15 CO 331/2019 - 232

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Jana Rýznara a Mgr. Karly Nekolové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa], [PSČ] [obec] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení], [titul], [titul]. sídlem [adresa] o zaplacení 1 359 381 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 10. 5. 2019, č. j. 7 C 204/2018-77, takto:

Výrok

Rozsudek okresního soudu se ve výroku I.: a) co do částky 1 275 197 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení mění následovně: Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 1 275 197 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení, se zamítá. b) co do částky 84 184 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení a ve výroku II. zrušuje a v tomto rozsahu se věc vrací okresnímu soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění

1. Okresní soud v záhlaví označeným rozsudkem zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku 1 359 381 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení (výrok I.) a současně zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 203 877,20 Kč (výrok II.). Z pohledu merita věci okresní soud dovodil, že žalobkyně prokázala existenci odpovědnosti žalované za škodu vzniklou porušením předsmluvní povinnosti, a to bezdůvodným ukončením jednání o uzavření smlouvy o provedení díla na akci„ výzkumné středisko pro rozvoj a inovaci tepelných čerpadel“ (dále jen„ předmětná smlouva“). Tato jednání dospěla dle okresního soudu mezi účastníky do stádia, kdy jedna ze stran (žalobkyně) byla v důsledku chování druhé strany (žalované) v dobré víře, že smlouva bude uzavřena a žalovaná ukončila jednání o uzavření smlouvy, aniž k tomu měla legitimní důvod. Okresní soud tak dovodil odpovědnost žalované za škodu dle § 1729 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Okresní soud považoval e-mailovou zprávu žalované ze dne [datum] za závaznou objednávku díla a minimálně od tohoto okamžiku tak žalobkyně zcela legitimně očekávala, že bude dílo provádět. Po tomto datu byly zahájeny práce na projektu díla a žalobkyně vyčlenila výrobní kapacitu. Rovněž svědek [titul] [příjmení] (zaměstnanec žalované), vnímal žalobkyni jako subjekt, který dílo provede, a i pro něj bylo překvapivé zamítavé stanovisko žalované k uzavření předmětné smlouvy ze dne [datum]. Podle okresního soudu pak situaci musela shodně vnímat i žalobkyně. Argumentace žalované o odmítnutí uzavření kontraktu byla vázána na způsob provedení díla po technické stránce a procedurální chyby ve výběrovém řízení, avšak žalovaná sama akceptovala změnu technického řešení a sama vyzývala žalobkyni k další účasti na realizaci díla a sama žalobkyni sdělila, že jiné technické řešení není na překážku. Bylo tedy jen rozhodnutím žalované, že požadovala, aby se žalobkyně účastnila všech tří kol výběrového řízení. I v době po [datum] jednání stran jednoznačně směřovalo k přípravným pracím na díle, zejména žalovaná průběžně odsouhlasovala výkresovou dokumentaci k dílu a žalovaná informovala žalobkyni, že předá kontakt na ni svým dodavatelům. Ačkoli tedy bylo možno dle okresního soudu přisvědčit žalované, že smlouva o dílo uzavřena nebyla, je rovněž nepochybné, že jednání stran dospělo do takového stádia, že se její uzavření jevilo jako vysoce pravděpodobné. Pokud se týče výše škody, pak okresní soud vycházel ze znaleckého posudku [titul] [jméno] [příjmení], který určil, že v důsledku nerealizace zakázky vznikly žalobkyni přímé náklady v částce 84 184 Kč za vypracování projektu, dále ve výši 1 250 197 Kč představující ušlý zisk při zjištěné rentabilitě zakázek žalobkyně vyjádřené 3,29 % a dále náklady za vypracování znaleckého posudku ve výši 25 000 Kč. Celkové náklady žalobkyně tak činí částku 1 359 381 Kč, k jejímuž zaplacení okresní soud žalovanou zavázal.

2. Proti celému rozsudku si žalovaná podala včasné odvolání s návrhem, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil a žalobu zamítl. Tento svůj návrh odůvodnila tím, že žalobkyně nikdy nedoručila žalované řádnou nabídku se všemi součástmi tak, jak žalovaná požadovala v poptávkové e-mailové zprávě ze dne [datum]. Žalovaná pak následně žalobkyni pouze e-mailovou zprávou ze dne [datum] informovala o tom, že závazně objednává výstavbu haly dle cenové nabídky, avšak s tím, že je nutné řešit samotnou smlouvu. Sdělení tak mělo pouze informovat žalobkyni o tom, že byla úspěšná ve výběrovém řízení, avšak ani jedna ze stran sporu to nepovažovala za uzavření smlouvy. V nabídkách žalobkyně navíc absentoval statický výpočet, a proto nikdy nedošlo ke sjednání konkrétního předmětu díla, neboť k alternativnímu řešení předloženému žalobkyní nebyl nikdy vyhotoven projekt, natož schválený žalovanou. Předsmluvní jednání, ve kterých nebyl ani znám předmět díla, byla tedy na samotném počátku. Navíc to byla právě žalobkyně, kdo zmařil další jednání o smlouvě, neboť odmítla návrh smlouvy o dílo žalované dle zadávacích podmínek a zaslala svůj vlastní návrh smlouvy o dílo, a to ačkoliv byla poučena v zadávací dokumentaci o tom, že jakékoli připomínky ke smlouvě musí být žalovanou předem odsouhlaseny tak, aby byl předkládán průchodný návrh smlouvy o dílo. Takový návrh však žalobkyně nepředložila, neboť její návrh neobsahoval žádné garance vyžadované žalovanou. Žalobkyně tak nemohla důvodně očekávat uzavření smlouvy o dílo, přičemž následně již jen podala žalobu v této věci. Žalovaná nadto nepokračovala v předsmluvních jednáních s žalobkyní ze spravedlivých důvodů, jelikož nehodlala přistoupit na žalobkyní předložený návrh smlouvy o dílo, přičemž návrh smlouvy o dílo předložený žalovanou naopak odmítla žalobkyně. Důvodem, proč nedošlo k uzavření smlouvy o dílo mezi žalobkyní a žalovanou, je tedy čistě jednání žalobkyně, která ač předem věděla, jaké jsou podmínky žalované, tyto podmínky neakceptovala. Žalovaná s ohledem na výše uvedené skutečnosti považovala rozsudek okresního soudu za řádně neodůvodněný a tudíž nepřezkoumatelný, neboť okresní soud se vůbec nezabýval námitkami žalované a jen stroze konstatoval, že strany se dostaly při jednáních o uzavření smlouvy tak daleko, že bylo možné očekávat její uzavření. Žalovaná nesouhlasila ani s výší přiznané škody, neboť § 1729 odst. 2 o. z. limituje odpovědnost za škodu pouze do výše obvyklé ztráty, která může v podobných případech vzniknout. Přitom ztráta je formou škody skutečné, čímž je vyloučen nárok na ušlý zisk.

3. Žalobkyně k odvolání žalované uvedla, že navrhuje potvrzení rozsudku okresního soudu s tím, že mezi účastníky není sporu, že smlouva nebyla uzavřena, přičemž právě toto je základem nároku žalobkyně. Mezi účastníky byly dány podstatné náležitosti smlouvy o dílo, tj. předmět díla a jeho cena, přičemž zbývalo ujednat pouze vedlejší ujednání. V e-mailové zprávě ze dne [datum] žalovaná sdělila, že bude jednáno o uzavření smlouvy, přičemž proces vyjednávání o smlouvě i nadále pokračoval, a to i při jednáních dne [datum] a [datum]. Žalobkyně se ve svém návrhu na uzavření smlouvy odchýlila od textu původního návrhu smlouvy sepsaného žalovanou, což jí však bylo dle podmínek zadávacího řízení umožněno a žalovaná s tím byla srozuměna, jak vyplývá i z e-mailové zprávy žalované ze dne [datum]. Žalobkyně byla dle zadávací dokumentace i oprávněna k provedení alternativního způsobu řešení celé zakázky, s čímž žalovaná rovněž vyslovila souhlas. Žalobkyně má za to, že byla dána vysoká pravděpodobnost uzavření smlouvy o dílo a na straně žalované nebyl dán spravedlivý důvod pro její neuzavření.

4. Odvolací soud již jednou ve věci rozhodl, a to rozsudkem ze dne 9. 6. 2020, č. j. 15 Co 331/2019-117, ve znění opravného usnesení ze dne 27. 7. 2020, č. j. 15 Co 331/2019-135, v němž rozsudek okresního soudu změnil a žalobu v celém rozsahu zamítl. Odvolací soud v tomto svém rozhodnutí dovodil, že byť žalovaná oznámila žalobkyni e-mailovou zprávou ze dne [datum], že u ní objednává výstavbu haly podle cenové nabídky, ani jedna ze stran to nepovažovala za uzavření smlouvy o dílo, neboť samotný obsah smlouvy nebyl ještě mezi účastníky dohodnut. Odvolací soud tak dospěl k závěru, že z těchto důvodů nemohlo dojít k porušení předsmluvní odpovědnosti podle § 1729 o. z., neboť nárok na náhradu škody vzniká v tomto případě až tehdy, pokud je již dosažena (či se jeví prakticky jistá) shoda na celém obsahu smlouvy a chybí již jen stvrzení této dohody v patřičné formě. Nadto odvolací soud dovodil, že jednání o uzavření smlouvy o dílo ukončila žalobkyně a nikoli žalovaná, neboť žalobkyně přerušila jednání o smlouvě o dílo poté, co jí byl e-mailovou zprávou ze dne [datum] doručen poslední návrh žalované na uzavření smlouvy o dílo. Nicméně dovolací soud nepovažoval tyto závěry za správné, a proto svým rozsudkem ze dne 27. 1. 2022, č. j. 23 Cdo 3689/2020-168, zrušil výše zmíněný rozsudek odvolacího soudu ve znění opravného usnesení. Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí uvedl, že právní úprava nároku na náhradu škody způsobené ukončením jednání o uzavření smlouvy bez spravedlivého důvodu vychází z obecného pravidla, že při respektování zásady smluvní volnosti lze chování jednoho z potenciálních smluvních partnerů považovat za protiprávní, tedy porušující obecné pravidlo o povinnosti jednat v právním styku poctivě, zakotvené v § 6 odst. 1 o. z., za předpokladu, že jednání o uzavření smlouvy dospělo do stadia, kdy jedna ze stran byla v důsledku chování druhé strany v dobré víře, že smlouva bude uzavřena (uzavření smlouvy se jí jevilo jako vysoce pravděpodobné), a druhá strana ukončila jednání o uzavření smlouvy, aniž k tomu měla spravedlivý důvod (v tomto smyslu odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. 25 Cdo 856/2018). Z § 1729 o. z. totiž nevyplývá, že pro vznik práva na náhradu škody musí být nezbytně dosažena shoda na celém obsahu smlouvy a chybí již jen stvrzení této dohody v patřičné formě, nýbrž že při jednání o smlouvě musí strany dospět tak daleko, že se uzavření smlouvy jeví vysoce pravděpodobné. Jak pak vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 4. 2021, sp. zn. 32 Cdo 2197/2020, a ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 25 Cdo 1214/2018, je při jednání o uzavření smlouvy jedna ze stran kontraktačního procesu v důsledku chování druhé potenciální smluvní strany v dobré víře, že smlouva bude uzavřena, nejen tehdy, jestliže je dosažena shoda na celém obsahu smlouvy a chybí již pouze její stvrzení v dohodnuté formě, ale též tehdy, dospěla-li kontraktační jednání do takové fáze, kdy se dohoda na obsahu smlouvy a její následné stvrzení jeví, vzhledem k dosavadním projevům stran, jako prakticky jisté. Dovolací soud pak dovodil, že lze přijmout závěr, že nejpozději ke dni [datum] žalobkyně důvodně očekávala uzavření smlouvy, neboť se žalovanou, která žalobkyni osobně vyzvala k účasti v neveřejném výběrovém řízení, poté, co žalobkyně odeslala svou nabídku včetně návrhu smlouvy o dílo, intenzivně jednala o cenových podmínkách spolupráce a předmětu díla, aniž by žalovaná jakkoli naznačila, že s od žalobkyně obdrženým návrhem smlouvy o dílo nesouhlasí, že není v pořádku, když obsahuje změny, doplňky či připomínky, naopak po několika jednáních zaslala žalobkyni informaci, že byla úspěšná ve výběrovém řízení a že u žalobkyně závazně objednává dílo a že tento týden se bude řešit smlouva, kterou by všichni podepsali příští týden. To vše při vědomí žalované, že žalobkyně předkládá odlišné technické řešení díla. Z tohoto důvodu tak dovolací soud nepovažoval za správný závěr odvolacího soudu, že žalovaná pouze deklarovala vážný zájem o nabídku žalobkyně ve smyslu předmětu díla a jeho ceny. Pokud žalovaná žalobkyni sdělila, že vyhrála výběrové řízení, a že u ní žalovaná závazně objednává předmětné dílo, je třeba tento projev vůle vykládat nikoli jako pouhou deklaraci vážného zájmu, ale jeho význam má za daných skutkových okolností mnohem závažnější důsledky pro žalovanou, než jen projev vážného (ovšem nezávazného) zájmu o dílo za nabízenou cenu. Podle Nejvyššího soudu ČR tak skutkové okolnosti případu umožňují přijmout závěr, že první předpoklad předsmluvní odpovědnosti za škodu (uzavření smlouvy se jeví jako vysoce pravděpodobné) byl ke dni [datum] splněn. Z následných jednání lze pak usuzovat již jen na délku doby, po kterou byla žalobkyně v dobré víře o tom, že k uzavření smlouvy skutečně dojde. Tato dobrá víra žalobkyně dle dovolacího soudu trvala až do obdržení sdělení žalované dne [datum], v němž žalovaná uvedla, že trvá na svém původním návrhu smlouvy o dílo. Tato okolnost pak dle Nejvyššího soudu ČR také může mít nepochybně vliv na výši náhrady škody v závislosti na tom, kdy došlo k jednáním žalobkyně, z nichž dovozuje způsobenou škodu. Navíc se Nejvyšší soud ČR ani neztotožnil se závěrem odvolacího soudu, že nárok žalobkyně nemůže být důvodný, jelikož jednání o smlouvě o dílo ukončila žalobkyně a nikoliv žalovaná. Pokud byla žalobkyně v dobré víře v to, že se žalovanou uzavře smlouvu o dílo v návaznosti na její vítězství ve výběrovém řízení, do nějž zaslala podepsaný návrh smlouvy o dílo určitého znění, a žalovaná poté, co žalobkyni sdělila, že ve výběrovém řízení uspěla, zaslala k finálnímu podpisu návrh smlouvy o dílo jiného znění a následně dala jednoznačně najevo, že smlouvu o dílo v jiném znění nepodepíše, nelze uzavřít, že to byla žalobkyně, která ukončila vyjednávání o smlouvě o dílo. Dovolací soud tak dospěl k závěru, že to byla právě žalovaná, kdo bez spravedlivého důvodu ukončil (konstruktivní) jednání o uzavření smlouvy o dílo, neboť nijak nereagovala na změny učiněné ve smlouvě o dílo předložené žalobkyní a stále žalobkyni zasílala jedno a totéž znění smlouvy o dílo, které se neshodovalo se zněním, jež bylo součástí vítězné nabídky.

5. Po zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci dovolacím soudem doplnila žalovaná své odvolání tak, že se neztotožňuje s kvalifikací jednání žalované v podobě e-mailové zprávy ze dne [datum] Nejvyšším soudem ČR, neboť k tomuto okamžiku nebylo vůbec zřejmé, co mělo být předmětem díla. K tomuto okamžiku totiž neexistoval projekt, materiálová skladba, ani statické či konstrukční řešení stavby. Vzhledem k neurčitosti předmětu díla nemohlo jít o závaznou objednávku, a to v rovině právní ani v rovině dobré víry, neboť žalobkyni muselo být zřejmé, že bude zapotřebí dohodnout, co se vlastně bude stavět a za jakou cenu. Pokud nebylo shody o povinných náležitostech smlouvy o dílo, není možné hovořit o předsmluvní odpovědnosti žalované, neboť takový výklad by zjevně odporoval § 1729 o. z. Strany totiž při jednáních o smlouvě nemohly dospět tak daleko, že se uzavření smlouvy jevilo jako vysoce pravděpodobné za situace, kdy nebyla známa ani cena díla a ani jeho předmět. E-mailovou zprávu ze dne [datum] je tak nutno považovat pouze za oznámení o úspěchu žalobkyně ve výběrovém řízení a za projev vážného zájmu uzavřít s ní smlouvu. Dále žalovaná poukázala na skutečnost, že ustanovení § 1729 o. z. systémově předchází ustanovení § 1728 odst. 1 o. z., které tak má být aplikováno přednostně. Primární ustanovení § 1728 odst. 1 o. z. přímo stanoví hypotézu pro aplikaci sekundárního ustanovení § 1729 o. z. a nebyla-li naplněna hypotéza § 1728 odst. 1 o. z. pro aplikaci § 1729 o. z. (pokud žádná ze stran nezahájí jednání při absenci úmyslu smlouvu uzavřít anebo pokud v jednání pokračuje, aniž má úmysl smlouvu uzavřít), pak nelze § 1729 o. z. vůbec aplikovat. Nejvyšší soud ČR sice dovodil, že jednáním žalované byl naplněn odpovědnostní znak na straně žalované uvedený v § 1729 odst. 1 o. z. spočívající v jejím nepoctivém jednání, když i přes očekávání žalobkyně v uzavření smlouvy tato nebyla uzavřena, ač se to jevilo vysoce pravděpodobné. Nejvyšší soud ČR se však již nijak nezabýval druhým znakem, který je stanoven v § 1728 odst. 1 o. z., neboť nezkoumal, zda byla jednání žalovanou stranou zahájena při současném subjektivním vědomí (úmyslu) smlouvu neuzavřít. Teprve pokud by odvolací soud dospěl k závěru, že jsou naplněny oba výše stanovené znaky, bylo by možno konstatovat, že došlo k porušení zákonné povinnosti jakožto základního předpokladu odpovědnosti za škodu. Žalovaná však se žalobkyní komunikovala a jednala se zájmem uzavřít smlouvu o dílo, k čemuž nedošlo až v důsledku toho, že se strany neshodly na obsahu smlouvy. Je proto nemyslitelné, že by žalovaná jednala od samého počátku v úmyslu neuzavřít smlouvu. Pokud se týče nároku žalobkyně na ušlý zisk, pak je nutno vyjít z § 1729 odst. 2 o. z., který omezuje škodu, za kterou by žalovaná odpovídala, na ztrátu v rozsahu, která odpovídá ztrátě z neuzavřené smlouvy v obdobných případech. Škodu je přitom třeba vztáhnout z hlediska příčinné souvislosti pouze k časovému období od [datum] do [datum]. Ztrátou pak není škoda v podobě ušlého zisku, ale jsou jí marně vynaložené náklady vzniklé důsledkem neuzavřené smlouvy, neboť pouze pokud náklady na určitý projekt převýší výnosy z projektu, je možno hovořit o ztrátě. I sám dovolací soud ve svém rozhodnutí v této věci uvedl, že škodu je nutno posoudit v závislosti na tom, kdy došlo k jednáním žalobkyně, z nichž dovozuje způsobenou škodu. Žalobkyni ani žádný zisk ujít nemohl, neboť nahradila zakázku jinými zakázkami, navíc žalovaná mohla svou povinnost porušovat v době maximálně 8 pracovních dní. Pokud se týče nákladů na projekt ocelové konstrukce, pak šlo o iniciativu žalobkyně a nikoli o požadavek žalované, která měla zpracovánu vlastní projektovou dokumentaci jako součást zadávacího řízení. Žalobkyně se e-mailovou zprávou ze dne [datum] dotázala žalované, zda může připravit alternativní řešení a tomu odpovídajícím způsobem přepracovat dokumentaci, tudíž tento náklad musí jít k její tíži jako podnikatelské riziko žalobkyně - riziko v podobě marně vynaložených nákladů na projekt pro případ, že ve výběrovém řízení nebude úspěšnou. Žalovaná navíc projektovou dokumentaci žalobkyně nikdy neviděla a je tedy otázkou, zda vůbec vznikla, nadto výše nákladů na její zpracování byla pouze tvrzena a nikoli prokazována. I pokud by bylo možno žalobkyni přiznat nárok na náhradu nákladů za vypracování projektové dokumentace, mohlo by se tak stát pouze za náklady vynaložené v období od [datum] do [datum], kdy měla žalobkyně práce na projektové dokumentaci zastavit a pokud tak neučinila, porušila svou prevenční povinnost předcházet škodám a škodu si musí nést sama. Navíc má žalovaná za to, že ve shora uvedeném období ani žalobkyni žádné náklady za vypracování projektové dokumentace nevznikly. Ohledně nákladů na znalecký posudek žalovaná uvedla, že tyto náklady nejsou škodou, neboť nevznikly důsledkem domnělého porušení povinnosti žalovanou a neexistuje tak příčinná souvislost mezi porušenou povinností a těmito náklady. Žalobkyně měla tento nárok případně uplatnit jako nárok na náhradu nákladů řízení.

6. Žalobkyně v reakci na zrušující rozsudek Nejvyššího soudu ČR v této věci uvedla, že žalobkyně za účelem vypracování projektové dokumentace k realizaci zakázky pro žalovanou oslovila [titul] [jméno] [příjmení], který měl dle objednávky [číslo] [rok] zpracovat realizační dokumentaci ve stupni pro provedení stavby v termínu do [datum] za cenu 105 230 Kč bez DPH. Zhotovení projektové dokumentace bylo žalobkyní u [titul] [příjmení] objednáno ihned po obdržení závazné objednávky žalované, což telefonicky učinil zaměstnanec žalobkyně [titul] [jméno] [příjmení] dne [datum], což dokládá i e-mailová komunikace mezi nimi ze dne [datum] a případně i výslech [titul] [jméno] [příjmení]. [titul] [příjmení] následně zadal zpracování projektové dokumentace svému spolupracovníku [titul] [jméno] [příjmení], což rovněž vyplývá z e-mailové komunikace mezi nimi. Projektová dokumentace byla v pracovní verzi a rozpracované podobě (v rozsahu 80 %), předána žalobkyni dne [datum] v elektronické podobě, přičemž k dokončení projektové dokumentace a jejímu vyhotovení v listinné podobě již pak nedošlo právě v důsledku ukončení jednání o smlouvě. Žalované pak byla projektová dokumentace k finálnímu připomínkování zaslána rovněž elektronicky dne [datum]. Tyto skutečnosti jsou pak dokládány ze strany žalobkyně e-mailovou komunikací mezi [titul] [příjmení] a zástupci žalobkyně ze dne [datum] a e-mailovou komunikací mezi [titul] [příjmení] a panem [příjmení] ze dne [datum]. Žalobkyně tak má za to, že v daném případě je rozhodné období od [datum] do [datum], tedy období od závazné objednávky žalované do jejího výslovného sdělení, kterým ultimativně odmítla další jednání o uzavření smlouvy. Teprve tímto okamžikem žalobkyně ztratila důvodné očekávání, že dojde k uzavření předmětné smlouvy o dílo. Pokud se jedná o datum určené Nejvyšším soudem ČR ([datum]), pak tento den sice došlo k zaslání odlišného návrhu smlouvy o dílo žalobkyni žalovanou, avšak v přiložené e-mailové zprávě žalovaná pouze sdělila, že zasílá návrh smlouvy o dílo s tím, že očekává prostudování jeho obsahu a sdělení připomínek. I v tuto chvíli tak měly strany smlouvy a zejména žalovaná nadále zájem o uzavření smlouvy jednat a nejednalo se tak o kategorické odmítnutí uzavření smlouvy či ukončení jednání o jejím uzavření. Proto ani žalobkyně ke dni [datum] nepovažovala za nutné přerušit práce na zpracovávání projektové dokumentace. Jak totiž vyplývá z následné e-mailové komunikace, ještě počátkem [měsíc] [rok] probíhala mezi stranami komunikace vyjadřující vůli smlouvu uzavřít (e-mailová zpráva ze dne [datum] zaslaná [titul] [příjmení] panu [příjmení] a ze dne [datum] zaslaná panem [příjmení] [titul] [příjmení]), přičemž i následně byla zrealizována společná schůzka dne [datum]. V průběhu období do [datum] rovněž žalobkyně zasílala žalované průběžně rozpracované verze/části projektové dokumentace k odsouhlasení, přičemž žalovaná pak na tyto zprávy nikdy nereagovala sdělením, že práce na projektové dokumentaci mají být ukončeny, a že nemá zájem o realizaci zakázky či dalším jednání o smlouvě. K prokázání těchto tvrzení pak žalobkyně jako důkaz označila e-mailovou komunikací mezi [titul] [příjmení] a panem [příjmení] ve dnech [datum] až [datum]. Do doby ukončení jednání žalobkyně a žalované ohledně uzavření smlouvy o dílo, tedy do okamžiku sdělení žalované e-mailovou zprávou ze dne [datum] o nerealizaci zakázky, byla projektová dokumentace zpracována pouze v rozsahu výše uvedených 80 %. S ohledem na tuto okolnost byla snížena i cena za její zhotovení na částku 84 184 Kč, která byla vyúčtována fakturou [číslo] [rok] ze dne [datum] se splatností [datum] a byla žalobkyní uhrazena dne [datum] bankovním převodem. K tomu žalobkyně označila jako důkaz výše zmíněnou fakturu a výpis ze svého účtu. Žalobkyně rovněž poukázala na skutečnost, že Nejvyšší soud ČR dospěl ve svém zrušujícím rozhodnutí k závěru, že nárok žalobkyně založený dle § 1729 o. z. vůči žalované vznikl. Žalobkyně pak považovala za chybný výklad vztahu § 1728 a § 1729 o. z. podaný žalovanou, neboť každé z těchto ustanovení upravuje jinou skutkovou podstatu nároku na náhradu škody z důvodu předsmluvní odpovědnosti. Naplnění podmínek stanovených § 1728 o. z. není podmínkou pro vznik nároku na náhradu škody dle § 1729 o. z. Žalobkyně rovněž uvedla, že v rámci nároku založeného § 1729 o. z. lze v rámci náhrady škody požadovat jak škodu skutečnou, tak ušlý zisk, přičemž lze žádat jak účelně vynaložené náklady na marné vyjednávání, tak i zisk ušlý v důsledku neuzavření smlouvy s jiným subjektem. Žalobkyně dále uvedla, že plánuje výrobu jednotlivých zakázek asi dva až tři měsíce dopředu, jak ostatně vyplývá i z plánu výroby, který označila k důkazu, což je nezbytné s ohledem na povahu realizovaných zakázek, kdy je ještě před zařazením do výroby nutné vyhotovit příslušnou dokumentaci, objednat materiál apod. Zakázka pro žalovanou byla do plánu výroby zanesena po obdržení závazné objednávky a nadále s ní bylo počítáno i v měsíci [měsíc] do ukončení jednání mezi stranami. Termín výroby přitom musel být žalobkyní v daném případě plánován tak, aby bylo možné vyhovět požadavku žalované na termín realizace zakázky v období měsíců [měsíc] až [měsíc] [rok]. Výroba zakázky tak byla naplánována na období [datum] až [datum], přičemž pokud se žalobkyně dozvěděla o ukončení jednání o uzavření smlouvy dne [datum], pak měla jediný týden na reorganizaci výrobního plánu. V případě, kdy by rozhodným datem bylo [datum], jednalo by se o období cca 3 týdnů, z čehož vyplývá, že i v tomto případě by nebylo možné vzniklé škodě v podobě ušlého zisku zabránit.

7. Odvolací soud po vrácení věci Nejvyšším soudem ČR znovu přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém rozsahu, neboť takto byl odvolacímu přezkumu otevřen odvoláním žalované, a to včetně řízení vydání rozsudku předcházejícího. Při přezkumu postupoval dle § 212a odst. 1, 2, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o. s. ř.“). Vady uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř. odvolací soud neshledal a dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné.

8. Odvolací soud se v prvé řadě zabýval žalovanou namítanou nepřezkoumatelností rozsudku okresního soudu, přičemž považuje za nutné především v této souvislosti zdůraznit, že povinnost soudů svá rozhodnutí odůvodnit způsobem zakotveným v § 157 odst. 2 o. s. ř. je jedním z principů řádného a spravedlivého procesu vyplývajících z čl. 36 a následujících Listiny základních práv a svobod a z čl. 1 Ústavy České republiky, který představuje součást práva na spravedlivý proces. Z odůvodnění rozhodnutí soudu musí vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Stav, kdy rozsudek postrádá náležitosti uvedené v § 157 odst. 2 o. s. ř., ve svých důsledcích vede k tomu, že se stává nepřezkoumatelným pro svou nesrozumitelnost (viz rozsudky Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 2. 2009, sp. zn. 32 Cdo 3726/2007, ze dne 7. 5. 2003, sp. zn. 29 Odo 177/2002, či ze dne 6. 10. 2010, sp. zn. 32 Cdo 2948/2009). Ne každá nesrozumitelnost rozsudku však způsobuje jeho nepřezkoumatelnost ve smyslu § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. a nutnost následného zrušení takového rozsudku odvolacím soudem Odvolací soud dospěl k závěru, že rozsudek okresního soudu je srozumitelný a tudíž i přezkoumatelný, a proto neshledal důvod pro jeho zrušení. Z jeho odůvodnění je totiž patrné, jakým způsobem okresní soud dospěl ke svým skutkovým zjištěním, jaký je závěr o skutkovém stavu a jakým způsobem na něj okresní soud navázal právní hodnocení věci. O tom, že rozhodnutí není nepřezkoumatelné, rovněž svědčí okolnost, že žalovaná byla schopna řádně formulovat své námitky proti tomuto rozsudku, což by v případě nepřezkoumatelného rozsudku nebylo možné. Námitku nepřezkoumatelnosti rozsudku okresního soudu tak považuje odvolací soud za nepřípadnou.

9. Odvolací soud považuje všechna skutková zjištění učiněná okresním soudem z důkazů za správná a pro zestručnění na ně plně odkazuje. Odvolací soud však současně považoval za nutné ve smyslu § 213 odst. 2 o. s. ř. dokazování provedené okresním soudem zopakovat, neboť z provedených důkazů zjistil skutečnosti, které dříve okresní soud nezjistil. S ohledem na větší přehlednost uvádí odvolací soud skutková zjištění učiněná z jednotlivých důkazů (nad rámec toho, co z nich již dříve zjistil okresní soud) níže, v rámci popisu právního hodnocení věci.

10. Pokud se týče právního posouzení věci, pak odvolací soud souhlasí se soudem okresním v tom, že s ohledem na dobu probíhajících předsmluvních jednání mezi účastníky (přelom let [rok] a [rok]) bylo nutno na věc ve smyslu § 3028 odst. 3 ve spojení s § 3079 o. z. aplikovat právě ustanovení o. z., a to zejména jeho § 1729. V dalším právním hodnocení se však již závěry odvolacího soudu od závěrů soudu okresního odlišují. Odvolací soud podotýká, že byl ohledně právního posouzení věci vázán závěry uvedenými v rozsudku Nejvyššího soudu ČR v této věci zmíněnými výše, z nichž při posouzení věci dále vycházel.

11. Odvolací soud předesílá, že s ohledem na skutková tvrzení žalobkyně je nutno věc posoudit právě podle § 1729 o. z., neboť žalobkyně tvrdila, že strany uvažované smlouvy o dílo dospěly při jednáních o smlouvě tak daleko, že se uzavření smlouvy jevilo jako vysoce pravděpodobné, přičemž žalovaná následně jednala nepoctivě, neboť přes důvodné očekávání žalobkyně v uzavření smlouvy jednání o uzavření smlouvy bez spravedlivého důvodu ukončila a je proto povinna nahradit žalobkyni škodu tím vzniklou. Odvolací soud považuje za nutné v této souvislosti zmínit, že nepovažuje za správný názor žalované, že pro důvodnost nároku dle § 1729 o. z. je nutné, aby současně byly naplněny znaky skutkové podstaty zmíněné v § 1728 o. z. Civilní kodex totiž ve svých ustanoveních obsahuje celou řadu zcela samostatných skutkových podstat, které upravují porušení povinnosti poctivého jednání při jednání o smlouvě. Z tohoto hlediska je tedy možno v o. z. najít upraveny čtyři základní případy předsmluvní odpovědnosti, a to jednání o uzavření smlouvy bez úmyslu ji uzavřít (§ 1728 odst. 1 o. z.), porušení informační povinnosti (§ 1728 odst. 2 o. z.), neuzavření smlouvy v rozporu s očekáváním druhé smluvní strany (§ 1729 o. z.), či zneužití důvěrných informací (§ 1730 o. z.). S ohledem na jejich evidentní samostatnost a vzájemnou nezávislost pak nelze jakkoliv dovozovat, že by bylo nutno pro vyhovění nároku na náhradu škody za ukončení předsmluvních jednání dle § 1729 o. z. požadovat, aby současně byly splněny podmínky pro vznik nároku na náhradu škody dle § 1728 o. z., tedy za situace, kdy je jednáno o uzavření smlouvy, aniž by zde vůbec byl úmysl takovou smlouvu uzavřít. Tyto dvě skutkové podstaty předsmluvní odpovědnosti totiž dopadají na dvě zcela rozdílné situace, které mohou při jednáních o uzavření smlouvy nastat, a není jakéhokoliv důvodu vázat nárok dle jednoho z těchto ustanovení na splnění podmínek stanovených druhým z těchto ustanovení. Takovou závislost nelze ze znění zákona jakkoliv dovodit.

12. V daném případě, vymezeném po stránce skutkové tvrzeními žalobkyně, je tedy s ohledem na výše uvedené skutečnosti a ve smyslu § 1729 o. z. možno (a nutno) pouze zkoumat, zda došlo k tomu, že se uzavření smlouvy o dílo na základě jednání smluvních stran jevilo žalobkyni jako vysoce pravděpodobné a následně došlo bez spravedlivého důvodu k ukončení těchto jednání ze strany žalované.

13. Odvolací soud pak z hlediska skutkového vyšel z toho, že dne [datum] doručila žalovaná žalobkyni výzvu k účasti v neveřejném výběrovém řízení, k níž byl přiložen návrh smlouvy o dílo v rozsahu 19 stran textu (jak odvolací soud zjistil z e-mailové zprávy ze dne [datum] včetně přiloženého návrhu smlouvy o dílo zhotoveného žalovanou). Žalobkyně pak na takto předložený návrh smlouvy o dílo reagovala tím, že žalované doručila dne [datum] tento návrh s připomínkami, jak odvolací soud zjistil z návrhu smlouvy o dílo s připomínkami ze dne [datum]. Jeho obsahem byl značně přepracovaný původní návrh smlouvy o dílo žalované, přičemž žalobkyně prakticky v každém smluvním ujednání učinila nějakou změnu či navrhovala dané ujednání ze smlouvy vypustit. Následně pak žalovaná sdělila žalobkyni e-mailovou zprávou ze dne [datum], doručenou žalobkyni téhož dne, že si u ní dílo závazně objednává dle přiložené cenové nabídky (jak odvolací soud zjistil z e-mailové zprávy ze dne [datum]). Ze [anonymizováno 20 slov] ze dne [datum] přiložených k e-mailové zprávě ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že žalovaná doručila žalobkyni dne [datum] tyto podklady, v nichž si jako podmínku účasti v zadávacím řízení vymínila, že všechny změny v návrhu smlouvy o dílo žalované dle zadávací dokumentace provedené žalobkyní musí být odsouhlaseny žalovanou, a že zadavatel umožňuje navrhnout pod čarou alternativní řešení nosného konstrukčního systému při dodržení stejných vstupních podkladů, jako byly požadované na navržený nosný konstrukční systém, přičemž uchazeč o zakázku zpracuje statický výpočet s přehlednými výkresy navrhovaného konstrukčního řešení a návrhem ceny, přičemž náklady na zpracování a předložení nabídky hradí uchazeč. Žalovaná pak žalobkyni v e-mailové zprávě ze dne [datum] doručené žalobkyni téhož dne spolu s návrhem smlouvy o dílo (jak odvolací soud zjistil z této e-mailové zprávy spolu s přiloženým návrhem smlouvy o dílo) sdělila, že trvá na svém předešlém návrhu smlouvy o dílo ze zadávacího řízení, přičemž přiložený návrh smlouvy o dílo v rozsahu 17 stran skoro doslovně kopíroval původní návrh smlouvy o dílo žalované, jenž byl součástí zadávací dokumentace.

14. Na tomto skutkovém půdorysu pak odvolací soud dovodil, že žalobkyně hned na začátku kontraktačního procesu ([datum]) poslala žalované spolu se svou nabídkou upravenou smlouvu o dílo, přičemž žalovaná přesto, že obdržela značně přepracovanou verzi smlouvy o dílo, měla zájem o nabízené řešení žalobkyně a dále„ udržovala“ žalobkyni ve výběrovém řízení. Následně pak žalovaná žalobkyni spolu se„ závaznou objednávkou díla“ dne [datum] sdělila, že tento týden se bude řešit smlouva, kterou by všichni podepsali příští týden. Ani tehdy žalovaná nenaznačila, že by k uzavření smlouvy o dílo nemělo dojít, nevyjádřila nesouhlas se změnami smlouvy o dílo uvedenými žalobkyní v návrhu této smlouvy ze dne [datum]. Nelze rovněž přehlédnout, že žalovaná v zadávací dokumentaci připustila změnu smlouvy o dílo, byť za předpokladu, že takovou změnu žalovaná schválí. Takové schválení sice žalovaná ohledně změn provedených v návrhu smlouvy o dílo žalobkyní výslovně neučinila, nicméně ani navrhované změny nijak neodmítla a žalobkyni i přesto vybrala jako vítězku výběrového řízení, a to na základě nabídky, kterou žalobkyně žalované do výběrového řízení poslala a podle požadavků žalované následně pozměnila, přičemž součástí této pozměněné nabídky byl i pozměněný návrh smlouvy o dílo. Žalovaná tak po celou dobu trvání výběrového řízení do [datum] (kdy žalobkyni oznámila, že závazně objednává výstavbu haly) ani jednou žalobkyni nenaznačila, že by s návrhem smlouvy o dílo zaslaným žalobkyní v rámci e-mailové zprávy ze dne [datum] bylo něco v nepořádku (např. že obsahuje neschválené změny). Naopak žalovaná po několika jednáních se žalobkyní (a poté, co žalobkyně předložila naposledy svůj návrh smlouvy o dílo ze dne [datum]) zaslala žalobkyni dne [datum] informaci, že byla úspěšná ve výběrovém řízení, a že u ní závazně objednává dílo. Přitom e-mailovou zprávu žalované ze dne [datum] nelze vnímat jako pouhou deklaraci jejího vážného zájmu, význam tohoto sdělení má za výše uvedených skutkových okolností pro žalovanou mnohem závažnější důsledky. K tomuto okamžiku tak bylo i s ohledem na prohlášení žalované ze dne [datum] možné ze strany žalobkyně důvodně očekávat vůli žalované uzavřít smlouvu o dílo, přestože žalobkyně na začátku kontraktačního procesu zaslala žalované pozměněný návrh smlouvy o dílo, jehož změny nebyly žalovanou schváleny.

15. V této souvislosti pak odvolací soud nepovažuje za relevantní námitku žalované, že strany smlouvy neměly ke dni [datum] jasno o předmětu díla (s výjimkou toho, že se bude jednat o stavbu výrobní haly na určeném pozemku), neboť žalobkyně nikdy žalované nedodala projektovou dokumentaci a neexistovalo ani statické a konstrukční řešení díla. Jak totiž uvedl Nejvyšší soud ČR ve svém zrušovacím rozhodnutí, z § 1729 o. z. nevyplývá, že by pro vznik práva na náhradu škody podle tohoto ustanovení musela být nezbytně dosažena shoda na celém obsahu smlouvy. Postačí, pokud strany při jednání o smlouvě dospěly tak daleko, že se uzavření smlouvy jeví jako vysoce pravděpodobné (jak rovněž vyplývá z rozsudků Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 4. 2021, sp. zn. 32 Cdo 2197/2020, a ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 25 Cdo 1214/2018). Podle názoru odvolacího soudu pak postačovalo, pokud strany smlouvy o dílo rámcově věděly, co bude předmětem díla (tedy stavba výrobní haly na určeném pozemku) a jaká bude jeho cena, což bylo v tomto případě splněno. Přitom skutečnost, že stranám uvažované smlouvy o dílo byl předmět smlouvy minimálně rámcově znám právě ke dni [datum], vyplývá již z toho, že toho dne oznámila žalovaná žalobkyni, že si u ní dílo závazně objednává dle přiložené cenové nabídky, což si lze jen stěží představit za situace, kdy by byly předmět díla a jeho cena jakkoliv nejasné.

16. Výše uvedený závěr o důvodném očekávání žalobkyně o uzavření smlouvy o dílo pak nemůže být zpochybněn ani související námitkou žalované, že žalobkyně nepředložila žalované statický výpočet s přehlednými výkresy navrhovaného konstrukčního návrhu, jak předpokládala zadávací dokumentace, či že ze strany žalobkyně došlo k porušení dalších podmínek výběrového řízení, nebo že bylo výběrové řízení zatíženo jinými procedurálními chybami, které mohly mít dopad na výběr úspěšného kandidáta. Rovněž v této souvislosti je možno zmínit, že žalovaná tato případná pochybení nastalá v průběhu výběrového řízení zcela pomíjela a žalobkyni na ně neupozornila, naopak se žalobkyní dále jednala o uzavření smlouvy. A to za situace, kdy si žalovaná byla vědoma odlišného technického řešení nabízeného žalobkyní, o kterém ostatně v průběhu výběrového řízení účastnice jednaly a o který žalovaná jevila zájem. A navzdory tomu, že žalobkyně do [datum] nedodala v rozporu se zadávacími podmínkami statický výpočet s přehlednými výkresy navrhovaného konstrukčního návrhu, žalovaná u žalobkyně závazně objednala výstavbu haly. Ze skutkových tvrzení žalované se pak nijak nepodává, že by po [datum] došlo k nějakým„ novým“ procesním chybám ve výběrovém řízení, naopak všechna tvrzená případná pochybení procesního charakteru se vázala k samotnému začátku výběrového řízení, tedy k době před [datum].

17. Žalobkyně, která za výše popsané situace prošla celým výběrovým řízením a obdržela dne [datum] zprávu o tom, že v něm byla úspěšná, a že žalovaná u ní závazně objednává předmětné dílo, k tomuto okamžiku zcela důvodně očekávala, že bude předmětnou zakázku pro žalovanou plnit, a tedy byla v dobré víře, že dojde k uzavření smlouvy o dílo. Žalobkyně tak od [datum] nemohla mít jakékoliv pochybnosti o tom, že nebude dílo pro žalovanou realizovat, a že by snad uzavření smlouvy o dílo mezi ní a žalovanou mohlo být za tehdy existujících podmínek jakkoliv problematické. Ostatně o tom, že takto celou situaci vnímala i žalovaná, svědčí i okolnost, že sama žalovaná dne [datum] kontaktovala další své dodavatele, které informovala o tom, že generálním dodavatelem díla je žalobkyně. Na základě všech výše zmíněných okolností je tak možno přijmout závěr, že ke dni [datum] byl splněn první předpoklad předsmluvní odpovědnosti za škodu dle § 1729 o. z., neboť se uzavření smlouvy o dílo jevilo jako vysoce pravděpodobné.

18. Z následných jednání mezi účastníky tak lze usuzovat již jen na délku doby, po kterou byla žalobkyně v dobré víře o tom, že k uzavření smlouvy o dílo skutečně dojde. Za okamžik, kdy žalobkyně tuto dobrou víru ztratila, pak považuje odvolací soud (ve shodě se soudem dovolacím) den [datum], kdy byla žalobkyni doručena e-mailová zpráva žalované z téhož data, v níž žalovaná žalobkyni sdělila, že trvá na svém de facto původním návrhu smlouvy o dílo, který byl součástí zadávací dokumentace. Teprve touto e-mailovou zprávou žalobkyně vyjádřila svůj jasný a zřetelný nesouhlas s návrhem smlouvy o dílo předloženým žalobkyní dne [datum] Odvolací soud tak nesouhlasí se žalobkyní, že se tak stalo až dne [datum], kdy žalovaná v e-mailové zprávě vyjádřila výslovný nesouhlas s návrhem smlouvy o dílo zaslaným žalobkyní jako příloha e-mailové zprávy ze dne [datum] a výslovně sděluje žalobkyni, že se dosud necítí být čímkoliv ve vztahu k žalobkyni vázána a požaduje provedení díla dle původního projektu bez jakéhokoliv zásahu žalobkyně (jak odvolací soud zjistil z e-mailové zprávy ze dne [datum]). Ostatně již z toho, že v e-mailové zprávě ze dne [datum] zaslala žalobkyně žalované svůj další návrh smlouvy o dílo (jak odvolací soud zjistil z e-mailové zprávy ze dne [datum] spolu s návrhem smlouvy o dílo žalobkyně datovaným dnem [datum]) s tím, že strany budou muset najít společný kompromis, je zcela evidentní, že již i sama žalobkyně dne [datum] deklarovala svou vědomost o tom, že ze strany žalované není bez výhrad přijímán její návrh smlouvy o dílo ze dne [datum] Odvolací soud tak dovodil, že již k datu [datum] muselo být žalobkyni jasné, že žalovaná nesouhlasí s posledním návrhem smlouvy o dílo zaslaným žalobkyní dne [datum], neboť předkládá svůj vlastní (původní) návrh smlouvy o dílo, na jehož základu mají být dle žalované vedena další jednání o konkrétním obsahu jednotlivých ujednání smlouvy o dílo. Dle odvolacího soudu tak mohla být žalobkyně v dobré víře o tom, že k uzavření smlouvy o dílo skutečně dojde, pouze v období od [datum] do [datum]. Odvolací soud tak ani neprováděl dokazování navrhované žalobkyní k prokázání jejího tvrzení, že svou dobrou víru v uzavření smlouvy ztratila až ke dni [datum], neboť v průběhu řízení byl prokázán termín dřívější, a to [datum].

19. Dále tedy bylo potřeba ve smyslu § 1729 odst. 1 o. z. posoudit, zda zde neexistoval na straně žalované spravedlivý důvod, pro který by byla žalovaná oprávněna jednání o uzavření smlouvy ukončit. Pokud žalovaná namítala, že odmítla uzavřít smlouvu o dílo se žalobkyní kvůli způsobu provedení díla po technické stránce a procedurálním chybám ve výběrovém řízení, pak tyto okolnosti musely být žalované známy ještě předtím, než dne [datum] závazně objednala u žalobkyně dílo a než jí sdělila, že byla úspěšná ve výběrovém řízení. Žalovaná totiž v průběhu řízení nikterak netvrdila, natož aby bylo prokázáno, že by k jakýmkoliv procedurálním chybám ve výběrovém řízení došlo po [datum]. Přitom ani případné procedurální chyby ve výběrovém řízení, které mohla žalovaná zjistit před vyrozuměním žalobkyně o úspěchu ve výběrovém řízení a závazným objednáním díla dne [datum], ale ani výhrady k technickému řešení díla (preferenci původně poptávaného systému, který byl součástí zadávací dokumentace) nelze za daného skutkového stavu považovat za spravedlivý důvod pro ukončení jednání o uzavření smlouvy. Pokud totiž žalovaná dne [datum] sdělila žalobkyni, že u ní závazně dílo objednává (i při existenci případných chyb výběrového řízení a při vědomí jiného technického řešení nabízeného žalobkyní), není možné tyto důvody vedoucí k případnému ustoupení od dalších jednání o uzavření smlouvy považovat za spravedlivé.

20. Za legitimní důvod k odmítnutí uzavření smlouvy pak není možno považovat ani to, pokud smluvní podmínky nabízené jednou smluvní stranou (žalobkyní v návrhu smlouvy ze dne [datum]) odporovaly počátečním prohlášením druhé smluvní strany o obsahu smlouvy, neboť žalovaná sice učinila přílohou zadávací dokumentace návrh smlouvy o dílo, současně však připustila změnu této smlouvy za předpokladu, že ji schválí. To sice výslovně neučinila, nicméně ani navrhované změny neodmítla a žalobkyni vybrala jako vítězku výběrového řízení, a to na základě nabídky, kterou žalobkyně do výběrového řízení poslala a podle požadavků žalované následně pozměnila.

21. V této souvislosti pak nelze ani dospět k závěru, že by to snad byla žalobkyně, kdo ukončil jednání o smlouvě o dílo. Pokud totiž byla žalobkyně v dobré víře v to, že se žalovanou uzavře smlouvu o dílo v návaznosti na její vítězství ve výběrovém řízení, do nějž zaslala podepsaný návrh smlouvy o dílo určitého znění (návrh smlouvy o dílo připojený k e-mailové zprávě ze dne [datum]), a žalovaná poté, co žalobkyni sdělila, že ve výběrovém řízení uspěla, zaslala k finálnímu podpisu návrh smlouvy o dílo jiného znění (návrh smlouvy o dílo připojený k e-mailové zprávě ze dne [datum]) a následně dala jednoznačně najevo, že smlouvu o dílo v jiném znění nepodepíše, nelze uzavřít, že to byla žalobkyně, která ukončila vyjednávání o smlouvě o dílo. Naopak to byla žalovaná, která bez spravedlivého důvodu ukončila (konstruktivní) jednání o uzavření smlouvy o dílo, neboť nijak nereagovala na změny ve smlouvě o dílo učiněné žalobkyní (návrh smlouvy o dílo připojený k e-mailové zprávě ze dne [datum]) a zasílala žalobkyni jedno a totéž znění smlouvy o dílo, které se neshodovalo se zněním, jež bylo součástí vítězné nabídky (návrh žalobkyně přiložený k e-mailové zprávě ze dne [datum]). Současně je zřejmé, že žalovaná, ačkoliv deklarovala v průběhu výběrového řízení vůli realizovat dílo i podle technického řešení nabízeného žalobkyní, následně požadovala provedení díla dle původního projektu v zadávací dokumentaci.

22. Odvolací soud tak ve shodě se soudem okresním a dovolacím soudem dospěl k závěru, že žalovaná jednala dle § 1729 odst. 1 o. z. nepoctivě, když bez spravedlivého důvodu ukončila přes důvodné očekávání žalobkyně v uzavření smlouvy o dílo jednání o této smlouvě, a to ačkoliv strany dospěly při jednáních o této smlouvě tak daleko, že se uzavření smlouvy jevilo jako vysoce pravděpodobné. Žalovaná je tak povinna nahradit žalobkyni škodu, která jí v souvislosti s takovým jejím jednáním vznikla. V této souvislosti pouze odvolací soud poukazuje na to, že ztráta uvedená v § 1729 odst. 2 o. z. je zmíněna pouze jako limitace výše škody, která může být poškozenému přiznána. Navíc se nejedná o limitaci do výše ztráty vzniklé přímo z neuzavřené smlouvy, ale o limitaci do výše ztráty vzniklé ze smlouvy neuzavřené v obdobných případech.

23. Odvolací soud se tedy následně zabýval jednotlivými složkami nároku na náhradu škody, jak je uplatnila žalobkyně, tedy nároku na ušlý zisk z předmětné zakázky (pokud by byla žalobkyní realizována) ve výši 1 250 197 Kč, dále nároku na náklady vynaložené žalobkyní bezdůvodně za vypracování projektu ocelové konstrukce ve výši 84 184 Kč a nákladů vynaložených na vypracování znaleckého posudku pro posouzení výše ušlého zisku a nákladů na vypracování projektu ocelové konstrukce ve výši 25 000 Kč.

24. Pokud se týče nároku na ušlý zisk, pak odvolací soud vychází z obecného předpokladu, že žalovaná v tomto případě odpovídá pouze za škodu, která vznikla v příčinné souvislosti s jejím jednáním důvodně vytýkaným žalobkyní. Tedy v souvislosti s jednáním, v jehož důsledku žalovaná udržovala žalobkyni v době od [datum] do [datum] v dobré víře, že s ní bude uzavřena smlouva o dílo. Podle závěru odvolacího soudu tak nelze do škody, která takovým jednáním žalované žalobkyni vznikla, zařadit ušlý zisk z předmětné„ neuzavřené“ smlouvy o dílo. Nelze totiž přehlédnout, že v případě odpovědnosti dle § 1729 o. z. se nejedná o porušení povinnosti uzavřít smlouvu, ale pouze o odpovědnost za nepoctivé udržování žalobkyně v domnění, že smlouva uzavřena bude. Žalovaná totiž v rámci smluvní volnosti nikdy neměla jakoukoliv povinnost smlouvu o dílo uzavřít právě se žalobkyní. V této souvislosti považuje odvolací soud za nutné zmínit, že„ výběrové řízení“ konané žalovanou nehodnotí jako veřejnou soutěž o nejvhodnější nabídku ve smyslu § 1772 o. z. a ani jako veřejnou nabídku ve smyslu § 1780 o. z., neboť jak vyplynulo z nesporných tvrzení účastníků, žalovaná se svou nabídkou na uzavření smlouvy oslovila pouze jí konkrétně vybrané subjekty a neučinila ji tak veřejně (tj. neurčitému okruhu subjektů). Žalobkyně si tak musela být vědoma, že účastí v tomto typu„ výběrového řízení“ jí nevzniká jakýkoliv nárok na uzavření smlouvy, neboť se celou dobu jednalo o standardní kontraktační proces, který nemusel vyvrcholit uzavřením smlouvy o dílo s jeho nejúspěšnějším účastníkem. Ušlý zisk z předmětné smlouvy o dílo tak již pojmově v tomto konkrétním případě nepřipadá do úvahy jako škoda, která by mohla žalobkyni vzniknout v přímé souvislosti s tím, že jí žalovaná udržovala v době od [datum] do [datum] v dobré víře, že s ní bude uzavřena smlouva o dílo. Jinak by tomu bylo, pokud by se žalobkyně např. domáhala náhrady škody, která by jí vznikla tím, že nemohla využít své výrobní kapacity k utvoření zisku z jiných kontraktů, které však nemohla uzavřít kvůli blokaci výrobních kapacit pro plánovaný kontrakt se žalovanou. Nicméně takto nebyl tento nárok žalobkyně koncipován, a proto odvolací soud považuje nárok žalobkyně v rozsahu částky 1 250 197 Kč jako zisku ušlého z předmětné smlouvy o dílo neuzavřené se žalovanou již co do své podstaty za nedůvodný.

25. Stejně tak nepovažuje odvolací soud za důvodný nárok žalobkyně na náhradu škody za vypracovaný znalecký posudek v částce 25 000 Kč, který byl zpracován za účelem zjištění škody, která žalobkyni vznikla v souvislosti s jednáním účastníků o předmětné zakázce. Odvolací soud má za to, že předmětný znalecký posudek ([titul] [jméno] [příjmení] [číslo] [rok] ze dne [datum]) nelze považovat v tomto řízení za jakkoliv využitelný. Pokud se týče zisku ušlého žalobkyni z předmětné neuzavřené smlouvy o dílo, tak znalec ji odvodil podle průměrných zisků žalobkyně z kontraktů uzavřených žalobkyní v předchozím období, a to v letech [rok] a [rok] (jak odvolací soud zjistil z tohoto znaleckého posudku). Podle odvolacího soudu však nelze výši zisku, který by měla žalobkyně z předmětné neuzavřené smlouvy o dílo, jakkoliv odvozovat ze zisků z jiných smluv uzavřených žalobkyní v předchozím období, neboť žalobkyně mohla kupříkladu svůj předchozí průměrný zisk v tomto konkrétním případě snížit, aby dosáhla toho, že žalovaná bude vůbec uvažovat o uzavření smlouvy o dílo právě s ní. Průměrný zisk žalobkyně z jiných smluv z předchozích období je tak pro zjištění zisku, kterého by žalobkyně dosáhla u předmětné smlouvy o dílo, zcela bez významu. Znalecký posudek vypracovaný [titul] [jméno] [příjmení] by tak byl pro zjišťování ušlého zisku v této věci zcela irelevantní. Nadto odvolací soud přihlédl k tomu, že nárok žalobkyně na náklady vyplacené za vypracování znaleckého posudku je nutno považovat za příslušenství pohledávek žalobkyně v podobě ušlého zisku a nákladů za vypracování projektové dokumentace, neboť ve smyslu § 513 o. z. jsou příslušenstvím pohledávky rovněž náklady spojené s jejím uplatněním. A protože znalec ve znaleckém posudku zkoumal výši pohledávky v podobě ušlého zisku i nákladů na projektovou dokumentaci, jedná se zcela zjevně o náklad vynaložený v souvislosti s řádným uplatněním těchto pohledávek, tedy o jejich příslušenství. A protože odvolací soud nedovodil důvodnost nároku žalobkyně na ušlý zisk, nemohl by být důvodný ani nárok žalobkyně na příslušenství této pohledávky v podobě nákladů na vypracovaný znalecký posudek. Podle odvolacího soudu pak není znalecký posudek jakkoliv použitelný ani v případě zjišťování výše nákladů vynaložených žalobkyní na projektovou dokumentaci, neboť znalec ve svém znaleckém posudku ohledně tohoto nároku pouze konstatoval obsah faktury vystavené žalobkyni za vypracování projektové dokumentace, z níž dovodil výši těchto nákladů (jak odvolací soud zjistil z tohoto znaleckého posudku). Tato skutečnost byla nade vši pochybnost zjistitelná i bez vypracování znaleckého posudku, a tudíž není možné považovat vypracovaný znalecký posudek v této části za náklad vynaložený účelně k uplatnění pohledávky nákladů na projektovou dokumentaci. Odvolací soud tak dospěl k závěru, že znalecký posudek [titul] [jméno] [příjmení] není pro uplatnění pohledávek žalobkyně v podobě ušlého zisku a nákladů za vypracování projektové dokumentace jakkoliv použitelný, a proto by nebylo možné přiznat žalobkyni nárok na náhradu tohoto nákladu spojeného s uplatněním pohledávek žalobkyně, i kdyby tyto pohledávky byly důvodné. Odvolací soud tak považuje za nedůvodnou žalobu žalobkyně i ohledně částky 25 000 Kč.

26. Odvolací soud tak shrnuje, že výrokem pod písm. a) tohoto rozsudku změnil dle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. výrok I. rozsudku okresního soudu ohledně částky 1 275 197 Kč (jako součtu nároku na ušlý zisk ve výši 1 250 197 Kč a nároku na náklady za vypracování znaleckého posudku ve výši 25 000 Kč) s úrokovým příslušenstvím a v tomto rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.

27. Ohledně nároku na zaplacení nákladů za vypracování projektové dokumentace v částce 84 184 Kč má odvolací soud za to, že se jedná o jediný nárok, který přichází v tomto řízení do úvahy jako nárok důvodný ze své podstaty podle § 1729 o. z. Je sice možné souhlasit s argumentací žalované, že v rámci zadávací dokumentace bylo uvedeno, že žalobkyně je povinna zajistit statický výpočet s přehlednými výkresy navrhovaného konstrukčního řešení pro případ, že přijde s odlišným technickým řešením stavby haly, přičemž náklady na zpracování nabídky měla hradit sama žalobkyně. Nicméně jak již bylo uvedeno výše, žalovaná za situace, kdy jí bylo zřejmé, že žalobkyně nedodala zadávací dokumentací předpokládaný statický výpočet s výkresy, jí i přesto neustále udržovala ve výběrovém řízení a nakonec jí sdělila, že výběrové řízení vyhrála. Odvolací soud tak má za to, že v tomto žalovaná jednala nepoctivě, a za této situace je nutno považovat typově náklad žalobkyně na zhotovení projektové dokumentace za škodu vzniklou porušením předsmluvní odpovědnosti žalované, neboť tento náklad by žalobkyni bez nepoctivého jednání žalované nevznikl. Nebýt nepoctivého jednání žalované, tak by žalobkyně zjevně po [datum] nepřistoupila ke zhotovení projektové dokumentace a nevznikl by jí tak náklad na její vypracování, byť by měl být de facto již součástí její nabídky v rámci výběrového řízení. V tomto smyslu je pak nutno zohlednit i okolnost, že nepoctivé jednání žalované mohlo mít pro dobrou víru žalobkyně, že s ní bude předmětná smlouva o dílo uzavřena, význam pouze v období od [datum] do [datum]. Za škodu vzniklou žalobkyni v této souvislosti je tak možno považovat pouze náklady vzniklé za vypracování statického výpočtu a výkresů v tomto období. U nákladů vzniklých po [datum] již totiž nelze dovodit příčinnou souvislost s jednáním žalované, neboť po tomto datu již nemohla být žalobkyně v dobré víře, že s ní bude uzavřena smlouva. Žalobkyni tak tížilo břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve smyslu § 118a o. s. ř. ohledně toho, v jaké výši vznikly náklady na vypracování statického výpočtu s přehlednými výkresy navrhovaného konstrukčního řešení právě v době od [datum] do [datum]. Žalobkyně tato tvrzení doplnila v podání ze dne [datum] (tedy bez nutnosti poskytnutí poučení dle § 118a o. s. ř.), přičemž ve svých doplněných tvrzeních uvedla, že vypracování projektové dokumentace bylo zadáno [titul] [příjmení] dne [datum], který jejím vypracováním pověřil [titul] [příjmení]. Projektová dokumentace byla v rozpracované verzi (zhruba v rozsahu 80 %) předána žalobkyni dne [datum], přičemž k její finalizaci již s ohledem na přerušení jednání účastníků o smlouvě nedošlo. Tuto rozpracovanou dokumentaci pak žalobkyně předala žalované k připomínkování dne [datum]. S ohledem na dokončení projektové dokumentace pouze v rozsahu 80 %, pak byla účtována i cena pouze v rozsahu 80 %, tedy ve výši 84 184 Kč. K prokázání těchto tvrzení pak žalobkyně označila celou řadu důkazů v podobě e-mailové korespondence mezi účastníky a mezi žalobkyní a zpracovateli projektové dokumentace a rovněž výslech [příjmení] Odvolací soud má za to, že potřeba doplnění daných tvrzení a označení důkazů k jejich prokázání, k němuž by byla případně žalobkyně vyzvána odvolacím soudem ve smyslu § 118a o. s. ř., vyplynula z odlišného právního názoru odvolacího soudu (oproti názoru soudu okresního). Proto je nutno porušení poučovací povinnosti okresním soudem dle § 118a o. s. ř. (který takové poučení žalobkyni neposkytl, ačkoliv tak měl učinit) považovat za vadu řízení dle § 213b odst. 2 o. s. ř., kterou není možno reparovat v odvolacím řízení. Odvolací soud tak nemohl jakkoliv přihlížet k doplněným tvrzením žalobkyně podpořeným označením celé řady důkazů k jejich prokázání. V souladu s tímto závěrem pak odvolacímu soudu nezbylo, než aby výrokem pod písm. b) tohoto rozsudku zrušil dle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. výrok I. rozsudku okresního soudu ohledně částky 84 184 Kč s úrokovým příslušenstvím, a to včetně závislého nákladového výroku II. rozsudku okresního soudu. Současně pak odvolací soud dle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. vrátil věc okresnímu soudu k dalšímu řízení ohledně tohoto nároku žalobkyně.

28. V dalším průběhu řízení tedy bude okresní soud zjišťovat, které ze žalobkyní tvrzených nákladů na vypracování statického výpočtu s přehlednými výkresy navrhovaného konstrukčního řešení jí skutečně vznikly v období od [datum] do [datum], a zda se skutečně jedná o náklady na statický výpočet s přehlednými výkresy navrhovaného konstrukčního řešení požadovanými dle zadávací dokumentace. Okresní soud pak přitom nepřehlédne, že výše nároku na náhradu škody dle § 1729 o. z. je limitována ztrátou z neuzavřené smlouvy v obdobných případech dle § 1729 odst. 2 o. z. Tedy bude se zabývat i otázkou, zda výše žalobkyní požadovaného nároku na náhradu škody tento limit nepřesahuje. Po zjištění konkrétní výše nákladů vzniklých žalobkyni v rozhodném období (od [datum] do [datum]) pak okresní soud znovu rozhodne o částce 84 184 Kč s příslušenstvím, a to včetně nákladů řízení, počítaje v to i náklady tohoto odvolacího řízení a dovolacího řízení.