v tomtéž rozsahu zrušit rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. 12. 2011, č. j. 27 C 493/2004-249, jenž vzhledem k zastavení řízení v tomto rozsahu pozbyl podkladu.

25. S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti proto odvolací soud změnil usnesení okresního soudu ve smyslu § 220 o. s. ř. tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto usnesení.

Poučení