15 Co 443/2024 - 200

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dany Slavíkové a soudkyň Mgr. Adély Kaftanové a Mgr. Olgy Lenochové ve věci žalobce: Česká republika - [Jméno žalobce], IČO [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o 880 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 27. května 2024, č. j. 34 C 142/2021-159 takto:

Výrok

I. Odvolání žalobce proti výroku I. rozsudku soudu prvního stupně se o d m í t á.

II. Rozudek soudu prvního stupně se ve výroku II. m ě n í tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 601 215 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 14.8.2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, jinak se v tomto výroku potvrzuje.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 176 889,90 Kč k rukám [Jméno advokáta A] ,[tituly za jménem], advokáta, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Shora v záhlaví označeným rozhodnutím soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 278 785 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 7. 7. 2022 do zaplacení ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a zamítl žalobu, aby žalovaná zaplatila žalobci částku 601 215 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 880 000 Kč od 27. 11. 2022 do zaplacení (výrok II). Žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 32 239,98 Kč k rukám právního zástupce žalobce ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III).

2. Takto soud prvního stupně rozhodl o nároku žalobce na zaplacení částky 880 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení jdoucím od 27. 11. 2020 odůvodněného tvrzením, že se jedná o bezdůvodné obohacení žalované získané na úkor žalobce z právního důvodu, který odpadl, žalovaná návrh uznala co do částky 278 785 Kč, vznik bezdůvodného obohacení z tvrzeného právního důvodu uznala, zásadně nesouhlasila s rozsahem bezdůvodného obohacení.

3. Ve skutkové rovině soud prvního stupně vyšel ze skutkových zjištění podrobně popsaných pod body 5-11 odůvodnění napadeného rozhodnutí a učinil následující závěr o skutkovém stavu: žalovaná nabyla vlastnické právo k pozemku parc. č. [číslo] v k.ú. [adresa], obec [adresa], o výměře 34 925 m2, zapsaného na LV č. [číslo] vedeném u [právnická osoba] pro [adresa], katastrálního pracoviště [adresa] (dále jen „pozemek“), jehož byl žalobce vlastníkem, na základě pravomocného rozsudku, zápis vlastnického práva žalované k pozemku byl proveden dne 23. 7. 2020 s právními účinky zápisu ke dni 1. 7. 2020. Dne 1. 10. 2020 uzavřela žalovaná kupní smlouvu se společností [právnická osoba]., na základě které došlo k převodu vlastnického práva z žalované na jmenovanou společnost za sjednanou kupní cenou ve výši 278 785 Kč. Zápis vlastnického práva k předmětnému pozemku ve prospěch společnosti [právnická osoba]. byl proveden s právními účinky zápisu ke dni 8. 10. 2020. Rozsudkem Nejvyššího soudu byly zrušeny rozsudky, na základě kterých žalovaná nabyla vlastnické právo k pozemku a věc byla vrácena soudu prvního stupně. Žalobce vyzval společnost [právnická osoba]. k obnově vlastnického práva žalobce k předmětnému pozemku dopisem ze dne 18. 2. 2021, dopisem ze dne 3. 3. 2021 žalovaná žalobci sdělila, že mu vydá to, co za předmětný pozemek utržila, to je částku 278 785 Kč, žalobce v reakci sdělil, že žalovanou nepovažuje za poctivého příjemce a že žalovaná musí vydat skutečnou hodnotu pozemku. Řízení vedená u Okresního soudu v [adresa] ohledně určení vlastnického práva k pozemku a ve věci restituční byla pravomocně skončena tak, že žaloby byly zamítnuty.

4. V hmotněprávní rovině soud prvního stupně aplikoval ustanovení § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), dále ustanovení § 3001 o.z. § 1968 o.z. a § 1970 o.z.

5. Soud prvního stupně uzavřel, že žalovaná nabyla vlastnické právo k pozemku plněním z právního důvodu, který odpadl, bezdůvodně se tak obohatila na úkor žalobce, který tak má nárok na vydání tohoto obohacení ve výši, o kterou se žalovaná obohatila. Soud dovodil, že žalovaná byla poctivým příjemcem, neboť jednala ve víře ve správnost pravomocného rozhodnutí soudů a přísluší jí tak právo volby plnění, které učinila řádně a včas dopisem ze dne 3. 3. 2021, přičemž žalobce neprokázal, že by žalované byla doručena výzva k obnově vlastnického práva ze dne 2. 12. 2020, tj. před oznámením žalované o volbě plnění. Pokud se jedná o splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení, soud prvního stupně dospěl k závěru, že nárok na vydání bezdůvodného obohacení mohl být splatný nejdříve pravomocným skončením řízení o určení vlastnického práva, tedy dnem 7. 7. 2022, neboť je zřejmé, že pokud by daný spor skončil ve prospěch žalobce, k bezdůvodnému obohacení žalované by nedošlo. Na základě uvedeného rozhodl způsobem ve výroku shora citovaným, ve zbylém rozsahu žalobu zamítl.

6. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení odůvodnil ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalované, jenž byla v řízení úspěšná, přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v částce 32 239,98 Kč, přičemž tato částka představuje 36,64 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 68,32 % a úspěchu žalobce v rozsahu 31,68 %). Náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 880 000 Kč sestávající z částky 11 820 Kč za každý z šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí právního zastoupení, vyjádření žalované k žalobě ze dne 23. 8. 2021, vyjádření žalované k vyjádření žalobkyně ze dne 12. 1. 2024, účast na jednání před soudem dne 24. 1. 2024, 6. 3. 2024 a 22. 5. 2024) včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 72 720 Kč ve výši 15 271,20 Kč.

7. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání, ve kterém namítal na základě provedených důkazů nesprávná skutková zjištění a navazující nesprávné právní posouzení věci. Shrnul skutkový stav věci, z něhož je nepochybně možno postavit najisto, že se žalovaná na úkor žalobce bezdůvodně obohatila o pozemek, a to z právního důvodu, který odpadl. Vzhledem k tomu, že byl pozemek převeden na [právnická osoba]., nemůže být pozemek žalobci vydán zpět a žalobci tak náleží peněžitá náhrada ve výši obvyklé ceny předmětu bezdůvodného obohacení určenou k okamžiku bezdůvodného obohacení tedy ke dni, kdy byl pozemek žalované vydán, poměry dané věci tedy ke dni právní moci původního rozsudku odvolacího soudu v restitučním sporu tj. Krajského soudu v [adresa] – pobočka [adresa] ze dne 5. května 2020, č. j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne 15. června 2020. Tato částka byla určena znaleckým posudkem znalce [jméno FO] ze dne 11. dubna 2021 číslo [číslo] ve výši 880 000 Kč.

8. Žalobce je přesvědčen, že žalovaná v době, kdy zcizovala pozemek, nebyla poctivým příjemcem (což by jí zakládalo právo volby dle § 3001 o.z.), v době převodu pozemku na [právnická osoba]. nebyla v dobré víře, že jí pozemek po právu náleží, jelikož věděla o podaném dovolání žalobce. Definice poctivého příjemce v občanském zákoníku absentuje, podle komentářové literatury se za tuto osobu považuje „obohacený, který je v dobré víře, že předmět bezdůvodného obohacení nabyl na základě spravedlivého důvodu vůči konkrétnímu ochuzenému. Obohacený přestane být poctivým příjemcem v okamžiku, kdy mu musí být z okolností zřejmé, že obohacení, které získal, mu nenáleží „. Žalovaná tedy pozbyla svého postavení příjemce nejpozději ke dni, kdy byl právní zástupce žalované vyrozuměn dovolacím soudem o podaném dovolání žalobkyně proti odvolacímu soudu, kterým byl pozemek vydán žalované, tedy dne 17. září 2020. Proto žalovaná v době, kdy pozemek zcizovala 1. října 2020, již nebyla poctivým příjemcem plnění a právo volby plnění jí dle § 3001 o.z. nenáleží. Žalobci tak náleží za bezdůvodné obohacení ze strany žalované peněžitá náhrada ve výši stanovené znaleckým posudkem, a nikoliv náhrada za to, co žalovaná za pozemek reálně utržila. Žalobce současně poukázal na své v řízení vyjádřené procesní stanovisko, podle něhož žalovaná ani [právnická osoba]. nebyly při převodu pozemku v dobré víře a kupní smlouva je tedy absolutně neplatná pro její rozpor s dobrými mravy, uvedené dovozuje z časové posloupnosti zrušení podkladových rozhodnutí a z uzavřené kupní smlouvy. Pozemek byl vydán na základě rozsudku Krajského soudu v [adresa] – pobočka [adresa][Anonymizováno]ze dne 5. května 2020, č. j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne 15. června 2020, nejpozději dne 17. září 2020 byl zástupce žalované (totožný se zástupcem [právnická osoba].) dovolacím soudem informován o podaném dovolání žalobce proti uvedenému odvolacímu rozsudku, kterým byl pozemek vydán žalované, která již dne 1. října 2020 urychleně prodává pozemek [právnická osoba], a to za kupní cenu několikanásobně nižší než je obvyklá cena pozemku. Dne 27. listopadu 2020 nabývá právní moci dovolací rozsudek, kterým Nejvyšší soud vyhověl dovolání žalobce a konstatoval, že pozemek nelze žalované z důvodu dovozené překážky převoditelnosti vydat. V řízení o určovací žalobě žalobce vedené u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] žalovaná i [právnická osoba]., potvrdili, že o podaném dovolání žalobce věděli. Absence dobré víry žalované, ale i [právnická osoba]. pak vyplývá i z mechanismu uzavírání nejen předmětné kupní smlouvy, ale všech kupních smluv na pozemky, které žalovaná získá restitučních sporech, když v řízení o určovací žalobě vyplynulo, že žalovaná má od roku 2018 uzavřenou smlouvu o spolupráci s obchodní společností [právnická osoba]. ve věci vymáhání restitučních nároků, dodatkem k této smlouvě byla podepsána žalovanou i spolupráce se [právnická osoba]. na základě těchto smluv žalovaná na [právnická osoba]. či na společnost [právnická osoba]. převádí nabyté pozemky z restitučních sporů, smlouvy o převodu jsou připravené na podkladě smluv o spolupráci, s [právnická osoba] (která zastupuje, jak žalovanou, tak i [právnická osoba].), a tyto smlouvy jsou pak žalované pouze předloženy (včetně kupní ceny) ke schválení a podpisu. Samotný kontraktační proces mezi žalovanou a [právnická osoba]. neprobíhal, a to včetně sjednání kupní ceny, která je stanovena dle znaleckých posudků z restitučních sporů k roku 1991 a je tak několikanásobně nižší, než je aktuální tržní cena pozemků. O tomto způsobu stanovení ceny žalovaná jako prodávající neměla ponětí. Pokud uvedla, že jí nevadí, že pozemky převádí za nižší cenu, neznamená to, že daný postup žalované a [právnická osoba]. není v rozporu s dobrými mravy. Důvodem je i to, že se nejedná o jeden pozemek převáděný určité konkrétní fyzické osobě za tržní cenu, nýbrž o všechny pozemky žalované ve spolupráci stejných společností a AK, z čehož žalobce dovozuje účelové zneužívání restitučních sporů. Postup žalované a [právnická osoba]. svědčí o tom, že jejich jednání nebylo v dobré víře a šlo o zjevnou snahu pozemek co nejrychleji prodat navzdory podanému dovolání. Se všemi těmito argumenty žalobce vyjádřenými již v žalobě se soud prvního stupně nevypořádal a jeho rozhodnutí je v tomto směru nepřezkoumatelné. Není z něj patrné, z jakých důkazů vycházel a proč kupní smlouvu uzavřenou mezi žalovanou a [právnická osoba]. považuje za platnou. Po citaci ustanovení § 157 odst. 2 o.s.ř. odvolatel namítal, že napadený rozsudek soudu prvního stupně náležitosti uvedené v tomto ustanovení postrádá.

9. Ustanovení § 3001 odst. 1 o.z. pak nemělo být aplikováno nejen z důvodu nepoctivosti žalované, ale i s ohledem na judikatorní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2024, č. j. [spisová značka], který se zabýval právní otázkou týkající se povahy plnění na základě soudního rozhodnutí o nahrazení projevu vůle. Poukázal na ustanovení § 3002 odst. 1 o.z., které vylučuje využití ustanovení § 3001 odst. 1 o.z., pokud bylo plnění mezi stranami úplatné, byť taková smlouva nakonec nebyla platná. Z citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu vyplývá, že ustanovení § 3002 odst. 1 o.z. (tedy ustanovení vylučující použitelnost § 3001 odst. 1 o.z.) se uplatní i u pravomocného soudního rozhodnutí o nahrazení projevu vůle směřujícího (v režimu zákona o půdě) k převodu náhradního zemědělského pozemku na oprávněnou osobu, zrušeného na základě mimořádného opravného prostředku; Nejvyšší soud rozhodoval o zcela totožném skutkovém případu,tedy, že vlastník nabyvší vlastnického práva na základě pravomocného rozhodnutí o nahrazení projevu vůle směřujícího k převodu náhradních zemědělských pozemků v režimu zákona o půdě převede své vlastnictví za úplatu na třetí osobu dříve, než je předmětné pravomocné rozhodnutí odklizeno dovolacím soudem. Závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu odvolatel podrobně citoval. Z nich jednoznačně vyplývá, že žalované právo volby plnění nepřísluší a měla by tedy žalobci nahradit obvyklou hodnotu pozemku podle § 2999 odst. 1 o.z. tedy žalovanou částku ve výši 880 000 Kč s příslušenstvím.

10. Nesprávně bylo rozhodnuto i o požadovaných úrocích z prodlení, které byly přiznány ve výši 15 % ročně z částky 278 785 Kč. Žalobě mělo být plně vyhověno v rozsahu nárokovaném to je od 27. 11. 2020, nikoliv od 7. 7. 2022, jak stanovil soud prvního stupně. I pokud by se měl na výpočet úroků z prodlení aplikovat pozdější den než 27. 11. 2020 (to je den nabytí právní moci dovolacího rozsudku), neměl by tímto dnem být až den 7. července 2022. K tomu žalobce uvedl, že splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení není zákonem stanovená a není-li určena ani dohodou účastníků, považuje se za den splatnosti den následující po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (§ 563 OZ, srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2019, č. j. 29 Cdo 577/2019-449). Výzva k plnění byla žalované odeslána, dne 2. prosince 2020. Pokud by tato skutečnost nebyla prokázána (a žalobce trvá na tom, že výzva byla žalované odeslána), byla žalovaná znovu vyzvána k vydání bezdůvodného obohacení podáním ze dne 23. dubna 2021 (vyjádřením k oznámení o volbě plnění). V tomto vyjádření je výslovně uvedeno, že nebude-li obnoveno vlastnické právo žalobce k pozemku, bude se žalobce domáhat vydání bezdůvodného obohacení v rozsahu ceny obvyklé pozemku, která bude určena na základě znaleckého posudku. Toto vyjádření bylo dne 23. dubna 2021 odesláno žalované a dnem následujícím po jeho doručení se tedy bezdůvodné obohacení stalo splatným. Nejpozdějším dnem, kdy byla žalovaná vyzvána k plnění tedy nejpozdější den, kdy se bezdůvodné obohacení žalované stalo splatným, je okamžik, kdy byla žalované doručena žaloba ze dne 23. 7. 2021 (srovnej judikaturu k § 1958 o.z., například rozhodnutí Nejvyššího soudu 33 Cdo 3267/2020, 26 Cdo 3607/2019.) Žaloba ze dne 23. července 2021 byla žalované doručena dne 13. 8. 2021, bezdůvodné obohacení se tak stalo splatným nejpozději dne 14. 8. 2021. Rovněž ve výše citovaném rozsudku Nejvyššího soudu nebyl úrok z prodlení vázán na žalobu o určení vlastnického práva vůči třetí osobě (v tomto případě vůči [právnická osoba].) k dříve vydaným a následně zcizeným pozemkům. Na základě uvedeného žalobce navrhl, aby rozsudek soudu prvního stupně byl změněn tak, že žalobě bude v plném rozsahu vyhověno a žalované bude uložena povinnost uhradit žalobci plnou náhradu nákladů řízení. Pro případ nemožnosti vydání takového rozhodnutí navrhl, aby rozsudek soudu prvního stupně byl zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

11. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. K odvolacím námitkám žalobce uvedla, že to, že věřila v pravomocné rozhodnutí soudu nepředstavuje nepoctivé jednání, neboť pokud by nebylo možné důvěřovat pravomocným rozsudkům, postrádal by institut právní moci zcela smysl; uvedený závěr odpovídá komentářové literatuře, kterou citovala. Závěr o záměrném urychleném prodeji označila za zcela spekulativní a nepodložený žádnými relevantními argumenty ani důkazy. Zdůraznila, že dovolacím důvodem bylo to, že se jedná o vyřešení otázky hmotného práva „která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena a která se týká vydávání pozemků dotčených komplexními pozemkovými úpravami po účinnosti zákona č. 229/2019 Sb.“ S odkazem na ust. § 574 a § 588 o.z. vyloučila v poměrech dané věci absolutní neplatnost právního jednání žalované a kupujícího pro rozpor s dobrými mravy. Dle žalované nelze s ohledem na ustálenou judikaturu považovat rozsudek soudu prvního stupně za nepřezkoumatelný.

12. V dalším podrobně rozvedla důvody nesouhlasu se závěry (zejména pokud se jedná o charakter nabývacího titulu, tj. rozhodnutí soudu, jímž se ukládá České republice - [orgán] uzavřít s oprávněnou osobou smlouvu o bezúplatném převodu náhradního pozemku dle zákona o půdě), vyjádřenými v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 22.5.2024 sp.zn. [spisová značka], který označila za ojedinělý.

13. Odvolací soud dle ust. § 212 a 212 a o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které vydání rozsudku předcházelo. S ohledem na právní posouzení, k němuž dospěl a s přihlédnutím k tomu, že účastníci při odvolacím jednání výslovně prohlásili, že nemají námitek k žalobcem předloženému znaleckému posudku, podle ust. § 213 odst. 2 a 4 o. s. ř. doplnil dokazování znaleckým posudkem č.[číslo] znalce [jméno FO] obor [funkce], [nazev], vypracováný na zadání žalobce, jehož předmětem je ocenění nemovité věci- pozemku parc.č.[číslo], druh orná půda, výměra [číslo], vše zapsané na LV č.[číslo] pro k.ú.[adresa] (č.[číslo]) v obci [adresa] (č.[číslo]).

14. Znalci byla položena odborná otázka: ocenění pozemků podle ceny obvyklé ve stavu a za ceny ke dni vzniku bezdůvodného obohacení na straně restituentky paní [Jméno žalované], ke dni nabytí právní moci rozsudku Krajského soudu v [adresa] – pobočka v [adresa] č. j. [spisová značka] ze dne 5. 5. 2020, a to k datu 15. 6. 2020. Obvyklá cena pozemku včetně součástí a příslušenství pozemku byla určena způsobem podle zákona 151/1997 Sb. a vyhlášky č. 441/2013 Sb. v platném znění. Při zvážení všech okolností, které mají vliv na cenu obvyklou specifikované nemovité věci jí znalec určil částkou 880 000 Kč.

15. Odvolací soud vyšel ze soudem prvního stupně zjištěného skutkového stavu doplněného v odvolacím řízení, poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce je převážně opodstatněné.

16. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 22. 5. 2024, č. j. 28 Cdo 771/2024-390 (rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na http://www.nsoud.cz), uzavřel: 17. „Zákonná dikce § 3002 odst. 1 o. z. vylučuje, aby se § 3000 a § 3001 o. z. použily na plnění dle úplatné smlouvy - ať už je závazek z ní neplatný, nebo byl zrušen, příp. (per analogiím) je toliko zdánlivým. Uvedená úprava dopadá na smlouvy úplatné i tehdy, nebyla-li úplata poskytnuta, nebo to nelze ani očekávat. Úplatnost přitom nezakládají pouze vzájemná práva a povinnosti vyplývající pro smluvní strany ze smlouvy, nýbrž i její účel. Jako úplatná může být proto považována i smlouva, z níž žádné právo na úplatu druhé smluvní straně nebo třetí osobě nevzniká, stačí podmíněnost či kauzální spojitost s plněním jiným. Ke stejným závěrům dochází i komentářová literatura; srov. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055-3014), 1. vydání, 2014, s. 1979 - 1983: J. Petrov, nebo HULMÁK, Milan. § 1724 [Smluvní vůle]. In: HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721-2054). 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 22, marg. č. 33.

18. Byť pak z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu osvětlující způsob nabytí vlastnictví pozemků oprávněnou osobou v případě náhradní pozemkové restituce v režimu zákona o půdě plyne, že rozhodnutí soudu, jímž se ukládá České republice - [orgán] uzavřít s oprávněnou osobou smlouvu o převodu náhradního pozemku, není rozhodnutím nahrazujícím prohlášení vůle dle § 161 odst. 3 o. s. ř., nýbrž konstitutivním rozhodnutím státního orgánu o nabytí vlastnictví, podle něhož se oprávněná osoba stává vlastníkem pozemku dnem nabytí jeho právní moci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2016, sp. zn. 21Cdo 2669/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2018, sp. zn. 28Cdo 4161/2017, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. 31Cdo 2060/2010, uveřejněný pod číslem 19/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2018, sp. zn. 28Cdo 4166/2017), nelze pominout smysl a účel uvedené rozhodovací praxe, jež reagovala na Ústavním soudem (srov. zejm. nález ze dne 4. 3. 2004, sp. zn. III. ÚS 495/02, publikovaný pod č. 33/2004 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, nález ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. III. ÚS 495/05, publikovaný pod č. 174/2007 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, či nález pléna Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 6/05, publikovaný pod č. 531/2005 Sb.) kladený požadavek, aby v případě liknavého, svévolného či diskriminujícího postupu [orgán] (jenž je nástupcem [právnická osoba] ČR) mohla oprávněná osoba namísto účasti na veřejné nabídce pozemků dle § 11a zákona o půdě uplatnit u soudu žalobou vydání konkrétního (jí zvoleného) vhodného náhradního pozemku (srov. též rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31Cdo 3767/2009, uveřejněný pod č. 62/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

19. Má-li pak výše uvedená judikatorní praxe nahrazovat účast oprávněné osoby na veřejné nabídce pozemků dle § 11a zákona o půdě, nelze ztrácet ze zřetele, že smluvní převod pozemku by byl na základě výsledků nabídkového řízení realizován za dosaženou cenu [viz § 11a odst. 3 písm. b), odst. 4 a odst. 9 zákona o půdě], jež byla by uhrazena formou částečného či úplného uspokojení restitučního nároku oprávněné osoby (viz § 11a odst. 7, odst. 8 a odst. 9 zákona o půdě), tj. v souladu s výše prezentovaným výkladem úplatně (nabytím pozemku je v rozsahu jeho ceny uspokojován restituční nárok). Z uvedeného důvodu v řízeních o žalobách na vydání náhradních pozemků za pozemky podle zákona o půdě nevydanéjsou pak jako předběžné řešeny otázky ocenění náhradních pozemků a stanovení zbývajíc výše restitučního nároku (žalobě nelze vyhovět, není-li restituční nárok vzhledem k ceně náhradního pozemku postačující k jeho převodu), přičemž na straně oprávněné osoby může vzniknout dokonce i bezdůvodné obohacení, budou-li na ni (bez ohledu na výsledky předcházejících řízení o vydání náhradních pozemků) v rámci restitučního řízení převedeny náhradní pozemky v hodnotě vyšší, než odpovídající skutečné hodnotě jejího restitučního nároku (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. 28Cdo 2857/2018, ze dne 3. 11. 2010, sp. zn. 28Cdo 1189/2010, ze dne 3. 7. 2013, sp. zn. 28Cdo 3388/2012, nebo ze dne 7. 5. 2018, sp. zn. 28Cdo 5721/2017, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2016, sp. zn. 28Cdo 4401/2015).

20. Zohledňuje smysl a účel přijaté judikatorní praxe umožňující nahradit účast oprávněné osoby na veřejné nabídce pozemků, jejímž výsledkem byl by úplatný převod pozemku (cena pozemku by byla kompenzována uspokojením restitučního nároku), vznesením žaloby o převod jí zvoleného náhradního zemědělského pozemku, dospívá pak dovolací soud k závěru, že § 3002 odst. 1 o. z., vylučující užití § 3000 a § 3001 o. z. u neplatných či zrušených úplatných smluv, aplikuje se i tehdy, bylo-li pravomocné soudního rozhodnutí o nahrazení projevu vůle směřujícího (v režimu zákona o půdě) k převodu náhradního zemědělského pozemku na oprávněnou osobu zrušeno na základě mimořádného opravného prostředku. Ust. § 3001 odst. 1 o. z., poskytující poctivému příjemci, jenž předmět bezdůvodného obohacení zcizil za úplatu, právo volby, zda ochuzenému vydá peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny předmětu obohacení (§ 2999 odst. 1 o. z.) nebo to, co úplatným právním jednáním utržil, se tudíž nevztahuje na případy, v nichž vlastník - nabyvší vlastnického práva na základě pravomocného soudního rozhodnutí o nahrazení projevu vůle směřujícího (v režimu zákona o půdě) k převodu náhradního zemědělského pozemku - převede své vlastnictví za úplatu na třetí osobu dříve, než je předmětné pravomocné rozhodnutí z podnětu mimořádného opravného prostředku odklizeno“.

21. Odvolací soud na základě shora uvedeného dospěl k závěru, že žalovaná coby poctivý příjemce, po zrušení nabývacího titulu (pravomocného soudního rozhodnutí o nahrazení projevu vůle směřujícího - v režimu zákona o půdě - k převodu náhradních zemědělských pozemků) je podle § 3001 odst. 1 o. z. povinna vydat žalobci peněžitou náhradu korespondující jeho obvyklé hodnotě (§ 2999 odst. 1 o. z) .a nikoliv (dle své volby) toliko úplatu, kterou za zcizený pozemek utržila.

22. Při úvaze o výši bezdůvodného obohacení, které má být vydáno, vycházel odvolací soud z účastníky nesporované obvyklé ceny pozemku ke dni vzniku bezdůvodného obohacení jak bylo zjištěno znalcem. Splatnost předmětného nároku dle ust. § 563 o.z. nastala dnem následujícím po doručení žaloby žalované, nikoliv podmíněným podání ze dne 23.4.2021. Doručení výzvy ze dne 2.12.2020 žalované prokázáno nebylo.

23. Odvolací soud odvolání žalobce proti vyhovujícímu výroku I. o věci samé rozsudku soudu prvního stupně odmítl (ust. § 218 b o.s.ř.). Ve výroku II. jej změnil tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci 601 215 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 14.8.2021 do zaplacení (§ 220 odst.1 o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že odvolací soud změnil zčásti rozsudek soudu I. stupně o věci samé, rozhodoval nejen o náhradě nákladů v odvolacím řízení, ale i o náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně (§ 224 odst. 2 o.s.ř.). V obou případech vyšel z ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. (ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o.s.ř.) a přiznal procesně zcela úspěšnému žalobci žalobci, právo na plnou náhradu nákladů řízení vůči neúspěšné žalované ve výši 176 889,90 Kč.

24. Náklady řízení žalobce za řízení před soudem prvního stupně jsou tvořeny odměnou advokáta dle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a.t.“) za 8 úkonů právní služby z tarifní hodnoty ve výši 11 820 (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění předcházející návrhu ve věci samé, sepis žaloby, vyjádření žalobce z 4.11 2022, vyjádření žalobce z 24. ledna 2024 - účast na ústním jednání u soudu I. stupně ve dnech 24.1.2024, 6.3.2024, 22.5.2024 (1 x započaté dvě hodiny), 4 úkony právní služby z tarifní hodnoty 5 910 Kč dle § 11 odst.2 a.t. ( sdělení žalobce k výzvě soudu; žádost žalobce o pokračování v řízení a nařízení jednání, nesouhlas žalobce s přerušením řízení;vyjádření žalobce k výzvě soudu), částkou ve výši (12 x 300 Kč) 3.600 Kč odpovídající režijnímu paušálu za dvanáct úkonů právní služby dle § 13 odst. 4 a.t. a částkou ve výši 25.578 Kč odpovídající 21 % DPH z odměny advokáta a režijního paušálu, celkem tedy náklady ve výši 147.378 Kč. Za řízení před odvolacím soudem náleží žalobci náklady řízení ve výši 29.511,90 Kč, představpované odměnou advokáta stanovenou dle dle § 11 odst. 1 a.t. za dva úkony právní služby ( podání odvolání, účast na ústním jednání u soudu II. stupně dne 13.3.2025) a´ 11 820 Kč, částkou ve výši 300 Kč odpovídající režijnímu paušálu za jeden úkon právní služby dle § 13 odst. 4 a.t. a ve výši 450 Kč, částkou ve výši 5.121,90 Kč odpovídající 21 % DPH z odměny advokáta a režijního paušálu, celkem tedy 29.511,90 Kč. ,