15 CO 91/2022 - 468

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Karly Nekolové a Mgr. Jana Rýznara ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení], [titul], [titul] [anonymizováno]. sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení částky 1 387 091 Kč a 142 499,52 EUR s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 12. 10. 2021, č. j. 18 C 313/2017-357, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II.: a) co do částky 24 926 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení zrušuje a řízení se v tomto rozsahu zastavuje; b) co do částky 13 673 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení mění následovně: Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 13 673 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení, se zamítá. c) ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 1 348 492 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení a co do částky 133 296 EUR s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení, potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na poměrnou náhradu nákladů řízení částku 1 962 418 Kč, a to k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Novém Jičíně na náhradě nákladů řízení částku 9 003 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Novém Jičíně na náhradě nákladů řízení částku 514 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení částku 185 660 Kč, a to k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zastavil řízení ohledně částky 9 203,52 EUR s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení (výrok I.), ve zbývajícím rozsahu žalobě vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 387 091 Kč a 133 296 EUR, spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 387 091 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 133 296 EUR za dobu od [datum] do zaplacení (výrok II.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 123 984 Kč (výrok III.) a zavázal žalovanou zaplatit státu na účet Okresního soudu v Novém Jičíně na náhradě nákladů řízení částku ve výši 8 450 Kč (výrok IV.).

2. Okresní soud po rozsáhlém dokazování listinami, přehráním videozáznamu, jakož i výslechy svědků a účastníků řízení, vyšel ze zjištění, že účastníci spolu uzavřeli dne [datum] vzájemně provázané smlouvy, a to písemnou Smlouvu o dílo na zhotovení projektu zavedení [anonymizována čtyři slova] [rok] (dále jen„ Smlouva o dílo“) a téhož dne i Smlouvu o dodání počítačových programů [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizována čtyři slova] [rok] (dále jen„ Smlouva o dodání počítačových programů“).

3. Ke Smlouvě o dílo okresní soud dospěl ke skutkovému závěru, že jejím předmětem byla povinnost žalobkyně provést analýzu, navrhnout vhodné přiměřené řešení [anonymizována dvě slova], provést jeho implementaci a integraci do prostředí žalobkyně, parametrizaci a přizpůsobení požadavkům žalobkyně a provést školení uživatelů žalobkyně. Zejména výpověďmi svědků [příjmení] (zaměstnance žalobkyně), [příjmení] a [příjmení] (zaměstnanci žalované) měl okresní soud za prokázáno, že předmětný [anonymizována dvě slova] nikdy nebyl testován v celku na hardwaru žalobkyně, tj. na počítačích klíčových uživatelů žalobkyně, ale vždy jen po určitých etapách a na počítači svědka [příjmení], případně některého ze zaměstnanců žalované. Systém nebyl funkční, nefunkčnost systému měl okresní soud za prokázanou výpověďmi pracovníků žalobkyně, print screeny obrazovek i výpovědí svědka [příjmení], z nichž vzal za prokázané, že se systém„ sekal“, mnohdy se do něj nebylo možno vůbec přihlásit a nebylo v něm možno pracovat. Žalobkyně žalovanou písemně dopisem ze dne [datum] vyzvala k odstranění vytýkaných vad a k řádnému dokončení a předání díla do 30 dnů ode dne odeslání výzvy, dopisem ze dne [datum] upřesnila výzvu ke splnění povinností tak, že uvedla, v čem spatřuje konkrétní vytýkané nedostatky systému s tím, že poskytla žalované dodatečnou lhůtu k řádnému dokončení a předání díla do [datum] s upozorněním, že jinak od smluv odstoupí. V reakci na tyto výzvy se strany dne [datum] osobně sešly na jednání, o obsahu jednání spolu sepsaly a podepsaly zápis ze dne [datum]. Zápisem ze dne [datum] měl okresní soud za prokázáno, že k tomuto okamžiku dílo nebylo řádně (bez jakýchkoliv vad) dodáno a předáno, což v tomto zápise sama žalovaná výslovně prohlásila. V tomto zápise se žalovaná dále zavázala vyhovět požadavku žalobkyně a nejpozději do [datum] demonstrovat žalobkyni celý systém jako funkční a provozuschopný pro podmínky žalobkyně. Dne [datum] se proto uskutečnila prezentace funkčnosti systému [anonymizováno] pro podmínky žalobkyně, tato trvala od 14 do 19 hodin, ani po pěti hodinách systém [anonymizováno] nebyl žalovanou úspěšně žalobkyni předveden jako celek, ani zaměstnanci žalované (p. [příjmení]) se nezdařilo demonstrovat měření rozteče otvoru modelového svítidla, okresní soud dovodil, že ani zaměstnanec žalované nebyl schopen prezentovat systém jako bezchybný a provozuschopný. Skutečnost, že žalobkyně za této situace odmítala zahájit s tímto systémem tzv.„ ostrý provoz“ (vstoupit do tzv. ostrého dozorovaného provozu), považoval okresní soud ze strany žalobkyně za zcela pochopitelnou a oprávněnou. Žalobkyně od Smlouvy o dílo dopisem ze dne [datum] pro prodlení žalované s řádným dokončením a předáním díla odstoupila a vyzvala žalovanou k vrácení částky 1 387 091 Kč, kterou žalované z titulu dané smlouvy zaplatila, do 7 dnů ode dne doruční výzvy.

4. Ke Smlouvě o dodání počítačových programů okresní soud dospěl k závěru, že tato smlouva byla„ provázána“ se Smlouvou dílo, neboť v čl. 13 2 Smlouvy o dílo byl uveden závazek žalobkyně zakoupit licence systému [anonymizováno]. Ve Smlouvě o dodání počítačových programů se žalovaná zavázala žalobkyni dodat a zajistit poskytnutí nepřenosných práv k užití počítačových programů [anonymizována tři slova] na základě partnerské [anonymizována tři slova] s [anonymizována tři slova] (dále jen„ [právnická osoba]“ nebo„ DS“) v rozsahu smlouvy a za podmínek užití specifikovaném v příloze [číslo] této smlouvy, naproti tomu žalobkyně se zavázala hradit žalované jako zprostředkovateli dohodnuté platby za poskytnutí práva užití počítačových programů [právnická osoba]. V bodě 8. 4. se strany dohodly na právu ukončení této smlouvy na základě písemné výpovědi s výpovědní lhůtou 3 měsíce bez udání důvodu a dále se v bodě 9. 8. dohodly, že smlouvu lze měnit nebo doplňovat pouze písemnou dohodou smluvních stran. V bodě 3. 1. si strany dohodly, že dodání počítačových programů bude provedeno žalované na příslušném nosiči dat, o čemž bude sepsán předávací protokol. Okresní soud uzavřel, že žalovaná nikterak neprokázala, že by řádně dle smlouvy na nosiči dat předala žalobkyni předmětný software včetně licenčních klíčů a že by o tom byl vyhotoven předávací protokol, jak bylo dohodnuto v čl. 3 1. této smlouvy. K námitce žalované, že k zaslání licenčních klíčů došlo e-mailem jednateli žalobkyně či svědkovi [příjmení], uvedl, že tuto skutečnost není nutno řešit, neboť tento žalovanou tvrzený způsob předání byl v rozporu s ujednáním o způsobu plnění ve smlouvě. Okresní soud z dopisu žalobkyně ze dne [datum] a ze dne [datum] zjistil, že žalobkyně těmito dopisy žalované vytkla, že dle smlouvy měla dodat počítačové programy [anonymizována tři slova], a to na nosiči dat, včetně potřebné dokumentace, což dosud řádně a včas nesplnila, žalobkyně proto stanovila žalované pro splnění této povinnosti dodatečnou lhůtu do [datum]. V důsledku dopisů se dne [datum] uskutečnilo jednání stran, o jednání byl sepsán písemný zápis, který účastníci podepsali, v němž žalovaná prohlásila, že do dne [datum] nebylo dílo mimo jiné i dle této Smlouvy o dodání počítačových programů řádně dodáno a předáno. Žalobkyně od Smlouvy o dodání počítačových programů dopisem ze dne [datum] odstoupila.

5. Po právní stránce okresní soud Smlouvu o dílo ze dne [datum] posoudil jako platnou smlouvu o dílo dle § 536 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“), dovodil, že žalovaná nesplnila svou povinnost provést dílo ve sjednané době dle § 537 odst. 1 obch. zák., nedošlo k řádnému ukončení a předání díla dle § 554 odst. 1 obch. zák., nedošlo k naplnění § 555 odst. 2 obch. zák., když řádné provedení díla nebylo prokázáno provedením dohodnutých zkoušek. Žalobkyně proto byla oprávněna odstoupit od Smlouvy o dílo dle § 346 odst. 1 obch. zák. pro prodlení žalované s provedením díla, tj. jeho řádným dokončením a předáním, neboť poskytla odstranění vad díla a k jeho řádnému dokončení a předání, žalované dostatečně dlouhou dodatečnou lhůtu, žalovaná ani v této lhůtě dílo nedokončila a nepředala, a proto žalobkyně od Smlouvy o dílo dopisem ze dne [datum] platně odstoupila, a vzniklo jí tak právo dle § 2991 o. z. na vydání bezdůvodného obohacení, jež je tvořeno součtem částek, které žalobkyně zaplatila žalované z titulu Smlouvy o dílo, tj. celkem částky 1 387 091 Kč, a to s úrokem z prodlení v zákonné sazbě dle nařízení vlády č. 315/2013 Sb. Okresní soud dále uvedl (konec bodu 11 odůvodnění), že s ohledem na nefunkčnost systému se žalobkyně na úkor žalované žádným způsobem neobohatila.

6. Ve vztahu ke Smlouvě o dodání počítačových programů dle § 269 odst. 2 obch. zák. okresní soud po právní stránce uzavřel, že žalovaná neprokázala předání sjednaného plnění (programů a licenčních klíčů) v souladu se sjednaným způsobem plnění ve smlouvě, tj. že žalovaná neprokázala předání software a licenčních klíčů na nosiči dat, a to formou předávacího protokolu. Pokud bylo namítáno, že licenční klíče byly odeslány e-mailem jednateli žalobkyně, pak k tomu okresní soud uzavřel, že tento způsob neodpovídá smlouvě, nadto takový e-mail mohl být automaticky předveden do„ spamu“. Žalovaná mohla systém zprovoznit sama bez účasti žalobkyně či svědka [příjmení]. Svědek [příjmení] vypověděl, že si nepamatuje, že by nějaké licenční klíče obdržel s tím, že pokud by se tak i stalo, nedokázal by je sám použít. Okresní soud proto dovodil, že žalovaná nesplnila svou povinnost dodat software a licenční klíče na příslušném nosiči dat a povinnost sepsat o tom s žalobkyní předávací protokol, a to ani v přiměřené dodatečně poskytnuté lhůtě, a proto žalobkyně dopisem ze dne [datum] zcela oprávněně i od této smlouvy odstoupila, smlouva odstoupením zanikla a v důsledku toho vzniklo žalobkyni dle § 2991 o. z. právo na vydání bezdůvodného obohacení, jehož výše odpovídala plnění, které žalobkyně na základě této smlouvy žalované skutečně zaplatila, tj. právo na částku 133 296 EUR, a to s úrokem z prodlení v zákonné sazbě dle nařízení vlády č. 315/2013 Sb. K námitce žalované, že ve vztahu k těmto zaplaceným částkám není pasivně legitimována, když legitimována je [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], okresní soud uvedl, že s ohledem na znění Smlouvy o dodání počítačových programů nejsou nejmenší pochybnosti o pasivní věcné legitimaci žalované, neboť postavení účastníků, jakož i [právnická osoba] je dáno článkem 1 této smlouvy.

7. Proti tomuto rozsudku, a to proti výrokům II. a III., podala žalovaná včasné odvolání s návrhem, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení, případně rozsudek v odvoláním napadeném rozsahu změnil a žalobu v tomto rozsahu zamítl. Podáním ze dne [datum] napadla žalovaná rovněž výrok IV. rozsudku (rozhodnutí o náhradě nákladů řízení státu), odvolání proti tomuto výroku bylo opožděné, nicméně se jednalo o výrok nákladový, který je výrokem závislým na meritorním výroku, ohledně něhož bylo žalovanou odvolání podáno včas, a proto i výrok IV. byl odvolacímu soudu otevřen k přezkumu.

8. Žalovaná nesouhlasila se závěrem, že žalobkyní bylo od obou smluv (Smlouva o dílo a Smlouva o dodání počítačových programů) platně z důvodů na straně žalované odstoupeno, a rovněž nesouhlasila s tím, jakým způsobem provedl okresní soud vypořádání nároků z titulu případného bezdůvodného obohacení. Předně nesouhlasila se závěrem okresního soudu, že by žalovaná porušila své povinnosti ze Smlouvy o dílo či Smlouvy o dodání počítačových programů. Namítala, že žalovaná žádné ze svých písemných závazků ze smlouvy o dílo neporušila, provedení díla po jednotlivých etapách bylo osvědčeno písemnými předávacími akceptačními protokoly, na základě nichž žalobkyně postupně hradila a i uhradila úplnou cenu díla, čímž byla založena právní domněnka, že žalovaná dodala žalobkyni předmět díla řádně a včas. Nesprávným shledávala rovněž závěr okresního soudu, že žalovaná porušila své povinnosti ze Smlouvy o dodání počítačových programů, neboť předmětem této smlouvy bylo toliko zprostředkovat žalobkyni příležitost uzavřít určitou smlouvu, čemuž žalovaná dostála, žalobkyně uzavřela licenční smlouvu k počítačovým programům s jejich výrobcem ([anonymizována tři slova]). Okresní soud svůj závěr, že žalovaná neprokázala řádné dodání počítačových programů a licenčních klíčů, nesprávně opřel jen o formalistické hodnocení toho, zda žalovaná striktně dodržela dohodnutý způsob předání datových nosičů, již se však nezabýval tím, zda byl počítačový program a licenční klíče žalobkyni fakticky dodány a tím, zda se strany v průběhu realizace dohodly na jiném postupu při dodání programů (licenčních klíčů). Nadto svědci z řad zaměstnanců žalobkyně vypověděli, že proběhla instalace počítačových programů na počítače žalobkyně a svědek [příjmení] vypověděl, že licenční klíče byly doručovány panu [příjmení] (jednateli žalobkyně) a on je rozesílal zaměstnancům žalobkyně. Způsob dodání počítačových programů byl v průběhu realizace díla oproti původní dohodě v písemné smlouvě upraven tak, že programy byly poskytnuty žalobkyni formou dálkového připojení a žalobkyni byly zaslány licenční klíče, což je nový moderní způsob dodání, na který postupně všichni dodavatelé programů přechází. Tuto změnu ve způsobu dodání žalobkyně akceptovala tím, že proti způsobu dodání programů ze strany žalované fakticky nic nenamítala, nedovolala se relativní neplatnosti dohody o této změně. Okresní soud tedy nezohlednil pozdější dohodu o změně podmínek dodání programů, s níž žalobkyně souhlasila, nikterak se proti ní nevymezovala a bez výhrad zaplatila cenu. Žalovaná dále namítala, že i kdyby bylo od smlouvy platně odstoupeno, pak okresní soud na otázku vypořádání nároků z bezdůvodného obohacení aplikoval nesprávnou právní úpravu, když aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“ nebo„ nový občanský zákoník“), namísto zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ obč. zák.“ nebo„ starý občanský zákoník“), čímž zatížil řízení vážnými procesními vadami, neboť se nezabýval synallagmatickou povahou vztahu bezdůvodného obohacení (podmíněností vzájemných nároků) a neprovedl správně jejich vypořádání. V souvislosti s tím se vůbec nezabýval hodnotou plnění, které na základě uzavřených smluv za dobu více než tří let poskytovala a dodala žalovaná žalobkyni, což ve svém důsledku mělo za následek nesprávné rozhodnutí o věci samé.

9. Žalobkyně v rámci svého vyjádření k odvolání žalované navrhovala potvrzení rozsudku okresního soudu jako správného. Dle žalobkyně dospěl okresní soud ke správnému závěru, že žalovaná dílo řádně neprovedla a dostala se do prodlení s řádným a včasným ukončením díla, dílo nedokončila a nepředala, dílo nebylo nikdy funkční, nebylo uzpůsobeno a parametrizováno pro potřeby žalobkyně, nebyly ani řádně dodány počítačové programy včetně licenčních kódů. Žalobkyně proto nikdy program [anonymizováno] nevyužívala. To, že okresní soud aplikoval na vypořádání bezdůvodného obohacení úpravu nového občanského zákoníku namísto právní úpravy starého občanského zákoníku, ve svém důsledku na správnosti rozhodnutí ničeho nemění, neboť právní úprava je v otázce bezdůvodného obohacení stejná. Nadto žalobkyně má za to, že s ohledem na to, že veškeré platby ze smluv byly ze strany žalobkyně placeny až po [datum], tj. za účinnosti o. z., je nutno na otázku vypořádání bezdůvodného obohacení aplikovat o. z., jak správně učinil okresní soud, a nikoliv obč. zák. Strany si po odstoupení od smluv byly povinny vydat vzájemně poskytnutá plnění, přičemž žalobkyně od počátku tvrdila, že žalované žádné bezdůvodné obohacení vůči žalobkyni nevzniklo, neboť práce, které žalovaná u žalobkyně prováděla, ve svém důsledku přišly zcela vniveč a žalobkyně z nich neměla žádný užitek. Nadto povinnost tvrdit, že se žalobkyně na úkor žalované obohatila, měla žalovaná, ta však nikdy netvrdila, že by se žalobkyně na její úkor jakkoliv obohatila. Z tohoto důvodu nemohla žalobkyně žádnou synallagmatickou povahu v žalobním petitu vyjádřit, neboť žalobkyni se žádného plnění, které by mělo pro žalobkyni jakoukoliv hodnotu, nedostalo. Žalovaná nadto vznáší námitku vypořádání bezdůvodného obohacení až v odvolacím řízení, a proto k ní nelze v odvolacím řízení s ohledem na zásadu tzv. neúplné apelace přihlížet. Smlouva o dodávce počítačových programů není smlouvou zprostředkovatelskou. Žalovaná měla dodat žalobkyni počítačové programy a příslušné podlicence k nim. Pasivně legitimovanou k vydání bezdůvodného obohacení spočívajícího v zaplacených částkách dle Smlouvy o dodání počítačových programů je žalovaná, které bylo plnění ve výši 133 296 EUR žalobkyní skutečně poskytnuto, a nikoliv [právnická osoba] [anonymizována tři slova]. Není pravdivé tvrzení žalované, že mezi účastníky došlo k dohodě o změně způsobu dodání počítačových programů, nadto se jedná ze strany žalované o zcela nové tvrzení uplatněné žalovanou až po koncentraci řízení. K námitkám žalované, že okresní soud nesprávně uložil žalované vrátit i částku 87 093 Kč, které bylo nájemným za pronajmutí serveru [anonymizováno], a částku 13 673 Kč, která představuje kupní cenu za hardware, pak na tyto částky má žalobkyně nárok z titulu náhrady škody, neboť představují škodu, která žalobkyni vznikla. Tato zařízení měla sloužit k implementaci [anonymizováno] dle smluv, od kterých bylo odstoupeno, v důsledku toho byly tyto částky žalobkyní vynaloženy zcela zbytečně a marně, a představují tak škodu žalobkyně vzniklou v důsledku porušení povinnosti žalované, přičemž vznik této škody je ve zjevné příčinné souvislosti s porušením povinnosti žalované ze Smlouvy o dílo a Smlouvy o dodání počítačových programů. Okresní soud byl oprávněn přiznat žalobkyni žalovanou částku i z jiného právního důvodu, pokud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

10. Odvolací soud považuje odvolání žalované za včasné, podané osobou subjektivně legitimovanou. Odvolání proti předmětnému rozsudku a odvoláním dotčeným výrokům je přípustné.

11. V průběhu odvolacího řízení dříve, než o odvolání žalované odvolací soud rozhodl, vzala žalobkyně svou žalobu u jednání odvolacího soudu dne [datum] částečně zpět co do částky 24 926 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení, neboť částka 24 926 Kč byla vynaložena žalobkyní v souvislosti se školením ke zcela jiným programům, než které jsou předmětem řízení a byly předmětem Smlouvy o dodání počítačových programů. Žalovaná se zpětvzetím žaloby v tomto rozsahu vyslovila u jednání souhlas. Odvolací soud proto postupoval dle § 222a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v rozsahu částky s příslušenstvím, o kterou byla žaloba vzata zpět, rozsudek okresního soudu zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil, jak ve výroku ad I. písm. a) tohoto rozsudku uvedeno.

12. Odvolací soud k odvolání žalované přezkoumal rozsudek okresního soudu ve zbylém rozsahu výroku II. a dále ve výrocích III. a IV. (závislé nákladové výroky), a to včetně řízení vydání rozsudku předcházejícího, přičemž při svém přezkumu postupoval dle ustanovení § 212a odst. 1, 2, 4 a 5 o. s. ř. Vady dle § 229 odst. 1 a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. neshledal, ostatně jejich existenci nenamítali ani účastníci. Po takto provedeném přezkumu pak odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodně pouze částečně, a že jsou splněny zčásti podmínky pro změnu napadeného rozsudku dle § 220 o. s. ř. a zčásti pro jeho potvrzení dle § 219 o. s. ř.

13. U jednání odvolacího soudu účastníci setrvali na svých stanoviscích.

14. Odvolací soud předně uvádí, že sdílí skutková zjištění učiněná okresním soudem z provedených důkazů a na tato odkazuje a činí je podkladem pro své rozhodnutí.

15. Odvolací soud částečně zopakoval dokazování listinami, jimiž provedl důkaz již okresní soud a které byly součástí spisu do nastoupení účinků koncentrace řízení a tzv. neúplné apelace, neboť dospěl k závěru, že je z nich možno zjistit ještě další skutečnosti okresním soudem nezjištěné. Konkrétně provedl dokazování Smlouvou o dílo na zhotovení projektu zavedení [anonymizována čtyři slova] [rok] včetně všech příloh (dále jen„ Smlouva o dílo“), Smlouvou o dodání počítačových programů [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizována čtyři slova] [rok] včetně všech příloh (dále jen„ Smlouva o dodání počítačových programů“), dodatkem [číslo] ze dne [datum] včetně příloh a dodatkem [číslo] ze dne [datum] ke Smlouvě o dodání počítačových programů včetně příloh, zakládací listinou projektu, akceptačním protokolem 1. etapy ze dne [datum], akceptačním protokolem 2. etapy ze dne [datum], testovacím protokolem ze dne [datum], akceptačním protokolem k 3. etapě ze dne [datum], dokumentem s názvem Návrh systému ve verzi k [datum], zápisem z jednání ze dne [datum], zápisem z jednání ze dne [datum], zápisem z jednání ze dne [datum] a [datum], zápisem z jednání ze dne [datum], e-maily ze dne [datum] na čl. 116 spisu, ze dne [datum] na čl. 117 spisu, e-maily ze dne [datum] na čl. 125 spisu, notářským zápisem na čl. 65 spisu, e-maily založenými na čl. 275-322 spisu, předávacím protokolem ze dne [datum] a dále fakturami [číslo] [rok], [číslo] [rok], [číslo] [rok], [číslo] [rok], [číslo] [rok], [číslo] [číslo] [rok], [číslo] [rok], [číslo] [rok], [číslo] [rok], [číslo] [rok], [číslo] [rok], [číslo] [rok], [číslo] [rok], [číslo] [rok], [číslo] [rok], [číslo] [rok], [číslo] [rok], [číslo] [rok], [číslo] [číslo] [rok], předávacím protokolem ze dne [datum].

16. Jednotlivá skutková zjištění učiněná z těchto listin promítne odvolací soud přímo do svých závěrů, přičemž vždy případně odkáže na příslušný důkazní prostředek, z něhož předmětné zjištění činí.

17. Odvolací soud sdílí závěr okresního soudu, že na obě smlouvy je nutno aplikovat obchodní zákoník. Obě předmětné smlouvy byly mezi účastníky uzavřeny dne [datum], tj. za účinnosti starého občanského zákoníku a obchodního zákoníku. Uvedený závěr je odůvodněn § 3028 odst. 3 o. z, dle něhož právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, řídí dosavadními právními předpisy. Zároveň v řízení nebylo ani tvrzeno a ani se z ničeho nepodává, že by strany ujednaly, že se jejich práva z předmětných smluv budou řídit novým občanským zákoníkem. Dosavadní právní úpravou se tedy řídí nejen vznik smluv, ale také jejich zánik, jakož i otázky vypořádání bezdůvodného obohacení vzniklého odstoupením od těchto smluv. Dosavadní právní úpravou se dle názoru odvolacího soudu musí řídit i práva a povinnosti vzniklé z porušení smluv, tedy i případná náhrada škody vzniklá v důsledku porušení smluv.

18. Oba účastníci vystupovali při uzavírání obou smluv jako podnikatelé při své podnikatelské činnosti, a proto je nutno na obě smlouvy aplikovat obchodní zákoník (§ 261 odst. 1 obch. zák.) Smlouvy mají povahu tzv. relativních obchodů. Na závazkové vztahy vzniklé z těchto smluv se tedy aplikuje obchodní zákoník jako lex specialis, v případech, které obch. zák. neřeší (nemá speciální úpravu), je nutno potřeba podpůrně aplikovat občanský zákoník (lex generalis).

19. Odvolací soud sdílí závěr okresního soudu, že obě smlouvy měly povahu smluv na sobě navzájem závislých ve smyslu § 275 odst. 2 obch. zák. (okresní soud uvedl„ provázaných“). Oběma účastníkům bylo při uzavírání smluv zřejmé, že smlouvy jsou na sobě navzájem závislé, proti tomuto závěru ostatně žádný z účastníků ve svých podáních ani nebrojil. Uvedený závěr se podává z toho, že obě smlouvy byly uzavřeny v časové souvislosti, konkrétně byly uzavřeny ve stejný den [datum] při jednom jednání. Zároveň z čl. 2 2.

1. Smlouvy o dílo plyne, že podmínkou realizace smlouvy (tj. realizace implementace systému [anonymizováno]) je pořízení licencí systému [anonymizována dvě slova], také z čl. 13 13. 2 Smlouvy o dílo a z její přílohy [číslo] plyne, že podmínkou realizace díla bylo, že žalobkyně zakoupí licence [anonymizována dvě slova] v tam uvedené skladbě. Není tedy pochyb, že mezi oběma smlouvami je souvislost věcná a dané smlouvy jsou na sobě navzájem závislé. Jde o dvě smlouvy, které dohromady tvoří jeden obchod. Tyto skutečnosti byly oběma účastníkům zřejmé, nejednalo se pouze o mentální rezervaci některého z nich.

20. To, že je jedná o smlouvy na sobě navzájem závislé, je v poměrech daného sporu podstatné proto, že v případě závislých smluv je vznik každé ze závislých smluv podmínkou vzniku ostatních smluv, stejně tak i zánik jedné ze závislých smluv jiným způsobem než splněním nebo způsobem nahrazujícím splnění způsobuje zánik ostatních závislých smluv. Ostatně i z výslechů obou účastníků (jednatele žalobkyně p. [příjmení] a jednatele žalované p. [příjmení]) u jednání okresního soudu dne [datum] plyne, že nejprve byl systém [anonymizováno], tj. systém kompletního řízení životního cyklu výrobků, za pomoci software [anonymizováno] demonstrován žalovanou pro žalobkyni v prosinci [rok] (viz [anonymizováno 5 slov]), přičemž poté se žalobkyně rozhodla uzavřít předmětné dvě smlouvy s žalovanou.

21. Odvolací soud ve shodě s okresním soudem posuzuje Smlouvu o dílo jako smlouvu o dílo dle § 536 a násl. obch. zák.

22. Druhou smlouvu, a to Smlouvu o dodání počítačových programů, po právní stránce hodnotí odvolací soud jako platnou smlouvu nepojmenovanou dle § 269 odst. 2 obch. zák., u níž práva a povinnosti stran byla dostatečně určitým způsobem ujednána. Smlouva o dodání počítačových programů po právní stránce není licenční smlouvou ve smyslu § 508 a násl. obch. zák., neboť licenční smlouva upravená v obchodním zákoníku jako zvláštní smluvní typ není úpravou pro celou oblast duševního vlastnictví (resp. pro oblast práv k nehmotným statkům), nýbrž jen pro oblast práv k předmětům průmyslového vlastnictví, a vztahuje se tedy pouze na„ průmyslovou“ část práv k nehmotným statkům (duševní vlastnictví). Do předmětů průmyslového vlastnictví nepatří autorské právo, které je předmětem speciální občanskoprávní úpravy, neboť je v zásadě nehmotným statkem„ neprůmyslovým“. Dle § 2 odst. 2 zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon (dále jen„ AZ“), spadá počítačový program pod autorské dílo dle autorského zákona. Počítačový program je chráněn jako dílo literární § AZ.

23. Smlouva o dodání počítačových programů není ani smlouvou o zprostředkování. Odvolací soud provedl touto smlouvou, včetně všech příloh, důkaz. Z ní zjistil, že předmětem této smlouvy nebyl závazek žalované zprostředkovat žalované uzavření smlouvy se [právnická osoba] [anonymizována tři slova]., ani závazek převést vlastnictví k programům na žalobkyni, ale závazek poskytnout žalobkyni pouze právo užití (licenci) předmětných programů specifikovaných v příloze [číslo]., a to za dohodnutých podmínek, a rovněž závazek zajistit jejich systémovou podporu. Naproti tomu stál závazek žalobkyně platit žalované za tyto služby dohodnuté platby uvedené v příloze [číslo]. Podmínky, za nichž právo užití programů bylo poskytnuto, byly dány nejen Smlouvou o poskytnutí počítačových programů, ale rovněž i licenčními podmínkami [právnická osoba] [anonymizována tři slova]., které byly obsaženy v příloze [číslo]. Z formuláře objednávky koncového uživatele (je přílohou Smlouvy o dodání počítačových programů), kterou žalobkyně podepsala, plyne, že žalobkyně souhlasí s tím, že přijímá podmínky [anonymizováno] (a veškeré další podmínky [právnická osoba] [anonymizována tři slova]. uvedené na jejich webových stránkách) jako podmínky, kterými se bude poskytování licencí dle smlouvy s žalovanou řídit. Jinak řečeno, obsah smluvního vztahu mezi účastníky dle Smlouvy o dodání počítačových programů neurčovala pouze tato smlouva, ale rovněž i smlouva [anonymizováno] (jako příloha smlouvy). Rovněž je z tohoto formuláře zřetelné, že zde bylo výslovně prohlášeno, že žalovaná nejedná jako zprostředkovatel [právnická osoba] [anonymizována tři slova]. Z uvedeného odvolací soud uzavírá, že smluvní vztah vznikl mezi žalobkyní a žalovanou, kdy žalovaná (držitelka licence k programům) byla na základě vlastních smluv se [právnická osoba] [anonymizována tři slova]. oprávněna poskytovat žalobkyni podlicenci k předmětným programům. Vlastníkem duševních práv k programům byla [právnická osoba] [anonymizována tři slova]., jak se podává z čl. 4 .4.1 [anonymizováno]. Odvolací námitka absence pasivní legitimace žalované je tak nedůvodná, okresní soud vyřešil tuto otázku správně.

24. Obě smlouvy hodnotí odvolací soud ve shodě s okresním soudem jako platně uzavřené.

25. Odvolací soud rovněž sdílí závěr okresního soudu, že obě smlouvy nejsou neplatné pro omyl dle § 49 obč. zák., jak namítala žalobkyně. Žalobkyně uvedla, že se neplatnosti dovolala v odstoupení od smluv, omyl žalobkyně, do něhož měla žalobkyni uvést žalovaná, měl spočívat v tom, že jí před uzavřením smluv tvrdila, že bude schopna řádně a včas splnit své závazky z obou smluv, ohledně uživatelských vlastností systému [anonymizováno] tvrdila, že plně spolupracuje a je kompatibilní se systémem [anonymizována dvě slova], že je výhradně v českém jazyce, že nahradí veškeré stávající obchodně a výrobně administrativní procesy žalobkyně a že bude uzpůsoben na prostředí žalobce, přičemž nic z toho nebylo splněno. Ve shodě s okresním soudem odvolací soud uzavírá, že smlouvy nejsou neplatné pro omyl. Předně odvolací soud sdílí závěr okresního soudu, že v řízení bylo prokázáno, že žalovanou nebylo ze strany žalobkyně před uzavřením smlouvy tvrzeno, že by systém [anonymizováno] měl být v českém jazyce. V tomto směru poukazuje odvolací soud na výpověď jednatelky žalobkyně (čl. 240 spisu) u jednání okresního soudu konaného dne [datum], v němž tato potvrdila, že před uzavřením smlouvy nebyl ze strany žalobkyně vznesen požadavek na to, aby systém byl v češtině, uvedla, že to žalobkyně pouze přepokládala. Následně žalobkyně i změnila skutková tvrzení a v podání ze dne [datum] začala tvrdit, že žalobkyni nebylo přislíbeno, že systém [anonymizováno] bude v českém jazyce, ale že to žalobkyně předpokládala. Odvolací soud k tomu uvádí, že za této situace není splněna podmínka neplatnosti pro omyl, neboť pokud se žalobkyně domnívala, že systém [anonymizováno] bude v českém jazyce a nikoliv anglickém, aniž by tento její předpoklad u ní žalovaná vyvolala, případně o něm alespoň musela vědět, pak schází jeden ze základních předpokladů pro neplatnost z důvodu omylu stanovený v § 49a obč. zák. Nadto by se nejednalo ani o omyl omluvitelný (kdy jen tento omyl je stíhán relativní neplatností), neboť žalobkyně si mohla tuto skutečnost kdykoliv ověřit dotazem u žalobkyně v rámci prezentace před uzavřením smlouvy, či si mohla tuto vlastnost vymínit přímo ve smlouvě, což neučinila. Poukazy žalobkyně na absurdní příklady se softwarem v čínštině jsou nepřípadné. Ani ostatní důvody, v nichž spatřovala žalobkyně důvod omylu, nejsou dány, neboť to, že od smlouvy bylo platně pro porušení povinnosti žalované dílo řádně a včas dokončit a předat, odstoupeno, ještě neznamená, že by software [anonymizováno] obecně nebyl schopen konat to, co mělo být výsledkem díla, či že by žalovaná, pokud by postupovala řádně, nebyla schopna (i při nezbytnosti případné výroby či objednání různých softwarových„ můstků“ za účelem kompatibility systémů) splnit své závazky ze smlouvy. Odvolací soud uzavírá, že z důvodu omylu smlouvy neplatnými nejsou.

26. Předmětem Smlouvy o dílo byla povinnost žalované včas, řádně a s odbornou péčí a dle požadavků objednatele provést analýzu, návrh vhodného a přiměřeného řešení [anonymizována tři slova], integrovat tento systém do prostředí žalobkyně, tj. do prostředí [anonymizována tři slova] [rok] a [anonymizována tři slova]), přičemž jednotlivé kroky implementace byly popsány v příloze č.

3. Implementací se rozuměla instalace software, jeho parametrizace a přizpůsobení požadavkům žalobkyně, zaškolení uživatelů žalobkyně a naplnění počátečními daty definovanými v Analýze a návrhu řešení [anonymizována dvě slova]. Bližší specifikace díla byla uvedena v příloze [číslo]. Dílo mělo být prováděno dle harmonogramu uvedeného v příloze [číslo] která obsahuje ujednání o termínech plnění jednotlivých etap.

27. Dílo dle Smlouvy o dílo mělo být prováděno původně ve třech ujednaných etapách, následně dodatkem [číslo] ke Smlouvě o dodání počítačových programů ze dne [datum] byla ujednána ještě čtvrtá etapa, kdy v tomto dodatku bylo dohodnuto, že implementace bude rozšířena ještě o 4. etapu. První etapou byla Analýza a předběžný návrh řešení (měla být dokončena a akceptována do [datum]), druhou etapou byl pilotní projekt implementace (měla být vyhodnocena a akceptována do [datum]), třetí etapou byla implementace a ostrý provoz [anonymizována dvě slova] (měla být vyhodnocena a akceptována včetně akceptace celého projektu do [datum]). Dílo mělo být jako celek dokončeno a akceptováno nejpozději do [datum] (viz datum akceptace a vyhodnocení implementace celého projektu uvedené v příloze [číslo] Smlouvy o dílo obsahující ujednání o termínech plnění.). Jelikož dílo nebylo do této doby provedeno, a to ani po jednom a půl roce po uplynutí dohodnutého termínu ([datum]) a systém [anonymizováno] [rok] již byl zastaralý, dohodly se strany písemným dodatkem [číslo] ke Smlouvě o dodání počítačových programů ze dne [datum], že implementace systému bude doplněna ještě o poslední 4. etapu, jejímž předmětem bude migrace stávajícího [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [rok] na aktuální verzi [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [rok].

28. Odvolací soud uvádí, že dle obsahu Smlouvy o dílo a jeho příloh měla každá z ujednaných etap díla svou samostatnou cenu za práce prováděné v této etapě (viz příloha čl. 4 smlouvy + dodatek [číslo]), každá etapa měla své termíny (odkdy dokdy měla být prováděna – viz harmonogram obsahující přílohu [číslo] – termíny plnění a dodatek [číslo]), každá etapa měla být dle smlouvy zvlášť akceptována. Strany ve smlouvě v čl. 5 .5.5 a 5.5.6 ujednaly, že provedení jednotlivé etapy díla je ukončeno až sepsáním předávacího protokolu (čl. 5 .5.5 a 5.5.6), který bude podepsán. V případě odmítnutí podpisu předávacího protokolu bez důvodu do třiceti dnů se považuje dílo nebo jeho dílčí část, která splňuje akceptační kritéria, za převzatou.

29. Rovněž bylo ujednáno, že závazek provést dílo je splněn akceptací plnění a podpisem předávacího protokolu (čl. 5 .5.3). Z čl. 5 .5.5 plyne, že měly být vyhotovovány předávací protokoly nejen o etapách, ale následně měla být provedena akceptace celého díla nejpozději do ujednané doby skončení, tj. původně do [datum] a pak po dodatku [číslo] do [datum]. Dílo pak ještě mělo být předáno jako celek, tj. celý systém [anonymizováno] měl být předán a převzat a měla být provedena akceptace jako celku, a to dle smlouvy písemným předávacím protokolem. To, že mělo dojít k akceptaci díla jako celku, potvrzuje i sám žalovaný (viz podání ze dne [datum] na čl. 225 spisu). To, že měly být jednotlivými předávacími protokoly akceptovány jak etapy, tak i následně mělo být dílo předáno a akceptováno ještě jako celek, aby bylo možno dílo dle ujednání stran ve Smlouvě o dílo považovat za provedené (tj. dokončené a převzaté), dokládá rovněž Zakládací listina projektu, kterou odvolací soud rovněž zopakoval k důkazu. Z čl.

6. Zakládací listiny projektu se podává, že výstupem akceptace etapy byl předávací protokol a závazek žalované provést implementaci [anonymizováno] systému měl být splněn akceptací a podpisem předávacího protokolu. Tomu rovněž koresponduje čl. 5 .5.5 Smlouvy o dílo, který rozlišuje mezi akceptací díla a akceptací dílčí etapy. To, že dílo mělo být kromě akceptací etap akceptováno a předáno protokolem jako celek dosvědčuje rovněž příloha čl. 4 Smlouvy o dílo, kde je ujednána platba za 3. etapu tak, že po ukončení ostrého provozu a akceptaci a implementaci celého projektu bude uhrazeno 40 % z ceny 3. etapy, tedy bylo i zde rozlišováno mezi akceptací celého projektu a akceptací etapy.

30. Žalobkyně od Smlouvy o dílo odstoupila z důvodu, že žalovaná ani po poskytnutí dodatečné lhůty dílo řádně (bez vad) nedokončila a nepředala, tedy že dílo ve sjednané lhůtě a ani v dodatečně poskytnuté lhůtě řádně neprovedla.

31. V čl. 5 3. Smlouvy o dílo strany ujednaly, že závazek provést dílo bude splněn akceptací plnění a podpisem předávacího protokolu.

32. Dle § 554 odst. 1 obch. zákoníku zhotovitel splní svou povinnost provést dílo jeho řádným ukončením a předáním předmětu díla objednateli v dohodnutém místě, jinak v místě stanoveném tímto zákonem. Je-li místem předání jiné místo, než je uvedené v odstavcích 2 a 4, vyzve zhotovitel objednatele k převzetí díla.

33. Odvolací soud je toho názoru, že se strany v čl. 5 Smlouvy o dílo odchýlily od dispozitivního ustanovení § 554 odst. 1 obch. zák., který dispozitivně stanoví, že zhotovitel splní svou povinnost provést dílo jeho řádným ukončením a předáním v dohodnutém místě. Naproti tomu čl. 5 3. výslovně stanovil, že závazek zhotovitele provést dílo je splněn akceptací plnění (kdy bylo ujednáno, že akceptace plnění je řádným ukončením předmětu díla) a podpisem předávacího protokolu.

34. Pokud tedy nebyl podepsán předávací protokol díl dle čl. 5 3 Smlouvy o dílo, nebylo možno mít dílo za provedené. Předávací protokol byl tedy z právního hlediska hmotněprávní podmínkou, bez níž nemohlo být dílo považováno za provedené, i kdyby bylo předáno jinou formou (viz judikatura Nejvyššího soudu k předávacímu protokolu jako hmotněprávní podmínce provedení díla, např. sp. zn. 32 Cdo 542/2018, sp. zn. 23 Cdo 1505/2013, sp. zn. 23 Cdo 36/2012).

35. Jedinou výjimkou je účastníky smlouvy ujednaná fikce v čl. 5 6., kdy pokud kterákoliv strana odmítne bez udání důvodu podepsat předaný předávací protokol, pak se považuje dílo či jeho dílčí část za řádně předané a převzaté objednatelem ke dni úspěšného ukončení akceptační procedury. K tomu odvolací soud zdůrazňuje, že právní domněnky a fikce nemohou být dle judikatury Nejvyššího soudu (rozsudek ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. 23 Cdo 5508/2007, rozsudek ze dne 4. 3. 2020, sp. zn. 32 Cdo 1287/2018) založeny ujednání stran. Uvedené závěry byly zpřesněny rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2022, sp. zn. 23 Cdo 1001/2021, nicméně tyto závěry byly přijaty ve vztahu k smlouvám ujednaným až v režimu nového občanského zákoníku.

36. Odvolací soud dospěl k závěru, že byla žalobkyní akceptována 1. etapa dne [datum], a to podpisem akceptačního protokolu, žádné výhrady nebyly v protokole uvedeny, respektive po provedení akceptační procedury popsané v čl. 5 4. žalobkyně žádné výhrady do protokolu neuvedla, tedy nastoupila vyvratitelná domněnka, že tato dílčí část díla byla splněna.

37. Druhá etapa, která měla proběhnout v termínech od [datum] do [datum], byla dne [datum] zakončena podpisem akceptačního protokolu, který podepsal jednatel žalobkyně p. [příjmení]. Akceptoval tuto 2. etapu s výhradami, které v protokole uvedl, přičemž uvedl jen to, že v průběhu 1. a 2. etapy nebyly analyzovány, prokonzultovány a nebyly přijaty závěry k dle názoru [jméno] klíčovým a důležitým bodům s tím, že budou vyřešeny nejdříve v etapě 2 a pak v etapě 3. Při realizaci etapy 3 musí být tyto nevyjasněné body dořešeny v ceně projektu a bez vlivu na termín harmonogramu ze strany dodavatele. Tyto výhrady považuje odvolací soud za tak obecné, že dle ujednané akceptační procedury lze jen dovodit, že žádné konkrétní výhrady ke zpracování a žádné konkrétní připomínky a výhrady protokol neobsahuje, a proto se i podpis tohoto protokolu, byť s obecnými výhradami, považuje za splnění a dokončení druhé etapy.

38. Třetí etapa měla probíhat dle harmonogramu ve smlouvě o dílo od [datum] do [datum], kdy po schválení etapy mělo proběhnout celé vyhodnocení implementace celého projektu. V zápise z jednání dne [datum] (v němž sama žalovaná uvádí, že ještě není provedena integrace [anonymizováno] s [anonymizováno] [rok]) žalobkyně prohlašuje, že se nepodařilo nechat projít kompletní produkt (výrobek) celým procesem od předvýrobní činnosti až do výroby, že z tohoto důvodu nelze spustit [anonymizováno] do ostrého provozu. V tomto zápise se účastníci dohodli na tom, že tam uvedený postup v čl. 5 realizují na 1 referenčním svítidle a pak na dalších deseti svítidlech, po úspěšném absolvování těchto testů dojde k překlopení naimplementovaného řešení na ostrou databázi a rozběh a akceptaci 3. etapy.

39. Tato 3. etapa podstoupila akceptační proceduru dne [datum], kdy tuto etapu akceptovala žalobkyně s výhradami podpisem akceptačního protokolu (viz akceptační protokol z [datum]), v němž vytkla vady této části - etapy díla, s tím, že žalovaná prohlásila podpisem tohoto protokolu, že tyto vytýkané nedostatky bezodkladně opraví. Šlo o celkem 10 výtek o konkrétně formulovaných funkčnostech, které nebyly otestovány, tedy nebyly ani žalobkyní protokolárně přebrány a o nichž žalovaná prohlásila, že bez navýšení nákladů opraví.

40. Dne [datum] se strany dohodly dodatkem [číslo] ke Smlouvě o dodání počítačových programů, že projekt bude rozšířen ještě o 4. etapu migrace systému z [anonymizováno] [rok] na [anonymizováno] [rok]. V tomto dodatku je uvedeno, že systém je naplněn pouze částečně produkčními daty, že bude systém zmigrován dle Návrhu systému. Dále bylo ohledně akceptace 3. etapy v tomto dodatku dohodnuto, že se ujednává akceptace 3. etapy s tím, že bude provedena její fakturace tak, že bude uhrazeno 598 000 Kč za třetí etapu a zbytek ceny za 3. etapu ve výši 146 632 Kč bude zaplacen až po ukončení a akceptaci celého projektu společně s částkou za 4. etapu. Cena 4. etapy byla zlevněna o 40 % dle dohody o akceptaci 3. etapy s výhradami, tj. cena 4. etapy po slevě činila 252 000 Kč. Termín, dokdy měl být celý systém finálně akceptován, byl termín [datum]. Z uvedeného odvolací soud činí závěr, že 3. etapa byla tímto ze strany žalobkyně akceptována a převzata.

41. Odvolací soud považuje za prokázané, že do [datum] nebylo dílo jako celek akceptováno a nebylo předáno předávacím protokolem. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že nebyl podepsán žádný předávací protokol o akceptaci 4. etapy a rovněž ani předávací protokol ohledně celého díla. Dílo tedy nemohlo být provedeno, byť by i bylo dokončeno (což bylo mezi účastníky sporné), neboť nebyla protokolárně předána ani 4. etapa a hlavně ani dílo jako celek, ačkoliv protokol představoval ujednanou hmotněprávní podmínku, bez níž nebylo možno mít dílo za provedené.

42. Dnem [datum] se tedy žalovaná dostala do prodlení s provedením díla (dokončení a předání).

43. V čl. 14 2. Smlouvy o dílo bylo ujednáno, že v případě prodlení žalovaného jako dodavatele s dodáním díla delším než 3 měsíce (2 měsíce), pokud nebyla zjednána náprava do 15 dnů od písemného oznámení o prodlení, mohla žalobkyně od smlouvy z tohoto důvodu odstoupit. Z tohoto ujednání ve smlouvě plyne, že obsahuje rozpor v délce lhůty, nicméně i kdyby soud vycházel z třech měsíců, pak jak bude vyloženo níže, žalovaná se dostala do prodlení s provedením díla, a to delším více než tři měsíce, dokonce delším než jeden rok, a žalobkyní ji posléze byla poskytnuta dodatečná lhůta v délce delší než bylo ujednáno, tj. v délce delší než 15 dnů.

44. Dne [datum] byl stranami vyhotoven zápis z jednání, v němž p. [příjmení] (osoba pověřená žalobkyní) uvádí, co se musí ještě opravit, žalovaná to tímto zápisem akceptuje s tím, že po dokončení oprav předloží akceptační protokol k etapě Migrace. Z uvedeného plyne, že žalovaná výtky stran nezbytných oprav akceptovala, tedy z toho lze učinit závěr, že uvedené funkcionality nebyly k tomuto dni splněny.

45. Dne [datum] se uskutečnilo jednání (viz zápis o jednání z [datum]), na němž měl být projednán akceptační a testovací protokol migrace, jednatel žalobkyně p. [příjmení] nebyl ochoten provést akceptaci bez úplné ukázky systému a všech jeho funkcionalit, přičemž bylo stranami dohodnuto, že se dne [datum] uskuteční workshop.

46. Ze zápisu z jednání ze dne [datum] plyne, že zpracování referenčního modelu svítidla neproběhlo, neboť nebyla vložena data.

47. Dopisem ze dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovanou k řádnému dokončení Smlouvy o dílo a k řádnému dodání software a poskytla žalované ke splnění dodatečnou lhůtu 30 dnů od odeslání výzvy, výzva byla odeslána dne [datum], doručena byla dne [datum].

48. Zápisem z jednání ze dne [datum] bylo prokázáno, že na této schůzce měla proběhnout živá ukázka systému, na této schůzce p. [příjmení] neakceptoval předání systému a ukončení projektu, uplatnil celkem 5 připomínek a důvodů pro odmítnutí akceptace 4. etapy s tím, že poskytne vyjádření s přesnými důvody odmítnutí akceptace. Dopisem ze dne [datum] pak žalobkyně upřesnila své důvody a vyzvala žalovanou ke splnění SOD a smlouvy o dodání počítačových programů. Tento dopis obsahuje celkem 16 bodů, mimo jiné v něm žalobkyně vyzývá k řádnému dokončení a předání díla, pak k prezentaci v ostrém provozu, k dodání použitelných manuálů a stanovuje novou lhůtu do [datum] (dopis byl odeslán [datum]).

49. Dne [datum] se konalo osobní jednání, na tomto jednání strany shodně konstatovaly, že dílo dle obou smluv dosud nebylo řádně dodáno a předáno. Žalovaná uvedla, že je potřeba zaškolit pracovníky žalobkyně a zavázala se do [datum] tyto zaškolit a do [datum] prezentovat žalobkyni systém jako plně funkční a provozuschopný pro podmínky žalobkyně.

50. Následně se uskutečnilo dne [datum] osobní jednání (za přítomnosti notáře, který o obsahu jednání pořídil notářský zápis, kterým odvolací soud provedl důkaz), které bylo natočeno na videozáznam (viz videozáznam). Toto jednání trvalo déle než 5 hodin a nakonec se na tomto jednání nepodařilo demonstrovat celý systém tak, aby byla předvedena funkcionalita systému na jednom výrobku (aby referenční výrobek prošel celým systémem od začátku dokonce), jednání skončilo tím, že se nepodařilo zaměřit kóty referenčního výrobku, toto se nezdařilo ani pracovníkovi žalované p. [příjmení]. V závěru jednání žalobkyně ústy jednatele p. [příjmení] prohlásila, že do zítřka chce vidět systém jako funkční (viz notářský zápis o průběhu jednání), avšak do [datum], a ani do dne, kdy žalobkyně odstoupila od smlouvy, tj. do [datum], žalobkyni žalovaná neodprezentovala celou funkčnost systému tak, jak se zavázala v zápise ze dne [datum]. Pokud žalovaná namítá, že chtěla v prezentaci pokračovat i po 5 hodinách tak, že by se přeskočil krok měření, a pokračovalo se další etapou, pak odvolací soud uvádí, že tím by nebyl splněn závazek žalované, který přijala v zápise ze dne [datum], kde se zavázala předvést systém jako„ plně“ funkční a provozuschopný pro podmínky žalobkyně a ne systém, který zčásti nefunguje a bude přeskočeno k dalšímu kroku.

51. Následně žalobkyně dopisem ze dne [datum] (který byl doručen žalované dle dodejky na čl. 42 dne [datum]) od smlouvy odstoupila pro prodlení s dokončením a předáním díla.

52. Odvolací soud po právní stránce sdílí právní závěr okresního soudu, že odstoupení od smlouvy je platným odstoupením a v jeho důsledku Smlouva o dílo zanikla jako celek.

53. Dle § 344 obch. zák. lze od smlouvy odstoupit pouze v případech, které stanoví smlouva nebo tento zákon.

54. Dle § 346 odst. 1 obch. zák. znamená-li prodlení dlužníka nebo věřitele nepodstatné porušení smluvní povinnosti, může druhá strana odstoupit od smlouvy v případě, že strana, která je v prodlení, nesplní svou povinnost ani v dodatečné přiměřené lhůtě, která jí k tomu byla poskytnuta.

55. Žalobkyně byla v prodlení s řádným dokončením a protokolárním předáním díla nejpozději od [datum]. Žalobkyně odstoupila od smlouvy až dopisem ze dne [datum], tj. více než 1 rok poté, co se dozvěděla o tom, že žalovaná porušuje svou povinnost dílo řádně dokončit a protokolárně předat, a proto žalobkyně nebyla oprávněna odstoupit v režimu tzv. podstatného porušení smlouvy dle § 345 odst. 1 obch. zák., neboť od smlouvy neodstoupila bez zbytečného odkladu poté, co se o porušení dozvěděla. Stále však žalobkyni zůstala zachována možnost odstoupit od smlouvy v režimu tzv. nepodstatného porušení smlouvy dle § 346 obch. zák. Dle názoru odvolacího soudu žalobkyně od smlouvy odstoupila platně v režimu tzv. nepodstatného porušení smlouvy. Žalobkyně žalovanou vyzvala ke splnění této povinnosti dopisem ze dne [datum] a stanovila jí lhůtu k dokončení a předání díla do 30 dnů ode dne odeslání dopisu, dopis byl odeslán dne [datum]. Následně upřesnila svou výzvu dopisem ze dne [datum] (doručen žalované dne [datum]) a poskytla žalované další lhůtu ke splnění povinnosti, a to do [datum]. Žalovaná zápisem ze dne [datum] potvrdila, že dílo stále není řádně dokončeno a předáno a zavázala se do [datum] předvést funkčnost celého systému žalobkyni a proškolit zaměstnance žalobkyně. Žalovaná zaměstnance žalobkyně proškolila, nicméně funkčnost celého systému nebyla řádně předvedena, a to ani do dne [datum], kdy bylo od smlouvy odstoupeno. Odstoupení je rovněž plně v souladu s ujednáním v čl. 14 .14.2 Smlouvy o dílo.

56. Odvolací soud předestřel účastníkům v rámci předvídatelnosti soudního rozhodování svůj právní názor, že jednotlivé etapy díla (celkem 4 etapy) představovaly sjednaná dílčí (nikoliv částečná) plnění. Jednalo se totiž o samostatné celky, které měly být dle smlouvy o dílo samostatně akceptovány, za každou z etap byla ujednána samostatná cena etapy. Rovněž bylo sjednáno postupné dílčí plnění ceny díla (viz příloha [číslo]). To, že se jednalo o dílčí plnění, podporuje rovněž to, že i strany Smlouvy o dílo o těchto částech díla hovoří jako o dílčích částech díla. Uvedené hodnocení bylo podstatné pro závěr, zda žalobkyně byla oprávněna odstoupit od smlouvy jako celku, byť některé z etap podpisem akceptovala (první, druhá a třetí etapa byly akceptovány), tj. zda odstoupení od smlouvy o dílo jako celku nebrání ustanovení § 347 odst. 2 obch. zák.

57. Dle § 347 odst. 2 obch. zák. u smluv s postupným dílčím plněním lze odstoupit od smlouvy pouze ohledně dílčího plnění, s nímž je dlužník v prodlení.

58. Dle § 347 odst. 3 obch. zák. ohledně části plnění, u něhož nenastalo prodlení, nebo ohledně dílčího plnění, které již bylo přijato nebo se má uskutečnit teprve v budoucnu, lze odstoupit od smlouvy, jestliže tato část plnění nebo toto dílčí plnění nemá zřejmě vzhledem ke své povaze pro oprávněnou stranu hospodářský význam bez zbytku plnění, u něhož nastalo prodlení, nebo neplnění závazku jako celku znamená podstatné porušení smlouvy.

59. Odvolací soud je toho názoru, že se v daném případě uplatní § 347 odst. 3 obch. zák., neboť je zcela zjevné, že bez celého dokončení díla neměla žádná předchozí etapa sama o sobě, byť by byla akceptována, pro žalobkyni hospodářský význam, a to bez toho, aniž by se jí dostalo plnění jako celku. Jinak řečeno, provedení první etapy a druhé etapy, tj. analýzy a návrhu řešení a pilotního projektu implementace, neměly samy o sobě pro žalobkyni logicky žádný hospodářský význam, neboť žalobkyně si objednala a logicky očekávala, že bude systém [anonymizováno] implementován do jejího prostředí, dle jejich potřeb, že bude následně přizpůsoben potřebám žalobkyně a bude plně kompatibilní - integrován s dalšími systémy žalobkyně, a to [anonymizována dvě slova] [rok] a [anonymizována dvě slova] Jednotlivá přijatá dílčí plnění tedy neměla pro žalobkyni hospodářský význam, pokud by systém nefungoval řádně jako celek a neplnil všechny tyto vymíněné funkce, a proto byla oprávněna od Smlouvy o dílo odstoupit jako od celku i přesto, že některé z etap podpisem akceptovala.

60. V důsledku platného odstoupení od smlouvy o dílo dopisem ze dne [datum] smlouva o dílo s účinky ex nunc dle § 351 odst. 2 obch. zák. zanikla. Dle § 351 odst. 2 obch. zákoníku strana, které bylo před odstoupením poskytnuto druhou stranou plnění, toto plnění vrátí.

61. Právní teorie i soudní praxe sice z § 349 odst. 1 obch. zák. dovozují, že v oblasti obchodních vztahů odstoupením smlouva zaniká ex nunc, ke dni účinnosti odstoupení, nikoliv tedy od počátku, z § 351 odst. 1 věty první a odst. 2 věty první obch. zák. však vyplývá, že i v oblasti obchodních závazkových vztahů se odstoupení týká též těch závazků, které byly v době účinnosti odstoupení již splněny (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 3234/2014).

62. V případě platného odstoupení od smlouvy bylo namístě se zabývat otázkou vypořádání bezdůvodného obohacení, neboť důvod plnění poskytnutého dle Smlouvy o dílo odstoupením odpadl.

63. Na tomto místě odvolací soud uvádí, že nesdílí právní názor okresního soudu a žalobkyně, že by se na otázku vypořádání bezdůvodného obohacení ze Smlouvy o dílo měl aplikovat nový občanský zákoník. Naopak v tomto směru odvolací soud zcela přitaká žalované, že dle § 3028 odst. 3 o. z. spadá vypořádání bezdůvodného obohacení pod dosavadní právní úpravu. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5369/2016, vyložil, že nemůže být pochyb o tom, že za„ jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona“, považuje přechodné ustanovení § 3028 odst. 3 o. z. ty, o nichž se nezmiňuje jeho odstavec 2, tedy„ právní poměry“ závazkové. Důvodová zpráva k tomuto zákonu se jakožto inspiračního zdroje dovolává § 763 odst. 1 obch. zák., který hovořil o„ právních vztazích“. Dosavadní právní předpisy se tedy použijí na závazkové vztahy vzniklé před [datum], přičemž zákonodárce zároveň dodává, že v těchto případech se dosavadním právem budou řídit i práva a povinnosti z nich vzniklé, tedy i ty, které vzniknou již za účinnosti nového zákona. Naopak je nutno dovodit, že pokud se smlouva řídila dosavadní právní úpravou (obchodní zákoník a starý občanský zákoník), pak si tento režim zachovávají dle § 3028 odst. 3 o. z. i ty, které vzniknou již za účinnosti nového zákona.

64. V důsledku odstoupení od smlouvy byly strany smlouvy povinny se vzájemně vypořádat, na otázky vypořádání bezdůvodného obohacení je nutno aplikovat dosavadní právní úpravu.

65. V tomto směru je možno odkázat na závěry Nejvyššího soudu formulované již v usnesení ze dne 30. 4. 2009, sp. zn. 23 Cdo 3008/2007, v němž Nejvyšší soud formuloval závěr, podle kterého v případě povinnosti vrátit si oboustranné plnění jde v režimu § 457 obč. zák., stejně jako v režimu § 351 odst. 2 obch. zák., o tzv. synallagmatický (vzájemně podmíněný) závazek, což znamená, že povinnost plnění jednoho z účastníků je vázána na povinnost druhého z nich, takže žádný z účastníků se nemůže svého nároku úspěšně domáhat, pokud zmíněné synallagma nevyjádřil v žalobě.

66. Odvolací soud uvádí, že žalobkyně synallagma v žalobním petitu nevyjádřila, neboť činností, kterou žalovaná pro ni dle Smlouvy o dílo vyvíjela, se nikterak neobohatila. Nadto v soudním řízení, jehož předmětem je nárok na vrácení plnění z neplatné nebo zrušené smlouvy, lze podle § 351 obch. zák. přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění žalobkyně (nebo peněžitá náhrada za ně) přesahuje plnění (nebo náhradu za ně) poskytnuté mu podle smlouvy žalovanou. Při takovém postupu se nevyžaduje (nepředpokládá) projev směřující k započtení a soud je povinen provést zúčtování vzájemných nároků účastníků neplatné nebo zrušené smlouvy, pokud se jeden z nich domáhá svého nároku v soudním řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo 52/2002, uveřejněný pod číslem 28/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2009, sp. zn. 23 Cdo 3008/2007). Za této situace tedy není důvodná odvolací námitka žalované, že bez vyjádření synallagmatu v petitu bylo nutno žalobkyni žalobu zamítnout.

67. Odvolací soud se tedy zabýval tím, jaké plnění poskytla dle Smlouvy o dílo žalované žalobkyně a jaké plnění poskytla žalovaná. Každá se stran sporu si nesla břemeno tvrzení a důkazní ohledně toho, jaké plnění ze smlouvy poskytla ona sama druhé straně.

68. Pokud jde o peněžité plnění poskytnuté ze strany žalobkyně žalované dle Smlouvy o dílo, pak tyto částky představují to, o co se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, neboť důvod pro toto plnění (smlouva o dílo) odstoupením odpadl.

69. Okresní soud dospěl k závěru, že žalobkyně zaplatila žalované na základě Smlouvy o dílo částku 1 387 091 Kč. S tímto závěrem odvolací soud po zopakování dokazování fakturami nesouhlasí.

70. Žalobkyně se domáhala z důvodu odstoupení od Smlouvy o dílo vrácení částek zaplacených na základě těchto faktur, částky 24 926 Kč z fa. [číslo] [rok], částky 112 753 Kč z fa. [číslo] [rok], částky 87 093 Kč z fa. [číslo] [rok], částky 15 488 Kč z fa. [číslo] [rok], částky 409 578 Kč z fa. [číslo] [rok], částky 13 673 Kč z fa. [číslo] částky 723 580 Kč z fa. [číslo] [rok].

71. Ohledně částky 24 926 Kč byla žaloba nedůvodná (tato částka byla placena ze zcela jiného důvodu, šlo o platbu za školení k jinému programu, nadto proběhlé ještě před uzavřením smluv), po dotazu odvolacího soudu k této faktuře žalobkyně vzala žalobu v tomto rozsahu v průběhu odvolacího jednání zpět, o tuto částku odvolací soud rozsudek zrušil a řízení zastavil.

72. Na základě Smlouvy o dílo byla žalované ze strany žalobkyně zaplacena částka 112 753 Kč z fa. [číslo] [rok] (platba za 1. etapu), částka 15 488 Kč z fa. [číslo] [rok] (platba za IT analýzu), částka 409 578 Kč z fa. [číslo] [rok] (platba za 2. etapu), částka 723 580 Kč z fa. [číslo] [rok] (platba za 3. etapu), celkem se jedná o částku 1 261 399 Kč. Tato částka představuje plnění poskytnuté žalobkyní žalované, kdy přímým právním důvodem byla Smlouva o dílo, která odstoupením zanikla. O tuto částku se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a byla povinna ji žalobkyni po odstoupení od smlouvy vydat.

73. Ohledně částky 87 093 Kč účtované fa. [číslo] [rok] odvolací soud z této faktury zjistil, že právním důvodem pro tuto platbu nebyla Smlouva o dílo, ale smlouva o zapůjčení [anonymizována dvě slova]. Z textu fa. [číslo] [rok] plyne, že tato byla účtována za provoz [anonymizována dvě slova] na základě Smlouvy o výpůjčce č. [anonymizováno]. Již z textu faktury se tak podává, že právním důvodem pro fakturaci, a tedy i plnění, nebyla Smlouva o dílo, ale zcela jiná smlouva, která odstoupením od Smlouvy o dílo nezanikla. K dotazu odvolacího soudu strany sporu shodně tvrdily (jednání soudu dne [datum], čl. 437 spisu), že mezi nimi byla uzavřena ústně vskutku smlouva o výpůjčce tohoto serveru, a to s obsahem, jaký je dán nepodepsanou smlouvou o výpůjčce předloženou žalobkyní v nepodepsané podobě (založena na čl. 430 spisu), tedy obsah smlouvy učinily strany nesporným. Odvolací soud dospěl k závěru, že z titulu bezdůvodného obohacení nelze žalobkyni ohledně této částky vyhovět.

74. Ohledně částky 13 673 Kč odvolací soud zjistil, že tato byla žalobkyní zaplacena na základě fa. [číslo] to za prodej paměťových čipů, kterými byla rozšířena paměť serveru. Tedy právním důvodem pro tuto platbu nebyla Smlouva o dílo, ale zcela jiná smlouva, a to smlouva kupní, která odstoupením od Smlouvy o dílo nezanikla, stále trvá a je právním důvodem jak pro platbu, tak i pro nabytí vlastnictví žalobkyně k těmto věcem. Žalobkyně si tyto paměťové čipy, jako věci v právním slova smyslu, zakoupila, stala se jejich vlastníkem, tyto žalované nikdy nevrátila (strany učinily u jednání nesporným), vynaložením částky 13 673 Kč se tak žalovaná nemohla na úkor žalobkyně obohatit, neboť žalobkyně vlastní čipy a žalovaná obdržela jejich cenu, to vše na základě kupní smlouvy, která zůstala v platnosti a odstoupením nezanikla. Tímto plněním se tedy nemohla žalovaná na úkor žalobkyně ani jakkoliv bezdůvodně obohatit. V majetku žalobkyně tak nemohlo dojít ani ke škodě, protože došlo pouze ke změně formy majetku, namísto peněz (13 673 Kč) má žalobkyně v majetku čipy (věci). Odvolací soud dospěl k závěru, že ohledně této částky nelze žalobě vyhovět ani z titulu bezdůvodného obohacení a ani z titulu nároku na náhradu škody, a proto rozsudek okresního soudu co do částky 13 673 Kč s příslušenstvím dle § 220 o. s. ř. změnil a žalobu v tomto rozsahu zamítl, jak ve výroku ad I. písm. b) tohoto rozsudku uvedeno.

75. Odvolací soud se proto dále zabýval tím, zda ohledně částky 87 093 Kč není možno žalobě vyhovět z jiného právního důvodu, například z titulu nároku na náhradu škody, když platí obecná procesní zásada, že účastník není povinen svůj nárok právně hodnotit, pokud tak učiní, není jeho právním hodnocením soud vázán a může mu požadované plnění přiznat i z jiného právního důvodu. Účastník je povinen vylíčit rozhodné skutečnosti ve vztahu ke každému uplatněnému nároku, čímž určí skutek, vymezením skutku soud naopak vázán je a nemůže požadované plnění uplatněné na základě jednoho skutku (beze změny žaloby) přiznat žalobci z titulu jiného skutku.

76. Odvolací soud se proto zabýval tím, zda je zachována totožnost skutku, tj. zda lze požadované plnění přiznat žalobkyni na základě vylíčených tvrzení jako nárok na náhradu škody.

77. K otázce totožnosti skutku Ústavní soud v nálezu ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. III. ÚS 2551/16, a rovněž v nálezu ze dne 29. 9. 2022, sp. zn. I. ÚS 543/22, dovodil, že nikoli každá změna skutkových tvrzení v žalobě či jejím doplnění zakládá změnu skutku. Posuzují-li obecné soudy otázku, zda byla přes změny ve skutkových tvrzeních žalobce v průběhu soudního řízení zachována tzv. totožnost skutku, musí v souladu s právem na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny zohlednit individuální okolnosti věci i konkrétní právní úpravu; aby šlo o tentýž skutek, musí nově uváděná tvrzení vycházet ze stejné "životní události" a alespoň co do své podstaty se shodovat s původně uváděnými tvrzeními, a to zejména ve vztahu k tzv. následku. V tam Ústavním soudem posuzovaném případě šlo rovněž o konkurenci nároku na náhradu škody a nároku na vydání bezdůvodného obohacení, to vše v případě plnění poskytnutých na základě smlouvy o dílo, od níž bylo odstoupeno.

78. Odvolací soud s ohledem na shora uvedené judikaturní závěry dovodil, že totožnost skutku je zachována a žalobě lze ohledně částky 87 093 Kč vyhovět, avšak nikoliv jako nároku na vydání bezdůvodného obohacení, ale jako nároku na náhradu škody dle § 373 obch. zák. Nárok na náhradu škody je dán, je-li prokázáno porušení povinnosti (smluvní či zákonné) a v příčinné souvislosti s ní vznik následku, který se projevil v majetkové sféře poškozeného. Všechny aspekty nároku na náhradu škody jsou dány. Žalobkyně částku 87 093 Kč vynaložila (tedy se snížil její majetek) tak, že žalované zaplatila tuto částku za zapůjčení serveru, a tento si zapůjčila výhradně proto, aby splnila svou povinnost součinnosti, k níž byla vázána Smlouvou o dílo, a to mít hardwarové vybavení tam dané kvality. Jelikož žalobkyně neměla server v takové kvalitě, který byl vhodný pro to, aby žalovaná mohla provádět implementaci dle Smlouvy o dílo, musela si server zapůjčit, což učinila smlouvou o zápůjčce. Tento server se žalobkyně zavázala po dobu zápůjčky používat jen a pouze pro účely implementace systému [anonymizováno] (k ničemu jinému – viz smlouva, jejíž obsah strany učinily u odvolacího jednání nesporným) a až poté se zavázala server odkoupit (viz smlouva o zápůjčce). S ohledem na porušení povinnosti žalované dílo řádně a včas provést, vynaložila žalobkyně náklad na zapůjčení serveru po dobu, za kterou byla částka 87 093 Kč za zapůjčení zaplacena, zcela zbytečně a marně. O tyto vynaložené náklady se její majetek snížil, aniž by v jejím majetku zůstala jakákoliv protihodnota, byť nahrazená protiplněním (třeba i ve výkonech), které by pro ni mělo jakoukoliv protihodnotu. Za situace, kdy se implementace systému [anonymizováno] nezdařila a od smlouvy bylo z důvodů na straně žalované platně odstoupeno, je nutno dovodit, že částka 87 093 Kč byla žalobkyní vynaložena zcela zbytečně, tedy marně a je nutno tuto částku posoudit jako škodu, kterou je žalovaná povinna žalobkyni nahradit. Pokud by totiž žalovaná smlouvu o dílo řádně provedla, nejednalo by se o marný náklad. Žalovaná si měla a musela být vědoma vzniku a výše této škody (jedná se tedy o škodu předvídatelnou), neboť to byla žalovaná, kdo server žalobkyni úplatně zapůjčil a znala tak hodnotu plnění. Žalovaná musela být srozuměna s tím, že pokud své závazky ze smlouvy o dílo řádně nesplní a implementace se nezdaří, bude ze strany žalobkyně tento náklad v této výši zbytečně vynaloženým.

79. Přisouzením této částky jako nároku na náhradu škody se odvolací soud nedopustil nepředvídatelného rozhodnutí, neboť žalobkyně již v nalézacím řízení namítala, že alternativně je jí možno uplatněné nároky přiznat jako nároky na náhradu škody (například v podání na čl. 174 spisu), a proto žalovaná musela být srozuměna s tím, že se soud bude muset i touto právní argumentací zabývat, žalovaná tak mohla i k tomuto v úvahu připadajícímu právnímu hodnocení snést vlastní skutkovou či právní argumentaci.

80. Ve vztahu ke Smlouvě o dílo odvolací soud uzavírá, že z částek, které žalobkyně požadovala vrátit jako plnění dle Smlouvy o dílo, lze z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení vyhovět částkám 112 753 Kč, 15 488 Kč, 409 578 Kč a 723 580 Kč, které byly placeny dle Smlouvy o dílo, jež následně zanikla platným odstoupením z důvodů na straně žalované. Z titulu nároku na náhradu škody lze přiznat plnění ve výši 87 093 Kč. Částka 24 926 Kč byla vzata zpět (aniž by žaloba byla podána důvodně a vzata zpět pro chování žalované) a částku 13 673 Kč nelze s ohledem na shora uvedené hodnocení přiznat ani jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení a ani jako nárok na náhradu škody.

81. Odvolací soud se rovněž zabýval tím, zda plnění žalované poskytnuté žalobkyni na základě Smlouvy o dílo do doby, než smlouva zanikla odstoupením, mělo pro žalobkyni jakýkoliv hospodářský význam, který by byl ocenitelný penězi a vedl k obohacení žalobkyně.

82. Odvolací soud poučil žalovanou dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby tvrdila, v čem dle jejího názoru spočívá bezdůvodné obohacení žalobkyně plněním žalované poskytnutým dle Smlouvy o dílo. Žalovaná uvedla, že žalobkyně se na její úkor obohatila tím, že pro ni žalovaná prováděla práci směřující k analýze vnitřního prostředí žalobkyně a ke zjednodušení a zprocesování jejího vnitřního systému řízení, kdy výsledky této činnosti mohou být pro žalobkyni potencionálně využitelné, a hodnota bezdůvodného obohacení za tyto činnosti se rovná hodnotě částek účtovaných žalovanou za tyto činnosti v předmětných fakturách.

83. Odvolací soud souhlasí se závěrem okresního soudu, že žalobkyně se činností žalované spočívající v neúspěšně provedené implementaci žádným způsobem na úkor žalované neobohatila. Hodnota bezdůvodného obohacení není dána hodnotou prostředků (mzdových či jiných) vynaložených žalovanou na neúspěšně provedenou implementaci, ale tím, zda touto činností získala žalobkyně nějakou hodnotu, která je pro ni využitelná a nelze ji vrátit. Jen v takovém případě by za obvyklou cenu takové činnosti musela být poskytnuta náhrada, kterou by soud v rámci vypořádání bezdůvodného obohacení zúčtoval (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 487/2001). Odvolací soud nemá pochyb, že žalovaná musela vynaložit nemalé náklady na zaměstnance na výkon činnosti, kterou pro žalobkyni po dobu provádění díla činila, nicméně výsledek, k němuž smlouva směřovala, nenastal, k úspěšné implementaci nedošlo.

84. Pokud výsledek určený ve smlouvě nenastal a od Smlouvy o dílo bylo žalobkyní důvodně odstoupeno a žalobkyně prokazatelně nikdy na tomto systému nefungovala (s výjimkou zkušebních testů a zaškolování uživatelů, tj. jen v rámci testovací fáze), pak je nutno dovodit, že se touto činností, která nevedla k cíli, žalobkyně nemohla jakkoliv na úkor žalované obohatit. Fáze díla, které byly převzaty, jsou pro žalobkyni bez významu, žalobkyně měla hospodářský zájem, aby systém byl řádně implementován a uzpůsoben pro její poměry a byl funkční, pokud k tomu nakonec nedošlo, jak bylo prokázáno, pak jakékoliv dílčí plnění je bez hospodářského významu pro ni a tedy nemohla se tímto plněním na úkor žalované obohatit.

85. Odvolací soud se dále zabýval částkou 133 296 EUR, kterou žalobkyně vynaložila dle Smlouvy o placení počítačových programů na zaplacení licencí prvotních a tzv. udržovacích ([anonymizováno] a [anonymizováno]). K této částce žalobkyně tvrdila, že ji žaluje zpět jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, které je žalovaná povinna vrátit zpět poté, co Smlouva o dodání počítačových programů odstoupením z důvodů na straně žalované zanikla.

86. Odvolací soud uvádí, že okresní soud přiznání částky 133 296 EUR odůvodnil tím, že žalovaná neprokázala, že„ ..řádně na nosiči dat předala žalobkyni software včetně licenčních klíčů“, a to aniž by žalovanou předtím, než přijal závěr o neunesení břemene důkazního, poučil dle § 118a odst. 3 o. s. ř., o tom, že dle názoru okresního soudu neunáší břemeno důkazní ohledně tohoto tvrzení. Nadto odvolací soud po zopakování dokazování Smlouvou o dodání počítačových programů ani nesdílí názor žalobkyně a okresního soudu, že by bylo ujednáno dodat software (licenční klíče k programům) na hmotném nosiči dat. Nosičem dat může být jak CD, disketa, či například i e-mail, i ten je nosičem dat. Toto jsou skutečnosti obecně známé, které netřeba dokazovat. Z čl. 3 .3.1 žádný hmotný nosič dat neplyne, naopak z podmínek [anonymizováno], kterými se smlouva řídila, a které žalobkyně podepsala a v objednávacím formuláři výslovně uvedla, že se souhlasí s tím, že veškeré licence se řídí těmito podmínkami, a které byly i přílohou Smlouvy, plyne, že žalovaná dodá licence objednané ve formuláři tak, že budou zpřístupněny elektronickou formou, elektronické doručení se uskuteční formou umístění licenčního programu na webové stránce [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a žalobkyni bude poskytnuto uživatelské jméno, heslo a pokyn ke stažení licenčního programu z takovéto stránky, přičemž žalobkyně odpovídá za stažení licenčního programu z takové webové stránky [právnická osoba].

87. Žalovaná předložila okresnímu soudu k důkazu k prokázání toho, že licence byly dodány, elektronickou komunikaci, kterou měly být licenční klíče dodány. Účelová argumentace žalobkyně, kterou převzal okresní soud, obsahující spekulaci, že možná tyto e-maily tzv.„ spadly“ do spamu, protože přišly z neznámé e-mailové adresy, považuje odvolací soud pro rozhodnutí věci za zcela nerozhodnou. Předně je zcela věcí žalobkyně, jak si hlídá svou elektronickou poštu a tam došlá podání, nadto se nemohlo jednat o neznámou elektronickou adresu, když tato měla koncovku [webová adresa], kdy tuto používala [právnická osoba], což bylo žalobkyni známo, neboť je odkaz na tyto webové stránky uveden ve smlouvě [anonymizováno], která byla přílohou Smlouvy o dodání počítačových programů. To, že by licenční klíče obecně nebyly žalobkyni poskytnuty, považuje odvolací soud za absurdní závěr, neboť v řízení bylo prokázáno výpověďmi zaměstnanců žalobkyně, že na jejich počítače byly programy [anonymizováno] nainstalovány a zpřístupněny, což by bez použití klíčů ani nešlo. Žalobkyně neustále činí rozdíl mezi instalací a dodáním programu, ale přehlíží, že si Smlouvu o dodání počítačových programů nekoupila vlastnictví programu, ani si neobjednala žádnou hmotnou věc, hmotný nosič, na kterém by měl být software nahrán, a který by jí měl být předán z ruky do ruky, ale objednala si jen právo užívat předmětné počítačové programy po určenou dobu a za určených podmínek, a za to platila licenční poplatky, a to buď primární či následně tzv. udržovací (viz smlouva a poplatky [anonymizováno] a [anonymizováno]).

88. To, zda byla Smlouva o dodání počítačových programů žalovanou řádně a včas splněna, bylo podstatné pro závěr, zda byl dán důvod použitý žalobkyní pro odstoupení od této smlouvy, případně zda tato smlouva nezanikla automaticky v důsledku platného odstoupení od závislé Smlouvy o dílo (§ 275 odst. 2 obch. zák.), k čemuž by však došlo jen tehdy, pokud by již dříve nezanikla Smlouva o dodání počítačových programů splněním či jiným způsobem splnění nahrazujícím.

89. Aniž by se však odvolací soud musel zabývat dalším dokazováním a podrobným přezkumem toho, zda žalovaná řádně a včas dodala vskutku všechny licenční klíče ke všem objednaným licencím ([anonymizováno] a [anonymizováno] – viz popis v příloze č. 1 ke Smlouvě) a v počtu a druhu, v kterém byly objednány, aniž by se musel zabývat tím, zda byla dodána i dokumentace, o které čl. 3 Smlouvy hovoří (aniž by bylo mezi účastníky nesporné, co tato dokumentace má obsahovat), dospěl odvolací soud k závěru, že i tak by bylo nutno žalobě ohledně částky 133 296 EUR vyhovět. Je tomu tak proto, že i pokud by bylo prokázáno, že žalovaná řádně a včas splnila své povinnosti ze Smlouvy o dodání počítačových programů, bylo by nutno nároku žalobkyně na zaplacení částky 133 296 EUR vyhovět, a to nikoliv jako nároku na vydání bezdůvodného obohacení, ale jako nároku na náhradu škody.

90. Jak se podává z obou smluv, předmětné licence žalobkyně zakoupila a platila jen proto, aby žalovaná mohla splnit své povinnosti ze smlouvy o dílo. Zakoupení a placení licencí tedy byla povinná a naprosto nezbytná součinnost žalobkyně, k níž se dle ujednání ve Smlouvě o dílo zavázala. Náklady vynaložené na placení licencí (počátečních i následných) byly tedy jakýmsi povinným majetkovým vstupem (nákladem), který musela žalobkyně vynaložit ze svého majetku, aby vůbec žalovaná mohla dílo provádět, tedy aby měla co implementovat do prostředí žalobkyně. V situaci, kdy Smlouva o dílo nebyla naplněna, a to v důsledku porušení smluvní povinnosti žalované dílo řádně a včas provést (řádně provést implementaci), pak se tyto žalobkyní vynaložené náklady na zakoupení licencí na programy a rovněž průběžně placené udržovací licenční poplatky [anonymizováno], staly zcela marným zbytečným výdajem žalobkyně, o který se snížil její majetek, přičemž při řádném plnění Smlouvy o dílo ze strany žalované by se tento výdaj marným a zbytečným nestal. Žalobkyně nikdy předmětný software neužívala k tomu, k čemu byl pořízen, neboť stále jen probíhala implementace, avšak tato se nakonec úspěšně nezdařila. Náklady na vynaložení plateb za licence k programům [anonymizováno] byly pro žalobkyni zcela marným výdajem, tedy škodou, která se v majetkové sféře žalobkyně projevila tím, že se její majetková sféra snížila o částku 133 296 EUR, což je částka zcela marně a zbytečně vynaložená za licence právě v době, kdy implementace probíhala, tj. za užívání software od [datum] do [datum] (viz faktury a doba, za kterou bylo fakturováno). Pokud by žalovaná implementaci provedla řádně, o marný náklad by se nejednalo. Je dáno porušení smluvní povinnosti, následek a rovněž příčinná souvislost mezi porušením povinnosti a následkem, za škodu odpovídá žalovaná objektivně - § 373 obch. zák.).

91. Odvolací soud uzavírá, že žaloba je důvodná ohledně částky 1 261 399 Kč (112 753 Kč, 15 488 Kč, 409 578 Kč a 723 580 Kč) s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, jedná se o nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého platným odstoupením od Smlouvy o dílo, a proto odvolací soud v tomto rozsahu rozsudek okresního soudu jako ve výroku věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

92. Žaloba je rovněž důvodná ohledně částky 87 093 Kč s příslušenstvím a co do částky 133 296 EUR, to vše s úrokem z prodlení v sazbě 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení jako nárok na náhradu škody. Splatnost nastala na výzvu – viz dopis žalobkyně ze dne [datum] doručený žalované dne [datum], úrok z prodlení je v souladu s nařízením vlády č. 315/2013 Sb. a § 369 obch. zák.) Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu v tomto rozsahu jako ve výroku věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

93. Odvolací soud rozsudek dle § 220 o. s. ř. změnil a žalobu jako nedůvodnou co do částky 13 673 Kč s příslušenstvím zamítl, neboť v tomto rozsahu nebyla žaloba důvodná ani z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení a ani z titulu nároku na náhradu škody, jak bylo vyloženo výše.

94. Co do částky 24 926 Kč s příslušenstvím byl rozsudek z důvodu zpětvzetí žaloby zrušen a řízení v tomto rozsahu zastaveno.

95. V důsledku částečné změny napadeného rozsudku okresního soudu byl odvolací soud povinen dle § 224 odst. 2 o. s. ř. rozhodnout originárně o náhradě nákladů prvostupňového řízení, a to jak mezi účastníky řízení navzájem, tak i o náhradě nákladů řízení vzniklých státu.

96. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Předmětem prvostupňového řízení proto byla celkem částka 6 987 319,16 Kč, tato sestávala z jistiny 1 387 091 Kč, z úroků z prodlení z této částky v sazbě 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení, které při kapitalizaci ke dni vyhlášení rozsudku odvolacího soudu (ke dni [datum]) činí částku 606 945,42 Kč, dále z jistiny 142 499,52 EUR, což při přepočtu na českou měnu dle středního kurzu ČNB ke dni [datum] (24, 375 Kč) činí částku 3 473 425,80 Kč a dále z úroků z prodlení z této částky v sazbě 8,05 % od [datum] do zaplacení, které při kapitalizaci ke dni vyhlášení rozsudku odvolacího soudu činí částku 1 519 856,94 Kč. Žalobkyně byla procesně úspěšná v rozsahu částek uvedených ve výroku I. písm. c) tohoto rozsudku, tj. co do částky 6 609 332,73 Kč, což představuje 94,60 % z celé hodnoty sporu, naopak její neúspěch představuje částka 377 986,43 Kč, která je tvořena částkou 9 203,52 EUR v přepočtu měny 224 335,80 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení z této částky do [datum] ve výši 98 161,97 Kč, částkou 24 926 Kč s úrokem z prodlení ke dni [datum], který činí 10 906,80 Kč a částka 13 673 Kč s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 5 982,86 Kč. Částka 377 986,43 Kč tak představuje 5,40 % hodnoty sporu. Po odečtení procesního neúspěchu žalobkyně od jejího procesního úspěchu (94,60 % - 5,40 %) je nutno dovodit, že žalovaná je povinna žalobkyni hradit 89,20 % všech žalobkyní účelně vynaložených nákladů prvostupňového řízení.

97. Odvolací soud v souladu s nálezovou judikaturou Ústavního soudu, například nález ze dne 8. 3. 2021, sp. zn. I. ÚS 4012/18, uvádí, že pro účely náhrady nákladů řízení úspěšného účastníka civilního řízení platí zásada, že hrazeny mají být toliko náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Při posuzování účelnosti uplatněných nákladů je soud povinen brát na zřetel všechny pro rozhodnutí o nákladech řízení relevantní okolnosti, které mohly mít vliv na výši účelně vynaložených nákladů účastníkem. Provedené zhodnocení musí obecné soudy srozumitelně uvést v odůvodnění rozhodnutí.

98. Okresní soud své povinnosti posoudit účelnost vynaložených nákladů řízení uplatněných žalobkyní absolutně nedostál, neboť zcela nekriticky přiznal žalobkyni na náhradě nákladů řízení vše, co bylo zástupcem žalobkyně vyúčtováno, aniž by provedl hodnocení účelnosti jednotlivých žalobkyní k náhradě požadovaných nákladů, to vše za situace, kdy zástupcem žalobkyně bylo na odměně vyúčtováno celkem 80 úkonů právní služby, v rámci toho byly účtovány odměny trojnásobně zvýšené dle § 12 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“). Zástupce žalobkyně toto maximální účtované mimořádné zvýšení odměny odůvodnil jen tím, že„ se jednalo o úkony z časového i odborného hlediska natolik mimořádně obtížné… a jednalo se o celé dny náročné a odborné práce“. Okresní soud mimořádné trojnásobné navýšení odměny přiznal, aniž by toto mimořádné navýšení jakkoliv, byť alespoň stručně, odůvodnil. Dále bylo zástupcem žalobkyně účtováno velké množství porad s klientem přesahujících jednu hodinu (celkem 12 porad přesahujících jednu hodinu), i když se jednatel žalobkyně osobně účastnil spolu se svým zástupcem téměř všech jednání před okresním soudem, a měl tak velmi dobrý přehled o snesených tvrzeních, o důkazním vývoji sporu, o obsahu výpovědí slyšených svědků a účastníků, jakož i o všech protistranou uplatněných námitkách, ať již skutkových či právních.

99. Žalobkyně účelnost k náhradě požadovaných úkonů odůvodnila v podání ze dne [datum], a proto se odvolací soud bude při hodnocení účelnosti zároveň vypořádávat s žalobkyní uplatněnou argumentací stran účelnosti jednotlivých nákladů.

100. Odvolací soud uvádí, že nikterak nezpochybňuje, že advokátní zastoupení žalobkyně v této věci bylo navýsost účelným a nezbytným nákladem. To však neznamená, že by se soud neměl následně zabývat přezkumem účelnosti jednotlivých účtovaných odměn za vykonané úkony právní služby, neboť i v tomto směru platí zásada, že náhradě podléhají nikoliv všechny odměny za advokátem prokazatelně vykonané úkony právní služby, byť by se jednalo o úkony honorovatelné dle § 11 tarifu, ale jen odměny za ty úkony právní služby, které byly učiněny s přihlédnutím ke všem okolnostem daného případu účelně, tj. za daných okolností věci směřovaly k řádnému uplatnění či bránění práva před soudem.

101. Odvolací soud proto v rámci svého rozhodování o náhradě účastnických nákladů řízení provedl nejprve revizi účelnosti jednotlivých žalobkyní účtovaných úkonů právní služby advokáta.

102. Za účelně vynaložené úkony právní služby z celkem 80 účtovaných úkonů právní služby advokátem (viz vyúčtování nákladů žalobkyně ze dne [datum] na čl. 371 spisu) považuje odvolací soud pouze tyto úkony právní služby: Č.; Datum; Druh; Počet; Hodnota Kč; Hodnota EUR; Kurz; Hodnota celkem; Odměna 1; [datum]; příprava a převzetí věci; 1; 1 387 091; 142 499,52; 26,140; 5 112 028,45; 28 780 2; [datum]; předžalobní výzva; 1; 1 387 091; 142 499,52; 26,140; 5 112 028,45; 28 780 3; [datum]; sepis žaloby; 1; 1 387 091; 142 499,52; 25,560; 5 029 378,73; 28 420 4; [datum]; sepis repliky k vyjádření žalované; 1; 1 387 091; 142 499,52; 25,315; 4 994 466,34; 28 300 5; [datum]; jednání soudu 12: 30-13; 1; 1 387 091; 142 499,52; 25,625; 5 038 641,20; 28 460 6; [datum]; replika k vyjádření ze dne [datum]; 1; 1 387 091; 142 499,52; 25,795; 5 062 866,11; 28 580 7; [datum]; jednání soudu od 9: 00-11 a 12: 30-16; 3; 1 387 091; 142 499,52; 25,715; 5 051 466,15; 85 620 8; [datum]; Jednání soudu od 9: 00-11 a 12: 30-15; 3; 1 387 091; 142 499,52; 25,645; 5 041 491,19; 85 500 9; [datum]; Jednání soudu od 9: 00-10 a 12: 30-14; 3; 1 387 091; 142 499,52; 25,600; 5 035 078,71; 85 380 10; [datum]; Jednání soudu od 9: 00-10 a 12: 30-15; 3; 1 387 091; 142 499,52; 25,665; 5 044 341,18; 85 500 11; [datum]; Jednání soudu od 9: 00-10 a 12: 30-14; 3; 1 387 091; 142 499,52; 25,735; 5 054 316,14; 85 620 12; [datum]; Jednání soudu od 9: 00-10 a 12: 30-15; 3; 1 387 091; 142 499,52; 25,745; 5 055 741,14; 85 620 13; [datum]; Jednání soudu od 9: 00-10; 1; 1 387 091; 142 499,52; 25,660; 5 043 628,68; 28 500 14; [datum]; Jednání soudu od 9: 00-10; 1; 1 387 091; 142 499,52; 25,620; 5 037 928,70; 28 460 15; [datum]; Jednání soudu od 9: 00-11 a 12: 30-14; 3; 1 387 091; 142 499,52; 25,885; 5 075 691,07; 85 860 16; [datum]; Jednání soudu od 9:00 - 10:30, 10:35 -11:00, 12: 30-15; 3; 1 387 091; 142 499,52; 25,865; 5 072 841,08; 85 [číslo] 17; [datum]; Jednání soudu od 9: 00-10; 1; 1 387 091; 142 499,52; 25,915; 5 079 966,06; 28 620 18; [datum]; Jednání soudu od 9: 00-11 a 12: 00-13; 2; 1 387 091; 142 499,52; 25,870; 5 073 553,58; 57 240 19; [datum]; Jednání soudu od 9: 00-10, 12: 15-15; 3; 1 387 091; 142 499,52; 25,850; 5 070 703,59; 85 860 20; [datum]; Jednání soudu od 12: 30-13; 1; 1 387 091; 142 499,52; 25,670; 5 045 053,67; 28 500 21; [datum]; Porada-konzultace definice pojmů; 1; 1 387 091; 142 499,52; 25,545; 5 027 241,23; 28 420 22; [datum]; Vyjádření k výzvě soudu – výklad pojmů; 1; 1 387 091; 142 499,52; 25,515; 5 022 966,25; 28 420 23; [datum]; Jednání soudu 9: 00-11; 2; 1 387 091; 142 499,52; 25,525; 5 024 391,24; 56 840 24; [datum]; Jednání soudu od 9: 00-10; 1; 1 387 091; 142 499,52; 25,065; 4 958 841,46; 28 140 25; [datum]; Vyjádření k výzvě soudu; 1; 1 387 091; 142 499,52; 24,895; 4 934 616,55; 28 060 26; [datum]; Jednání soudu 9: 00-11; 2; 1 387 091; 142 499,52; 24,965; 4 944 591,51; 56 200 27; [datum]; Jednání soudu 9: 00-10; 1; 1 387 091; 142 499,52; 27,015; 5 236 715,53; 29 260 28; [datum]; Vyjádření ve věci a částečné zpětvzetí žaloby; 1; 1 387 091; 142 499,52; 26,675; 5 [číslo]; 29 060 29; [datum]; Jednání soudu 9:30- 10:30; 1; 1 387 091; 142 499,52; 26,690; 5 190 403,18; 29 100 30; [datum]; Jednání soudu 9: 30-11 12: 30-13; 2; 1 387 091; 142 499,52; 27,090; 5 247 402,99; 58 600 31; [datum]; Jednání-telekonference-výslech svědka [příjmení] od 12.00-12; 1; 1 387 091; 142 499,52; 25,935; 5 082 816,05; 28 660 32; [datum]; Jednání 9: 00-9; 1; 1 387 091; 142 499,52; 25,575; 5 031 516,22; 28 460 33; [datum]; Jednání 9: 00-12; 2; 1 387 091; 142 499,52; 25,375; 5 003 016,32; 56 680 ;;; 56;;;;; 1 570 300 103. Z výše uvedené tabulky plyne, že odměna za shora uvedené účelně vynaložené úkony právní služby činí částku celkem 1 570 300 Kč. Ač se jednalo o velké množství úkonů (56 úkonů), je nutno všechny shora uvedené úkony hodnotit jako účelně vynaložené. Jejich vysoký počet dle názoru odvolacího soudu není ani tak dán obtížností sporu, ale je dán zejména způsobem vedení sporu soudem prvého stupně a četností a délkou jím konaných jednání v dané věci. Pokud byla žalobkyně na těchto jednáních zastoupena advokátem, nelze než hodnotit účast tohoto zástupce u jednání soudu jako účelnou (§11 odst. 1 písm. g) tarifu). Rovněž tak účast advokáta na telekonferenci, u níž byl vyslechnut svědek [příjmení] (§ 11 odst. 1 písm. g) a § 11 odst. 3 tarifu), hodnotí odvolací soud jako účelně vynaložený náklad. Dalšími účelnými úkony jsou příprava a převzetí zastoupení, jejíž součástí je první porada s klientem a sepis předžalobní výzvy, která obsahuje skutkový i právní rozbor věci, je tedy honorována dle § 11 odst. 1 písm. d) tarifu. Z úkonů účtovaných žalobkyní korigoval odvolací soud následující položky: - u jednání konaného dne [datum] účtuje zástupce žalobkyně odměnu za 2 úkony právní služby, avšak délka jednání nepřesáhla 2 hodiny (9:00 až 10:20), a proto za účast u tohoto jednání náleží odměna pouze za jeden úkon právní služby; - žalobkyně účtovala odměnu za úkon vyjádření ze dne [datum] tak, že v tabulce na čl. 372 spisu uvedla, že úkon byl učiněn [datum], a proto uvedla i jiný kurz pro přepočet měny a dospěla k jiné výši odměny. Z obsahu spisu však plyne, že předmětné vyjádření, za které odvolací soud odměnu přiznal, bylo učiněno dne [datum], a proto odvolací soud použil kurz pro měnu EUR k tomuto dni, z čehož plyne drobná odchylka ve výši odměny oproti odměně účtované žalobkyní. Nadto neshledal odvolací soud důvod pro mimořádné trojnásobné navýšení odměny za tento úkon (nedůvodnost navýšení bude odůvodněna níže); - za úkon ze dne [datum] účtuje žalobkyně 2 odměny jako za 2 samostatné úkony právní služby, a to pravděpodobně proto, že součástí jednoho podání je jednak vyjádření ve věci samé a také úkon částečného zpětvzetí žaloby (nadto zpětvzetí nedůvodně podané žaloby, která byla brána zpět nikoliv pro chování žalované). V případě, že v jednom podání je spojeno více procesních úkonů (například částečné zpětvzetí žaloby, změna žaloby, vyjádření ve věci samé ohledně zbytku předmětu řízení, zpětvzetí odvolání proti procesnímu rozhodnutí apod.), není důvodu za takové podání přiznávat počet odměn podle toho, kolik jednotlivých procesních úkonů v sobě podání kumuluje. Za toto podání proto náleží pouze jedna odměna, kterou odvolací soud zohlednil.

104. Odvolací soud jako neúčelně vynaložené úkony právní služby z úkonů účtovaných žalobkyní (na čl. 372 spisu) posoudil následující úkony právní služby: 1) celkem 11 porad s klientem konaných dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum]; 2) podání ze dne [datum] obsahující analýzu ze dne [datum]; 3) podání ze dne [datum]; 4) podání ze dne [datum]; 5) podání ze dne [datum] obsahující závěrečný návrh učiněný jako samostatné podání mimo jednání; 6) podání ze dne [datum] obsahující repliku k závěrečnému návrhu žalovaného.

105. K poradám s klientem odvolací soud uvádí, že úkon porady s klientem přesahující jednu hodinu je samostatně honorovatelným úkonem právní služby dle § 11 odst. 1 písm. c) tarifu Odvolací soud vyšel z toho, že žalobkyně osvědčila, že se všechny porady, které žalobkyně účtovala, uskutečnily, neboť předložila protokol o potvrzení porad (založený na čl. 374 spisu). Porada s klientem bude účelně vynaloženým úkonem právní služby, pokud s přihlédnutím ke všem okolnostem sporu bude porada nezbytná pro řádné uplatnění či bránění práva. Závěr musí soud činit s ohledem na obsah spisu a okolnosti konkrétního případu, nikoliv s ohledem na subjektivní potřebu účastníka a ochotu jeho zástupce se s klientem radit a diskutovat věc. Účastníka nelze jakkoliv omezovat v jeho právu se se svým zástupcem jakkoliv a o čemkoliv radit, a to neomezeně dlouhou dobu, avšak náhradě budou podléhat jen ty porady, které budou shledány účelnými k řádnému uplatnění či bránění práva před soudem s ohledem na objektivní okolnosti dané obsahem spisu a průběhem sporu. Odvolací soud kromě jediné porady konané dne [datum], neshledal další porady účelně vynaloženým úkonem právní služby.

106. Pokud by odvolací soud akceptoval argumentaci zástupce žalobkyně obsaženou k jednotlivým účtovaným poradám v jeho podání ze dne [datum], pak by bylo nutno obecně shledávat účelnou ve své podstatě každou poradu poté, co druhá strana reagovala na vyjádření první strany, dále před každým jednáním, či po každém jednání apod. Nelze přehlédnout, že již v přípravě a převzetí věci byla zahrnuta jedna porada, kdy zástupce žalobkyně měl vytěžit svého klienta stran podstatných a rozhodných okolností sporu, zvlášť s přihlédnutím k tomu, že zástupce žalobkyně zastupoval žalobkyni již před zahájením sporu, jak se podává z videozáznamu a rovněž i z plné moci, která je datována dnem [datum] (řízení zahájeno až [datum]), byl tedy s kauzou po skutkové stránce velmi dobře obeznámen.

107. Žalovaná ve svých stanoviscích v rámci podaného odporu a rovněž i v následných stanoviscích neuplatňovala nic po skutkové stránce tak zásadního či nového (snad kromě námitky pasivní věcné legitimace), co by nebylo lze s ohledem na předchozí jednání stran před vznikem sporu očekávat a co by vyžadovalo konání porad delších 1 hodinu, tedy co by nebylo možno za dané situace s klientem projednat do doby jedné hodiny tak, aby jeho práva mohla být účelně chráněna. Nadto námitka pasivní legitimace je námitkou právní, přičemž zástupce žalobkyně měl k dispozici příslušnou smlouvu, včetně příloh. Rovněž tak porady před jednáním nelze shledávat účelnými, když odvolací soud významně přihlédl k tomu, že jednatel žalobkyně se všech jednání osobně po celou dobu účastnil spolu se svým zástupcem. Žalobkyně tak byla prostřednictvím svého jednatele dokonale informována o skutkových tvrzeních u jednání snesených protistranou, o obsahu výpovědí všech slyšených svědků a účastníků, jakož byla přítomna prováděnému dokazování listinnými důkazy, byla informována již při jednáních o reakcích a výzvách soudu, v průběhu celé řady těchto jednání se mohla se svým zástupcem radit, a proto i když se uskutečnilo velké množství jednání, nelze porady delší jedné hodiny shledat za těchto okolností věci účelnými.

108. Odvolací soud shledal účelnou pouze jednu poradu s klientem přesahující jednu hodinu, a to poradu konanou dne [datum], která byla nepochybně nezbytná, aby mohl zástupce žalobkyně zjistit stanovisko žalobkyně k tomu, jakým způsobem vnímala a chápala přímo žalobkyně jednotlivé pojmy uvedené ve smlouvě za účelem výkladu smlouvy, když patrně (ač to z protokolu o jednání ze dne [datum] není přímo zjevné), byli účastníci u tohoto jednání soudem vyzváni, aby se vyjádřili k jednotlivým pojmům ve smlouvě a k tomu, jak je každý z účastníků vykládá. Bez toho, aby se zástupce žalobkyně v tomto směru znovu poradil s klientem a zjistil jeho stanovisko, nebyl by schopen zjevně podání bez porady delší hodiny náležitě zpracovat. Za této situace shledal odvolací soud tuto poradu plně účelnou a tedy podléhající náhradě.

109. Odvolací soud neshledává účelnými rovněž některé účtované úkony právní služby, a to vyjádření žalobkyně ze dne [datum], ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum].

110. Vyjádření žalobkyně ze dne [datum] obsahuje vyjádření k provedeným důkazům, žalobkyně důkazy hodnotí s tím, že je předestřena a shrnuta dosavadní právní a skutková argumentace. Předně toto vyjádření mohl zástupce žalobkyně učinit u předcházejícího jednání dne [datum] poté, co bylo dokazování provedeno, u tohoto jednání mohl shrnout dosud provedené dokazování, předestřít soudu své analýzy, právní názory na věc a argumentaci, jakož i se vyjádřit k celému dosud provedenému dokazování.

111. Vyjádření žalobkyně ze dne [datum] je neúčelným úkonem. Jedná se ve své podstatě o reakci zástupce žalobkyně na to, co se událo při jednání dne [datum], tj. jeho reakci na to, že jednatelka žalobkyně vypověděla, že před uzavřením smlouvy nebylo ze strany žalobkyně požadováno, aby systém [anonymizováno] byl v češtině, ačkoliv to žalobkyně v žalobě tvrdila jinak a z toho dovozovala relativní neplatnost smlouvy pro omyl. Tedy jednatelka žalobkyně vypovídala v této otázce jinak, než co o této otázce tvrdila žalobkyně. Pokud tedy žalobkyně tímto podáním měnila svá dosavadní skutková tvrzení, aby se dostala do souladu s výpovědí jednatelky žalobkyně, pak tak jednak mohla učinit ihned poté, co byl výslech ukončen, a to včetně právní argumentace, nadto odvolací soud nevidí důvodu, aby při změně skutkových tvrzení, ukáží-li se dosavadní tvrzení žalobkyně nesprávnými, měla nést náklady na uplatnění těchto tvrzení až po jednání strana žalovaná.

112. Neúčelným shledává odvolací soud dále úkon vyjádření žalobkyně ze dne [datum] nazvaný„ Návrh jednoduchého řešení složité soudní pře“, kterým žalobkyně okresnímu soudu předestírala opakovaně své právní úvahy s odkazem na judikaturu o tom, jak lze spor co nejrychleji rozhodnout a čím rozhodnutí odůvodnit. Od posledního jednání ve věci dne [datum] přitom ve spise nedošlo k žádným vyjádřením ani změnám, žalobkyně mohla tyto své skutkové i právní úvahy a rady s odkazem na judikaturu předestřít u jednání dne [datum], za které jí byla odměna přiznána. Ostatně i zástupce žalobkyně v podání odůvodňujícím účelnost tohoto úkonu uvádí, že se jednalo o přípis adresovaný soudu s návrhem možného řešení a odůvodnění rozhodnutí.

113. Neúčelným shledává odvolací soud také úkon ze dne [datum], který je písemně vyhotoveným závěrečným návrhem, který byl do spisu zaslán po jednání, které se konalo ve věci dne [datum]. Je zcela věcí účastníka a jeho procesní taktiky, zda závěrečný návrh přednese u jednání, či tento zašle samostatným podáním po skončení jednání, nicméně generuje-li tato taktika další náklad řízení, nelze tento považovat za účelný jen proto, že zástupce žalobkyně mohl návrh přednést při jednání soudu dne [datum], avšak se rozhodl tak neučinit. Na tom nic nemění ani to, že i zástupce žalované se rozhodl závěrečný návrh zaslat soudu písemně. Z protokolu plyne, že zástupce žalobkyně uvedl, že je schopen závěrečný návrh přednést, ale poté, co zjistil, že žalovaná tento přednese písemně, od svého přednesu upustil a rovněž se rozhodl zaslat návrh písemně. Takový postup je přípustný, nicméně náklad za něj vzniklý nelze přenášet na protistranu, tento si tedy ponese žalobkyně sama.

114. Stejná argumentace se vztahuje i k poslednímu neúčelnému úkonu, a to replice ze dne [datum] k závěrečnému návrhu žalované. Tato replika je jen opakováním a shrnováním téhož, co již bylo za několik let řízení opakovaně tvrzeno.

115. Odvolací soud dále uvádí, že zástupce žalobkyně účtoval za tři vyjádření ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum] odměnu v trojnásobné výši dle § 12 odst. 1 tarifu.

116. Pro zvýšení odměny až na trojnásobek musí jít o úkony mimořádně obtížné nebo časově náročné. Tyto pojmy jsou typickými neurčitými pojmy, jimž poskytuje obsah až konkrétní naplnění. Použití cizího jazyka a cizího práva je v ustanovení § 12 odst. 1 uvedeno jen příkladmo. Cizí právo nebo cizí jazyk musí tedy použít sám advokát. O úkon mimořádně obtížný nepůjde tehdy, pokud advokát sám cizí jazyk neovládá a v řízení vystupuje tlumočník či odborník na cizí právo. Ke zvýšení odměny ani příliš nepřispěje, musí-li advokát najmout či zaplatit jiného odborníka (například tlumočníka). K úhradě hotových nákladů je totiž určeno ustanovení § 13 tarifu.

117. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2019, sp. zn. 30 Cdo 4016/2016, plyne, že:„ Okolnosti odůvodňující mimořádné zvýšení mimosmluvní odměny advokáta podle § 12 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. spočívají v neobvykle zvýšených odborných či profesních nárocích na advokáta při realizaci konkrétního úkonu právní služby a nelze je paušálně odvozovat od obtížnosti věci, v rámci které je právní služba poskytována.“.

118. Dle závěrů usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 1. 2021, sp. zn. 1 To 2/2001, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod pořadovým číslem 8/2002, za úkon "časově náročný" ve smyslu ustanovení § 12 odst. 1 tarifu lze považovat takový úkon, který bude vykonáván mimo stanovenou pracovní dobu advokátní kanceláře, tedy zpravidla v pozdních večerních a nočních hodinách, jakož i o sobotách, nedělích a svátcích. Trvání samotného úkonu může mít při posuzování, zda jde o takový úkon, význam jen u těch úkonů, kde časové hledisko není pro výpočet odměny a náhrady již zohledněno, tedy u jiných úkonů než těch, které jsou uvedeny v ustanovení § 11 odst. 1 písm. c), e), f), g) advokátního tarifu. Trvání celého trestního řízení není z hlediska posuzování uvedené otázky rozhodující.

119. Odvolací soud uvádí, že trojnásobné navýšení odměny není potřeba řešit u úkonu ze dne [datum], který byl shledán výše soudem neúčelným, a za který nebyla přiznána odměna vůbec.

120. U dalších úkonů, u nichž zástupce toto zvýšení uplatnil (úkon ze dne [datum] a ze dne [datum]), dospěl odvolací soud ve světle výše uvedené judikatury a obsahu těchto podání k závěru, že se nejedná o případ, na který míří ust. § 12 odst. 1 tarifu. Podání ze dne [datum] lze považovat za standardně obtížný úkon právní služby, který obsahuje skutková tvrzení a odkaz na judikaturu. Rovněž tak i podání ze dne [datum] nikterak nevybočuje ze standardních úkonů co do jejich náročnosti. Pokud jde o cizí jazyk, tak ten použit nebyl, když žalobkyně jediný překlad, který byl pořízen, uplatňuje v rámci nákladů řízení jako hotový výdaj. Pokud jde o smlouvu [anonymizováno], tak ta byla sjednána dvojjazyčně, tj. s anglickým textem i překladem do češtiny. Tedy ani z tohoto pohledu nebylo možno obtížnost dovodit. Ke zvýšení neshledal odvolací soud důvod.

121. Závěrem k odměně odvolací soud zdůrazňuje, že odměna advokáta za jeden úkon právní služby v této věci činí cca 30 000 Kč. Ustanovení § 151 odst. 2 o. s. ř. stanoví soudu určit odměnu paušální a nikoliv ve vazbě za jednotlivé úkony. Vyhláška č. 484/2000 Sb., která stanovila paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (dále jen„ přísudková vyhláška“), byla nálezem Ústavního soudu č. 116/2013 Sb., s účinky ke dni 7. 5. 2013 zrušena, a ačkoliv Ústavní soud v tomto nálezu vyslovil nutnost přijetí nové právní úpravy, dodnes k tomu nedošlo. Po uplynutí více než tří let od zrušení vyhlášky, přes rozsáhlou novelizaci občanského soudního řádu, nebylo ani změněno ustanovení § 151 odst. 2 o. s. ř., ani nedošlo k vydání nové "přísudkové vyhlášky" ministerstvem spravedlnosti, které tak nesplnilo svoji zákonnou povinnost plynoucí z ustanovení § 374a písm. c) o. s. ř. Obecné soudy si proto v intencích názoru přijatého velkým senátem Občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu v rozhodnutí ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010 (R 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), "pomáhají" podpůrnými výpočty odměny podle advokátního tarifu za jednotlivé úkony právní služby. Tuto praxi obecných soudů považuje Ústavní soud pouze za jisté východisko z nouze vedené snahou o co nejméně komplikované a zároveň co nejvíce předvídatelné řešení.

122. Odvolací soud i s ohledem na výše uvedené, kdy zákon předvídá odměnu paušální bez ohledu na počet vykonaných úkonů právní služby, a rovněž s ohledem na proporcionalitu nákladů řízení ve vazbě na hodnotu předmětu řízení, má za to, že náklady řízení, které jím byly jako účelně vykonané zohledněny a za něž byla náhrada přiznána, v celkovém kontextu jejich výše korespondují s výsledkem sporu, nejsou nepřiměřeně nízké ani nepřiměřeně vysoké, ba naopak respektují to, aby zvítězivšímu účastníku byly spravedlivě nahrazeny ty náklady, které mu účelně v tomto sporu vznikly.

123. K odměně za 56 úkonů právní služby náleží 56 náhrad hotových výdajů dle § 13 odst. 4 tarifu po 300 Kč, tj. na náhradě hotových výdajů částka 16 800 Kč.

124. Zástupce žalobkyně dále vyúčtoval náhradu za promeškaný čas v rozsahu poloviny mimosmluvní odměny za to, že jednání nařízená na [datum], [datum] (správně [datum] – poznámka odvolacího soudu) a [datum] byla soudem odročena jen jeden den před konáním jednání. Celkem požadoval náhradu ve výši 42 950 Kč Odvolací soud z obsahu spisu zjistil, že jednání nařízené na [datum] bylo soudem z důvodů na straně svědka [příjmení] odročeno dne [datum] na nový termín [datum], přičemž zástupce žalobkyně byl o tom soudem informován dne [datum] v 12:35 hodin a k odvolanému jednání se nedostavil. Nárok na náhradu za promeškaný čas dle § 14 odst. 2 tarifu nenáleží.

125. Odvolací soud z obsahu spisu zjistil, že jednání nařízené na [datum] bylo soudem bez uvedení důvodu přenařízeno dne [datum] na termín [datum], přičemž zástupce žalobkyně byl o tom soudem informován dne [datum] v 14:50 hodin a k odvolanému jednání se nedostavil. Nárok na náhradu za promeškaný čas dle § 14 odst. 2 tarifu nenáleží.

126. Odvolací soud z obsahu spisu zjistil, že jednání nařízené na [datum] bylo soudem ze zdravotních důvodů na straně soudu dne [datum] odvoláno, přičemž zástupce žalobkyně byl o tom soudem informován telefonicky dne [datum] v 14:50 hodin. K odvolanému jednání se nedostavil. Nárok na náhradu za promeškaný čas dle § 14 odst. 2 tarifu nenáleží.

127. Žalobkyni náleží náhrada za promeškaný čas strávený advokátem cestou k 23 jednáním okresního soudu z místa jeho sídla v [obec] do Nového Jičína a zpět, jedna cesta 4 započaté půlhodiny, za 23 cest celkem 92 půlhodin, jedna půlhodina po 100 Kč dle § 14 odst. 3 tarifu, celkem na této náhradě náleží 9 200 Kč.

128. Žalobkyni dále náleží cestovní náhrady za 23 cest advokáta z [obec] do Nového Jičína k soudu a zpět osobním motorovým vozidlem [registrační značka]. V roce [rok] bylo vykonáno celkem 16 cest (koeficient 4,10 Kč/1km, palivo nafta 33,60 Kč/1l dle vyhlášky č. 333/2018 Sb., kombinovaná spotřeba 7,1 l /100, celkem ujeto na jedné cestě 92 km), cestovní náhrada činí 9 546,80 Kč. V roce [rok] bylo vykonáno celkem 5 cest (koeficient 4,20 Kč/1km, palivo nafta 31,80 Kč/1l dle vyhlášky č. 358/2019 Sb., kombinovaná spotřeba 7,1 l /100, celkem ujeto na jedné cestě 92 km), cestovní náhrada činí 2 970,60 Kč. V roce [rok] byly vykonány celkem 2 cesty (koeficient 4,40 Kč/1km, palivo nafta 27,20 Kč/1l dle vyhlášky č. 589/2020 Sb., kombinovaná spotřeba 7,1 l /100, celkem ujeto na jedné cestě 92 km), cestovní náhrada činí 1 164,90 Kč Celkem na cestovních náhradách náleží 13 682,30 Kč.

129. Žalobkyni dále náleží náhrada za překlad sdělení [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] (založeno v přílohové obálce) ve výši 390 Kč, který je nutno hodnotit jako zcela účelně vynaložený.

130. Náklady žalobkyně vzniklé v prvostupňovém řízení činí celkem částku 2 200 020 Kč, která je tvořena odměnou advokáta ve výši 1 570 300 Kč, náhradou hotových výdajů 16 800 Kč, náhradou za promeškaný čas 9 200 Kč, cestovními náhradami po zaokrouhlení ve výši 13 682 Kč, náhradou za překlad 390 Kč a náhradou za 21% DPH z výše uvedených částek ve výši 338 179 Kč (daň se zaokrouhluje nahoru) a dále zaplaceným soudním poplatkem z žaloby ve výši 251 469 Kč. Žalobkyni náleží náhrada poměrná v rozsahu 89,20 % z částky 2 200 020 Kč, což činí částku 1 962 418 Kč, kterou odvolací soud žalobkyni výrokem ad II. tohoto rozsudku náhradě přiznal.

131. Státu vznikly v prvostupňovém řízení dle obsahu celkové náklady ve výši 9 517 Kč, které jsou tvořeny náklady na svědečné svědka [příjmení] ve výši 2 006 Kč (čl. 195), svědkyně [příjmení] ve výši 1 334 Kč (čl. 196), svědkyně [příjmení] ve výši 2 729 Kč (čl. 197) a svědka [příjmení] 3 448 Kč. Stát má dle výsledku řízení dle § 148 o. s. ř. právo na náhradu nákladů ve výši 514 Kč vůči žalobkyni (byla neúspěšná z 5,40 %) a ve výši 9 003 Kč vůči žalované (ta byla neúspěšná v rozsahu 94,60 %). Z tohoto důvodu rozhodl odvolací soud, jak ve výrocích III. a IV. tohoto rozsudku uvedeno.

132. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 3 o. s. ř. Předmětem odvolacího řízení již byly jen částky uvedené ve výroku II. rozsudku okresního soudu, tedy celkem částka 6 664 821,38 Kč. V této částce je zahrnuta částka jistiny 1 387 091 Kč, dále úrok z prodlení z této částky v sazbě 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení, který v kapitalizované podobě ke dni rozhodování odvolacího soudu ([datum]) činil částku 606 945,42 Kč, dále částka 133 296 EUR, která v přepočtu na Kč dle středního kurzu ČNB ke dni [datum] (24, 375 Kč) činila částku 3 249 090 Kč a dále úrok z prodlení 8,05 % ročně z částky 133 296 EUR od [datum] do zaplacení, který při kapitalizaci ke dni vyhlášení rozsudku činí částku 1 421 694,96 Kč. Žalobkyně byla v odvolacím řízení procesně úspěšná co do částek uvedených ve výroku I. písm. c) tohoto rozsudku, tj. celkem částky 6 609 332,72 Kč, což odpovídá 99,20 % hodnoty sporu, naopak její neúspěch představuje částka 55 488,66 Kč (částka 24 926 Kč s úrokem z prodlení z této částky, který ke dni vyhlášení rozhodnutí činil 10 906,80 Kč, ohledně níž procesně zavinila zastavení řízení, dále částka 13 673 Kč s příslušenstvím, které ke dni [datum] činí 5 982,86 Kč), procesní neúspěch tedy odpovídá 0,80 % z hodnoty předmětu odvolacího řízení. Je tedy zcela zřejmé, že procesní neúspěch žalobkyně je nepatrný s ohledem na zbytek nároku, s nímž byla v odvolacím řízení úspěšná. Uplatní se proto § 142 odst. 3 o. s. ř. a žalobkyně má právo na plnou náhradu všech účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení.

133. Žalobkyně vyúčtovala náhradu za odměnu advokáta za celkem 7 úkonů právní služby vykonaných v odvolacím řízení, z nichž odvolací soud jeden vyúčtovaný úkon právní služby nepovažuje za účelně vynaložený. Konkrétně se jedná o vyjádření zástupce žalobkyně podáním ze dne [datum] došlým soudu dne [datum] v 20:45 hodin do datové schránky soudu, a to v den před konáním jednání nařízeného na [datum]. Zástupci žalobkyně tedy muselo být zcela zřejmé, že jeho vyjádření již nebude možno zaslat zástupci žalované a že za této situace bude plně k účelnému uplatnění práv postačovat své stanovisko, jež bylo opakovanou reakcí na stanovisko žalované, přednést druhý den u nařízeného jednání. Za této situace a okolností nelze vyjádření zaslané v předvečer jednání soudu považovat za účelně vynaložený úkon, který by podléhal náhradě, a proto si tento náklad ponese sama žalobkyně, bez toho aniž by měla žalovaná povinnost jej hradit.

134. Celkem v odvolacím řízení vznikly žalobkyni účelně vynaložené náklady odvolacího řízení ve výši 185 660 Kč Tyto náklady jsou tvořeny náhradou za odměnu za celkem 6 úkonů právní služby v celkové výši 148 070 Kč, z toho 5 úkonů za plnou odměnu a 1 úkon za polovinu mimosmluvní odměny. Výše odměny je za jednotlivé úkony proměnlivá, neboť vycházela z tarifní hodnoty, která se vždy k okamžiku učinění každého úkonu právní služby měnila, s ohledem na to, že bylo nutno vždy k tomuto okamžiku provést přepočet předmětu řízení v měně EURO na českou měnu, a to dle kurzu ČNB, takto získaná částka byla vždy sečtena s předmětem řízení v české měně, a vznikla výsledná tarifní hodnota, z níž byla odměna dle § 7 bodu 6 advokátního tarifu vypočtena. Konkrétně za sepis vyjádření ze dne [datum] k odvolání žalované náleží odměna 26 940 Kč, za repliku ze dne [datum] činí odměna 26 940 Kč, za účast advokáta u jednání odvolacího soudu dne [datum] činí odměna 26 980 Kč, za jednání dne [datum] činí odměna 26 940 Kč, za jednání dne [datum] činí odměna 26 860 Kč (ani jednou délka jednání nepřesáhla 2 hodiny, přičemž ani jednou nebylo zpoždění se zahájením jednání delší než 30 minut) a za účast u jednání dne [datum], při němž došlo jen k vyhlášení rozhodnutí, činí polovina mimosmluvní odměny částku 13 410 Kč (to vše dle § 11 odst. 1 písm. d) a g) a § 11 odst. 2 písm. f) tarifu). Dále žalobkyni náleží náhrada hotových výdajů k těmto vykonaným šesti úkonům, jedna náhrada po 300 Kč dle § 13 odst. 4 tarifu, celkem 1 800 Kč na této náhradě, dále náleží náhrada za promeškaný čas advokáta strávený cestou z místa jeho sídla v [obec] do Ostravy a zpět ke čtyřem jednáním soudu v rozsahu celkem 16 započatých půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 3 tarifu, tj. náhrada promeškaného času ve výši 1 600 Kč. Žalobkyni dále náleží náhrada cestovních výdajů za cestu advokáta osobním motorovým vozidlem [registrační značka] ke čtyřem jednáním odvolacího soudu, náhrada za jedno jednání činí 492 Kč (ujeto 60 km, koeficient 4,70 Kč km, vyhlášková cena paliva nafta 47,10 Kč/1l, průměrná spotřeba vozidla 7,43 l /100 km), za čtyři jednání činí náhrada 1 968 Kč. Žalobkyni dále náleží náhrada za 21 % DPH z odměny a všech výše uvedených náhrad (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), kdy náhrada za 21% DPH činí částku 32 222 Kč (daň nutno zaokrouhlit vždy nahoru). Odvolací soud proto rozhodl, jak ve výroku ad V.) tohoto rozsudku uvedeno.

135. Odvolací soud neshledal žádného důvodu, pro který by bylo namístě aplikovat § 150 o. s. ř., ostatně aplikaci tohoto ustanovení nenavrhovali ani účastníci řízení.

136. Lhůta k plnění stanovená ve výrocích tohoto rozhodnutí v délce tří dnů je plně v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., když pro stanovení lhůty delší neshledal odvolací soud žádného podkladu ve spisovém materiálu, nadto jinou pariční lhůtu nenavrhovali ani účastníci řízení.

Poučení