15 CO 89/2022 - 219

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Vašíčka a soudců Mgr. Martiny Polákové a Mgr. Pavla Mádra ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení částky 2 000 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 9. 3. 2022, č. j. 7 C 137/2021-126, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 000 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení před soudy obou stupňů částku 395 177,51 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 9. 3. 2022, č. j. 7 C 137/2021-126, byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2 000 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok I.) a bylo jí uloženo zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 114 469,52 Kč (výrok II.).

2. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání. Namítá, a že soud I. stupně věc posoudil nesprávně po právní stránce, neboť se nezabýval tím, zda v rozhodném období od [datum] do [datum] došlo k souběhu při výkonu zcela identické činnosti žalovaného jako jediného člena představenstva a jako ředitele společnosti na základě dříve uzavřené smlouvy. Souběžný výkon pracovní pozice ředitele společnosti a jediného člena představenstva v dané situaci možný nebyl, v tomto směru soud I. stupně ne zcela přiléhavě interpretoval závěry Ústavního soudu vyjádřené v nálezu sp. zn. I. ÚS 190/15. V řízení před soudem I. stupně nebyly provedeny žalobkyní navrhované důkazy k souběhu funkcí a k tomu, že i sám žalovaný se zcela jednoznačně vyjádřil tak, že po jmenování do funkce jediného člena statutárního orgánu funkci ředitele společnosti nadále nevykonával, že takto to bylo dohodnuto. Soud přisvědčil námitce započtení jako důvodné, avšak tvrzená započtená pohledávka je svým charakterem mzdovým nárokem vyplývajícím z pracovní smlouvy, podmínkou vzniku takového nároku bylo, aby v rozhodné době zaměstnanec svoji pracovní pozici vykonával. Soud I. stupně se při svém právním názoru, že pracovní poměr trval po [datum], nevypořádal s vlivem příslušných ustanovení zákona o obchodních korporacích na případné nároky osoby, která souběžně vykonává činnosti statutárního orgánu, byť na jiném právním základě. Tvrzený mzdový nárok na roční bonus byl použit k započtení v nominální výši. Tento by však podléhal povinným srážkám, kdy zaměstnanci přísluší mzdový nárok jen v čisté výši, tudíž pohledávka žalovaného za žalobkyní v jednostranném započtení vymezeném období nemohla v této výši jako mzdový nárok vzniknout, nemohla být v této výši uplatněna k započtení, započtení by nebylo určité, pokud by bylo možné. Pohledávka užitá k započtení je pohledávkou nezpůsobilou, pohledávkou domnělou.

3. Žalovaný navrhl, aby byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen. Soud I. stupně neposuzoval sbíhající se činnosti, neboť žalobkyně nic takového netvrdila ani neprokazovala. Zdůraznil, že žalobkyně žalovanému v období od února 2017 až do února 2019, tedy i po jeho jmenování do funkce statutárního orgánu, pravidelně měsíčně poukazovala finanční plnění v obdobné výši jako před vznikem této funkce a vystavovala mu potvrzení o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti, rovněž mu adresovala okamžité zrušení pracovního poměru. Výkladem projevu vůle žalobkyně i žalovaného nelze dospět k jinému závěru, než že pracovní poměr trval i v období po [datum], což je též v souladu se zásadou ochrany žalovaného v pozici zaměstnance. To, že by pracovní poměr zaniknul na základě konkludentní dohody, je účelové tvrzení. Žalovaný dále namítá, že navržený důkaz (protokol o vysvětlení sepsaný policejním orgánem s žalovaným dne [datum]) je důkazem procesně nepřípustným a na jeho obsah nelze brát zřetel. Žalovaný byl osobou podezřelou, takový důkaz by mohl být připuštěn pouze se souhlasem obviněného a žalovaný nikdy nebyl v souvislosti s trestním oznámením žalobkyně v pozici obviněného. Věc byla policejním orgánem odložena, dozorující státní zastupitelství stížnost proti tomuto postupu zamítlo. Soud I. stupně věc posoudil po právní stránce správně, jeho závěry jsou v souladu s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 17. 3. 2021, č. j. 62 Co 22/2021-514, který byl vydán v návaznosti na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 4344/2017. S žalovaným nikdy nebyla uzavřena smlouva o výkonu funkce. Jediným smluvním dokumentem upravujícím vzájemné vztahy byla pracovní smlouva. Pracovní smlouva mohla být ukončena jenom některým z důvodů kogentně uvedených v ust. § 48 zákoníku práce, k takovému projevu vůle nedošlo. Ve sporu mezi účastníky, jehož předmětem byla část mzdového nároku za jiné období, byl žalovaný (v pozici žalobce) úspěšný. Žalobkyně nikdy nenamítala neplatnost započtení.

4. Poté, co odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou (ust. § 201 o.s.ř.), včas (ust. § 204 o.s.ř.) a proti rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (ust. § 201 o.s.ř., ust. § 202 o.s.ř. a contrario), přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

5. Žalobou podanou dne [datum] se žalobkyně domáhá zaplacení částky 2 000 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení. Uvádí, že na základě smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] žalovanému přenechala částku 2 000 000 Kč, kterou se zavázal vrátit do [datum]. Žalovaný půjčenou částku nevrátil, nereagoval ani na předžalobní výzvu. K námitce započtení, uplatněné formou procesní obrany v rámci řízení, žalobkyně uvedla, že k započtení byl použit nárok, který neexistoval. Datem vzniku funkce jediného člena představenstva s účinností od [datum] pracovní poměr žalovaného zanikl, protože činnosti, které žalovaný pro společnost žalobkyně dříve vykonával jako ředitel v pracovním poměru, s účinností od svého jmenování vykonával jako jediný člen statutárního orgánu. Navíc strany si dohodly, že předmětný bonus si bude poté, co se žalovaný stal jediným členem představenstva, účtovat jeho [právnická osoba] & [právnická osoba], která tuto částku fakturovala a bylo jí ze strany žalobkyně plněno mj. 2 237 895 Kč. Žalovaný tak tutéž částku po žalobkyni požaduje dvakrát z různých důvodů.

6. Žalovaný namítal, že se žalobkyně domáhá téže částky ve výši 1 000 000 Kč dvěma žalobami podanými v krátkém časovém sledu, u druhé z žalob se jedná o nedostatek podmínek řízení. Pohledávka zanikla započtením, neboť dne [datum] na pohledávku žalobkyně ve výši 2 000 000 Kč jednostranně započetl část své pohledávky z titulu neuhrazené části mzdového bonusu za rok 2017, konkrétně za období od [datum] do [datum]. Žalobkyně totiž s žalovanými uzavřela dne [datum] pracovní smlouvu se sjednaným druhem práce ředitel společnosti, se dnem nástupu do práce [datum]. Zaměstnavatel se zavázal zaměstnanci vyplácet roční bonus ve výši 5 816 500 Kč jako nárokovou složku mzdy. Oprávněnost existence nároku na předmětný bonus potvrdil i odvolací soud ve věci vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 7 C 256/2019.

7. Soud I. stupně po provedeném dokazování žalobu zamítl. Shledal důvodnou procesní obranu žalovaného. Naopak procesní obranu žalobkyně proti námitce započtení shledal účelovou, proto neprováděl důkazy ke skutečnostem, na kterých stavěla žalobkyně proti námitce započtení svou obranu. Co se týče žalobou uplatněného nároku, dospěl k závěru, že žalobkyni vznikla za žalovaným pohledávka na vrácení poskytnuté zápůjčky ve výši 2 000 000 Kč, jejíž splatnost byla dohodnuta k [datum] na základě platné smlouvy o zápůjčce ze dne [datum]. Žalovanému však vznikla za žalobkyní pohledávka na část ročního bonusu za období od [datum] do [datum] na základě platné pracovní smlouvy ze dne [datum], přičemž na každý z 86 pracovních dnů za dané období připadá poměrná část ročního bonusu ve výši 23 266 Kč. Roční bonus za dané období ve výši 2 000 876 Kč byl ve výši 2 000 000 Kč započten jednostranným úkonem žalovaného ze dne [datum] proti pohledávce z titulu smlouvy o zápůjčce ve výši 2 000 000 Kč. Započitatelnost obou pohledávek připouštěla výslovně smlouva o zápůjčce, potenciální nejistotu pohledávky žalovaného do jisté míry odstranil rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou sp. zn. 7 C 256/2019 ve spojení s rozhodnutím odvolacího soudu. K námitce žalobkyně, že ode dne [datum] se stal žalovaný jediným členem představenstva, v důsledku čehož mu měl pracovní poměr zaniknout konkludentně, soud I. stupně uvedl, že ust. § 48 zákoníku práce obsahuje taxativní výčet možných způsobů zániku pracovního poměru. Tímto důvodem není jmenování do funkce statutárního orgánu. Ani výkladem právního jednání účastníků nelze dovodit uzavření konkludentní dohody o rozvázání pracovního poměru. Soud I. stupně uvedl, že si je vědom judikaturně dovozovaného zákazu souběhu funkce statutárního orgánu a pracovního poměru na stejnou činnost, jak vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 3443/2018 a 31 Cdo 4831/2017, avšak k tomuto postupu se již v roce 2016 vyjádřil velmi rezervovaně Ústavní soud v nálezu sp. zn. I. ÚS 190/15. Dále zdůraznil, že žalobkyně žalovanému pravidelně od února 2017 poukazovala finanční plnění v obdobné výši a s obdobným označením, po celou dobu mu vystavovala potvrzení o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti, adresovala mu okamžité zrušení pracovního poměru ze dne [datum]. Na základě těchto projevů vůle nelze dospět k jinému závěru, než že pracovní poměr trval i v období po [datum].

8. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

9. Podle § 1982 odst. 1 občanského zákoníku dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh.

10. Podle § 1987 občanského zákoníku jsou k započtení způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem, pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.

11. Podle § 2 odst. 1 zákoníku práce závislou prací je práce, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele a zaměstnanec ji pro zaměstnavatele vykonává osobně.

12. Podle § 59 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, práva a povinnosti mezi obchodní korporací a členem jejího orgánu se řídí přiměřeně ustanoveními občanského zákoníku o příkazu, ledaže ze smlouvy o výkonu funkce, byla-li uzavřena, nebo z tohoto zákona plyne něco jiného. Ustanovení občanského zákoníku o správě cizího majetku se nepoužijí.

13. Podle § 59 odst. 2 zákona o obchodních korporacích, smlouva o výkonu funkce se v kapitálové společnosti sjednává písemně a schvaluje ji, včetně jejích změn, nejvyšší orgán společnosti.

14. Podle § 61 odst. 1 zákona o obchodních korporacích, jiné plnění ve prospěch osoby, která je členem orgánu obchodní korporace, než na které plyne právo z právního předpisu, ze smlouvy o výkonu funkce schválené podle § 59 odst. 2 nebo z vnitřního předpisu schváleného orgánem obchodní korporace, do jehož působnosti náleží schvalování smlouvy o výkonu funkce, lze poskytnout pouze se souhlasem toho, kdo schvaluje smlouvu o výkonu funkce, a s vyjádřením kontrolního orgánu, byl-li zřízen.

15. Podle § 61 odst. 2 zákona o obchodních korporacích plnění podle smlouvy o výkonu funkce nebo podle odst. 1 se neposkytne, pokud výkon funkce zřejmě přispěl k nepříznivému hospodářskému výsledku obchodní korporace, ledaže ten, kdo schválil smlouvu o výkonu funkce, rozhodne jinak.

16. Ustanovení § 60 zákona o obchodních korporacích výslovně uvádí údaje o odměňování, které musí smlouva o výkonu funkce obsahovat, mezi které patří vymezení složek odměn včetně případných věcných plnění, určení pravidel pro výplatu zvláštních odměn, údaje o výhodách, údaje o úhradách do systému penzijního připojištění nebo další plnění.

17. Vzhledem k tomu, že soud I. stupně podle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. žalobkyni řádně nevyzval, k doplnění (upřesnění) skutkových tvrzení a označení důkazů uplatněných proti procesní obraně žalovaného, přistoupil k tomuto poučení odvolací soud. Žalobkyně doplnila, že činnost, kterou žalovaný pro žalobkyni vykonával před [datum], byla identickou s činností vykonávanou po tomto datu. Žalovanému, jako řediteli společnosti, náleželo obchodní vedení společnosti, činil veškeré právní jednání vůči zaměstnancům, které řídil a úkoloval, přijímal do pracovního poměru, jednal ve vztahu k třetím osobám, obchodním partnerům a orgánům státní správy. Po jmenování členem představenstva vykonával obchodní vedení nadále, nedošlo ke změně obsahové náplně jeho činnosti pro žalobkyni, přičemž sám žalovaný uváděl, že jeho jmenováním jediným členem představenstva skončí jeho pracovní poměr. K těmto tvrzením žalobkyně označila důkazy.

18. Odvolací soud doplnil dokazování výslechem svědkyně [jméno] [příjmení]. Z jejího výslechu bylo zjištěno, že je u žalobkyně zaměstnána jako účetní od dubna 2018, vznik pracovního poměru inicioval žalovaný, který s ní uzavíral i pracovní smlouvu jménem žalobkyně. Jiný účetní ve společnosti nepracuje. Žalobkyně je společností, která byla dříve společností s ručením omezeným, až později se stala společností akciovou. Svědkyně před vznikem pracovního poměru zpracovávala pro žalobkyni účetnictví na základě smlouvy o dílo uzavřené v roce 2002 na dobu neurčitou. Zpracovávala veškeré účetnictví včetně DPH, daně silniční, mezd, daně z příjmů. Doklady jí byly předávány buď poštou nebo e-mailem, zaměstnanci je případně ukládaly do určené složky, odkud si je brala. Některé doklady vozil osobně žalovaný. V letech 2017 2018 se žalobkyní komunikoval jménem žalobkyně žalovaný, který byl jmenován ředitelem a pak se stal členem představenstva. Tomuto zasílala ke kontrole před jejich odesláním veškerá daňová přiznání a podání týkající se povinných odvodů. V té době již společnost měla auditora. Vzhledem k činnostem, které pro žalobkyni vykonávala, je jí známo, že pracovní smlouvy se zaměstnanci uzavíral žalovaný. Pokud se v rozhodném období uzavírala nějaká smlouva, musel ji podepsat žalovaný jako člen představenstva, nicméně není si vědoma nějakých jiných smluv než dlouhodobých. I smlouvy o pořizování majetku uzavíral žalovaný, pořizování majetku rovněž kontroloval. Žalovaný řešil podpisy smluv, hledal nové zaměstnance. Podklady pro zpracování mezd dostávala od žalovaného, on si mzdy zpracoval sám v excelové tabulce, mimo dovolených, zpracoval tam i odměny, o kterých rozhodoval. Podle údajů žalovaného a podle evidence docházky pak zpracovávala svědkyně mzdu, ovšem hlavní údaje jí poskytoval každý měsíc žalovaný. V obsahové náplni činnosti žalovaného se v době, kdy se stal jediným členem představenstva, oproti době, kdy byl ředitelem společnosti, nic nezměnilo, tento kontroloval účetní doklady, měl za povinnost je podepisovat, předával jí podklady ke mzdám, zúčastňoval se porad, které vedl. Někdy porady vedl sice pan [jméno], ale ten nebyl zaměstnancem žalobkyně. Porad se účastnil jednou týdně, předkládal na nich tabulky, jí osobně pan [jméno] radil s některými excelovými tabulkami. V době, kdy byl žalovaný ředitelem společnosti, byl členem představenstva pan [příjmení], který působil jako„ jakási kontrola“, a to nejdříve nad předchozím ředitelem společnosti panem [příjmení], následně nad žalovaným, který nastoupil do společnosti žalobkyně jako ředitel. Jako ředitel měl na starosti účetnictví, doklady a smlouvy. Svědkyně uvedla, že si u žalovaného vybavuje, jaké činnosti vykonával, protože s ním byla ve styku. Potvrdila, že žalovanému byla vyplácena pravidelná měsíční částka (mzda), byly za něho po celou dobu prováděny pravidelné zákonné odvody jako za zaměstnance, byly mu vyhotovovány výplatní pásky. V době, kdy byl žalovaný členem představenstva, nebyla přijata žádná osoba na pozici ředitele společnosti. Při své činnosti pro žalobkyni se nesetkala s tím, že by byla uzavřena jakákoliv dohoda o výkonu funkce člena představenstva.

19. Z protokolu o podání vysvětlení ze dne [datum] sepsaného s žalovaným Policií ČR, odborem hospodářské kriminality v [obec], vyplývá, že žalovaný vysvětloval, za jaké činnosti si [právnická osoba] & [právnická osoba] ve [právnická osoba] a.s. účtovala mimo dalších faktur částku 2 237 895 Kč fakturou ze dne [datum], částku 2 237 895 Kč fakturou ze dne [datum] a částku 2 237 895 Kč fakturou ze dne [datum]. Uvedl, že se jednalo o faktury za řádně vykonané a odvedené práce pro společnost žalobkyně, kdy po dohodě s [jméno] [příjmení] byly tyto částky fakturovány za poskytnuté know-how jak žalobkyni restrukturalizovat. Probíhalo strategické i denní řízení vykonávané žalovaným a jeho kolegou [jméno] [jméno]. Žalovaný uvedl, že si bonus podle pracovní smlouvy, na který měl nárok, nikdy jako zaměstnanec neúčtoval. Byl zaměstnancem, ale zároveň se stal členem představenstva, přičemž s [jméno] [příjmení] se dohodl na tom, že po vzniku své statutární funkce již nebude vykonávat činnost v [právnická osoba] jako zaměstnanec, ale právě jako člen představenstva a tudíž, že bonus dle článku II. dohody pracovní smlouvy si nebude vyplácet jako zaměstnanec, ale že ho bude účtovat jeho [právnická osoba] & [právnická osoba], která ve skutečnosti bude vykonávat jeho práce na restrukturalizaci apod. Došlo kompletně k nové dohodě ohledně subjektů, které budou společnost řídit. [příjmení] byl v pozici člena představenstva, veškeré odborné činnosti pro žalobkyni poskytovala [příjmení] & [právnická osoba], odměna za tuto činnost byla určena ve výši bonusu 5,8 mil. Kč za 12 měsíců činnosti.

20. Z usnesení Policie ČR ze dne 27. 2. 2020, č. j. KRPJ-45595-101/TČ-2019-160080 vyplývá, že trestní věc podezření ze spáchání zločinů, kterých se měl dopustit žalovaný, byla odložena, neboť fakturace [právnická osoba] & [právnická osoba] není trestným činem. Usnesením Krajského státního zastupitelství v [obec] sp. zn. 8 KZN 1017/2019-43 byla stížnost poškozené zamítnuta.

21. Žalobkyní navrhovaný výslech současného člena představenstva [jméno] [příjmení] odvolací soud s odkazem na ust. § 131 odst. 1 o.s.ř. neprováděl, neboť skutečnosti rozhodné pro právní posouzení věci byly zjištěny z ostatních žalobkyní navržených důkazů.

22. Odvolací soud má za to, že závěr soudu I. stupně o tom, že mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce, je správný. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla zápůjčku ve výši 2 000 000 Kč na základě uzavřené smlouvy, kterou byl žalovaný povinen vrátit do [datum] (pátek). Jestliže žalovaný zápůjčku v dohodnuté době nevrátil, ocitl se dne [datum] v prodlení. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni spolu se zapůjčenou částkou i úroky z prodlení v zákonné výši, tj. ve výši 8,25 % ročně ze zapůjčené částky. Žaloba je důvodná.

23. Žalovaný se proti žalobě bránil tak, že tvrdil zánik žalovaného dluhu jednostranným započtením. K tomu, aby bylo možno pohledávku jednostranně započíst, je třeba, aby se jednalo o pohledávku existující, jistou a určitou. Žalobkyně namítala neplatnost započtení s poukazem na tzv. souběh funkcí, dále namítala neurčitost započtení, pokud by se mělo jednat o mzdový nárok. Pro právní posouzení věci bylo významné, zda pracovněprávní vztah mezi účastníky trval poté, co se žalovaný stal jediným členem představenstva žalobkyně.

24. Z provedeného dokazování doplněného odvolacím soudem, kdy nebyla zpochybněna pravdivost či věrohodnost použitých důkazních prostředků, vyplývá, že do [datum] pracoval žalovaný pro žalobkyni jako ředitel společnosti na základě pracovní smlouvy, jediným členem představenstva byla osoba odlišná od žalovaného. Dohoda o mzdových podmínkách ze dne [datum], která byla přílohou pracovní smlouvy, zakládala žalovanému jako zaměstnanci právo na roční bonus ve výši 5 816 500 Kč hrubého, coby nárokové složky mzdy, která byla splatná ve dvou splátkách. Na základě uzavřené pracovní smlouvy vykonával žalovaný osobně sjednaný druh práce ředitel společnosti jako zaměstnanec, ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti, což je obligatorní znak pracovněprávního vztahu. Jeho nadřízeným byl statutární orgán žalobkyně. Žalovaný vykonával obchodní vedení společnosti na základě tzv. vnější delegace, tj. byl pověřen výkonem činností spadajících do působnosti představenstva jako třetí osoba, která v době vzniku pracovního poměru nebyla členem představenstva. Dnem [datum] se poměry změnily, poněvadž se žalovaný stal jediným členem představenstva, s čímž souhlasil. Pro žalobkyni nadále kontinuálně vykonával identické činnosti jako dříve, nicméně všechny vykonávané činnosti lze podřadit pod obchodní vedení společnosti (organizování a řízení běžné podnikatelské činnosti, rozhodování o provozu podniku a vnitřních záležitostech společnosti, vedení účetnictví, strategické řízení, viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 2837/2020). Od svého jmenování do funkce člena představenstva tyto činnosti vykonával nezávisle jako jediný člen představenstva, nikoliv ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti (pojmový znak pracovního poměru). Z podání vysvětlení žalovaným vyplývá, že dílčí činnosti, které dříve konal osobně jako zaměstnanec, byly vykonávány i třetí osobou, nejednalo se o osobní výkon práce, což je rovněž charakteristické pro pracovní poměr, kdy je jménem [právnická osoba] & [právnická osoba] vykonával buď on sám, nebo pan [jméno]. Činnosti, které již nevykonával osobně, se týkaly strategického i denního řízení společnosti, ale i poskytování know-how, jak uvedl sám žalovaný. Z provedeného dokazování nevyplývá, že by žalovaný pro žalobkyni vykonával další činnosti, které by svým obsahem nebyly obchodním vedením společnosti (sjednaným druhem práce ředitel společnosti). Jedině tehdy by mohl pracovní poměr ohledně jiného sjednaného druhu práce trvat i po jmenování žalovaného do funkce. Z provedeného dokazování vyplývá, že se činnosti konané žalovaným dříve na základě pracovní smlouvy a následně konané při výkonu funkce jediného člena statutárního orgánu zcela překrývaly.

25. Se soudem I. stupně se lze ztotožnit v tom, že způsoby rozvázání pracovního poměru jsou taxativně uvedeny v § 48 zákoníku práce. Avšak jedním ze způsobů rozvázání pracovního poměru je i dohoda. Judikatura dovodila, že k zániku pracovního poměru může dojít i konkludentně, nastanou-li skutečnosti, které vylučují další trvání pracovněprávního vztahu, tj. nejsou ve vztahu mezi účastníky naplněny zákonné definiční znaky výkonu závislé práce, konané osobně, ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti. Vykonává-li zaměstnanec v pracovním poměru k obchodní korporaci činnost, kterou po svém zvolení (jmenování) má (musí) vykonávat jako statutární orgán společnosti, zaniká jeho pracovní poměr konkludentní dohodou o rozvázání pracovního poměru (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 3250/2012, 21 Cdo 3910/2012, 21 Cdo 2310/2015, 21 Cdo 3839/2015, 27 Cdo 4479/2017, 27 Cdo 4344/2017).

26. Argumentace soudu I. stupně o tom, a že se Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. I. ÚS 190/15 vyjádřil rezervovaně k názorům Nejvyššího soudu ve věcech sp. zn. 27 Cdo 3443/2018 a 31 Cdo 4831/2017, není logická, protože odkazovaný ústavní nález časově předcházel těmto rozhodnutím. Naopak rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 4831/2017 bylo reagováno na předmětný ústavní nález, který změnil dosavadní judikaturní praxi, která jednoznačně stála na závěru, že za žádných okolností není možné, aby se při souběhu funkcí vztah mezi statutárním orgánem a společností řídil zákoníkem práce. Nelze pominout, že na ústavní nález sp. zn. I. ÚS 190/15 navazuje ústavní nález sp. zn. III. ÚS 669/17 vydaný v témže sporu, v němž Ústavní soud souhlasně kvituje změnu rozhodovací praxe vyplývající právě z rozhodnutí sp. zn. 31 Cdo 4831/2017 ve věci nepřípustnosti souběhu funkcí.

27. Není sice vyloučeno, aby si strany pro svůj vztah mezi členem statutárního orgánu a obchodní korporací ujednaly režim zákoníku práce, ale takové ujednání z jejich vztahu neučiní vztah pracovněprávní, ale řídí se těmi v úvahu přicházejícími ustanoveními zákoníku práce, jejichž použití nebrání kogentní právní normy upravující postavení člena statutárního orgánu. Činnost člena statutárního orgánu totiž není závislou prací, ujednání o podřízení režimu zákoníku práce přichází v úvahu pouze u vztahů, jejichž povaha to připouští. Z povahy věci nemůže být člen statutárního orgánu považován za zaměstnance, neboť při jeho činnosti absentují pojmové znaky závislé práce. Byla-li sjednána případně manažerská smlouva, jedná se o svého druhu dodatek smlouvy o výkonu funkce. Jestliže nedojde ke schválení takové smlouvy příslušným orgánem společnosti, nejsou naplněny náležitosti takové smlouvy. Zásadně není možné odchýlit se od pravidel zákona o odměňování členů statutárních orgánů a povinnosti schválení takových odměn příslušným orgánem, povinnosti vykonávat funkci s péčí řádného hospodáře a důsledky jejího porušení. Tato ustanovení je třeba s ohledem na jejich povahu, smysl a účel považovat za kogentní, jak vyplývá například z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 5715/2017. Ujednají-li si statutární orgán a korporace pro výkon činnosti statutárního orgánu režim zákoníku práce, jednotlivá ustanovení zákoníku práce nepůsobí ve vztahu mezi stranami silou zákona, ale toliko silou smluvních ujednání. U každého ustanovení zákoníku práce vtaženého do smlouvy o výkonu funkce je třeba posuzovat, jaké důsledky má takové ujednání pro strany vztahu. Takové ujednání se neprosadí, odporuje-li některé z kogentních právních norem regulujících vztah mezi členem statutárního orgánu obchodní korporace a obchodní korporací, který byl založen jmenováním do funkce (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 2837/2020).

28. Pracovní poměr mezi účastníky zanikl konkludentně. Strany daly nepochybně najevo svou vůli ke konkludentnímu rozvázání pracovního poměru k datu [datum], když [datum] se žalovaný stal jediným členem představenstva namísto předchozího jediného člena představenstva. Ke konkludentnímu zániku pracovního poměru došlo proto, že žalovaný pro žalobkyni vykonával činnosti spadající pod obchodní vedení společnosti nikoliv jako závislou práci, ale z pozice jediného člena představenstva, tudíž zanikly předpoklady pro další trvání pracovního poměru. Vůle žalovaného ke skončení pracovního poměru vyplývá z jeho souhlasu se jmenováním jediným členem představenstva (statutárním orgánem) a následným výkonem této funkce. Z ustavení žalovaného do funkce jediného člena představenstva a následného zápisu této skutečnosti do veřejného rejstříku vyplývá vůle žalobkyně, aby jejím jménem a na její odpovědnost jednal žalovaný jako statutární orgán, nikoliv jako zaměstnanec, na něhož jsou pravomoci představenstva pouze delegovány. Ostatně, jak vyplývá z protokolu o podání vysvělení žalovaným, tento si byl změny svého postavení ve společnosti vědom, od čehož se odvíjela i následná fakturace třetí osobou, personálně propojenou s žalovaným, odůvodněná tím, že bonus, který byl původně ujednán jako nároková složka mzdy, bude fakturován třetí osobou za činnosti prováděné jak žalovaným, tak panem [jméno], působícím ve [právnická osoba] & [právnická osoba] Žalovaný jednoznačně uvedl, že v souvislosti s výkonem funkce člena představenstva došlo k nové dohodě mezi subjekty ohledně skončení pracovního poměru, jakož i ohledně fakturace původně sjednaného mzdového bonusu.

29. Od data [datum] se vztah mezi účastníky stal vztahem obchodněprávním. Bylo na žalobkyni a žalovaném, aby se dohodly o tom, zda výkon funkce člena představenstva bude vykonáván na základě smlouvy o výkonu funkce či manažerské smlouvy, která však je rovněž smlouvou o výkonu funkce či svůj obchodněprávní vztah podřídí svou dohodou režimu zákoníku práce. Nicméně takové ujednání, které mohlo být účinné až ode dne [datum], by muselo být písemné a vyžadovalo, aby se strany výslovně dohodly, že se jejich vztah bude řídit zákoníkem práce, kterými konkrétními ustanoveními, přičemž dohoda v té části, která by nerespektovala kogentní ustanovení zákona o obchodních korporacích, by byla neplatná. Smlouva o výkonu funkce, respektive dohoda o tom, že se nadále bude vztah řídit zákoníkem práce, vyžadovala navíc schválení nejvyššího orgánu společnosti, a to včetně odměny za výkon funkce a jednotlivých možných odměn dále statutárovi přiznaných. Z provedených důkazů nevyplývá, že by se strany dohodu o výkonu funkce uzavřely, že by se písemně dohodly o tom, že vztah vzniklý od [datum] bude podřízen zákoníku práce, a že by takovou dohodu schválil nejvyšší orgán společnosti (valná hromada).

30. Zánikem pracovního poměru zaniklo v plném rozsahu i právo na sjednaný bonus jako nedílnou součást mzdy za období, v němž pracovní poměr již netrval. Absence uzavření smlouvy o výkonu funkce nemá za následek, že by vztah mezi žalovaným a žalobkyní zůstal vztahem pracovněprávním. Sám žalovaný, jako jediný člen představenstva, mohl iniciovat uzavření a schválení dohody o výkonu funkce, byl to sám žalovaný, který nadále zpracovával podklady pro účetní tak, že své nároky vůči společnosti vyčísloval jako nároky mzdové a podle jeho pokynů byly takto zpracovány. Byla-li nadále žalovanému poukazována stejná pravidelná měsíční částka, vyhotovovány výplatní lístky, vyhotovováno zúčtování zdanitelných příjmů ze závislé činnosti, srážení povinných odvodů z vyplacených částek, nemůže toto faktické chování nahrazovat písemně uzavřenou smlouvy o výkonu funkce a sjednání peněžitých plnění s výkonem funkce spojených schválené nejvyšším orgánem společnosti o tom, že vztah mezi účastníky je podřízen režimu zákoníku práce. Zde je třeba zdůraznit, že i v případě uzavřené smlouvy o výkonu funkce by byla poskytovaná peněžitá plnění vázána na splnění podmínek stanovených v § 60 a § 61 odst. 2 zákona o obchodních korporacích. Jestliže bylo žalovanému dle jeho pokynů zúčtováno a vypláceno peněžité plnění, z něhož byly odváděny povinné zákonné odvody jako ze mzdy, bylo by třeba posoudit, což však není předmětem tohoto řízení, zda vyplacená částka odpovídá odměně obvyklé za výkon funkce člena představenstva. Stejně tak dané okamžité zrušení pracovního poměru nemůže být skutečností, z níž by mělo být bez dalšího dovozováno, že k datu [datum] pracovní poměr trval. Následné chování stran svědčí o nepřehlednosti situace způsobené tím, že společnost žalobkyně, zastupovaná žalovaným jako jediným členem představenstva, a žalovaný, po jeho jmenování do funkce, nepostupovali v souladu se zákonem o obchodních korporacích.

31. Procesní obrana žalovaného nebyla shledána důvodnou, neboť v řízení bylo prokázáno, že tvrzená pohledávka žalovaného za žalobkyní za období, za které byla započítávána, neexistovala, neboť v té době již pracovní poměr netrval. Pokud by se snad mělo jednat o pohledávku pracovněprávní, jak uzavřel soud I. stupně, mohla být na pohledávku žalobkyně započtena jen v čisté výši, poněvadž žalovanému by příslušel případný nárok na mzdový bonus po odvedení povinných zákonných odvodů, tj. v čisté výši.

32. K námitkám žalovaného je třeba uvést, že odkaz na rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 17. 3. 2021, č. j. 62 Co 22/2021-514, které bylo vydáno v návaznosti na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 4344/2017, není přiléhavý. Pokud bylo v pořadí druhé ve věci podané dovolání odmítnuto, bylo to proto, že dovolatel zpochybňoval skutkové závěry, nikoliv proto, že by se dovolací soud zabýval věcí po právní stránce a vyslovil závěr o možném souběhu funkcí. Na rozdíl od nyní projednávané věci pracoval v poukazované věci žalobce nejdříve jako obchodní ředitel, následně se stal členem dozorčí rady, po zániku funkce člena dozorčí rady se stal členem představenstva společnosti, avšak nebyl členem jediným, přičemž s obchodní korporací uzavřel smlouvu o bezplatném výkonu funkce člena představenstva. Věc navíc byla posuzována po právní stránce podle § 66d obchodního zákoníku, který umožňoval vykonávat obchodní vedení v pracovním poměru, pokud se tak strany dohodly, tj. pracovní poměr mohl zůstat zachován. Dle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014, která dopadá na tuto věc, taková dohoda není možná, strany si sice mohou písemně ujednat režim zákoníku práce, avšak nejedná se o výkon práce závislé, nejedná se o pracovněprávní vztah, ale o vztah mezi obchodní korporací a jejím statutárním orgánem, který je vztahem obchodněprávním.

33. Stejně tak není přiléhavý odkaz na rozhodnutí Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou, č.j. 7 C 256/2019-117 ve spojení s rozhodnutím Krajského soudu v Brně ze dne 29. 6. 2021, č. j. 74 Co 88/2020. V tomto řízení byla žalovanému přiznána poměrná část sjednaného mzdového bonusu za období předcházející vzniku funkce člena statutárního orgánu, tj. za období, v němž pro žalobkyni vykonával v pracovním poměru sjednaný druh práce ředitel společnosti.

34. Důvodná není ani námitka litispendence ve vztahu k části žalobou uplatněného nároku. Žalobkyně podala dva návrhy na vydání elektronického platebního rozkazu, z důvodu zákonného omezení výše žalované částky pro podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu maximální částkou 1 000 000 Kč. Žalobkyně žalovala dluh vždy ve výši jeho jedné poloviny, řízení bylo spojeno ke společnému projednání. Nebylo povinností žalobkyně podat žalobu na dlužnou částku v plné výši jedním podáním ve věci samé.

35. Nedůvodná je i námitka, že souběh funkcí namítala žalobkyně až po koncentraci řízení. Již v podání ze dne [datum] namítala, že nárok žalovanému v předmětném období na jakoukoliv formu mzdy z důvodu trvání jeho pracovního poměru nevznikl, neboť s účinností od [datum] byl jmenován do funkce jediného člena představenstva, přičemž souběžný výkon funkce ředitele společnosti v pracovněprávním vztahu s výkonem funkce jediného člena představenstva, při totožném obsahu pracovní náplně, není možný. Tato obrana proti námitce započtení nebyla uplatněna po koncentraci řízení.

36. Stejně tak není důvodná námitka, že se žalobkyně nedovolala neplatnosti jednostranného kompenzačního projevu. Žalobkyně tak učinila v podání ze dne [datum], které bylo zástupci žalovaného doručeno [datum].

37. Ani námitka, že protokol o podání vysvětlení žalovaným před Policií ČR je nepoužitelným důkazem, není důvodná. Důkazní prostředky použitelné v civilním soudním řízení jsou vymezeny v § 125 o.s.ř. Jednotlivé důkazy soud hodnotí podle pravidel uvedených v § 132 o.s.ř. Provádění důkazů v civilním řízení je třeba odlišovat od provádění důkazů v konkrétním trestním řízení vedeném proti osobě, která podávala vysvětlení. Omezení použitelnosti důkazu, které žalovaný namítá, by se vztahovalo na případné trestní řízení vedené proti žalovanému, nedopadá však na jiné (civilní sporné) řízení, ve kterém lze sepsaný protokol použít jako listinný důkaz. Námitky k pravdivosti či pravosti této listiny nebyly vzneseny.

38. Rozsudek soudu I. stupně byl podle § 220 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. změněn a žalobě bylo v plném rozsahu vyhověno, když procesní obrana žalovaného nebyla shledána důvodnou a v řízení bylo prokázáno, že žalovaný svůj dluh řádně a včas nesplnil.

39. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, odst. 2, § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná, má právo na náhradu nákladů řízení představovaných odměnou zástupce žalobkyně stanovenou podle § 6 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), z tarifní hodnoty ve výši 1 000 000 Kč, tj. v sazbě mimosmluvní odměny 12 300 Kč za 2 úkony právní služby – podané návrhy na vydání elektronického platbního rozkazu (nejedná se o neúčelný postup, pokud zvolením tohoto způsobu podání návrhu dojde ke vzniku poplatkové povinnosti o 20 000 Kč nižší) a z tarifní hodnoty ve výší 2 000 000 Kč, tj. v sazbě mimosmluvní odměny ve výši 16 300 Kč za tyto úkony právní služby: převzetí a příprava, kvalifikovaná předžalobní výzva, vyjádření se žalobkyně ze dne [datum] a [datum] ke skutečnostem tvrzeným žalovaným na jeho obranu, účast u jednání soudu dne [datum], které přesáhlo dvě hodiny ([číslo] – 15.17 hodin), podání odvolání, účast na dvou jednáních odvolacího soudu dne [datum] a [datum]. Účelně vynaloženým nákladem není doplnění závěrečného návrhu. Závěrečný návrh byl přednesen u jednání, účastníku nic nebránilo v tom, aby závěrečný návrh přednesl tak, aby nemusel být doplňován. Účelně vynaloženým nákladem příslušejícím k výše uvedeným 11 úkonům právní služby je i paušální náhrada podle § 14 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč. Vzhledem k tomu, že odvolací jednání se konalo v místě, které není v místě sídla advokáta, přísluší úspěšné žalobkyni náhrada za ztrátu času v rozsahu 2x 6 zameškaných půlhodin po 100 Kč, jakož i náhrada cestovních výdajů. Právní zástupce žalobkyně použil osobní motorové vozidlo s průměrnou spotřebou 6,0 l [číslo] km při zpáteční cestě [obec] – [obec] v délce 160 km. V případě účasti na jednání dne [datum] je náhrada určena dle vyhl. č. 511/2021 Sb., při sazbě základní náhrady 4,70 Kč, ceně paliva motorová nafta 47,10 Kč, činí cestovné 1 204,16 Kč. V případě účasti na jednání dne [datum] je náhrada určena dle vyhl. č. 467/2022 Sb., při sazbě základní náhrady 5,20 Kč, ceně paliva motorová nafta 44,10 Kč, činí cestovné 1 255,35 Kč. Zástupce žalobkyně je plátcem DPH účelně vynaloženým nákladem je i 21 % DPH z odměny a náhrad ve výši 36 918 Kč, jakož i zaplacený soudní poplatek ve výši 180 000 Kč Náklady řízení před soudy obou stupňů činí celkem 395 177,51 Kč. Náhrada nákladů je splatná podle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobkyně.

Poučení