16 A 14/2010 - 76

Rubrum

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivou Kaňákovou v právní věci žalobce: M. V., „X“, zastoupeného JUDr. Svatoplukem Bundou, advokátem, se sídlem Mírové náměstí 208/35, Ústí nad Labem, proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, odbor správních činností a krajský živnostenský úřad, se sídlem v Ústí nad Labem, Velká Hradební 3118/48, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 2. 2008, č.j. 798/SČaKŽÚ/21524/2008-3, ve znění rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 4. 2008, č.j. 4239/SČaKŽÚ/74297/2008-3, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. V řízení o žalobě a v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 8. 2009 č.j. 16 Ca 2/2008-21 nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

III. Ustanovenému zástupci žalobce JUDr. Svatopluku Bundovi se přiznává odměna ve výši 5.760,- Kč, která mu bude vyplacena do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu Krajského soudu v Ústí nad Labem.

Odůvodnění

Žalobce se včas podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného v záhlaví rozsudku označeného, kterým bylo rozhodnuto, že odvolání žalobce se zamítá a rozhodnutí komise k projednávání přestupků statutárního města Chomutov ze dne 6. 12. 2007, č.j. ODaSČ 7/15435/802/2007, kterým byl žalobce uznán vinným přestupkem proti občanskému soužití podle § 49 odst. 1 písm. c) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, a kterým mu byla uložena pokuta ve výši 300,- Kč a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1.000,- Kč, se potvrzuje. Žalobce v žalobě namítl, že byl zkrácen na svých právech takovým způsobem, že to mělo za následek vydání nezákonného rozhodnutí. Žalovaný odmítl ústní jednání a bez jakékoliv možnosti a dožádání navržených důkazů zamítl odvolání žalobce. Fikce doručení byla žalovaným i správním orgánem 1. stupně použita protiprávně, když v době doručování písemností byl dlouhodobě mimo Českou republiku a to v SRN, kde pečoval o dlouhodobě nemocnou příbuznou. Žalobce uvedl, že o prominutí zmeškání lhůty ve smyslu § 24 odst. 2 a § 41 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) nepožádal, protože fikci doručení zpochybnil v odvolání proti rozhodnutí správního orgánu 1. stupně a bylo na žalovaném, aby vyzval žalobce během odvolacího řízení k doložení tohoto tvrzení. Dle názoru žalobce se nelze ztotožnit s názorem žalovaného, že žalobce žádné tvrzení neučinil a neoznačil důkazy, když toto právo mu bylo odejmuto jak žalovaným, tak správním orgánem 1. stupně. Žalobce rovněž namítl, že byla posouzena chybně námitka podjatosti na předsedkyni přestupkové komise, a to žalovaným i správním orgánem 1. stupně. K podané žalobě se písemně vyjádřil žalovaný, který navrhl její zamítnutí. Uvedl, že žalovaný postupoval v souladu s ustanovením § 89 odst. 2 správního řádu. Řízení o přestupku bylo řádně zahájeno, žalobce si oznámení o zahájení řízení a předvolání k ústnímu jednání na den 6. 8. 2007 osobně převzal dne 23. 7. 2007. Dne 30. 7. 2007 se dostavil ke správnímu orgánu 1. stupně, požádal o nahlédnutí do spisu a o pořízení fotokopií. Současně byl vyrozuměn o odročení jednání, které se mělo konat dne 6. 8. 2007. Písemnost ze dne 28. 8. 2007 obsahující předvolání na ústní jednání na den 17. 9. 2007 si žalobce nevyzvedl, stejně tak jako písemnost ze dne 2. 10. 2007, obsahující předvolání k jednání na 22. 10. 2007. V obou případech bylo aplikováno ustanovení § 24 odst. 1 správního řádu – náhradní doručení tzv. fikce. Přestupek byl projednán podle § 74 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „přestupkový zákon“) v nepřítomnosti žalobce, který ač byl řádně předvolán, se k ústnímu jednání nedostavil. Pokud se žalobce v místě doručování nezdržoval, měl možnost postupovat podle § 24 odst. 2 správního řádu a požádat zpětně o prominutí zmeškání úkonu. Toto však žalobce neučinil. Žalovaný dále uvedl, že důkazy, které žalobce navrhoval v odvolání, nebyly připuštěny, neboť tyto měly být uplatněny již při řízení u správního orgánu 1. stupně. Žalobce tyto důkazy nenavrhoval v průběhu šetření policie ani u správního orgánu 1. stupně. Žalobce byl poučen o možnosti projednání přestupku v jeho nepřítomnosti, o právu vyjádřit se k důkazům a navrhovat je i o právu vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, neboť oznámení o zahájení řízení a předvolání ze 17. 7. 2007, které byly žalobci doručeny do vlastních rukou, toto obsahuje. Správní orgán 1. stupně projednal věc v nepřítomnosti žalobce a získané podklady shledal dostatečnými k prokázání přestupku žalobce. Žalovaný se v rozhodnutí zabýval i námitkou podjatosti na předsedkyni přestupkové komise. V následně učiněné replice k vyjádření žalovaného žalobce uvedl, že byl v době doručování předvolání k projednání přestupku mimo území ČR, což si žalovaný ani správní orgán 1. stupně neověřili. Stav projednávané věci nebyl žalovaným ani správním orgánem 1. stupně dostatečně zjištěn a objasněn tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti. Žalobce připojil čestné prohlášení pana M. Č. ze dne 26. 6. 2008 o tom, že se žalobce ve dnech 20. 8. 2007 – 19. 9. 2007 a 27. 9. 2007 – 25. 10. 2007 zdržoval v SRN. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení podle prvního dílu hlavy druhé zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen ( „s.ř.s“)., která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ustanoveních § 71 odst. 1 písm. c), d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první tohoto zákona. Z ní vyplývá, že soud přezkoumává rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí (§ 72 odst. 1 věty první s.ř.s.). Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení odůvodnit. Bez návrhu žalobce pak musí soud podle § 76 odst. 2 s.ř.s. přihlédnout toliko k takovým vadám napadeného rozhodnutí, které vyvolávají jeho nicotnost, avšak takové nedostatky nebyly v projednávané věci zjištěny. V dané věci již jednou Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl rozsudkem ze dne 11. 8. 2009, č.j. 16 Ca 2/2008-21, kterým žalobu zamítl. V odůvodnění se zabýval zejména námitkou neúčinnosti doručení předvolání k jednáním u přestupkové komise, přičemž konstatoval, že zákonné podmínky pro nastoupení fikce doručení podle § 24 odst. 1 správního řádu byly v obou posuzovaných případech splněny, že žalobce nevyužil možnosti požádat o prominutí zmeškání úkonu podle § 24 odst. 2 a § 41 správního řádu a neprokázal, že si nemohl uložené písemnosti pro dočasnou nepřítomnost nebo z jiných vážných důvodů vyzvednout. Tuto námitku proto neshledal důvodnou. Ohledně tvrzené podjatosti předsedkyně přestupkové komise se ztotožnil se závěrem žalovaného o její opožděnosti a zdůraznil, že po podání odvolání již dotyčná nečinila ve věci žádné úkony a odvolací řízení proto nemohla nikterak ovlivnit. Výše uvedený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem byl rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 11. 2010, č.j. 2 As 53/2010-62 zrušen a věc byla vrácena soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud uvedl, že se krajský soud opomněl v řízení vypořádat s námitkou žalobce, který brojil proti postupu žalovaného, který v odvolacím řízení nepřipustil výslech jím jmenovaných osob, o nichž žalobce v odvolání proti rozhodnutí přestupkové komise uvedl, že byly osobně přítomny předmětnému incidentu. Nejvyšší správní soud v této souvislosti uvedl, že se již zabýval tím, zda lze v přestupkovém řízení, v němž se podle § 51 přestupkového zákona postupuje podle správního řádu, připustit důkaz navržený obviněným v odvolání, ačkoliv nebyl uplatněn v prvostupňovém řízení. Ustanovení § 82 odst. 4 správního řádu výslovně stanoví, že k novým skutečnostem a k návrhům na provedení nových důkazů, uvedeným v odvolání nebo v průběhu odvolacího řízení, přihlédne jen tehdy, jde-li o takové skutečnosti nebo důkazy, které účastník nemohl uplatnit dříve. Namítá-li účastník, že mu nebylo umožněno učinit v řízení v prvním stupni určitý úkon, musí být tento úkon učiněn spolu s odvoláním. Nejvyšší správní soud uvedl, že není oprávněn činit úvahu o důvodnosti předmětné žalobní námitky v naní posuzované konkrétní věci sám, jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2008, sp. zn. I. ÚS 1534/08. Nejvyšší správní soud zavázal krajský soud, aby se v dalším řízení uvedenou námitkou zabýval, v odůvodnění svého rozhodnutí se s ní přezkoumatelným způsobem vypořádal a přitom zohlednil závěry plynoucí z judikatury Nejvyššího správního soudu. K námitce podjatosti předsedkyně přestupkové komise Nejvyšší správní soud uvedl, že podle § 14 odst. 2 správního řádu může účastník řízení namítat pojatost úřední osoby, jakmile se o ní dozví. K námitce se nepřihlédne, pokud účastník řízení o důvodu vyloučení prokazatelně věděl, ale bez zbytečného odkladu námitku neuplatnil. O námitce rozhodne bezodkladně usnesením služebně nadřízený úřední osoby nebo ten, kdo má obdobné postavení. V projednávané věci žalobce nabyl dle vlastního vyjádření přesvědčení o podjatosti předsedkyně přestupkové komise poté, co dne 30. 7. 2007 nahlížel do spisu správního orgánu 1. stupně. Námitku podjatosti však uplatnil teprve v odvolání podaném dne 27. 12. 2007, tedy po uplynutí téměř pěti měsíců. Za dané situace proto žalovaný postupoval správně, pokud k této námitce nepřihlédl, a rovněž krajský soud správně posoudil shodnou námitku uplatněnou v žalobě. O žalobě soud rozhodl v souladu s ustanovením § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“) bez jednání, neboť žalobce i žalovaný ve lhůtě uvedené ve výši uvedeném ustanovení s.ř.s. nevyjádřili svůj nesouhlas s takovým projednáním věci. Ze správního spisu soud zjistil následující skutečnosti. Dne 6. 6. 2007 sdělila poškozená H. J. policejnímu orgánu v rámci podání vysvětlení, že jí žalobce tohoto dne přibližně v 17.20 hodin v domě č.p. 5170 v ulici Z. v Ch. slovně napadl a vyhrožoval jí též fyzickým útokem. Na základě její výpovědi byl k podání vysvětlení předvolán rovněž žalobce, který dne 27. 6. 2007 odmítl v dané věci vypovídat. Téhož dne policejní orgán přestupek oznámil Komisi k projednávání přestupků statutárního města Chomutova. Dne 17. 9. 2007 se ve věci konalo první ústní jednání u přestupkové komise, k němuž byli předvolání žalobce i poškozená, která v dané věci měla vypovídat jako svědkyně. Žalobci bylo předvolání ze dne 28. 8. 2007 neúspěšně doručováno na adrese jeho trvalého bydliště dne 30. 8. 2007. Zásilka proto byla uložena na poště a připravena k vyzvednutí dne 31. 8. 2007 a žalobci byla zanechána výzva k jejímu vyzvednutí ve lhůtě deseti dnů. Po jejím marném uplynutí byla zásilka vrácena odesílateli, tj. správnímu orgánu 1. stupně, který ji považoval za doručenou dne 10. 9. 2007 podle § 24 odst. 1 správního řádu. Při ústním jednání konaném bez účasti žalobce poškozená k věci uvedla, že žalobce potkala na chodbě jejich domu, když se bavila se sousedem G. Žalobce se domáhal toho, aby mu vydala klíče od střechy. Poškozená mu sdělila, že není možné zajistit, aby měl každý nájemník své vlastní klíče, že si však může v případě potřeby od ní klíče vypůjčit. Dále uvedla:“Obviněný se rozčílil, řekl, že jsem kráva, že mě shodí ze schodů a dále mi vyhrožoval, že se mě brzo zbaví a že dlouho žít nebudu.“. Od té doby má z žalobce strach a raději se mu vyhýbá. K prokázání svých tvrzení navrhla vyslechnout svého manžela PaedDr. M. J.a souseda T. K. Dne 22. 10. 2007 se uskutečnilo další ústní jednání, k němuž byli předvoláni jak žalobce, tak i oba svědkové navržení poškozenou. Žalobci bylo předvolání ze dne 2. 10. 2007 opět neúspěšně doručováno na adrese jeho trvalého bydliště, a to dne 4. 10. 2007. Dne 5. 10. 2007 byla zásilka uložena na poště a po marném uplynutí desetidenní lhůty byla žalobci dne 15. 10. 2007 doručena fikcí podle § 24 odst. 1 správního řádu. Při ústním jednání z výpovědi svědka PaedDr. J. vyplynulo, že předmětné události nebyl osobně přítomen. Svědek uvedl: „Zaslechl jsem nějakou hádku, ale přesná slova jsem neslyšel. Poté přišla manželka a řekla mi, že ji pan V. hrubě slovně napadal a vyhrožoval jí, že ji shodí ze schodů.“. Dále uvedl, že zavolal policii a že po jejím příjezdu byl již žalobce ve svém bytě a neotevřel. Svědek K. vypovídal v tom smyslu, že celou událost poslouchal přes dveře svého bytu ve druhém patře, kde k incidentu došlo. Konkrétně uvedl:“Paní J. řešila něco u sousedů K. a ze svého bytu ve druhém patře vyšel pan V. a začal jí nadávat, nazval ji krávou a řekl, že ji shodí ze schodů. Mám dojem, že se tam jednalo i o její život, něco v tom smyslu, že se jí zbaví.“. Závěrem konstatoval, že problémy s žalobcem, který je velmi konfliktní, nejsou nikterak ojedinělé. Rozhodnutím ze dne 22. 10. 2007, sp. zn. ODaSČ 7/15435/802/2007 byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku proti občanskému soužití podle § 49 odst. 1 písm. c) přestupkového zákona, neboť přestupková komise vzala na základě výpovědí poškozené a svědků za prokázané, že se dopustil jednání, jímž došlo k naplnění skutkové podstaty uvedeného přestupku. Žalobce napadl rozhodnutí přestupkové komise odvoláním, v němž v první řadě namítl, že mu bylo v rozporu s § 36 odst. 3 správního řádu odepřeno právo vyjádřit se k podkladům rozhodnutí přestupkové komise před jeho vydáním. Žalobce zpochybnil fikci doručení obou předvolání k ústním jednáním, neboť se v době, kdy mu byla doručována, nezdržoval na území České republiky. V důsledku neúčasti u obou jednání mu bylo znemožněno vyjádřit se k výpovědím poškozené a jí navržených svědků a navrhnout výslech jeho přítelkyně E. P., syna D. V. a pana G., kteří byli dané události přítomni. K průběhu celého incidentu uvedl, že potkal poškozenou na chodbě domu, kudy procházel v doprovodu přítelkyně a syna a zeptal se jí, z jakého důvodu neposkytla klíče od střechy servisní firmě, která měla patrně provést opravu jeho internetového připojení. Reakci poškozené popsal tak, že „…začala pokřikovat, že lžu a prý na mne pošle manžela, který si to se mnou vyřídí. Na to jsem jí pouze stroze sdělil, ať na mne před nezletilým dítětem a přítelkyní neřve a ztiší se.“ Poté odešel do svého bytu. Dále zpochybnil věrohodnost svědků PaedDr. J. a K., kteří nebyli dané události přítomni a zdůraznil rozpor mezi výpovědí svědka K. a tvrzením poškozené, že se v dané době bavila s panem G., který však bydlí v prvním patře. Žalobce též poukázal na nevhodné chování předsedkyně přestupkové komise při jeho nahlédnutí do spisu dne 30. 7. 2007, z něhož dovozoval její podjatost. Odůvodnění rozhodnutí přestupkové komise pak považoval za nedostatečné. Rozhodnutím ze dne 5. 2. 2008, č.j. 798/SČaKŽÚ/21524/2008-3 žalovaný odvolání žalobce zamítl. V odůvodnění se podrobně zabýval především jeho námitkou směřující proti způsobu doručení předvolání k jednáním, přičemž poukázal na to, že žalobce nepožádal o prominutí zmeškání úkonu podle § 24 odst. 2 a § 41 správního řádu, pročež považoval uvedenou námitku za nedůvodnou. Ohledně namítaných rozporů ve výpovědích svědků uvedl pouze to, že se ztotožnil s hodnocením důkazů správního orgánu 1. stupně a má za to, že přestupek byl žalobci na základě učiněných důkazů svědeckých výpovědí H. J., M. J. a T. K. prokázán. Na jiném místě odůvodnění pak uvedl, že na návrh žalobce na výslech dalších osob již nelze brát v odvolacím řízení zřetel. Námitkou podjatosti předsedkyně posudkové komise se žalovaný věcně nezabýval pro její opožděnost. Rozhodnutím ze dne 19. 2. 2008, sp. zn. ODaSČ 7/15435/802/2007, o opravě zřejmých nesprávností, pak přestupková komise opravila své rozhodnutí ze dne 22. 10. 2007, sp. zn. ODaSČ 7/15435/802/2007 tak, že v jeho výroku nahradila nesprávné označení ulice „Písečná“ správným označením „Zahradní“. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, o kterém žalovaný rozhodnutím ze dne 30. 4. 2008, č.j. 4239/SČaKŽÚ/74297/20087-3 rozhodl tak, že přezkoumávané rozhodnutí změnil podle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu tak, že do jeho výroku vložil text“ „V části odůvodnění nesprávně uváděný název ulice „Písečná“ se opravuje na správný název „Zahradní“. V odůvodnění pak žalovaný uvedl, že nesprávný název ulice, v níž došlo k předmětné události, nemohl mít za následek jakékoli pochybnosti o tom, kde se tento incident udál, neboť bylo příslušné místo specifikováno uvedením názvu města Chomutova a číslem popisným 5170, které je v Chomutově pouze jediné. Rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 2. 2008, č.j. 798/SČaKŽÚ/21524/2008-3 napadl žalobce žalobou, v níž namítal především neúčinnost doručení předvolání k ústním jednáním v prvostupňovém správním řízení, neboť se v danou dobu dlouhodobě zdržoval v Německu. Kromě toho též zdůraznil, že mu bylo správními orgány obou stupňů odepřeno právo navrhnout důkazy na svoji obhajobu. Soud se zabýval jednotlivými žalobními námitkami. K námitce neúčinnosti doručení předvolání k ústnímu jednání v prvostupňovém správním řízení soud uvádí, že tuto námitku důvodnou neshledal. Podle § 24 odst. 1 správního řádu jestliže se adresát uložené písemnosti písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla k vyzvednutí připravena, nevyzvedne, písemnost se považuje za doručenou posledním dnem této lhůty. Podle § 24 odst. 2 správního řádu, prokáže-li adresát, že si pro dočasnou nepřítomnost nebo z jiného vážného důvodu nemohl bez svého zavinění uloženou písemnost ve stanovené lhůtě vyzvednout, může za podmínek ustanovení § 41 požádat o prominutí zmeškání úkonu. Podle § 41 odst. 2 správního řádu požádat o prominutí zmeškání úkonu účastník může do 15 dnů ode dne, kdy pominula překážka, která podateli bránila úkon učinit. S požádáním je třeba spojit zmeškaný úkon, jinak se jím správní orgán nezabývá. Zmeškání úkonu nelze prominout, jestliže ode dne, kdy měl být úkon učiněn, uplynul jeden rok. Jak vyplývá ze správního spisu, bylo předvolání k jednání komise k projednávání přestupků na den 17. 9. 2007 zasláno žalobci do vlastních rukou dne 28. 8. 2007 na adresu jeho trvalého pobytu, dne 30. 8. 2007 byla žalobci zanechána výzva a poučení, zásilka nebyla žalobcem po uložení ve stanovené lhůtě vyzvednuta a dne 11. 9. 2007 byla vrácena správnímu orgánu 1. stupně. Doručení této zásilky žalobci nastalo ve smyslu ustanovení § 24 odst. 1 správního řádu dne 10. 9. 2007. Žalobce se k ústnímu jednání nedostavil. Předvolání k jednání komise k projednání přestupků na den 22. 10. 2007 bylo žalobci zasláno do vlastních rukou dne 2. 10. 2007 na adresu jeho trvalého pobytu, dne 4. 10. 2007 byla žalobci zanechána výzva a poučení, zásilka nebyla žalobcem po uložení ve stanovené lhůtě vyzvednuta a dne 16. 10. 2007 byla vrácena správnímu orgánu 1. stupně. Doručení této zásilky žalobci nastalo ve smyslu ustanovení § 24 odst. 1 správního řádu dne 15. 10. 2007. Komise k projednávání přestupků jednala v souladu se správním řádem, když přestupek projednala v nepřítomnosti žalobce, kterému svědčila fikce doručení. Oznámení o zahájení přestupkového řízení a předvolání k ústnímu jednání na den 6. 8. 2007 (které bylo odročeno z důvodu řádné omluvy svědkyně J. a žalobce byl s tímto seznámen dne 30. 7. 2007 při nahlížení do spisu) bylo žalobci doručeno do vlastních rukou dne 23. 7. 2007. Žalobce byl v předvolání k ústnímu jednání poučen o možnosti projednání přestupku v jeho nepřítomnosti, o právu vyjádřit se ke skutečnostem, které jsou mu kladeny za vinu a k důkazům o nich, uplatňovat skutečnosti a navrhovat důkazy na svou obhajobu, podávat návrhy a opravné prostředky. Vzhledem k tomu, že se žalobce k ústnímu jednání dne 17. 9. 2007 a 22. 10. 2007 bez omluvy nedostavil, ačkoliv mu obě předvolání k jednání byla doručena podle § 24 odst. 1 správního řádu, projednal správní orgán 1. stupně ve smyslu ustanovení § 74 odst. 1 přestupkového zákona přestupek v nepřítomnosti žalobce. Žalobce měl možnost zpochybnit fikci doručení obou předvolání k ústním jednáním a v souladu s ustanovením § 24 odst. 2 a § 41 správního řádu požádat o prominutí zmeškání úkonu. Žalobce musel ve smyslu ustanovení § 24 odst. 2 správního řádu prokázat, že si pro dočasnou nepřítomnost nebo z jiného vážného důvodu nemohl bez svého zavinění uloženou písemnost ve stanovené lhůtě vyzvednout. Žalobce nepožádal ve smyslu ustanovení § 41 odst. 2 správního řádu o prominutí zmeškání úkonu a ani neprokázal, že si pro dočasnou nepřítomnost nebo z jiného vážného důvodu nemohl bez svého zavinění písemnost ve stanovené lhůtě vyzvednout (§ 24 odst. 2 správního řádu), což učinit mohl bez jakýchkoliv překážek a problémů spolu s podaným odvoláním proti rozhodnutí správního orgánu 1. stupně. To, zda žalobce požádá či nikoliv o prominutí zmeškání lhůty, záleží pouze na něm, a správní orgán na tuto možnost není povinen žalobce upozorňovat. Žalobce až v rámci soudního přezkumu zaslal dne 3. 7. 2008 soudu listinu – čestné prohlášení M. Č. o pobytu žalobce v SRN v době od 20. 8. 2007 do 19. 9. 2007 a od 27. 9. 2007 do 25. 10. 2007. Tuto listinu měl však žalobce zaslat spolu se žádostí o prominutí zmeškání úkonu správnímu orgánu, a to ve lhůtě 15 dnů ode dne, kdy pominula překážka, která žalobci bránila úkon učinit (§ 41 odst. 2 správního řádu), což neučinil. Rovněž soud neshledal důvodnou námitku žalobce, že otázka podjatosti předsedkyně komise pro projednávání přestupků byla žalovaným mylně posouzena. Ze správního spisu vyplývá, že dne 30. 7. 2007 žalobce při nahlížení do spisu ústně vyčetl předsedkyni komise neznalost zákona a nebyl ochoten přijmout její vysvětlení. Námitku podjatosti předsedkyně komise pro projednávání přestupků vznesl žalobce až v odvolání proti rozhodnutí správního orgánu 1. stupně, tudíž se jí správní orgán 1. stupně nemohl zabývat a žalovaný se ve svém rozhodnutí s touto námitkou vypořádal. Po podání odvolání již předsedkyně komise pro projednávání přestupků žádný úkon ve věci nečinila, tudíž nemohla přestupkové řízení ovlivnit. Jak vyplývá z judikatury (SVJ 409/1999), má-li mít rozhodnutí o tom, zda je pracovník správního orgánu vyloučen, smysl, musí rozhodnutí o námitce předcházet rozhodnutí o věci samé, rozhodovat o podjatosti dodatečně zákon samostatně zpětně neumožňuje. Námitku žalobce, že mu bylo postupem správních orgánů obou stupňů odepřeno právo navrhnout důkazy na svoji obhajobu, soud rovněž důvodnou neshledal. Podle § 82 odst. 4 správního řádu k novým skutečnostem a k návrhům na provedení nových důkazů, uvedeným v odvolání nebo v průběhu odvolacího řízení, se přihlédne jen tehdy, jde-li o takové skutečnosti nebo důkazy, které účastník nemohl uplatnit dříve. Namítá- li účastník, že mu nebylo umožněno učinit v řízení v prvním stupni určitý úkon, musí být tento úkon učiněn spolu s odvoláním. Ze správního spisu vzal soud za prokázané, že žalobce byl v předvolání poučen o možnosti projednání přestupku v jeho nepřítomnosti, o právu vyjádřit se k důkazům a je navrhovat i o právu vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, neboť oznámení a předvolání ze 17. 7. 2007, které bylo žalobci prokazatelně doručeno do vlastních rukou proti jeho podpisu na doručence, toto obsahuje. Ačkoli následně dne 30. 7. 2007 žalobce nahlížel do přestupkového spisu, důkazy na svoji obhajobu při této příležitosti nenavrhl. Správní orgán 1. stupně v souladu s ustanovením § 74 odst. 1 věty druhé přestupkového zákona projednal věc v nepřítomnosti žalobce, který ač mu bylo vždy řádně předvolání k jednáním doručeno (fikcí doručení – viz výše), se k těmto jednáním bez náležité omluvy nedostavil. Žalobce spolu s odvoláním měl požádat o prominutí zmeškání úkonu, a řádně tuto skutečnost doložit, což neučinil. Pouze uvedl, že v rozhodné době se zdržoval v zahraničí a tuto skutečnost může správnímu orgánu prokázat. Rovněž tak ve svém odvolání nenavrhl výslech svědků – paní E. P. a syna D. V., pouze konstatoval, že je správní orgán 1. stupně nepředvolal. Pokud by žalobce spolu s odvolání požádal o prominutí zmeškání úkonu, prokazatelně doložil důvod, pro který si nemohl obě předvolání k jednání správního orgánu 1. stupně vyzvednout a v odvolání řádně označil důkazy na svoji obhajobu, byla by procesní situace zcela jiná a žalovaný, případně správní orgán 1. stupně, by byli povinni o tomto návrhu žalobce rozhodnout a v případě vyhovění provést žalobcem navržené důkazy. Tento právní názor krajského soudu není v rozporu s právním názorem Nejvyššího správního soudu vyjádřeným v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2009, č.j. 1 As 96/2008- 115, publikovaný pod č. 1856/2009 Sb. NSS. Vzhledem k tomu, že žalobce nepostupoval v souladu se správním řádem, shledal soud postup žalovaného v souladu s ustanovením § 82 odst. 4 správního řádu, když další dokazování ve smyslu naznačeném žalobcem neprováděl. Vzhledem k výše uvedeným důvodům proto soud vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu žalobu zamítl, neboť žádnou z žalobcových námitek neshledal důvodnou. Výrok ad. II. o náhradě nákladů řízení má oporu v ustanovení § 60 odst. 1 věty první a ustanovení § 110 odst. 2 s.ř.s., neboť žalovaný měl ve věci úspěch, když pro rozhodování o nákladech řízení je podstatný celkový úspěch ve věci, a nikoliv v některém jejím stadiu. Vzhledem k tomu, že ve věci úspěšnému žalovanému nad rámec jeho úřední činnosti žádné náklady nevznikly, soud rozhodl že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení v řízení o žalobě a v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 8. 2009 č.j. 16 Ca 2/2008-21. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 11. 2009 byl žalobci ve smyslu ustanovení § 35 odst. 8 s.ř.s. ustanoven zástupce. Ve smyslu tohoto ustanovení hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování osoby platí v takovém případě stát. Soud přiznal zástupci žalobce JUDr. Svatopluku Bundovi odměnu za řízení o kasační stížnosti v celkové výši 5.760,- Kč, když tato částka se sestává za 2 úkony právní služby po 2.100,- Kč, s tím související 2 režijní paušály po 300,- Kč a z 20% DPH ve výši 960,- Kč. Odměnu za řízení před krajským soudem soud zástupci žalobce nepřiznal, neboť tento v této fázi řízení žádný úkon již neučinil.