16 A 21/2023 – 55

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Křivánkovou ve věcižalobce:L. P., nar. X, bytem X Právně zast. JUDr. et PhDr. Jiřím Novotným, Ph.D., advokátem se sídlem T.G.Masaryka 282/57, 360 01 Karlovy Vary protižalovanému:Policejní prezidium ČR, IČ 00007064, sídlem Strojnická 27, 170 89 Praha 7, ČRv řízení o žalobě ze dne 5. 7. 2023 proti rozhodnutí žalovaného č. j. PPR–11103–2/ČJ–2023–990420 ze dne 23. 5. 2023 takto:I. Rozhodnutí Ředitelství služby dopravní policie Policejního prezidia ČR ze dne 23. 5. 2023, č. j. PPR–11103–2/ČJ–2023–990420 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce JUDr. et PhDr. Jiřího Novotného Ph.D. ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí 20 456 Kč na náhradu nákladů řízení.

Výrok

I. Napadené rozhodnutí 1. Rozhodnutím odboru služby dopravní policie Krajského ředitelství policie Karlovarského kraje (dále jen OSDP KŘP–K) ze dne 23. 1. 2023, č. j. KRPK–6611/ČJ–2023–1900DP (dále jen rozhodnutí správního orgánu I. stupně), bylo rozhodnuto o zrušení příkazového bloku (blok na pokutu na místě zaplacenou série EK/2021, číslo bloku K 37845888) ve výši 500 Kč ze dne 18. 8. 2022, jímž byla žalobci uložena bloková pokuta za spáchání přestupku podle ust. § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a změnách některých zákonů ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“) pro porušení ust. § 4 písm. c) zákona o silničním provozu. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, o němž bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím č. j. PPR–11103–2/ČJ–2023–990420 ze dne 23. 5. 2023 tak, že dle § 89 a § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen správní řád) odvolání zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. Žalovaný napadené rozhodnutí odůvodnil tím, že jednání žalobce jakožto řidiče osobního motorového vozidla, jehož se dopustil dne 18. 8. 2022, bylo v příkazním řízení chybně kvalifikováno jako porušení ust. § 4 písm. c) zákona o silničním provozu, čímž měl žalobce naplnit skutkovou podstatu přestupku podle ust. § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu a byla mu uložena pokuta příkazem na místě na příkazový blok na pokutu na místě zaplacenou série EK/2021, číslo bloku K 3784588 ve výši 500 Kč. Žalobce s projednáním přestupku v příkazním řízení na místě souhlasil. Následně dne 17. 1. 2023 podalo OOP Rybáře podnět k zahájení přezkumného řízení dle ust. § 95 odst. 2 správního řádu k správnímu orgánu OSDP KŘP–K z úřední povinnosti, neboť předmětné rozhodnutí v příkazním řízení na místě bylo v rozporu s právními předpisy a přestupek byl chybně kvalifikován s ohledem na to, že jednání žalobce mělo být kvalifikováno jako přestupek dle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bod 7) zákona o silničním provozu, na základě čehož žalobci hrozil obligatorně krom jiného i trest zákazu činnosti a přestupek tedy nebylo možno řešit v příkazním řízení příkazem na místě.

II. Žaloba 2. Žalobou se domáhal žalobce zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení žalovanému. První žalobní námitkou byla nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů, s odůvodněním, že výrok rozhodnutí správního orgánu I. stupně je neurčitý za situace, kdy výslovně nespecifikuje, které rozhodnutí policejního orgánu OOP K. Vary–Rybáře vydané dne 18. 8. 2022 se zrušuje, neboť Příkaz na místě (příkazový blok) není ve výroku jasně a zřetelně identifikován.

3. Druhou žalobní námitkou byla překážka věci rozhodnuté, s ohledem na to, že přezkumné řízení o přestupku žalobce již bylo provedeno před vydáním napadeného rozhodnutí. Tuto námitku žalobce odůvodnil tím, že rozhodnutí Policie ČR v prvním stupni, jež žalobce obdržel, bylo rozhodnutí ze dne 23. 1. 2023, č. j. KRPK–6611/ČJ–2023–1900DP, přičemž příslušník Policie ČR A. B. již dne 15. 11. 2022 jakožto svědek před Úřadem města Karlovy Vary vypověděl, že přezkumné řízení již provedeno bylo, příkaz na místě byl zrušen. Svědek toto uvedl ještě před rozhodnutím Policie ČR v prvním stupni ze dne 23. 1. 2023, jež žalobce v této věci obdržel. Za této situace nemohla být následně dne 23. 1. 2023 vydána rozhodnutí správního orgánu I. a II. stupně a tato jsou nezákonná.

4. Třetí žalobní námitkou byl rozpor s právními předpisy, konkrétně absence důvodu dle § 100 zákona č. 250/2016 Sb., zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, neboť žalovaný nepostupoval v přezkumném řízení podle zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů. S odkazem na ust. § 100 zákona č. 250/2016 Sb. žalobce namítl, že rozhodnutí o přestupku v přezkumném řízení lze zrušit pouze v případě, že vyjdou najevo skutečnosti, které odůvodňují posouzení skutku, o kterém již bylo pravomocně rozhodnuto jako o přestupku, jako trestného činu (§100 odst. 1), jiné důvody pro zrušení přestupku právní předpis nepředkládá. Žalovaný dle žalobce právní úpravu § 100 odst. 1 a 2 zákona 250/2016 Sb. zcela ignoroval a postupoval podle správního řádu, což žalobce považuje za nezákonné v případě, že existuje zvláštní právní úprava s taxativním výčtem důvodů pro zrušení příkazu na místě.

5. Čtvrtou žalobní námitku žalobce odůvodnil rozporem s právními předpisy, absencí důvodu dle § 100 zákona č. 250/2016 Sb., když žalovaný nepostupoval v přezkumném řízení podle zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, přičemž tento zákon je zvláštním právním předpisem vůči zákonu č. 500/2004 Sb., správní řád a jako právní předpis zvláštní má aplikační přednost před zákonem č. 500/2004 Sb. V napadeném rozhodnutí přitom není jediná zmínka ani odkaz na postup žalovaného podle zákona č. 250/2016 Sb. a rozhodnutí je z tohoto důvodu nezákonné.

6. Pátou žalobní námitku žalobce odůvodnil porušením principu „zákaz reformace in peius“ uvedeného v § 87 odst. 4 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, jenž se vztahuje jen na sankci, přičemž kvalifikaci skutku může změnit. Jednání, jež bylo žalobci původně dáváno za vinu (dle ust. § 125c odst. 1 písm. k)) bylo sankcionováno pokutou ve výši 500 Kč, přičemž jednání, jež je odvolateli policejními dáváno za vinu (dle ust. § 125c) odst. 1 písm. f) bod 7.), je taxativně sankcionováno zákazem činnosti od šesti měsíců do jednoho roku. Nařízením přezkumného řízení došlo k retroaktivní změně do té doby ustálené praxe správního orgánu nařízení přezkoumání rozhodnutí je v rozporu s právní jistotou, což je nepřípustným zásahem do základních práv a svobod žalobce. Kromě toho správní orgán v mezidobí od vydání původního příkazu na místě dne 18. 8. 2022 do vydání rozhodnutí v přezkumném řízení diametrálně změnil svůj právní názor, ač nedošlo ke změně zjištěného skutkového stavu a disponoval veškerými informacemi k právnímu posouzení již při vydání původního Příkazu na místě dne 18. 8. 2022.

7. Poslední žalobní námitkou byla tvrzená nepřezkoumatelnost rozhodnutí vyplývající z toho, že se žalovaný nezabýval žalobcem navrženými důkazy, konkrétně protokolem o výpovědi svědka A. B. ze dne 15. 11. 2022, spisem Úřadu Karlovy Vary zn. 24713/OD–P/22/Ka, č. j. 27991/OD–P/22 a výslechem svědka A. B.. Tyto žalobcem navržené důkazy žalovaný neprovedl a ani nijak nezdůvodnil, proč je neprovedl k důkazu. Tzv. opomenuté důkazy, tj. důkazy, o nichž v řízení nebylo rozhodnuto, příp. důkazy, jimiž se správní orgán nezabýval, přitom vždy založí nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, ale současně i jeho protiústavnost.

8. Vzhledem k výše uvedenému žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalovaného 9. Ve vyjádření k žalobě dne 19. 7. 2023 žalovaný shrnul zjištěný skutkový stav i postup policisty OOP K. Vary – Rybáře, vedoucího tohoto oddělení a správního orgánu OSDP KŘPK, jenž dospěl k závěru, že rozhodnutí policejního orgánu vydané v příkazním řízení na místě bylo vydáno v rozporu s právními předpisy, a proto postupoval dle ustanovení § 97 odst. 3 správního řádu a rozhodnutí vydané v příkazním řízení na místě ze dne 18. 8. 2022 zrušil a věc vrátil orgánu prvního stupně k dalšímu opatření. Proti následně vydanému rozhodnutí OSDP KŘPK se žalobce odvolal, rozhodl o něm ŘSPP jako nadřízený správní orgán OSDP KŘPK, jenž napadené rozhodnutí i rozhodnutí jemu předcházející přezkoumal, odvolání žalobce zamítl a odvoláním napadené rozhodnutí v plném rozsahu potvrdil. Proti tomuto rozhodnutí žalobce podal žalobu. Žalovaný v souvislosti s podanou žalobou plně odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, neboť žalobní námitky jsou obsahově shodné s žalobcovým předchozím odvoláním. Nad rámec odůvodnění rozhodnutí se žalobce vyjádřil k žalobnímu důvodu č. 3 a 4 žaloby, kde žalobce namítá absenci důvodů pro konání přezkumného řízení dle ustanovení § 100 zákona č. 250/2016 Sb. o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. ŘSPP v přezkumném řízení postupovalo navzdory tvrzení žalobce nikoli dle ustanovení § 100 přestupkového zákona, ale dle ustanovení § 101 přestupkového zákona Žalobcem uváděný nezákonný postup v přezkumném řízení dle § 100 přestupkového zákona se vztahuje pouze na přestupky, které jsou následně prověřovány jako podezření ze spáchání trestného činu, a tudíž by nebylo možno jej aplikovat v tomto konkrétním případě, neboť jednání žalobce není a ani jej nelze považovat za trestný čin. Protiprávní jednání žalobce zůstává i nadále v rovině přestupku a s tím souvisejících právních předpisů. Rovněž nelze přihlížet k tvrzení žalobce, že v rozhodnutí OSDP KŘPK nebylo dostatečně ztotožněno (konkretizováno) původní (nyní rušené) rozhodnutí policejního orgánu OOP K. Vary– Rybáře, což dokládá nejen předmětné rozhodnutí správního orgánu OSDP KŘPK, ale stejně tak i samotný příkazový blok vystavený žalobci a žalobcem vlastnoručně podepsaný. Žalovaný se domnívá, že žalobce spíše jen contra bonos mores usiluje prostřednictvím procesních nástrojů o vyhnutí se odpovědnosti za závažné porušení zákona a z toho vyplývajících možných důsledků (uložení zákazu činnosti v nezkráceném řízení), nikoliv, že by zpochybňoval věcnou správnost napadeného rozhodnutí. Žalovaný proto navrhl, aby byla žaloba zamítnuta.

IV. Replika žalobce 10. Žalobce v replice ze dne 10. 9. 2023 uvedl, že setrvává na své žalobní námitce, že žalovaný nesprávně užil právní normy o přezkumném řízení. Zákon č. 250/2016 neumožňuje užití § 95 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, resp. neumožňuje užití ust. § 97 odst. 3 a § 98 správního řádu, na základě, kterých byl příkaz na místě zrušen. V dané věci se zákon o přestupcích uplatní jako lex specialis přednostně před správním řádem V případech, pro něž není stanoven jiný postup, se s ohledem na § 1 odst. 2 správního řádu, resp. § 51 zákona o přestupcích aplikuje správní řád. Dle ustanovení § 51 zákona o přestupcích, není–li v tomto nebo jiném zákoně stanoveno, jinak, vztahují se na řízení o přestupcích obecné předpisy o správním řízení, avšak v zákoně o přestupcích (Hlava X „zvláštní postupy po právní moci rozhodnutí o přestupku„) je uvedeno, že jediným důvodem pro přezkumné řízení jsou pouze skutečnosti uvedené v § 100, tedy skutečnosti, jež odůvodňují posouzení skutku, o kterém již bylo pravomocně rozhodnuto jako o přestupku, jako trestného činu. Správní řád se tedy dle žalobce použije tehdy, pokud zvláštní právní úprava nestanoví něco jiného, zákon č. 250/2016 Sb. však zvláštní (vlastní) úpravu přezkumného řízení stanoví ve zmíněném ust. § 100 odst.

1. Jiné důvody pro zrušení přestupku právní předpis nepředkládá a ani pro zrušení přestupku tento předpis neodkazuje na správní řád. Z těchto důvodů žalobce setrvává na stanovisku, že užití právních norem správního řádu o přezkumném řízení bylo nezákonným postupem.

11. Dále žalobce uvedl, že setrvává na námitce, že žalovaný v napadených rozhodnutích neúplně specifikoval zrušený Příkaz na místě, neboť není zřejmé, které rozhodnutí policejního orgánu se zrušuje a není zcela nezaměnitelně popsáno ani jednání žalobce, pro něž byl příkaz na místě vydán, absentuje číslo pokutového bloku a rušený příkaz na místě není ve výroku jasně a zřetelně identifikován, přičemž absentuje i „zákonné“ označení správního orgánu, neboť „OOP K. Vary – Rybáře“ takovým označením není. Žalobce shrnul, že v rozhodnutí správního orgánu I. stupně absentuje řešení otázky, jež je předmětem řízení, označení účastníků podle § 27 odst. 1, absentuje určení, které rozhodnutí ze dne 18. 8. 2022 se zrušuje, absentuje označení správního orgánu, a proto na svém návrhu setrvává.

V. Posouzení věci soudem 12. V souladu s § 75 odst. 1, 2 s. ř. s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů uplatněných v žalobě.

13. O věci samé bylo rozhodnuto bez jednání, neboť oba účastnící s takovým postupem vyjádřili výslovný souhlas [§ 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s. ř. s.)].

VI. Rozhodnutí soudu 14. Žaloba je důvodná.

15. Ze správního spisu Krajského ředitelství policie Karlovarského kraje, odbor služby dopravní policie sp. zn. DRPK–6611/ČJ–2023 vyplývá, že žalobce se měl přestupku dopustit tím, že dne 18. 8. 2022 v Karlových Varech ve 14.00 hodin na silnici I/13 nerespektoval dopravní značení č. B21a, jelikož v úseku, kdy předjíždění zleva bylo zakázáno, předjel motorovým vozidlem RZ : X jiné motorové vozidlo. Byl vydán blok na pokutu na místě zaplacenou č. K3784588, žalobci byla uložena pokuta ve výši 500 Kč za přestupek podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích. Žalobce s přestupkem souhlasil, blokovou pokutu podepsal a na místě zaplatil.

16. Z úředního záznamu o podání vysvětlení žalobce z 19. 8. 2022 vyplývá, že žalobce potvrdil, že dne 18. 8. 2022 jel s motorovým vozidlem Dodge Journey výše uvedené RZ, přičemž pospíchal a vozidlo zn. Volvo jelo pomaleji, tak se ho rozhodl v zakázaném úseku předjet zleva, přičemž si byl uvedeného zákazu díky dopravnímu značení vědom. Žalobce byl následně poučen, že je podezřelý z přestupku dle § 4c zák. č. 361/2000 Sb. (jenž však upravuje povinnost řídit se světelnými, případně i doprovodnými akustickými signály, dopravními značkami, dopravními zařízeními a zařízeními pro provozní informace – poznámka soudu), neboť porušil výše uvedené dopravní značení.

17. Dne 27. 8. 2022 byl Policií ČR KŘP Karlovarského kraje Obvodní oddělení Karlovy Vary – Rybáře Magistrátu města Karlovy Vary oznámen přestupek podle § 125c/1f, bod 7 zákona č. 361/2000 Sb., z jehož spáchání byl podezřelý žalobce.

18. Kontrolní činností bylo zjištěno, že uvedený pokutový blok není v souladu s požadavky kladenými na správní rozhodnutí vydané příkazem na místě podle § 91 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich a nebyly splněny podmínky pro vyřízení přestupku v příkazním řízení na místě. Dne 17. 1. 2023 byl proto dán podnět k zahájení přezkumného řízení dle ustanovení § 95 odst. 2 zákona č. 500/2004.

19. Rozhodnutím Policie ČR KŘP Karlovarského kraje ze dne 23. 1. 2023 č. j. KRPK–6611/ČJ–2023–1900DP bylo rozhodnutí policejního orgánu OOP K. Vary – Rybáře vydané dne 18. 8. 2022 příkazem na místě v plném rozsahu zrušeno a věc byla uvedenému policejnímu orgánu vrácena k provedení následného opatření, a to postoupení věci místně příslušnému orgánu 1. stupně k projednání. Pochybení bylo shledáno v právní kvalifikaci, v důsledku čehož policejní orgán OOP K. Vary – Rybáře projednal přestupek žalobce jako přestupek v provozu na pozemních komunikacích příkazem na místě, ačkoli dle § 125 odst. 8 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu) jej nebylo možno projednat příkazem na místě, ale měl být oznámen správnímu orgánu obce s rozšířenou působností. Další pochybení bylo shledáno v nedostatečné specifikaci místa přestupku, chybně bylo uvedeno číslo pozemní komunikace, po níž žalobce jel, přičemž bližší označení místa policista uvedl až ve svém úředním záznamu. Další pochybení bylo shledáno ve výrokové části, neboť byl přepisován odstavec a písmeno porušeného § 125c zákona č. 361/2000 Sb., v důsledku čehož je napadené rozhodnutí vadné.

20. Rozhodnutím Ředitelství služby pořádkové policie Policejního prezidia ČR bylo odvolání žalobce proti výše uvedenému rozhodnutí ze dne 23. 1. 2023 zamítnuto a napadené rozhodnutí bylo v plném rozsahu potvrzeno.

21. Dle § 95 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád „Správní orgán nadřízený správnímu orgánu, který rozhodnutí vydal, zahájí z moci úřední přezkumné řízení, jestliže po předběžném posouzení věci dojde k závěru, že lze mít důvodně za to, že rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s právními předpisy.“ 22. Dle § 95 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád „Jestliže podnět k přezkumnému řízení dal účastník, může přezkumné řízení provést správní orgán, který přezkoumávané rozhodnutí vydal, pokud plně vyhoví účastníkovi, který podnět uplatnil, a jestliže tím nemůže být způsoben újma žádnému jinému účastníkovi, ledaže s tím všichni, jichž se to týká, vyslovili souhlas. Jinak předá věc k provedení přezkumného řízení nadřízenému správnímu orgánu.“ 23. Dle § 101 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich „Přezkumné řízení, v němž bude přezkoumáván příkaz na místě, lze zahájit nejpozději do 6 měsíců od právní moci tohoto příkazu.“ 24. Žalobce namítal nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů z důvodu neurčitosti výroku rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, z něhož není jasné, jaké konkrétní rozhodnutí OOP K. Vary –Rybáře bylo zrušeno, přičemž má za to, že se netýká jemu vydanému Příkazu na místě, neboť tento není ve výroku jasně a zřetelně identifikován s ohledem na to, že v něm absentuje číslo pokutového bloku a označení oprávněné úřední osoby, jež ho vydala, případně i uvedení místa jeho vydání, tedy náležitosti příkazového bloku dle § 92 odst. 2 zákona 250/2016 Sb..

25. Náležitosti výroku správního rozhodnutí upravuje § 68 odst. 2 správního řádu tak, že „ve výrokové části se uvede řešení otázky, která je předmětem řízení, právní ustanovení, podle nichž bylo rozhodováno a označení účastníků podle § 27 odst.

1. Účastníci, kteří jsou fyzickými osobami, se označují údaji umožňujícími jejich identifikaci (§ 18 odst. 2), účastníci, kteří jsou právnickými osobami, se označují názvem a sídlem. Ve výrokové části se uvede lhůta ke splnění ukládané povinnosti, popřípadě též jiné údaje potřebné k jejímu řádnému splnění a výrok o vyloučení odkladného účinku odvolání (§ 85 odst. 2) výroková část rozhodnutí může obsahovat jeden nebo více výroků, výrok může obsahovat vedlejší ustanovení.“ Z obsahu rozhodnutí správního orgánu prvého stupně je dle názoru soudu zřejmé, které rozhodnutí policejního orgánu se zrušuje a zcela nezaměnitelně je popsáno i jednání žalobce, v souvislosti s nímž byl příkaz na místě vydán, je v něm konkretizováno jednání, jehož se měl žalobce dopustit, včetně času a místa, přičemž ohledně místa správní orgán I. stupně správně poukázal na jeho neurčitost v Příkazu na místě a až následnou bližší specifikaci, přičemž dále je uvedeno, jak bylo jednání žalobce kvalifikováno, jaká výše pokuty byla žalobci udělena, a je uvedeno číslo příkazového bloku na pokutu. Z tohoto je tedy nezpochybnitelně zřejmé, že se uvedené rozhodnutí týká žalobci vydanému příkazovému bloku, jehož prostřednictvím byl sankcionován za jednání, jehož se dopustil dne 18. 8. 2022 blíže popsanému výše, je zřejmé, že výrok rozhodnutí splňuje požadavek určitosti a nezaměnitelnosti jednání, jež bylo předmětem příkazního řízení na místě ve věci spáchaného dopravního přestupku.

26. Druhou žalobní námitkou žalobce namítal překážku věci rozhodnuté s odvoláním na to, že přezkumné řízení o přestupku žalobce již bylo provedeno před vydáním napadeného rozhodnutí, což dovodil z vyjádření příslušníka Policie ČR A. B. ze dne 15. 11. 2022, který byl vyslechnut jako svědek před Úřadem města Karlovy Vary. Toto žalobce doložil citací části jeho výpovědi, jež je zároveň součástí správního spisu. Tento svědek vypověděl, že při zadávání pokuty udělené žalobci do systému zjistil, že tento přestupek nemohl být projednán na místě, a proto bylo ve věci provedeno přezkumné řízení, kdy byl příkaz na místě zrušen s tím, že věc má být oznámena do správního řízení a věc poté oznámil na Magistrát města Karlovy Vary.

27. Z obsahu výše uvedeného správního spisu však vyplývá, že podnět k zahájení přezkumného řízení byl Policií ČR Krajským ředitelstvím Policie Karlovarského kraje územním odborem Karlovy Vary Obvodním oddělením Karlovy Vary – Rybáře podán až dne 17. 1. 2023. Žalobce zároveň nepředložil žádný jiný důkaz, jímž by prokázal své tvrzení, že přezkumné řízení bylo provedeno ještě před rozhodnutím v prvním stupni, jež bylo vydáno dne 23. 1. 2023. Pokud se žalobce v té souvislosti odvolává na vyjádření svědka A. B., pak lze konstatovat pouze, že jeho vyjádření tohoto svědka týkající se přezkumu příkazu na místě, jež žalobce v žalobě citoval, je nepřesné a nemá oporu ve faktickém stavu, neboť z obsahu správního spisu je zřejmé, že přezkumné řízení bylo zahájeno až na základě podnětu ze dne 17. 1. 2023, přičemž v reakci na něj bylo vydáno rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 23. 1. 2023, jemuž jiné rozhodnutí v přezkumném řízení nepředcházelo. Existence překážky věci rozhodnuté tedy nebyla prokázána a námitka je proto bezdůvodná.

28. Třetí žalobní námitka se týká žalobcem tvrzeného nesprávného postupu žalovaného, jenž je dán tím, že při zahájení přezkumného řízení nepostupoval podle ustanovení zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky, ale dle správního řádu. Ze shora uvedeného vyplývá, že přezkumné řízení bylo zahájeno Odborem služby dopravní policie Krajského ředitelství policie Karlovarského kraje, jakožto nadřízeného orgánu dle ust. § 94 odst. 1 a § 95 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, v čemž žalobce spatřuje nesprávnost s odůvodněním, že toto mělo být zahájeno dle § 100 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich.

29. Obecné podmínky přezkumného řízení ve správním řízení upravuje § 94 z.č. 500/2004 Sb., správní řád, přičemž obecně platí, že v přezkumném řízení se přezkoumávají pravomocná rozhodnutí, u nichž lze pochybovat o tom, že byla vydána v souladu s právními předpisy. V ust. § 94 odst. 2 spr. řádu jsou uvedeny případy, kdy není přezkumné řízení přípustné, neboť v jejich případě převyšuje zájem na právní jistotě, přičemž řízení o přestupcích do této kategorie nenáleží. Výčet důvodů uvedených v § 94 správního řádu, pro které nelze přezkoumávat rozhodnutí, proto lze rozšířit pouze na základě zákona. K takovému rozšíření došlo mj. ustanovením § 101 odst. 1 zákona č. 250/2016 o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich pro případy přezkumu příkazu na místě. Ustanovení § 100 a § 101 zákona č. 250/2016 Sb. jsou speciálními ustanoveními ve vztahu k § 97 správního řádu, avšak v tom smyslu, že rozšiřuje, a nikoli vylučuje, obecné důvody, pro něž lze přezkumné řízení zahájit. Odlišná situace pak nastane při samotném posuzování spáchaného přestupku, při jehož posouzení je již nezbytné vycházet ze zákona č. 250/2016 Sb. Nelze proto souhlasit s názorem žalobce, že za dané situace nebylo postupováno dle zákona. Tuto žalobní námitku soud proto neshledal důvodnou.

30. Čtvrtou žalobní námitku žalobce odůvodnil rozporem s právními předpisy spočívajícím v absenci důvodu dle § 100 zákona č. 250/2016 Sb., zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. V té souvislosti poukázal na to, že žalovaný v přezkumném řízení nepostupoval podle uvedeného zákona, který je zvláštním právním předpisem vůči zákonu č. 500/2004 Sb., správní řád, neboť v napadeném rozhodnutí není jediná zmínka či odkaz na postup žalovaného dle zákona č. 250/2016 Sb. Ani tuto námitku soud neshledal důvodnou. Žalobce totiž opětovně pomíjí, že ustanovení § 100 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich na posuzovanou věc nedopadá, ačkoli důvody tohoto závěru jsou uvedeny již v napadeném rozhodnutí. Žalobce dále pomíjí, že řízení, jehož předmětem je otázka povolení přezkum napadeného rozhodnutí, se nezabývá skutkovou stránkou věci a jejím posouzením, ale posouzením, zda vydaný Příkaz na místě obstojí, neboť je v souladu s právními předpisy či nikoli. Okamžikem podepsání příkazového bloku tento nabývá na místě právní moci a vykonatelnosti, přičemž možnosti jeho dalšího přezkumu jsou uvedeny jak ve správním řádu, tak i v žalobcem zmiňovaném zákoně o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Jak již bylo uvedeno výše, ustanovení § 94 odst. 1 a § 95 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, jímž bylo odůvodněno rozhodnutí v přezkumném řízení, upravuje obecné důvody, pro něž lze přezkumné řízení zahájit. Jistě lze považovat za vhodné uvedení speciálního ustanovení ve vztahu ke zmíněným obecným ustanovením, jež je obsaženo v § 101 (nikoli § 100, jak uvádí žalobce) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, které upravuje přezkum příkazu na místě, avšak pokud k tomuto v rozhodnutích správních orgánů nedošlo, v žádném případě to nezpůsobuje jejich rozpor s právními předpisy, neboť toto ustanovení pouze rozšiřuje a konkretizuje obecné důvody obsažené ve správním řádu, pro něž lze přezkumné řízení zahájit. Ani tuto žalobní námitku proto soud neshledal důvodnou.

31. V páté žalobní námitce žalobce poukazuje na porušení principu „zákaz reformace in peius“. Tato zásada je jedním ze základních práv na spravedlivý proces a vyjadřuje zákaz změny rozhodnutí k horšímu v neprospěch toho, kdo byl dotčen napadeným rozhodnutím a opravný prostředek sám podal, což je třeba v posuzované věci zdůraznit, nebo v jehož prospěch byl opravný prostředek učiněn. Žalobce té souvislosti odkazuje na ustanovení § 87 odst. 4 zákona č. 200/1990 Sb., jenž však byl s účinností od 1. 7. 2017 nahrazen zákonem č. 250/2016 Sb. o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. V tomto zákoně je tato zásada upravena v § 98 odst. 2, dle něhož „Odvolací správní orgán nemůže změnit výrok napadeného rozhodnutí o správním trestu nebo výrok o náhradě škody anebo výrok o vydání bezdůvodného obohacení v neprospěch obviněného.“ 32. Zásada zákazu reformace in peius patří mezi jednu ze základních zásad práva na spravedlivý proces a vyjadřuje zákaz změny rozhodnutí k horšímu, tedy změny v neprospěch toho, kdo byl napadeným rozhodnutím dotčen a sám podal opravný prostředek nebo v jehož prospěch byl opravný prostředek podán. Účelem této zásady tedy je, aby obviněnému byla zaručena možnost napadení správního rozhodnutí v co největším rozsahu, a to bez obav z rizika zhoršení jeho situace. Zákaz reformace in peius v tomto případě platí absolutně, neboť jeho smyslem je, aby účastníci správního řízení nebyli od podání odvolání proti rozhodnutí o přestupku či od podání podnětu k provedení přezkumného řízení (nepřímo) odrazováni strachem, že se v důsledku jimi učiněného kroku může jejich právní situace zhoršit. O takovou situaci však v posuzované věci nejde, neboť přezkumné řízení nebylo zahájeno na podnět žalobce, k jehož ochraně je uvedená zásada určena, ale v důsledku vlastní kontrolní činnosti Policie ČR. Navíc, jak již bylo uvedeno výše, přezkumné řízení je v rámci zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich omezeno pouze na případy, kdy vyjdou najevo skutečnosti odůvodňující posouzení skutku, o němž bylo již pravomocně rozhodnuto jako o přestupku, jako trestného činu, přičemž o takový případ se v této věci nejedná. Ani obecná právní úprava týkající se přezkumného řízení obsažená v § 94 a násl. správního řádu zásadu zákazu reformace in peius neobsahuje.

33. Z obsahu ustanovení § 101 zákona č. 250/2016 Sb., jež upravuje přezkum příkazu na místě, je zřejmé, že zákonná úprava v rámci správního trestání průlom do zásady reformace in peius mimo jiné i v tomto případě umožňuje. Bylo–li v dané věci po vydání bloku na pokutu na místě zaplacenou zjištěno, že příkaz na místě nedostatečně specifikuje místo přestupku a toto proto není nezaměnitelně specifikováno, bylo–li v něm chybně uvedeno číslo pozemní komunikace, byl–li v položce č. 6 bloku přepisován odstavec a písmeno porušeného zákonného ustanovení, pak je toto rozhodnutí vadné. Zároveň bylo po vydání bloku na pokutu na místě zaplacenou zjištěno, že žalobce se svým jednáním dopustil jiného přestupku, než za který mu byla pokuta uložena, a který neumožňuje, aby byl vyřešen na místě, ale má být vyřešen v rámci správního řízení. Charakteristickým rysem příkazu na místě je minimální administrativní zatížení na straně policie i osoby, jež se přestupku dopustila, neboť pokuta přichází zpravidla bezprostředně po spáchání přestupku za přítomnosti osoby, jež se přestupku dopustila, která s uložením trestu souhlasí stejně tak jako se zjištěnými a v bloku popsanými skutečnostmi týkajícími se jeho jednání. Tato skutečnost však s sebou nese, právě s ohledem na hodnocení přestupku bezprostředně po jeho spáchání, zvýšené riziko chybovosti oproti rozhodnutí vydanému např. v rámci správního řízení. Právě k tomu došlo v posuzované věci, kdy byl blok na pokutu zaplacenou na místě shledán v rozporu s právními předpisy a byl vydán i v rozporu s veřejným zájmem, neboť správní trest neodpovídal spáchanému přestupku. V takovém případě je v rámci správního trestání upřednostňována zásada legality z důvodu, že vydané rozhodnutí nebylo věcně správné, a proto důvody pro zahájení přezkumného řízení, v rámci něhož došlo rozhodnutím správního orgánu I. stupně ke zrušení příkazu na místě v celém rozsahu a vrácení věci policejnímu orgánu k provedení následného opatření spočívajícím v postoupení věci místně příslušnému orgánu I. stupně k projednání, tak byly dány. V rámci nového posouzení bude celá věc opětovně projednána a všechny skutkové a právní otázky znovu hodnoceny, přičemž žalobci bude dána plná možnost k uplatnění jeho práv. Ani tuto námitku žalobce proto soud neshledal důvodnou.

34. Poslední žalobní námitkou byla nezákonnost postupu žalovaného pro opomenuté důkazy, jejichž provedení žalobce v odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně navrhl. Konkrétně se jednalo o neprovedení důkazu protokolem o výpovědi svědka A. B. ze dne 15. 11. 2022, spisem Úřadu města Karlovy Vary sp. zn. 24713/OD–P/22/Ka, č. j. 17991/OD–P/22 a výslechem svědka A. B., přičemž žalovaný se návrhy žalobce ani nijak nezabýval a nezdůvodnil, proč je neprovedl, což dle žalobce vede k závěru, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Tuto námitku soud shledal důvodnou.

35. Z odvolání žalobce ze dne 16. 2. 2023 proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 23. 1. 2023 č. j. KRPK–6611/ČJ–2023–1900DP vyplývá, že žalobce v něm navrhl provedení výše uvedených důkazů. Je třeba přisvědčit žalobci v tom, že v žalobou napadeném rozhodnutí absentuje odůvodnění, proč navržené důkazy nebyly provedeny. V té souvislosti je třeba vycházet např. z nálezu Ústavního soudu z 8. 12. 2019

I. ÚS 118/2009, dle něhož „ Zásada volného hodnocení důkazů neznamená, že by soud ve svém rozhodování (v úvahách nad ním) měl na výběr, které z provedených důkazů vyhodnotí a které nikoli nebo o které z provedených důkazů své skutkové závěry (zjištění) opře a které opomene. Procesnímu právu účastníka navrhovat důkazy odpovídá povinnost soudu nejen o vznesených návrzích (včetně návrhů důkazních) rozhodnout, ale také – pokud jim nevyhoví – ve svém rozhodnutí vyložit proč, z jakých důvodů tak činí. Neakceptování důkazního návrhu účastníka řízení lze založit pouze třemi důvody. Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno. Jestliže tak obecný soud nepostupuje, zatíží své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů, ale současně postupuje v rozporu se zásadami vyjádřenými v hlavě páté (především čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2) Listiny…..V řízení před obecným soudem musí být dána účastníkovi možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro prokázání svých tvrzení pokládá za potřebné; tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost soudu o navržených důkazech rozhodnout, a pokud jim nevyhoví, ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Tzv. opomenuté důkazy, tj. důkazy, o nichž v řízení nebylo rozhodnuto, zakládají ve svém důsledku nepřezkoumatelnost rozhodnutí a rozpor s požadavky spravedlivého procesu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod…Opomenuté důkazy, tj. důkazy, o nichž v řízení nebylo rozhodnuto, zakládají ve svém důsledku nepřezkoumatelnost rozhodnutí a rozpor s požadavky spravedlivého procesu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Uvedené závěry lze vztáhnout i na správní řízení, přičemž z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí je zřejmé, že v něm odůvodnění toho, proč nebyly žalobcem provedeny navržené důkazy absentuje, což zakládá důsledky uvedené v citovaném rozhodnutí spočívající v nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí v části týkající se opomenutí žalobcem v odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně navržených důkazů. Tato vada řízení má za následek nezákonnost rozhodnutí správního orgánu II. stupně a je důvodem, proč soud přistoupil k jeho zrušení v souladu s § 76 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb. a vrácení věci žalovanému, ačkoli se v ostatním se závěry napadeného rozhodnutí ztotožňuje, přičemž z výše uvedených důvodů soud neshledal důvody pro zrušení rozhodnutí správního orgánu I. stupně – Policie ČR, Odboru služby dopravní policie Krajského ředitelství policie Karlovarského kraje ze dne 23.1.2023, č.j. KRPK–6611/ČJ–2023–1900DP.

VII. Náklady řízení O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 60 odst. 1 s. ř. s. věta první, podle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. S ohledem na výsledek řízení, kdy ke zrušení napadeného rozhodnutí došlo z důvodu nedostatků na straně žalovaného, nepřistoupil soud k aplikaci ustanovení § 60 odst. 7 s.ř.s. Úspěšnému žalobci, jenž byl ve věci právně zastoupen, vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 20 456 Kč, jež sestává z nákladů na právní zastoupení v celkové výši 16 456 Kč tvořenými odměnou advokáta ve výši 12 400 Kč za 4 úkony právní služby po 3 100 Kč dle § 7 bod 5, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a to za přípravu a převzetí věci, sepis žaloby, poradu přesahující jednu hodinu a písemné vyjádření žalobce ze dne 11.9.2023 na výzvu soudu. Žalobci dále náleží v souladu s § 13 uvedené vyhlášky právo na náhradu hotových výdajů ve výši 1 200 Kč za 4 náhrady po 300 Kč a dále v souladu s § 137 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 64 s.ř.s. i 21 % DPH z uvedených částek ve výši 2 856 Kč. Ke splnění povinnosti uhradit náhradu nákladů řízení byla žalovanému stanovena lhůta 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (výrok II.).

Odůvodnění

I. Napadené rozhodnutí II. Žaloba III. Vyjádření žalovaného IV. Replika žalobce V. Posouzení věci soudem VI. Rozhodnutí soudu VII. Náklady řízení