15 Co 46/2022- 108

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Karly Nekolové a Mgr. Jana Rýznara ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovaným: 1) [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa], [PSČ] [obec] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa], [PSČ] [obec] 2) [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa] zastoupená obecným zmocněncem [titul] [jméno] [příjmení] bytem [adresa] o zaplacení částky 8 484 669 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 10. 11. 2021, č. j. 24 C 164/2020-70, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 1) na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení částku 102 995,20 Kč k rukám zástupce žalované 1) do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 2) na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení částku 2 887 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala po obou žalovaných společně a nerozdílně zaplacení částky 8 484 669 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od [datum] do zaplacení (výrok I.), zavázal žalobkyni zaplatit žalované 1) na náhradě nákladů řízení částku 264 596 Kč (výrok II.) a na náhradě nákladů řízení žalované 2) částku 3 648 Kč (výrok III.).

2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, jímž se domáhala jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení. Okresnímu soudu vytýkala nesprávné právní posouzení věci podle ust. § 2944 o. z. s tím, že toto zákonné ustanovení na projednávanou věc aplikovat nelze. Zdůraznila, že neměla žalovaným nahradit jakoukoliv škodu, když vůči ní takové nároky ani nebyly vzneseny. Žalobkyně se v řízení naopak domáhala po žalovaných náhrady škody či vydání bezdůvodného obohacení v důsledku událostí popsaných v žalobě. Současně nesouhlasila se závěrem okresního soudu, že převzala příslušnou nemovitou věc k plnění svého závazku vůči žalované 1), když samotné provádění díla či podepsání smlouvy bez dalšího neznamená, že žalobkyně nemovitou věc - [anonymizováno] - od žalovaných převzala. Dále tvrdila, že není povinna nahradit škodu dle ust. § 2944 o. z. na každé věci, se kterou přišla při plnění svého závazku do styku, přičemž odkázala na příslušnou odbornou literaturu. K tomu dále uvedla, že okresní soud zcela pominul liberační důvod tohoto ustanovení, tedy prokázání toho, že by ke škodě došlo i jinak. Mezi stranami přitom bylo nesporným, že škodu v důsledku požáru žalobkyně nezpůsobila. V řízení vedeném u Okresního soudu v Ostravě (správně v Karviné) pod sp. zn. [spisová značka] bylo navíc prokázáno, že požár vznikl v důsledku jednání [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO]. Při plnění závazku ze smlouvy o dílo současně žalobkyně nenesla nebezpečí škody na věci, tuto nesla žalovaná 2) jakožto její vlastník. Namítala, že v žalobě tvrdila i v průběhu jednání dostatečně prokázala, že v důsledku požáru v [anonymizováno] musela provést původní sjednané práce v mnohem větším rozsahu a opakovaně. Právě z tohoto důvodu jí byla způsobena škoda a potažmo se na její úkor žalované bezdůvodně obohatily. K tomu dále žalobkyně uvedla, že právní posouzení toho, zda v řízení jde o nárok na náhradu škody či o bezdůvodné obohacení, případně kombinaci těchto dvou důvodů, ponechává na úvaze soudu, a to s odkazem na judikaturu Ústavního soudu. Dle žalobkyně okresní soud také neúplně zjistil skutkový stav, pokud neprovedl dokazování listinami vyjmenovanými v rozsudku a vztahujícími se zejména k vyčíslení příslušné škody a souvisejícím skutečnostem, v důsledku čehož pravděpodobně dospěl k nesprávnému právnímu hodnocení věci. Dle žalobkyně je její nárok na úhradu nákladů vzniklých v důsledku požáru, který vznikl bez jejího zavinění, jakož i provedením prací nad rámec původně sjednaného rozsahu ve smlouvě o dílo, oprávněný.

3. Žalovaná 1) navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako správného. Zdůraznila, že úvahy prvoinstančního soudu byly založeny nejenom na aplikaci ust. § 2944 o. z., ale také na použití dalších ustanovení o. z., mimo jiné § 2598 odst. 2 a § 2586 odst. 1 s tím, že žalobkyně se ve vztahu k žalované 1) smlouvou o dílo zavázala provést dílo na svůj náklad a nebezpečí. Prvoinstanční soud nicméně své rozhodnutí postavil také na skutečnosti, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení ohledně údajně ústně uzavřeného dodatku ke smlouvě o dílo nad rámec dodatků [číslo] až [číslo]. Žalobkyně v řízení před okresním soudem netvrdila, že by jí škodu, jejíž náhrady se domáhá, způsobila žalovaná 1). Nadto v odvolání sama identifikuje osobu škůdce ve [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. Pokud se tedy žalobkyně domáhá náhrady škody, je osobou povinnou k její náhradě žalobkyní označený škůdce. Pro případ, že by byl uplatněný nárok odvolacím soudem posouzen jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení, žalovaná 1) uvedla, že v řízení v I. stupni nebylo tvrzeno, že by se žalovaná 1) v důsledku prací, které pro ní měla žalobkyně provést a jejichž úhrady se domáhá, na úkor žalobkyně obohatila. K otázce dokazování pak uvedla, že prvoinstanční soud provedl dokazování v souladu se zásadou hospodárnosti řízení v tom rozsahu, který byl potřebný pro posouzení věci.

4. Taktéž žalovaná 2) navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako správného. Zdůraznila, že již v řízení před okresním soudem založila svou procesní obranu na skutečnosti, že se žalobkyní nebyla v žádném smluvním vztahu a nenesla nebezpečí škody na věci. Současně rozporovala rozsah údajných víceprací. Právní posouzení věci, jakož i rozsah provedených důkazů a skutkové závěry okresního soudu, označila za správné, zejména pak závěr, že mezi žalobkyní a žalovanými nebyla uzavřena jakákoliv dohoda, ať ústní či písemná, a to jak na původní práce, tak na dodatečné práce. Zdůraznila, že k oběma smlouvám o dílo bylo uzavřeno několik dodatků, z nichž jeden se vždy týkal rozsahu prací a ceny za dílo. Proto není věrohodné tvrzení žalobkyně, že strany uzavíraly paralelní ústní dohody, přičemž některé práce ponechaly mimo rámec jakékoliv dohody. Dle žalované 2) je správným také závěr okresního soudu, že žalobkyně nesla nebezpečí škody na věci, tedy žalovaná 2) se nemohla bezdůvodně obohatit ani z tohoto důvodu. Za stejně účelový označila názor žalobkyně na možnost posouzení tvrzeného nároku jako nároku na náhradu škody, když žalobkyně v řízení netvrdila, že by jí žalovaní měli způsobit škodu. Sama žalobkyně pak jako škůdce označila [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. Je tedy zjevné, že v případě nároku na náhradu škody by žalovaným chyběla pasivní věcná legitimace. Ostatně žalobkyně se domáhá náhrady škody vůči [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. v řízení před Okresním soudem v Karviné pod sp. zn. [spisová značka] a zdůraznila, že sama žalobkyně, která je právně zastoupena, by si měla ujasnit, zda tvrzený nárok je nárokem z dohody nebo z bezdůvodného obohacení nebo naopak došlo ke škodě, když právní posouzení věci musí vycházet ze zjištěných skutkových okolností a žalobkyni nestačí pouze tvrdit, že provedla určité práce. Skutkové okolnosti uváděné žalobkyní jsou ve vzájemném protikladu.

5. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu, včetně řízení jeho vydání předcházejícího, ve smyslu ust. § 212a odst. 1, 2, 4 a 5 o. s. ř. a žádné vady řízení uvedené v § 229 odst. 1 a 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř. neshledal. Po takto provedeném přezkumu pak dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

6. Z obsahu spisu se podává, že v řízení zahájeném dne [datum] se žalobkyně domáhala po obou žalovaných společně a nerozdílně zaplacení částky 8 484 669 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od [datum] do zaplacení. Skutkově tvrdila, že v roce [rok] vykonávala práce na zakázce při rekonstrukci průduchu komína v areálu žalované 2), a to na základě smlouvy o dílo [číslo] [číslo] uzavřené dne [datum] mezi žalobkyní v postavení zhotovitele a žalovanou 1) v postavení objednatele. Žalovaná 1) byla hlavním smluvním partnerem žalované 2), která je vlastníkem [anonymizováno] [obec], a v rámci projektu oprav elektrárny byla žalobkyně jejím subdodavatelem. Dne [datum] došlo v areálu [anonymizováno] [obec] k požáru, při kterém byla mimo jiné způsobena škodu na majetku žalobkyně. Škody vzniklé požárem byly tak rozsáhlé, že kromě škod, které žalobkyně utrpěla na svém vybavení, byly zásadním způsobem poškozeny také jednotlivé části komína [anonymizováno]. Mezi poškozenými částmi [anonymizováno] byly ty, které měla žalobkyně opravovat, a další části [anonymizováno] původně do smlouvy o dílo ze dne [datum] (dále jen„ SOD1“) nezahrnuté. Z důvodu škodní události musela žalobkyně pozastavit práce na zakázce vyplývající z SOD1 až do zajištění místa požáru a úklidu staveniště. V průběhu škodní události došlo ke vzniku spalin, které způsobily prohoření bezpečnostních přepážek a vnikly do komínu, kde žalobkyně prováděla práce na základě SOD1. Po odklizení škod se zástupci zúčastněných subjektů společně sešli na obhlídce místa staveniště, kde bylo zjištěno, že místa původně určená k rekonstrukci bude z důvodu požáru nutné podrobit daleko rozsáhlejším opravám, než bylo původně plánováno při pouhé rekonstrukci v rámci původní SOD1. Dne [datum] se žalobkyně se žalovanými ústně dohodla, že realizuje práce nad rámec původní SOD1, z toho některé práce realizuje v důsledku požáru opětovně a některé práce nově, o čemž měl svědčit mimo jiné zápis z kontrolního dne ze dne [datum], jehož se účastnili zástupci žalované 1) a žalobkyně, kteří se dohodli na tom, že žalobkyně předá žalovaným vyčíslené náklady na práce ve smyslu pokynu žalovaných a uzavřené dohody se žalovanými nad rámec SOD1, které bylo nutné vykonat v důsledku požáru. Dále byl proveden zápis do stavebního deníku a žalobkyni povoleno pokračovat v pracích. K tomu žalobkyně tvrdila, že pokud by žalované s dohodnutými pracemi nesouhlasily, projevily by tento svůj nesouhlas minimálně ve stavebním deníku. Současně žalovaná 2) ve svém dopise ze dne [datum] adresovaném žalobkyni uvedla, že dělá maximum pro to, aby žalované 1) uhradila vzniklé náklady za vícepráce způsobené požárem. Práce nad rámec SOD1 byly žalobkyní vykonány v souladu s dohodou uzavřenou mezi žalovanými a žalobkyní. Potřeba rozsáhlejších oprav, které bylo nutné na jednotlivých částech komína provést v důsledku požáru, tak navýšila množství prací provedených žalobkyní a s tím souvisejících nákladů. Žalobkyně realizovala v důsledku škodní události na základě pokynů žalovaných a uzavřené dohody následující práce: Provedení stěrky průduchu bylo vyčísleno na částku 4 168 224 Kč, práce na koleni kouřovodu byly vyčísleny na částku 1 824 326 Kč, práce na průduchu činily 1 037 469 Kč, vedlejší rozpočtové náklady stavby byly vyčísleny na částku 697 400 Kč, cena za nájem specializovaných zařízení činila 757 250 Kč. Dne [datum] žalobkyně předala dílo zahrnující také práce a náklady realizované na základě akceptovaného pokynu a dohody se žalovanými, týkajících se následku požáru, žalovaným. Uzavřené dodatky k SOD1 [číslo] až [číslo] vypořádaly pouze některé práce, s tím, že předmětem řízení jsou právě ty nároky, které těmito dodatky vypořádány nebyly. Žalobkyně poukázala na ustanovení čl. 13 SOD1, jež pouze upravuje nebezpečí škody na díle, nebezpečí škody na věci však nesl vlastník věci, nikoliv zhotovitel díla.

7. Žalovaná 1) s žalobou nesouhlasila. Učinila nesporným uzavření SOD1 ze dne [datum], avšak namítala, že uplatněný nárok z této smlouvy nevychází, neboť žalobkyně požaduje úhradu za práce, které prováděla mimo rozsahu této smlouvy, v důsledku mimořádné události, požáru, ke kterému došlo dne [datum], jenž však žalovaná 1) nezpůsobila, tudíž žalobkyni za údajné dodatečně vzniklé náklady neodpovídá z titulu náhrady škody. Dále tvrdila, že práce související s odstraňováním následku požáru si u žalobkyně neobjednala, a proto neodpovídá ani z titulu smlouvy, stejně jako neodpovídá z titulu bezdůvodného obohacení, neboť žalobkyně nárokované práce neprováděla na majetku žalované 1). Namítala, že změny a dodatky SOD1, s výjimkou změn výslovně uvedených v této smlouvě, mohly být prováděny pouze po dohodě obou smluvních stran, a to formou číslovaného písemného dodatku, řádně podepsaného oprávněnými osobami obou smluvních stran k podpisu smlouvy. K platnosti dodatku smlouvy se vyžadovala dohoda o celém jeho obsahu. Proto, pokud žalobkyně tvrdila, že došlo k ústnímu uzavření dodatku smlouvy o dílo, pak toto odporuje citovanému ustanovení SOD1. Dodatek [číslo] byl uzavřen dne [datum] právě z důvodu požáru v [anonymizováno] a byla jím upravena cena díla a prodloužen termín provedení díla z důvodu uvedené mimořádné události. Také dodatek [číslo] ze dne [datum] se týkal změny smlouvy z důvodu mimořádné události a tím vzniklých dodatečných nákladů na rekonstrukci kolene kouřovodu a vnitřního pouzdra komína. V rámci něho se strany téměř po dvou letech po požáru dohodly na s tím souvisejícím navýšením ceny díla o částku 840 653 Kč bez DPH z důvodu znovuprovedení prací a víceprací, čímž došlo k vypořádání nároků žalobkyně v souvislosti s předmětnou mimořádnou škodní událostí a dále již neexistují žádné další nároky, které by žalovaná 1) z titulu SOD1 měla žalobkyni hradit. Dodatek [číslo] ze dne [datum] s předmětnou mimořádnou okolností vůbec nesouvisí. Ceny vyplývající z SOD1 i jejich dodatků byly žalobkyni uhrazeny. Ze zápisu z kontrolního dne konaného dne [datum] žádná dohoda stran nevyplývá. Dle obsahu tohoto zápisu žalobkyně měla jen žalované 1) předat cenu víceprací spojených s požárem za tím účelem, aby náklady na ně byly projednány a předány žalované 2). Výslovně bylo také řečeno, že tyto práce se netýkají aktuální SOD1. Dohoda, na jejímž základě by žalovaná 1) žalobkyni zadala provedení jakékoliv práce, nevyplývá ani ze záznamu z jednání ze dne [datum].

8. Také žalovaná 2) navrhla zamítnutí žaloby. Namítala, že mezi ní a žalobkyní nebyl žádný závazkový vztah, žalobkyně byla jen odsouhlasený subdodavatel žalované 1). Na základě smlouvy o dílo uzavřené mezi ní a žalovanou 1), ve znění jejich dodatků, byly práce provedeny a žalovaná 2) tyto práce žalované 1) zaplatila. Podle této smlouvy nesla žalovaná 1) nebezpečí škody na věci po dobu zhotovování díla. Současně žalovaná 2) popřela tvrzení žalobkyně, že předmětný požár zhoršil stav komína a některé jeho části zcela zničil. Do kolene kouřovodu a komínu pouze pronikly zplodiny požáru - saze, které se následně usadily na stěnách kolene a průduchu komínu. Pokud v důsledku zahoření absorbérů vznikly žalobkyni nějaké vícenáklady, bude se patrně jednat o škodu, za kterou odpovídá původce škodní události, kterým však žalovaná 2) není. Musela-li žalobkyně navýšit svůj rozpočet na zhotovení díla, pak se nejedná o vícepráce, nýbrž o škodu, která jí vznikla v důsledku požáru. Přestože nebezpečí škody na věci nesla žalovaná 1) až do předání díla, žalovaná 2) se rozhodla vícepráce spojené s požárem žalované 1) uhradit. Tyto vícepráce jsou předmětem přílohy dodatku [číslo] smlouvy o dílo uzavřené mezi žalovanými a jejich celková hodnota činila 840 653 Kč bez DPH.

9. Okresní soud vyšel z nesporných tvrzení účastníků o tom, že vlastníkem komínu je žalovaná 2) a že dne [datum] došlo v areálu [anonymizováno] [obec] k požáru, včetně tvrzení, že dílo dle SOD1 nebylo ke dni [datum] provedeno. Dále okresní soud provedl dokazování SOD1, včetně jejich dodatků [číslo] smlouvou o dílo uzavřenou mezi žalovanými dne [datum] (SOD2) včetně jejich dodatků [číslo] záznamem ze stavebního deníku ze dne [datum], zápisem z kontrolního dne ze dne [datum], záznamem z jednání ze dne [datum], protokolem o dílčím předání a převzetí předmětu díla - 1. DP ze dne [datum], sdělením ze dne [datum] a zápisem o dílčím předání a převzetí díla ze dne [datum]. Současně okresní soud uvedl, které důkazy neprovedl z důvodu nadbytečnosti. V rámci právního posouzení uplatněného nároku vůči žalované 1) pak uvedl, že žalobkyně s žalovanou 1) uzavřely SOD1, ve které se žalobkyně zavázala nést odpovědnost za dílo až do podpisu protokolu o předání a převzetí díla. Námitku žalobkyně, že odpovědnost za škodu se podle smlouvy týká pouze díla, ale nebezpečí škody na věci nese vlastník, nepovažoval za důvodnou. Dále vyložil, že formulace smlouvy nevylučuje zákonem stanovenou odpovědnost za škodu na věci, na které má být provedena oprava či úprava dle § 2944 a § 2598 odst. 2 o. z., z nichž plyne povinnost zhotovitele nahradit škodu na věci, kterou může být i věc nemovitá, a to bez ohledu na zavinění. Nese-li zhotovitel nebezpečí škody na věci, v případě jejího poškození nahradí toto poškození. Náhradu tedy neposkytuje objednatel ani vlastník věci. Došlo-li k uzavření dodatku smlouvy o dílo, ve kterém se žalovaná 1) zavázala zaplatit náklady vzniklé v souvislosti s odstraňováním škody v konkrétní výši, došlo k odchylnému ujednání oproti zákonné úpravě ve smyslu § 1 odst. 2 o. z., tedy nad rámec zákonné povinnosti žalované 1). Jelikož se však jednalo o plnění v konkrétní dohodnuté výši, nelze z tohoto dodatku SOD1 dovodit projev vůle žalované 1) poskytnout plnění požadované žalobkyní v žalobě. Dle okresního soudu žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení k tomu, že došlo k uzavření ústního dodatku k SOD1, nad rámec dodatků [číslo] kterým se žalované měly zavázat k požadovanému plnění. Současně tvrzení žalobkyně, že k uzavření tohoto dodatku došlo dne [datum], označil okresní soud za nevěrohodné. Protože žalovaná 1) nenesla nebezpečí škody na věci, nedošlo tvrzeným plněním žalobkyně ani k jejímu bezdůvodnému obohacení na její úkor, a jelikož nebylo ani tvrzeno, že žalovaná 1) způsobila škodu, neodpovídá ani z titulu náhrady škody. Z tvrzení, že práce prováděné žalobkyní nebyly žalovanými rozporovány, nelze dovodit oprávněnost nároku žalobkyně, neboť žalovaná 1) nemá smluvní ani zákonnou povinnost poskytnout plnění uplatněné žalobou. Ve vztahu k žalované 2) pak okresní soud posoudil žalobní návrh taktéž jako nedůvodný a uvedl, že SOD2 nevylučovala, aby dílo bylo provedeno subdodavatelem - žalobkyní. Mezi žalobkyní a žalovanou 2) nebyl přímý smluvní vztah. I ve vztahu k žalované 2) pak dle okresního soudu žalobkyně neunesla břemeno tvrzení o ústním uzavření smlouvy, jíž se žalovaná 2) měla zavázat k požadovanému plnění. Žalovaná 2) jako vlastník poškozené věci, která byla předmětem závazku žalobkyně, nenesla nebezpečí škody na věci ve smyslu ust. § 2944 o. z. a není proto povinna k náhradě způsobené škody. Současně nebylo-li tvrzeno, že žalovaná 2) škodu způsobila, neodpovídá ani z titulu náhrady škody. Došlo-li k reparaci škody, za kterou jako zhotovitel ve vztahu k žalované 1) odpovídá žalobkyně, nemohlo dojít k bezdůvodnému obohacení žalované 2) tím, že byl její majetek uveden do původního stavu před poškozením, ani jiným způsobem uvedeným v žalobě (§ 2991 o. z.). Zákon při absenci smluvního vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 2) ukládá žalobkyni povinnost nahradit škodu na převzaté věci, proto nelze reparaci majetku žalované 2) považovat za zhodnocení ve smyslu bezdůvodného obohacení. Z tvrzení žalobkyně, že práce provedené žalobkyní nebyly žalovanými rozporovány, přitom nelze dovodit oprávněnost nároku žalobkyně a ani žalovaná 2) nemá smluvní ani zákonnou povinnost poskytnout plnění uplatněné žalobou. Okresní soud proto žalobu pro nedostatek pasivní věcné legitimace obou žalovaných v celém rozsahu zamítl a s odkazem na ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. zavázal procesně neúspěšnou žalobkyni zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení v plné výši, a to žalované 1) v částce 264 596 Kč a žalované 2) v částce 3 648 Kč.

10. Odvolací soud v souladu s ust. § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování SOD1, ve znění jejich dodatků [číslo] i včetně přílohy [číslo] technické specifikace díla, a to ve smyslu ust. § 129 odst. 1 o. s. ř. jejím předložením účastníkům řízení, kdy proti tomuto způsobu dokazování účastníci nevznesli žádné námitky, a konstatuje, že okresní soud z provedených důkazů učinil správná a úplná skutková zjištění, na která odvolací soud pro zestručnění odkazuje.

11. Žalobkyně se v řízení domáhala po obou žalovaných zaplacení žalované částky představující náklady, které jí vznikly při provádění díla pro žalovanou 1) na základě SOD1 uzavřené dne [datum] v důsledku mimořádné události, k níž došlo v průběhu provádění díla, konkrétně dne [datum], v prostorách [anonymizováno] [obec] ve vlastnictví žalované 2). Skutkový děj žalobkyně vylíčila tak, že se na jejich úhradě se žalovanými ústně dohodla dne [datum], ve vztahu k žalované 1) patrně ve formě ústního dodatku k SOD1. Předmětem řízení byly tedy smluvní nároky žalobkyně. V průběhu řízení byla žalobkyně okresním soudem v souladu s ust. § 118a odst. 1 o. s. ř. vyzvána, aby vylíčila okolnosti uzavření a obsah dohody, o kterou opírala svůj žalobní požadavek, což žalobkyně neučinila. Okresní soud tedy správně uzavřel, že ve vztahu k tvrzené dohodě žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení ve smyslu ust. § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.

12. Nad rámec shora uvedeného odůvodnění pak odvolací soud uvádí, že měla-li žalobkyní tvrzená ústně uzavřená dohoda představovat ve vztahu k žalované 1) dodatek k SOD1 (mimo dodatků [číslo]), pak by s ohledem na sjednanou písemnou formu uzavření dodatků k SOD1 vyplývající z článku 21.1 SOD1 a žalovanou 1) vznesenou námitku relativní neplatnosti této smlouvy byl uzavřený dodatek neplatný.

13. Za tohoto stavu však vylíčení skutkového děje žalobkyní nevylučovalo posouzení jejího nároku z titulu bezdůvodného obohacení žalovaných v důsledku plnění žalobkyně bez platně sjednaného právního titulu, neboť, jak vyplývá z ustálené soudní judikatury i z odborné právní literatury, představuje plnění ze smlouvy, proti vydání bezdůvodného obohacení, ideální konkurenci nároků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1934/2001 či usnesení téhož soudu ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. 23 Cdo 1383/2018). Oproti tomu uplatnění nároku na náhradu škody je založeno na jiných skutkových tvrzeních o porušení právní povinnosti, o vzniku škody a o příčinné souvislosti mezi škodou a porušením právní povinnosti, případně o nástupu jiné skutečnosti zakládající odpovědnost za škodu. Takové skutečnosti žalobkyně netvrdila, přičemž vylíčení skutkového děje v žalobě, kterým je soud (na rozdíl od právního posouzení věci) vázán, vylučovalo posouzení nároku žalobkyně vůči žalovaným z titulu náhrady škody, jak namítala žalobkyně v odvolání, aniž by svá žalobní tvrzení měnila. Současně však odvolací soud uvádí, že i kdyby žalobkyně v odvolacím řízení mínila na základě odlišných skutkových tvrzení požadovat po žalovaných náhradu škody, nejednalo by se o změnu žaloby (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 3. 2012 ve věci sp. zn. 22 Cdo 5199/2009), jednalo by se o v odvolacím řízení nepřípustné uplatnění nového nároku, ke kterému odvolací soud ve smyslu ust. § 216 odst. 2 o. s. ř. nepřihlíží, aniž by byl současně povinen o něm rozhodnout (srov. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. 24 Co 241/2010).

14. Dospěl-li okresní soud ke správnému závěru, že ve vztahu k tvrzené dohodě o úhradě nákladů vzniklých žalobkyni v souvislosti s požárem ze dne [datum] žalobkyně neunesla břemeno tvrzení, avšak současně tvrdila, že žalovaným v souvislosti s SOD1 poskytla plnění tak, že některé práce provedla opětovně či ve větším rozsahu, než bylo sjednáno v SOD1, zabýval se odvolací soud, zda žalobkyni nevznikl nárok vůči žalovaným na vydání bezdůvodného obohacení, a dospěl k negativnímu závěru.

15. Jak vyplynulo z provedeného dokazování, v SOD1 uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou 1) dne [datum] se žalobkyně zavázala provést rekonstrukci průduchu č. 1 komína [anonymizováno] [obec], včetně kolene kouřovodu, a to dle specifikace obsažené v příloze [číslo] této smlouvy nadepsané jako Technická zpráva k projektu [anonymizováno] [číslo] - komín. V průběhu provádění díla, a to již dne [datum], došlo k mimořádné události, požáru, o kterém žalobkyně uvedla, že byl zapříčiněn [právnická osoba] [anonymizováno] a byl příčinou toho, že žalobkyně některé z již provedených prací byla nucena provést opětovně a současně provést práce a vynaložit náklady, se kterými nebylo při uzavírání SOD1 počítáno.

16. Podle ust. § 2586 odst. 1 o. z. zhotovitel, kterým v případě SOD1 byla žalobkyně, zhotovuje dílo na svůj náklad a nebezpečí. Od tohoto zákonného ustanovení se smluvní strany SOD1 neodchýlily, pokud si v bodě 13.2 SOD1 sjednaly, že odpovědnost za dílo, jeho ochrana společně s rizikem jeho ztráty nebo poškození či jakékoli újmy, přechází ze zhotovitele na objednatele okamžikem podpisu protokolu o předání a převzetí díla Objednatelem a Zhotovitelem. Nebezpečí provádění díla přitom zahrnuje riziko, že náklady provádění díla budou větší, než zhotovitel předvídal, dále že nezvolí správný způsob provedení díla a že mu vznikne nárok na odměnu v zásadě pouze v případě, že dílo provedl (srov. Kopáč, L. in Stuna, S. a kol. Obchodní zákoník s podrobným komentářem pro právní a podnikatelskou praxi. Praha: Trizonia, 1992, s. 449.). Ujednání o provedení díla na nebezpečí zhotovitele znamená, že zhotovitel své povinnosti ze smlouvy nemůže splnit tím, že bude na díle pracovat, ale pouze tím, že objednateli poskytne výsledek své práce (hotové dílo). Smlouva o dílo je totiž charakterizovaná tím, že má za předmět nikoliv práci, nýbrž výsledek práce. Vyplývá z toho mj. to, že riziko zmaření provedení díla, popř. nahodilé zkázy nebo nahodilého zhoršení dokončeného a neodevzdaného díla nese zásadně zhotovitel (srov. Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník II., komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1806, 1807).

17. Ze shora uvedeného vyplývá, že pokud se žalobkyně zavázala provést pro žalovanou 1) rekonstrukci kolene přívodu zplodin a vnitřního pláště průduchu č. 1 komína [anonymizováno] [obec], zavázala se provést a žalované 1) předat takové dílo, tedy výsledek, na kterém se strany dohodly v SOD1. V tomto případě, v rámci provádění díla na své nebezpečí, byla žalovaná 1) povinna nést veškeré náklady, které byly nutné k dosažení výsledku sledovaného SOD1, a to bez ohledu na skutečnost, že v době uzavření SOD1 nebylo počítáno s možností požáru, který zhoršil původní stav průduchu komína, na němž bylo dílo realizováno a se kterým bylo počítáno i v rámci kalkulace ceny díla. Žalobkyně tím, že v důsledku požáru opětovně provedla práce, dle jejího tvrzení zničené požárem, a uskutečnila práce a vynaložila náklady, které by, nebýt požáru, nebylo pro dosažení výsledku SOD1 nezbytné vynaložit, plnila vůči žalované 1) své smluvní povinnosti, aniž by žalovaná 1) byla povinna žalobkyni cokoli nad sjednanou cenu díla zaplatit a aniž by provedením těchto prací a vynaložením uvedených nákladů došlo na straně žalované 1) ke vzniku bezdůvodného obohacení na úkor žalobkyně. Tak, jak již správně uvedl okresní soud, pokud se žalovaná 1) v důsledku požáru v rámci dodatku [číslo] k SOD1 zavázala část těchto nákladů žalobkyni uhradit, nezakládá to současně důvodnost žalované částky jakožto nákladů, které žalobkyně nese v rámci svého rizika při provádění díla. Tyto náklady samozřejmě mohou představovat škodu, která žalobkyni vznikla, jež však, jak shora uvedeno, nebyla předmětem tohoto řízení, a to primárně vůči subjektu, který porušením právní povinnosti zapříčinil vznik požáru, jenž vedl ke zvýšení nákladů při provádění díla v SOD1. K tomu pak odvolací soud zdůrazňuje, že sama žalobkyně u jednání odvolacího soudu uvedla, že všechny účtované práce a náklady musela po požáru z [datum] nutně vynaložit, aby bylo dosaženo výsledku předpokládaného smlouvou o dílo uzavřenou se žalovanou 1) ze dne [datum], tj. pro rekonstrukci kolene kouřovodu a vnitřního pláště průduchu č. 1 komínu [anonymizováno] [obec] v rozsahu přílohy [číslo] k SOD1, tedy potvrdila, že veškeré práce a náklady účtované žalobou souvisely s prováděním díla dle SOD1 pro žalovanou 1) jako objednatele.

18. Totéž by pak platilo i v případě, pokud by žalobou požadované práce a náklady bylo možno podřadit pod soudní judikaturu i odbornou právní literaturou používaný pojem„ vícepráce“ ve vztahu k SOD1 uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou 1).

19. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (srov. rozsudky ze dne 27. 6. 2007 ve věci sp. zn. 32 Odo 1043/2005, ze dne 9. 2. 2016 ve věci sp. zn. 23 Cdo 4050/2015, usnesení ze dne 30. 8. 2011 ve věci sp. zn. 23 Cdo 1903/2010, rozsudek ze dne 22. 9. 2009 ve věci sp. zn. 32 Cdo 2592/2008, ze dne 25. 7. 2012 ve věci sp. zn. 23 Cdo 3798/2009 či ze dne 5. 4. 2017 ve věci sp. zn. 23 Cdo 3085/2016) ke vzniku nároku zhotovitele na zvýšenou cenu díla v případě jeho rozšíření nebo zvýšení jeho kvality je nezbytná předchozí dohoda objednatele a zhotovitele na vlastním rozšíření díla nebo i jeho kvalitativní změně, čili dohoda o změně smlouvy o dílo. Objednatel není povinen zaplatit zhotoviteli jinou než ve smlouvě dohodnutou cenu, nejde-li o snížení či zvýšení ceny díla dle dohody smluvních stran. Ať se shora uvedená judikatura Nejvyššího soudu vztahuje k ust. § 549 odst. 1 a 2 dříve platného zák. č. 513/1991 Sb. - obchodního zákoníku (dále jen„ obch. zák.“), má odvolací soud za to, že je plně uplatnitelná i v podmínkách zák. č. 89/2012 Sb. - občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), který však na rozdíl od uvedeného ust. § 549 odst. 1 a 2 obch. zák. obsahuje v ust. § 2614 úpravu ceny díla pouze v případě dohody stran smlouvy o dílo o omezení rozsahu díla. Stále však dle názoru odvolacího soudu platí, že vždy musí dojít k dohodě smluvních stran o rozšíření předmětu (rozsahu) díla a není-li sjednáno navýšení ceny díla, teprve na základě této dohody o změně spočívající v rozšíření předmětu díla či jeho kvalitě by se mohlo uplatnit ust. § 1901 a § 2586 odst. 2 věta druhá o. z., podle kterých by pak byl objednatel povinen za rozšířené dílo a nad původně sjednanou cenu zaplatit cenu obvyklou, tj. cenu placenou za totéž nebo srovnatelné dílo v době uzavření smlouvy a za obdobných smluvních podmínek.

20. Současně s odkazem na shora uvedenou judikaturu Nejvyššího soudu dle názoru odvolacího soudu platí, že provede-li zhotovitel práce nad sjednaný rozsah díla a nejsou-li dány podmínky pro vznik povinnosti objednatele zaplatit cenu přiměřeně zvýšenou a odpovídající obvyklé ceně díla (není dohoda o rozšíření díla), nemůže zhotovitel hodnotu takových prací požadovat ani z titulu bezdůvodného obohacení, neboť v takovém případě se nenaplní žádná ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 a násl. o. z. V takovém případě totiž nejde o plnění bez právního důvodu, ale o plnění na základě smlouvy o dílo, u něhož nebyly splněny podmínky pro úhradu těchto víceprací. Pouze v případě, že by poskytnuté plnění nebylo spjato s původním dílem (nebyla by dána vzájemná souvislost těchto plnění), bylo by možno aplikovat zákonná ustanovení o bezdůvodném obohacení (srov. dále rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 4. 2017 ve věci sp. zn. 23 Cdo 3085/2016 či nález Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2018 sp. zn. I. ÚS 1283/16). O takový případ se však nejedná i s ohledem na samotné tvrzení žalobkyně, že veškeré žalobou účtované náklady a provedené práce právě souvisely s realizací díla dle SOD1, nejednalo se tedy o samostatné dílo.

21. I kdyby se tedy jednalo o„ vícepráce“ a nikoli o přímé plnění SOD1 ze strany žalobkyně v rámci jejího rizika při provádění díla, jak věc primárně posoudil odvolací soud, žalobkyni by nárok vůči žalované 1) na úhradu ceny takto provedených nesjednaných prací a náhrad vynaložených nákladů nenáležela, byť byly žalovanou 1) jakožto objednatelem převzaty.

22. Bez ohledu na to, zda žalobkyně podle platně uzavřené SOD1 prováděla dílo pro žalovanou 1) na své nebezpečí, včetně nákladů, které ji tíží v souvislosti s požárem ze dne [datum], či zda by tyto práce a náklady bylo možno považovat za vícepráce provedené bez platně uzavřené dohody o změně rozsahu díla se žalovanou 1), pak v žádném případě žalobkyni nesvědčí nárok na vydání bezdůvodného obohacení vůči žalované 2), byť je ve vlastnicí objektu, na němž byly práce provedeny. V tomto směru je nutno zejména odkázat na znění ust. § 2995 o. z., podle kterého vedlo-li plnění k obohacení třetí osoby, vydá je ochuzenému, jen pokud byl ochuzený k plnění přiveden lstí, donucen hrozbou či zneužitím závislosti nebo pokud nebyl svéprávný, žádnou ze skutečností předpokládaných hypotézou tohoto zákonného ustanovení však žalobkyně netvrdila. Jak shora uvedeno, ani vůči žalované 2) nebyl předmětem řízení nárok žalobkyně na náhradu škody.

23. K námitce žalobkyně, že okresní soud řádně nezjistil skutkový stav, pokud zamítl řadu důkazních návrhů směřujících zejména k prokázání důvodnosti a výše uplatněných nároků, odvolací soud uvádí, že okresní soud provedl dokazování v rozsahu zcela dostačujícím pro právní posouzení věci, a to i z pohledu odvolacího soudu. Současně poukazuje na to, že v občanském soudním řízení platí zásada, že o tom, které důkazy budou provedeny, rozhoduje soud, který není vázán důkazními návrhy účastníků potud, že by byl povinen provést všechny nabízené důkazy. Je oprávněn posoudit vznesené důkazní návrhy a rozhodnout o tom, které z nich provede a které nikoliv. Nelze proto spatřovat porušení zásad spravedlivého procesu, pokud soud nevyhoví všem důkazním návrhům účastníka, má-li za to, že byl dostatečně zjištěn skutkový stav (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2011 sp. zn. 23 Cdo 2496/2011). Nebyl-li vůči žalovaným uplatněn nárok co do základů důvodný, bylo zcela nadbytečným zabývat se jeho výší a k této provádět jakékoliv dokazování. Pokud tedy okresní soud další důkazní návrhy žalobkyně neprovedl a tyto zamítl, postupoval zcela v souladu se zásadou procesní ekonomie, a proto správně.

24. S ohledem na shora uvedené proto dospěl-li okresní soud k závěru o nedůvodnosti žaloby vůči oběma žalovaným a z toho důvodu žalobu v celém rozsahu zamítl, je toto jeho rozhodnutí věcně správné a jako takové bylo odvolacím soudem ve smyslu ust. § 219 o. s. ř. potvrzeno, včetně nákladových výroků opírajících se o ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a o plný procesní úspěch žalovaných v řízení s tím, že okresní soud také správně vyčíslil výši této náhrady, jak je uvedeno v bodech 29. a 30. odůvodnění napadeného rozsudku, na které tímto odvolací soud odkazuje.

25. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že i v odvolacím řízení procesně zcela úspěšné žalované 1) byla přiznána plná náhrada nákladů řízení v částce 102 995,20 Kč sestávající z náhrady nákladů na právní zastoupení žalované 1) u 2 úkonů právní služby, a to u vyjádření k odvolání žalobkyně a účasti u jednání odvolacího soudu, po 42 262 Kč (§ 11 odst. 1 písm. d) a g), § 7 bod 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. - advokátní tarif), z náhrady paušálních výdajů zástupce žalované 1) k uvedeným 2 úkonům právní služby po 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu) a z náhrady za 21% DPH z částky 85 120 Kč v částce 17 875,20 Kč (§ 14a odst. 1 advokátního tarifu) s tím, že nad shora uvedenou částku se žalovaná 1) práva na náhradu nákladů odvolacího řízení výslovně vzdala.

26. Také žalovaná 2) byla v odvolacím řízení plně procesně úspěšná a odkazem na shora uvedená zákonná ustanovení jí náleží plná náhrada nákladů tohoto řízení v částce 2 887 Kč sestávající z paušální náhrady advokátně nezastoupeného účastníka v souvislosti se 2 procesními úkony, a to sepisem vyjádření k odvolání žalobkyně a účastí u jednání odvolacího soudu, po 300 Kč (§ 1 odst. 3, § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.) a z náhrady cestovních výdajů obecného zmocněnce žalované 2) z místa jeho pracoviště v [obec] do Ostravy, a to k jednání odvolacího soudu, účtovaných za cestu v jednom směru, osobním vozidlem [značka automobilu], [registrační značka] s kombinovanou spotřebou dle technického průkazu ve výši 4,1 l nafty /100 km, v ceně pohonných hmot dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. ve výši 36,10 Kč za 1 l nafty a náhradě za opotřebení ve výši 4,70 Kč za 1 ujetý km, náhrada cestovních výdajů obecného zmocněnce žalované 2) celkem v částce 2 287 Kč.

27. K výši okresním i odvolacím soudem přiznané náhrady nákladů za právní zastoupení žalované 1) odvolací soud uvádí, že podle ust. § 151 odst. 2 věty první část před středníkem o. s. ř. je soudu uloženo určit výši odměny za zastupování advokátem podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním přepisem, a to s výjimkou případů, kdy aplikaci vyhlášky č. 177/1996 Sb. - advokátního tarifu odůvodňují okolnosti případu. Paušální sazby odměny za zastupování advokátem v jednom stupni byly stanoveny v tzv. přísudkové vyhlášce č. 484/2000 Sb., která byla zrušena ke dni 7. 5. 2013 nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013 ve věci sp. zn. Pl. ÚS 25/12. I když se původně právní praxe, zejména na základě rozhodnutí velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, přikláněla k názoru, že při neexistenci zákonné úpravy paušálních sazeb odměny advokáta v jednom stupni řízení je namístě aplikovat advokátní tarif a odměnu advokáta stanovit součtem odměn za jednotlivé v řízení provedené úkony právní služby, z aktuální judikatury Ústavního soudu (nález ze dne 7. 6. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3559/15), jakož i ze samotné judikatury Nejvyššího soudu (srov. rozsudek ze dne 25. 9. 2014 ve věci sp. zn. 21 Cdo 2811/2013, usnesení ze dne 18. 12. 2014 ve věci sp. zn. 21 Cdo 222/2014 a ze dne 30. 8. 2016 ve věci sp. zn. 22 Cdo 1025/2016), však plyne, že v takovém případě je soud povinen stanovit výši nákladů za zastupování na základě své volné, nikoliv však libovolné úvahy ve smyslu ust. § 136 o. s. ř. V podmínkách projednávané věci odvolací soud volnou úvahou dospěl k závěru stanovit výši odměny za právní zastoupení žalované 1) podle sazeb za úkon právní služby uvedených v advokátním tarifu, jehož aplikaci v této věci účastníci v souladu se shora popsaným názorovým vývojem na otázku náhrady nákladů za právní zastoupení a datum zahájení řízení legitimně očekávali, jak ostatně vyplývá ze způsobu, jakým účastníci náhradu za své advokátní zastoupení v řízení účtovali. Takto stanovená náhrada pak dle odvolacího soudu neodporuje pojetí spravedlivého uspořádání vztahů mezi účastníky také z hlediska náročnosti právního zastoupení žalované 1) v této věci.

28. Odvolací soud současně v projednávané věci ve smyslu ust. § 150 o. s. ř. neshledal takové okolnosti případu ani poměry účastníků jakožto důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by procesně úspěšným žalovaným zcela či zčásti právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů nepřiznal.

Poučení