15 CO 352/2021

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře – rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy jméno příjmení a soudců JUDr. Marcely Pechové a JUDr. Roberta Ožvalda ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa , zastoupeného Mgr. jméno příjmení , advokátem se sídlem adresa , proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa , zastoupenému JUDr. jméno příjmení , advokátem se sídlem adresa , o zaplacení částky 24 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 1. října 2021, č. j. 1 C 152/2020-184,

I. Rozsudek soudu I. stupně se mění tak, že se žaloba, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci částku 24 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení, zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 36 147 Kč k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Pelhřimově na náhradě jí vynaložených nákladů částku 4 682 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Shora uvedeným rozsudkem uložil Okresní soud v Pelhřimově (dále jen„ soud I. stupně“) žalovanému, aby zaplatil žalobci částku 24 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení a na náhradě nákladů řízení – k rukám jeho právního zástupce – částku 7 868,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výroky I. a II.). Výroky III. a IV. pak uložil účastníkům povinnost zaplatit České republice náhradu nákladů řízení, žalobci v rozsahu 40 % a žalovanému v rozsahu 60 %, s tím, že výše nákladů bude stanovena samostatným usne-sením. Uplatněný nárok představuje slevu z kupní ceny za osobní automobil, který prodal žalovaný žalobci na základě kupní smlouvy z [datum], požadovanou z titulu odpovědnosti za vady, jež jsou v žalobě podrobně vyjmenovány. Žalobce původně uplatňoval slevu ve výši 40 000 Kč, v průběhu řízení vzal ale žalobu částečně zpět a řízení ohledně částky 16 000 Kč s příslušenstvím bylo pravomocně zastaveno. Soud I. stupně vzal za prokázané, že shora uvedeného dne uzavřeli účastníci kupní smlouvu ohledně blíže specifikovaného osobního automobilu tov. zn. [anonymizována dvě slova], kupní cena činila 108 000 Kč. Ve smlouvě je žalobce jako kupující označen rodným číslem, žalovaný coby prodávající uvedením IČO a sídla firmy. Při technické prohlídce vozidla dne [datum] byly zjištěny v žalobě uvedené závady, které byly dílem posouzeny jako lehké, dílem jako vážné a nebezpečné. Tyto závady jsou zmiňovány i ve znaleckém posudku Ing. [jméno] [příjmení], z jehož závěrů plyne, že vozidlo bylo v důsledku těchto vad v době prodeje nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích. Všechny vady vytkl žalobce žalovanému dopisem z [datum] a současně uplatnil nárok na slevu z kupní ceny ve výši 40 000 Kč. Na základě těchto skutkových zjištění (případně i dalších, která však není třeba s ohledem na dále uvedené závěry odvolacího soudu blíže rozvádět) soud I. stupně uzavřel, že závazkový vztah mezi účastníky má spotřebitelský charakter a použijí se tak na něj ustanovení občanského zákoníku o prodeji zboží v obchodě. Je tomu tak proto, že žalovaný při uzavření smlouvy vystupoval jako podnikatel, zatímco žalobce jako spotřebitel. Práva z odpovědnosti za vady uplatnil žalobce v zákonné lhůtě podle § 2161 o. z. Ze znaleckého posudku Ing. [příjmení], jehož závěry shledal soud I. stupně zcela přesvědčivými, vyplývá, že vytýkané vady vozidla existovaly již v době prodeje, požadovaná výše slevy pak odpovídá znaleckému posudku Ing. [jméno] [příjmení], který stanovil obvyklou cenu automobilu s přihlédnutím ke zjištěným vadám v částce 80 000 Kč. Na slevu má žalobce právo podle § 2169 odst. 3 o. z., a proto bylo žalobě v její konečné podobě vyhověno. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky i o náhradě státem vynaložených nákladů rozhodl soud I. stupně podle výsledku řízení (§ 142 odst. 2, § 148 odst. 1 o. s. ř.), přičemž vyčíslení náhrady nákladů vynaložených z rozpočtových prostředků vyhradil vzhledem k tomu, že dosud nebyla známa jejich přesná výše, samostatnému usnesení.

2. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání. Poukázal na to, že znalec [příjmení] [příjmení] provedl prohlídku vozidla až [datum] a mohl se tedy vyjadřovat jen k vadám existujícím k tomuto datu; úvahy o tom, jaké vady vykazovalo vozidlo ke dni prodeje, jsou podle něj jen spekulativní. V této souvislosti žalovaný zdůraznil, že vozidlo bylo v dubnu 2019 shledáno způsobilým k provozu a ani při technické prohlídce [datum] nebyly shledány žádné vady, a vyjádřil pochybnosti o pravdivosti závěrů technické prohlídky z [datum]. Žalovaný dále namítl, že pokud mu žalobce oznámil vady až dopisem z [datum], nejednalo se o notifikaci„ bez zbytečného odkladu“ ve smyslu § 2112 o. z. Stejné výhrady jako k posudku Ing. [příjmení] vznesl žalovaný i k posudku Ing. [příjmení], kterým byla stanovena obvyklá cena vozidla, když podotkl, že tento znalec vycházel výhradně z předchozího posudku a o vadách ke dni prodeje nemohl nic zjistit. Podle názoru žalovaného nebyla existence vad ke dni uzavření kupní smlouvy prokázána, a proto by měl být napadený rozsudek buď změněn tak, že se žaloba zamítá, nebo zrušen a věc vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení.

3. Žalobce ve svém vyjádření k odvolání zdůraznil spotřebitelský charakter vztahu mezi účastníky a vyslovil přesvědčení, že v takovém případě zákon nestanoví žádné časové omezení pro uplatnění práva z odpovědnosti za vady a že se proto § 2112 o. z. neuplatní. Pro posouzení důvodnosti nároku pak je podle § 2161 o. z. podstatné, že se vady objevily v záruční době, o čemž vzhledem k závěrům znaleckého posudku není pochyb. K poukazu žalovaného na prohlídku vozidla dne [datum] žalobce uvedl, že se nejednalo o technickou prohlídku, ale o pouhou kontrolu evidenčních údajů; skutečná technická prohlídka proběhla až [datum] a při ní byly zjištěny vytýkané vady. Jelikož žalovaný neprokázal, že žalobce o vadách vozidla věděl, je jeho odpovědnost za tyto vady dána. Proto by měl být rozsudek soudu I. stupně potvrzen.

4. Odvolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou. Odvolací soud proto projednal věc podle § 212 o. s. ř. a přezkoumal napadený rozsudek v celém jeho rozsahu. Dospěl přitom k odlišným závěrům než soud I. stupně, a to, že žalovaný při uzavření kupní smlouvy se žalobcem nevystupoval v postavení podnikatele a věc tak není možno posoudit podle ustanovení § 2158 a násl o. z., a dále že žalobce neoznámil žalovanému zjištěné vady koupeného vozidla bez zbytečného odkladu a uplatní se proto ustanovení § 2112 o. z. V zájmu transparentnosti rozhodnutí seznámil odvolací soud účastníky se svými odlišnými závěry usnesením ze dne 23. 2. 2022, č. j. 15 Co 352/2021-231. Na ně reagoval žalobce podáním, v němž s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu vyslovil přesvědčení, že pokud je žalovaný ve smlouvě označen jako podnikatel, dal tím najevo, že se smlouva týká jeho podnikatelské činnosti; bylo tedy na něm, aby tvrdil a prokázal, že tomu tak nebylo, ovšem s takovým tvrzením žalovaný nikdy nepřišel a žádné důkazy k tomu nenavrhl. Naopak žalobci je známo, že žalovaný dováží ojetá vozidla ze zahraničí ve větším rozsahu; to, že i předmětný automobil přivezl za účelem jeho dalšího prodeje, plyne už z toho, že žalovaný nikdy nebyl zapsán v technickém průkazu jako jeho vlastník. Důkazní břemeno spočívá na žalovaném rovněž ohledně tvrzení, že byly vady vytknuty opožděně, ale žalovaný žádný důkaz o tom, kdy se žalobce o vadách dozvěděl, nepodal. Existuje sice protokol o technické prohlídce z [datum], ale z ničeho nevyplývá, že byl žalobce prohlídce přítomen a kdy byl o jejím výsledku informován. Žalobce tedy i nadále navrhoval potvrzení rozsudku.

5. Odvolání je opodstatněné.

6. Jak už bylo uvedeno, soud I. stupně založil své rozhodnutí na závěru, že v době prodeje vykazovalo vozidlo vady, které žalobce žalovanému včas vytkl, a že vztah mezi účastníky je nutno posoudit podle ustanovení občanského zákoníku o prodeji zboží v obchodě, jelikož žalovaný coby prodávající vystupoval v tomto vztahu jako podnikatel. Názor o spotřebitelském charakteru kupní smlouvy však odvolací soud nesdílí. Podle § 2158 odst. 1 o. z. je-li prodávajícím podnikatel, platí pro prodej při jeho podnikatelské činnosti kromě obecných ustanovení o kupní smlouvě i ustanovení tohoto pododdílu, ledaže je kupujícím také podnikatel a při uzavření smlouvy je z okolností zřejmé, že se koupě týká také jeho podnikatelské činnosti. Pojem„ podnikatele“ definuje § 420 odst. 1 o. z. tak, že„ kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele“. V případě podnikajících fyzických osob je tedy třeba rozlišovat mezi podnikatelskou stránkou jejich činnosti a stránkou soukromou; postavení podnikatele mají tyto osoby pouze v těch vztazích, které se týkají jejich samostatné výdělečné činnosti vykonávané se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku. Proto i při úvahách o tom, jestli je na vztah mezi stranami konkrétní kupní smlouvy možno aplikovat ustanovení o prodeji zboží v obchodě, je nutno vážit, zda prodávající uskutečnil prodej v rámci své podnikatelské činnosti. Samotná skutečnost, že osoba je podnikatelem, tedy ještě neznamená, že se na něj jako na prodávajícího vztahuje spotřebitelská koupě (srov. např. komentář k § 2158 o. z. dostupný v ASPI, bod 28.). V dané věci je ze živnostenského listu žalovaného zřejmé, že v době prodeje vozidla měl jediný předmět podnikání, a to výrobu, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, obor činnosti velkoobchod a maloobchod; z ničeho ale neplyne, že předmětem této činnosti bylo právě obchodování s ojetými vozidly. Naopak kdyby tomu tak bylo, nebylo by nutno prodej uskutečnit prostřednictvím autobazaru. Žalobce sice tvrdí, že žalovaný dováží z ciziny ojetá vozidla, která následně prodává, ve větším rozsahu, ale i kdyby tomu tak bylo, jednalo by se o činnost fyzické osoby, nikoli o činnost podnikatele v oboru prodeje ojetých motorových vozidel. Z tohoto pohledu je bez významu i to, že žalovaný nebyl zapsán v technickém průkazu jako vlastník vozidla. Odvolací soud tedy nepovažuje označení žalovaného ve smlouvě jeho identifikačním číslem za skutečnost, která by mohla vést k závěru, že kupní smlouva byla uzavřena v rámci prodeje zboží v obchodě. Odkaz žalobce na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 1129/2008 není případný, neboť v tam řešeném případě bylo předmětem sporu postavení té smluvní strany, která se dovolávala spotřebitelské ochrany, a jedná se tedy o skutkově jinou situaci. Odvolací soud tudíž i nadále zastává názor, že žalovaný ve smlouvě nevystupoval jako podnikatel, a proto na danou věc ustanovení § 2158 a násl. o. z. nedopadají.

7. Za správný pak odvolací soud nepovažuje ani závěr soudu I. stupně, že žalobce vytkl žalovanému vady vozidla včas. Tento svůj názor odůvodnil soud I. stupně pouhým stručným poukazem na zákonnou lhůtu podle § 2161 o. z. Přitom si ovšem neuvědomil, že lhůta šesti měsíců od převzetí věci zmiňovaná v tomto ustanovení se vůbec netýká lhůty k uplatnění práva z odpovědnosti za vady, ale pouze zakládá vyvratitelnou domněnku existence vady při převzetí. Lhůtu pro oznámení vady koupené věci prodávajícímu stanoví § 2112 odst. 1 o. z., podle kterého je kupující povinen oznámit prodávajícímu vadu bez zbytečného odkladu poté, co ji mohl při včasné prohlídce a dostatečné péči zjistit. Jak už bylo zmíněno, podle § 2158 odst. 1 o. z. platí kromě zvláštních ustanovení o prodeji zboží v obchodě (pododdíl 5) i obecná ustanovení o kupní smlouvě, tedy mimo jiné právě i § 2112 o. z. Proto i kdyby měl vztah mezi účastníky povahu prodeje zboží v obchodě, musel by žalobce oznámit žalovanému zjištěné vady bez zbytečného odkladu. Vady vozidla byly poprvé zjištěny při technické prohlídce uskutečněné [datum]. Žalobce sice nyní argumentuje tím, že prohlídce nebyl přítomen, a zpochybňuje tak okamžik, kdy se o existenci vad dozvěděl, ale byla-li prohlídka provedena – jak je zřejmé z protokolu o ní – na jeho žádost, mohl (a měl) se při dostatečné péči o jejím výsledku a tedy i o vyskytnuvších se vadách dozvědět bezprostředně po jejím ukončení. Pokud tedy oznámil žalovanému vady až koncem února 2020, je nutno přisvědčit námitce, že se o notifikaci„ bez zbytečného odkladu“ nejedná. Judikatura i komentářová literatura jsou totiž jednotné v názoru, že účastník smlouvy je povinen jednat bez neodůvodněných průtahů, tedy ve velmi krátké lhůtě v řádech dnů, maximálně týdnů (srov. opět např. komentář k § [číslo] v ASPI, bod 7.). Proto prodlení více než dvou měsíců od možnosti zjištění vad představuje průtahy, které není možno nikterak rozumně odůvodnit. Žalovaný námitku, že vada nebyla včas oznámena, opakovaně vznesl (poprvé ve vyjádření z [datum]), a tak podle § 2112 odst. 1 a odst. 2 věty prvé o. z. nelze žalobci (bez ohledu na povahu kupní smlouvy) právo z vadného plnění přiznat. Aplikace § 2112 odst. 2 věty druhé o. z. nepřipadá v úvahu, protože žalobce ani poté, co byl zpraven o právním názoru odvolacího soudu, netvrdí a neprokazuje, že vady byly důsledkem skutečností, o nichž žalovaný v době odevzdání věci věděl nebo musel vědět, a z dosavadního dokazování nic takového neplyne. Ze všech uvedených důvodů nezbylo, než podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnit napadený rozsudek tak, že se žaloba zamítá.

8. Vzhledem ke změně rozsudku rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 2 o. s. ř. o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Částečné zastavení řízení procesně zavinil žalobce zpětvzetím žaloby a ve zbývající části předmětu řízení uspěl žalovaný, který tak má podle § 146 odst. 2 věty prvé a § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na plnou náhradu nákladů. Ty představuje odměna advokáta za 5 úkonů právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, sepis vyjádření k žalobě, účast u jednání dne [datum], sepis doplnění skutkových tvrzení z [datum] a sepis stanoviska k podání žalovaného ze [datum]) po 2 700 Kč stanovená podle § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb. (tzv. advokátní tarif – dále jen„ AT“) z tarifní hodnoty 40 000 Kč, odměna za 4 úkony právní služby (účast u jednání soudu I. stupně dne [datum] a [datum], sepis odvolání a účast u jednání odvolacího soudu dne [datum]) po 2 060 Kč stanovená podle téhož ustanovení z tarifní hodnoty 24 000 Kč, dále 9 paušálních částek náhrady výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 3 AT, cestovné advokáta ke 3 jednáním soudu I. stupně v celkové částce 1 404 Kč, cestovné k jednání odvolacího soudu v částce 1 238 Kč, náhrada za promeškaný čas strávený cestou k těmto jednáním v rozsahu 18 půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT, náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ze součtu všech shora uvedených částek (6 065 Kč) a zaplacený soudní poplatek z odvolání 1 200 Kč. Celkovou částku 36 147 Kč je žalobce povinen zaplatit k rukám zastupujícího advokáta do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř.).

9. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. pak je žalobce povinen nahradit náklady, jež byly v řízení vynaloženy ze státních prostředků na znalečné. Jak už bylo zmíněno, soud I. stupně si vyhradil vyčíslení těchto nákladů do samostatného rozhodnutí, ale jelikož nyní je již výše státem hrazených nákladů postavena najisto a znalečné bylo vyplaceno, nic nebrání tomu, aby tyto náklady vyčíslil odvolací soud. Celková částka zaplacená na znalečném činí 4 682 Kč a žalobce je povinen ji zaplatit ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. na účet soudu I. stupně.