15 Co 79/2025 - 257

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Karly Nekolové a Mgr. Jana Rýznara ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] proti žalované: [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o zaplacení 512 363 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně, pobočky ve Valašském Meziříčí ze dne 18. 12. 2024, č. j. 110 C 4/2023-197, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I.: a) co do částky 512 363 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky za dobu od 16. 8. 2022 do zaplacení mění následovně: Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 512 363 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky za dobu od 16. 8. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. b) ve zbývajícím rozsahu, tj. co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 512 363 Kč za dobu od 7. 7. 2022 do 15. 8. 2022, potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na plnou náhradu nákladů řízení částku 159 804 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení částku 84 980 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 512 363 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky za dobu od 7. 7. 2022 do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 111 861 Kč (výrok II.).

2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, jímž se domáhala změny napadeného rozsudku tak, že žalobě bude v celém rozsahu vyhověno. Okresnímu soudu vytýkala jak nesprávně zjištěný stav, tak jeho právní hodnocení. Nesouhlasila se závěrem okresního soudu, že dílo sjednané mezi účastníky dosud nebylo předáno. Za překvapující pak označila závěr okresního soudu, že nebylo ani zahájeno předávací řízení, přičemž uvedenou otázku měla žalobkyně až do doručení rozsudku okresního soudu za nespornou, když se jí ani nedostalo poučení ze strany soudu o jejím důkazním břemeni. V tomto směru akcentovala zejména skutečnost, že byly opakovaně sepisovány předávací protokoly, ač dle okresního soudu ani nemělo být započato s předávacím řízením. Za nepochopitelný označila rovněž závěr okresního soudu, že předávací protokol ze dne 10. 6. 2022 prokazuje toliko provedení oprav reklamovaného díla, když pokud by dílo nebylo předáno, není důvod jej ani reklamovat. Zdůraznila, že žalobkyně řádně započala předávat dílo, žalovaná však vystavěla celou řadu obstrukcí ve formě účelových vad, které žalobkyně postupně odstraňovala, až je ve výsledku všechny odstranila. Předávací protokoly na sebe navazují a končí posledním, který sumarizuje opravy a předání díla bez vad a nedodělků. Za nesprávný označila také závěr okresního soudu, že stavbyvedoucí žalované nebyl oprávněn převzít dílo. Poukázala na to, že stejný stavbyvedoucí, [Anonymizováno], přebíral za žalovanou dílčí plnění, jak tvrdí žalovaná. Je proto nelogické tvrdit, že nebyl oprávněn k přebírání díla. Ostatně koho žalovaná k převzetí díla vyslala, je otázka na ni. Obranu žalované označila za účelovou v situaci, kdy je dílo hotovo, předáno a slouží konečnému zákazníkovi po dobu 2 let. Poukázala na znění ust. § 430 o. z. s tím, že jde o ustanovení kogentní, navazující na ust. § 15 obchodního zákoníku, k němuž se vztahuje označená judikatura Nejvyššího soudu týkající se oprávnění stavbyvedoucího převzít dílo. Zdůraznila, že stavbyvedoucí [Anonymizováno] byl v předmětné době zaměstnancem žalované a se žalobkyní jednal po celou dobu realizace díla. Činnost, ke které byl pověřen jako stavební dohled, je zcela bezesporu činností při provozu podniku. Dle názoru žalobkyně jsou tak bez jakýchkoliv pochybností splněny obě podmínky nutné ke vzniku zákonného zastoupení, neboť se jedná o osobu, která je pověřena určitou činností, a jedná se o činnost při provozu podniku. Převzetí díla stavbyvedoucím je současně i obchodní zvyklostí a žalobkyně nevidí důvod, proč by tomu v tomto konkrétním případě mělo být jinak. Dle žalobkyně rovněž okresní soud neřešil kolizi s ust. § 1962 až 1965 o. z., neřešil rozpor s § 549 odst. 2 o. z., tedy kdo mařil předání díla, a neřešil ani zneužití práva a v zásadě poskytl právní ochranu zcela nemravnému jednání.

3. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako správného s tím, že závěry okresního soudu jsou zcela souladné s judikaturou Nejvyššího soudu, kterou ve svém vyjádření označila. Za správné považuje zejména závěry soudu I. stupně uvedené v bodě 22 odůvodnění rozsudku o tom, že žalobkyně nepostupovala podle uzavřené smlouvy o dílo, nedošlo tak k řádnému předání a převzetí díla v souladu s uzavřenou smlouvou, žalobkyni tak dosud ani nevzniklo právo na úhradu ceny díla a jí uplatněný nárok je předčasný, tudíž nedůvodný.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu, a to včetně řízení jeho vydání předcházejícího, ve smyslu ust. § 212a odst. 1, 2, 4 a 5 o. s. ř. a žádné vady řízení uvedené v § 229 odst. 1 a 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř. neshledal. Po takto provedeném přezkumu pak dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je převážně důvodné.

5. Z obsahu spisu se podává, že v řízení zahájeném dne 6. 4. 2023 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 512 363 Kč s příslušenstvím. Skutkově tvrdila, že na základě smlouvy o dílo uzavřené dne 5. 5. 2021, která nebyla následně měněna, žalobkyně pro žalovanou zhotovila objednané dílo, které dodala, zabudovala do nemovitosti v katastrálním území a obci [adresa] a v návaznosti na to vystavila dne 15. 6. 2022 konečnou fakturu na částku 512 363 Kč splatnou dne 6. 7. 2022. Částka za dílo však dosud uhrazena nebyla. Vystavená faktura byla vrácena dne 30. 6. 2022 žalovanou s přípisem, že dílo dosud nebylo předáno v souladu s ustanoveními smlouvy o dílo. Mezi účastníky je tedy sporné, zda došlo či nedošlo k předání díla. Žalobkyně tvrdila, že dílo bylo předáno, a to konečným písemným předávacím protokolem ze dne 10. 6. 2022, který za žalovanou podepsal její stavbyvedoucí [Anonymizováno]. Skutečnost, že dílo bylo již předáno, potvrzuje i samotný postup žalované, která dne 16. 6. 2022 předané dílo reklamovala. Tuto reklamaci dle protokolu ze dne 18. 7. 2022 opět řešil stavbyvedoucí žalované [Anonymizováno]. Předání díla navazovalo na vyřešení předcházejících vytýkaných vad před předáním díla, a to protokoly ze dne 18. 2. 2022 až 2. 6. 2022, kdy žalovanou v této souvislosti zastupoval další zaměstnanec, stavbyvedoucí [Anonymizováno]. Je tedy zřejmé, že zaměstnanci žalované [Anonymizováno] a [Anonymizováno] jednali za objednatele podle jeho pokynů, a to odkazem na ust. § 430 o. z. Hotové dílo bylo následně předáno konečnému investorovi, který v současné době celý dům i včetně díla vyhotoveného žalobkyní užívá. Žalovaná přesto neuhradila dlužnou částku žalobkyni ani základě předžalobní upomínky ze dne 25. 10. 2022. Postoj žalované označila za nemravný, když dílo bylo předáno řádně a včas a celé dílo již bylo předáno konečnému zákazníkovi, který za dílo zaplatil žalované sjednanou cenu, a nadto i v rozporu s ust. § 1962 a 1963 o. z.

6. Žalovaná s žalobou nesouhlasila s odůvodněním, že dílo dosud nebylo řádně a v souladu s uzavřenou smlouvou předáno. Proto žalované nevznikl ani právní důvod k úhradě ceny za provedené dílo, když závazek žalobkyně dosud není splněn. Podle smlouvy o dílo byl zhotovitel svůj závazek povinen provést a předat do 31. 10. 2021, což řádně a včas nesplnil, resp. dílo řádně nepředal ani do dne rozhodnutí soudu ve věci. Dne 8. 7. 2022 oznámil za žalobkyni [jméno FO], že dílo je od 10. 6. 2022 dokončeno a připraveno k odevzdání. Současně požádal objednatele, aby se v pátek 15. 7. 2022 dostavil k odevzdání díla. Dne 15. 7. 2022 se dostavili zástupci objednatele, tedy žalované, bylo zahájeno přejímací řízení. Dne 19. 7. 2022 sdělil pracovník žalobkyně žalované, že dne 18. 7. 2022 byla odstraněna reklamovaná závada, kterou předtím reklamoval za objednatele stavbyvedoucí [Anonymizováno]. Dne 22. 7. 2022 zaslal jednatel žalované [jméno FO] za žalobkyni k odsouhlasení návrh předávacího protokolu, kterým mělo být osvědčeno závěrečné předání a převzetí díla. K podpisu protokolu však již nedošlo, a to z důvodu na straně žalobkyně. Za této situace byla vystavená faktura žalobkyni vrácena, částka neuhrazena. Pokud žalobkyně odkazuje na řadu vystavených protokolů o předání a převzetí díla, z nich je zřejmé, že za žalovanou jednal její stavbyvedoucí [Anonymizováno] či [Anonymizováno], tito toliko reklamovali vady nedokončeného a nepřevzatého díla a poukazovali na vady a nedodělky zjištěné v průběhu plnění závazku k provádění díla. V průběhu řízení pak žalovaná dne 18. 1. 2024 uplatnila vůči žalobkyni námitkou započtení smluvní pokutu dle smlouvy o dílo, a to ve výši 514 236 Kč pro prodlení s předáním díla za dobu od 1. 11. 2021 do 9. 6. 2022, tj. za 220 dnů, a to odkazem na čl. VII. odst. 7 smlouvy o dílo vyčíslením ze dne 31. 3. 2023 podepsaným jednatelem [tituly před jménem] [jméno FO] a doručeným žalobkyni dne 27. 4. 2023. K tomu doložila oznámení o jednostranném započtení pohledávek ze dne 17. 1. 2024, které bylo adresováno žalobkyni, a navrhla zamítnutí žaloby i z důvodu uplatněné námitky započtení ve vztahu ke smluvní pokutě.

7. Okresní soud provedl dokazování listinami předloženými účastníky, odkázal na znění ust. § 2586 odst. 1, § 2604 a § 2610 odst. 1 o. z. a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně není důvodný, neboť dílo sjednané mezi stranami nebylo dosud předáno v souladu s uzavřenou smlouvou. V záhlaví smlouvy bylo výslovně mezi stranami ujednáno, že osobou oprávněnou k převzetí díla za žalovanou je jeden z jejich jednatelů, tedy [tituly před jménem] [jméno FO] nebo [tituly před jménem][Anonymizováno][jméno FO]. V bodě VI. smlouvy byl dále podrobným způsobem rozepsán způsob předání díla a dohodnuto, že závazky zhotovitele jsou splněny až úplným dokončením díla a převzetím díla ze strany objednatele. Zhotovitel byl přitom povinen písemně oznámit objednateli nejpozději 5 pracovních dnů předem, kdy bude dílo dokončeno a připraveno k odevzdání. Podle okresního soudu tuto povinnost žalobkyně dosud nesplnila. Pokud by za písemnou výzvu měl tento soud považovat email ze dne 8. 7. 2022, je nutno uvést, že tento následoval až po vystavení tvrzené konečné faktury žalobkyní a jejího vrácení žalovanou. Přejímací řízení tak nebylo řádně a v souladu s uzavřenou smlouvou zahájeno a nebylo v něm ani následně řádně pokračováno. Současně bylo dle okresního soudu vyvráceno, že k předání díla došlo dne 10. 6. 2022, kdy byla podepsána listina označená jako předávací protokol. Tato však toliko prokazuje, že došlo k provedení oprav reklamovaných vad díla, jejichž výčet je napsán na listině hůlkovým písmem. V listině je dále předtištěna věta, že „Objednatel potvrzuje svým podpisem, že výrobky byly předány bez zjevných závad včetně příslušenství“ bez konkretizace, zda je tím míněno předání uvedených reklamovaných výrobků či, jak tvrdí žalobkyně, celého díla. Tato skutečnost z listiny výslovně nevyplývá. Především je pak za objednatele listina podepsaná stavbyvedoucím [Anonymizováno], který nebyl dle výslovného ujednání ve smlouvě osobou oprávněnou k převzetí díla. Tvrzení žalobkyně, že stavbyvedoucí je zaměstnancem žalované a byl s odkazem na ust. § 430 o. z. oprávněn za žalovanou jednat a dílo převzít, dle okresního soudu neobstojí jednak proto, že strany výslovně označily osoby oprávněné k převzetí díla a žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by podepsaný byl k předání díla zmocněn např. plnou mocí jedním z jednatelů, tedy osob výslovně oprávněných k převzetí díla. Ustanovení § 430 o. z. přitom obecně řeší otázku, kdo za právnické osoby jedná, přičemž primárně platí, že za společnost jedná jednatel, v daném případě jsou oba jednatelé právě jako osoby pověřené k převzetí díla ve smlouvě výslovně uvedeni. Okresní soud přitom odkázal na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu, z níž vyplývá, že není-li dílo v souladu se smlouvou o dílo řádně předáno, není provedeno, a tudíž nevznikne ani nárok na úhradu ceny, přičemž provedení díla je předpokladem pro vznik práva zhotovitele na zaplacení jeho ceny. V projednávané věci byl mezi stranami zcela jasně dohodnut způsob předání a převzetí díla s podmínkou sepisu předávacího protokolu a osob k tomu výslovně zmocněných. Případné faktické dokončení díla či jeho předání konečnému zákazníkovi na této skutečnosti nic nemění. Faktura na doplatek ceny díla ve výši 512 363 Kč byla vystavena s odkazem na tvrzené předání díla ze dne 10. 6. 2022, ačkoliv v té době ani prokazatelně žalobkyně žalovanou nevyzvala k převzetí díla v souladu s bodem 3 čl. VI. smlouvy o dílo, které tak dosud předáno nebylo. Pokud jde o žalobkyní tvrzené porušení ust. § 1962, resp. § 1963 o. z., toto okresní soud označil zcela irelevantní, když dosud nevznikla povinnost žalované uhradit cenu dle vystavené faktury. Žalobou tak byl uplatněn nárok předčasně, a tudíž nedůvodně, a proto okresní soud žalobu v celém rozsahu zamítl. S ohledem na důvody zamítnutí žaloby se pak dále ani blíže nezabýval kompenzační námitkou uplatněnou žalovanou v průběhu řízení vůči nároku žalobkyně a o náhradě nákladů řízení rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že procesně úspěšné žalované byla přiznána jejich náhrada, kterou vyčíslil na částku 111 861 Kč.

8. Odvolací soud v souladu s ust. § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování smlouvou o dílo ze dne 5. 5. 2021, předávacími protokoly ze dne 10. 6. 2022, ze dne 16. 6. 2022, emailovou komunikací stran ze dne 8. 7. 2022, 19. 7. 2022 a 22. 7. 2022, dopisem žalované ze dne 30. 6. 2022, vyúčtováním smluvní pokuty ze dne 31. 3. 2023 včetně dokladu o jejím doručení žalobkyni, oznámením o jednostranném započtení pohledávek ze dne 17. 1. 2024, včetně dokladu o jeho odeslání do datové schránky žalobkyně téhož dne.

9. Dále odvolací soud dle ust. § 213 odst. 4 o. s. ř. provedl důkaz spisem Okresního soudu ve Vsetíně sp. zn. 120 C 6/2023, který byl k důkazu navržen již před okresním soudem. Mimo to odvolací soud doplnil dokazování o důkazy navržené žalobkyní až v odvolacím řízení, které však považoval za přípustné ve smyslu ust. § 205a písm. d) o. s. ř., když okresní soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala zahájení předávacího řízení v souladu se smlouvou, aniž by ji však poučil ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o jejím břemeni důkazním, a zjevně na tomto závěru vystavěl i svůj závěr, byť v rozsudku výslovně neuvedený, že k převzetí díla nedošlo fikcí uvedenou v článku VI. odst. 3 smlouvy o dílo. Stejně tak považoval za přípustné i důkazy navržené protistranou k této otázce se vážící. Konkrétně byly k důkazu provedeny emaily žalobkyně ze dne 8. 2. 2022 a 9. 2. 2022 a ze dne 10. 3. 2022, stavební deník č. [Anonymizováno], předávací protokol ze dne 28. 6. 2022, zejména pak jeho příloha č. 1 a předávací protokol ze dne 21. 6. 2022. Z uvedených důkazů pak odvolací soud učinil zjištění, která budou uvedena níže v rámci právního posouzení věci.

10. Předmětem řízení byl doplatek ceny díla ve výši 512 363 Kč, na který měl žalobkyni dle článku III. bodu 2 smlouvy o dílo vzniknout nárok po splnění dvou podmínek, a to po provedení montáže a po předání díla. Způsob předání díla si pak smluvní strany podrobným způsobem sjednaly v článku VI. nadepsaném jako „Předání díla“, který odvolací soud podrobil výkladu v souladu s ust. § 555 a násl. o. z. tak, že dohodnut byl počátek předávacího řízení (článek VI. bod 2 smlouvy), v rámci kterého byla žalobkyně jakožto zhotovitel povinna písemně oznámit žalované jako objednateli nejpozději 5 pracovních dnů předem, kdy bude dílo dokončeno a připraveno k odevzdání. Takto zahájené řízení pak mělo být skončeno podpisem předávacího protokolu jako hmotněprávní podmínky vzniku nárok na doplatek ceny díla, jak shora uvedeno (článek VI. bod 4 smlouvy), případně mohlo dojít k předání díla na základě fikce sjednané účastníky v článku VI. bod 3 smlouvy o dílo tak, že „v zahájeném přejímacím řízení je objednatel povinen pokračovat a bez zbytečného odkladu je dokončit, přičemž nesplní-li bez náležitého důvodu tuto povinnost, má se za to, že zhotovitel splnil svůj závazek provést dílo a nejdříve 10. den po výzvě je zhotovitel oprávněn vystavit konečnou fakturu se splatností 15 dnů ode dne vystavení, přičemž se má dílo za předané.“ Pokud tedy zhotovitel řádně zahájil předávací řízení výzvou uvedenou v článku VI. bodě 2 smlouvy o dílo, pak povinností žalované jako objednatele bylo v tomto přejímacím řízení řádně pokračovat, a pokud nedošlo z důvodu na její straně do 15 dnů k dokončení předávacího řízení a k převzetí díla, měla nastoupit fikce předání díla se vznikem oprávnění zhotovitele vystavit fakturu na doplatek ceny díla se splatností 15 dnů.

11. K tomu pak odvolací soud dodává, že jak plyne z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (srov. rozsudek ze dne 29. 4. 2021, sp. zn. 32 Cdo 3505/2020), sjednají-li smluvní strany způsob a postup při předání díla, má to ten důsledek, že k provedení předmětného díla, na nějž je vázán vznik nároku na zaplacení ceny díla, může dojít pouze způsobem a postupem dohodnutým účastníky ve smlouvě.

12. Pokud jde o předání díla předávacím protokolem, za který žalobkyně označila předávací protokol podepsaný stavbyvedoucím žalované [Anonymizováno] dne 10. 6. 2022, odvolací soud souhlasí se závěrem okresního soudu o tom, že podpisem tohoto protokolu k převzetí díla za žalovanou nedošlo, neboť jednáním svého zaměstnance na pozici stavbyvedoucího při převzetí díla od žalobkyně žalovaná vázána není.

13. Jak dále vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, oprávnění stavbyvedoucího k případnému převzetí díla je dáno především obvyklými smluvními ujednáními, v nichž jsou uváděny osoby oprávněné jednat ve věcech smluvních a technických, k nimž stavbyvedoucí nepatří (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 23 Cdo 4931/2010), a přestože při činnosti stavbyvedoucího obvykle dochází např. k uzavírání smluv potřebných k realizaci díla, jimiž jsou zajišťovány práce potřebné k realizaci díla zhotovitelem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2004, sp. zn. 32 Odo 274/2004 či ze dne 26. 1. 2006, sp. zn. 32 Odo 1419/2005), při posuzování oprávnění stavbyvedoucího k podpisu protokolu o předání a převzetí díla je třeba – ve světle konkrétních skutkových okolností – přihlížet jak k uzavření smlouvy, tak ke všem relevantním ustanovením právní úpravy, z nichž by takové eventuální oprávnění mohlo vyplývat. Oprávnění stavbyvedoucího k podpisu protokolu o převzetí díla tudíž není automatické (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 23 Odo 1777/2006, či ze dne 29. 4. 2021, sp. zn. 32 Cdo 3505/2020).

14. Podle ust. § 430 odst. 1 o. z., na který žalobkyně opakovaně v řízení poukazovala, platí, že pověří-li podnikatel někoho při provozu obchodního závodu určitou činností, zastupuje tato osoba podnikatele ve všech jednáních, k nimž při té činnosti obvykle dochází. Současně se však uplatní také ust. § 431 o. z., podle kterého překročí-li zástupce podnikatele zástupčí oprávnění, podnikatele právní jednání zavazuje; to neplatí, věděla-li třetí osoba o překročení nebo musela-li o něm vědět vzhledem k okolnostem případu.

15. Ač byl stavbyvedoucí [Anonymizováno] nesporně zaměstnancem žalované, a přestože s činností stavbyvedoucího je spojeno i převzetí díla, v projednávané věci si účastníci ve smlouvě o dílo výslovně sjednali, že za žalovanou jakožto objednatele jsou osobami oprávněnými k převzetí díla její jednatelé [tituly před jménem] [jméno FO] nebo [tituly před jménem] [jméno FO]. V takovém případě, i pokud by stavbyvedoucí [Anonymizováno] překročil své zástupčí oprávnění a dílo by za žalovanou převzal, žalovanou by jeho jednání nezavazovalo, neboť žalobkyně jako smluvní strana smlouvy o dílo při znalosti jejího obsahu o tomto překročení věděla či vědět musela. Nadto žalovaná, za kterou mělo být takto jednáno, ve smyslu ust. § 440 odst. 1 občanského zákoníku ani toto jednání, které dle žalobkyně mělo směřovat k převzetí díla, dodatečně neschválila, pokud bez zbytečného odkladu po doručení faktury žalobkyně na doplatek ceny díla v žalované výši ze dne 15. 6. 2022 a odkazující na zdanitelná plnění ze dne 10. 6. 2022 tuto žalobkyni vrátila se sdělením, že dílo dosud nebylo předáno v souladu se smlouvou o dílo, jak plyne z obsahu dopisu žalované ze dne 30. 6. 2022.

16. Není zde přitom možno ani poukázat na předchozí praxi stran, v rámci které za žalovanou podepsali v období od února do června 2022 její stavbyvedoucí (kromě [Anonymizováno] dále [Anonymizováno]) další v řízení předložené předávací protokoly, nejednalo-li se však o konečný předávací protokol, který měl být dle dohody stran toliko jediný, jak se účastníci vyjádřili v odvolacím řízení. Tak, jak sama žalobkyně v žalobě tvrdila, tyto dříve sepsané předávací protokoly (před datem 10. 6. 2022) se netýkaly předání díla jako celku, ale toliko řešení vytýkaných vad díla před jeho předáním. K tomu pak odvolací soud dodává, že samotná forma i obsah protokolu o předání díla ze dne 10. 6. 2022 navazuje na předcházející protokoly týkající se odstraňování vad zjištěných v průběhu provádění díla, což rovněž nepřímo podporuje závěr, že protokol ze dne 10. 6. 2022 byl jen dalším v řadě protokolů o průběžném odstraňování vad nedokončeného díla, aniž by se jím mělo přejímat dílo jako celek. Odvolací soud pak souhlasí i se závěrem okresního soudu, že oprávnění stavbyvedoucího [Anonymizováno] k převzetí díla za žalovanou založené jinak než jeho pracovní pozicí (např. plnou mocí udělenou jednatelem či jednateli žalované) žalobkyně v řízení ani netvrdila.

17. K odvolacím námitkám žalobkyně pak odvolací soud pro úplnost uvádí, že byl-li sjednán mezi smluvními stranami postup při převzetí díla a jeho výsledek jako hmotněprávní podmínka vzniku nároku na cenu díla, nemohlo k převzetí díla a tím i ke vzniku povinnosti objednatele uhradit doplatek ceny díla dojít na základě jiné skutečnosti, jako je například předání díla mezi žalovanou a jejím investorem či samotné užívání dokončeného díla jako celku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2016, sp. zn. 32 Cdo 2446/2015).

18. Přesto má však odvolací soud, na rozdíl od soudu okresního, za to, že žalobkyni nárok na doplatek ceny díla dle článku III. odst. 2 smlouvy o dílo vznikl, neboť žalobkyně provedla montáž předmětu díla a došlo i k jeho předání.

19. Jak vyplývá z článku VI. smlouvy o dílo a jak shora uvedeno, k předání díla mohlo dojít nejen po provedení přejímacího řízení podpisem předávacího protokolu, ale rovněž fikcí ujednanou v článku VI. bodu 2 a 3 smlouvy o dílo.

20. Ze žalobkyní v odvolacím řízení předložené přílohy předávacího protokolu ze dne 28. 6. 2022 dokladujícího předání díla mezi žalovanou jakožto zhotovitelem a koncovým investorem odvolací soud zjistil, že montáž díla dle smlouvy o dílo nebyla k datu 10. 5. 2022 kompletní a dílo bylo stále nezpůsobilé užívání. Závady na portálech č. [Anonymizováno] byly odstraněny až ke dni 6. 6. 2022. Další montáž a oprava pak byla provedena ke dni 10. 6. 2022, jak plyne z protokolu ze dne 10. 6. 2022, a to bez ohledu na skutečnost, že tento předávací protokol odvolací soud nepovažuje za protokol o předání díla jako celku. Z následujících předložených předávacích protokolů dále plyne, že na díle se pracovalo ještě ve dnech 16. 6. 2022 a 21. 6. 2022. Montáž byla ze strany žalobkyně ukončena k datu 18. 7. 2022, kdy byly odstraněny poslední závady na díle, o čemž žalobkyně žalovanou informovala emailem ze dne 19. 7. 2022, což žalovaná sama uznala, jak vyplývá z obsahu emailu jednatele žalované [tituly před jménem] [jméno FO] zaslaného [jméno FO] za žalobkyni s tím, že je možno podepsat protokol o předání díla. Ode dne 19. 7. 2022 tak dle názoru odvolacího soudu počala žalované jako objednateli běžet 10denní lhůta, ve které mělo být přejímací řízení dokončeno, když v tomto období dílo nevykazovalo žádné vady a bylo řádně dokončeno. V této lhůtě však žalovaná přejímající řízení nedokončila, pokud sice zaslala žalobkyni návrh předávacího protokolu a vyzvala ji k jeho podpisu, sama však tento předávací protokol, příp. jeho návrh, nepodepsala. Až pokud by žalovaná zaslala žalobkyni podepsaný předávací protokol, který by toliko nepodepsala žalobkyně, bylo by možno zmaření předání díla podpisem předávacího protokolu připisovat žalobkyni. Toto však nelze za situace, kdy žalovaná jako objednatel žalobkyni vyzvala k předání díla (emailem ze dne 19. 7. 2022), avšak sama předávací protokol, který vyhotovila a žalobkyni zaslala, nepodepsala. Uplynutím uvedené 10denní lhůty běžící od e-mailu žalované ze dne 19. 7. 2022 tedy nastoupila fikce předání díla a současně k tomuto datu vzniklo žalobkyni oprávnění vystavit fakturu na doplatek ceny díla se speciálně sjednanou splatností pro tento případ (odlišně od ujednání v bodě III. odst. 2 smlouvy o dílo v délce 21 dnů), a to v trvání 15 dnů, a rovněž povinnost žalované jako objednatelky doplatek ceny díla uhradit.

21. K tomu pak odvolací soud uvádí, že v podmínkách současné právní úpravy provedené zák. č. 89/2012 Sb. judikatura Nejvyššího soudu připouští sjednání fikce předání díla (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2022, sp. zn. 23 Cdo 1001/2021, či usnesení téhož soudu ze dne 20. 6. 2023, sp. zn. 23 Cdo 1267/2023).

22. Dále pak odvolací soud k tvrzením žalobkyně přípustně předneseným v odvolacím řízení o tom, že předávací řízení mělo započít na základě výzvy žalobkyně již v únoru 2022, uvádí, že jak plyne z emailů předložených samou žalobkyní (dne 8. 2. 2022, 9. 2. 2022 a 10. 3. 2022), v uvedeném období zdaleka nebyla dokončena montáž díla, žalobkyně v korespondenci žalovanou informuje o harmonogramu průběhu dalších montáží. Dále pak se v období až do července 2022 pokračovalo v odstraňování zjištěných závad na rozpracovaném díle a v montáži jednotlivých komponent jako např. smalt pásků, jak shora uvedeno. Stejně tak dle názoru odvolacího soudu fikce sjednaná v článku VI. odst. 3 smlouvy o dílo nemohla započít běžet ani ode dne 10. 6. 2022, když k tomuto dni žalobkyně vůči žalované žádnou výzvu k zahájení přejímacího řízení neučinila. Pokud by snad měla tuto výzvu učinit ve vztahu ke stavbyvedoucímu žalované [Anonymizováno], pak je nutno přijmout závěr o neúčinnosti tohoto jednání vůči žalované, neboť nebyl-li stavbyvedoucí žalované osobou oprávněnou za žalovanou dílo převzít, nemohl být ani adresátem výzvy k předání díla určené žalované, která by měla za následek počátek běhu lhůty k převzetí díla a její skončení ve formě nástupu fikce předání díla.

23. Pro úplnost pak odvolací soud uvádí, že v rámci předvídatelnosti svého rozhodnutí zpřístupnil účastníkům úvahy o možnosti závěru o předání díla fikcí a k tomu jim umožnil doplnit skutková tvrzení i právně argumentovat. Žalobkyně k tomu uvedla, že ač primárně setrvává na svém tvrzení o tom, že k předání díla došlo podpisem předávacího protokolu ze dne 10. 6. 2022, alternativně tvrdí, že pokud by se tak nestalo, smlouva připouští v článku VI. odst. 3 předání díla fikcí, a pokud by předávací řízení započalo dne 10. 6. 2022, fikce předání díla by nastoupila ke dni 21. 6. 2022. Žalovaná se k otázce předání díla fikcí nemínila vyjádřit po skutkové ani právní stránce.

24. Odvolací soud tak dospěl k závěru, že fikce předání díla nastoupila desátým dnem po výzvě k převzetí bezvadného díla ze dne 19. 7. 2022, tj. dne 29. 7. 2022, k tomuto dni pak vzniklo žalobkyni právo vyfakturovat žalované doplatek ceny díla v žalované částce se splatností ve lhůtě 15 dnů, která podle pravidel počítání času zakotvených v ust. § 607 o. z. uplynula v pondělí 15. 8. 2022. Pokud k tomuto dni žalovaná sjednanou cenu díla (její doplatek) žalobkyni neuhradila, dostala se dnem následujícím, tj. dnem 16. 8. 2022, s úhradou ceny díla do prodlení a vznikla jí současně dále povinnost zaplatit žalobkyni dle ust. § 1970 o. z. úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a platné k 1. 7. 2022, tj. ve výši 15 % ročně, a to až do zaplacení.

25. Proti nároku žalobkyně na doplatek ceny díla vznesla žalovaná v průběhu řízení námitku započtení jejího nároku na smluvní pokutu za pozdní provedení díla sjednanou v článku VII. odst. 1 smlouvy, ve výši 10 000 Kč za každý den prodlení s dokončením díla až do splnění nebo zániku této povinnosti, přičemž dle článku VII. odst. 7 smlouvy o dílo maximální výše smluvních pokut, úroku z prodlení a náhrad škod byla limitována 10 % z ceny díla bez DPH, tj. částkou 514 236 Kč. Žalovaná uplatnila nárok na smluvní pokutu vyúčtováním ze dne 31. 3. 2023, a to v částce rovnající se limitaci dle článku VII. odst. 7 smlouvy, tj. v částce 514 236 Kč, za prodlení s dokončením díla za dobu od 1. 11. 2021 do 9. 6. 2022, tj. za 220 dnů. Vyúčtování smluvní pokuty se dostalo do sféry dispozice žalobkyně dne 27. 4. 2023, jak plyne z dokladů založených ve spise na č. l. 167 a 168. Samotný jednostranný zápočet nároku žalované na úhradu smluvní pokuty vůči nároku žalobkyně na doplatek smlouvy o dílo pak žalovaná provedla v podání ze dne 17. 1. 2024, a to tak, že v důsledku provedeného zápočtu částečně zaniká pohledávka žalované vůči žalobkyni z titulu smluvní pokuty vyúčtované podáním ze dne 31. 3. 2023 v celkové výši 514 236 Kč, zcela zaniká pohledávka žalobkyně vůči žalované ve výši 512 363 Kč představující nárok na zaplacení části ceny díla dle předmětné smlouvy o dílo a nadále zůstává neuhrazena část pohledávky žalované vůči žalobkyni co do částky 1 873 Kč z titulu smluvní pokuty. Oznámení o jednostranném zápočtu bylo dne 17. 1. 2024 zasláno do datové schránky žalobkyně.

26. Předpokladem zániku vzájemných pohledávek v důsledku zápočtu provedeného dle ust. § 1982 a násl. o. z. je vedle existence započítávaných pohledávek, jejich vzájemnosti a způsobilosti k započtení dále z hlediska jeho určitosti perfektní právní jednání ve smyslu ust. § 553 odst. 1 o. z. Z důvodu procesní ekonomie proto odvolací soud dříve, než se počal zabývat sporným nárokem žalované na účtovanou a započítávanou smluvní pokutu, posuzoval, zda započtení žalované ze dne 17. 1. 2024 bylo úkonem způsobilým přivodit zánik započítávaných vzájemných pohledávek účastníků, příp. jejich části, a dospěl k negativnímu závěru.

27. Smluvní pokuta je jedním z utvrzovacích institutů civilního práva, postavená na konsensuálním (smluvním) základě. Plní utvrzovací, sankční a kompenzační funkci. Její právní úprava je obsažená v ust. § 2048 až 2051 o. z., jejichž aplikace nebyla mezi účastníka posuzované smlouvy o dílo vyloučena. Smluvní pokuta může být účastníky sjednaná formou jednorázové částky či jinak, např. sjednáním pevné či procentní sazby z dlužné platby jí zajišťující za určitý dohodnutý časový úsek prodlení, pokud má zajišťovat platební povinnosti.

28. Je-li smluvní pokuta sjednána za každý den prodlení, tedy tak jako v případě posuzované smlouvy, pak nárok na ni vzniká za každý den prodlení samostatně. Smluvní pokuta účtovaná za 220 dnů prodlení proto není jediným nárokem, ale pohledávkou skládající se z dvěstědvaceti denních smluvních pokut, které mohou mít odlišnou a na sobě zcela nezávislou splatnost, což je významné i např. z hlediska běhu promlčecí doby u každé z nich, aniž by na tomto závěru cokoliv měnila skutečnost, že si účastníci sjednali limitaci výše smluvních pokut v článku VII. bod 7 smlouvy o dílo částkou 514 236 Kč.

29. Otázkou určitosti požadavku na zaplacení smluvní pokuty, která byla sjednána jako denní smluvní pokuta a jejíž výše se odvíjí od nabíhajících dnů prodlení, se Nejvyšší soud zabýval ve svém usnesení ze dne 1. 2. 2012 ve věci sp. zn. 22 Cdo 4272/2009, v němž dospěl k závěru, že požadavek na zaplacení smluvní pokuty, pokud jde o jeho individualizaci, je dán nejen skutkovými tvrzeními o existenci smlouvy o porušení povinnosti zajištěné smluvní pokutou, ale též uvedením doby, za kterou je denní smluvní pokuta požadována. Pokud tedy žalovaná uplatnila v zápočtu smluvní pokutu za 220 dnů prodlení s předáním díla v celkové výši 514 236 Kč, byl k zápočtu použit souhrn celkem 220 pohledávek žalované na sjednanou denní smluvní pokutu.

30. V tomto bodě odvolací soud odkazuje na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu vztahující se k určitosti zápočtu aktivně započítávaných pohledávek, podle které u aktivně započítávaných pohledávek (těch, které započítávající strana použije k započtení), jejichž součet převyšuje pasivně započítávanou pohledávku (tu, proti které je započtení uplatněno), je tento požadavek splněn, jestliže kompenzační projev obsahuje prohlášení, v němž je určitě a srozumitelně určeno, které započítávané pohledávky, příp. která jejich část se uplatňuje k započtení (a tedy započtením zanikne). V opačném případě jde o právní jednání neurčité, a tedy zdánlivé ve smyslu ust. § 553 odst. 1 o. z., k němuž se ve smyslu ust. § 554 o. z. nepřihlíží. Započtení pohledávek nelze považovat za jiný způsob či formu splnění dluhu, nýbrž za způsob zániku nesplněného závazku, při němž dvojí plnění odpadá, a proto právní úpravu splnění dluhu nelze ani analogicky použít na započtení pohledávek (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2020, sp. zn. 32 Cdo 565/2019).

31. K tomu, aby jednostranný zápočet pohledávek, který žalovaná dopisem ze dne 17. 1. 2024 vůči žalobkyni učinila, dostál požadavku určitosti co do svého předmětu, muselo by být určeno, za které dny z celkové doby prodlení žalobkyně se splněním povinnosti předat dokončené dílo žalovaná smluvní pokutu započítává, resp. pokud nárok na smluvní pokutu neměl zaniknout co do částky 1 873 Kč v důsledku provedeného zápočtu, muselo by být zjevné, za který konkrétní den nárok na smluvní pokutu za vyúčtované období nadále trvá.

32. Vymezení, za které konkrétní dny má smluvní pokuta v důsledku provedeného zápočtu proti pohledávce žalobkyně zaniknout, resp. i po provedeném zápočtu trvat, však zápočet žalované ze dne 17. 1. 2024 neobsahuje. Za dané situace je proto nutno posuzovaný zápočet žalované posoudit jako zcela neurčitý, tudíž zdánlivé právní jednání ve smyslu ust. § 553 odst. 1 a § 554 o. z., ke kterému se nepřihlíží. Toto zdánlivé právní jednání žalované tak nemohlo vyvolat jí zamýšlený následek v podobě zániku pohledávky žalobkyně na doplatek ceny díla uplatněné žalobou.

33. Současně neurčitost zápočtu žalované nebylo možno odstranit výkladem podle pravidel zakotvených v ust. § 555 a násl. o. z., neboť jestliže je obsah právního úkonu zaznamenán písemně, určitost projevu vůle je dána obsahem listiny, na níž je zaznamenán. Uplatní se rovněž další judikatorní závěr, že výkladem nelze doplňovat již jednou učiněný projev vůle ani tento měnit či dokonce nahrazovat, a protože posouzení otázky určitosti právního úkonu je otázkou právní, k jejímuž posouzení nebylo zapotřebí doplňovat skutková tvrzení stran, nebyl odvolací soud ani povinen upozornit účastníky řízení, že považuje předmětný zápočet za neurčitý (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2012 ve věci sp. zn. 23 Cdo 3815/2010). Stejně tak v řízení nebylo tvrzeno ani nevyšlo najevo, že by zjištěná neurčitost zápočtu byla dodatečně mezi stranami vyjasněna (§ 553 odst. 2 o. z.)

34. Za dané situace nárok žalobkyně uplatněný v tomto řízení na zaplacení doplatku ceny díla nadále trvá, neboť nezanikl v důsledku zápočtu nároku žalované na úhrady smluvní pokuty ze dne 17. 1. 2024, aniž by bylo nutno zabývat se samotným nárokem žalované na úhradu smluvní pokuty, stejně jako kompenzabilitou těchto pohledávek ve smyslu ust. § 1987 odst. 2 o. z. Ostatně nárok žalované na smluvní pokutu je předmětem řízení vedeného u Okresního soudu ve[Anonymizováno]Vsetíně pod sp. zn. 120 C 6/2023, ve kterém bude nadále důvodnost tohoto nároku řešena.

35. S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozsudek okresního soudu v zamítavém výroku I. dle ust. § 220a odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že co do částky 512 363 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky za dobu od 16. 8. 2022 do zaplacení žalobě vyhověl, ve zbývajícím rozsahu, tj. co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 512 363 Kč za dobu od 7. 7. 2022 do 15. 8. 2022 zamítavý výrok I. rozsudku okresního soudu dle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil, neboť prodlení žalované s úhradou doplatku ceny díla, jak shora uvedeno, započalo až ode dne 16. 8. 2022.

36. Současně se změnou napadeného rozsudku odvolací soud dle ust. § 224 odst. 1 a 2 a § 142 odst. 3 o. s. ř. originárně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně tak, že procesně úspěšné žalobkyni, v řízení neúspěšné pouze v nepatrném rozsahu, a to menším než 1 %, přiznal plnou náhradu nákladů řízení v částce 159 804 Kč sestávající z náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 25 619 Kč, z náhrady nákladů na právní zastoupení žalobkyně u celkem 10 úkonů právní služby (příprava a převzetí zastupování, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby, sepis vyjádření ve věci samé ze dne 17. 7. 2023 a ze dne 16. 10. 2023, sepis sdělení na výzvu okresního soudu ze dne 22. 8. 2024 a účast u jednání okresního soudu ve dnech 24. 1. 2024, 25. 3. 2024, 20. 5. 2024 a 10. 12. 2024) po 10 380 Kč [§ 11 odst. 1 písm. a), d) a g), § 7 bod 6 vyhl. č. 177/1996 Sb. – advokátní tarif ve znění účinném do 31. 12. 2024], z náhrady paušálních výdajů zástupce žalobkyně k uvedeným 10 úkonům právní služby po 300 Kč (§ 13 odst. 4 téhož právního předpisu), z náhrady cestovních výdajů zástupce žalobkyně ke čtyřem shora označeným jednáním okresního soudu ze [Anonymizováno] do Vsetína a zpět osobním vozidlem tov. zn. [Anonymizováno], RZ [SPZ], s kombinovanou spotřebou 5,9 l nafty/100 km, při ujetí celkem 80 km k jedné cestě v obou směrech, v ceně pohonným hmot dle vyhl. č. 398/2023 ve výši 38,70 Kč/1 l nafty a náhradě za opotřebení ve výši 5,60 Kč/1 ujetý km, náhrada cestovních výdajů zástupce žalobkyně k jedné cestě ve výši 624 Kč, ke čtyřem jízdám pak ve výši 2 496 Kč, z náhrady za ztrátu času strávenou na cestě k jednáním okresního soudu v rozsahu 4 započatých půlhodin k jedné cestě, celkem tedy v rozsahu 16 započatých půlhodin po 100 Kč (§ 14 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024) a dále z náhrady za 21% DPH z částky 110 896 Kč ve výši 23 289 Kč (§ 14a odst. 1 advokátního tarifu).

37. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že i v odvolacím řízení převážně procesně úspěšné žalobkyni byla na plné náhradě nákladů tohoto řízení přiznaná částka 84 980 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku za odvolání ve výši 25 619 Kč, z náhrady nákladů na právní zastoupení žalobkyně v odvolacím řízení u čtyřech úkonů právní služby (sepis odvolání, účast u jednání odvolacího soudu ve dnech 3. 6. 2025 a 11. 6. 2025, která nepřesáhla 2 hodiny a sepis vyjádření na výzvu odvolacího soudu) po 10 380 Kč [§ 11 odst. 1 písm. d) a g), § 7 bod 6 vyhl. č. 177/1996 Sb. – advokátní tarif ve znění účinném od 1. 1. 2025], z náhrady paušálních výdajů zástupce žalobkyně k uvedeným čtyřem úkonům právní služby po 450 Kč (§ 13 odst. 4 téhož právního předpisu), z náhrady cestovních výdajů ke dvěma jednáním odvolacího soudu na trase [Anonymizováno] – Ostrava a zpět při ujetí celkem 214 km na cestě k jednomu jednání odvolacího soudu v obou směrech totožným vozidlem, které bylo použito k cestám k jednáním okresního soudu, v ceně pohonných hmot dle vyhl. č. 475/2024 Sb. ve výši 34,70 Kč/1 l nafty a náhradě za opotřebení ve výši 5,80 Kč/1 ujetý km, náhrada cestovních výdajů zástupce žalobkyně k jednomu jednání odvolacího soudu ve výši 1 669 Kč, celkem 3 338 Kč a z náhrady ztráty času strávené na této cestě v rozsahu 8 započatých půlhodin u cesty k jednomu jednání, celkem v rozsahu 16 půlhodin po 150 Kč (§ 14 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025) a z náhrady za 21% DPH z částky 49 058 Kč ve výši 10 303 Kč.

38. Při vyčíslení náhrady nákladů řízení procesně úspěšné žalobkyně se odvolací soud pečlivě zabýval účelností jednotlivých úkonů právní služby z hlediska uplatňování práv žalobkyně v řízení, za které byla účtována náhrada, a to v souladu zejména s judikaturou Ústavního soudu (srov. usnesení ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. II. ÚS 204/20, a nálezu ze dne 8. 3. 2021, sp. zn. I. ÚS 4012/18) a jako účelné nevyhodnotil účtované porady s klientem přesahující 1 hodinu, které proběhly ve dnech 22. 1. 2024, 9. 12. 2024 a 4. 6. 2025. Pokud jde o obsah jednotlivých porad, tento nebyl odvolacímu soudu sdělen s odkazem na povinnost zachovávat advokátní mlčenlivost, a pokud jde o obsah spisu a zejména procesní situaci, za které se měly porady s klientem uskutečnit, nezjistil odvolací soud ničeho, co by bránilo vykonat tyto porady s klientem, které beze sporu patří k řádnému poskytnutí právní služby, v rozsahu každá do 1 hodiny. Návrh na spojení věcí pak není z hlediska ust. § 11 odst. 1 až 3 advokátního tarifu samostatným úkonem právní služby, za který náleží náhrada. Za provedení shora uvedených úkonů právní služby proto žalobkyni náhrada přiznána nebyla.

39. Současně odvolací soud neshledal v projednávané věci žádné důvody zvláštního zřetele hodné ve smyslu ust. § 150 o. s. ř., pro které by procesně úspěšné žalobkyni v řízení před soudy obou stupňů zcela či zčásti právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení nepřiznal.

Poučení