16 A 2/2023–47

Rubrum

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Václava Trajera a soudců Mgr. Lenky Havlíčkové a Mgr. Vojtěcha Salamánka ve věci žalobce: JUDr. M. V., narozen X bytem X proti žalovanému: krajský státní zástupce v Ústí nad Labem sídlem Dlouhá 1/12, 400 85 Ústí nad Labem o žalobě proti písemné výtce žalovaného ze dne 11. 11. 2022, sp. zn. 5 SPR 375/2022, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení písemné výtky ze dne 11. 11. 2022, sp. zn. 5 SPR 375/2022, kterou mu podle § 30 odst. 3 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, (dále jen „zákon o státním zastupitelství“) žalovaný vytkl, že jako státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem (dále též „KSZ“ či „krajské státní zastupitelství“) i. dne 25. 5. 2022 kolem 9:00 hodin poté, co přišel do jeho kanceláře v sídle KSZ JUDr. J. S., státní zástupce KSZ a vedoucí oddělení trestního řízení, s dotazem, zda bude v následujícím týdnu čerpat dovolenou nebo zda hodlá intervenovat u hlavního líčení ve věci vedené u KSZ pod sp. zn. 2 KZV 11/2013, na něj začal zvyšovat hlas, kdy tvrdil, že ti dva pánové z vedení ho nezajímají, neboť mu JUDr. D. A. neoprávněně odebral spis, že na to „sere“ a nechápe, proč se ho ptá, kdy mu JUDr. S. odpověděl, že ho pouze zajímá, zda bude substituce nutná či nikoliv a že by to rád věděl do čtvrtka odpoledne (tj. 26 května 2022) z důvodu nutnosti přípravy státního zástupce Mgr. S., přičemž JUDr. S. zavolal zpět do své kanceláře a začal na něj křičet, co si dovoluje se jej takhle ptát a že mu nechce říct, že je „kokot“, ale bude muset, že si na ten soud půjde sám, protože by mu to všichni „zkurvili“ a jemu, na rozdíl od JUDr. S., na jeho věcech záleží, kdy jej JUDr. S. upozornil, že takto s ním mluvit nebude, na což reagoval tak, že má vypadnout, neboť pracuje v oddělení dohledu a nehodlá se s ním dále bavit, aby mu nemusel říci, že je „kokot“, čímž porušil povinnost zachovávat náležitou úctu také k ostatním státním zástupcům, s nimiž při výkonu své funkce jedná, stanovenou v § 24 odst. 4 zákona o státním zastupitelství, jakož i čl. V odst. 1 Etického kodexu státního zástupce, dle kterého se státní zástupce chová a vystupuje zdvořile a slušně; ii. dne 13. 6. 2022 předložil JUDr. D. A., náměstkovi KSZ, k individuální aprobaci, kterou realizuje na základě pokynu krajského státního zástupce v Ústí nad Labem ze dne 8. 11. 2018, sp. zn. 1 SPR 273/2018 dle znění Opatření náměstka krajského státního zástupce v Ústí nad Labem pro trestní řízení sp. zn. 1 SPR 273/2018, které nabylo účinnosti dne 9. 11. 2018 a bylo mu předáno dne 13. 11. 2018, svůj písemný pokyn policejnímu orgánu ve věci sp. zn. 1 KZV 73/2017, zažurnalizovaný na č. l. 548, ve kterém žádal o sdělení, jaké listinné materiály, příp. ústně podané informace, byly předány JUDr. A., náměstkovi krajského státního zástupce, když dále formuloval, že tento „vydal bez vědomí dozorového státního zástupce pokyn policejnímu orgánu ze dne 10. 5. 2022 č. j. 1 KZV 73/2017–544“ a poté, co JUDr. A. znění jeho pokynu neaproboval a uložil změnu formulace, změnil znění na formulaci „jenž ve věci vydal pokyn policejnímu orgánu ze dne 10. 5. 2022 č. j. 1 KZV 73/2017–544, aniž by dozorového státního zástupce o svém záměru alespoň informoval“ a doplnil poznámku „K, vyprav upravený pokyn dozorového SZ v návaznosti na neakceptovatelný postup NKSZ a nezákonný zásah do dozorových oprávnění SZ, jemuž je věc přidělena“ a dále: „zakazuji odeslat mým jménem pokyn po případných – očekávaných – šikanózních zásazích ze strany pana dr. A.“; čímž porušil povinnost zachovávat náležitou úctu také k ostatním státním zástupcům, s nimiž při výkonu své funkce jedná, stanovenou v § 24 odst. 4 zákona o státním zastupitelství jakož i čl. V odst. 1 Etického kodexu státního zástupce, dle kterého se státní zástupce chová a vystupuje zdvořile a slušně, a také povinnosti při výkonu své funkce se vystříhat všeho, co by mohlo ohrozit vážnost státního zastupitelství, stanovenou v § 24 odst. 2 zákona o státním zastupitelství.

2. Žalobce se současně v žalobě domáhal toho, aby soud uložil žalovanému povinnost nahradit mu náklady soudního řízení. Žaloba 3. V úvodu žaloby žalobce připomněl závěry usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 7. 2018, č. j. 9 As 79/2016–41, publ. pod č. 3779/2018 Sb. NSS, z nichž vyplývá, že výtka podle § 30 odst. 3 zákona o státním zastupitelství je rozhodnutím ve smyslu § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“) a že na ukládání výtky podle § 30 odst. 3 zákona o státním zastupitelství se použijí pouze základní zásady činnosti správních orgánů podle § 2 až § 8 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“).

4. Žalovaný podle žalobce vydal výtku protiprávně, a porušil tak žalobcova práva včetně jeho práva na výkon veřejné funkce chráněného Listinou základních práv a svobod. V této souvislosti žalobce poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 12. 9. 2006, sp. zn. II. ÚS 53/06, publ. pod č. N 159/42 SbNU 305. Výtku považuje žalobce za nezákonnou především z důvodu vad a závažných nedostatků „řízení“, které předcházelo jejímu vydání. Výtka samotná je pak podle žalobce zatížena vadou nepřezkoumatelnosti. Dále žalobce v žalobě citoval § 2 odst. 1, § 3, § 4 odst. 2 až 4, § 6 odst. 1 a § 7 odst. 1 správního řádu a v návaznosti na to uvedl, že jednak nerespektování pravidel obsažených v těchto ustanoveních ze strany žalovaného má nepochybně vliv na věcnou správnost a zákonnost výtky, jednak tento vadný postup žalovaného znemožňuje soudu, aby výtku věcně přezkoumal.

5. Konkrétně pak žalobce namítal, že až z odůvodnění výtky a následného nahlédnutí do příslušných správních spisů vedených žalovaným se dozvěděl, kdo, kdy, jakým způsobem, z jakého důvodu si stěžoval na jeho jednání a zároveň jaké důkazy proti němu žalovaný shromáždil. Žalovaný kontaktoval žalobce v této věci poprvé až dva měsíce poté, co si na žalobcovo chování, které mu bylo následně vytknuto, stěžoval JUDr. J. S., a to přípisem, jehož obsahem bylo strohé vyrozumění o výsledku šetření, které žalovaný provedl. Nebylo z něho však mimo jiné zřejmé, kdo, kdy, jakým způsobem, z jakého důvodu si na jednání žalobce stěžoval, ani jaké důkazy žalovaný proti němu shromáždil. Přípis obsahoval také popis skutku, který se shodoval s popisem uvedeným ve výtce, a informaci o tom, že by se mohlo jednat o kárné provinění ve smyslu § 30 zákona o státním zastupitelství. Zároveň byl žalobce v přípise poučen o možnosti se ve věci vyjádřit. To ovšem podle žalobcova názoru bylo zcela nedostačující k tomu, aby se žalobce mohl proti nařčení stěžovatele bránit a v souladu s § 4 odst. 4 správního řádu uplatňovat svá práva a oprávněné zájmy.

6. Takový postup žalovaného dle žalobce nesvědčí o nestranném přístupu žalovaného k jeho osobě, nýbrž o snaze žalovaného znemožnit žalobci uplatnění procesních práv a oprávněných zájmů, zejména práva účinně se bránit proti nepravdivému nařčení z protiprávního jednání a tendenčně a zaujatě vedenému řízení ze strany žalovaného, což je v příkrém rozporu s § 4 odst. 4 správního řádu (zásada ochrany práv dotčených osob), § 2 odst. 1 správního řádu (zásada zákonnosti) a § 3 správního řádu (zásada materiální pravdy). Pouze úplně a bez důvodných pochybností zjištěný skutkový stav, a to při respektování základní práv osoby, vůči které se disciplinární řízení vede a základních zásad činnosti správních orgánů stanovených v § 2 až § 8 správního řádu, může být dle žalobce podkladem pro objektivní, zákonné a spravedlivé posouzení věci. Tím, že žalovaný během jím prováděného šetření ani na jeho konci neseznámil žalobce s podklady pro vydání výtky, nemohl se žalobce na svoji obranu k věci kvalifikovaně vyjádřit (vylíčit skutkové okolnosti tak, jak je sám vnímal), označit a předložit důkazy na svoji obhajobu, vyjádřit se k důkazům opatřeným žalovaným a k osobám stěžovatelů a jejich případné motivaci vypovídat nepravdu. Žalobce proto nemohl přispět k tomu, aby žalovaný postupoval v souladu se zákonem a byl podle § 3 správního řádu zjištěn stav věci, o kterém nejsou důvodné pochybnosti v rozsahu nezbytném pro to, aby byl úkon žalovaného v souladu s požadavky uvedenými v § 2 téhož zákona. Žalobce dále namítal, že žalovaný pochybil, pokud žalobce nevyrozuměl o tom, že ve věci budou podávána vysvětlení podle § 15 odst. 1 zákona o státním zastupitelství a neumožnil žalobci se podání vysvětlení jednotlivých osob zúčastnit. Tím žalovaný dle žalobce porušil svou poučovací povinnost vyplývající z § 4 odst. 3 správního řádu.

7. To, že řízení proti žalobci bylo od samého počátku tendenční a že se mu nedostalo oproti osobám stěžovatelů rovného zacházení a neměl při uplatňování svých procesních práv stejné postavení se stěžovateli, vyplývá podle žalobce z celé řady skutečností obsažených ve správních spisech vedených Krajským státním zastupitelstvím v Ústí nad Labem (dále jen „krajské státní zastupitelství“) pod sp. zn. 1 SPR 145/2022 a 1 SPR 166/2022. V této souvislosti nelze odhlédnout od toho, jak žalovaný průběžně a podrobně informoval JUDr. J. S. o stavu řízení vedeného proti žalobci. Žalovaný již ve vyrozumění ze dne 25. 7. 2022, které bezprostředně předcházelo žalobci adresované žádosti o vyjádření z téhož dne, informoval stěžovatele JUDr. J. S. o tom, jaké důkazy ve věci opatřil, co z nich vyplývá, a že jeho stížnost považuje za důvodnou. Pokud by byl žalobce ze strany žalovaného informován tak jako JUDr. J. S., mohl by učinit návrhy na doplnění dokazování, vyjádřit se k jednotlivým provedeným důkazům či osobám podávajícím vysvětlení. Jelikož tak žalovaný vědomě nečinil, jak je patrno z jeho vyjádření ze dne 25. 7. 2022, jímž informoval stěžovatele o výsledku šetření, je zřejmé, že nepostupoval v souladu s § 7 odst. 1 správního řádu vůči žalobci nestranně. Postup žalovaného byl naopak tendenční, zaujatý a veden zjevným úmyslem žalobce poškodit. To dle žalobce dokládá skutečnost, že nebylo rozhodnuto o jeho námitce podjatosti, kterou žalobce vznesl ve svém podání ze dne 24. 10. 2022, ani o jeho stížnosti na průtahy v postupu žalovaného.

8. V závěru žaloby žalobce uvedl, že nepřezkoumatelnost výtky spočívá nejen v tom, že v ní uvedený popis žalobcova jednání je zmatečný, nýbrž i v tom, že v ní uvedená skutková tvrzení nemají oporu v provedeném dokazování. Druhý ze skutků, jenž byl žalobci vytknut, (jednání ad ii/ popsané v bodě 1 tohoto rozsudku), pak dle přesvědčení žalobce vůbec nenaplňuje znaky jednání, za které by mu mohla být uložena výtka podle § 30 odst. 3 zákona o státním zastupitelství. Vyjádření žalovaného k žalobě 9. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že je přesvědčen, že při svém postupu dodržel veškeré zásady činnosti správních orgánů. Nijak jím nezasáhl do žalobcovy právní sféry ani mu neupřel možnost uplatňovat jeho práva. Podle názoru žalovaného žalobce v podané žalobě zásadním způsobem desinterpretoval skutečný průběh událostí vztahujících se k nahlížení do spisů vedených žalovaným a k možnosti žalobce vyjádřit se k prošetřovaným skutkům.

10. K průběhu řízení žalobce uvedl, že ve věci týkající se stížnosti JUDr. S. (jednání ad i/ popsané v bodě 1 tohoto rozsudku) byl žalobce požádán žalovaným o vyjádření přípisem ze dne 25. 7. 2022, který převzal téhož dne. Lhůta k vyjádření byla žalobci stanovena do 10. 8. 2022. Žalobce se v této lhůtě nevyjádřil, vyjádření učinil až dne 24. 10. 2022. Ve věci týkající se stížnosti JUDr. A. (jednání ad ii/ popsané v bodě 1 tohoto rozsudku) byl žalobce o možnosti vyjádřit se vyrozuměn přípisem ze dne 5. 8. 2022, který převzal dne 9. 8. 2022, a to ve lhůtě do 20. 8. 2022. Žalobce této možnosti nevyužil. Následně bylo dle žalovaného žalobci ve vztahu k oběma skutkům umožněno vyjádření přípisem ze dne 4. 11. 2022, který tohoto dne převzal. Ani této možnosti žalobce nevyužil. Dne 8. 11. 2022 bylo žalobci na základě jeho žádosti umožněno nahlédnout do osobního spisu. K tomuto úkonu se žalobce nedostavil. O nahlédnutí do spisů vedených o uvedených stížnostech (sp. zn. 1 SPR 145/2022 a sp. zn. 1 SPR 166/2022) požádal žalobce až dne 29. 12. 2022. Nahlédnutí bylo žalobci v tento den umožněno a ze spisů mu byly pořízeny kopie. Žalobce tedy měl před uložením výtky opakovaně možnost, aby se k vytčeným skutkům vyjádřil a jakmile o to požádal, bylo mu také umožněno nahlédnutí do spisů, které byly ve věci vedeny, i do spisu osobního.

11. Žalovaný dále uvedl, že musel při šetření obou stížností podaných na žalobce dle § 16a odst. 1 zákona o státním zastupitelství zjistit skutkový stav. V případě stížnosti státního zástupce JUDr. D. A. přitom vycházel pouze z příslušných písemností, v případě stížnosti státního zástupce JUDr. J. S. prováděl i výslechy možných svědkyň žalobcova jednání i doplňující výslech stěžovatele. Tyto úkony provedl formou podání vysvětlení podle § 15 odst. 1 zákona o státním zastupitelství. Namítal–li žalobce, že žalovaný postupoval nesprávně, pokud jej předem neinformoval o tom, že bude požadovat vysvětlení od možných svědků událostí, jež byly předmětem šetření, takovou povinnost žalovanému zákon neukládá a zákon o státním zastupitelství ani účast takové osoby u tohoto úkonu nepředpokládá.

12. Jelikož žádný právní předpis nestanovuje žalovanému povinnost požadovat podání vysvětlení i od osoby, vůči které stížnost směřuje a žalovaný to nepovažoval za nezbytné, od žalobce podání vysvětlení nežádal. Ustanovení § 16b odst. 3 zákona o státním zastupitelství stanoví, že ten, kdo je příslušný k vyřízení stížnosti, je povinen přešetřit skutečnosti v ní uvedené a vyžaduje–li to řádné prošetření stížnosti, vyslechne stěžovatele, osoby, proti nimž stížnost směřuje, popřípadě požádá o vyjádření další osoby, které mohou přispět k objasnění věci. Žalovaný během šetření vyslechl svědky a posléze v návaznosti na jejich vyjádření také stěžovatele. Skutečnost, že žalovaný nevyslechl žalobce obdobným způsobem, nelze proto vnímat jako nerovný přístup k jednotlivým zúčastněným osobám.

13. Z ustanovení § 16b odst. 5 zákona o státním zastupitelství pak vyplývá žalovanému povinnost v poměrně krátké lhůtě dvou měsíců informovat stěžovatele o způsobu vyřízení jeho stížnosti. Již v této době bylo možno v případě stížnosti JUDr. S. uzavřít, že jeho stížnost na žalobcovo chování byla důvodná, o čemž musel žalobce stěžovatele vyrozumět. V žádném případě však v tomto vyrozumění nebylo předjímáno žádné konkrétní opatření. V jeho textu bylo uvedeno, že je nutno vyčkat na vyjádření žalobce a výsledku vyřízení další souběžně řešené stížnosti na žalobcovo chování. Jednání soudu 14. Žalobce při jednání soudu odkázal na své písemné podání. Zdůraznil, že nebyl seznámen s obsahem oznámení JUDr. S. o údajném prohřešku, kterého se měl žalobce vůči němu dopustit, a to přestože na tuto skutečnost před vydáním výtky upozorňoval. Poukázal na to, že některé skutečnosti uvedené v tomto oznámení jsou v příkrém rozporu s vyjádřeními dalších osob, která byla opatřena před vydáním výtky. Před vydáním výtky pak nebyl seznámen s rozhodnými skutečnostmi. Dále žalobce popsal skutečnosti, které měly vést k jednání mezi ním a JUDr. S. Zdůraznil, že neměl důvod s JUDr. S. iniciovat jednání, neboť na dobu nařízeného jednání soudu měl dlouhodobě povolenou dovolenou a byl vyřešen jeho zástup při hlavním líčení. Jeho dovolená byla následně zrušena. Žalobce popřel, že by se dopustil jednání uvedeného ve výtce. Připustil, že v daný den s JUDr. S. jednali dvakrát, ale výlučně z iniciativy JUDr. S. Žalobce rovněž připustil, že při druhém jednání došlo ke konfliktu. Zdůraznil, že v předmětné věci nebyl požádán o podání vysvětlení žádný z kolegů sedících v okolních kancelářích. Osoby, které ve věci před vydáním výtky byly slyšeny, jsou osoby blízké JUDr. S. a bývalému krajskému státnímu zástupci Mgr. K. Tyto osoby seděly relativně daleko od místa, kde ke spornému jednání mělo dojít. Žalobce uvedl, že asi v minulosti udělal chybu, když dlouhodobě dával najevo, že z hlediska odbornosti nerespektuje JUDr. S., Mgr. K. a JUDr. A. Ve vztahu k druhému vytýkanému jednání vůči JUDr. A. žalobce uvedl, že opatření, které vůči němu zavádělo povinnost aprobace jím vyhotovovaných dokumentů, považoval za šikanózní. Poukázal na to, že ve stejném období přednášel jako lektor ostatním státním zástupcům problematiku týkající se zajišťování v rámci hospodářské kriminality. Cílem šikanózního postupu mělo být, aby žalobce opustil krajské státní zastupitelství. Zdůraznil, že toto opatření bylo následně opatřením krajského státního zástupce č. 5/2024 ze dne 2. 2. 2024 zrušeno s tím, že bylo nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. V závěrečném návrhu žalobce konstatoval, že jednání žalovaného před vydáním výtky bylo zatíženo vadami. Měl za to, že je zásadní rozdíl mezi právem nahlédnout do spisu a povinností seznámit účastníka s výsledky šetření. Trval na tom, že jemu vytýkané jednání vůči JUDr. A. nenaplnilo znaky jednání, které by mohlo být stíháno výtkou. Poukázal na značný časový odstup mezi vytýkaným prohřeškem a vydáním výtky.

15. Žalovaný při jednání soudu odkázal na své vyjádření k žalobě. Žalovaný uvedl, že podání JUDr. S. ze dne 25. 2. 2022 bylo vyhodnoceno jako stížnost. Toto vyhodnocení považuje s ohledem na obsah dané listiny za přiléhavé. Dále uvedl, že v rozhodné době se úřadem „neslo“, že žalobce na „své“ jednání půjde, přestože má nahlášenou dovolenou. Proto JUDr. S. cítil potřebu tuto skutečnost vyjasnit. K vyrozumění JUDr. S. o prošetření stížnosti uvedl, že žalovaný byl povinen v zákonné lhůtě vyrozumět podatele o způsobu vyřízení stížnosti. Právě s ohledem na zákonnou lhůtu toto sdělení předcházelo vydání projednávané výtky. Trval na tom, že žalobce dostal možnost vyjádřit se k podkladům, na základě nichž byla udělena předmětná výtka. Žalobce dostal opakovaně možnost seznámit se s podklady a vyjádřit se k věci. Nahlédnutí do spisové dokumentace bylo žalobci umožněno, ale on této možnosti nevyužil. Trval na tom, že výtka byla uložena v souladu se zákonem i judikaturou. Před vydáním výtky byly zjišťovány rozhodné skutečnosti, byly shromažďovány relevantní podklady a výtka byla náležitým způsobem odůvodněna.

16. Soud při jednání provedl dokazování písemnou dokumentací vedenou žalovaným k předmětné výtce, založenou ve složkách označených sp. zn. 5 SPR 375/2022, sp. zn. 1 SPR 145/2022 a sp. zn. 1 SPR 166/2022. Dále soud k návrhu žalobce provedl důkaz Opatřením č. 5/2024 ze dne 2. 2. 2024, sp. zn. 1 SPR 53/2024–1.

17. Soud ve smyslu § 52 odst. 1 s. ř. s. zamítl návrh na provedení žalobcem navrhovaného důkazu výslechem svědků JUDr. I. B., JUDr. J. Ř., Mgr. A. Č., Mgr. A. P., Mgr. A. J., JUDr. K., I. H., JUDr. J. S. a JUDr. D. A. pro nadbytečnost. Dokazování bylo zamítnuto, neboť dle názoru soudu veškeré podstatné skutečnosti pro rozhodnutí vyplývají z obsahu dokazování, které bylo při jednání provedeno.

18. Soud rovněž ve smyslu § 52 odst. 1 s. ř. s. zamítl návrh žalobcem navrhovaného důkazu spisem sp. zn. 1 KZV 73/2017 a zprávou od zaměstnavatele, která by měla obsahovat údaje vztahující se k osobě žalobce dokládající jeho neslušné a vulgární jednání k zaměstnancům a kolegům v minulosti, a e–mailovou komunikací mezi žalobcem a Mgr. K. ze dne 23. 12. 2022 týkající se nepovolení čerpání dovolené ze strany žalobce, a to pro nadbytečnost. Dokazování bylo zamítnuto, neboť navrhované dokumenty nebyly v přímé souvislosti s projednávanou věcí a nemohly přinést bližší objasnění rozhodného skutkového stavu.

19. Soud rovněž ve smyslu § 52 odst. 1 s. ř. s. zamítl návrh žalovaným navrhovaného důkazu úředním záznamem ze dne 7. 2. 2023 vyhotoveným M. V. a záznamem o podaném vysvětlení ze dne 17. 1. 2023, sp. zn. 1SPR 19/2023, a to pro nadbytečnost. Dokazování bylo zamítnuto, neboť ani tyto navrhované dokumenty nebyly v přímé souvislosti s projednávanou věcí a nemohly přinést bližší objasnění rozhodného skutkového stavu. Posouzení věci soudem 20. Napadené rozhodnutí žalovaného soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny.

21. Na tomto místě soud předesílá, že po přezkoumání skutkového a právního stavu a po prostudování obsahu předložených správních spisů dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

22. Podle § 13c odst. 7 zákona o státním zastupitelství při výkonu správy státního zastupitelství jsou vedoucí státní zástupci nadřízeni státním zástupcům a ostatním zaměstnancům státního zastupitelství, v jehož čele stojí; krajští státní zástupci jsou při výkonu správy státního zastupitelství nadřízeni též okresním státním zástupcům. Vedoucí státní zástupci mohou při výkonu správy státního zastupitelství vydávat opatření, která jsou pro podřízené závazná.

23. Podle § 15 odst. 1 zákona o státním zastupitelství, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak, je každý povinen dostavit se na výzvu ke státnímu zastupitelství a podat zde potřebné vysvětlení. O obsahu vysvětlení a o průběhu tohoto úkonu se sepíše záznam.

24. Podle § 16b zákona o státním zastupitelství každý je oprávněn podat stížnost na průtahy při plnění úkolů státního zastupitelství nebo na nevhodné chování státních zástupců, vyšších úředníků a ostatních zaměstnanců státního zastupitelství; proti evropskému pověřenému žalobci lze podat pouze stížnost na nevhodné chování (odst. 1). Ten, kdo je příslušný k vyřízení stížnosti, je povinen přešetřit skutečnosti ve stížnosti uvedené; vyžaduje–li to řádné prošetření stížnosti, vyslechne stěžovatele, osoby, proti nimž stížnost směřuje, popřípadě požádá o vyjádření další osoby, které mohou přispět k objasnění věci. Pokud byla stížnost shledána důvodnou nebo částečně důvodnou, sdělí stěžovateli v rámci vyrozumění o vyřízení stížnosti, jaká opatření byla přijata pro odstranění zjištěných závad (odst. 3). Na podávání a vyřizování stížností se jinak použijí ustanovení upravující podání státnímu zastupitelství s tím, že lhůtu 2 měsíců, uvedenou v § 16a odst. 6, nelze v tomto řízení překročit, a že k přezkoumání vyřízení stížnosti je příslušný vedoucí státní zástupce nadřízený vedoucímu státnímu zástupci, který stížnost vyřizoval, a pokud stížnost vyřizoval nejvyšší státní zástupce nebo ministerstvo, ministr spravedlnosti (odst. 5).

25. Podle § 24 zákona o státním zastupitelství státní zástupce je při výkonu své funkce povinen odpovědně plnit své úkoly a respektovat přitom zásady, které zákon pro činnost státního zastupitelství stanoví; zejména je povinen postupovat odborně, svědomitě, odpovědně, nestranně, spravedlivě a bez zbytečných průtahů. Jakýkoli vnější zásah nebo jiný vliv, jehož důsledkem by mohlo být porušení některé z těchto povinností, musí odmítnout (odst. 1). Státní zástupce je při výkonu své funkce, ve svém osobním životě i při výkonu svých politických práv povinen vystříhat se všeho, co by mohlo vzbuzovat důvodné pochybnosti o dodržování povinností uvedených v odstavci 1, ohrozit vážnost funkce státního zástupce nebo vážnost státního zastupitelství anebo ohrozit důvěru v nestranný a odborný výkon působnosti státního zastupitelství nebo státního zástupce (odst. 2 věta první). Státní zástupce je povinen zachovávat náležitou úctu k ostatním státním zástupcům, jiným osobám vykonávajícím právnické povolání, k ostatním zaměstnancům státního zastupitelství a dalším osobám, s nimiž při výkonu své funkce jedná; je povinen zejména zdržet se nepřiměřené veřejné kritiky státního zastupitelství a výkonu jeho působnosti, jiných státních zástupců, soudců, advokátů a notářů (odst. 4).

26. Podle § 30 odst. 3 zákona o státní zastupitelství drobné nedostatky a poklesky může vedoucí státní zástupce státnímu zástupci písemně vytknout, aniž by podal návrh na zahájení kárného řízení.

27. Podle čl. V odst. 1 Etického kodexu státního zástupce[1] státní zástupce se chová a vystupuje zdvořile a slušně.

28. Ze spisového materiálu zjistil soud následující skutečnosti.

29. Podáním ze dne 25. 5. 2022, doručeným žalovanému téhož dne, JUDr. J. S., vedoucí trestního oddělení krajského státního zastupitelství, požádal žalovaného o přezkoumání v podání popsaného chování žalobce vůči němu a o vyvození důsledků z tohoto žalobcova chování, které podatel považoval jednak vůči své osobě za urážlivé a nevhodné, jednak za obecně neakceptovatelné chování státního zástupce. Žalobcovo chování vůči podateli bylo v podání popsáno téměř shodným způsobem jako v udělené výtce (jednání ad i/ popsané v bodě 1 tohoto rozsudku). Své podání ze dne 25. 5. 2022 doplnil JUDr. J. S. dalším podáním ze dne 25. 5. 2022, taktéž doručeným žalovanému téhož dne, v němž uvedl, že k doplnění své přechozí stížnosti dodává, že se právě dozvěděl, že žalobce na příští týden písemně avizoval, že žádá, aby nebyl vyslán intervenovat na odvolací jednání, protože má celý týden hlavní líčení.

30. Dne 21. 7. 2022 žalovaný vyhotovil záznam o podaném vysvětlení podle § 15 odst. 1 zákona o státním zastupitelství, které podávala tohoto dne I. H., pracovnice krajského státního zastupitelství ve věci šetření incidentu, k němuž mělo dojít dne 25. 5. 2022 v prostorách krajského státního zastupitelství, kde mají kanceláře státní zástupci oddělení dohledu a přezkumu. Dle tohoto záznamu I. H. uvedla, že v ten den viděla JUDr. S. vycházet z žalobcovy kanceláře a žalobce, který ze své kanceláře vyšel za odcházejícím JUDr. S. I. H. slyšela, jak JUDr. S. řekl žalobci: „Nebudeš mi říkat, že jsem kokot“ a že si to nenechá líbit. Žalobce na jeho slova reagoval, obsah jeho reakce však nepostřehla. Oba spolu hovořili zvýšeným hlasem a JUDr. S. byl v obličeji úplně rudý. I. H. se v té době nacházela v kanceláři u kolegyně Ch., ve vzdálenosti asi 10 metrů od žalobce a JUDr. S.

31. Dne 21. 7. 2022 žalovaný vyhotovil záznam o podaném vysvětlení podle § 15 odst. 1 zákona o státním zastupitelství, které podávala tohoto dne M. Ch., pracovnice krajského státního zastupitelství v téže věci jako I. H. Dle tohoto záznamu M. Ch. uvedla, že ten den v době, kdy mělo k události dojít, seděla za stolem ve své kanceláři a kolegyně H. stála po jejím boku. Viděla přicházet JUDr. S., který byl v té době úplně klidný. Šel se patrně na něco zeptat žalobce. Ze žalobcovy kanceláře následně JUDr. S. přišel do kanceláře M. Ch. Stále byl klidný. V kanceláři hovořil s I. H. Chvíli poté na něj volal žalobce, ať jde za ním zpět, že s ním chce ještě něco řešit. JUDr. S. za ním šel. Přes zavřené dveře slyšela M. Ch. zvýšené hlasy žalobce a JUDr. S., co si konkrétně říkali neslyšela ani na ně neviděla. Když následně JUDr. S. odcházel ze žalobcovy kanceláře, byl „hrozně naštvaný“.

32. Dne 22. 7. 2022 žalovaný vyhotovil záznam o podaném vysvětlení podle § 15 odst. 1 zákona o státním zastupitelství, které podával tohoto dne JUDr. J. S. ve věci doplnění jeho podnětu a zjištění skutkového stavu v téže věci jako I. H. a M. Ch. Dle tohoto záznamu JUDr. S. uvedl, že šel za žalobcem do jeho kanceláře s dotazem, jak to bude s intervencí u hlavního líčení. Žalobce mu sdělil, že si to rozmyslí a řekne mu své stanovisko až v pátek. JUDr. S. s tím nesouhlasil, protože by mohlo dojít k tomu, že by se na toto hlavní líčení musel zbytečně připravovat jiný kolega, což žalobci řekl. Dále žalobci řekl, že by byl rád, pokud by si svou účast rozmyslel alespoň do čtvrtka odpoledne. Poté odešel do jiné kanceláře. Žalobce za ním vzápětí přišel s tím, aby se u něj, až bude mít chvilku, zastavil. Přitom mluvil klidně a tiše. JUDr. S. po chvíli přišel zpět do žalobcovy kanceláře, zůstal stál v otevřených dveřích opřený o jejich zárubeň a žalobce na něj začal křičet tak, jak popsal ve svém původním podání.

33. Vyrozuměním ze dne 25. 7. 2022, sp. zn. 1 SPR 145/2022, žalovaný vyrozuměl JUDr. S. o způsobu vyřízení jeho podání ze dne 25. 5. 2022. Ve vyrozumění po rekapitulaci obsahu podání uvedl, že podání bylo vyhodnoceno jako stížnost na chování žalobce, k jejímuž vyřízení je podle § 16a odst. 2 zákona o státním zastupitelství příslušný žalovaný. Dále ve vyrozumění uvedl, že v rámci šetření stížnosti vyslechl pracovnice krajského státního zastupitelství I. H. a M. Ch. a opatřil formou podání vysvětlení doplnění podání JUDr. S. Na základě provedeného šetření dospěl k závěru, že jednání popsané JUDr. S. lze považovat za prokázané a stížnost na chování žalobce tak považuje za důvodnou, přičemž „s úvahou o formě personálního opatření je nutno vyčkat vyjádření státního zástupce JUDr. M. V., a především vyřízení další stížnosti podané na jeho chování. Personální opatření tak bude moderováno až po vyřízení i druhé podané stížnosti.“ 34. Žádostí o podání vysvětlení ze dne 25. 7. 2022, sp. zn. 1 SPR 145/2022, doručenou žalobci 25. 7. 2022, žalovaný informoval žalobce, že byla podána stížnost podle § 16b zákona o státním zastupitelství na jeho chování vůči JUDr. S. Dále žalovaný v žádosti popsal téměř shodným způsobem jako v udělené výtce (jednání ad i/ popsané v bodě 1 tohoto rozsudku), co vyplynulo z jím provedeného přešetření stížnosti, sdělil žalobci, že by se v daném případě mohlo jednat o kárné provinění ve smyslu § 30 zákona o státním zastupitelství a vyrozuměl jej, že má možnost se ve věci vyjádřit do 10. 8. 2022.

35. Podáním ze dne 13. 6. 2022, doručeným žalovanému dne 14. 6. 2022, podal JUDr. D. A., náměstek žalovaného, na chování žalobce stížnost podle § 16b odst. 1 zákona o státním zastupitelství. V podání JUDr. A. uvedl, že jako státní zástupce pověřený opatřením žalovaného ze dne 8. 11. 2018, sp. zn. 1 SPR 273/2018, aprobací písemností žalobce adresovaných Krajskému ředitelství policie Ústeckého kraje, odmítl dne 13. 6. 2022 aprobovat text pokynu žalobce vyvolávající dojem, že u krajského státního zastupitelství postupuje netransparentně a aprobující státní zástupce činí za zády dozorového státního zástupce úkony v konkrétní vyšetřované věci. V textu proto podatel provedl úpravu a uložil kanceláři, aby v tomto smyslu provedla finální úpravu pokynu. Místo toho, aby byla takto upravená písemnost vypravena, byl mu k nové aprobaci předložen přeformulovaný text, který vyzníval totožně. Na to reagoval podatel pokynem dozorovému státnímu zástupci ze dne 13. 6. 2022, č. j. KZV 73/2017–549. Druhá verze dokumentu obsahovala žalobcovou rukou napsaný pokyn kanceláři „K! – vyprav upravený text pokynu dozor. SZ v návaznosti na neakceptovatelný postup NKSZ a nezákonný zásah do dozor. oprávnění SZ, jemuž je věc přidělena – K! zakazuji odeslat mým jménem pokyn po případných – očekávaných – šikanózních zásazích ze strany pana Dr. A.“. Právě tento text učinil podatel předmětem své stížnosti. Takový hodnotící komentář jeho postupu nemá podle podatele v pokynu vydávaném kanceláři pro vypravení písemnosti místo. Navíc způsob, jakým žalobce tento komentář učinil, může v administrativním aparátu krajského státního zastupitelství vyvolat dojem, že aprobující státní zástupce v dané věci postupuje v rozporu se zákonem a že žalobce jako dozorující státní zástupce je ze strany podatele šikanován. Přílohou podání byly dvě verze pokynu žalobce ze dne 10. 6. 2022, č. j. 1 KZV 73/2017–548, adresovaného Policii České republiky, Krajskému ředitelství policie Ústeckého kraje, službě kriminální policie a vyšetřování, odboru hospodářské kriminality, v listinné podobě a pokyn JUDr. A. ze dne 13. 6. 2022, č. j. KZV 73/2017–549, adresovaný žalobci.

36. První verze pokynu žalobce ze dne 10. 6. 2022, č. j. 1 KZV 73/2017–548 obsahovala mimo jiné následující vytištěný text: „Ve shora označené věci za účelem přezkoumání plnění pokynu státního zástupce v opatření podle § 174 odst. 2 písm. d) tr. řádu ze dne 30. 3. 2022, č. j. 1 KZV 73/2017 – 536, jakož i zákonnosti postupu policejního orgánu při vydání opatření podle § 105 odst. 1 tr. řádu ze dne 16. 5. 2022 ukládám policejnímu orgánu, aby obratem předložil příslušnou část vyšetřovacího spisu. Zároveň si dovoluji požádat o sdělení, zda popř. jaké listinné materiály, případně i ústně podané informace byly předány JUDr. D. A., náměstku KSZ ÚL, jenž ve věci vydal bez vědomí dozorového státního zástupce pokyn policejnímu orgánu ze dne 10. 5. 2022, č. j. 1 KZV 73/2017 – 544.“ Slova „bez vědomí dozorového státního zástupce“ jsou přímo v textu přeškrtnuta několika vodorovnými čarami a ve spodní části listiny je uvedeno následující rukou psané sdělení: „Z: Pokyn jsem vydal podle § 12e/3 ZoSZ. Formulace DSZ vyvolává dojem, jako bych činil něco za jeho zády. K: Ze shora uvedených důvodů uprav text.“ 37. Ve druhé verzi pokynu žalobce ze dne 10. 6. 2022, č. j. 1 KZV 73/2017–548, byla beze změn zachována první věta z předchozí verze pokynu a druhá věta byla formulována takto: „Zároveň si dovoluji požádat o sdělení, zda popř. jaké listinné materiály, případně i ústně podané informace byly předány JUDr. D. A., náměstku KSZ ÚL, jenž ve věci vydal pokyn policejnímu orgánu ze dne 10. 5. 2022, č. j. 1 KZV 73/2017 – 544, aniž by dozorového státního zástupce předem o svém záměru alespoň informoval.“ Spodní část listiny pak obsahuje rukou psaný text týkající se vypravení této verze žalobcova pokynu a zákaz jeho odeslání žalobcovým jménem v případě zásahů ze strany JUDr. A. ve znění citovaném v bodě 32 odůvodnění tohoto rozsudku.

38. V pokynu ze dne 13. 6. 2022, č. j. KZV 73/2017–549 kromě jiného sdělil JUDr. A. žalobci, že odmítl provést aprobaci jeho pokynu policejnímu orgánu ze dne 10. 6. 2022, č. j. 1 KZV 73/2017–548 v jemu předložené podobě, neboť by policejní orgán mohl z jeho textu usuzovat na nezákonný postup krajského státního zastupitelství (z důvodu, že ve věci JUDr. A. z pozice náměstka žalovaného činil nezákonně a bez vědomí dozorového státního zástupce úkony). Proto uložil kanceláři krajského státního zastupitelství, aby upravila text žalobcova pokynu tak, aby z něj byla vypuštěna slova „bez vědomí dozorového státního zástupce“. Místo toho, aby byl žalobcův takto upravený pokyn vypraven, byl JUDr. A. předložen žalobcův pokyn znovu k aprobaci, a to s formulací, že JUDr. A. v dané věci vydal pokyn policejnímu orgánu, „aniž by dozorového státního zástupce předem o svém záměru alespoň informoval.“ Také v této podobě odmítl JUDr. A. žalobcův pokyn aprobovat. Žalobci proto pokynem ze dne 13. 6. 2022, č. j. KZV 73/2017–549 uložil, aby vydal pokyn policejnímu orgánu „oprostiv se zároveň od komentářů postupu aprobujícího státního zástupce“ s tím, že očekává, že mu bude obratem předložen k aprobaci pokyn v původní podobě, v němž bude provedena jím požadovaná úprava. V závěru svého pokynu JUDr. A. informoval žalobce, že současně podává žalovanému stížnost podle § 16b zákona o státním zastupitelství na žalobcovo chování pro způsob, jakým v rámci pokynů vydávaných kanceláři krajského státního zastupitelství dehonestuje funkci náměstka žalovaného, potažmo JUDr. A. samotného.

39. Žádostí o vyjádření ze dne 5. 8. 2022, sp. zn. 1 SPR 166/2022, doručenou žalobci 9. 8. 2022, žalovaný informoval žalobce, že byla podána podle § 16b zákona o státním zastupitelství stížnost týkající se jeho chování vůči JUDr. D. A. Dále žalovaný v žádosti popsal téměř shodným způsobem jako v udělené výtce (jednání ad ii/ popsané v bodě 1 tohoto rozsudku), co vyplynulo z jím provedeného přešetření stížnosti, požádal žalobce ve vztahu k popsanému jednání o vyjádření, v čem spatřuje nezákonnost postupu jeho náměstka JUDr. A. a z jakého důvodu považuje jeho jednání za šikanózní. Sdělil žalobci, že by se v daném případě mohlo jednat o kárné provinění ve smyslu § 30 zákona o státním zastupitelství a vyrozuměl jej, že má možnost se k věci vyjádřit do 20. 8. 2022.

40. Vyrozuměním ze dne 5. 8. 2022, sp. zn. 1 SPR 166/2022 žalovaný vyrozuměl JUDr. A. o způsobu vyřízení jeho podání ze dne 13. 6. 2022. Ve vyrozumění po rekapitulaci obsahu podání uvedl, že podání bylo vyhodnoceno jako stížnost na chování žalobce, k jejímuž vyřízení je podle § 16a odst. 2 zákona o státním zastupitelství příslušný žalovaný. Dále ve vyrozumění uvedl, že v rámci šetření stížnosti přezkoumal spisový materiál vedený pod sp. zn. 1 KZV 73/2017 (zejména písemnosti č. j. 1 KZV 73/2017–548 včetně zde uvedených poznámek a výhrad žalobce a č. j. KZV 73/2017–549 a navazující záznam dozorového státního zástupce ze dne 15. 6. 2022 na č. l. 551) a na základě provedeného šetření dospěl k závěru, že stížnost na chování žalobce je důvodná. K tomu žalovaný dodal, že v korekcích postupu dozorového státního zástupce ze strany JUDr. A. neshledal nic nezákonného a poznámky žalobce, které činil v reakci na pokyny JUDr. A. při aprobačním procesu, považuje za nemístné, místy dehonestující a zpochybňující hierarchii vedení krajského státního zastupitelství. Se žalobcem proto povede žalovaný řízení o možném kárném provinění, přičemž „personální opatření bude přijato s přihlédnutím k vyjádření státního zástupce v této i jiné věci (kdy podání bylo rovněž vyhodnoceno jako stížnost na chování dle § 16b odst. 2 ZSZ) a po posouzení všech rozhodných skutečností v jejich souhrnu.“ 41. Žalobce na žádosti o vyjádření ze dne 25. 7. 2022, sp. zn. 1 SPR 145/2022, a ze dne 5. 8. 2022, sp. zn. 1 SPR 166/2022, reagoval až e–mailovou zprávou ze dne 24. 10. 2022 zaslanou žalovanému. Ve zprávě uvedl, že skutkový závěr, který žalovaný popsal v těchto žádostech nesdílí a podobně jako v podané žalobě namítal, že při projednání stížností na své chování by očekával, že bude minimálně seznámen s tím, kdo, kdy, jakým způsobem, z jakého důvodu si stěžoval na jeho konkrétní jednání a jaké důkazy na podporu svých tvrzení označil či předložil, že si žalovaný před tím, než učiní závěry ohledně skutkových zjištění, vyžádá žalobcovo stanovisko k obsahu stížnosti, osobě stěžovatele a jiným skutečnostem rozhodným pro řádné, úplné, objektivní a spravedlivé posouzení věci a umožní žalobci navrhnout důkazy svědčící v jeho prospěch. Skutečnost, že žalovaný takto nepostupoval, svědčí dle žalobce o tom, že žalovaný má nepřehlédnutelný zájem na výsledku spočívajícím v jeho potrestání, což je v souladu s dlouhodobě a opakovaně deklarovaným a neskrytě projevovaným antagonistickým vztahem žalovaného vůči žalobci. O tom svědčí celá řada dosud neúspěšných útoků žalovaného a JUDr. A. a jejich pokusů o znevážení žalobcovy osoby. Dále žalobce popřel, že by se dopustil nevhodného chování vůči JUDr. S. popisovaného žalovaným. Žalobce neměl žádný důvod se s ním ohledně otázky své účasti na příslušném hlavním líčení v daný den přít. Již o několik týdnů dříve byl totiž za žalobce, který měl mít v době jeho konání dovolenou, stanoven zástup. Tato otázka tak již byla v té době vyřešena. Žalobce jen JUDr. S. sdělil, že je rád, že za něho k soudu nejde právě on, nebo jemu podobní, protože v takovém případě by musel vážně zvážit zrušení své dovolené. Poté na něj začal JUDr. S. jako smyslů zbavený nevybíravě křičet a vyhrožovat, že buďto doloží, co on kdy zkazil, nebo jej nechá potrestat. Žalobce mu sdělil spisovou značku jedné konkrétní věci s tím, že může doložit i další a následně jej vyzval, aby opustil žalobcovu kancelář. V závěru zprávy žalobce požádal žalovaného, aby mu bezodkladně umožnil nahlédnout do spisů (sp. zn. 1 SPR 145/2022, 1 SPR 166/2022, 1 SPR 273/2018 a 1 SPR 135/2022) a aby odstranil zjevné průtahy ve svém postupu.

42. Sdělením ze dne 4. 11. 2022, sp. zn. 1 SPR 145/2022, 1 SPR 166/2022, doručeným žalobci téhož dne v 15:20 hod. (které žalobce nejprve odmítl převzít z důvodů, které sdělil žalovanému v e–mailové zprávě ze dne 4. 11. 2022, 9:34 hod., v jejímž závěru jej také opakovaně požádal o odstranění zjevných průtahů v jeho postupu), žalovaný vyrozuměl žalobce, že mu bude dne 7. 11. 2022 v 9 hod. umožněno v kanceláři bezpečnostní ředitelky krajského státního zastupitelství J. L. nahlédnutí do spisů sp. zn. 1 SPR 145/2022 a 1 SPR 166/2022. Do ostatních spisů žalobci nahlédnutí umožněno nebylo, podstatné materiály z těchto spisů byly však založeny do spisů, do kterých žalobci umožněno nahlédnout bylo. Dále žalovaný sdělil žalobci, že má opakovaně možnost se vyjádřit ve lhůtě do 10. 11. 2022 k oběma ve sdělení popsaným skutkům, které byly předmětem šetření žalovaného. Tyto skutky žalovaný ve svém sdělení včetně právní kvalifikace popsal v podstatě shodně jako následně ve výtce udělené žalobci (viz bod 1 tohoto rozsudku).

43. Dne 4. 11. 2022 se žalobce okolo 15:20 hod. dostavil do kanceláře bezpečnostní ředitelky krajského státního zastupitelství a žádal o umožnění nahlédnutí do svého osobního spisu v pondělí dne 7. 11. 2022, čemuž nebylo vyhověno. Okolo 16:04 hod. téhož dne žalobce prostřednictvím SMS zprávy žádal žalovaného, aby zajistil, aby mu to bylo v pondělí (7. 11. 2022) umožněno.

44. Dne 11. 11. 2022 žalobce osobně převzal písemnou výtku žalovaného ze dne 11. 11. 2022, sp. zn. 5 SPR 375/2022. O uložení této výtky informoval žalovaný JUDr. S. vyrozuměním ze dne 23. 11. 2022, sp. zn. 1 SPR 145/2022 a JUDr. A. vyrozuměním ze dne 23. 11. 2022, sp. zn. 1 SPR 166/2022.

45. Podáním ze dne 29. 12. 2022, doručeným žalovanému téhož dne, požádal žalobce o mimo jiné o nahlédnutí do spisů sp. zn. 1 SPR 273/2018, 1 SPR 145/2022, 1 SPR 166/2022, 5 SPR 375/2022. Nahlížení bylo žalobci umožněno téhož dne a v jeho rámci byly žalobci poskytnuty fotokopie obsahu spisů v jím požadovaném rozsahu. Žalobce do spisů nahlížel po dobu 10 minut.

46. Žalobce své žalobní námitky formuloval převážně v obecné rovině, soud proto připomíná, že platí, že míra obecnosti žalobních bodů [§ 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s.] určuje míru obecnosti, v jaké je soud povinen a rovněž oprávněn jednotlivé žalobní body vypořádat (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008–78, publ. pod č. 2162/2011 Sb. NSS body 31 a 32). Je to tedy obsah a kvalita žaloby, co v podstatě předurčuje obsah a kvalitu rozhodnutí soudu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 6. 2005, č. j. 7 Afs 104/2004–54), neboť není úkolem soudů ve správním soudnictví, aby nahrazovaly činnost žalobce při formulaci žalobních námitek a samy je dotvářely (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 7. 2013, č. j. 9 Afs 35/2012–42).

47. Pokud jde o námitku, že udělená výtka je nezákonná, protože měla být podána kárná žaloba, kterou žalobce vznesl při jednání soudu, pak tento se s ohledem na princip koncentrace upravený v § 71 odst. 2 s. ř. s. nemohl zabývat. Dle uvedeného ustanovení může žalobce uplatnit žalobní body pouze v zákonné lhůtě pro podání žaloby, což je dle § 72 odst. 1 s. ř. s. doba dvou měsíců od oznámení předmětného rozhodnutí žalobci. V daném případě byla výtka žalobci oznámena jejím doručením dne 11. 11. 2022 a jednání soudu se konalo dne 22. 1. 2025. Námitka vznesená při jednání soudu tedy byla zcela zjevně opožděná.

48. Soud v této souvislosti konstatuje, že se jako samostatným žalobním bodem nezabýval žalobcem uplatněnou námitkou, že nerespektování pravidel obsažených v § 2 odst. 1, § 3, § 4 odst. 2 až 4, § 6 odst. 1 a § 7 odst. 1 správního řádu má nepochybně vliv na věcnou správnost a zákonnost výtky a zároveň tento vadný postup žalovaného znemožňuje soudu, aby výtku věcně přezkoumal. Žalobce v této části podané žalobě pouze uvedl citaci těchto ustanovení správního řádu, aniž by uplatnil v souvislosti s nimi jakoukoliv konkrétní argumentaci, z níž by bylo zřejmé, na základě jakých skutkových či právních důvodů se domnívá, že žalovaný tato ustanovení porušil. Žalobní námitky, které jsou prostým výčtem porušení právních předpisů bez uvedení toho, v čem konkrétně se správní orgán dopustil pochybení a jakým způsobem mělo v důsledku toho dojít ke krácení práv žalobce, nelze považovat za řádně formulované žalobní body, které by umožňovaly soudní přezkum (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005–58, publ. pod č. 835/2006 Sb. NSS). Zcela obecnou a nekonkretizovanou námitku vytýkající žalovanému bez dalšího upřesnění pouze porušení žalobcem citovaných ustanovení správního řádu, tudíž nelze označit za řádný žalobní bod ve smyslu § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s., a soud se jí proto nemohl na rozdíl od zbývajících žalobních námitek ani v obecné rovině věcně zabývat.

49. Nejprve se soud zabýval žalobcovými námitkami týkajícími se postupu žalovaného před vydáním výtky. Žalobce v této souvislosti zejména namítal, že mu žalovaný svým postupem znemožnil uplatňovat svá práva a oprávněné zájmy, neboť jej nedostatečně informoval o podstatných skutečnostech vztahujících se ke stížnostem na žalobcovo chování, nevyrozuměl žalobce o tom, že bude v rámci prověřování jedné z podaných stížností požadovat podání vysvětlení od určitých osob a neumožnil mu zúčastnit se podání vysvětlení, před vydáním výtky neseznámil žalobce se shromážděnými podklady, neumožnil mu kvalifikovaně se ve věci vyjádřit a dopustil se vůči žalobci nerovného zacházení.

50. Z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že výtka ukládaná podle § 30 odst. 3 zákona o státním zastupitelství představuje opatření na pomezí mezi neformálními manažerskými nástroji a návrhem na zahájení kárného řízení. Výtka je oproti zahájení kárného řízení a uložení kárného opatření pojímána jako méně přísné opatření. Účelem výtky je umožnit flexibilně postihnout takové nedostatky a poklesky v činnosti státního zástupce, jež svojí menší závažností neodůvodňují zahájení kárného řízení. V praxi se zpravidla jedná o kratší a ojedinělé průtahy v řízení, drobná porušení procesních předpisů, či drobné poklesky v chování, které odporují profesním etickým zásadám. Uložení výtky nepodléhá formálnímu správnímu řízení. Na postup předcházející vydání výtky ani na její obsah nelze klást stejné požadavky jako na správní řízení a správní rozhodnutí. Výtka však musí být vydávána v rámci určitého formalizovaného postupu, v němž jsou respektovány základní zásady činnosti správních orgánů dle § 2 až § 8 správního řádu. Státní zástupce zejména musí dostat prostor k vyjádření. Uložení výtky nesmí být pro dotčenou osobu překvapivé (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 7. 2018, č. j. 9 As 79/2016–41, publ. pod č. 3779/2018 Sb. NSS, body 55 a 79, na které v podané žalobě odkazoval také žalobce, a rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 3. 2021, č. j. 2 As 209/2020–36, bod 18, a ze dne 28. 1. 2022, č. j. 3 As 364/2019–51, bod 26).

51. Právě uvedené ovšem neznamená, že by bylo povinností vedoucího státního zástupce předem s dotčeným státním zástupcem projednat, či mu jinak sdělit, že hodlá provádět šetření týkající se jeho jednání a že na základě výsledku takového šetření může dospět k závěru, že je namístě tomuto státnímu zástupci uložit výtku podle § 30 odst. 3 zákona o státním zastupitelství, či mu na takovém šetření dokonce umožnit účast. Takový závěr z uvedené judikatury nevyplývá. Z ní vyplývá pouze požadavek, aby se dotčený státní zástupce mohl ke zjištěným skutečnostem, ve kterých je spatřováno jeho pochybení a za které mu má být výtka uložena, vyjádřit ještě před jejím udělením (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2023, č. j. 3 As 398/2020–73, body 23 až 26).

52. Žalovaný při svém postupu přecházejícím udělení výtky žalobci tento požadavek respektoval. Postup, který žalovaný zvolil, se soudu nadto jeví logickým a nelze mu nic vytknout.

53. V posuzované věci není sporu o tom, že udělení výtky žalobci – a tedy postupu žalovaného podle § 30 odst. 3 zákona o státním zastupitelství – předcházelo prošetřování stížností, které podali na žalobcovo chování nejprve JUDr. S. a posléze JUDr. A. – tedy postupem žalovaného podle § 16b zákona o státním zastupitelství.

54. Žalovaný nejprve obdržel podání JUDr. S. ze dne 25. 5. 2022, který žádal žalovaného o přezkoumání chování žalobce vůči jeho osobě, které v tomto podání popsal. Žalovaný toto podání vyhodnotil – a to podle názoru soudu zcela správně – jako stížnost podanou podle § 16b odst. 1 zákona o státním zastupitelství. Ostatně ani žalobce proti tomuto závěru žalovaného ničeho nenamítal. Žalovaný byl proto povinen podle § 16b odst. 3 zákona o státním zastupitelství provést nezbytná šetření, aby mohl prověřit skutečnosti, které v ní JUDr. S. ohledně žalobcova chování uváděl. Jaká šetření má provést, zákon o státním zastupitelství žalovanému nestanovuje. Ustanovení § 16b odst. 3 zákona o státním zastupitelství pouze demonstrativně uvádí prostředky, jaké může k prošetření žalovaný použít a současně stanoví, že je má užít, vyžaduje–li to řádné prošetření věci. Žalovaný tedy není povinen je použít vždy, popřípadě všechny. Bylo tedy na úvaze žalovaného, jaké prostředky k prošetření podání ze dne 25. 5. 2022, které posoudil jako stížnost, použije. Žalovanému tak nic nebránilo v tom, aby rovněž v souladu s § 15 odst. 1 zákona o státním zastupitelství požadoval podání vysvětlení od osob, u nichž mohl předpokládat, že mu poskytnou informace nezbytné pro prověření skutečností uváděných v podání ze dne 25. 5. 2022 a pro zvážení dalšího postupu. Právě to je obecně účelem podávání vysvětlení, ať již v režimu zákona o státním zastupitelství či obecně v režimu správního řádu (§ 137 odst. 1).

55. Žalovaný ve fázi vyřizování stížnosti teprve prověřoval, zda se žalobce skutečně dopustil chování uvedeného v podání ze dne 25. 5. 2022. Žalovaný tedy zatím jen činil jednotlivé úkony při prošetřování stížnosti podle § 16b zákona o státním zastupitelství za účelem zjištění, zda je stížnost důvodná. Součástí těchto úkonů bylo i podávání vysvětlení podle § 15 odst. 1 zákona o státním zastupitelství. V této fázi ještě nebylo postaveno najisto, že se žalobce skutečně mohl dopustil jednání, v jehož důsledku by mohl čelit postihu ze strany žalovaného.

56. Namítá–li proto žalobce, že jej žalovaný zkrátil na jeho právech tím, že jej nevyrozuměl o tom, že při prošetřování stížnosti budou podávána vysvětlení a tím žalobci zabránil v účasti na tomto úkonu, brojí žalobce především proti postupu žalovaného při vyřizování stížnosti podle § 16b zákona o státním zastupitelství. Žalovaný zkrácení svých práv fakticky dovozuje ze skutečnosti, že mu žalovaný neumožnil aktivně participovat na prošetřování stížnosti vůči jeho osobě. Taková povinnost však žalovanému, jak připomněl ve svém vyjádření k žalobě, skutečně z žádného právního předpisu nevyplývá. Jeho povinností pouze je v případě, že byla stížnost shledána oprávněnou, nechat se ke stížnosti vyjádřit osobu, proti níž stížnost směřuje. Na tom se shoduje i odborná literatura [Bradáčová, L. a kol. Zákon o státním zastupitelství. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, str. 377 i Lata, J. a kol. Zákon o státním zastupitelství. Komentář. Wolters Kluwer ISSN 2336–517X, k § 16b (dostupné z: https://www.aspi.cz)]. Tuto možnost žalovaný žalobci neupřel.

57. Dne 21. 7. 2022 podaly vysvětlení I. H. a M. Ch. a dne 22. 7. 2022 JUDr. S. a již dne 25. 7. 2022 byla žalobci doučena žádost o podání vysvětlení ze dne 25. 7. 2022, sp. zn. 1 SPR 145/2022, v níž jej žalovaný informoval, že na základě prošetření stížnosti dospěl k závěru, že se žalobce jednání popsaného v podání ze dne 25. 5. 2022 dopustil a že by za něj mohl být postižen podle § 30 zákona o státním zastupitelství a byla mu dána možnost se ve věci vyjádřit do 10. 8. 2022.

58. Soud je přesvědčen, že tím nebyla zkrácena ani práva žalobce při následném postupu žalovaného podle § 30 odst. 3 zákona o státním zastupitelství. Je pravdou, že žalovaný poté, co dospěl k závěru, že stížnost JUDr. S. na žalobcovo chování byla důvodná a že by žalobce za toto chování mohl být postižen podle § 30 zákona o státním zastupitelství, již žádná další šetření neprováděl. Výsledky prošetřování stížnosti sestávající z vysvětlení podaných dne 21. 7. 2022 I. H. a M. Ch. a dne 22. 7. 2022 JUDr. S. tak byly v podstatě jediným podkladem, na jehož základě byla žalobci udělena výtka za chování vůči JUDr. S. (jednání ad i/ popsané v bodě 1 výše). Žalobci svědčilo právo se před udělením výtky vyjádřit k žalovaným z těchto podkladů zjištěným skutečnostem, ve kterých žalovaný spatřoval žalobcovo pochybení. Součástí toho práva je bezpochyby také právo namítat, že z žalovaným shromážděných podkladů, jím tvrzené skutečnosti nevyplývají a navrhovat jejich doplnění (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 1. 2022, č. j. 3 As 364/2019–51, bod 26).

59. Jak již bylo uvedeno, žalobce byl již dne 25. 7. 2022 žalovaným informován, že stížnost JUDr. S. na žalobcovo chování shledal důvodnou, o možném postihu podle § 30 zákona o státním zastupitelství a byla mu poskytnuta možnost se ve věci vyjádřit. Žalobce se ve věci vyjádřil prostřednictvím e–mailové zprávy ze dne 24. 10. 2022 a zároveň požádal o umožnění nahlédnutí do spisů, a to včetně spisu sp. zn. 1 SPR 145/2022, v němž se nacházejí záznamy o podaném vysvětlení I. H., M. Ch. a JUDr. S. Sdělením, které bylo žalobci doručeno dne 4. 11. 2022, žalovaný žádosti žalobce o nahlížení do spisu sp. zn. 1 SPR 145/2022 vyhověl s tím, že tak může učinit 7. 11. 2022 v 9 hod. Zároveň tímto sdělením žalobce informoval, že se může ke skutkům, které ve svém sdělení popsal včetně právní kvalifikace shodně jako v udělené výtce (tedy i ke skutku týkajícímu se chování žalobce vůči JUDr. S.) vyjádřit do 10. 11. 2022. Z ničeho přitom nevyplývá, ostatně žalobce ani netvrdí, že by mu v žalovaným stanovenou dobu nějaká okolnost v nahlížení do spisu bránila.

60. Žalobce tedy měl možnost se seznámit s obsahem podaných vysvětlení, která si žalovaný vyžádal při prošetřování stížnosti JUDr. S. na žalobcovo chování a která se stala následně podkladem pro udělení výtky žalobci za toto chování. Pokud by tak učinil, nic by žalobci nebránilo v tom, aby následně ve svém vyjádření obsah vysvětlení, která I. H., M. Ch. a JUDr. S. podali, zpochybnil z hlediska jejich věrohodnosti, úplnosti či jakéhokoliv jiného důvodu. Žalobci také nic nebránilo v tom, aby po seznámení s obsahem podaných vysvětlení namítl, že nejsou dostatečným podkladem pro závěr žalovaného o důvodnosti stížnosti podané JUDr. S. a že skutkový stav zjištěný žalovaným, který je založen především na jejich obsahu, vyžaduje zásadní doplnění. V souvislosti s takovou námitkou by se jistě žalobce mohl domáhat i toho, aby si žalovaný podání vysvětlení vyžádal znovu, umožnil žalobci, aby byl podávání opakovaných vysvětlení přítomen a mohl osobám podávajícím vysvětlení klást otázky. S takovým požadavkem by se pak musel žalovaný přezkoumatelným způsobem vypořádat. Z výše uvedeného dle soudu vyplývá, že při samotném prošetřování stížnosti JUDr. S., při němž postupoval žalovaný podle § 16b zákona o státním zastupitelství, tudíž žalovaný tím, že žalobci neumožnil účast při podání vysvětlení podle § 15 odst. 1 zákona o státním zastupitelství, žalobce na jeho právech nijak nezkrátil a nedošlo v tomto směru ke zkrácení jeho práv ani při vydání předmětné výtky.

61. Namítá–li žalobce, že jej žalovaný během jím prováděného šetření ani na jeho konci neseznámil s podklady pro vydání výtky, nemůže s ním soud souhlasit. Ze spisového materiálu shromážděného žalovaným vyplývá, že žalobce dne 4. 11. 2022 požadoval, aby mu bylo umožněno nahlédnout nejpozději dne 7. 11. 2022 pouze do jeho osobního spisu. Je tedy evidentní, že nic nebránilo tomu, aby žalobce tohoto dne nahlédl i do spisů sp. zn. 1 SPR 145/2022 a sp. zn. 1 SPR 166/2022, jak mu bylo dle sdělení ze dne 4. 11. 2022 žalovaným umožněno. Žalovaný tedy poskytl žalobci možnost, aby se s podklady pro udělení výtky seznámil, aby se k nim mohl kvalifikovaně vyjádřit. Žalobce však možnosti nahlížení do spisů sp. zn. 1 SPR 145/2022 a sp. zn. 1 SPR 166/2022 před udělení výtky nevyužil. Pokud se žalobce s obsahem podaných vysvětlení před udělením výtky neseznámil, a tudíž se k nim logicky ani nevyjádřil, jejich obsah nijak nezpochybnil a opakovaného podání vysvětlení za své účasti se nedomáhal, pak tuto žalobcovu nečinnost nelze klást k tíži žalovanému. Jednalo se o přirozený důsledek žalobcova vlastního rozhodnutí a jeho zcela pasivního přístupu k projednání předmětné výtky. Tím, že se žalobce rozhodl nevyužít možnosti nahlížet do spisů a seznámit se tak s podklady pro vydání výtky, se žalobce pochopitelně zbavil i možnosti vyjádřit se k těmto podkladům. Učinil tak však výlučně na základě vlastního rozhodnutí, nikoliv proto, že by mu žalovaný takovou možnost odepřel nebo mu přímo aktivně bránil v jeho právu se k podkladům vyjádřit.

62. Důvodnými soud rovněž neshledal námitky žalobce, že se nemohl na svoji obranu k věci kvalifikovaně vyjádřit, označit a předložit důkazy na svoji obhajobu a vyjádřit se k osobám stěžovatelů (a jejich případné motivaci vypovídat nepravdu).

63. Žalobce byl žalovaným vyzván k vyjádření žádostí o podání vysvětlení ze dne 25. 7. 2022, sp. zn. 1 SPR 145/2022, doručenou žalobci 25. 7. 2022, v níž žalovaný informoval žalobce, že byla podána stížnost podle § 16b zákona o státním zastupitelství na jeho chování vůči JUDr. S., a žádostí o vyjádření ze dne 5. 8. 2022, sp. zn. 1 SPR 166/2022, doručenou žalobci 9. 8. 2022, v níž žalovaný informoval žalobce, že byla podána stížnost podle § 16b zákona o státním zastupitelství týkající se jeho chování vůči JUDr. A. V obou žádostech žalovaný popsal téměř shodným způsobem jako v udělené výtce (viz bod 1 tohoto rozsudku), co vyplynulo z jím provedených přešetření stížností, sdělil žalobci, že by se v daném případě mohlo jednat o kárné provinění ve smyslu § 30 zákona o státním zastupitelství a vyrozuměl jej, že má možnost se k věci vyjádřit. Opětovně byl žalobce informován žalovaným o možnosti vyjádřit se ve věci, a to do 10. 11. 2022, sdělením doručeným dne 4. 11. 2022, jímž byl rovněž vyrozuměn o možnosti nahlédnout do příslušných spisů.

64. Je tedy evidentní, že žalobci již ke dni 25. 7. 2022 a 9. 8. 2022 bylo známo, co žalovaný na základě provedených šetření zjistil, jakož i skutečnost, že žalovaný dospěl k závěru, že by se v obou případech mohlo ze strany žalobce jednat o kárné provinění ve smyslu § 30 zákona o státním zastupitelství, i kdo podal na chování žalobce stížnost. Žalobci byla navíc poskytnuta možnost znovu se ve věci vyjádřit poté, co se seznámí s podklady shromážděnými žalovaným v příslušných spisech. Žalobci tudíž nic nebránilo v tom, aby se ve věci vyjádřil, označil a předložil důkazy na svoji obhajobu a vyjádřil se k osobám obou stěžovatelů. Žalobce také této možnosti částečně využil a ve věci se vyjádřil prostřednictvím e–mailové zprávy ze dne 24. 10. 2022, v níž především namítal, že se nedopustil nevhodného chování vůči JUDr. S. popisovaného žalovaným v žádosti o podání vysvětlení ze dne 25. 7. 2022. Žalobce se však před udělením výtky nevyjádřil k osobám stěžovatelů ani nenavrhl žádné důkazy, které by svědčily v jeho prospěch. Z výše uvedeného je ovšem patrné, že tak učinit mohl, neboť časový prostor pro vyjádření měl k dispozici více než dostatečný. Žalobce také měl nebo mohl mít (pokud by využil možnosti nahlížení do spisu) k dispozici veškeré potřebné informace a podklady k tomu, aby jeho vyjádření bylo na odpovídající úrovni (kvalifikované). Soudu nezbývá než konstatovat, že pokud žalobce zvolil jiný přístup, setrval jen u svého vyjádření ze dne 24. 10. 2022, možnosti seznámit se s podklady shromážděnými žalovaným nevyužil a svou argumentaci ve věci již dále nijak nerozvíjel a nedoplňoval, bylo to jen a pouze jeho rozhodnutí a důsledek jeho pasivního přístupu k projednání výtky, a nikoliv následek postupu žalovaného.

65. Tento závěr soudu není způsobilá zvrátit ani námitka žalobce, že mu bylo znemožněno řádně uplatňovat svá práva a oprávněné zájmy v souladu s § 4 odst. 4 správního řádu, neboť teprve z odůvodnění výtky a následného nahlédnutí do příslušných správních spisů vedených žalovaným se dozvěděl, kdo, kdy, jakým způsobem, z jakého důvodu si stěžoval na jeho jednání a zároveň jaké důkazy žalovaný proti žalobci shromáždil, když žádost o podání vysvětlení ze dne 25. 7. 2022 takové informace neobsahovala.

66. Z judikatury Nejvyššího správního soudu rekapitulované v bodech 50 a 51 tohoto rozsudku vyplývá, že povinností žalovaného bylo dát žalobci před vydáním výtky prostor pro vyjádření tak, aby její uložení nebylo pro žalobce překvapivé. Jeho povinností naopak nebylo informovat žalobce právě způsobem jím požadovaným. Své povinnosti přitom žalovaný dostál. Žalobce k vyjádření vyzval dokonce opakovaně, poskytl více než dostatečný mu prostor pro vyjádření ohledně obou vytýkaných skutků (výzvy k vyjádření byly žalobci doručeny dne 25. 7. 2022, resp. 9. 8. 2022, výtka až dne 11. 11. 2022) a umožnil žalobci, aby se za tímto účelem také seznámil s podklady, které ve věci shromáždil. K tomu soud pro úplnost dodává, že ani ve správním řízení, jehož úprava však na právě projednávanou věc nedopadá, neboť na ukládání výtky se použijí pouze základní zásady činnosti správních orgánů podle § 2 až § 8 správního řádu, nemá správní orgán vyzývající účastníka řízení k seznámení s podklady rozhodnutí podle § 36 odst. 3 správního řádu povinnost informovat jej v této výzvě o obsahu a právních dopadech jednotlivých listin založených ve spise (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 7. 2024, č. j. 15 A 83/2023–42, bod 23, a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2024, č. j. 1 As 165/2024–80, body 2 a 14) a není jeho povinností, aby v této výzvě uváděl úplný výčet podkladů pro vydání rozhodnutí (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 2. 2022, č. j. 10 Af 46/2016–119, bod 142). Ani v případě, že by probíhalo formalizované správní řízení nebylo by povinností žalovaného informovat v takovém rozsahu, v jakém žalobce požadoval.

67. Důvodná v tomto ohledu není ani žalobcova námitka týkající se porušení jeho procesních práv v důsledku nerovného zacházení žalovaného se žalobcem v porovnání se stěžovateli.

68. Lze připustit, že vyrozumění ze dne 25. 7. 2022, sp. zn. 1 SPR 145/2022, které adresoval žalovaný JUDr. S., i vyrozumění ze dne 5. 8. 2022, sp. zn. 1 SPR 166/2022 adresované JUDr. A. obsahují informace, které v písemnostech, jimiž žalovaný vyzýval žalobce k vyjádření k výsledkům šetření (žádost o podání vysvětlení ze dne 25. 7. 2022, sp. zn. 1 SPR 145/2022 a žádost o vyjádření ze dne 5. 8. 2022, sp. zn. 1 SPR 166/2022), obsaženy nejsou. Žalovaný oba stěžovatele na rozdíl od žalobce informoval zejména o tom, z jakých podkladů při šetření jejich stížností vycházel (vysvětlení I. H., M. Ch. a JUDr. S. v případě stížnosti JUDr. S., materiál vedený pod sp. zn. 1 KZV 73/2017 v případě stížnosti JUDr. A.). Dále oba stěžovatele informoval, obdobně jako žalobce, že stížnosti shledal důvodnými a že žalobci za jeho chování hrozí postih.

69. Žalovaný prostřednictvím obou vyrozumění plnil svou povinnost, která mu vyplývala z § 16b odst. 3 zákona o státním zastupitelství. Toto ustanovení totiž mimo jiné žalovanému ukládá – pokud shledá podanou stížnost (částečně) důvodnou, což je i žalobcův případ – stěžovatele o výsledku prošetření stížnosti vyrozumět. Toto vyrozumění musí podle názoru soudu obsahovat nejen § 16b odst. 3 zákona o státním zastupitelství explicitně vyžadované informace o přijatých opatřeních (což obě vyrozumění obsahovala, viz body 30 a 37 výše), ale také alespoň stručné odůvodnění, z něhož bude patrné, jak ten, kdo je příslušný k vyřízení stížnosti, ke svému závěru o její důvodnosti dospěl. K stejnému závěru dospívá i odborná literatura [Lata, J. a kol. Zákon o státním zastupitelství. Komentář. Wolters Kluwer ISSN 2336–517X, k § 16b (dostupné z: https://www.aspi.cz)]. V opačném případě by totiž nebylo možno z obsahu vyrozumění zjistit, jak ten, kdo stížnost vyřizoval, k závěru o její (byť částečné) důvodnosti dospěl. Takové vyrozumění by pak postrádalo srozumitelnost a vylučovalo by přezkoumání výsledku šetření nadřízeným orgánem, jehož se stěžovatel může domáhat (§ 16b odst. 7 zákona o státním zastupitelství). V odůvodnění vyrozumění pak logicky musí být uvedeny i podklady, které byly při šetření shromážděny a co z nich vyplynulo, jinak by požadavek na přezkoumatelnost výsledku šetření nemohl být naplněn. Je tomu tak proto, že stěžovatel, na rozdíl od žalobce, neměl možnost nahlížet do spisu, z něhož by mohl tyto informace sám čerpat.

70. Pokud žalovaný nevyrozuměl žalobce o výsledku svých šetření stejným způsobem jako stěžovatele, pak je třeba konstatovat, že žalovanému takovou povinnost zákon o státním zastupitelství neukládá a pokud tak neučinil, žádného porušení žalobcových práv (jejich zkrácení oproti stěžovatelům) se tím nedopustil. Žalovaný měl ve vztahu k žalobci povinnost, jak již bylo vyloženo v bodě 56 tohoto rozsudku, poskytnout mu prostor, aby se ke stížnostem mohl vyjádřit, a umožnit mu seznámit se se shromážděnými podklady před uložením výtky. Těmto povinnostem žalovaný dostál.

71. Je potřeba mít na zřeteli, že obě vyrozumění činil žalovaný stále ještě v rámci prošetřování stížností, která byla ukončena právě vyrozuměním stěžovatelů o výsledku šetření a výzvami žalobci k vyjádření k těmto výsledkům, tedy v rámci postupu podle § 16b zákona o státním zastupitelství. Žalobce tak svou námitkou brojí především proti případnému zkrácení svých práv při samotném prošetřování stížností, nikoliv při následném postupu žalovaného při udělení výtky podle § 30 odst. 3 zákona o státním zastupitelství. Při tomto postupu pak k žádnému znevýhodnění žalobce oproti stěžovatelům při uplatňování procesních práv dojít ani hypoteticky nemohlo, neboť nejen že nebyli jeho účastníky, ale ani se jich žádným způsobem tento postup netýkal. To vyplývá již se samotného znění § 30 odst. 3 zákona o státním zastupitelství, jenž konstituuje vztah pouze mezi tím, kdo výtku ukládá (v daném případě žalovaným) a tím, komu je ukládána (v daném případě žalobcem). Jiné osobě, jejíž jednání tento postup iniciovalo, toto ustanovení ani žádné jiné ustanovení jakéhokoliv právního předpisu žádné postavení při tomto postupu nepřiznává. Pro úplnost soud poznamenává, že k samotné otázce, zda měl žalobce v rámci postupu žalovaného při ukládání výtky možnost uplatňovat svá práva, se již soud v odůvodnění tohoto rozsudku podrobně vyjádřil výše, přičemž žádné pochybení na straně žalovaného neshledal.

72. Soud tedy na rozdíl od žalobce není přesvědčen, že postup žalovaného byl vůči žalobci tendenční, zaujatý a veden zjevným úmyslem jej poškodit. Především soud neshledal důvodnou žádnou z žalobcových námitek týkajících se možného dotčení jeho práv v rámci postupů žalovaného, které udělení výtky žalobci předcházely. Rovněž ze spisů předložených žalovaným nevyplynuly žádné skutečnosti, z nichž by byť jen náznakem bylo možno usuzovat, že žalovaný postupoval vůči žalobci tendenčně, zaujatě a s úmyslem jej poškodit, a zatížil by tak v důsledku toho svého jednání své postupy vadou, které by mohly mít za následek nezákonnost výtky udělené žalobci.

73. Ke zjištění průběhu komunikace mezi žalobcem a JUDr. S. v rozhodný den soud konstatuje, že žalobce v žalobě nerozporoval skutečnosti uvedené ve výtce. Pouze v průběhu shromažďování podkladů před jejím udělením ve svém e–mailu ze dne 24. 10. 2022 popřel tvrzené nevhodné chování vůči JUDr. S. Uvedl, že jediným, kdo v jeho kanceláři křičel byl JUDr. S. a odmítl, že by JUDr. S. řekl, že je „kokot“. Uvedl, že pokud by chtěl použít vulgární slova, použil by jiná. Dále tvrdil, že pouze zpochybnil profesní kvality JUDr. S. Ke svému tvrzení alternativní verze skutkového stavu však žalobce ve svém e–mailu neoznačil žádné důkazní návrhy, které by měly potvrdit jeho tvrzení. Zůstal tedy u pouhého popření skutkového stavu, který mu žalovaný vylíčil v žádosti o podání vyjádření ze dne 25. 7. 2022. Následně popřel uvedené jednání až při jednání soudu.

74. Žalovaný při zjišťování skutkového stavu nevycházel pouze z podnětu JUDr. S. a jím podaného vysvětlení dle § 15 odst. 1 zákona o státním zastupitelství, ale opatřil si postupem dle § 15 odst. 1 zákona o státním zastupitelství podání vysvětlení i od I. H. a M. Ch. Obsah všech uvedených podkladů v písemném odůvodnění výtky shrnul a na straně 5 předmětné výtky vyhodnotil obsah sdělení jednotlivých slyšených osob. Na základě uvedených podkladů dospěl žalovaný k závěru, že bylo prokázáno, že k jednání, které bylo žalobci vytýkáno, skutečně došlo. Až na nesrovnalosti v podružných věcech popis skutkového stavu všech tří osob vytváří jednotný rámec bez zásadních vnitřních rozporů. Dle soudu žalovaný v písemném odůvodnění výtky dostatečně zhodnotil vyjádření výše uvedených třech osob. Konkludentně z toho vyplynulo, že neuvěřil tvrzení žalobce.

75. Na tomto místě soud konstatuje, že s ohledem na vyhodnocení podkladů, které si žalovaný opatřil za účelem zjištění skutkového stavu, nepovažuje soud za nedostatek, že odůvodnění výtky neobsahuje výslovný závěr, že žalovaný neuvěřil tvrzení žalobce. Dále musí soud uvést, že tvrzení žalobce, že se výtkou stíhaného jednání nedopustil, nezapadá do rámce tvořeného dalšími výpověďmi I. H. a M. Ch. Žalobce v průběhu opatřování podkladů pro výtku nijak nezpochybnil výpovědi uvedených osob, nenavrhl důkazy, které by jejich tvrzení zpochybnily, ani nenavrhl žádné důkazy, které by podporovaly jeho verzi skutkového stavu. V tomto směru zůstal i přes možnost seznámení se s podklady a možnost vyjádřit se k věci v průběhu opatřování podkladů pro výtku zcela pasivní. Procesní aktivitu před vydáním výtky není možné nahrazovat návrhy na provedení dokazování v soudním řízení správním, neboť správní soud přezkoumává zákonnost správního rozhodnutí a není příslušným k dodatečnému dokazování rozhodného skutkového stavu. Těžiště shromažďování podkladů pro vydání výtky tkví v jednání před správním orgánem ukládajícím výtku.

76. Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že závěry žalovaného o rozhodném skutkovém stavu mají oporu v podkladech rozhodnutí a žalobcovo ničím nepodložené tvrzení o jiném průběhu události žalovaný oprávněně nevyhodnotil jako pravdivé.

77. Žalobce také namítal, že dosud nebylo rozhodnuto o námitce podjatosti, kterou žalobce vznesl ve svém podání ze dne 24. 10. 2022, ani o jeho stížnosti na průtahy v postupu žalovaného. Z judikatury Nejvyššího správního soudu citované v bodě 50 nahoře tohoto rozsudku vyplývá, že při ukládání výtky podle § 30 odst. 3 zákona o státním zastupitelství se uplatní pouze § 2 až § 8 správního řádu, a nikoliv i ustanovení další, týkající se správního řízení. Mezi tato ustanovení patří i § 14 správního řádu, z něhož mimo jiné vyplývá, že z projednání a rozhodování věci (výkonu pravomoci správního orgánu) je vyloučena osoba, u které lze pro její poměr k věci, k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům důvodně pochybovat o její nepodjatosti.

78. To ovšem neznamená, že by bylo lze z právě uvedeného bez dalšího dovodit, že by uplatnění námitky podjatosti ve smyslu § 14 odst. 2 správního řádu bylo možné jen v případech, kdy je vedeno formalizované správní řízení. Námitku podjatosti naopak lze uplatnit při jakémkoli postupu či úkonu správního orgánu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu, ze dne 9. 11. 2020, č. j. 5 As 105/2019–56). Součástí ustanovení správního řádu, podle nichž se při ukládání výtky postupuje, je i § 7 odst. 1 správního řádu stanovující správním orgánům povinnost jednat s dotčenými osobami rovně a nestranně, na které poukazoval také žalobce v podané žalobě. Bylo by rozhodně v rozporu s touto zásadou, pokud by osoba ukládající výtku byla při své postupu ovlivňována svým osobním vztahem k osobě, jíž by měla být výtka uložena, nebo k věci, jíž se uložení výtky týká. Také při postupu podle § 30 odst. 3 zákona o státním zastupitelství proto podle názoru soudu může osoba, které má být výtka uložena, vznést námitku podjatosti.

79. Žalobce v e–mailové zprávě ze dne 24. 10. 2022, jíž reagoval na žádosti žalovaného o vyjádření ze dne 25. 7. 2022, sp. zn. 1 SPR 145/2022 a ze dne 5. 8. 2022, sp. zn. 1 SPR 166/2022, skutečně uplatnil argumentaci, kterou zpochybňoval nepodjatost žalovaného. Žalobce poměrně konkrétně vytýkal žalovanému, že z jeho postupu při prošetřování stížností, který ve zprávě popsal (viz bod 41 nahoře tohoto rozsudku), je zřejmé, že má zájem na výsledku spočívajícím v jeho potrestání a že vztah žalovaného vůči žalobci je dlouhodobě zatížen antagonismem. Tuto argumentaci lze jistě považovat za námitku podjatosti.

80. Ze spisového materiálu předloženého žalovaným vyplývá, že žalovaný se s touto námitkou vypořádal v odůvodnění výtky, a to na str. 10 v prvním odstavci. Zde žalovaný srozumitelně vyložil, proč námitku podjatosti považuje za nedůvodnou a odmítl, že by byl při ukládání výtky veden svým zájmem na potrestání žalobce. Soud tudíž nemůže souhlasit se žalobcem, že jeho námitka týkající se podjatosti žalovaného nebyla dosud vypořádána. Je zřejmé, že k jejímu vypořádání došlo.

81. Obecně jistě platí, že není–li včasná a jednoznačně formulovaná námitka podjatosti předložena k rozhodnutí nadřízenému osoby vůči níž směřuje, jedná se o podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem s možným dopadem do zákonnosti rozhodnutí o věci samé. Na druhé straně právo zpochybnit nepodjatost úředních osob není absolutní a podobně jako jiná práva podléhá jistým omezením, pokud jsou přiměřená. S ohledem na to je třeba sledovat i přiměřené naplňování dalších principů a účelů zásad činnosti správních orgánů, k nimž patří i zásada rychlosti a hospodárnosti či zásada neposkytnutí ochrany zneužití práva či jinak obstrukčnímu jednání (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 7. 2019, č. j. 9 As 70/2019–34, bod 45).

82. Z judikatury Nejvyššího správního soudu (viz bod 50 nahoře tohoto rozsudku) vyplývá, že výtka jako méně přísné opatření má umožňovat flexibilní postižení takových poklesků a nedostatků v činnosti státního zástupce, jež svojí menší závažností neodůvodňují zahájení kárného řízení. Právě proto jejímu uložení nepředchází formální správní řízení. Pokud by tomu tak bylo, přestala by výtka plnit svůj účel méně přísného opatření umožňujícího pružnou reakci na nedostatky a poklesky méně závažného charakteru a jejich případnou rychlou nápravu na základě včas udělené zpětné vazby (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 7. 2018, č. j. 9 As 79/2016–41, bod 81, publ. pod č. 3779/2018 Sb. NSS) a stala by se ve své podstatě alternativou kárného řízení, pouze vedeného podle jiného právního předpisu (správního řádu). To však smyslem a účelem výtky není. Bylo by proto také proti smyslu a účelu výtky, aby o námitce podjatosti – má–li ten, kdo výtku ukládá, zato, že není důvodná – více či méně formalizovaným úkonem rozhodoval, ať již on sám nebo jemu nadřízená osoba samostatným rozhodnutím ještě před jejím vydáním a tím celý postup prodlužoval. Takové řešení by naopak mohlo z námitky podjatosti vytvořit jednoduchý zdržovací prostředek jdoucí zcela proti smyslu a účelu výtky.

83. Skutečnost, že žalovaný přistoupil k vypořádání námitky podjatosti – pokud měl za to, že není důvodná – až v rámci odůvodnění výtky, považuje soud za racionální řešení, které je v souladu se zásadou rychlosti (§ 6 odst. 1 správního řádu), jež se při ukládání výtky rovněž uplatní. Inspiraci pro tento způsob řešení lze ostatně nalézt v § 8 odst. 6 s. ř. s., který také v případech, v nichž je soud povinen rozhodnout v relativně krátkých lhůtách, upřednostňuje rychlost vyřízení věci samé, před formálním rozhodováním o námitce podjatosti, není–li považována za důvodnou. Žalobcova práva a oprávněné zájmy tím nebyly nijak zkráceny.

84. Rozhodnutí o námitce podjatosti osob podílejících se na výkonu pravomoci správního orgánu není samostatně soudně přezkoumatelné (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 10. 2003, č. j. 3 Afs 20/2003–23, ze dne 24. 1. 2014, č. j. 5 As 67/2013–21, ze dne 16. 11. 2014, č. j. 7 As 192/2014–35, nebo ze dne 22. 10. 2020, č. j. 8 As 32/2020–38, publ. pod č. 4101/2021 Sb. NSS). Posouzení její důvodnosti probíhá až v řízení o žalobě proti konečnému rozhodnutí správního orgánu ve věci (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 5. 2023, č. j. 8 As 254/2021–27, bod 20).

85. Tomu, komu byla výtka uložena, tudíž nic nebrání v tom, aby v případě nesouhlasu se závěrem o nedůvodnosti vznesené námitky podjatosti, podal proti výtce žalobu, v rámci své žalobní argumentace vyložil, proč námitku podjatosti považuje za důvodnou a učinil tak otázku, zda nebyla při ukládání výtky porušena zásada rovnosti a nestrannosti stanovená v § 7 odst. 1 správního řádu a zda z tohoto důvodu není uložená výtka zatížena vadou nezákonnosti, předmětem soudního přezkumu. Vypořádal–li se tedy žalovaný s námitkou své podjatosti až v odůvodnění výtky, zůstal žalobci i nadále k dispozici prostředek, kterými by se mohl domoci nápravy v případě, že žalovaný tuto námitku posoudil nesprávně.

86. Postup žalovaného byl podle názoru soudu správný i z toho důvodu, že žalobce námitku podjatosti vznesl opožděně. Soud totiž nespatřuje žádný racionální důvod k tomu, aby i v případě výtky při uplatňování námitky podjatosti neplatilo, že tato námitka musí být uplatněna v určité přiměřené době poté, co se o důvodu podjatosti příslušná osoba dozvěděla. Je–li na splnění takové podmínky vázána přípustnost námitky podjatosti v rámci správního řízení (§ 14 odst. 3 správního řádu), tedy postupu značně formálnějšího, než jakým se řídí ukládání výtky, tím spíše nemůže být uplatňována námitka podjatosti bez jakýchkoliv časových omezení v případě výtky.

87. V rozsudku ze dne 6. 9. 2017, č. j. 10 As 68/2017–34, bod 21, Nejvyšší správní soud k otázce posuzování přiměřenosti délky doby pro uplatnění námitky uvedl, že „záleží na okolnostech konkrétního případu a nelze pevně stanovit dobu, po jejímž uplynutí bude námitka podjatosti automaticky považována za opožděnou. Obvykle se za včasnou považuje námitka uplatněná řádově v průběhu několika dnů.“ 88. Žalobci byla žádost žalovaného o vyjádření ze dne 25. 7. 2022, sp. zn. 1 SPR 145/2022 doručena téhož dne a žádost o vyjádření ze dne 5. 8. 2022, sp. zn. 1 SPR 166/2022 doručena dne 9. 8. 2022. Nejpozději v těchto dnech tak byl seznámen s obsahem vyjádření a mohl zjistit, že žalovaný ukončil šetření stížností JUDr. S. a JUDr. A., aniž žalobce seznámil s tím kdo, kdy, jakým způsobem, z jakého důvodu si stěžoval na jeho konkrétní jednání a jaké důkazy na podporu svých tvrzení označil či předložil, a že si žalovaný před tím, než učinil závěry ohledně skutkových zjištění nevyžádal žalobcovo stanovisko k obsahu stížnosti, osobám stěžovatelů a jiným skutečnostem rozhodným pro řádné, úplné, objektivní a spravedlivé posouzení věci a neumožnil žalobci navrhnout důkazy svědčící v jeho prospěch. Již v této době tedy žalobce měl povědomí o všech skutečnostech, ve kterých následně ve zprávě ze dne 24. 10. 2022 spatřoval zájem žalovaného na jeho potrestání. Z předložených správních spisů přitom vyplynulo, že e–mailová zpráva ze dne 24. 10. 2022 byla prvním žalobcovým vyjádřením k postupu žalovaného.

89. Jak již soud uvedl v bodě 79 tohoto rozsudku, žalobcovu argumentaci v e–mailové zprávě ze dne 24. 10. 2022 lze považovat za námitku podjatosti. Z právě uvedeného je však zřejmé, že žalobce tuto námitku uplatnil více něž dva měsíce poté, co mu byly známy všechny skutečnosti, z nichž podjatost žalovaného dovozoval. Z ničeho přitom nevyplývá (a ani žalobce nic takového netvrdí), že žalobce námitku podjatosti uvedeného obsahu nemohl uplatnit v řádu několika dnů či jednoho až dvou týdnů poté, co se seznámil s obsahem obou žádostí žalovaného o vyjádření, z nichž zjistil veškeré skutečnosti, svědčící dle jeho názoru o podjatosti žalovaného. Žalobce tedy rozhodně neuplatnil námitku podjatosti včas.

90. Při opožděném uplatnění námitky podjatosti, ke kterému v nyní projednávané věci došlo, se samostatné usnesení o námitce nevydává. Správní orgán je ovšem i v takovém případě povinen se námitkou zabývat; může tak ale učinit i v rámci svého rozhodnutí ve věci (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2013, č. j. 1 As 89/2010–152, bod 29, ze dne 6. 9. 2017, č. j. 10 As 68/2017–32, bod 23, a ze dne 6. 2. 2019, č. j. 9 As 453/2017–57, bod 51). Jestliže se tedy žalovaný s námitkou podjatosti vypořádal v odůvodnění výtky (viz bod 72 tohoto rozsudku), postupoval zcela v souladu s uvedenou judikaturou a žádná práva tím žalobci neupřel.

91. Soud neshledal důvodnou ani žalobcovu námitku týkající se nevyřízení jeho stížnosti na průtahy v postupu žalovaného.

92. Žalobce v závěru e–mailové zprávy ze dne 24. 10. 2022, kterou reagoval na žádosti žalovaného o vyjádření k výsledkům šetření stížností, uvedl, že jej žádá, aby odstranil zjevné průtahy ve svém postupu. To samé zopakoval v závěru zprávy ze dne 4. 11. 2022, v níž žalovanému sděloval, proč odmítl převzít jeho sdělení ze dne 4. 11. 2022, sp. zn. 1 SPR 145/2022 a sp. zn. 1 SPR 166/2022.

93. Takovouto stručnou formulaci není podle názoru soudu možno považovat za stížnost na průtahy v jeho postupu ve smyslu § 16b zákona o státním zastupitelství ani za žádost o opatření proti nečinnosti žalovaného uplatněnou podle § 6 odst. 1 ve spojení s § 80 správního řádu. Z této formulace totiž není zřejmé, v čem by měly průtahy v postupu žalovaného spočívat (v absenci jakých úkonů) ani kdy uplynula lhůta, v níž měl žalovaný podle žalobcova názoru tyto nijak nespecifikované úkony nejpozději realizovat. E–mailová zpráva ze dne 24. 10. 2022 i ze dne 4. 11. 2022 byla nadto adresována žalovanému, tedy nikoliv tomu, kdo by byl k vyřízení stížnosti dle zákona o státním zastupitelství (§ 16b odst. 2) či žádosti o opatření proti nečinnosti dle správního řádu (§ 80 odst. 3) příslušný. Nelze proto vytýkat žalovanému, že se touto částí žalobcových zpráv nijak formálně nezabýval. Pro úplnost soud dodává, že žalobci navíc nic nebránilo v tom, aby – pokud byl přesvědčen, že vyčerpal prostředky na ochranu proti nečinnosti žalovaného, které mu poskytuje ať již zákon o státním zastupitelství nebo správní řád – brojil proti nečinnosti žalovaného žalobou (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2023, č. j. 9 Azs 97/2023–40).

94. Ani kdyby bylo postaveno v soudním řízení najisto, že žalovaný postupoval při ukládání výtky v rozporu se zásadou rychlosti (§ 6 odst. 1 správního řádu), tato skutečnost by sama o sobě neměla vliv na její zákonnost (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2006, č. j. 6 Ads 50/2005–63). O nezákonnosti výtky by z tohoto důvodu bylo možno uvažovat pouze v případě, že by bylo možno učinit závěr, že postup žalovaného trval tak nepřiměřeně dlouho, že by v jeho důsledku došlo k porušení zásady minimalizace zásahů do právní sféry dotčeného subjektu (§ 6 odst. 2 správního řádu) a zásady proporcionality (§ 2 odst. 3 a 4 správního řádu) [srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 6. 2021, č. j. 7 As 8/2021–56, publ. pod č. 4217/2021 Sb. NSS].

95. Tak tomu však v projednávaném případě nebylo. Byť v době od doručení výzvy k vyjádření ze dne 5. 8. 2022 do doručení sdělení 4. 11. 2022, jímž mimo jiné sdělil žalobci, že částečně vyhověl jeho žádosti o nahlédnutí do spisů a stanovil mu lhůtu pro vyjádření, žalovaný po dobu téměř tří měsíců nečinil po ukončení šetření žádné úkony, nejedná se o tak extrémní časový úsek, aby jen z tohoto důvodu udělená výtka nemohla obstát a bylo namístě ji zrušit. To platí tím spíše, že od podání první stížnosti JUDr. S. na žalobcovo chování do převzetí výtky žalobcem neuběhlo více než šest měsíců. Celý postup žalovaného tak netrval více než půl roku. Takto dlouhou dobu považuje soud vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný před uložením výtky žalobci prošetřoval dvě stížnosti a opakovaně poskytoval žalobci prostor pro vyjádření, za zcela přiměřenou danému případu.

96. Žalobce dále namítal, že je výtka nepřezkoumatelná, neboť v ní uvedený popis žalobcova jednání je zmatečný a v ní uvedená skutková tvrzení nemají oporu v provedeném dokazování. Ani s těmito námitkami se soud neztotožnil.

97. Rozhodnutí o výtce není rozhodnutím o správním deliktu, a není dokonce ani rozhodnutím o kárném provinění. Proto lze akceptovat i nižší požadavky na formální podobu výtky. Podstatné je, aby osoba, které byla výtka uložena, věděla, v čem je spatřováno její závadné jednání. To z toho důvodu, aby mohla do budoucna své jednání napravit, nebo aby se mohla proti uložení výtky účinně bránit (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2023, č. j. 3 As 398/2020–73, bod 20). Samozřejmě i v případě výtky platí, že obsahuje–li text rozhodnutí nejasné, rozporné či jiným způsobem nesrozumitelné údaje, je takové rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2008, č. j. 4 Azs 94/2007–107).

98. Výtka uložená žalobci více než splňuje judikaturou vymezené požadavky na formální podobu, po této stránce má spíše podobu rozhodnutí. Po obsahové stránce pak z hlediska srozumitelnosti nevykazuje žádné nedostatky. Jednání žalobce spočívající v jeho nevhodném chování k JUDr. S. a nevhodném komentování pokynu JUDr. A. včetně uvedení doby, místa i konkrétního způsobu, jímž se jej žalobce dopustil i dalších podstatných okolností, je na str. 1 a 2 výtky popsáno zcela pochopitelným a bezrozporným způsobem, a to včetně ustanovení právních i jiných předpisů, které žalobce popsaným jednáním porušil (viz bod 1 tohoto rozsudku). Popis žalobcova jednání v žádném případě není zmatečný či nesrozumitelný. Má v podstatě parametry výroku rozhodnutí o správním deliktu (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 1. 2008, č. j. 2 As 34/2006–73, publ. pod č. 1546/2008 Sb. NSS). Tento popis ve spojení s navazujícím odůvodněním uvedeným na str. 2 až 11 výtky, jehož text také nevyvolává žádné nejasnosti a v němž žalovaný popsal shromážděné podklady, jak je hodnotil a k jakému závěru na základě jejich hodnocení po skutkové i právní stránce dospěl, a v němž se neopomněl vypořádat ani s námitkami žalobce, neponechává žádný prostor pro pochybnosti, za co byla výtka žalobci uložena.

99. Nepřezkoumatelným pro nedostatek skutkových důvodů pak může být podle ustálené rozhodovací praxe rozhodnutí, trpí–li zásadními vadami skutkových zjištění. Musí se ale jednat o skutková zjištění, která utvářejí rozhodovací důvody, typicky tedy tam, kde správní orgán opřel rozhodovací důvody o skutečnosti v řízení nezjišťované, případně zjištěné v rozporu se zákonem anebo tam, kdy není zřejmé, zda vůbec nějaké důkazy v řízení byly provedeny (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003–75, č. 133/2004 Sb. NSS).

100. Z odůvodnění výtky (str. 3 až 5) vyplývá, že v případě prvního skutku, za který byla žalobci udělena výtka (jednání ad i/ popsané v bodě 1 tohoto rozsudku), vycházel žalovaný z obsahu podání JUDr. S. ze dne 25. 5. 2022 včetně jeho doplnění a vysvětlení podaných dne 21. 7. 2022 I. H. a M. Ch. a dne 22. 7. 2022 JUDr. S. Všechny tyto podklady jsou součástí správního spisu sp. zn. 1 SPR 145/2022.

101. Jak již bylo uvedeno výše, skutečnosti, které z těchto podkladů zjistil a jak je hodnotil, žalovaný v odůvodnění výtky odpovídajícím způsobem popsal. Závěry, ke kterým žalovaný při tomto hodnocení učinil, jsou pak podle názoru soudu v souladu s obsahem shromážděných podkladů. V podání JUDr. S. je žalobcovo chování popsáno velmi podrobně a JUDr. S. jej následně potvrdil i při podání vysvětlení. I. H. zaslechla reakci JUDr. S., který se ohrazoval vůči tomu, že žalobce ve vztahu k jeho osobě použil výraz „kokot“, společně s M. Ch. zaznamenala, že žalobce a JUDr. S. spolu hovořili zvýšenými hlasy a že JUDr. S. byl při odchodu z žalobcovy kanceláře rozčilený. Byť tedy ani I. H. ani M. Ch. nebyla schopna popsat celý průběh incidentu tak, jak to učinil JUDr. S., z jednotlivých fragmentů, které byly schopny zaregistrovat, vyplývá, že ke konfliktu mezi žalobcem a JUDr. S. došlo a že se JUDr. S. ohrazoval vůči vulgárnímu výrazu, který žalobce vůči němu použil. To, co při podání vysvětlení uvedly, tak není v žádném rozporu s popisem události ze strany JUDr. S., a naopak jeho verzi podporuje.

102. V případě druhého skutku, jenž byl předmětem udělené výtky (jednání ad ii/ popsané v bodě 1 tohoto rozsudku), plyne z odůvodnění výtky (str. 5 až 8), že žalovaný vycházel z podání JUDr. A., opatření žalovaného ze dne 15. 6. 2017, jímž si vyhradil schvalování všech písemností žalobce adresovaných Policii České republiky, Krajskému ředitelství policie Ústeckého kraje, službě kriminální policie a vyšetřování, opatření žalovaného ze dne 16. 4. 2018, sp. zn. 1 SPR 99/2018, jímž bylo opatření žalovaného ze dne 15. 6. 2017 zrušeno, přípisu ze dne 8. 11. 2018, sp. zn. 1 SPR 273/2018, kterým žalovaný uložil svému náměstkovi pro trestní řízení JUDr. D. A., aby přijal aprobační opatření ve vztahu k žalovanému ohledně písemností adresových stejnému policejnímu orgánu, opatření žalobcova náměstka pro trestní řízení ze dne 9. 11. 2018, jímž si vyhradil aprobaci těchto písemností žalobce s potvrzením o jeho převzetí žalobcem, a dvou verzí pokynu žalobce ze dne 10. 6. 2022, č. j. 1 KZV 73/2017–548, (viz body 33 a 34 výše). Všechny tyto podklady jsou součástí spisu sp. zn. 1 SPR 166/2022.

103. Také v případě tohoto skutku může soud pouze zopakovat, že skutečnosti, které z nich žalovaný zjistil a jak je hodnotil, žalovaný v odůvodnění výtky odpovídajícím způsobem popsal. Závěry, které žalovaný při tomto hodnocení učinil, jsou pak podle názoru soudu v souladu s obsahem shromážděných podkladů. Popis žalobcova chování v podání JUDr. A. zcela koresponduje s obsahem obou verzí pokynu žalobce ze dne 10. 6. 2022, které obsahují rukou psané texty popsané na str. 2 výtky, a to včetně textu zakazujícího odeslání pokynu žalobcovým jménem po případných údajně šikanózních zásazích JUDr. A. Z ostatních listinných podkladů založených ve spise pak jasně vyplývá, že žalobce byl povinen svůj pokyn ze dne 10. 6. 2022 JUDr. A. předložit k aprobaci. Pro úplnost soud dodává, že uvedené skutečnosti potvrzuje i pokyn JUDr. A. ze dne 13. 6. 2022, č. j. KZV 73/2017–549, rovněž založený ve spise sp. zn. 1 SPR 166/2022.

104. Soud tedy konstatuje, že skutková zjištění žalovaného mají oporu ve spisech, je zřejmé, z jakých podkladů obsažených ve spisech žalovaný při zjišťování skutkového stavu vycházel a jím zjištěný skutkový stav je založen jen na těchto podkladech. Nelze proto uvažovat o tom, že bylo možno považovat výtku za nepřezkoumatelnou pro nedostatek skutkových důvodů.

105. K tomu soud dodává, že za takového stavu věci nepostačuje ke zpochybnění skutkového stavu zjištěného žalovaným pouhé tvrzení žalobce, že skutková tvrzení uvedená ve výtce nemají oporu v provedeném dokazování. Takové popírání skutkového stavu bez předložení jiné věrohodné verze reality ze strany žalobce ke zpochybnění skutkových zjištění žalovaného nedostačuje. Žalobce by mohl v tomto ohledu uspět jen v případě, pokud by v rámci žalobních námitek uvedl konkrétní skutečnosti, které by byly s to skutkový stav zjištěný žalovaným znevěrohodnit a označil důkazy na podporu svých tvrzení (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 11. 2003, č. j. 6 As 2/2003–66, ze dne 13. 10. 2021, č. j. 8 As 266/2020–52, bod 12, ze dne 15. 11. 2022, č. j. 2 As 198/2021–43, bod 25, ze dne 22. 9. 2023, č. j. 2 As 278/2022–60, bod 54, a ze dne 9. 11. 2023, č. j. 3 As 288/2022–37, bod 18). Jelikož žalobce žádným takovým relevantním argumentem (natožpak důkazně podpořeným) skutkovou verzi žalovaného nezpochybňoval, nemá soud žádný důvod pro to, aby skutkový stav věci, nepovažoval za žalovaným řádně zjištěný.

106. Žalobce také namítal, že druhý ze skutků, jenž byl žalobci vytknut (jednání ad ii/ popsané v bodě 1 tohoto rozsudku), vůbec nenaplňuje znaky jednání, za které by mu mohla být uložena výtka podle § 30 odst. 3 zákona o státním zastupitelství.

107. Žalobci bylo v tomto případě vytýkáno, že v první verzi pokynu ze dne 10. 6. 2022, č. j. 1 KZV 73/2017–548, nejprve uvedl formulaci, že JUDr. A. vydal bez jeho vědomí „pokyn policejnímu orgánu ze dne 10. 5. 2022 č. j. 1 KZV 73/2017–544“, kterou následně změnil na pokyn JUDr. Anděla ve druhé verzi tak, že tento „vydal pokyn policejnímu orgánu ze dne 10. 5. 2022 č. j. 1 KZV 73/2017–544, aniž by dozorového státního zástupce o svém záměru alespoň informoval“ a na tuto verzi pokynu ještě doplnil poznámku „K, vyprav upravený pokyn dozorového SZ v návaznosti na neakceptovatelný postup NKSZ a nezákonný zásah do dozorových oprávnění SZ, jemuž je věc přidělena“ a dále: „zakazuji odeslat mým jménem pokyn po případných – očekávaných – šikanózních zásazích ze strany pana dr. A.“.

108. Státní zástupce je povinen postupovat odborně, svědomitě, odpovědně, nestranně a spravedlivě (§ 24 odst. 1 zákona o státním zastupitelství). S tím se pojí povinnost vystříhat se při výkonu svých práv všeho, co by mohlo ohrozit vážnost funkce státního zástupce nebo vážnost státního zastupitelství (§ 24 odst. 2 zákona o státním zastupitelství), a zachovávat náležitou úctu k ostatním státním zástupcům a zdržet se jejich nepřiměřené veřejné kritiky (§ 24 odst. 4 zákona o státním zastupitelství). Státnímu zástupci tak přísluší určitá uměřenost, věcnost a nadhled při projevování svých názorů včetně názorů kritických. Státní zástupce by proto měl působit navenek vůči ostatním jako osoba, která nepodléhá okamžitým emocím a jejíž sdělení jsou přijatelná, slušně formulovaná a věcná. Jsou–li naopak sdělení státního zástupce, jimiž vyjadřuje svůj (kritický) názor, neuctivá, negativně emočně zabarvená, a mohou se proto adresáta jeho sdělení dotknout, může se takto z etického hlediska nevhodně projeveným názorem, zvláště je–li učiněn veřejně, státní zástupce dopustit porušení § 24 odst. 2 a 4 zákona o státním zastupitelství. Není přitom vyloučeno, aby mu za takto nevhodně učiněný projev byla uložena výtka (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2023, č. j. 12 Ksz 4/2023–58, body 44, 62 až 65).

109. Ve zmíněném rozhodnutí Nejvyšší správní soud mimo jiné připomněl závěr vyslovený v nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2005, sp. zn. I. ÚS 453/03: „Chce–li kdokoliv zveřejnit o jiné osobě informaci difamačního charakteru, nelze jeho počínání považovat za rozumné či legitimní, pokud neprokáže, že měl rozumné důvody pro spoléhání se na pravdivost difamační informace, kterou šířil, a dále pokud prokáže, že podnikl řádné dostupné kroky k ověření pravdivosti takové informace, a to v míře a intenzitě, v níž mu bylo ověření informace přístupné, a konečně, pokud sám neměl důvod nevěřit, že difamační informace je nepravdivá.“ 110. V případě druhého skutku, jenž byl předmětem výtky, není sporu o tom, že žalobce uvedl v první verzi svého pokynu ze dne 10. 6. 2022 formulaci, z níž lze nabýt dojmu, že JUDr. A. ukládal policejnímu orgánu pokyny k postupu v trestní věci (sp. zn. 1 KZV 73/2017), v níž byl žalobce dozorovým státním zástupcem, aniž by o tom žalobce věděl („bez vědomí dozorového státního zástupce“). Tedy jinak řečeno, že bez žalobcova vědomí zasahoval z pozice nadřízeného do jím dozorované věci. Následně žalobce odmítl akceptovat, že dle instrukce JUDr. A. měla být z jeho pokynu ze dne 10. 6. 2022 tato formulace kanceláří krajského státního zastupitelství odstraněna bez náhrady. Místo toho ji upravil takovým způsobem, že její význam zůstal nezměněn („jenž ve věci vydal bez vědomí dozorového státního zástupce pokyn policejnímu orgánu“ c/a „jenž ve věci vydal pokyn policejnímu orgánu…, aniž by dozorového státního zástupce předem o svém záměru alespoň informoval“). Na tuto druhou verzi svého pokynu ze dne 10. 6. 2022 pak vlastnoručně doplnil text určený kanceláři krajského státního zastupitelství, v němž postup JUDr. A. označil za neakceptovatelný, vyjádřil názor, že se JUDr. A. dopustil nezákonného zásahu do jeho dozorových oprávnění, že JUDr. A. do textu druhé verze žalobcova pokynu ze dne 10. 6. 2022 nejspíše znovu zasáhne, a to šikanózním způsobem, a zakázal kanceláři krajského státního zastupitelství v případě, že k zásahu do pokynu dojde, tento jeho jménem vypravit.

111. Žalobce tedy zcela zjevně nesouhlasil s postupem JUDr. A. v žalobcem dozorované věci. Tento svůj nesouhlas se snažil nejprve vyjádřit tím, že do svého pokynu ze dne 10. 6. 2022 opakovaně vkládal formulaci, z níž vyplývalo, že JUDr. A. v této věci učinil úkon bez jeho vědomí. Následně, když JUDr. A. trval na odstranění této formulace, projevil svůj nesouhlas tím, že označil jeho postup za nezákonný, možné budoucí zásahy do pokynu ze dne 10. 6. 2022 za šikanózní a zakázal kanceláři krajského státního zastupitelství upravený pokyn jeho jménem odeslat. Žalobce tedy označil JUDr. A. za osobu jednající ve svém postavení náměstka žalovaného nezákonně a s cílem žalobce poškozovat.

112. Takový projev nesouhlasu (kritiky) se mohl nepochybně JUDr. A. dotknout, protože jej žalobce v podstatě označil za osobu zneužívající svoji funkci, a zpochybnil tak jeho profesní i osobnostní integritu. Jedná se tedy o vyjádření nesouhlasu způsobem, který má dehonestující a difamační potenciál. Takový způsob vyjádření negativního názoru na osobu nadřízeného nelze považovat za legitimní a racionální, neboť se ve své podstatě jedná jen o ničím nepodložené nařčení. Rozhodně se také nejedná o vyjádření, které by bylo možno považovat za uctivé a které by bylo projevem slušného a zdvořilého chování.

113. To samé platí i v případě žalobcova zákazu adresovaného kanceláři krajského státního zastupitelství týkajícího se vypravení pokynu ze dne 10. 6. 2022, v případě, že do jeho textu JUDr. A. ještě zasáhne. Žalobce tímto svým zákazem v podstatě zpochybnil pravomoc JUDr. A. požadovat v žalobcem dozorované věci provedení úpravy žalobcova pokynu, ač mu takové právo jako náměstkovi žalovaného příslušelo (§ 12e odst. 2 zákona o státním zastupitelství). Žalobcův zákaz odeslat jeho pokyn ze dne 10. 6. 2022 v případě, že bude na základě požadavku JUDr. A. dodatečně změněn, tak lze jednoznačně chápat jako snahu žalobce zpochybnit pozici JUDr. A. jakožto žalobcova nadřízeného a výraz neúcty k jeho osobě a postavení v rámci hierarchie krajského státního zastupitelství, nikoliv jako projev slušného a zdvořilého chování žalobce.

114. Žalobce svůj nesouhlas s postupem JUDr. A. vyjádřil prostřednictvím svého pokynu určenému administrativnímu personálu (kanceláři) krajského státního zastupitelství. Jeho projev nesouhlasu tak nebyl zcela soukromé povahy, neboť se dostal do dispozice i dalších osob, jichž se přímo netýkal. Vzhledem k tomu, jak byl formulován, byl jistě způsobilý vyvolat v těchto osobách dojem, že krajské státní zastupitelství vykonává svou dozorovou činnost v rozporu se zákonem, v jeho vedení nestojí osoby s potřebnou odbornou a morální kvalitou a jejich postavení není hodno odpovídajícího respektu. Minimálně v očích těchto osob tak mohla být nepochybně vážnost krajského státního zastupitelství snížena.

115. Soud zdůrazňuje, že pokud žalobce nesouhlasil s postupem JUDr. A. a domníval se, že se z jeho strany jedná o nezákonný postup, měl postupovat v rámci možností, které nabízí platná právní úprava (např. obrátit se na oddělení dohledu na krajském státním zastupitelství, případně na vrchním státním zastupitelství, či využít možností soudní ochrany). Postup, který žalobce zvolil je však nepřijatelný.

116. Soud je toho názoru, že v případě druhého skutku se žalobce dopustil porušení § 24 odst. 4 zákona o státním zastupitelství, stejně jako čl. V odst. 1 Etického kodexu státního zástupce, který je pro žalobce závazný podle § 13c odst. 7 zákona o státním zastupitelství, a § 24 odst. 1 zákona o státním zastupitelství, přičemž toto porušení nelze považovat za poklesek tak nízké intenzity, že by nebylo namístě jej postihnout uložením výtky.

117. Pro úplnost soud podotýká, že pro posouzení žalobcova jednání nebylo podstatné, z jakého důvodu bylo rozhodnuto o opatření zavádějícím aprobaci některých úkonů žalobce, či že opatření týkající se této aprobace bylo následně zrušeno. Podstatné je, že v rozhodné době předmětný žalobcův úkon v souladu s tehdy platným opatřením aprobaci podléhal. Samotnou aprobaci úkonu žalobce a požadavek nadřízeného státního zástupce na úpravu daného písemného úkonu tedy nelze považovat za nezákonné.

118. S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti soud uzavírá, že žádnou ze žalobních námitek neshledal důvodnou. Žalovaný nevydal výtku protiprávně a v souvislosti s jejím uložením žalobci nedošlo k porušení jeho práva na výkon veřejné funkce ve smyslu čl. 21 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a nálezu Ústavního soudu ze dne ze dne 12. 9. 2006, sp. zn. II. ÚS 53/06, publ. pod č. N 159/42 SbNU 305. Soud tedy vyhodnotil žalobu v mezích uplatněných žalobních bodů jako zcela nedůvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

119. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch a žalovanému náklady řízení nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly, ani jejich náhradu nepožadoval. Proto soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

Poučení

Žaloba Vyjádření žalovaného k žalobě Jednání soudu Posouzení věci soudem