16 A 104/2020–44

Rubrum

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Václava Trajera a soudkyň Mgr. Lenky Havlíčkové a Mgr. Daniely Menclové ve věci žalobkyně: L. H., narozená X, bytem X, zastou zastoupená advokátem JUDr. Janem Svobodou, LL.M., sídlem Kollárova 1064/18, 415 01 Teplice, proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 02 Ústí nad Labem, zastoupený advokátem Mgr. Vlastimilem Škodou, sídlem Masarykovo nám. 193/20, 405 02 Děčín I, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 2. 2020, č. j. KUUK/027514/2020/DS/Chyt, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 2. 2020, č. j. KUUK/027514/2020/DS/Chyt, (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Teplice, odboru správních činností, oddělení přestupkového (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 12. 7. 2019, č. j. MgMT–SČ 094214/PŘ/3244/2017/Lo, (pozn. soudu: vzhledem k tomu, že veškerá rozhodnutí vydaná v předmětném správním řízení správním orgánem prvního stupně mají totožné č. j., budou v dalším textu odůvodnění tohoto rozsudku označována jednotlivá rozhodnutí správního orgánu prvního stupně pouze datem jejich vydání). Správní orgán prvního stupně zamítl žádost žalobkyně o obnovu řízení ve věci přestupků podle § 125c odst. 1 písm. i) body č. 2. a 4., § 125c písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, (dále jen „zák. č. 361/2000 Sb.“). Žalobkyně rovněž požadovala, aby bylo současně zrušeno rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, a aby jí byla přiznána náhrada nákladů řízení. Žaloba 2. Žalobkyně nejprve zrekapitulovala dosavadní průběh řízení, kdy byla příkazem správního orgánu prvního stupně ze dne 22. 2. 2018 uznána vinnou ze spáchání výše uvedených přestupků. Příkaz nabyl právní moci dne 6. 3. 2018. Dne 14. 6. 2018 sdělil žalovaný žalobkyni, že neshledal důvod k přezkumnému řízení. Žalobkyně požádala o obnovu řízení, neboť má za to, že nastala skutečnost, která existovala v době původního řízení, a kterou nemohla v původním řízení uplatnit, když zjistila, že v předmětné věci nebyla jejím jednáním způsobena škoda, a proto se nemohlo jednat o dopravní nehodu. Správní orgán prvního stupně dne 27. 9. 2018 žádost o obnovu zamítl. Žalovaný k odvolání žalobkyně toto rozhodnutí dne 2. 4. 2019 zrušil a vrátil věc správnímu orgánu prvního stupně s tím, že má dostatečně prokázat, že ke škodě majetku v souvislosti s provozem vozidla skutečně došlo.

3. Žalobkyně považuje rozhodnutí správních orgánů obou stupňů, jimiž byla zamítnuta její žádost o obnovu řízení, resp. zamítnuto její odvolání a rozhodnutí o zamítnutí žádosti o obnovu řízení potvrzeno, za nezákonné, nedostatečně odůvodněné a nepřezkoumatelné. Předně má za to, že nebylo dostatečně prokázáno, že došlo ke vzniku škody. Jestliže poškozená ve svém přípise vyčíslila škodu částkou 254 Kč, pak výslovně uvedla, že se jedná o škodu způsobenou 25. 4. 2019. Žalobkyni je však kladeno za vinu poškození záznamového zařízení parkovacího systému dne18. 7. 2017. Vysvětlení žalovaného, že šlo pouze o písařskou chybu, považuje žalobkyně za nepřípustné.

4. Žalobkyně se dále vyjadřuje k pojmu „škoda“ a poměřuje jej se sdělením poškozené společnosti. Má za to, že žádná škoda nevznikla a proto nemohlo dojít k přestupku, který je žalobkyni kladen za vinu. Navíc, dle názoru žalobkyně, správní orgány nedostatečně zjistily skutkový stav, když neprokázaly příčinnou souvislost mezi couváním poškozené a vzniklou škodou.

5. Žalobkyně dále namítá, že příkaz vydaný správním orgánem prvního stupně je v rozporu s právními předpisy, neboť se nedopustila přestupku, který je jí kladen za vinu. Pokud by snad skutečně došlo ke škodě na záznamovém zařízení, pak se nejednalo o škodu přesahující částku 100 000 Kč, tedy o výši škody, která by zakládala její povinnost setrvat na místě dopravní nehody nebo se na toto místo neprodleně vrátit. Vyjádření k žalobě 6. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí. Zdůraznil, že žalobou napadeným rozhodnutím je rozhodnutí, jímž byla zamítnuta žádost o obnovu řízení, a proto by mělo být posuzováno, zda existovaly zákonné důvody pro její povolení. Poukázal na to, že v původním řízení zůstala žalobkyně v obraně svých práv nečinná, když nevyužila opravného prostředku proti vydanému příkazu. Přitom již v tomto stádiu řízení jí nic nebránilo v tom, aby požádala o vyjádření poškozeného dříve, či jej navrhla jako svědka ke zjištění rozsahu poškození záznamového zařízení a vynaložených prostředků na jeho opravu. Žalobkyně v žádosti o obnovu řízení ani netvrdila, že by tyto nově tvrzené skutečnosti nemohla uplatit v původním řízení. Jestliže žalobkyně dodatečně předloženou listinou zpochybňovala vznik škody, resp. jeho výši, pak správní orgány posuzovaly, zda je tato listina způsobilou prokázat nepravdivost původních důkazů o vzniku škody, tj. zda předložená listina svým obsahem prokazuje, že škoda nevznikla, v důsledku čehož by byla zpochybněna dřívější zjištění o vzniku škody.

7. K jednotlivým žalobním námitkám žalovaný uvedl, že původně správní orgán vycházel z odhadu škody, učiněného na místě Policí ČR, její výše přitom nebyla žalobkyní nejprve rozporována. K námitce žalobkyně o neexistenci vzniku škody, kdy byly vyžadovány od poškozeného informace k jejímu vzniku a výši, odpovídal poškozený na urgenci správního orgánu prvního stupně, přičemž je zjevné, že datum vzniku škody (25. 4. 2019) uvedl omylem, když opsal datum z první žádosti o poskytnutí informace, které se následně objevilo i v samotném textu urgence. O tom, že se vyčíslení škody týká předmětného poškození záznamového zařízení, vypovídá i skutečnost, že k odpovědi poškozeného byla připojena i urgence správního orgánu prvního stupně, v níž správní orgán prvního stupně urgoval odpověď na jeho první výzvu ze dne 25. 4. 2019 o poskytnutí informace o výši předmětné škody. Ze sdělení poškozeného pak jednoznačně plyne, že škoda skutečně vznikla, přičemž její výše není podstatná.

8. Pokud jde o námitku žalobkyně týkající se nesprávné kvalifikace jejího přestupkového jednání, pak tato námitka nebyla předmětem žádosti o obnovu řízení. Nicméně žalovaná setrvala na závěru, že se žalobkyně jednání neoznámení nehody Policii ČR dopustila. Připustila však, že ve výroku příkazu bylo chybně „ponecháno“ ustanovení bodu 4 [pozn. soudu: § 125c odst. 1 písm. i) zák. č. 361/2000 Sb.] a písm. k) [pozn. soudu: § 125c odst. 1 zák. č. 361/2000 Sb.]. Posouzení věci soudem 9. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) bez jednání, neboť žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas, a žalovaný nesdělil soudu do dvou týdnů od doručení výzvy svůj nesouhlas s takovýmto projednáním, ačkoli byl ve výzvě výslovně poučen, že nevyjádří–li se v dané lhůtě, má se za to, že souhlas s rozhodnutím bez jednání byl udělen.

10. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a v § 75 odst. 2 věty první tohoto zákona. Z ní vyplývá, že soud přezkoumává rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během lhůty dvou měsíců ode dne, kdy bylo rozhodnutí žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení, jak stanoví § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení odůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud z úřední povinnosti přihlédnout toliko k takovým vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu, nebo které vyvolávají jeho nicotnost podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky v projednávané věci nebyly zjištěny.

11. Po přezkoumání skutkového a právního stavu a po prostudování obsahu předloženého spisu dospěl soud k závěru, že žaloba je nedůvodná.

12. Z předložené spisové dokumentace soud zjistil tyto skutečnosti rozhodné pro posouzení žaloby. Policie ČR sdělila správnímu orgánu prvního stupně dne 18. 8. 2017 oznámení přestupku podle § 74 odst. 23 zákona č. 250/2016 Sb., o přestupcích (dále jen „zákon o přestupcích“) s tím, že je žalobkyně podezřelá z porušení § 4 písm. a), b), § 5 odst. 1 písm. b), § 47 odst. 2 písm. a), c), d) odst. 3 písm. f), g) zák. č. 361/2000 Sb., tedy ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k), i) bod 1 a bod 3 zák. č. 361/2000 Sb., když dne 18. 7. 2017 ve 13.55 hodin v podzemních garážích OC Galerie jako řidička vozidla Citroen C4, RZ: X, narazila do záznamového zařízení na výjezdu z obchodního centra a poté z místa dopravní nehody ujela, aniž by splnila zákonem jí stanovené povinnosti. Záznamové zařízení bylo vylomené, jeho majitelem je OC Galerie Teplice a výše škody byla stanovena částkou 10 000 Kč. Správní orgán prvního stupně vydal dne 21. 2. 2018 příkaz, v němž byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 2 500 Kč za protiprávní jednání uvedené v § 125c odst. 5 písm. f) zák. o silničním provozu v souladu s § 35 písm. b) zákona o přestupcích. Příkaz byl doručen žalobkyni dne 23. 2. 2018 a žalobkyně v něm byla poučena o možnosti podat odpor. Tento řádný opravný prostředek žalobkyně nevyužila.

13. Žalobkyně dala následně správnímu orgánu prvního stupně podnět k provedení přezkumného řízení podle § 94 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). V něm mj. uvedla, že nepodala odpor proti příkazu, neboť si neuvědomila, že s tímto rozhodnutím je spojeno připsání bodů, které by vedlo k pozbytí řidičského oprávnění. Příkazu pak vytýkala, že v něm není odůvodněno, jak dospěl správní orgán k závěru o tom, že se žalobkyně dopustila přestupků z nedbalosti, není v něm uvedeno, co vyplývá z videozáznamu, z něhož správní orgán vycházel. Přezkumného řízení se dále domáhala proto, že spisový materiál neobsahuje jednak žádný důkaz o tom, že záznamové zařízení na výjezdu z parkoviště bylo poškozeno, není z něho zřejmé žádné poškození a pokud poškozeno bylo, není zřejmé, že k němu došlo v příčinné souvislosti s jednáním žalobkyně a jako jeho následek, a jednak ve spise není založeno vyjádření poškozeného ani odborné vyjádření či znalecký posudek, z něhož by vyplývala výše škody. Žalobkyně namítala, že její zavinění nebylo naplněno. Navíc předmětná událost nebyla dopravní nehodou, neboť místo, kde k události došlo, není pozemní komunikací, a banální ťuknutí nelze považovat za dopravní nehodou. Správní orgán prvního stupně neshledal důvody pro postup podle § 95 odst. 2 věty prvé správního řádu, a proto předložil příkaz k přezkumnému řízení žalovanému.

14. Žalovaný shledal podání podnětu k přezkumnému řízení nedůvodným, a proto sdělil žalobkyni podle § 94 odst. 1 správního řádu, že nebyly shledány důvody pro zahájení přezkumného řízení (posouzení podnětu ze dne 12. 6. 2018 č. j. 97541/2018/KUUK/MŠ). V posouzení podnětu žalovaný žalobkyni objasnil, že se přestupku dopustila z nedbalosti; že k dopravní nehodě došlo, neboť byla způsobena škoda na majetku v přímé souvislosti s provozem vozidla v pohybu, což vyplývá z videozáznamu, když je z něho patrné, že před událostí bylo záznamové zařízení v jiné poloze než poté, kdy do něho žalobkyně nacouvala, a že k dopravní nehodě došlo na pozemní komunikaci, neboť vjezd i výjezd z garáží je označen dopravními značkami a platí zde pravidla silničního provozu. Žalovaný v posouzení podnětu zdůraznil, že se žalobkyně po nacouvání do záznamového řízení měla jít podívat, zda nedošlo k poškození vozidla nebo záznamového zařízení a tím i k dopravní nehodě. Namísto toho před svědky do záznamového zařízení nacouvala ještě jednou a následně z místa dopravní nehody rychle odjela.

15. Žalobkyně podala dne 4. 9. 2018 žádost o obnovu řízení, kterou požadovala, aby bylo řízení před správním orgánem ukončené pravomocným rozhodnutím ve věci, a to příkazem ze dne 21. 2. 2018, který nabyl právní moci dne 6. 3. 2018, obnoveno. Žalobkyně ve své žádosti uvedla, že ve spise není obsažen žádný důkaz prokazující, že záznamové zařízení na výjezdu z parkoviště bylo poškozeno, přičemž nemůže být hlavním důkazem o poškození záznamového zařízení laická úvaha, že záznamové zařízení bylo v určitém postavení a posléze mělo úplně jinou polohu. Spis neobsahuje vyjádření poškozeného, odborné vyjádření či znalecký posudek, z něhož by vyplývala skutečná výše škody, když v souvislosti s kategorií škody není možné spokojit se s pouhým odhadem. Žalobkyně se tedy obrátila na manažera obchodního centra obchodní společnosti GT Property Managment s. r. o. (dále též jen „poškozený“) Ing. J. R., který jí prostřednictvím e–mailu sdělil, že nevznikla škoda. Obsah e–mailu údajného poškozeného je dříve neznámou skutečností, která vyšla najevo, a v jeho důsledku se ukazuje důkaz o poškození videozáznamem jako nepravdivý. Na výzvu správního orgánu prvního stupně pak žalobkyně předložila e–mail Ing. J. R.

16. Správní orgán prvního stupně svým rozhodnutím ze dne 26. 9. 2018 žádost o obnovu řízení zamítl, když došel k závěru, že nebyly splněny zákonem stanovené předpoklady pro obnovu řízení. K námitkám žalobkyně uvedl, že k poškození záznamového zařízení došlo, neboť pokud by tomu tak nebylo, bylo by nelogické, aby poškozený oznamoval věc Policii ČR, a pokud by nebyla zjištěna škoda na zařízení, nebylo by důvodu pro dohledávání pachatele. Vznik škody vyplývá z protokolu o dopravní nehodě, a žalobkyní dodatečně předložený důkaz, prokazuje toliko skutečnost, že vzniklá škoda nebyla řešena prostřednictvím pojišťovny nebo servisní firmou, ale byla odstraněna vlastními prostředky.

17. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně včasné odvolání, a žalovaná svým rozhodnutím ze dne 2. 4. 2019 rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne 26. 9. 2018 zrušila a vrátila mu věc k novému projednání. Žalovaný zavázal správní orgán prvního stupně právním názorem, že je třeba zjistit, zda došlo ke škodě na majetku, a zda tak byla naplněna skutková podstata přestupku podle § 47 odst. 1 zákona o silničním provozu.

18. V dalším řízení správní orgán prvního stupně vyžádal od poškozeného informaci o výši škody na záznamovém zařízení. Poškozený reagoval na urgenci této výzvy a sdělil správnímu orgánu požadované informace.

19. Rozhodnutím ze dne 8. 7. 2019 správní orgán prvního stupně znovu žádost o obnovu řízení zamítl s odůvodněním, že v průběhu dalšího řízení bylo z vyjádření poškozeného zjištěno, že škoda na záznamovém zařízení vznikla, a proto došlo k dopravní nehodě ve smyslu § 47 odst. 1 zák. č. 361/2000 Sb. Správní orgán prvního stupně uzavřel, že v dané věci nevyšly najevo nové skutečnosti dle ust. § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu, a proto nejsou splněny zákonné podmínky pro obnovení řízení. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, v němž uplatnila shodné námitky, jako v předmětné žalobě, tzn. že vyčíslení škody poškozeným se netýká škody předmětné, neboť je v něm uvedeno jiné datum vzniku škody a dále, že nebyla prokázána příčinná souvislost mezi couváním žalobkyně a vzniklou škodou na záznamovém zařízení.

20. Napadené rozhodnutí, jímž bylo odvolání žalobkyně zamítnuto a bylo potvrzeno rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne 8. 7. 2019, odůvodnil žalovaný tím, že ani on neshledal naplnění zákonných důvodů pro obnovu řízení. Pokud jde o námitku žalobkyně, týkající se data dopravní nehody, resp. vzniku škody, uvedeného ve zprávě poškozeného, pak tuto námitku vypořádal tak, že vysvětlil, že z obsahu zprávy poškozeného je zřejmé, že ze strany poškozeného došlo k uvedení nesprávného data v důsledku písařské chyby. Poukázal rovněž na to, že žalobkyně byla s obsahem spisu před vydáním napadeného rozhodnutí seznámena, a nikterak na tuto zjevnou nesprávnost nereagovala, ani obsah zpráv poškozeného nerozporovala. S odkazem na příslušná ustanovení zák. č. 361/2000 Sb. žalovaný vysvětlil, že událost, při níž se žalobkyně dopustila vytýkaného jednání, je třeba považovat za dopravní nehodu a samotné vytýkané jednání (nesetrvání na místě nehody, resp. neuskutečnění neprodleného návratu na toto místo, resp. neohlášení dopravní nehody), jehož se žalobkyně dopustila, naplňuje znaky přestupkového jednání, byť se nejednalo o škodu přesahující 100 000 Kč.

21. Dříve, než soud přistoupil k vlastnímu právnímu posouzení věci, musel se nejprve vypořádat s námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, kterou žalobkyně shledávala v tom, jakým způsobem se žalovaný vypořádal s její námitkou, týkající se hodnocení listiny, prokazující vznik škody a závěrů učiněných z obsahu této listiny správním orgánem prvního stupně. Vzhledem k tomu, že jen přezkoumatelné správní rozhodnutí je způsobilé následného soudního přezkumu, musel by se soud touto otázkou ostatně zabývat i sám z úřední povinnosti.

22. Za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů je nutné považovat takové rozhodnutí, které nemá žádné odůvodnění nebo z něhož nevyplývá, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jakými úvahami se při právním posouzení věci řídil a jak uvážil o pro věc zásadních skutečnostech a uplatněných námitkách účastníka řízení, resp. jakým způsobem postupoval při posuzování těchto skutečností (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 4. 2015, č. j. 7 As 55/2015 – 29).

23. Ve vztahu k otázce nepřezkoumatelnosti správních rozhodnutí pro nedostatek důvodů Nejvyšší správní soud v minulosti opakovaně judikoval, že nevypořádá–li se správní orgán v rozhodnutí se všemi žalobcem uplatněnými námitkami, způsobuje to nepřezkoumatelnost rozhodnutí spočívající v nedostatku jeho důvodů. Z ustálené judikatury správních soudů vyplývá, že z odůvodnění rozhodnutí musí být seznatelné, proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestřené účastníkem za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl a jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů. V tomto směru lze pro stručnost odkázat na závěry vyjádřené mj. v rozsudcích Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003 – 75, ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003 – 52, ze dne 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/2004 – 73, č. 787/2006 Sb. NSS, ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005 – 44, č. 689/2005 Sb. NSS, ze dne 25. 5. 2006, č. j. 2 Afs 154/2005 – 245, či ze dne 8. 4. 2004, čj. 4 Azs 27/2004 – 74.

24. Vezme–li soud v potaz předestřené judikatorní mantinely, dospívá k závěru, že napadené rozhodnutí (a jemu předcházející rozhodnutí správního orgánu prvního stupně) v základních parametrech výroku i jeho odůvodnění jím vytčená kritéria přezkoumatelnosti splňuje. Žalovaný v napadeném rozhodnutí na všechny námitky žalobkyně konkrétně a srozumitelně reagoval způsobem, ze kterého je zřejmé, proč je nepovažuje za důvodné. Podrobně vysvětlil, z jakého důvodu má za to, že poškozený odpovídal na dotaz správního orgánu prvního stupně a jeho odpověď se týkala dopravní nehody, kterou způsobila žalobkyně, a která byla předmětem přestupkového řízení. Uvedl, že listinu posuzoval podle jejího obsahu, z něhož vyvodil, že pokud poškozený uvedl jiné datum, něž to, kdy mělo k dopravní nehodě dojít, pak se jednalo o písařské pochybení ze strany poškozeného. Žalovaný tento důkaz zhodnotil z hlediska splnění podmínek pro obnovu řízení, učinil závěr, že žalobkyně škodu svým jednáním způsobila, a v samotném závěru odůvodnění uvedl, že žalobkyni nelze v její žádosti o obnovu řízení vyhovět, neboť nebyly splněny zákonem stanovené podmínky. Z uvedených důvodů soud zhodnotil námitku nepřezkoumatelnosti jako nedůvodnou a přistoupil k vlastnímu právnímu posouzení věci.

25. Na tomto místě považuje soud za nutné zdůraznit, že předmětem soudního přezkumu je správní řízení, které probíhalo na základě žádosti žalobkyně ze dne 4. 9. 2018 o nařízení obnovy řízení, nikoli řízení, o jehož obnově bylo rozhodováno (tj. řízení o přestupku žalobkyně). Řízení o obnově se skládá ze dvou fází. Nejprve správní orgán musí posoudit, zda existují důvody, aby byla obnova řízení povolena a teprve poté, pokud správní orgán shledá podmínky pro obnovu řízení a povolí ji, je následně ve věci vydáno nové rozhodnutí, které zohledňuje nové skutečnosti či důkazy, které existovaly v době původního řízení a které účastník nemohl v původním řízení uplatnit, popř. které se ukázaly nepravdivými. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 31. 5. 2004, čj. 5 A 24/2002 – 34, shodně konstatoval, že „napadá–li žalobce rozhodnutí vydané v prvním stadiu řízení o obnově, může účinně namítat pouze to, že existují podmínky její přípustnosti z hlediska ustanovení § 62 správního řádu (pozn. nyní podle § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu), nikoliv však okolnosti týkající se skutkového stavu věci, které lze uplatnit až ve druhém stadiu řízení o obnově, v němž by se znovu rozhodovalo ve věci“.

26. Soud se proto zaměřil na to, zda existují důvody pro povolení obnovy řízení a stranou ponechal konkrétní skutkové okolnosti, které by případně mohly mít význam „až“ v obnoveném řízení při vydání nového rozhodnutí dle § 101 správního řádu. Korigoval tak v odůvodnění napadeného rozhodnutí vyslovený závěr, že zkoumanou událost, kterou zavinila žalobkyně, je třeba považovat za dopravní nehodu a samotné vytýkané jednání (nesetrvání na místě nehody, resp. neuskutečnění neprodleného návratu na toto místo, resp. neohlášení dopravní nehody) jehož se žalobkyně dopustila, naplňuje znaky přestupkového jednání. Nelze směšovat důvody pro nařízení obnovy řízení s následnými důvody ve věci samé, pro které by případně muselo být znovu rozhodnuto shodně.

27. Podle § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu řízení před správním orgánem ukončené pravomocným rozhodnutím ve věci se na žádost účastníka obnoví, jestliže vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy, které existovaly v době původního rozhodnutí a které účastník, jemuž jsou ku prospěchu, nemohl v původním řízení uplatnit, anebo se provedené důkazy ukázaly nepravdivými.

28. Z citovaného ustanovení jednoznačně plyne, že účelem obnovy řízení je případná náprava skutkových nesprávností, ke kterým došlo proto, že zde byly skutečnosti či důkazy, které sice v době původního řízení existovaly, byly však neznámé a účastník je nemohl v původním řízení uplatnit, popř. je zjištěno, že provedené důkazy byly důkazy nepravdivými (k tomu srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 5. 2010, č. j. 6 As 39/2009–74, a ze dne 31. 1. 2011, č. j. 8 As 18/2010–113). I proto, že obnova řízení je mimořádným opravným prostředkem, jehož důsledkem je zásah do pravomocného správního rozhodnutí, tedy zásah do právních poměrů, které již byly autoritativně správním rozhodnutím stanoveny, je třeba pojem „dříve neznámé skutečnosti“ chápat v objektivním smyslu, tedy jako skutečnosti, které účastník správního řízení skutečně znát nemohl a nemohl je v původním řízení uplatnit. Za takové skutečnosti jsou považovány např. situace, kdy listina nebo jiná věc potřebná k provedení důkazu byla nedostupná, nebo případy, kdy důležitý svědek nebyl dosažitelný nebo dodatečně vypověděl o důležitých okolnostech, ačkoliv v původním řízení odepřel výpověď (shodně např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 6. 2004, čj. 6 A 176/2002 – 75).

29. Žalobkyně byla na základě příkazu, vydaného správním orgánem prvního stupně, uznána vinnou ze spáchání přestupků podle § 125c odst. 1 písm. i) bod č. 2. a č. 4, § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., kterých se z nedbalosti dopustila tím, že dne 18. 7. 2017 ve 13.55 hodin jako řidička vozidla Citroen C4, RZ: X, v Teplicích, ul. Dlouhá, na spodním parkovišti OC Galerie, byla při couvání z místa parkování nepozorná, v důsledku čehož poškodila záznamové zařízení na výjezdu parkoviště majitele Obchodního centra Galerie Teplice a poté z místa dopravní nehody ujela, aniž by splnila zákonem jí stanovené povinnosti. Řádného opravného prostředku proti tomuto příkazu žalobkyně nevyužila. Žalobkyně podala žádost o obnovu řízení s jediným, pro obnovu řízení významným, argumentem, a to, že po vydání příkazu zjistila z e–mailové odpovědi poškozeného na její dotaz, že ve skutečnosti žádná škoda na záznamovém zařízení nevznikla. Protože tuto skutečnost dříve neznala, a nemohla ji uplatnit, má za to, že jsou naplněny důvody pro obnovu řízení. Při rozhodování o žádosti o povolení obnovy řízení bylo proto třeba se zabývat tím, zda okolnosti, v nichž spatřuje stěžovatelka důvody pro povolení obnovy řízení, je možné skutečně za tyto důvody považovat.

30. Žalobkyně předložila v řízení o obnovu řízení listinu, a to e–mailovou zprávu od manažera poškozeného Ing. J. R. ze dne 3. 9. 2018, v níž je uvedeno, že po následném zjištění nevznikla taková škoda, kterou by nebylo možné opravit v rámci běžné údržby, a že od nikoho neobdrželi žádnou finanční kompenzaci. Na základě žádosti správního orgánu prvního stupně pak vyčíslil výši škody.

31. Předně je třeba konstatovat, že se žalobkyně mýlí, pokud se domnívá, že vyjádření poškozeného ze dne 3. 9. 2018, je novou skutečností, kterou nemohla znát v původním správním řízení a nemohla ji v tomto řízení uplatnit. Zda skutečně vznikla poškozenému škoda na záznamovém zařízení, muselo býti zřejmé bezprostředně po dopravní nehodě. Bylo proto na žalobkyni, zda si stanovisko ke vzniku škody vyžádá od poškozeného včas, tedy v průběhu příkazního řízení, či zda bude tuto skutečnost uplatňovat neúspěšně později. Lze však připustit, že pokud by skutečně vyšla dodatečně najevo skutečnost, že žalobkyně svým jednáním žádnou škodu na majetku jiné osoby nezpůsobila, a důkazy videozáznamem a protokolem o dopravní nehodě, z nichž správní orgány při svém posouzení jednání žalobkyně vycházely, by se tak ukázaly nepravdivými, byla by tato skutečnost důvodem pro povolení obnovy řízení. Tak tomu ovšem v daném případě není. Bez ohledu na to, v jaké výši poškozenému škoda vznikla, je z žalobkyní předložené listiny zcela evidentní, že škoda na záznamovém zařízení poškozenému vznikla. Tato listina pouze vypovídá o tom, že byla odstraněna v rámci běžné údržby. Obsah této listiny proto není v rozporu s údaji na videozáznamu a v protokolu o dopravní nehodě, jakožto důkazů, z nichž vycházel správní orgán prvního stupně při vydání příkazu a žalovaný při svých závěrech v přezkumném řízení, a z nichž vyplývá, že záznamové řízení bylo poškozeno. Za této situace nemohla žalobkyně e–mailovou zprávu poškozeného ze dne 3. 9. 2018 úspěšně uplatnit a docílit obnovy řízení, neboť tímto jejím novým důkazem nemohlo dojít k jinému řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování, tedy zda vznikla jednáním žalobkyně škoda, a zda tak byla naplněna jedna z podmínek pro závěr o spáchání přestupku žalobkyní.

32. Protože již ze zprávy poškozeného, jíž argumentovala žalobkyně v žádosti o obnovu řízení, je zcela zřejmé, že škoda na záznamovém zařízení vznikla, a byla odstraněna v rámci běžné údržby, není pro posouzení důvodnosti žaloby podstatné, jakým způsobem byla zhodnocena zpráva poškozeného o skutečné výši vzniklé škody, poskytnutá správnímu orgánu prvního stupně na jeho výzvu. Toto posouzení by totiž mohlo mít význam opět pouze v případě obnoveného řízení, v němž by byla zkoumána s ohledem na skutečnou výši škody správnost kvalifikace přestupku, jehož se měla žalobkyně dopustit.

33. Z výše uvedených důvodů soud uzavírá, že žádná z uplatněných žalobních námitek není způsobilou zpochybnit zákonnost napadeného rozhodnutí, a proto soud žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobkyně neměla ve věci úspěch a žalovanému nad rámec běžné úřední činnosti žádné náklady nevznikly, proto soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. K požadavku žalovaného na přiznání náhrady nákladů řízení spočívajících v nákladech vynaložených na právní zastoupení, soud dodává, že danou věc je třeba považovat za běžnou součást agendy žalovaného, k jejímuž výkonu je materiálně i personálně vybaven z veřejného rozpočtu. Přestože nelze odebrat žalovanému právo na právní zastoupení, nelze tyto náklady považovat za účelně vynaložené, a proto nebyly soudem přiznány.

Poučení

Žaloba Vyjádření k žalobě Posouzení věci soudem