15 Co 61/2022- 198

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Karly Nekolové a Mgr. Jana Rýznara ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa], [PSČ] [obec] zastoupený advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa], [PSČ] [obec] o zaplacení částky 287 610 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 12. 2021, č. j. 30 C 150/2018-167, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 187 413 Kč (výrok I.) a uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 14 381 Kč (výrok II.).

2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, jímž se domáhala jeho změny tak, že žalobě bude co do částky 187 413 Kč vyhověno. Okresnímu soudu vytýkala nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí pro nedostatek důvodů, pro které byla žaloba zamítnuta, a to s odkazem na judikaturu Ústavního soudu. Dle žalobkyně se okresní soud nevyjádřil k tvrzením žalobkyně, ze kterých jednoznačně vyplývá, že jediným důvodem vzniku tvrzené škody na straně žalobkyně nebylo pochybení žalovaného vyhotovením neurčitého zápočtu ze dne [datum], ale že k pochybení žalovaného při zastupování žalobkyně došlo již dříve a toto pochybení bylo prvotní příčinou vzniku škodu v majetkové sféře žalobkyně, přičemž sepisem neurčitého zápočtu byl pouze završen sled všech nedostatků při poskytování právních služeb žalovaným. Současně žalobkyně nesouhlasila s názorem okresního soudu, že jí nesvědčily pohledávky, které byly předmětem neurčitého zápočtu, neboť splnila veškeré soudem uložené povinnosti a dotvrdila a doložila veškeré rozhodné skutečnosti k prokázání jejich tehdejších nároků vůči [právnická osoba] [anonymizováno], vyplývajících ze smlouvy o dílo uzavřené mezi žalobkyní a touto společností. Zdůraznila, že [právnická osoba] [anonymizováno] porušila povinnosti sjednané ve smlouvě o dílo, a to povinnost řádně dokončit a předat dílo ve lhůtách sjednaných v článku 6. smlouvy nadepsaného jako„ doba plnění“, přičemž dílo bylo označeno v článku 4 a k prodlení s dokončením došlo v případě díla označeného v odst. 4.2.2 spočívajícího v zajištění územního rozhodnutí, včetně stanovisek dotčených orgánů státní správy a v odstavci 4.2.4 smlouvy v zajištění stavebního povolení, včetně zajištění stanovisek dotčených orgánů státní správy. Smluvní pokuty pak byly upraveny v článku 10. odst. 10.1 smlouvy o dílo a činily 0,1 % z ceny díla za každý den prodlení. Pokud se jedná o nepřesný odkaz ve smlouvě o dílo na jiný odstavec, tento byl dle žalobkyně zhojitelný jazykovým a teleologickým výkladem smlouvy, neboť došlo pouze k mýlce ohledně dvou ustanovení smlouvy, odst. 4.2 a odst. 4.

3. Zdůraznila, že v článku 7. smlouvy o dílo je vždy uvedeno, za co náleží příslušná část kupní ceny (správně ceny za dílo). Tato byla stanovena zvlášť za jednotlivé části díla, přičemž každý průměrně rozumný člověk musel seznat, co tímto strany zamýšlely ujednat s tím, že ani výpočet smluvních pokut nečinil žádných obtíží. Současně jakýkoliv nedostatek ve smlouvě o dílo bylo možno jednoduše překonat výkladem. Žalobkyně zejména nesouhlasila s názorem okresního soudu, že výkladem nebylo možno zjistit výši smluvní pokuty, jejíž neurčité sjednání nenamítala ani [právnická osoba] v řízení vedeném u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. [spisová značka], ve kterém tato společnost jako žalobkyně předložila předmětnou smlouvu o dílo. Ve vztahu ke [právnická osoba] [anonymizováno] byly také naplněny veškeré podmínky pro vznik nároku na náhradu škody, neboť tato společnost porušila smluvní povinnost sjednanou ve smlouvě o dílo, když zhotovila dílo v rozporu se specifikací obsaženou v článku 4. smlouvy. Odpovědnost za škodu byla způsobena porušením závazku v obchodním vztahu s odkazem na ust. § 373 obch. zák. s tím, že nebyl tvrzen žádný liberační důvod ve smyslu ust. § 374 a 376 obch. zák. Škoda žalobkyni vznikla konkrétně chybným vytýčením kót v projektové realizační dokumentaci, kterou [právnická osoba] [anonymizováno] na základě smlouvy o dílo pro žalobkyni zpracovala, v důsledku čehož se již vyrobené betonové prefa díly základových pásů hal staly nepoužitelnými. Žalobkyně pak byla nucena přistoupit k obstarání nových prefa prvků v hodnotě 82 160 Kč od [právnická osoba] - [právnická osoba] Dle žalobkyně byla naplněna také příčinná souvislosti mezi nesplněním, resp. porušením povinnosti zhotovitele, [právnická osoba] [anonymizováno] a vznikem škody na straně žalobkyně. Dále žalobkyně tvrdila, že splatnost závazku z náhrady škody není stanovena právním předpisem a nebyla ani dohodnuta. V souladu s ust. § 563 obč. zák. tak mohla nastat na základě výzvy k plnění ze strany věřitele, jejíž forma však nebyla předepsána. Společnost [právnická osoba] v minulosti nepochybně k plnění byla vyzvána, byť žalobkyně netvrdila, že by taková výzva byla výzvou kvalitní. V posuzovaném případě nemohla být ze strany žalobkyně zasílána [právnická osoba] klasická výzva k plnění, neboť byl prostřednictvím advokáta - žalovaného doručen této společnosti zápočet a žalobkyně důvodně předpokládala, že její pohledávka vůči této společnosti na náhradu škody zanikla započtením. Žalobkyně pak v řízení vedeném u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. [spisová značka] uplatňovala tento zápočet již dříve provedený žalovaným. Kdyby žalobkyně neměla úmysl zesplatnit svou pohledávku, jistě by ji v tomto sporu neuplatňovala v rámci zápočtu. Žalobkyně v řízení před okresním soudem také uvedla, a to pro případ, že by soud shledal posuzované pohledávky žalobkyně vůči [právnická osoba] jako neoprávněné, že důvod jejich neoprávněnosti či jejich nevymahatelnosti měl opět původ v jednání žalovaného. K tomuto žalobnímu tvrzení se však okresní soud vůbec nevyjádřil, čímž právě založil namítanou nepřezkoumatelnost odvoláním napadeného rozsudku. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný svým jednáním způsobil žalobkyni škodu nikoliv pouze neplatným zápočtem, ale svým způsobem výkonu advokacie, když poukázala na to, že důvodem, proč byly posuzované smluvní pokuty shledány neurčitými, tedy neplatnými, a že pro zápočet nároku na náhradu škody nebyly naplněny veškeré nutné podmínky, je pouze to, že žalovaný vykonával právní služby ve prospěch žalobkyně vadně, a zdůraznila, že žalovaný prováděl jako právní zástupce žalobkyně v předmětné době revizi smlouvy o dílo a následně také uplatňoval nároky žalobkyně vůči [právnická osoba] [anonymizováno], jak ze smluvních pokut, tak i z náhrady škody. Dále odkázala na znění ust. § 16 odst. 1 a § 24 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb. o advokacii a zdůraznila, že odpovědnost advokáta za škodu způsobenou v souvislosti s výkonem advokacie je odpovědností objektivní. Současně pochybení advokáta nemusí být jedinou příčinou vzniku škody, stačí, je-li jen jednou z příčin, které se podílí na nepříznivém následku, jenž má být odškodněn, avšak musí jít o příčinu podstatnou, tedy hlavní a rozhodující. Advokát se přitom může v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu odpovědnosti zprostit, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani vynaložením veškerého úsilí, které na něm lze požadovat. Dle žalobkyně však ke zproštění odpovědnosti žalovaného za škodu nemohlo v žádném případě dojít, neboť neurčitost, a tedy neplatnost smluvních pokut, jakož i neplatný zápočet a nesprávné vymáhání nároku na náhradu škody, bylo způsobeno nedostatky a pochybením žalovaného při provádění revize smlouvy o dílo a pochybením při vymáhání nároku na náhradu škody a smluvních pokut. Dále žalobkyně zdůraznila pravidlo, podle kterého při posuzování platnosti je na každé právní jednání třeba hledět spíše jako na platné, než jako na neplatné. Uvedla, že jako laik si najala advokáta, který měl odhalit nedostatek právního úkonu žalovaného a tento napravit. Zdůraznila, že advokát je při poskytování právních služeb klientovi povinen postupovat s náležitou odbornou péčí, což předpokládá iniciativní a samostatný přístup advokáta, včetně poskytnutí potřebných informací klientovi, vysvětlení řešené problematicky, předestření možných variant postupu a vyhodnocení jejich výhod, stejně jakožto vyžádání si pokynů na základě informovaného souhlasu klienta v případě, je-li to potřebné. Byly-li v řízení odhaleny v rámci dokazování četné a podstatné chyby žalovaného, žalobkyně se nemůže ztotožnit s právním stavem, kdyby soudy aprobovaly profesní pochybení žalovaného, která se velmi negativně promítla do její majetkové sféry, a to ve statisícových řádech. Takový stav je dle žalobkyně naprosto v rozporu s dobrými mravy, jakož i s právním řádem a právem účastníků na spravedlivý proces. Dle žalobkyně žalovaný nepochybně při přípravě, resp. revizi smlouvy o dílo, nesprávně aplikoval právní normy, co se týká uplatňování náhrady škody, a opomenul vykonat takové právní úkony, aby mohla být náhrada škody úspěšně vymožitelná, když zdůraznila, že správná formulace smluvní pokuty či podmínky vzniku nároku na náhradu škody v dané době nebyly v právní teorii ani praxi nijak sporné. Pokud by se žalovaný při výkonu advokacie chyb nedopustil a poskytoval by právní služby řádně tak, jak to předpovídají příslušné právní předpisy a judikatura, žalobkyně by se nepochybně u soudu mohla domáhat úhrady smluvních pokut a náhrady škody proti [právnická osoba]. Podle žalobkyně je pak zcela absurdním, aby se žalovaný nyní dovolával své neodpovědnosti za způsobenou škodu při výkonu advokacie s odkazem na to, že právní úkony jím zpracované byly vadné, nebo že právní úkony vyžadované právními předpisy zcela absentovaly, přičemž důvod jejich absence spočívá na jeho straně. Toto naprosto odporuje principu poctivosti, podle něhož nikdo nemůže těžit ze svého nepoctivého a protiprávního jednání, jak vyplývá z § 6 odst. 2 o. z.

3. Žalovaný navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako správného. Uvedl, že namítaná nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí není dána, neboť okresní soud se vypořádal se všemi provedenými důkazy a odůvodnění jeho rozhodnutí je přiléhavé. Současně souhlasil se závěry okresního soudu o (ne) kompenzabilitě započítávaných pohledávek, které se shodují s jeho procesním stanoviskem, a pokud jde o tvrzení žalobkyně, že jí škodu způsobil řetězec profesních pochybení žalovaného, který vyvrcholil sepisem neurčitého zápočtu, pak se jedná o nová tvrzení nepřípustně uplatněná až po koncentraci řízení a nadto neurčitá.

4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu, včetně řízení jeho vydání předcházejícího, ve smyslu ust. § 212a odst. 1, 2, 4 a 5 o. s. ř. a žádné vady řízení uvedené v § 229 odst. 1 a 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř. neshledal. Po takto provedeném přezkumu pak dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

5. Z obsahu spisu se podává, že v řízení zahájeném dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném původně zaplacení částky 287 610 Kč z titulu náhrady škody, kterou měl žalovaný jako advokát žalobkyni způsobit při výkonu advokacie. Skutkově tvrdila, že rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve sporu mezi [právnická osoba] [anonymizováno] na straně žalobkyně a žalobkyní na straně žalované, byla zavázána zaplatit žalobkyni částku 120 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení a náklady řízení. Celkově byla žalobkyně zavázána zaplatit částku 287 610 Kč tvořenou částkou 120 000 Kč na jistině, částkou 59 392 Kč na úroku z prodlení za dobu od [datum], částkou 105 735 Kč na nákladech řízení před soudy obou stupňů a částkou 2 483 Kč uloženou k úhradě na účet ČR. Žalobkyně shora uvedenou částku [právnická osoba] [anonymizováno] zaplatila. Žalobkyně v uvedeném řízení rozporovala nárok žalobce uplatněný žalobou z důvodu zániku pohledávky započtením. Okresní soud této námitce přisvědčil a žalobu v celém rozsahu zamítl. K odvolání žalobkyně však odvolací soud změnil prvostupňové rozhodnutí ve prospěch žalobce, když úkon započtení ze dne [datum], provedený žalovaným v zastoupení žalobkyně, shledal absolutně neplatným pro neurčitost. Žalobkyně dále tvrdila, že vzhledem k tomu, že odvolací soud vyhověl nároku [právnická osoba] [anonymizováno] toliko právě z důvodu absolutní neplatnosti vzájemného zápočtu, je ztráta sporu žalobkyně se [právnická osoba] způsobena popsaným profesním pochybením žalovaného, čímž byla žalobkyni způsobena škoda v uvedené výši, k jejíž úhradě byl žalovaný bezvýsledně vyzván přípisem ze dne [datum].

6. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Učinil nesporným, že sepsal dne [datum] pro žalobkyni jako její tehdejší zástupce přípis nazvaný„ Stanovisko k předžalobní upomínce [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. ze dne [datum]“, a tento odeslal v zastoupení žalobkyně [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. s cílem provést započet nároků žalobkyně na smluvní pokutu za pozdní předání díla a na náhradu škody vzniklé vadným provedením díla dle smlouvy o dílo ze dne [datum], uzavřené s právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]., [IČO], v celkové výši 172 660 Kč, proti nároku [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. na úhradu ceny díla ve výši 120 000 Kč. Dále učinil nesporným průběh řízení ve věci Okresního soudu ve Frýdku-Místku č. j. [číslo jednací], jehož výsledkem byla povinnost žalobkyně zaplatit [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. částku 120 000 Kč na jistině, úrok z prodlení ve výši 7,75 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení, částku 83 403,70 Kč a 22 331 Kč na nákladech řízení před soudy obou stupňů s tím, že tento rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Nesporným bylo i to, že žalobkyně tento přisouzený dluh zaplatila. Žalovaný připustil své procesní pochybení, avšak namítal, že v tomto sporu žalobkyni nezastupoval, a proto není dána příčinná souvislost mezi jeho jednáním a vznikem škody, resp. došlo k přerušení příčinné souvislosti mezi jeho jednáním a vznikem škody, neboť v řízení byla žalobkyně zastoupena jiným advokátem. Předmětné pohledávky, jež byly předmětem zápočtu, se nepochybně střetly nejméně k datu [datum], tedy v době, kdy jednak všechny existovaly a jednak nebyly promlčeny. Žalobkyně mohla v průběhu soudního sporu provést nový zápočet vůči žalobkyni jako právnímu nástupci [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]., a tím zabránit ztrátě sporu, když existenci vzájemných pohledávek nezpochybnil ani soud I. stupně ani soud odvolací. Nadto započtení mohlo být provedeno i po právní moci rozsudku odvolacího soudu s tím, že v době možného započtení by pohledávka [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. včetně příslušenství nepřesáhla ani jistinu souhrnu pohledávek žalobkyně.

7. Okresní soud již ve věci jednou rozhodl, a to rozsudkem ze dne 22. 8. 2019, č. j. 30 C 150/2018-33, kterým žalobě v celém rozsahu vyhověl. K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 9. 6. 2020, č. j. 15 Co 414/2019-60, rozsudek okresního soudu ve výroku I. co do částky 100 197 Kč změnil tak, že žalobu v této části zamítl, a co do částky 187 413 Kč a ve výroku II. zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení, a to se závazným pokynem zabývat se vznikem, existencí, výší a kompenzabilitou pohledávek žalobkyně použitých k zápočtu proti pohledávce [právnická osoba], uplatněné v řízení před Okresním soudem ve Frýdku-Místku sp. zn. [spisová značka] a jako předběžnou otázku vyřešit, zda by žalobkyně, nebýt namítaného profesního pochybení žalovaného při sepisu neurčitého zápočtu ze dne [datum], byla v tomto řízení úspěšná a povinnost k zaplacení částek, kterou nakonec v tomto sporu žalobkyni zaplatila, by jí nevznikla. Co do částky 100 197 Kč pak odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil a v této části žalobu zamítl, když dospěl k závěru, že co do uvedené částky, představující část nákladů řízení vedeného u Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. [spisová značka], došlo z důvodu pochybení v pořadí dalšího zástupce žalobkyně [titul] [příjmení] k přetržení příčinné souvislosti mezi vznikem škody na straně žalobkyně a vytýkaným pochybením na straně žalovaného, pokud tento zástupce žalobkyně nerozpoznal namítanou neurčitost zápočtu sepsaného žalovaným a nedoporučil žalobkyni zaplatit uplatněnou pohledávku či vyřešit spor jinak než rozhodnutím soudu.

8. Okresní soud pak v dalším průběhu řízení vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení k otázkám vzniku nároků na smluvní pokutu a na náhradu škody vůči [právnická osoba] [anonymizováno], vyplývajících ze smlouvy o dílo uzavřené mezi touto společností jako zhotovitelem a žalobkyní jako objednatelem, jejímž předmětem bylo zhotovení projektové dokumentace na celkem 8 stavebních objektů. Žalobkyně doplnila svá tvrzení o obsahu práv a povinností smluvních stran z uvedené smlouvy o dílo tak, že dílo mělo celkem 4 části, které měly být dokončeny a předány v rozdílných termínech, a to část díla uvedené v článku 4. odst. 4.2.1 smlouvy jako dokumentace pro územní rozhodnutí, s termínem dokončení do [datum], část díla označená v článku 4. odst. 4.2.2 smlouvy o dílo jako zajištění územního rozhodnutí, včetně zajištění stanovisek dotčených orgánů státní správy, dokončení v termínu do [datum], část díla označená v článku 4. odst. 4.2.3 smlouvy o dílo jako realizační dokumentace stavby použitelná pro žádost ke stavebnímu povolení, s termínem dokončení a předání do [datum] a část díla označená v článku 4. odst. 4.2.4 smlouvy o dílo jako zajištění stavebního povolen včetně zajištění stanovisek dotčených orgánů státní správy, s termínem dokončení [datum]. Dílo mělo být předáno na základě předávacích protokolů. Smluvní strany si v této smlouvě sjednaly cenu za dílo, a to samostatně za každou jeho část. Dle žalobkyně došlo k prodlení s dokončením a předáním díla oproti termínům uvedených v článku 6. smlouvy o dílo, když nejzazší termín pro dokončení díla ze smlouvy byl den [datum]. Z podepsaných předávacích protokolů vyplynulo, že stavební povolení bylo žalobkyni předáno postupně ve dnech [datum] a [datum]. [právnická osoba] tak byla v prodlení s dokončením a předáním tohoto územního rozhodnutí za dobu od [datum] do [datum], tj. 341 dnů, což při sjednané smluvní pokutě ve výši 0,1 % z ceny díla za tuto jeho část ve výši 100 000 Kč činí 34 100 Kč. Se zajištěním stavebního povolení pak byla [právnická osoba] [anonymizováno] v prodlení od [datum] do [datum], tj. 563 dnů, což při stejné výši smluvní pokuty činilo 56 400 Kč, celkem tak žalobkyni vůči zhotoviteli vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 90 500 Kč. Splatnost smluvní pokuty nebyla ve smlouvě o dílo sjednána. K jejímu zaplacení žalobkyně zhotovitele vyzvala dopisem z [datum]. Dále žalobkyně tvrdila, že jí vůči téže společnosti vznikl nárok na náhradu škody v částce 82 160 Kč v důsledku chybného vytýčení kót stavby v projektové dokumentaci, v důsledku čehož musely být nově vyrobeny jiné než původně zajištěné betonové prefa díla betonových pásů za uvedenou částku, kterou žalobkyně jejich výrobci, [právnická osoba] - [právnická osoba], zaplatila. Žalobkyně tvrdila, že škoda žalobkyni vznikla v okamžiku předání dokumentace [právnická osoba] [anonymizováno] žalobkyni, tj. [datum], když realizační dokumentace stavby je součástí dokumentace pro stavební povolení, jak je uvedeno v bodě 7. protokolu o předání a převzetí díla ze [datum]. Žalobkyně vyzvala [právnická osoba] [anonymizováno] k zaplacení škody v rámci stanoviska k předžalobní výzvě ze dne [datum] sepsaného žalovaným. Žalobkyně tedy uplatňovala vůči [právnická osoba] [anonymizováno] svou pohledávku na zaplacení finanční částky vyplývající z uzavřené smlouvy o dílo, a to konkrétně smluvní pokutu a náhradu škody v celkové částce 172 660 Kč. Naproti tomu [právnická osoba] [anonymizováno] vymáhala vůči žalobkyni svou pohledávku na zaplacení ceny díla v částce 120 000 Kč. Jednalo se tak o pohledávky, které se vzájemně kryly, a to co do částky 120 000 Kč.

9. Žalovaný k doplněným tvrzením žalobkyně učinil spornou existenci pohledávek žalobkyně použitých k zápočtu v listině datované dnem [datum] a namítal, že smluvní pokuta nebyla sjednaná ve smlouvě o dílo určitě, tedy platně, byla-li sjednána z ceny díla, která nebyla ve smlouvě definována. Ve smlouvě o dílo byla uvedena jen cena jednotlivých částí díla, přičemž žalovaný odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu. Dále sporoval, zda započítávaná škoda vznikla v tvrzené výši a zda za ni odpovídal zhotovitel projektu, a to s poukazem na ust. § 551 odst. 1 a odst. 3 obch. zák. s tím, že za případnou škodu má odpovídat zhotovitel stavby a nikoliv zhotovitel projektu, neboť zhotovitel stavby měl upozornit na tvrzenou vadu projektu. Dále namítal, že pohledávka na náhradu škody nebyla v době zápočtu splatná. Žalobkyně nesouhlasila s těmito námitkami žalovaného, zejména o neurčitosti ujednání o smluvní pokutě ve smlouvě o dílo, kterou nadto vyhotovila [právnická osoba] [anonymizováno], vyjádřila se k odpovědnosti zhotovitele za vady i k tomu, jak tyto zhotoviteli vytkla, a u jednání okresního soudu dne [datum] v rámci závěrečného návrhu uvedla, že žalovaný pochybil, pokud do zápočtu zahrnul případně i neurčitě sjednanou smluvní pokutu, na což žalobkyni neupozornil a nezajistil splatnost započítávaných pohledávek. Profesní pochybení žalovaného tedy již předcházelo samotnému sepisu neurčitého zápočtu.

10. Okresní soud vyšel z nesporných tvrzení účastníků a výsledku řízení vedeného u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod č. j. [číslo jednací], ve kterém však žalovaný žalobkyni nezastupoval, jakož i o tom, že žalovaný vyhotovil dne [datum] pro žalobkyni jako její tehdejší zástupce přípis nazvaný„ Stanovisko k předžalobní upomínce [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. ze dne [datum]“, a toto odeslal v zastoupení žalobkyně [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. Dále okresní soud provedl dokazování listinami předloženými účastníky a takto po skutkové stránce dospěl k závěru, že Okresní soud ve Frýdku-Místku rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zamítl žalobu [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. vůči žalobkyni o zaplacení částky 120 000 Kč s příslušenstvím, avšak Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], tento rozsudek okresního soudu změnil tak, že zavázal žalobkyni zaplatit [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. částku 120 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení a na nákladech řízení částku 83 403,70 Kč. Tento rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. V uvedeném sporu již žalovaný žalobkyni nezastupoval. Přisouzené částky žalobkyně [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. zaplatila. Procesní obrana žalobkyně v uvedeném sporu spočívala v námitce započtení provedeného listinou ze dne [datum], vyhotovenou žalovaným jako tehdejším právním zástupcem žalobkyně, přičemž úkolem žalovaného bylo provést zápočet nároků žalobkyně vůči [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]., v jehož důsledku by zanikl nárok [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. později uplatněný ve sporu vedeném u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. [spisová značka]. Vzájemně započítávané nároky přitom vycházely ze smlouvy o dílo na zhotovení projektové dokumentace ze dne [datum], č. [číslo] [číslo], jejímž předmětem bylo zhotovení: dle článku 4.2.1 dokumentace pro územní rozhodnutí, dle článku 4.2.2 zajištění územního rozhodnutí, včetně zajištění stanovisek dotčených orgánů státní správy, dle článku 4.2.3 realizační dokumentace stavby použitelná pro žádost ke stavebnímu povolení a dle článku 4.2.4 zajištění stavebního povolení, včetně zajištění stanovisek dotčených orgánů státní správy. V článku 6.1 bylo ujednáno, že zhotovitel řádně dokončí a předá dílo v termínech sjednaných odlišně pro každou část dílčího plnění. V článku 7. pak byla sjednána cena díla, a to opět samostatně za každou část díla. V článku 7.4 bylo uvedeno, že objednatel je povinen zaplatit zhotoviteli cenu díla po jeho řádném provedení, předání a převzetí do 14 dnů poté, kdy objednatel obdrží od zhotovitele vyúčtování daňovým dokladem. Strany si ujednaly, že dílo se považuje za řádně provedené až v okamžiku jeho protokolárního předání a převzetí, čímž bylo myšleno podepsání předávacího protokolu zástupcem objednatele a zhotovitele. Smluvní pokuta pak byla sjednána v článku 10. smlouvy o dílo tak, že dle článku 10.1„ V případě, že je zhotovitel v prodlení se splněním díla ve smluveném rozsahu, zavazuje se zaplatit objednateli dle jeho vyúčtování smluvní pokutu ve výši 0,1 % z ceny díla za každý den prodlení. Zaplacením smluvní pokuty není dotčeno právo objednatele požadovat náhradu škody a povinnost zhotovitele ji uhradit.“ Před provedením započtení žalobkyně nevyzvala [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. k zaplacení škody. Žalovaný byl k úhradě žalobou uplatněné částky žalobkyní před podáním žaloby písemně vyzván, přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by na částku, která je předmětem žaloby, cokoliv uhradil.

11. Okresní soud se dále zabýval tím, zda by žalobkyně jakožto poškozená při řádném postupu žalovaného jako advokáta, tedy byl-li by úkon započtení určitý, byla v řízení vedeném u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. [spisová značka] úspěšná, tj. dosáhla by zamítnutí žaloby, tj. zda žalobkyni svědčily pohledávky v celkové výši 172 660 Kč, které byly použity k zápočtu ze dne [datum], zda tyto pohledávky byly způsobilé k započtení a tedy zda jediným důvodem vzniku škody v této výši na straně žalobkyně bylo pochybení žalovaného vyhotovením neurčitého zápočtu ze dne [datum], a dospěl k negativnímu závěru.

12. Pokud jde o tvrzenou pohledávku z titulu nároku na náhradu škody ve výši 82 160 Kč, okresní soud dospěl k závěru, že v okamžiku provedení posuzovaného započtení nebyla tvrzená pohledávka na náhradu škody splatná, provedl výklad rozdílu mezi vznikem nároku na náhradu škody a jeho splatností, která dle ust. § 563 obč. zák. a § 340 odst. 2 obch. zák. mohla nastat jedině na základě výzvy žalobkyně k plnění doručené škůdci, tj. [právnická osoba] [anonymizováno], když akcentoval vlastní tvrzení žalobkyně o tom, že ač vada plnění byla zhotoviteli vytknuta již dříve v emailové komunikaci, žalovaný vyhotovením zápočtu dne [datum] sepsal veškeré nároky žalobkyně a tyto započetl, proto předtím nešla žádná výzva k zaplacení a žalobkyně po provedení zápočtu, který považovala za platný, považovala pohledávku žalobkyně na náhradu škody za zaniklou. K tomu okresní soud vyložil, že zápočet nesplatné pohledávky na pohledávku splatnou jednostranným úkonem věřitele je ze zákona vyloučen (§ 581 odst. 2 věty druhé obč. zák. a § 359 obch. zák.), a proto se z důvodu hospodárnosti řízení dále nezabýval otázkou samotné existence či výše tvrzeného nároku na náhradu škody, neboť nebyla-li splněna podmínka splatnosti pohledávky z titulu nároku na náhradu škody k okamžiku započtení, pak by posouzení dalších otázek nic nezměnilo na jeho závěru, že ani v případě, byl-li by úkon započtení určitý, by žalobkyně svůj nárok v řízení vedeném u Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. [spisová značka] neprosadila a nedosáhla by zamítnutí žaloby, a to nejméně v rozsahu tvrzené pohledávky na náhradu škody v částce 82 160 Kč. Dále se okresní soud zabýval tvrzenou pohledávkou z titulu smluvních pokut a dovodil, že tento nárok žalobkyni vůbec nevznikl, neboť smluvní pokuta, sjednaná v článku 10.1 smlouvy o dílo ze dne [datum], byla sjednána neurčitě, pokud jde o její výši, tedy neplatně. Zdůraznil, že dle právní úpravy platné do konce roku [rok] bylo možno sjednat smluvní pokutu pouze písemně. V posuzovaném případě jí byla zajištěna povinnost zhotovitele provést dílo včas a byla sjednána za každý den prodlení ve výši 0,1 % denně z ceny díla. Cena díla dle článku 7. smlouvy o dílo však nebyla sjednána jako celková cena za dílo, ale jen samostatně za každou jeho část uvedenou v článku 4.3 smlouvy, přičemž článek 4.3 smlouvy je rozsah předmětu díla vymezen po jednotlivých dílčích částech. Dle okresního soudu tedy z textu smlouvy není jednoznačně seznatelné jednak to, zda povinnost zaplatit smluvní pokutu vznikla pouze při prodlení s plněním celého díla, tj. díla jako celku, či nárok na smluvní pokutu vznikl již při prodlení s jednotlivou částí díla, jakož i to, jaká cena díla má být základem pro výpočet výše smluvní pokuty při prodlení s částí díla, případně při prodlení s plněním díla jako celku. Z textu ujednání o smluvní pokutě dále dle okresního soudu není jednoznačné ani to, zda základem pro výpočet smluvní pokuty má být cena čí její část díla včetně či bez DPH. Okresní soud přitom zdůraznil, že vzhledem k obligatorně písemné formě ujednání o smluvní pokutě nepostačuje to, pokud je stranám smlouvy jasné, co je předmětem smlouvy, není-li to seznatelné z jejího textu, přičemž určitost písemného projevu vůle je objektivní kategorií a projev vůle nemá vzbuzovat důvodné pochybnosti o jeho obsahu ani u třetích osob na smlouvě nezúčastněných, přičemž z posuzovaného ujednání smlouvy o dílo nelze spolehlivě a jednoznačně zjistit způsob určení smluvní pokuty, a to ani výkladem, který nesmí nahrazovat, doplňovat či měnit již učiněné právní jednání.

13. Okresní soud proto dospěl k závěru, že jestliže žalobkyní tvrzené pohledávky použité k zápočtu nebyly způsobilé k započtení, a to v případě pohledávky z titulu náhrady škody pro nedostatek splatnosti v okamžiku započtení a v případě pohledávky z titulu smluvních pokut pro neurčitost ujednání o smluvní pokutě, pak cíle zamýšleného započtením ze dne [datum] nebylo dosaženo nikoliv pouze v důsledku pochybení žalovaného při jeho sepisu a podmínka existence nepřetržité příčinné souvislosti mezi jednáním žalovaného spočívajícím ve vyhotovení neurčitého, a tedy neplatného zápočtu ze dne [datum] a vznikem škody na straně žalobkyně proto nebyla naplněna. S uvedeným odůvodněním proto okresní soud žalobu v jejím zbývajícím rozsahu zamítl a procesně zcela úspěšnému žalovanému přiznal na náhradě nákladů řízení částku 14 381 Kč za soudní poplatek z odvolání za v pořadí první odvolací řízení.

14. Odvolací soud v souladu s ust. § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování smlouvou o dílo na zhotovení projektové dokumentace č. [číslo] [číslo] ze dne [datum], a to dle ust. § 129 odst. 1 o. s. ř. jejím předložením účastníkům k nahlédnutí, kdy účastníci proti tomuto způsobu dokazování neměli žádné námitky. Po takto částečně zopakovaném dokazování odvolací soud konstatuje, že okresní soud učinil z provedených důkazů správná a úplná skutková zjištění, na která je možno pro zestručnění odkázat.

15. Odvolací soud nejprve konstatuje, že nepovažuje za důvodnou námitku žalobkyně o nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku.

16. Pokud jde o nepřezkoumatelnost soudních rozhodnutí, pak jako měřítko toho, zda rozhodnutí soudu je či není přezkoumatelné, není subjektivní představa účastníků ani názor nadřízených soudů o náležitostech odůvodnění soudních rozhodnutí, nýbrž především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě využít opravných prostředků proti tomuto rozhodnutí. Proto platí, že i když rozhodnutí soudu nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nejsou podle obsahu uplatněného opravného prostředku na újmu práv účastníků řízení, a to tehdy, pokud nebrání účastníku, který s rozhodnutím nesouhlasí, náležitě formulovat důvody opravného prostředku, a pokud tyto nedostatky odůvodnění nebrání soudu rozhodujícím o opravném prostředku zaujmout názor na věc. Podle judikatury Nejvyššího soudu přitom platí, že nelze pokládat za nepřezkoumatelné takové rozhodnutí, u něhož je všem účastníkům nepochybné, jak a proč bylo rozhodnuto (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3466/2013, usnesení ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3814/2015, rozsudek ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. 23 Cdo 3176/2020). Ač okresní soud z hlediska přesvědčivosti mohl a měl v odůvodnění svého rozhodnutí uvést, proč nepřihlížel k žalobkyní nepřípustně nově tvrzeným skutečnostem o dalších profesních pochybeních žalovaného jakožto příčiny vzniku škody na její straně (o kterých bude pojednáno níže), uvedený nedostatek odůvodnění okresního soudu žalobkyni nebránil v tom, aby jasně a zřetelně vymezila odvolací důvody, stejně jako odvolacímu soudu neznemožnil seznat, jakými úvahami se okresní soud řídil při svém rozhodování a jaký závěr k věci zaujal. Nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí okresního soudu jako důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí ve smyslu ust. § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. tudíž v daném případě dána není.

17. Posuzovaný závazkový vztah, jakož i práva a povinnosti z něj v tomto řízení uplatněná, vznikly přede dnem 1. 1. 2014. Dle ust. § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb. se proto řídí dosavadními právními předpisy, zejména pak zák. č. 513/1991 Sb. - obchodní zákoník (dále jen„ obch. zák.“) a zák. č. 40/1964 Sb. - občanský zákoník (dále jen„ obč. zák.“).

18. Žalobkyně v tomto řízení uplatnila vůči žalovanému nárok na náhradu škody, která jí v důsledku pochybení žalovaného při výkonu advokacie vznikla sepisem neurčitého, tudíž absolutně neplatného zápočtu ze dne [datum], jež bylo příčinou ztráty sporu vedeného u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. [spisová značka].

19. Pokud jde o namítané pochybení žalovaného při výkonu advokacie při zastupování žalobkyně sepisem neurčitého zápočtu ze dne [datum], toto odvolací soud považuje za prokázané, když v dalším odkazuje na své závěry uvedené v bodech 10. až 12. odůvodnění svého v pořadí prvního rozhodnutí v této věci ze dne 9. 6. 2020, č. j. 15 Co 414/2019-60, aniž by měl důvod na těchto svých závěrech cokoliv měnit či potřebu je doplnit.

20. Jak shora uvedeno, žalobkyně se v řízení domáhala nároku na náhradu škody vůči žalovanému, kterému vytýkala v rámci vymezení základních složek odpovědnostního vztahu konkrétní protiprávní jednání, a to sepis neurčitého zápočtu ze dne [datum], čímž jednoznačně a zcela určitě vymezila skutkový děj, jímž byl soud nadále vázán. Ve vztahu k tvrzení o pochybení, tj. o protiprávním jednání žalovaného, tak nastala ve smyslu ust. § 118b odst. 1 o. s. ř. koncentrace řízení již ke dni [datum], kdy uplynula lhůta, kterou okresní soud v souladu s ust. § 118a odst. 1 o. s. ř. žalobkyni poskytl za účelem doplnění tvrzení o porušení konkrétní povinnosti ze strany žalovaného. Na tuto výzvu žalobkyně reagovala podáním ze dne [datum] tak, že vytýkané pochybení žalovaného spočívalo v sepisu neurčitého, tj. absolutně neplatného zápočtu ze dne [datum]. Tímto tvrzením, a tedy takto jednoznačně vymezeným skutkovým dějem, se soudy dále zabývaly, a pokud v průběhu řízení odvolací soud v pořadí první rozhodnutí okresního soudu ze dne 22. 8. 2019, č. j. 30 C 150/2018-33, co do částky 187 413 Kč zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil se závazným právním názorem okresnímu soudu k dalšímu řízení, otevřena novému tvrzení a dokazování byla již pouze otázka vzniku, existence a způsobilosti k započtení pohledávek uplatněných v neplatném zápočtu ze dne [datum], nikoliv již otázka vytýkaného pochybení žalovaného při zastupování žalobkyně. Proto také okresní soud v intencích závěrů odvolacího soudu vyzval žalobkyni usnesením ze dne 4. 2. 2021, č. j. 30 C 150/2018-98, k doplnění tvrzení o obsahu smlouvy o dílo uzavřené mezi žalobkyní a [právnická osoba] [anonymizováno] dne [datum], z níž tvrzené pohledávky žalobkyně vznikly, o nesplnění této smlouvy, o vzniku započítávaných pohledávek, jejich výši a splatnosti a jen tyto nově tvrzené skutečnosti mohly být předmětem dalšího dokazování soudu.

21. Pokud žalobkyně až v závěrečném návrhu v pořadí druhém řízení před okresním soudem tvrdila další profesní pochybení žalovaného, ze kterých jí měla uplatňovaná škoda vzniknout, jedná se jednoznačně o tvrzení nová, ke kterým nemohl okresní soud přihlížet a která ze stejného důvodu nemohla být předmětem posouzení ani ze strany odvolacího soudu, aniž by pro jejich uplatnění svědčila výjimka z koncentrace řízení uvedená v ust. § 118b odst. 1 o. s. ř., neboť těmito tvrzeními neměla být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních prostředků, tvrzené skutečnosti nenastaly až po koncentraci řízení, účastník je bez své viny nemohl uvést včas, ani které by byly tvrzeny po výzvě dle ust. § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř.

22. Při závěru o prokázaném pochybení žalovaného sepisem neurčitého zápočtu ze dne [datum] se okresní soud v souladu s pokynem odvolacího soudu zabýval tím, zda by žalobkyně jakožto poškozená při řádně postupu žalovaného jako advokáta, tedy byl-li by úkon započtení určitý, svůj nárok prosadila, tj. zda by v řízení vedeném u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. [spisová značka] dosáhla zamítnutí žaloby, tj. zda žalobkyni svědčily pohledávky v celkové výši 172 660 Kč, které byly použity k zápočtu ze dne [datum], zda byly způsobilé k započtení, a proto jediným důvodem vzniku škody v této věci na straně žalobkyně byl sepis neurčitého zápočtu žalovaným ze dne [datum]. Po posouzení uvedených otázek pak okresní soud dospěl k negativnímu závěru, když, pokud jde o pohledávky ze smluvní pokuty, tyto posoudil jako neexistentní z důvodu neurčitě sjednané smluvní pokuty ve smlouvě o dílo ze dne [datum].

23. Tento závěr o neurčitosti sjednání smluvních pokut však odvolací soud nesdílí.

24. Předmětem smlouvy o dílo uzavřené dne [datum] mezi [právnická osoba] [anonymizováno] jako zhotovitelem a žalobkyní jako objednatelem byla v článku 4. odstavci 4.2 uvedena čtyři dílčí plnění, z nichž sestávalo dílo jako celek, a to dokumentace pro územní rozhodnutí (4.2.1), zajištění územního rozhodnutí, včetně zajištění stanovisek dotčených orgánů státní správy (4.2.2), realizační dokumentace stavby použitelná pro žádost ke stavebnímu povolení (4.2.3) a zajištění stavebního povolení, včetně zajištění stanovisek dotčených orgánů státní správy (4.2.4). Za každé z těchto dílčích plnění pak byla v článku 7. odstavci 7.1 sjednána samostatná cena za dílo, a to bez DPH (odstavec 7.1.5), která měla být vypočtena ve vystaveném daňovém dokladu. Samostatně pro každou dílčí část díla byl v bodě 6. odstavec 6.1 sjednán termín dokončení a předání díla. Byla-li proto v článku 10. odstavci 10.1 smluvní pokuta sjednána„ za prodlení se splněním díla ve smluveném rozsahu ve výši 0,1 % z ceny díla za každý den prodlení“, nemá odvolací soud, na rozdíl od soudu okresního, žádné pochybnosti o tom, že byla sjednána za prodlení se splněním každé jednotlivé dílčí části díla, a to počítaného od termínu dohodnutého pro její dokončení a předání, a pokud jde o její výši, vždy z ceny díla za tuto jednotlivou část, bez DPH, tedy tak, jak následně žalobkyně vyúčtovala tuto smluvní pokutu [právnická osoba] [anonymizováno] v zápočtu ze dne [datum], aniž by uvedená společnost v řízení vedeném u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. [spisová značka] neurčité sjednání smluvní pokuty či její nesprávný výpočet namítala. Ostatně ani žalovaný neměl o určitosti ujednání o smluvní pokutě ve smlouvě o dílo ze dne [datum] k datu sepisu zápočtu ze dne [datum] žádné pochybnosti, a to ač nebyl smluvní stranou a ač sám smlouvu nevyhotovil, v opačném případě by jistě žalobkyni na neurčité, tedy absolutně neplatné (ve smyslu ust. § 37 obč. zák.) ujednání upozornil, nic takového žalovaný v řízení netvrdil. Pokud pak jde o žalovaným uváděné rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2004 ve věci sp. zn. 32 Odo 1172/2003, toto dle názoru odvolacího soudu vycházelo z odlišné skutkové situace, kdy smlouva o dílčím plnění nedefinovala pojem ceny díla, v projednávané věci má naopak odvolací soud za to, že dílo bylo rozděleno do 4 částí se samostatně sjednanou cenou díla a samostatně sjednaným termínem jejich splnění, a proto nemohly vzniknout žádné pochybnosti, za jaké prodlení, zda s částí předmětu smlouvy o dílo či s celým předmětem, se smluvní pokuta účtuje a současně také z jaké částky.

25. Přestože žalobkyni na základě ujednání ve smlouvě o dílo ze dne [datum] mohly vůči zhotoviteli za prodlení se splněním díla nároky na smluvní pokuty vzniknout, nemohly být dne [datum] použity k zápočtu proti pohledávce [právnická osoba] [anonymizováno] identifikované v tomto dopise sepsaném žalovaným, neboť nebyly splatné, tedy způsobilé k zápočtu. Splatnost aktivně započítávané pohledávky je pak ve smyslu ust. § 359 obch. zák. základním předpokladem kompenzability pohledávky, neboť představuje podmínku uplatnitelnosti pohledávky u soudu, když nesplatné pohledávky se u soudu domáhat nelze (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 2. 2018, sp. zn. 32 Cdo 545/2017, či ze dne 13. 9. 2018, sp. zn. 33 Cdo 4967/2017).

26. Z ustálené judikatury současně plyne, že v jedné listině nelze vyzvat dlužníka k zaplacení pohledávky a zároveň platně započítat tuto pohledávku na pohledávku věřitele. Započtení může být provedeno platně až poté, kdy je započítávaná pohledávka splatná (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 23 Cdo 3028/2008). Podle ustanovení § 340 odst. 2 obch. zák. přitom platí, že není-li doba plnění ve smlouvě určena, je věřitel oprávněn požadovat plnění závazku ihned po uzavření smlouvy a dlužník je povinen závazek splnit bez zbytečného odkladu poté, kdy byl věřitelem o plnění požádán. Splatnost pohledávky, k jejímuž plnění je dlužník vyzván, tak nastává dnem následující po doručení této výzvy, a pokud je výzva součástí úkonu započtení, pak v okamžiku, kdy je úkon započtení věřitelem prováděn, aktivně započítávaná pohledávka, k jejímuž splnění je dlužník vyzýván, splatnou není, a tedy ani z hlediska započtení není pohledávkou kompenzabilní. Pokud jde o splatnost pohledávek ze smluvní pokuty, žalobkyně sama ve svém podání ze dne [datum] tvrdila, že o splatnosti nárokovaných smluvních pokut nebylo ve smlouvě o dílo ujednáno ničeho s tím, že k oběma smluvním pokutám žalobkyně vyzvala [právnická osoba] [anonymizováno] v rámci žalovaným sepsaného a odeslaného zápočtu ze dne [datum].

27. Nebyly-li tedy ke dni provedení zápočtu, tj. ke dni [datum], obě uplatněné pohledávky z titulu smluvní pokuty ve výši 34 100 Kč a 56 400 Kč splatné, nemohly být použity k zápočtu, který proto ani nemohl přivodit zánik závazku žalobkyně, proti němuž byly pohledávky ze smluvních pokut započítávány.

28. Totéž pak platí o k zápočtu použité pohledávce na náhradu škody ve výši 82 160 Kč, k jejíž úhradě byla [právnická osoba] [anonymizováno] vyzvána až v samotném zápočtu ze dne [datum]. Pokud pak jde o rozdíl mezi vytknutím (reklamací) vady díla, z níž tvrzená škoda žalobkyni měla vzniknout, vznikem nároku na náhradu škody i její splatností, pak odvolací soud pro zestručnění odkazuje na výklad provedený okresním soudem v bodě 32. odůvodnění napadeného rozhodnutí, který považuje za správný.

29. Odvolací soud tak uzavírá, že nebyly-li pohledávky z titulu smluvní pokuty i náhrady škody k datu provedení zápočtu splatné, pak ani pokud by se žalovaný nedopustil profesního pochybení sepisem neurčitého, tj. absolutně neplatného zápočtu, nemohl by tento zápočet přivodit zánik pohledávky [právnická osoba] [anonymizováno] na doplatek ceny díla, později uplatněný v řízení vedeném u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. [spisová značka] a vyloučit povinnost žalobkyně zaplatit jak tuto pohledávku, tak i její příslušenství ve formě úroku z prodlení a náhrady nákladů řízení. Žalobě žalobkyně na náhradu škody nelze vyhovět, neboť mezi škodou vzniklou na její straně a v řízení vytýkaným pochybením žalovaného ve formě sepisu neurčitého zápočtu není naplněna příčinná souvislost jakožto podmínka nároku žalobkyně na náhradu škody proti žalovanému jakožto jejímu zástupci způsobená při výkonu jeho podnikání, tj. při výkonu advokacie (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 10. 2014 ve věci sp. zn. 33 Cdo 1682/2013).

30. K poukazu žalobkyně na princip poctivosti zakotvený v ust. § 6 odst. 1 a 2 o. z. založeném na skutečnosti, že žalovaný se dopustil dalších profesních pochybení, mimo samotný sepis neurčitého zápočtu, která ve svém důsledku vedla ke vzniku škody na straně žalobkyně, když ještě předtím nevyvolal samostatnou výzvou k plnění splatnost započítávaných pohledávek, odvolací soud uvádí, že jak shora uvedeno, k tomuto nepřípustně novému tvrzení žalobkyně nemohl přihlížet. Současně pak dodává, že dle jeho názoru, zatím neřešeného judikaturou vyšších soudů, princip poctivosti plní funkci interpretační při výkonu právních jednání, doplňující, a to k doplnění obsahu právních vztahů o práva a povinnosti výslovně nesjednané, a korigující s cílem usměrnit chování stran tak, aby odpovídalo objektivnímu standardu poctivosti směrem k čestnosti, otevřenosti a imperativu zohlednění zájmů protistrany, a to jak při uzavírání smluv, tak i po celou dobu trvání právních vztahů, při plnění povinností i pro výkon či uplatňování práv. Současně však, stejně jako institut dobrých mravů či zásad poctivého obchodního styku, nemůže sám o sobě (mimo výslovnou úpravu obsaženou např. v ust. § 1729 o. z.) založit neexistující nárok, může však vést k odepření jeho výkonu, což však není projednávaný případ. Současně v řízení nebylo tvrzeno ani zjištěno, že by žalovaný při zastupování žalobkyně ve vztahu ke [právnická osoba] [anonymizováno] sledoval nepoctivý úmysl, s cílem poškodit žalobkyni, o čemž svědčí mimo jiné i to, jakým způsobem účtoval náklady řízení v této věci.

31. S ohledem na shora uvedené proto pokud okresní soud žalobu v jejím zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 187 400 Kč jako nedůvodnou zamítl, je jeho rozhodnutí správné a jako takové bylo odvolacím soudem v souladu s ust. § 219 o. s. ř. potvrzeno, a to včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení, vycházejícího s odkazem na ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. z plného procesního úspěchu žalovaného, který na náhradě nákladů řízení do té doby vzniklých účtoval pouze zaplacený soudní poplatek za v pořadí první odvolací řízení. Odvolací soud přitom v projednávané věci neshledal takové důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by ve smyslu ust. § 150 o. s. ř. procesně úspěšnému žalovanému ve vztahu k těmto nákladům řízení právo na jejich náhradu zcela či zčásti nepřiznal.

32. O náhradě nákladů odvolacího řízení pak bylo rozhodnuto dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. negativním výrokem, neboť procesně úspěšný žalovaný se práva na jejich náhradu výslovně vzdal.

Poučení