15 CO 335/2021

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře - rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Roberta Ožvalda a soudců JUDr. Marcely Pechové a JUDr. Ivany Kosové v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o náhradu nemajetkové újmy o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 3. 9. 2021 č. j. 9 C 170/2018-246

I. Rozsudek soudu I. stupně se v odstavcích I. ve výroku o platební povinnosti žalovaného, IV. ve výroku o náhradě nákladů státu a V. ve výroku o soudním poplatku potvrzuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se v odstavci III. ve výroku o náhradě nákladů řízení mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení před soudem I. stupně v částce 104 949 Kč k rukám Mgr. [jméno] [příjmení] do 3 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady odvolacího řízení v částce 24 440,70 Kč k rukám Mgr. [jméno] [příjmení] do 3 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

1. Citovaným rozhodnutím soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 660 672 Kč, tak, že 300 672 Kč zaplatí do 3 měsíců od právní moci tohoto rozsudku, zbývajících 360 000 Kč ve splátkách 5 000 Kč měsíčně, vždy do každého 15. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek. Žaloba co do částky 539 328 Kč byla zamítnuta. Žalovanému byla uložena povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení 102 249 Kč, povinnost nahradit České republice náklady řízení v částce 27 035,50 Kč a povinnost zaplatit České republice soudní poplatek 6 609 Kč, vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

2. Žalobkyně se domáhala zaplacení 1 200 000 Kč jako náhrady nemajetkové újmy, která jí vznikla v důsledku chování žalovaného, který jí v průběhu manželství týral fyzicky i psychicky. V trestním řízení, kde uplatnila nárok na zaplacení 1 500 000 Kč, jí byla přiznána náhrada 300 000 Kč. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby, když se domnívá, že částka přiznaná žalobkyni v trestním řízení je dostatečná a maximální. Pro okresní soud byly základním východiskem závěry trestního řízení, v němž rozhodoval Obvodní soud pro Prahu 4, Městský soud v Praze i Nejvyšší soud ČR. V konečném rozhodnutí z 13. 3. 2019 Městský soud v Praze odsoudil žalovaného za zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí (ve vztahu k žalobkyni) a za přečin ohrožování výchovy dítěte (ve vztahu k dceři účastníků [jméno] [příjmení]) k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let se zkušební dobou na 4 roky, současně uložil povinnost zdržet se jakýchkoliv nevyžádaných styků se žalobkyní, řádně a včas platit výživné na [jméno] [příjmení] a nahradit žalobkyni nemajetkovou újmu ve výši 300 000 Kč. S nárokem na náhradu škody byla žalobkyně původně v trestním řízení odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Městský soud v Praze však uvedl, že i bez posudku bylo na základě obecné úvahy možné rozhodnout o požadavku žalobkyně, byť výše odškodnění byla s ohledem na absenci znaleckého posudku určena zdrženlivě. Ve smyslu § 135 odst. 1 o. s. ř. byl tedy soud I. stupně vázán rozhodnutím o zaviněném protiprávním jednání žalovaného, které spočívalo v tom, že nejméně od roku 2000 do roku 2011 v místě společného bydliště fyzicky i psychicky týral svoji manželku (žalobkyni). Vzhledem k pravomocně skončenému trestnímu řízení, v němž byl podrobně dokazován skutkový stav týkající se protiprávního jednání žalovaného, vyslechl soud žalobkyni již toliko k jeho následkům. Žalobkyně vypověděla, že se v důsledku jednání žalovaného léčí na psychiatrii, užívá dvoje antidepresiva, navštěvuje centrum [anonymizováno]. S dcerou má vztahy dobré, kontakt se synem však prakticky skončil, neboť jí vyčítá, že celou věc rozvířila. Věrohodnost žalované potvrdily znalecké posudky vypracované v trestním řízení. Z psychologického znaleckého posudku PhDr. [jméno] [příjmení] je zřejmé, že v důsledku prožitých událostí vznikly a zřejmě přetrvávají úzkostné a depresivní stavy, emoční dekompenzace. Ze znaleckého posudku MUDr. [jméno] [příjmení], z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, vyplynulo, že žalobkyně trpí duševní poruchou, v souvislosti s jednáním žalovaného se u ní rozvinuly pocity strachu, úzkosti, plačtivost, porucha spánku a koncentrace. Zdravotní poškození žalobkyně potvrzují i zprávy [právnická osoba] ze 17. 5. 2017 a z 31. 5. 2021. Ze zprávy MUDr. [jméno] [příjmení], psychiatra, bylo zjištěno, že žalobkyně je v jeho péči od února 2017 s diagnózou porucha přizpůsobení dlouhodobého rázu, klinicky s již rozvinutým depresivním a úzkostným syndromem, s nutností dlouhodobé farmakoterapie. Proto soud I. stupně považoval za prokázané protiprávní jednání žalovaného, nemajetkovou újmu na straně žalobkyně představující překážku lepší budoucnosti a existenci příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním a vzniklou újmou. Posuzoval dále výši nároku žalobkyně, a to dle § 2956 až § 2958 o. z. [příjmení] pojetí založené na stanovení rozsahu omezení pomocí procentního vyjádření se opírá pravidelně o znalecký posudek, který pokrývá prakticky veškeré myslitelné okruhy lidské činnosti. Současně § 2957 o. z. umožňuje přihlédnout k výjimečným okolnostem případu, náhrada by však neměla být taková, aby přesahovala dvojnásobek rámcové částky. V této věci vypracoval znalecký posudek nejprve MUDr. [jméno] [příjmení], který ohodnotil celkové procentní obtíže žalobkyně na 8,74 %. Znalec však zpracoval posudek bez soudního spisu, žalovaný namítal jeho nepřezkoumatelnost. Doplnění posudku však nebylo možné s ohledem na dlouhodobou zdravotní indispozici znalce. Jelikož posudek neobsahoval slovní hodnocení, byl ustanoven znalec [příjmení] [příjmení] k jeho novému zpracování. Ten vyhodnotil celkové procentní obtíže žalobkyně na 4,5 %. Na závěrech v písemném posudku setrval i v rámci svého výslechu. Jelikož posudek byl vypracován na základě znalosti celého spisového materiálu a znalec přesvědčivě obhájil své závěry, vycházel soud I. stupně pro závěr o výši vyloučení či omezení schopnosti žalobkyně z tohoto posudku. Procentnímu ohodnocení znalce ve výši 4,5 % odpovídá základní rámcová částka 640 448 Kč. Pro rozhodnutí je pak podstatné také to, že žalovaný páchal na žalobkyni trestnou činnost nejméně po dobu 11 let, problémy žalobkyně se tak datují od velmi mladého věku, což samo o sobě opodstatňuje úvahy o zvýšení částky. Dalším důvodem je dlouhodobost a soustavnost tohoto jednání, které jednak znamenaly nepřetržité a intenzivní období stresu, jednak prohloubily následky žalobkyně. K podstatným důvodům patří i fakt, že žalobkyně musela projít dlouhým a náročným trestním řízením. V důsledku událostí došlo i k dramatickému poškození vztahu žalobkyně se synem účastníků [jméno] [příjmení], což je dalším podstatným důvodem pro rozhodnutí. Z výpovědi tohoto svědka plyne, že pokládá za správnější o nevhodném chování v rodině mlčet, než je řešit, což je problematický vklad pro jeho další vztah s matkou a sestrou. Pokud chováním žalovaného došlo k situaci, že syn byl nucen volit jednoho z rodičů, s nímž vytvořil jakousi koalici v době velmi složité pro vzájemné vztahy, postavilo to jeho vztah k matce do obtížně řešitelné situace. Z výpovědi svědka plyne, že matku má rád, na druhé straně jí zazlívá zvolené řešení problému a neregistruje fakt, že trestní řízení rozpoutaly jiné osoby. Právě ve vztahu se synem je třeba věc posoudit i z těchto hledisek, která jsou odlišná od samotné kapacity pro posuzovanou činnost. Proto je namístě zvýšit částku představující nemajetkovou újmu na 150 % Celkem tak shledal soud I. stupně za oprávněný nárok ve výši 960 672 Kč. Po odečtení 300 000 Kč zaplacené již na základě rozhodnutí v trestním řízení bylo proto žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni 660 672 Kč. Při stanovení lhůty ke splnění této povinnosti soud I. stupně akceptoval vyjádření žalovaného, že jeho majetkové poměry jsou problematické. Na straně druhé nebylo možné uložit úhradu částky přesahující 600 000 Kč v takových splátkách, aby to pro žalovaného mělo reálný význam. Přitom pro žalobkyni, která utrpěla závažnou újmu před poměrně dlouhou dobou, je vhodné, aby alespoň část prostředků obdržela jednorázově. Proto bylo žalovanému uloženo zaplatit 300 672 Kč do 3 měsíců od právní moci rozsudku a zbývající částku pak v měsíčních splátkách po 5 000 Kč.

3. Proti tomuto rozsudku podal včas odvolání žalovaný, který nesouhlasí se svou platební povinností i s lhůtou k jejímu splnění. Namítá, že okresním soudem uplatněné důvody, pro které zvýšil základní rámcovou částku, nelze v tomto řízení uplatnit. Úvaha o dlouhém a náročném trestním řízení je lichá, neboť žalobkyni v něm byla přiznána částka 300 000 Kč, která kompenzuje i tuto stránku věci. Do úvah nelze vztahovat ani poškozený vztah mezi žalobkyní a synem, neboť důvod spočívá nejvíce v neschopnosti matky nezatahovat syna do záležitostí rodičů. Omezené vztahy mezi nimi tak nejsou důsledkem jednání žalovaného, ale chováním žalobkyně, která syna vlastním přístupem odhání. Znalecký posudek stanovil, že žalobkyně má kapacitu navazovat a udržovat rodinné vztahy. Žalovaný však především nesouhlasí s rozložením úhrady částky, která mu byla uložena k zaplacení. Je naprosto nemajetný. Stále splácí dluhy z manželství se žalobkyní, které jsou v současnosti kolem 300 000 Kč. Exekuční srážky jsou přes 6 000 Kč měsíčně, vedle toho platí výživné dceři 4 500 Kč měsíčně. Jeho výdělek je přitom kolem 27 000 Kč měsíčně. Vzhledem k tomu žalovanému ani žádná bankovní či nebankovní instituce neposkytne půjčku. Nepřichází v úvahu ani výpomoc ze strany rodiny, která takovými prostředky nedisponuje. Pokud soud I. stupně uvádí, že je vhodné, aby žalobkyně alespoň část prostředků obdržela jednorázově, poukazuje žalovaný na to, že žalobkyně již dostala na základě trestního rozsudku plnění ve výši 300 000 Kč. I splátky po 5 000 Kč měsíčně jsou na samé hranici možností žalovaného, nicméně je schopen je plnit. Vzhledem k tomu žádá žalovaný změnu rozsudku tak, aby celou přiznanou částku mohl hradit v těchto splátkách. Ve stejné situaci je žalovaný i ohledně povinností hradit náklady řízení žalobkyně a státu, protože je pro něj nemožné uhradit je najednou, navíc ve lhůtě 3 dnů. I v tomto směru žádá umožnění splátek.

4. Žalobkyně ve vyjádření navrhla potvrzení rozsudku soudu I. stupně, který pokládá za věcně správný. Žalovaný absolutně nereflektuje své chování v minulosti, nikdy neprojevil účinnou lítost. Ohledně svých majetkových poměrů neuvádí pravdivé informace. Již v roce 2011 došlo k zúžení společného jmění manželů tak, že jeho součástí nebylo nic. Žalovaný tak nemohl platit za žalobkyni dluhy. Po zúžení SJM koupil byt, který v roce 2017 prodal (cena byla stanovena na 3 990 000 Kč). Žalobkyně neví, co s penězi žalovaný udělal, pouze je zřejmé, že v době vyhlášení trestného rozsudku měl dostatek financí. Nadále přetrvávají následky chování žalovaného vůči žalobkyni. Dokud bude syn ovlivňován žalovaným, je nepravděpodobné, že dojde ke zlepšení jeho stavu se žalobkyní. Tvrzení žalovaného, že žalobkyně opakovaně vyčítala synovi jeho vztah se žalovaným, nemá oporu v provedeném dokazování. Soud I. stupně tak správně rozhodl o zvýšení částky určené znalcem, když toto přísluší v souladu s judikaturou soudu, nikoliv znalci.

5. Podle § 212 o. s. ř. přezkoumal odvolací soud rozsudek soudu I. stupně, s ohledem na obsah odvolání, ve všech jeho výrocích, vyjma výroku o částečném zamítnutí žaloby. Po projednání věci u jednání v souladu s § 214 odst. 1 o. s. ř. dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné.

6. Na úvod lze poznamenat, že soud I. stupně v řízení, jež proběhlo bez procesních vad, provedeným dokazováním vyčerpal důkazní návrhy účastníků, které vyhodnotil způsobem odpovídajícím principům plynoucím z § 132 o. s. ř. Ostatně v tomto směru nejsou vzneseny vůči postupu a závěrům soudu I. stupně žádné námitky. Není sporu ani o tom, že v právní rovině byly správně aplikovány ust. § [číslo] a násl. o náhradě při újmě na přirozených právech člověka, přičemž je bezchybný i postup zvolený soudem I. stupně k určení výše nároku žalobkyně, ať už v rovině věcné nebo právní. Ust. § 2958 o. z. k tomu zakotvuje základní obecná pravidla, ust. § 2957 o. z. zase umožňuje při rozhodování přihlédnout i k okolnostem zvláštního zřetele hodným. Konkrétní způsob výpočtu náhrady nemajetkové újmy je pak založen na Metodice Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví, která byla přijata 12. 3. 2014. V daném případě je přirozeně namístě postupovat rovněž dle ní. Jak je v ní uváděno,„ individuální přístup a zohlednění zvláštnosti každého jednotlivého případu předpokládá, že takto zjištěná částka základního ohodnocení může být modifikována výjimečnými okolnostmi na straně poškozeného – a) věkem, b) ztrátou skutečně výjimečné lepší budoucnosti, i na straně škůdce, c) důvody podle § 2957 o. z. Dokáže-li procentní (stupňové) vyjádření rozsahu ztížení společenského uplatnění převedené do základní částky dostatečně podrobně a plasticky popsat objektivní míru potencionálního omezení, lze opustit dosavadní metodu mnohonásobku, užívanou při aplikaci § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb., a modifikovat základní částku již jen v řádu desítek procent, maximálně do celkového dvojnásobku, čímž se zohlední specifické a výjimečné individuální poměry poškozeného“.

7. Pokud žalovaný nesouhlasí se zvýšením základního rámcového ohodnocení o 150 %, nelze se s jeho výhradami ztotožnit. Tento závěr soudu I. stupně plně respektoval zákonné meze, jak vyplývají z výše uvedeného výkladu. V rámci toho přihlédl ke specifickým okolnostem, zjištěným v dané věci. Veškeré jeho úvahy v této souvislosti (vyslovené v bodě 10. odůvodnění jeho rozsudku) lze přitom pokládat jak za věcně podložené, tak ve vzájemných souvislostech za logické. Zvýšení základní částky nestojí pouze na narušeném vztahu mezi žalobkyní a synem. Soud I. stupně bere v úvahu v prvé řadě dlouhodobost a soustavnost protiprávního jednání žalovaného, které zasáhlo žalobkyni v mladém věku. Není lichá ani skutečnost, že žalobkyně si musela projít dlouhým a náročným trestním řízením, pro ni nejenom s řadou výslechů a jednání, ale i vyšetření. Ostatně i nadále (a s ohledem na zdravotní prognózu patrně trvale v budoucnu) musí žalobkyně absolvovat, proti běžnému stavu lidí, kontroly, terapeutická sezení či jiné formy léčby pro udržení či zlepšení jejího zdravotního stavu. [příjmení] 300 000 Kč přiznaná žalobkyni v trestním řízení byla stanovena„ volnou soudcovskou úvahou“, a to jako„ zdrženlivě stanovená kompenzace utrpěných příkoří“, takže logicky v sobě zahrnuje veškeré aspekty života žalobkyně, do kterých bylo zasaženo, tak, jak to stejně zohledňuje i další část náhrady, o které bylo v tomto řízení rozhodnuto již na základě znaleckého dokazování. Jinými slovy v každé dílčí částce přiznávané žalobkyní (a není důležité v kterém řízení) je přítomno vše, co určuje znalecký posudek, takže není ničím podloženo tvrzení žalovaného, že by snad částka přiznaná v trestním řízení vyjadřovala především útrapy žalobkyně spojené s tímto řízením. Soud I. stupně se pak velice pečlivě věnoval i vztahu žalobkyně a syna, vycházel ze zjištění, které vyplývají z výsledků dokazování, a zcela správně vyhodnotil, že základní příčinou narušení vztahu bylo chování žalovaného vůči žalobkyni, přičemž v nastalé situaci bylo pro syna obtížné zůstat„ na obou stranách“. Je zřejmé, že syn účastníků neví nebo nechce ani vědět, že vyšetřování jednání žalovaného nebylo započato na základě podnětu žalobkyně. Je zřejmé, že ani ze strany žalovaného se mu nedostalo reálného vysvětlení, když žalovaný v podstatě dosud neuznává své protiprávní jednání a lítost v tomto směru. Z dokazování naproti tomu nevyplývá, že syn nevyhledává žalobkyně„ kvůli přetrvávajícím výčitkám ze strany matky týkajících se jeho vztahu s otcem“, protože v posledních letech nejsou mezi nimi téměř žádné kontakty, a pokud v dřívější době nebyla žalobkyně schopna vysvětlit synovi,„ co se stalo“, jednak je to s ohledem na její psychický stav zcela pochopitelné, jednak to nepředstavuje okolnost tvrzenou žalovaným.

8. Z těchto důvodů odvolací soud shledává za věcně správný závěr soudu I. stupně o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni na náhradě nemajetkové újmy částku 660 672 Kč, takže mohl přistoupit k potvrzení tohoto výroku dle § 219 o. s. ř., a to včetně lhůty ke splnění této povinnosti. V odvolacím řízení proběhla mezi účastníky polemika o majetkových poměrech žalovaného, žádná ze stran však další dokazování nenavrhla. Proto i odvolací soud vychází ze skutkového stavu tak, jak vyplývá z obsahu spisu. A tento stav byl soudem I. stupně i v napadeném závěru o lhůtě k plnění správně reflektován. Žalovaný opomíjí, že dle ustáleného soudního výkladu je stanovení jakékoliv delší lhůty než 3 dny od právní moci rozsudku výjimkou ze základního pravidla, k němuž přirozeně musí být splněny mimořádné okolnosti. A při posouzení takových okolností je nutno zohledňovat nejenom zájmy a situaci u povinné osoby, ale i zájmy osoby oprávněné. Předmětem řízení je náhrada nemajetkové újmy za týrání osoby žijící ve společném obydlí, jež nastalo před delší dobou. Již na základě výše zmíněného rozhodování v trestním řízení bylo pravděpodobné, že v něm přiznaná částka 300 000 Kč nebude konečná. Předmětné řízení o další náhradě trvá od roku 2018 a i na základě průběhu dokazování v něm mohl žalovaný rovněž předpokládat, že mu bude uložena k náhradě další částka v nemalé výši. Při těchto skutečnostech je výjimečné už to, že soud I. stupně povolil otci na víc než polovinu přiznané částky plnění ve splátkách. Jestliže žalovaný napadá úvahu okresního soudu, že je vhodné, aby alespoň část prostředků obdržela žalobkyně jednorázově, pomíjí uvedené skutečnosti, pomíjí základní princip plynoucí z § 160 odst. 1 o. s. ř. a pomíjí, že je v soudní praxi obvyklé, že náhrada újmy tohoto charakteru se ukládá k úhradě v krátkých lhůtách po pravomocném vyřešení sporu, již s ohledem na to, že jsou kompenzací za příkoří způsobená v minulém období (jak je tomu i v daném případě). Přece je oprávněným zájmem žalobkyně, která se zde dostává do pozice věřitele, aby její pohledávka byla v co nejkratší možné lhůtě zaplacena. Už jenom splácení 360 000 Kč ve splátkách 5 000 Kč měsíčně představuje dobu 6 let, což je už na samé horní hranici oprávněného zájmu žalobkyně na co nejrychlejším vyrovnání jejího nároku. Není proto naprosto žádný věcný důvod do splátkového kalendáře zahrnovat jakoukoliv další přiznanou částku (navíc za situace, kdy žalovaný vyšší splátky ani nenabízí). Otázku lhůty ke splnění platební povinnosti žalovaného je tak možné uzavřít tím, že doba 3 měsíců od právní moci rozsudku k zaplacení 300 670 Kč je přiměřená k tomu, aby si žalovaný opatřil nějakou formou prostředky v této výši, pokud je nemá k dispozici.

9. Rozsudek soudu I. stupně byl potvrzen také ve výrocích o náhradě nákladů státu a o soudním poplatku, u nichž nedošlo ze strany soudu I. stupně k žádnému pochybení, a to včetně lhůty k plnění. Z důvodů vymezených v předešlém odstavci i z důvodu výše zde uložených částek není namístě porušovat zákonný princip pro splnění povinnosti plynoucí z § 160 odst. 1 o. s. ř.

10. K tomu odvolací soud přistoupil pouze u výroku o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky, neboť částka přes 100 000 Kč je již značně vysoká k jednorázové úhradě v krátké lhůtě. Proto stejně jako ve výroku ve věci samé, za použití § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil lhůtu ke splnění této povinnosti žalovanému do 3 měsíců od právní moci tohoto rozsudku. Podle § 220 odst. 1 o. s. ř. přistoupil ke změně celého výroku o nákladech řízení, protože konečná částka přiznaná soudem I. stupně v sobě nezahrnuje režijní paušály v celkové výši 2 700 Kč. Součet jinak správně specifikovaných nákladů za právní zastoupení na straně žalobkyně tak činí 104 949 Kč.

11. Žalobkyni bylo přiznáno dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. také právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Ty jsou tvořeny 2 úkony právní služby po 10 980 Kč, 2 režijními paušály po 300 Kč, náhradou za ztrátu času za 6 půlhodin po 100 Kč a náhradou jízdného 1 280,70 Kč. Celkovou částku 24 440,70 Kč je žalovaný povinen uhradit rovněž ve lhůtě 3 měsíců od právní moci tohoto rozsudku, a to k rukám zástupkyně žalobkyně v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.