15 Co 46/2025 - 226

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře - rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy Mgr. Pavla Přibyla a soudkyň JUDr. Ivany Kosové a JUDr. Marcely Pechové v právní věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená dne [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupena advokátkou Mgr. Evou Novotnou sídlem Kmentova 89/II, 377 01 Jindřichův Hradec proti žalované: [Jméno žalované A] IČO [IČO žalované A], sídlem [Adresa žalované A] zastoupena advokátkou Mgr. Evou Decroix, MBA sídlem Jiráskova 2159/25, 586 01 Jihlava za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované: [Jméno žalované B]., IČO [IČO žalované B], sídlem [Adresa žalované B] o zaplacení 636 841 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně, žalované a vedlejšího účastníka na straně žalované proti rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 10. října 2024, č. j. 6 C 1/2023-169, a doplňujícímu rozsudku téhož soudu ze dne 31. října 2024, č. j. 6 C 1/2023-172 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se v odstavci I. ve výroku o platební povinnosti žalované a v odstavci II. v části výroku, jímž byla žaloba žalobkyně zamítnuta ohledně zaplacení dalších 89 980 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % od 9. 12. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 84 290 Kč za den 9. 12. 2022, potvrzuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se v odstavci II. v části výroku, jímž byla žaloba žalobkyně zamítnuta ohledně zaplacení dalších 84 290 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % od 10. 12. 2022 do zaplacení, mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 84 290 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 10. 12. 2022 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Rozsudek soudu I. stupně se v odstavci IV. ve výroku o povinnosti žalované zaplatit soudní poplatek mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Pelhřimově soudní poplatek ve výši 3 343 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná a vedlejší účastník jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni náklady řízení před soudy obou stupňů v částce 103 404,98 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám její právní zástupkyně Mgr. Evy Novotné.

V. Žalovaná a vedlejší účastník jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně České republice na účet Okresního soudu v Pelhřimově náklady řízení před soudy obou stupňů v částce 3 895 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Rozsudkem ze dne 10. 10. 2024 uložil soud I. stupně žalované, aby do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatila žalobkyni částku 250 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % od 10. 12. 2022 do zaplacení, a zamítl žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 386 841 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % od 9. 12. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 250 000 Kč za den 9. 12. 2022 (výroky I. a II.). Současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a žalované uložil, aby zaplatila České republice na účet Okresního soudu v Pelhřimově soudní poplatek za žalobu v částce 12 500 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výroky III. a IV.).

2. Rozsudkem ze dne 31. 10. 2024 doplnil soud I. stupně rozsudek ze dne 10. 10. 2024 o výroky V. a VI. a žalované uložil, aby zaplatila České republice na účet Okresního soudu v Pelhřimově do tří dnů od právní moci rozsudku náklady řízení v částce 3 895 Kč, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o vydání doplňujícího rozsudku.

3. Takto rozhodl okresní soud o žalobě žalobkyně o zaplacení jednak částky 629 891 Kč představující ztížení společenského uplatnění za pracovní úraz ze dne 12. 4. 2019, kdy na ni při větrání spadlo křídlo okna. Po tomto úrazu přetrvávají zdravotní problémy žalobkyně, a proto si nechala zpracovat znalecký posudek z oboru zdravotnictví ve věci nemateriální újmy na zdraví [tituly před jménem] [jméno FO], který stanovil bolestné a ztížení společenského uplatnění podle metodiky Nejvyššího soudu dle § 2958 o. z. Za tento znalecký posudek žalobkyně zaplatila částku 6 950 Kč, jejíž náhradu v tomto řízení rovněž požaduje. Žalobkyně vyzvala žalovanou předžalobní výzvou z 21. 11. 2022 k úhradě uvedených částek, a to do 9. 12. 2022. Jelikož tak žalovaná neučinila, požaduje žalobkyně úhradu úroků z prodlení.

4. Žalovaná sice nezpochybnila skutečnost, že žalobkyně v době trvání zaměstnání u žalované jako pracovník v sociálních službách dne 12. 4. 2019 utrpěla pracovní úraz, ovšem podle závěru lékařů v Nemocnici Pelhřimov, kde byla ošetřena, se jednalo pouze o lehké poranění, nebyly zjištěny žádné dramatické změny. Proto jí také bylo zaplaceno bolestné. Podle názoru žalované u žalobkyně nedošlo k žádnému ztížení společenského uplatnění. Přihlížet je třeba i k tomu, že žalobkyně již před úrazem trpěla výraznými odchylkami od normálního zdravotního stavu, pro které opakovaně vyhledávala odbornou lékařskou péči.

5. Poté, co soud I. stupně ve věci provedl dokazování, po skutkové stránce dospěl k závěru, že mezi účastníky je nesporné, že žalobkyně byla u žalované zaměstnána na základě pracovní smlouvy ze dne 27. 9. 2017 jako pracovník v sociálních službách se dnem nástupu od 1. 10. 2017 v pracovním poměru sjednaném na dobu neurčitou. Nesporné je i to, že dne 12. 4. 2019 při otevírání ventilace okno na žalobkyni vypadlo a zranilo ji. V důsledku toho byla od 12. 4. 2019 do 23. 4. 2019 v pracovní neschopnosti. Podle rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení v Táboře ze dne 9. 11. 2020 pak byla žalobkyně uznána trvale osobou zdravotně znevýhodněnou. Dle tohoto rozhodnutí má žalobkyně zachovánu schopnost vykonávat soustavné zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost, ale její schopnosti být nebo zůstat pracovně začleněna, vykonávat dosavadní povolání nebo využít dosavadní kvalifikaci nebo kvalifikaci získat jsou podstatně omezeny z důvodu jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Dne 14. 8. 2020 byl pracovištěm České správy sociálního zabezpečení České Budějovice vydán posudek o invaliditě žalobkyně, dle kterého z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost o 20 %, a to v důsledku lehké distorze krční páteře po úrazu dne 12. 4. 2019 (jde o rozhodující příčinu).

6. Podle znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] ze dne 15. 6. 2024, vypracovaného v tomto řízení, žalobkyně při úrazu dne 12. 4. 2019 utrpěla distorzi krční páteře způsobené jako přímé trauma nárazem rámu na pravou zadní část krční páteře, hrudníku a ramenního kloubu. Po úrazu došlo k postupnému rozvoji chorobného dlouhodobě nepříznivého stavu v podobě bolestivých syndromů krční páteře funkční povahy, špatně reagujících na léčbu. Za vysoce pravděpodobné považuje psychosomatické zhoršování potíží pacientky, čemuž odpovídají i nálezy z opakovaných vyšetření na psychiatrii. Aktuální zdravotní stav žalobkyně je v převažující míře v příčinné souvislosti s poškozením jejího zdraví v důsledku jejího pracovního úrazu, k čemuž dospěl i znalec [tituly před jménem] [jméno FO] v posudku ze dne 28. 2. 2023. I když znalec [tituly před jménem] [jméno FO] dovodil, že pracovní úraz žalobkyně nebyl jedinou příčinou jejích zdravotních obtíží, tvrdil, že byl jedinou vyvolávající příčinou poúrazového chorobného stavu a že byl značnou, podstatnou a důležitou příčinou zhoršení zdravotního stavu u žalobkyně se vznikem všech poúrazových bolestivých syndromů. Práci pracovníka sociálních služeb vykonávala žalobkyně 2,5 roku před úrazem bez posudkově významných zdravotních potíží a lze předpokládat, že pokud by neutrpěla pracovní úraz, byla by schopna stejnou práci i po tomto termínu vykonávat. To i za situace, kdy znalec přihlížel k objektivizovanému nálezu degenerativních změn a progresi zjištěnou při kontrolních vyšetřeních provedených před 12. 4. 2019. Pokud jde o duševní stav žalobkyně, znalec [tituly před jménem] [jméno FO] vycházel z posouzení psychiatra [tituly před jménem] [jméno FO], kterého žalobkyně navštěvuje. Při vyšetření dne 21. 5. 2019 u ní diagnostikoval poruchu přizpůsobení, odeznívající stresovou reakci po úrazu dne 12. 4. 2019. Při vyšetření dne 5. 4. 2024 pak uzavřel, že se jedná o prolongovanou posttraumatickou stresovou poruchu.

7. Ztížení společenského uplatnění hodnotil znalec [tituly před jménem] [jméno FO] celkem 1 000 body, přičemž poúrazové zranění hybnosti krční páteře jako lehké s příznaky kořenového dráždění ohodnotil 400 body a duševní poruchy po jiných těžkých poraněních nebo vážné duševní poruchy vzniklé působením otřesných zážitků nebo jiných psychologických činitelů a tísnivých situací v rozsahu a tíži následků lehkého stupně, ověřené příslušným psychiatrickým pracovištěm, 600 body. Závěry [tituly před jménem] [jméno FO] korespondují se závěry [tituly před jménem] [jméno FO] v jeho znaleckém posudku ze dne 25. 10. 2022 a neodporují ani rozhodnutí ČSSZ ze dne 9. 11. 2020 a 14. 8. 2020. Omezení výběru zaměstnání žalobkyně v důsledku jejího zdravotního stavu po úrazu ze dne 12. 4. 2019 konstatoval i lékařský posudek [tituly před jménem] [adresa].

8. Po právní stránce soud I. stupně dovodil, že má za splněné podmínky ustanovení § 265 odst. 1 zákoníku práce pro odpovědnost žalované za vznik škody, která žalobkyni vznikla v souvislosti s pracovním úrazem, a proto jí přiznal náhradu za ztížení společenského uplatnění ve smyslu § 271c zákoníku práce, ve spojení s nařízením vlády č. 276/2015 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání (a nikoli podle metodiky Nejvyššího soudu dle § 2958 o. z.). Hodnota bodu podle § 3 odst. 1 nařízení vlády činí 250 Kč, a proto byla žalobkyni přiznána náhrada v celkové výši 250 000 Kč spolu s úrokem z prodlení, který jí však byl přiznán až od 10. 12. 2022, a ve zbytku byla žaloba žalobkyně zamítnuta.

9. Nárok žalobkyně byl co do základu opodstatněn, výše uplatněného nároku však neodpovídala kritériím uvedeným v § 271c zákoníku práce, proto okresní soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. o náhradě nákladů řízení tak, že na ni nemá právo žádný z účastníků. Žalovaná je povinna zaplatit podle § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích soudní poplatek za žalobu, když žalobkyně je od této povinnosti osvobozena podle § 11 odst. 2 písm. e) cit. zákona. Výši soudního poplatku určil soud I. stupně podle položky 3 písm. b) Sazebníku soudních poplatků. Žalovaná je dále povinna nahradit náklady řízení vynaložené Českou republikou a představující úhradu za znalečné [tituly před jménem] [jméno FO].

10. Proti tomuto rozsudku podali odvolání žalobkyně, žalovaná i vedlejší účastník na straně žalované.

11. Žalobkyně nesouhlasila se zamítavým rozhodnutím v rozsahu částky 174 270 Kč s příslušenstvím, když poukázala na to, že soud I. stupně pro výpočet náhrady postupoval podle nařízení vlády č. 276/2015 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2022, kdy hodnota bodu v § 3 odst. 1 byla stanovena na částku 250 Kč. Podle žalobkyně však mělo být postupováno podle uvedeného nařízení ve znění účinném od 1. 1. 2023, kde byla hodnota bodu dle § 3 odst. 1 vymezena tak, že činí 1 % průměrné mzdy v národním hospodářství zjištěné na základě údajů Českého statistického úřadu za 1. – 3. čtvrtletí kalendářního roku předcházejícího kalendářnímu roku, v němž vznikla povinnost provést hodnocení bolesti a ztížení společenského uplatnění. Z přechodného ustanovení zavedeného nařízením vlády č. 451/2022 Sb. plyne, že pokud pracovní úraz žalobkyně vznikl před nabytím účinnosti nařízení č. 451/2022 Sb., ale o nároku na náhradu za ztížení společenského uplatnění nebylo před nabytím účinnosti tohoto nařízení rozhodnuto, pak mělo být postupováno dle nařízení vlády č. 276/2015 Sb. účinného od 1. 1. 2023. Hodnota bodu by tak měla činit 424,27 Kč a náhrada za ztížení společenského uplatnění náležející žalobkyni by byla v částce 424 270 Kč. Žalobkyně pak nesouhlasí ani s rozhodnutím o náhradě nákladů řízení. Soud by o ní měl rozhodovat dle § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně podala důvodnou žalobu, má nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění a výše náhrady pak mohla být stanovena pouze na základě znaleckého posudku. Vůči žalobkyni by bylo nespravedlivé, aby nesla sama náklady řízení ze svého. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil a žalované uložil, aby jí nahradila dalších 174 270 Kč.

12. Žalovaná shodně s vedlejším účastníkem na straně žalované ve svém odvolání namítli, že pro vznik povinnosti zaměstnavatele nahradit újmu zaměstnanci musí být prokázána existence pracovního úrazu (to je v tomto řízení mezi stranami nesporné), vznik újmy a příčinná souvislost mezi vzniklou újmou a pracovním úrazem. Soud I. stupně podle názoru odvolatelů dospěl nesprávně k závěru, že znalcem [tituly před jménem] [jméno FO] hodnocené ztížení společenského uplatnění je v příčinné souvislosti s pracovním úrazem žalobkyně ze dne 12. 4. 2019. Závěry jeho znaleckého posudku i doplňující výpověď znalce nadále obsahují vnitřní rozpory mezi jeho zjištěními a závěry. Pokud znalec uvádí, že hlavní a rozhodující příčinou nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně je vertebrogenní algický syndrom, ten byl u žalobkyně přítomen již před pracovním úrazem a pro obtíže s ním spojenými se žalobkyně také léčila ještě před vznikem pracovního úrazu. Samotný pracovní úraz ze dne 12. 4. 2019 byl znalci [Anonymizováno]. [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] a [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] i ošetřujícími lékaři bezprostředně po úraze hodnocen jako lehká distorze krční páteře, která již v době úrazu byla zatížena degenerativními změnami ve formě cervikokraniálního syndromu, přičemž následnými vyšetřeními nebyl zjištěn žádný úrazový nález. U žalobkyně také byla zjištěna porucha přizpůsobení, která v jejím případě hrála významnou roli, a i ta byla žalobkyni diagnostikována před pracovním úrazem. Duševní stav žalobkyně tak měl dle zjištění obou jmenovaných znalců vliv na psychosomatické zhoršování jejích zdravotních obtíží. Jak uvedl znalec [Anonymizováno]. [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], průběh zdravotního stavu žalobkyně je neobvyklý, v časovém odstupu po pracovním úrazu se její obtíže i přes probíhající léčbu a rehabilitace spíše zhoršovaly, než zlepšovaly. To svědčí dle tohoto znalce spíše pro převahu degenerativního charakteru obtíží v souvislosti s chronickým dlouhodobým přetěžováním. Příčina obtíží žalobkyně po pracovním úrazu ze dne 12. 4. 2019 je kombinovanou, když úrazem došlo k exacerbaci (znovuvzplanutí) vertebrogenního algického syndromu krční páteře a chronického cervikokraniálního syndromu, pro které se žalobkyně léčila již před pracovním úrazem. Jestliže je uváděno, že v době 2,5 roku před pracovním úrazem se uvedené onemocnění neprojevovalo, pak to odpovídá jeho definici jako onemocnění degenerativního charakteru se střídáním období obtíží s obdobími bezpříznakovými. Zdravotní stav krční páteře žalobkyně již v době pracovního úrazu byl nepříznivý. Proto podle názoru žalované a vedlejšího účastníka na straně žalované nebyla prokázána příčinná souvislost hodnoceného ztížení společenského uplatnění s pracovním úrazem žalobkyně 12. 4. 2019, kdy hodnocené trvalé následky souvisí s onemocněním, které byly u žalobkyně přítomné již v období před vznikem pracovního úrazu.

13. Soud I. stupně dle těchto odvolatelů také neúplně zjistil skutkový stav věci, když neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, což se týká hodnocení ztížení společenského uplatnění z důvodu duševní poruchy žalobkyně. Znalec sám doporučil řešit tuto otázku dotazem na ošetřujícího psychiatra nebo samostatným znaleckým posudkem, pokud by jedné ze stran nedostačoval odborný znalecký názor uvedený v posudku. Žalovaná navrhovala odborné vyjádření, popřípadě znalecký posudek, právě s ohledem na tu skutečnost, že psychická újma představuje podstatnou část ztížení společenského uplatnění. Znalec vycházel z lékařských zpráv [tituly před jménem] [jméno FO] a současně nezohlednil lékařskou zprávu z 15. 7. 2015, která je obsažena na straně 5. znaleckého posudku Doc. [tituly před jménem] [jméno FO] – porucha přizpůsobení. Není patrné, zda se u žalobkyně jedná o důsledek pracovního úrazu či jiný projev již dříve diagnostikovaného psychického onemocnění. Pokud [tituly před jménem] [jméno FO] ve svých zprávách uvádí, že „žalobkyně měla v roce 2019 pracovní úraz, dostalo se to až k soudu, řeší se to několik let a současně, že žalobkyně je psychicky vyčerpaná z toho, že se vše táhne, ztrácí víru v normální život“, pak lze důvodně předpokládat, že její diagnóza - posttraumatická stresová porucha - nemusí mít primární původ v pracovním úrazu, ale v následném soudním řešení jeho následků, které se táhne. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1455/2003, příčinnou souvislost mezi jednáním škůdce a vzniklou škodou nelze dovodit ze skutečnosti, která je již sama následkem, za nějž škůdce odpovídá z jiného právního důvodu. K odbornému stanovisku znalce [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] žalovaná namítá, že se jedná o znalce se specializací posuzování následků pracovních úrazů, není specialistou v oboru duševního zdraví. To vyplývá ze skutečnosti, že zaměňuje dvě diagnózy, a to posttraumatickou stresovou poruchu a poruchu přizpůsobení. Žalovaná a vedlejší účastník na straně žalované navrhli, aby odvolací soud vyhovující výrok rozsudku soudu I. stupně změnil a žalobu žalobkyně i v této části zamítl a uložil jí povinnost zaplatit jim náhradu nákladů řízení.

14. Odvolání byla podáno včas, k tomu oprávněnými osobami. Proto odvolací soud projednal věc dle § 212 o. s. ř. a přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, včetně doplňujícího rozsudku, ve výroku I., jímž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku 250 000 Kč s příslušenstvím, v části výroku II., jímž byla žaloba žalobkyně zamítnuta ohledně zaplacení 174 270 Kč s příslušenstvím a v souvisejících výrocích III., IV., V. a VI. o náhradě nákladů řízení a o povinnosti žalované zaplatit soudní poplatek za žalobu. Rozsudek soudu I. stupně v části výroku II., jímž byla zamítnuta žaloba ohledně zaplacení částky 212 571 Kč s 15 % úrokem z prodlení od 9. 12. 2022 do zaplacení a ohledně 15 % úroku z prodlení z částky 250 000 Kč za den 9. 12. 2022 nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 věta první o. s. ř.).

15. Žalobkyně v průběhu jednání odvolacího soudu k věci dále uvedla, že do současné doby nemá stálé zaměstnání, neboť pro zdravotní problémy po pracovním úrazu pracovní poměry vždy ukončila. Po návštěvě psychiatra [tituly před jménem] [jméno FO] není medikována psychiatrickými léčivy, byla jí doporučena podpora psychologickou léčbou. Jejím jediným příjmem je částečný invalidní důchod.

16. Odvolání žalobkyně je důvodné pouze zčásti. Odvolání žalované a vedlejšího účastníka odvolací soud důvodnými neshledal.

17. Ke zjištěnému skutkovému stavu věci je třeba předně uvést, že soud I. stupně provedl ve věci dokazování v potřebném rozsahu a důkazy následně hodnotil dle § 132 o. s. ř. jak jednotlivě, tak v jejich vzájemných souvislostech, a na základě tohoto hodnocení přijal odpovídající skutkové závěry. Přihlédl přitom i k tomu, jaké rozhodné skutečnosti účastníci považovali za nesporné. Pokud se týká dalších podstatných skutkových okolností dané věci, pak se soud I. stupně v nejširší míře zabýval otázkou zdravotního stavu žalobkyně. Přitom vycházel, kromě dalších důkazů, i z několika znaleckých posudků o zdravotním stavu žalobkyně. Konkrétně se jedná o posudek Doc. [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], který se v řízení o neplatnosti výpovědi skončení pracovního poměru zabýval otázkou, zda nepříznivý zdravotní stav žalobkyně je v příčinné souvislosti s jejím úrazem na pracovišti, který utrpěla 12. 4. 2019. Zásadním důkazem v tomto řízení pak byl znalecký posudek vypracovaný [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], který zpracoval lékařské podklady o zdravotním stavu posuzované jak z doby před úrazem, tak z doby po úrazu až do současnosti. Tento znalec velice podrobně hodnotí jednotlivé lékařské nálezy, ale i správní rozhodnutí týkající se zdravotního stavu posuzované, na základě kterých bylo rozhodnuto o snížené její pracovní schopnosti o 20 % a v souvislosti s tím i o přiznání částečného invalidního důchodu žalobkyni. Jeho závěry podrobně popsané v závěrečné části posudku z těchto podkladů důsledně vychází. Znalec pak byl k podanému znaleckému posudku velice podrobně vyslechnut a rovněž jeho odpovědi při jednání okresního soudu dne 2. 10. 2024 vysvětlovaly základní spornou skutečnost, tedy jaký vliv měl pracovní úraz žalobkyně dne 12. 4. 2019 na její zdravotní stav a na jeho zhoršení, neboť již v době předchozí se léčila s onemocněním pohybového aparátu. Jelikož se jedná o odborné otázky z oboru lékařské vědy, soudu I. stupně náleželo hodnotit pouze přesvědčivost a úplnost závěrů znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO].

18. Pokud žalovaná a vedlejší účastník setrvali na stanovisku, že se žalobkyně se shodnými zdravotními problémy léčila již v době před úrazem, pominuli obsah znaleckého [Anonymizováno]. [tituly před jménem] [jméno FO], který na straně 22 posudku v odpovědi na otázku, zda aktuální stav žalobkyně je v příčinné souvislosti s poškozením zdraví žalobkyně dne 12. 4. 2019, uvedl, že ano, jednou z příčin dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně je i pracovní úraz ze dne 12. 4. 2019. Byť nebyl jedinou příčinou zdravotních obtíží žalobkyně (poukaz na existenci obecného onemocnění, vertebrogenního algického syndromu krční páteře, cervikokraniálního syndromu), uvedený znalec konstatoval, že pracovní úraz dne 12. 4. 2019 byl příčinou výrazného zhoršení zdravotního stavu posuzované, která před předmětným úrazem byla po dobu cca 2,5 let bez závažnějších klinických projevů vertebrogenních obtíží. Zhoršení zdravotního stavu navazující na předmětný úraz vedlo ke zhoršení kvality života posuzované i ke ztrátě zdravotní způsobilosti k výkonu původního zaměstnání. Na progresi obtíží posuzované v čase se významným způsobem podílely i další faktory – progrese degenerativních změn na krční páteři, dlouhotrvající funkční poruchy ovlivňující statodynamiku páteře, nepříznivý psychický stav žalobkyně. K tomu samému uvádí na straně 16 posudku znalec [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], že bolestivými syndromy krční páteře trpěla posuzovaná v letech 2015 až 2016, pak až do úrazu krční páteře v roce 2019 na žádné potíže s krční páteří netrpěla. Po úrazu krční páteře je ve zdravotní dokumentaci uveden rozvoj bolestivých syndromů krční páteře (cervikokraniální, cervikobrachiální, cervikovestibu -lární). V letech 2015 – 2017 trpěla na bolesti hlavy a krční páteře s vegetativními projevy, poruchou rovnováhy a občasným tingem. Po úrazu v roce 2019 se podle lékařských zpráv tyto potíže akcentují, dochází k vývoji nových potíží, k propagaci bolesti do pravé horní končetiny. Vedle funkčních potíží se rozvíjí i organické změny na páteři, které jsou zdokumentovány na MRI vyšetření (významná sekundární foraminostenóza vpravo způsobená posterolaterálními výběžky s kompresí kořene C5/C6 vpravo). Na straně 18 posudku znalec uzavírá, že na základě podrobného rozboru všech odborných nálezů v lékařských zprávách posuzuje zdravotní situaci odborně tak, že pracovní úraz sice nebyl jedinou příčinou zdravotních obtíží žalobkyně, současně znalecky na základě všech nálezů tvrdí, že pracovní úraz ze dne 12. 4. 2019 byl jedinou vyvolávající příčinou poúrazového chorobného stavu a dále, že pracovní úraz byl značnou, podstatnou a důležitou příčinou zhoršení zdravotního stavu žalobkyně se vznikem poúrazových bolestivých syndromů. Dne 2. 10. 2024 znalec ve své výpovědi uvedl, že proběhla vyšetření žalobkyně neurologem, ortopedem, poslední bylo psychiatrické, nikde nebyla uváděna diagnóza v příčinné souvislosti s obecným onemocněním. Pokud žalobkyně trpěla úzkostnými stavy, bylo to ve smyslu onkologického onemocnění mozku (v dokumentaci popisovány 3 roky neurčitých, nejasných bolestí hlavy, všechno napovídalo migréně), i proto znalec nedával do souvislosti tyto potíže s potížemi, které vznikly po roce 2019 a pokračují dál do roku 2024.

19. Odvolací soud tak nemůže přisvědčit odvolacím námitkám žalované a vedlejšího účastníka o vnitřních rozporech mezi zjištěními znalce [tituly před jménem] [jméno FO] a jeho závěry. Znalec nepominul zdravotní problémy žalobkyně před pracovním úrazem ze dne 12. 4. 2019, tyto rozebírá a hodnotí, nicméně pro zdravotní stav žalobkyně, jeho zhoršení a další vývoj považuje za určující (zásadní) utrpěný pracovní úraz. Správnost jeho závěrů, při kterých se musel vypořádat s obsáhlou zdravotnickou dokumentací žalobkyně, je umocněna obdobnými závěry obsaženými v předchozím znaleckém posudku podaném [tituly před jménem] [jméno FO]. Na základě shora uvedených odborných znaleckých závěrů tedy nelze mít pochybnosti o správnosti závěru znalce [tituly před jménem] [jméno FO] o specifikovaném poúrazovém omezení hybnosti krční páteře, ohodnoceném 400 body, které je následkem pracovního úrazu žalobkyně.

20. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] ve své výpovědi před soudem I. stupně rovněž objasnil, jakým způsobem postupoval při posuzování psychických obtíží žalobkyně, tedy že se dotázal písemně ošetřujícího psychiatra žalobkyně ([tituly před jménem] [jméno FO]), který vyšetřoval žalobkyni již v minulosti, vyšetřil ji krátce po pracovním úrazu (zpráva ze dne 21. 5. 2019, ze které plyne odborný závěr o stresové reakci žalobkyně na úraz) a znalci poskytl i aktuální zprávu ze dne 5. 4. 2024 (prolongovaná posttraumatická stresová porucha). Odvolací soud nemá výhrady proti tomuto postupu znalce, který vycházel z příslušných lékařských zpráv specialisty, navíc ošetřujícího lékaře (psychiatra), přičemž v písemném znaleckém posudku podrobně rozvedl na str. 21 důvody hodnocení duševní poruchy žalobkyně a jejího ohodnocení 600 body. Konkrétně zde znalec uvedl, že patologický duševní stav diagnostikovaný bezprostředně po úrazu jako porucha přizpůsobení a odeznívající stresová reakce, přetrvával jako prolongovaný patologický duševní stav – prolongovaná posttraumatická stresová porucha – i v roce 2024, neboli tento psychický stav v roce 2024 je evidentně pokračováním stavu z roku 2019 v důsledku pracovního úrazu. Znalec se pak při jednání soudu vyjádřil i k úzkostným stavům žalobkyně v minulosti (úvahy o migréně), tedy tyto skutečnosti nepominul, ovšem pro rozvoj psychických problémů žalobkyně po úrazu nebyly významné. Pokud znalec [tituly před jménem] [jméno FO] v rámci své výpovědi výslovně uvedl, že jím opatřené podklady považoval za dostačující, soud I. stupně nepochybil, pokud další dokazování navržené žalovanou ještě před výpovědí znalce (výslech ošetřujícího psychiatra, event. znalecký posudek z oboru psychiatrie) pro nadbytečnost neprováděl. Potřebu takového dokazování nelze spojovat pouze s tím, že jedné procesní straně znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] nepostačuje (byť takto to zmínil sám znalec). Je-li [tituly před jménem] [jméno FO] znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví ortopedie – traumatologie, specializace následků úrazů a pracovních úrazů, mohl se z hlediska této své odbornosti vyjádřit, za součinnosti se specialistou psychiatrem, i k následkům pracovního úrazu žalobkyně na její psychický stav.

21. Odvolací soud proto odkazuje na shora reprodukované závěry obou znalců [tituly před jménem] [adresa] a [tituly před jménem] [jméno FO] a ve shodě s nimi považuje za důkazně podložený závěr soudu I. stupně, podle kterého příčinou (důležitou a podstatnou) současného zdravotního stavu žalobkyně (tělesného i psychického) jsou následky pracovního úrazu ze dne 12. 4. 2019. Proto je zde dána i příčinná souvislost mezi pracovním úrazem ze dne 12. 4. 2029 a vznikem škody na zdraví žalobkyně, která spočívá ve ztížení jejího společenského uplatnění dle závěrů znalce [tituly před jménem] [jméno FO], vyčísleného v rozsahu 1 000 bodů ve smyslu § 271c zákoníku práce. Tudíž zákonné předpoklady odpovědnosti žalované za škodu vzniklou žalobkyni pracovním úrazem (§ 269 zákoníku práce) jsou splněny.

22. Následně odvolací soud (i k výslovné námitce žalobkyně) zkoumal, zda soud I. stupně přistoupil správně k určení výše náhrady za ztížení společenského uplatnění. Okresní soud přitom vycházel z nařízení vlády č. 276/2015 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, ve znění nařízení vlády č. 224/2016 Sb., jímž byla zvýšena hodnota jednoho bodu za ztížení společenského uplatnění na částku 250 Kč. Pominul však, že dne 1. 1. 2023 nabyla účinnosti novela č. 451/2022 Sb., která změnila způsob určení výše bodu. [právnická osoba] odst. 1 nově stanovila, že hodnota bodu činí 1 % průměrné mzdy v národním hospodářství zjištěné na základě údajů [právnická osoba] za 1. až 3. čtvrtletí kalendářního roku předcházejícího kalendářnímu roku, v němž vznikla povinnost provést hodnocení bolesti a ztížení společenského uplatnění. Zároveň (jak správně poukazuje žalobkyně v odvolání) přechodné ustanovení obsažené v čl. II. této novely stanovilo, že pokud byly bolest nebo ztížení společenského uplatnění způsobeny v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení a nebylo-li přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení rozhodnuto o stanovení náhrady za bolest nebo náhrady za ztížení společenského uplatnění, stanoví se náhrada za bolest nebo náhrada za ztížení společenského uplatnění podle nařízení vlády č. 276/2015 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto nařízení. Jelikož v daném případě došlo k pracovnímu úrazu žalobkyně sice přede dnem 1. 1. 2023, nicméně dosud nebylo rozhodnuto o stanovení náhrady za ztížení společenského uplatnění, je třeba na základě tohoto přechodného ustanovení postupovat podle § 3 odst. 1 nařízení vlády č. 451/2022 Sb.

23. Takový přístup odpovídá i hledisku spravedlivé výše náhrady za poškození zdraví žalobkyně, neboť zásadním důvodem pro uvedenou novelizaci nařízení vlády č. 276/2015 Sb. byla nutnost úpravy hodnoty jednoho bodu v rámci bodového ohodnocení bolesti a ztížení společenského uplatnění především s ohledem na nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2021, sp. zn. II. ÚS 2925/20, který se zabýval otázkou principu rovnosti v právech, jež občanu zaručuje článek 1 Listiny základních práv a svobod. Konkrétně se jednalo o soulad postupu při odškodňování ztížení společenského uplatnění způsobeného pracovním úrazem s postupem, který je používán pro shodné odškodnění této nemajetkové újmy podle Metodiky Nejvyššího soudu, resp. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Zde Ústavní soud konstatoval, že není důvodné, aby odškodňování ztížení společenského uplatnění bylo ve svém důsledku rozdílné, a proto tedy bylo přistoupeno k novelizaci uvedeného nařízení vlády.

24. Odškodnění ztížení společenského uplatnění se provádí zpravidla až rok poté, kdy došlo k poškození zdraví pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a je zřejmé, že jde o trvalé poškození zdraví a podle poznatků lékařské vědy dalším léčením, popřípadě léčebně rehabilitační péčí, nedojde ke zlepšení nebo stabilizaci zdravotního stavu. Sama žalobkyně předložila znalecký posudek vypracovaný [tituly před jménem] [jméno FO] dne 25. 10. 2022, podle kterého se její zdravotní stav ustálil 1. 9. 2020 (tedy cca 1,5 roku po pracovním úrazu). Jelikož k tomuto datu bylo možné ohodnocení ztížení společného uplatnění žalobkyně, vycházel z tohoto časového údaje i odvolací soud. Dle § 3 odst. 1 nařízení vlády č. 451/2022 Sb. tak byla pro stanovení hodnoty bodu rozhodná průměrná mzda v národním hospodářství zjištěná na základě údajů Českého statistického úřadu za 1. až 3. čtvrtletí kalendářního předcházejícího kalendářnímu roku 2019. Dle sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí č. 346/2019 Sb., o vyhlášení průměrné mzdy v národním hospodářství za 1. až 3. čtvrtletí 2019 pro účely zákona o zaměstnanosti, činila v uvedeném období průměrná mzda 33 429 Kč (tímto způsobem objektivizovaná částka průměrné mzdy je využitelná i pro postup v dané věci). To znamená, že žalobkyně v odvolání i při odvolacím jednání nesprávně vycházela při stanovení výše bodu z doby, kdy byl vypracován znalecký posudek v řízení. Při rozhodné průměrné mzdě 33 429 Kč činí hodnota jednoho bodu 334,29 Kč, což znamená, že při bodovém ohodnocení ztížení společenského uplatnění žalobkyně v rozsahu 1 000 bodů činí náhrada částku 334 290 Kč.

25. Proto odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 250 000 Kč s příslušenstvím dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a současně podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil rozsudek soudu I. stupně v části zamítavého výroku II. tak, že je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni ještě dalších 84 290 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně od 10. 12. 2022 do zaplacení, a to v zákonné lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1, § 211 o. s. ř.). Pokud byla žaloba žalobkyně zamítnuta v části výroku II. o zaplacení dalších 89 980 Kč s příslušenstvím (když žalobkyně nesprávně vycházela z průměrné mzdy v národním hospodářství za 1. až 3. čtvrtletí roku 2023 v částce 42 427 Kč), byl v této části rozsudek soudu I. stupně dle § 219 o. s. ř. potvrzen jako věcně správný, stejně jako v zamítavé části tohoto výroku týkající se úroku z prodlení z částky 84 290 Kč ve výši 15 % za den 9. 12. 2022, neboť žalovaná byla povinna na základě předžalobní výzvy plnit až počínaje 10. 12. 2022.

26. Odvolací soud pak přistoupil dle § 220 odst. 1 o. s. ř. ke změně rozsudku soudu I. stupně v odstavci IV. ve výroku o povinnosti žalované zaplatit soudní poplatek za žalobu, neboť ten soud I. stupně nesprávně vyměřil. Byla-li přiznána částka převyšující 200 000 Kč, soudní poplatek za návrh na zahájení řízení s návrhem na náhradu nemajetkové újmy v penězích činí podle položky 3 písmeno b) Sazebníku soudních poplatků 1 % z přiznané částky; zde z celkem přiznaných 334 290 Kč tedy 3 343 Kč (zaokrouhleno dle zák. č. 280/2009 Sb., daňový řád). Tento soudní poplatek je žalovaná povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Pelhřimově do tří dnů od právní moci rozsudku.

27. S ohledem na částečnou změnu rozsudku soudu I. stupně rozhodoval odvolací soud podle § 224 odst. 2 o. s. ř. o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobkyní, žalovanou a vedlejším účastníkem před soudy obou stupňů. Odvolací soud se ztotožnil s odvoláním žalobkyně proti výroku o náhradě nákladů řízení, neboť žalobkyně ohledně základu nároku na náhradu za ztížení společenského uplatnění uspěla a ve smyslu § 142 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí o výši tohoto plnění záviselo na znaleckém posudku, konkrétně posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO] (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2016, sp. zn. 25 Cdo 3974/2015 - R 121/2017). Pro uvedený závěr nebylo podstatné, že žalobkyně vycházela v žalobě nesprávně z jiného znaleckého posudku, který neodpovídal kritériím dle § 271c zákoníku práce (jak nákladový výrok zdůvodnil soud I. stupně). To znamená, že žalobkyni náleží náhrada účelně vynaložených nákladů tohoto řízení.

28. Základem pro určení výše odměny advokáta pro účely náhrady nákladů řízení podle § 142 odst. 3 o. s. ř. je přisouzená částka (viz R 121/2017). Je-li předmětem řízení náhrada nemajetkové újmy (odčinění bolesti a ztížení společenského uplatnění), je při určení výše náhrady nákladů řízení třeba postupovat podle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif, dále jen „AT“), a nikoliv z tarifní hodnoty podle § 9 odst. 4 písm. a) AT jako u jiných náhrad nemajetkové újmy na osobnostních právech (shodně nález Ústavního soudu ze dne 7. 8. 2024, sp. zn. I. ÚS 3362/22). To znamená, z celkové přisouzené částky 334 290 Kč činí dle § 7 odst.

6. AT, ve znění účinném do 31. 12. 2024, odměna 9 660 Kč za úkon právní služby. Za řízení před soudem I. stupně tak právní zástupkyni žalobkyně náleží odměna za 6 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 AT (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, účast při jednání soudu I. stupně ve dnech 12. 7. 2023, 9. 8. 2023, 2. 10. 2024 a písemné vyjádření ze dne 26. 9. 2024), tedy 6 x 9 660 Kč, 6 náhrad hotových výdajů dle § 13 odst. 1 a 4 AT po 300 Kč, 12 x náhrada ztráty času po 100 Kč za cesty ke 3 jednáním soudu I. stupně dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT a cestovné k těmto jednáním (3 x 612,69 Kč). Celkem tyto náklady činí 62 798,07 Kč a spolu s 21% daní z přidané hodnoty 13 187,59 Kč částku 75 985,66 Kč.

29. Pokud právní zástupkyně žalobkyně ve svém vyúčtování nákladů za řízení před soudem I. stupně (viz č.l. 137 až 139) dále požadovala úhradu nákladů důkazu (částka 6 750 Kč uhrazená za znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] připojený k žalobě), byla tato částka předmětem žalobního nároku ve věci samé (vedle částky ztížení společenského uplatnění 629 891 Kč - viz obsah žaloby), bylo o ní také rozhodnuto v rámci celkové žalované částky 636 841 Kč (s ohledem na obsah napadeného rozsudku nebyla žalobkyni přiznána) a nelze ji tudíž zohledňovat v nákladech řízení. Naopak částka 1 700 Kč, kterou žalobkyně zaplatila za opis údajů z archivní databáze od OZP dne 19. 2. 2024 na žádost soudního znalce (viz č. 138), představuje hotový výdaj žalobkyně zaplacený v průběhu řízení (§ 137 o. s. ř.), na jehož náhradu má nárok.

30. Za odvolací řízení jde o náklady za právní zastoupení žalobkyně za 2 úkony právní služby (odvolání proti rozsudku soudu I. stupně a účast právní zástupkyně na jednání odvolacího soudu dne 8. 4. 2025). Za odvolání, resp, jeho odůvodnění dle podání ze dne 5. 12. 2024 náleží odměna 9 660 Kč a náhrada hotových výdajů 300 Kč dle výše citovaných ustanovení AT. S ohledem na změnu advokátního tarifu účinnou od 1. 1. 2025 (viz vyhl. č. 258/2024 Sb.) činí odměna za účast na jednání odvolacího soudu dne 8. 4. 2025 podle § 7 bodu 6. AT stejnou částku 9 660 Kč a náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 1 a 4 AT nově 450 Kč. Právní zástupkyně žalobkyně pak požadovala náhradu cestovného k jednání odvolacího soudu 785,64 Kč a dle § 14 odst. 1 a 3 AT náhradu za 4 půlhodiny ztráty času (pouze) po 100 Kč. Celkem náklady odvolacího řízení činí 21 255,64 Kč a spolu s 21% daní z přidané hodnoty 4 463,68 Kč částku 25 719,32 Kč.

31. V součtu jsou žalovaná a vedlejší účastník na straně žalované (§ 93 odst. 3 o. s. ř.) povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 103 404,98 Kč v zákonné lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám její právní zástupkyně Mgr. Evy Novotné (§ 160 odst. 1, § 149 odst. 1 o. s. ř.).

32. Žalovaná a vedlejší účastník (§ 93 odst. 3 o. s. ř.) jsou rovněž povinni zaplatit společně a nerozdílně dle § 148 odst. 1 o. s. ř. České republice na účet Okresního soudu v Pelhřimově náklady řízení před soudy obou stupňů, a to v částce 3 895 Kč, která představuje úhradu za znalečné nad rámec žalovanou složené zálohy na náklady za znalecký posudek, rovněž v zákonné lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

Poučení