16 A 3/2022 – 99

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Hockou ve věci žalobkyně: H. E., narozená X, bytem X, zastoupená: JUDr. Zuzana Juppová, advokátka se sídlem Slovenského národního povstání 2654/26, 434 01 Most, proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, odbor dopravy a silničního hospodářství, Škroupova 1760/18, 301 00 Plzeň, v řízení o žalobě ze dne 20.1.2022 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6.12.2021, č. j. PK–DSH/10122/21, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Včasnou žalobou ze dne 20.1.2022 soudu doručenou prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb dne 4.2.2022 se žalobkyně domáhala přezkoumání napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 6.12.2021, č. j. PK–DSH/10122/21, jehož kopie byla připojena a kterým bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Plzně, Odboru správních činností, oddělení dopravních přestupků (dále jen správní orgán I. stupně), ze dne 12.08.2021 č.j.: MMP/ 267835/21, jímž byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bod 2. zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o provozu na pozemních komunikacích), v souvislosti s porušením ust. § 18 odst. 4 téhož zákona, za což jí byla uložena pokuta ve výši 6.000 Kč, zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 6 měsíců a zároveň jí byla rozhodnutím uložena povinnost nahradit náklady spojené s projednáváním přestupku ve výši 1.000 Kč.

2. V obsáhlé žalobě žalobkyně nejprve uvedla, že napadené rozhodnutí trpí vadami, jelikož správní orgány nezjistily řádně skutkový stav události, jejich rozhodnutí nemají oporu v provedeném dokazování a jejich závěry jsou zcela směřující v její neprospěch, s absencí objektivního (v části i odborného) posouzení skutku, včetně hrubého porušení jejích práv. Žalobkyně namítala, že výstup z rychloměru LaserCam4 založený v dokumentaci není originálním výstupem z daného rychloměru a tvrzení, že měření rychlosti LaserCam4 bylo rozhodně provedeno správně, protože je podloženo aktuálním ověřovacím listem a v případě chybného měření by se na displeji nic nezobrazilo, nelze paušalizovat na jakékoliv měření. Na straně 20 Návodu k obsluze LaserCam4 (dále jen Návod) je v odst. 2.1.2 uvedeno, že existuje automatický a ruční režim měření. Podle výslechu svědka policisty B. je zřejmé, že měření probíhalo v ručním režimu, tzn., že laser se aktivuje vždy, když zacílené vozidlo překročí danou rychlost. To znamená, že byl vytvořen videozáznam, o kterém přesně mluví svědek B. a dodává, že důkazem k překročení rychlosti je zásadně originální výstup z rychloměru. Pakliže LaserCam4 vytvořil videozáznam, tak to je originální výstup z rychloměru a žalobkyně se domáhá shlédnout tento originál z výstupu rychloměru (k čemuž je plně oprávněna), a navíc se chce i mmj. seznámit se způsobem výběru toho „nejlepšího“ snímku z videozáznamu. V Návodu je sice odstavec – pořízení fotografie z videa, kde je věta, že tyto snímky lze použít v tištěné zprávě, ovšem není zřejmé, že i jako důkazní prostředek, jelikož v jiných rychloměrech je toto zakázáno (např. Polcam apod.). Dle žalobkyně žalovaný hrubě pochybil, když se domnívá, že je irelevantní, jakým způsobem byla změřena rychlost vozidla žalobkyně. Pomine–li žalobkyně, že v Návodu je zřetelně dělený způsob měření, který je podstatný jako důkaz o přestupku, tak s odkazem na skutečnost, že má právo se seznámit s originálním výstupem z rychloměru, je právě velice důležité, jakým způsobem obsluha měřila (video, či jednotlivé snímky). K tomuto žalobkyně citovala rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen NSS) č. j. 5 As 43/2019–22, který mluví také o oprávnění stěžovatele zjišťovat skutkový stav např. i vyžádáním si originálu záznamu z měřícího zařízení. I když od počátku se žalobkyně takového oprávnění dožadovala, nebylo jí nejenom vyhověno, ale ani nebylo správním orgánem I. stupně a ani žalovaným na domáhání se tohoto práva nikterak reagováno. Žalovaný si pouze vyžádal informace u Dopravního inspektorátu Plzeň, kde se vyjádřila nekompetentní osoba, která měla suplovat stanoviska výrobce rychloměru. Dopravní inspektorát dne 8.6.2021 sdělil, že se jedná o originální výstup, který byl zpracován v originálním programu, dle předepsaného návodu. V Návodu se nikde nepíše o originálním programu (jak uvádí žalovaný), podle kterého se zpracovává originální výstup, nehledě na to, že policista PČR údajně pouze vybíral z videa „nejvhodnější“ snímek jako důkaz k přestupku. Žalovaný nazval policejní orgán, který podával informace na podkladě žádosti správního orgán u I. stupně, jako orgánem kompetentním, který je dostatečně povolaný k poskytnutí informací, ovšem nijak jeho kompetentnost neodůvodnil. V Návodu na str. 37 je uvedeno, že z videozáznamu lze vytisknout pouze dva obrázky a nikoliv více, žalobkyně má tak za to, že vybírat nejvhodnější snímek z videa je navíc dosti problematické. To také znamená, že tento styl „výběru nejvhodnější fotografie“ není součástí originálního výstupu. Již z Návodu na straně 29 je zcela zřejmé, že LaserCam4 se nepoužívá výlučně jako rychloměr, ale také pro jiné účely, kde výběr snímků z videozáznamu může mít svoje opodstatnění. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že fotografie je originální výstup z rychloměru, přičemž nadřízený má k dispozici originální program, na němž je výstup zpracován a následně vytištěn, ve vygenerovaném obrázku nelze nic pozměňovat. Zde však se nezmiňuje o tom, že originální výstup je videozáznam, nikoliv jeden snímek. Žalovaný zastává názor, že není vůbec podstatné, kdo odpovídá na jeho technické dotazy, které sám vyhodnotil jako důležité, když otázky zadal. Žalobkyně zastává zcela jiný názor, jelikož naopak je nutné vědět, kdo na takové důležité technické otázky odpovídá a jaké má k tomu odborné oprávnění. Tzn., že údaje k odbornosti a postavení policisty p. Tichého jsou nesmírně důležité, když podává takové informace. Nehledě na to, že je potřeba znát odpověď na to, co je onen originální program ke zpracování informací, dokonce údajně uvedený v Návodu. Na místě je potřeba jednoznačného zadání k odbornému vyjádření k odpovědi na otázky znalci, popřípadě alespoň dotazem u výrobce KUSTOM SIGNALS HEADQUARTERS 962 Loiret Boulevard Lenexa (mobil +1 (913) 492–1400). Tato firma ochotně (sice ve slovenštině) zodpoví zadané otázky a to i písemně. Zde nakonec konečně vyjde najevo, že při videozáznamu měření rychlosti vozidla laserem LaserCam4 je originálním výstupem právě ono video a nikoliv z něho vybraná „ta nejlepší“ fotografie, i když dle Návodu je to technicky přípustné, ovšem pro jiné záznamy pohybu vozidel (parkoviště, kontrolní průjezdy trasou, apod., jak zde shora již uvedeno). Slova žalobkyně potvrdil právě i samotný výrobce. K tomuto dále žalobkyně opětovně citovala rozsudek NSS č.j. 5 As 43/2019–22 „Záznam o přestupku je kompaktním (rozuměj – soudržným, uceleným, neměnným) dokumentem, jenž je zpracován přímo v softwaru měřícího zařízení Fotografie zachycená při měření (včetně videa) se ukládá do měřícího zařízení (rozuměj zde LaserCam4) v nezměnitelné podobě a záznam o přestupku lze následně vygenerovat (resp. vytvářet) pouze přímo z radarového softwaru.“ Přesněji řečeno, důkazem je přímý výstup z rychloměru (foto nebo video) a nikoliv výstup, který je jakkoliv dodatečně upravován. Žalovaný rovněž zdůrazňuje existenci jakéhosi originálního programu, který zpracovává originální výstup, kdy tento originální program je uveden v předepsaném návodu. Žalobkyně žádný originální program v návodu (myšleno asi Návod k obsluze tohoto lidaru) nenašla, kdy navíc je to poznámka nepodstatná, jelikož hodlá vidět důkaz – videozáznam, přesněji řečeno přímý výstup z rychloměru. Policisté pracují s programem ARCHIV, který je určen k prohlížení a zpracování snímků pořízených měřiči rychlosti několika typů včetně laserových měřičů. Jedná se o snímky přestupků spáchaných jízdou nepovolenou rychlostí. Jednotlivé snímky jsou po zavedení do zpracování dočasně archivovány v databázi na disku archivačního počítače. Následně jsou uloženy v předdefinovaném adresáři jako samostatné soustavy. Program obsahuje prvky všeobecné ochrany dat před jejich zneužitím. Žádný jiný program žalobkyně nezjistila a ve finále ani zjistit nemohla. I když žalobkyně o žádné výrazné manipulaci s výstupem z rychloměru nemluví, je otázkou, zda přece jenom určitý způsob manipulace není právě to, že v jistém (pro žalobkyni neznámém) programu se vybírá z originálního video výstupu z LaserCam4 (což je právě jediný doklad o možném přestupku), ta „nejlepší“ fotografie. Žalovaný rovněž rozhodně přesvědčivě vůbec nevysvětlil, jak je možné, že z „originál“ výstupu je datum a čas shora uveden 21.2.2021 – 10.45.10 hodin a na tomtéž výstupu zde je čas 10.45.11 hodin. Slovo originál v překladu znamená, že se jedná o něco původního, přesného a nezávislého naničem jiném. Jak potom může být záznam o přestupku originálem, když výstup je pouze celý videozáznam, nikoliv pouhá fotografie vybraná příslušným odborníkem s neznámým originálním programem. Rozdíl ujeté dráhy, při udávané rychlosti vozidla mezi oběma časy, je plných 26 metrů. Případné názory žalovaného, že je to v podstatě jedno, nemohou být akceptovány. Žalobkyně dle svého oprávnění chce i v tomto mít jasno a proto se dožaduje svého práva, aby byla seznámena s originálním výstupem z rychloměru – s celým videozáznamem, jako důkazem jejího překročení rychlosti. Za těchto okolností je výroková část chybná. Pakliže je správná (čas události ve výroku uveden „okolo 10:45“), jedná se opět o čas videozáznamu, kterého se domáhá. K dokonalosti záznamu o přestupku, kde je fotografie, absentuje identifikace (i podpis) oprávněného uživatele (vpravo dole rubrika oprávněný uživatel, ale nedoplněno ani jménem a ani podpisem). Žalobkyně dále citovala NSS č.j. 7 As 18/2011–54, kterým ve svém rozhodnutí operuje i sám žalovaný „protiprávní jednání stěžovatele bylo dostatečně přesvědčivě zadokumentováno na pořízeném videozáznamu. Tento záznam svědčí o nepřetržitém kontaktu policejní hlídky s vozidlem pachatele přestupku a umožňuje jeho spolehlivé zjištění.“ Žalobkyně má za to, že je oprávněna mít k dispozici videozáznam také z důvodu dokázání tohoto nepřetržitého kontaktu policejní hlídky s jejím vozidlem. K tomu dále uvádí, že ani policista B. neví přesně, zda se jedná ve spise o originální výstup z rychloměru. Žalobkyně se dále zabývala pojmem odborně způsobilé osoby a došla k závěru, že po odborném seznámení s obsluhou měřícího zařízení se vydávají pro lidary takováto osvědčení s podpisem generálního ředitele a místopředsedy představenstva samotného výrobce. Za těchto okolností by mělo být takové osvědčení součástí spisu. K tomu žalobkyně citovala pokyn Policejního prezidenta PhDr. J. V., ze dne 15. listopadu 2014 „Při obsluze měřícího zařízení se policista řídí návodem k obsluze, který je součástí každého zařízení. Policista musí být náležitě a prokazatelně seznámen a proškolen k obsluze zařízení. Měřicí zařízení, jako stanovené měřidlo, podléhá podle platných právních předpisů povinnému ověřování. Doba platnosti ověření je 1 rok. Bez platného ověření nesmí být měřidlo použito k měření rychlosti vozidel za účelem postihu.“ Samotný fakt, že proškolení obsluhy rychloměru musí být celé a nikoliv přiměřené, jelikož se údajně nejedná o činnost extrémně složitou, rozhodně není správným náhledem na věc. Pakliže žalobkyně pomine velice obsáhlý Návod, tak dalším důkazem v této řešené události jsou i výslechy svědků – zasahujících policistů. Například zasahující policista B. neví, zda se vůbec dá zapnout na rychloměru GPS, neví, co je bezpečnostní kód, neví, v jakém úhlu k silnici bylo vozidlo LaserCam4 měřeno, nezná délku videozáznamu, nevěděl, co je efekt skluzu a ani co je stupňovitý efekt. Druhý zasahující policista H. myslí, že souřadnice GPS nemohou nastavovat, neorientuje se, jaký úhel svíral rychloměr vůči silnici, neví, co je cosinový efekt, tvrdí, že zaměřený kříž natáčí dle jízdy vozidla, přičemž jeho kolega naopak uvedl, že radar ustanovil na trojnožku, aby zabránil jeho pohybu. Policista H. sice tvrdí, že se při měření musí s radarem pohybovat, ovšem nevadí mu, že jeho kolega rychloměr ukotvil proti těmto pohybům, kdy z jeho výslechu jasně plyne, že je kontroloval. Zde mmj. je další důvod, proč se žalobkyně dožaduje svého práva seznámit se s videozáznamem. Policista B. doplnil, že osvědčení k ovládání rychloměru LaserCam4 mu bylo vystaveno cca před deseti lety, ale neví přesně kdo (nějaký policista pověřený tímto školením). Rovněž ani neví, kdo jej seznámil s radarem s rokem výroby 2017. Oba zasahující policisté stále opakovali, že zaměřovali žalobkyni radarem, přičemž tomu tak nebylo, jelikož se jedná o dvě zcela rozdílná měření. Tyto skutečnosti žalovaný přešel. Žalobkyně doplnila, že není zcela obligatorní vždy zakládat do spisu příslušné osvědčení, ovšem v tomto případě je to více než nutné. Žalovaný odmítá výslech spolujezdce žalobkyně J. G., který vyhodnotil jako nadbytečný, neboť výpovědi policistů prokázaly veškeré rozhodné skutečnosti potřebné pro posouzení věci a plně korespondují jednak vzájemně a také s ostatními důkazy. Při výslechu svědka B. správní orgán prvního stupně intenzivně zjišťoval, jak probíhala komunikace mezi ním a žalobkyní v době kontroly na místě měření. Svědkova odpověď byla nejednoznačná, kdy odpověděl, že si není jistý, myslí, že ne. Na stejně položené otázky druhý svědek odpovídal, že si nevzpomíná a neví. Z toho lze vydedukovat, že v celém procesu správního řízení byly odpovědi na zadané otázky dosti důležité, zejména pro žalovaného, ovšem nebyly vůbec zodpovězeny. Žalobkyně byla původně v postavení obviněné a jak vidno, cokoliv uvedla, nebylo považováno za objektivní a pravdivé. Žalobkyně proto nabízela a stále nabízí výslech spolujezdce J. G., který si naopak velice dobře vzpomíná, co se v té době odehrávalo. Doposud potom není jasné, z jakého titulu byl odmítán tento výslech, ten nejdůležitější zdroj pro informaci žalovaného – výslech svědka J. G.. Oznámení přestupku překročení nejvyšší dovolené rychlosti, kde vyjádření řidiče žalobkyně přeškrtla a pouze tuto část podepsala, čímž tímto podpisem deklarovala toliko pouze to, že shora sepsaný text policisty vzala na vědomí. Žalovaný však k tomu přistoupil s ryze osobitou analýzou, kde zcela absentuje znak objektivnosti, který je zastoupen nesmyslným tlakem vydedukovat z podpisu žalobkyně její nucené přiznání, jímž nezpochybňuje překročení rychlosti. Také bylo uvedeno, že výčitky stran žalovaného, že žalobkyně neuvedla nic konkrétního, čímž by přesvědčila o chybovosti měření, jsou zcela liché. V první řadě nemohla vytvářet patřičné, resp. kompletní rozbory, když je jí neustále odpíráno předložení originálního výstupu z rychloměru. Vyvinula další snahu, kdy provedla logický výpočet, že s ohledem na naměřenou rychlost jejího vozidla, by nemohla zastavit na místě u rychloměru, jak je ve spise uvedeno. Žalovaný dokonce nezpochybňoval samotné matematické provedení předložených výpočtů a operací, ale neshledal důvod k jejich ověření, neboť nejsou údajně ničím podloženy. Svým způsobem však žalovaný i s tímto konkludentně souhlasil, ale vysvětlil to tím, že sice nemohla řidička při takové rychlosti zabrzdit u rychloměru, nicméně z výslechu obsluhy rychloměru vyšlo najevo, že svědek B. nejprve vozidlo zastavil a po té nasměroval do ulice Jiřinová. Takové vysvětlení však racionálním vysvětlením rozhodně není. Dále bylo uvedeno, že provozní režimy jsou ruční, automatické, vzdálenost, pouze video nebo pouze fotografie. Z dokumentace je zřejmé, že vozidlo žalobkyně bylo měřeno v režimu ručního režimu videa, který spočívá v tom, že obsluha stiskne a bude držet spoušť, aby se aktivoval laser, a systém spustí zaznamenávání, jakmile dojde k překročení nastavené snímané rychlosti. Výstup je videozáznam. Použití stativu, tzv. troj nožky, bude zejména při větších vzdálenostech. Primární pákou pohybu rychloměru na trojnožce je rukojeť, přičemž montáž LaserCam4 není nastavena tak, aby páka LaserCam4 překonávala odpor trojnožky. Podle svědka B.u došlo při jeho měření k umístění rychloměru na trojnožku, kdy na stativu zabránil jeho pohybu, včetně pohybu nahoru a dolů. Jinými slovy zaaretoval přístroj, což znamená mechanické zajištění jeho polohy. Jedná se o ochranu proti samovolné změně této polohy, tzn. zamčení, sevření pohyblivé části daného přístroje. Tento postup je správný, ale pouze tehdy, kdy dochází k automatickému měření rychlosti vůči jednomu místu nasměrování, nikoliv k ručnímu měření. K tomu stanovisko druhého svědka H., který popisuje pohyb rychloměrem při pořizování videa, kdy „po zaměření kříže radar (správně má být lidar) „natáčíme dle jízdy vozidla.“ Není zřejmé, jaký je celý záznam videa, když rychloměr neměl podle svědka B. možnost pohybu, ale zajisté jeho zhlédnutí bude zajímavé. Zde se jedná evidentně o neshodu techniky měření ručního měření se záznamem videa v jednom směru a právě o to více je nutné, aby se žalobkyně seznámila s celým videozáznamem rychlosti jejího vozidla, jak zní její oprávnění, s čímž tvrdě, protizákonně nesouhlasí žalovaný. Žalovaný dával za vinu žalobkyni, že překrucuje odpovědi svědka, že mohla otázku blíže specifikovat, což však neučinila. Pakliže žalovaný vyhledává takováto nedůstojná a neoprávněná napadení vůči žalobkyni, je namístě se zajímat, zda jeho posouzení věci je opravdu objektivní a nevzniká podjatost úředního orgánu. Žalovaný plní strany 24–25 napadeného rozhodnutí mnoha judikáty, které se mísí zejména s civilními věcmi a jako opora k tvrzení žalovaného, v neprospěch žalobkyně, rozhodně nejsou. Dále se žalobkyně vyjádřila ke své žádosti o odložení rozhodnutí žalovaného a k její rodinné situaci k ní vázané. Na závěr žalobkyně uvedla, že byla postupem žalovaného na svých právech zkrácena a navrhla, aby soud bez nařízení soudního jednání napadené rozhodnutí spolu s rozhodnutím správního orgánu I. stupně zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

3. Napadeným rozhodnutím žalovaného ze dne 6.12.2021 č.j. PK–DSH/10122/21 bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí správního orgánu I. stupně, ze dne 12.08.2021, č. j.: MMP/267835/21, kterým byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bod 2. zákona o provozu na pozemních komunikacích, v souvislosti s porušením ust. § 18 odst. 4 téhož zákona, za což jí byla uložena pokuta ve výši 6.000 Kč, zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 6 měsíců a zároveň jí byla rozhodnutím uložena povinnost nahradit náklady spojené s projednáváním přestupku ve výši 1.000 Kč. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí mimo jiné vyplývá, že odvolání bylo bez uvedení odvolacích důvodů, a proto byla žalobkyně správním orgánem I. stupně písemností ze dne 7.9.2021 vyzvána k doplnění odvolání o jeho důvody, k čemuž byla stanovena lhůta 5 pracovních dnů od doručení předmětné výzvy. Dne 21.9.2021 správní orgán I. stupně obdržel doplnění odvolání o odvolací důvody. Ze spisové dokumentace mimo jiné vyplynulo, že dne 21.2.2021 hlídka Policie ČR, Dopravní inspektorát Plzeň, prováděla měření rychlosti v Plzni na pozemní komunikaci ulice Rokycanská ve směru jízdy z centra města, přibližně 139 metrů před křižovatkou s ulicemi Na Terasách a Jiřinová, kde je nejvyšší dovolená rychlost 50 km/h, laserovým silničním rychloměrem LaserCam 4 a v 10:45 hodin motorovému vozidlu tovární značky Volkswagen, RZ: X, byla změřena rychlost 93 km/hod, po zohlednění odchylky 3 km/hod byla výsledná rychlost 90 km/hod, čímž byla nejvyšší dovolená rychlost překročena o 40 km/hod. Uvedené vozidlo bylo zasahující hlídkou předepsaným způsobem zastaveno a kontrolováno, od okamžiku změření do doby zastavení bylo sledováno obsluhou rychloměru. Dle předložených dokladů byla v řidiči ztotožněna žalobkyně, dále jí bylo sděleno, jakého přestupku se dopustila. Na místě bylo sepsáno oznámení přestupku, žalobkyně se písemně do oznámení nevyjádřila a podepsala jej. Oznámení o přestupku bylo předáno správnímu orgánu I. stupně dne 18.3.2021 a po doplnění spisového materiálu o výpis z karty řidiče vypravil dne 1.4.2021 příkaz, který byl doručen žalobkyni do vlastních rukou dne 7.4.2021, čímž bylo řízení o přestupku zahájeno. Podáním včasného odporu byl příkaz zrušen. Dne 19.5.2021 se konalo ústní jednání. K jednání se dostavil právní zástupce žalobkyně JUDr. Kalina, ta se osobně nedostavila. Při ústním jednání bylo zopakováno obvinění, realizováno poučení a proběhlo dokazování listinami. Právnímu zástupci byl dán prostor k vyjádření se k věci, kdy tento předložil Písemnou přílohu k ústnímu projednání věci konanému dne 19.05.2021. Do spisu bylo vloženo Opatření obecné povahy vydaného Českým metrologickým institutem ze dne 19.5.2010 č. 0111–OOP–C005–09, č. j.: 0313/005/09/Pos. Na základě vznesených námitek žalobkyně se správní orgán I. stupně obrátil na Polici ČR, Městské ředitelství Plzeň, Dopravní inspektorát, s žádosti o zodpovězení otázek týkající se informací ke zpracování dokumentace měření rychlosti v případě nyní projednávaného přestupku, a to písemností ze dne 4.6.2021. Odpověď obdržel dne 28.6.2021. Dne 14.7.2021 se konalo ústní jednání za přítomnosti právního zástupce žalobkyně. Při ústním jednání bylo zopakováno obvinění, realizováno poučení, proběhlo dokazování listinami a výslechem zasahujících policistů. Právnímu zástupci byl dán prostor k vyjádření se k věci. Dne 28.7.2021 správní orgán I. stupně obdržel od žalobkyně Písemné stanovisko k ústnímu projednání věci konané dne 14.07.2021. Na základě všech podkladů vydal správní orgán I. stupně rozhodnutí. Žalovaný v souvislosti s odvolacími námitkami žalobkyně zařadil do spisu nové podklady pro vydání rozhodnutí, a to Certifikát o schválení typu měřidla, č. 0111–CS–C013–16, ze dne 1.7.2016 (dále jen Certifikát), a Návod a následně vyrozuměl žalobkyni o možnosti vyjádřit se k těmto podkladům v souladu s § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen správní řád), písemností ze dne 15.11.2021, č. j.: PK DSH/11532/21, která byla jí doručena prostřednictvím jejího právního zástupce do datové schránky dne 25.11.2021, přičemž zároveň určil k tomuto úkonu lhůtu 10 dnů ode dne doručení. Dne 2.12.2021 bylo do datové schránky správního organu I. stupně dodáno vyjádření žalobkyně. Žalovaný v odůvodnění uvedl obsáhlé odvolací důvody žalobkyně, následně se k nim vyjádřil a mimo jiné uvedl, že z Ověřovacího listu č. 8012–OL–70133–30 vyplývá, že byly provedeny zkoušky měřidla LaserCam4, výr. č. LE0665, se kterým byla změřena rychlost v nyní projednávané věci, a to v souladu s Certifikátem. Tyto zkoušky prokázaly, že předložený silniční rychloměr má požadované metrologické vlastnosti. V tomto certifikátu na str. 2 je uvedeno, že rozsah vzdáleností měření rychlosti je 20 až 600 m, a proto měření rychlosti na vzdálenost 139,5 m v nyní projednávaném případě bylo provedeno za stanovených podmínek. Taktéž z certifikátu vyplývá, že záměrný kříž musí „ležet“ na vozidle. V nyní projednávaném případě je z fotodokumentace měření zcela evidentní, že na snímku je zachyceno změřené vozidlo celé a jako jediné, s přiřazenou rychlostí, a to na příjezdu i se záměrným křížem, který na vozidle „leží“ a nachází se pod levým světlometem. Tedy opět v souladu s podmínkami měření silničním rychloměrem. Poznámka správního orgánu I. stupně, že na záběru nejsou zachycena další jedoucí vozidla, byla jistě myšlena tak, že na snímku je pouze jedno vozidlo RZ: X, a nelze tudíž pochybovat o tom, že rychlost byla změřena právě tomuto vozidlu, přičemž registrační značka vozidla je na snímku z měření čitelná. Dle žalobkyně veškeré otázky, komentáře, úvahy, odkazy, stanoviska apod. stran správního orgánu I. stupně i žalobkyně se zaobírají technikou měření, ovšem bez základního dokumentu vloženého do spisového materiálu, což je Návod, který je nezbytný k posouzení zde shora uvedených otázek. Jak již žalovaný výše uvedl, vložil Návod a Certifikát do spisu. Dále žalovaný citoval rozsudek NSS ze dne 28.6.2017 č.j. 1 As 54/2017 – 38, dle kterého tvoří podle konstantní judikatury řízení před správním orgánem I. stupně a řízení odvolací jeden celek. Z toho důvodu je přípustné, aby žalovaný doplnil spisovou dokumentaci či úvahy správního orgánu I. stupně. K námitce žalobkyně, že výstup z rychloměru není výstupem originálním, žalovaný uvedl, že neví z čeho tak usuzuje, protože při ústním jednání policista B. vypověděl, že se domnívá, že výstup z rychloměru zpracovává jeho nadřízený, a výstup je originál. Tuto skutečnost potvrdil i npor. Mgr. Václav Kouba, vedoucí dopravního inspektorátu Policie ČR, Městského ředitelství policie Plzeň, tj. že dokument záznam o přestupku, č. j. KRPP–21731–4/PŘ–2021 –030506 (viz písemné vyjádření č. I. 68 spisové dokumentace, provedeno jako důkaz při ústním jednání), je výstupem originálním, který byl zpracován v originálním programu dle předepsaného návodu. K lokátoru GPS žalovaný uvedl, že ze záznamu o přestupku je evidentní, že rychlost vozidla byla měřena v Plzni v Rokycanské ulici, přičemž z úředního záznamu ze dne 1.3.2021, tak z oznámení přestupku i z oznámení přestupku, sepsaném na místě je zcela evidentní, že měření rychlosti probíhalo v Plzni na vozovce ulice Rokycanská – cca 139,5 metru před křižovatkou ulic Rokycanská x Na Terasách x Jiřinová, ve směru jízdy k této křižovatce, z centra města, v místě, kde je dovolená rychlost 50 km/h. Je tedy zřejmé, kde přesně byla rychlost vozidla změřena, jelikož místo měření rychlosti bylo specifikováno spolehlivě názvem obce a ulic v křižovatce a vzdáleností od křižovatky, směrem jízdy měřeného vozidla a výší dovolené rychlosti v úseku. Žalovaný považuje takové vymezení za dostatečné (přiměřeně srov. rozsudek NSS ze dne 25.6.2015, č.j. 9 As 290/2014–53, nebo ze dne 28.5.2015, č.j. 9 As 291/2014). K námitce žalobkyně, že obsluha lidaru nepostupovala dle Návodu, nebylo doloženo, zda jsou oba policisté proškoleni k obsluze rychloměru, žalovaný citoval rozsudek NSS ze dne 16.1.2013, č.j. 3 As 82/2012–27. I v případě jiných typů měřících zařízení dospěl NSS opakovaně k názoru, že pokud byla rychlost vozidla zaznamenána, metoda měření musela být v souladu s manuálem k obsluze (srov. rozsudek ze dne 4.12.2013, č.j. 1 As 83/201–60, ze dne 27.4.2016, č.j. 7 As 10/2016–47, a ze dne 2.3.2017, č.j.: 7 As 332/2016–44). Z uvedeného rozsudku je zřejmé, že z povahy přístroje silničního laserového rychloměru užitého k měření vyplývá, že pokud přístroj měření provede, a podá o něm informaci, v tomto případě záznam o přestupku s fotodokumentací, není na místě žádná pochybnost, že měření bylo zjištěno správně. Argumenty žalobkyně o nesprávném postupu měření rychlosti, aniž by byla schopna postup policistů účinně zpochybnit uvedením konkrétního pochybení, nemohou uvedený závěr zpochybnit. Žalobkyně namítala také to, že nebylo doloženo, zda oba policisté jsou proškoleni k obsluze rychloměru, k tomu žalovaný přejal názor NSS, v němž byla posuzovaná věc totožná, a žalovaný z toho důvodu neměl důvod se od tohoto názoru odchylovat. Rozsudek NSS ze dne 19.7.2015, č.j. 2 As 202/2014–50 „Ani námitka nezpůsobilosti policistů k měření není Nejvyššímu správnímu soudu neznáma (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2013, č. j. 5 As 110/2012, nebo ze dne 3. 3. 2011, č. j. 7 As 18/2011–54). Obecně vzato je třeba vycházet z pracovního (a tedy zpochybnitelného) předpokladu, že policistům jsou svěřovány úkoly odpovídající jejich kvalifikaci a pracovními zařazení a že jsou k nim adekvátně proškoleni. Měření laserovým rychloměrem přitom z povahy věci není činností extrémně složitou, kterou by běžný policista po přiměřeném proškolení obvykle nedokázal zvládnout. Lze tedy, nejsou–li konkrétní důvody domnívat se opak, pracovně vycházet z předpokladu, že měření prováděl policista, který v zásadě věděl, co činí; zejména tak lze soudit v případě, že služba u dopravní policie je pravidelnou náplní práce daného policisty. V daném případě není z dostupných informací patrné, že by o způsobilosti policistů provádět měření byly nějaké pochybnosti – protokol o měření žádnou nepravidelnost při měření ani záznam pořízený přímo při projednávání přestupku se stěžovatelem bezprostředně po měření nic takového nenaznačují.“ Oba policisté při ústním jednání potvrdili, že proškoleni k obsluze radaru byli, přičemž z jejich výpovědí nevyplývají skutečnosti, které by vyvolávaly pochybnosti o jejich odbornosti při měření rychlosti laserovým rychloměrem. K tomuto na závěr žalovaný citoval rozsudek NSS ze dne 4.12.2013, č.j. 1 As 83/2013–60, který se zabýval především věrohodností kvality a přesnosti měření ztělesněnou v osobě policisty. K další námitce, že stanoviště se vybírá dle přednastavených ulic, což je nepřesné, a GPS lokátor se nenastavuje, jelikož k tomu není přístup, přičemž dle žalobkyně přístup je, žalovaný uvedl, že neshledává pochybení policistů v postupu při nastavení místa měření z přednastavených údajů, k tomu zopakoval část argumentace uvedenou výše. Žalovaný uvedl, že předložené výpočty žalobkyní nejsou schopny závěry vyplývající ze záznamu o přestupku s fotodokumentací, tedy že vozidlu byla naměřena rychlost jízdy 90 km/h (po odečtu odchylky měření), jakkoliv vyvrátil. Žalobkyně předkládá výpočty, které vycházejí z nikterak podložených údajů. K tomu citoval žalovaný část argumentace správního orgánu I. stupně, který mimo jiné uvedl, že výpočty vychází z ničím nepodložených předpokladů a z údajů, které nebyly objektivně zjištěny a nemají, na rozdíl od reálně zadokumentovaných skutečností ve spise, oporu v jiných materiálech. Žalobkyně svými výpočty chtěla prokázat, že by při zjištěné rychlosti nemohla u lidaru, kde byla provedena kontrola, zastavit, a to i přes intenzivní brzdění vozidla. Nicméně z výpovědi policisty B. vyplynulo, že vozidlo zastavil a nasměroval do ulice Jiřinová, kde byla provedena silniční kontrola, nikoliv tedy přímo u rychloměru, jak tvrdí žalobkyně. Z jeho výpovědi také vyplynulo, že výstup z rychloměru zpracovává jeho nadřízený, a domnívá se, že se jedná o originál, přičemž nadřízený má k dispozici originální program k uvedenému rychloměru, na tom je výstup zpracováván a následně vytištěn, přičemž z písemného vyjádření vedoucího dopravního inspektorátu vyplývá, že výstup nelze žádným způsobem pozměnit a ani do něj nic dopisovat ve smyslu pozměnění daných skutečností. Ve vygenerovaném obrázku – fotografii lze provádět pouze zoom, tedy přiblížení registrační značky. Veškeré údaje v originálním výstupu jsou ty, které byly na místě obsluhou zařízení zapsány (např. místo), nebo samy vygenerovány předmětným zařízením. Výše uvedené současně vyplývá z Certifikátu, kde na s. 2 je konstatováno, že záznam je digitálně chráněn tak, aby nebyla ohrožena jeho autenticita a integrita. Žalovaný tedy nepochyboval o tom, že výstup z rychloměru v nyní projednávaném případě je výstupem originálním, se kterým nebylo nikterak manipulováno. K otázce zaměření měřeného vozidla pomocí kříže a následného otáčení po směru jízdy vozidla, žalovaný uvedl, že z výpovědi policisty B. vyplynulo, že rychloměr vytváří videozáznam, ze kterého je následně vytvořena fotografie. Policista H. při ústním jednání na návodnou otázku právního zástupce „Průběh měření znamená, že zaměříte kříž a poté radar natáčíme dle jízdy vozidla?“, odpověděl, že ano. Tomuto způsobu měření odpovídají i skutečnosti uvedené v Návodu a Certifikátu. Je tedy logické, pokud policista měřil rychlost vozidla a pořizoval o tomto videozáznam (z kterého byla pořízena fotodokumentace z měření), zacílil záměrný kříž na vozidlo, a pokud tento záměrný kříž měl stále ležet na pohybujícím se vozidle, policista musel pohybovat s měřičem. Žalovaný tak nesouhlasí s žalobkyní, která uvádí, že ani z výslechu obou policistů není zřejmé, zda bylo měřeno formou videa nebo fotografie, jelikož policista B. jasně vypověděl, že rychloměr vytváří videozáznam, ze kterého je následné vytvořena fotografie. Dále žalobkyně namítala, že není znám úhel nastavení LaserCam4, kdy svědek popisuje, že by úhel měl být vodorovně (rozuměj se silnicí) a pohybuje se s ním pouze při pořizování videa, kdy zaměřený záměrný kříž se otáčí dle jízdy vozidla. Sv. H. dodal, že pokud by zmíněný úhel nebyl vodorovný, tak by radar měření vůbec neprovedl. K tomu byl také citován rozsudek NSS ze dne 3.6.2020 č.j. 10 As 240/2018–30. Dále žalovaný uvedl, že Návod nulový měřící úhel nevyžaduje, ale zároveň z něho vyplývá skutečnost, že současně při vyšším úhlu mezi LaserCam4 a směrem jízdy dochází k tzv. kosinus efektu, jehož důsledkem je snížení naměřené rychlosti (jakýkoli vzniklý kosinus efekt vždy snižuje načtení dané rychlosti, což je ve prospěch řidiče). Nutno poukázat na skutečnost, že právní zástupce žalobkyně se tázal policisty H., jaký úhel svíral rychloměr vůči silnici, a na to dostal odpověď. Zjevně otázka byla svědkem pochopena jinak, než jak myslel právní zástupce. Ten však mohl doplňující otázkou specifikovat, zda myslí úhel mezi rychloměrem a silnicí nebo mezi rychloměrem a směrem jízdy vozidla, což však neučinil, a dle žalovaného pak odpověď policisty „překrucuje“ a staví na ní nesprávnost provedeného měření. Jak z výše citovaného Návodu plyne, ke kosinus efektu může dojít při vyšším úhlu mezi LaserCam4 a směrem jízdy vozidla, přičemž právní zástupce žalobkyně očividně dostal odpověď ohledně velikosti zcela „jiného úhlu“. Nelze pak odpovědi policisty H. na otázky právního zástupce při ústním jednání považovat za důkaz jeho neznalosti či jeho neodbornosti k měření rychlosti rychloměrem. Nicméně je nutno podotknout, že měření prováděl policista B., nikoli policista H.. Žalovaný konstatoval, že taktéž byl vyloučen vznik tzv. slip efektu, tedy možný posun měřicího bodu způsobujícího změření vyšší než skutečné rychlosti. Měření v nyní projednávaném případě bylo provedeno rychloměrem postaveným na trojnožce, přičemž nic nenasvědčuje tomu, že by záměrný kříž sklouzl z vozidla, což by mohlo mít vliv na výsledek měření (vozidlo bylo měřeno přibližně v přímém směru, nikoliv z boku, tudíž ke slip efektu by nemělo dojít). Žalovaný shrnul, že okolnosti nyní posuzovaného případu nesvědčí nikterak o tom, že by měření bylo provedeno jakkoli nesprávně v rozporu s Návodem, respektive že by případná minimální odchylka měření vzniklá v důsledku nenulového úhlu byla k újmě žalobkyně. Také žalovaný konstatoval, že správní orgán I. stupně nikterak nepochybil, naopak postupoval správně, pokud se obrátil na Polici České republiky, Městské ředitelství Plzeň, Dopravní inspektorát, s žádostí (ze dne 4.6.2021) o doplnění potřebných skutečností, jelikož tak získal informace vztahující se k nyní projednávanému případu, tedy získal tak potřebný podklad i důkaz ve věci. Nelze souhlasit s žalobkyní, že sdělení je od nepříslušného subjektu, jelikož jak uvedl správní orgán I. stupně v napadeném rozhodnutí, a žalovaný je s tímto ve shodě, jedná se o poskytnutí informací kompetentním subjektem, policejním orgánem, zastoupeným v tomto případě vedoucím dopravního inspektorátu, který je dle názoru správního orgánu dostatečně povolaný k poskytnutí informací v daném rozsahu. Dále žalovaný uvedl, že ve spisové dokumentaci je založen originální záznam z měřícího zařízení na č.l. 6, o této skutečnosti nelze pochybovat. Originalitu dokumentu založeného do spisu potvrdil i vedoucí dopravního inspektorátu Policie ČR v písemnosti ze dne 8.6.2021, který potvrdil, že předmětný dokument byl zpracován v originálním programu dle předepsaného návodu, přičemž propsané údaje jsou ty, které byly na místě obsluhou zařízení zapsány nebo samy vygenerovány předmětným zařízením. Obě písemnosti byly při ústních jednáních provedeny jako důkaz, kterých se právní zástupce žalobkyně osobně zúčastnil, tedy byl s nimi i seznámen. Nad to při ústním jednání policista B. vypověděl, že výstup zpracovává jeho nadřízený, která má k dispozici originální program k rychloměru, ve kterém je výstup zpracován a následně vytištěn. Žalobkyně k tomuto předložila judikát NSS č.j. 5 As 43/2019–22, který dle žalovaného zcela potvrzuje sdělení vedoucího dopravního inspektorátu Policie ČR, že výstup nelze žádným způsobem pozměnit a na vygenerované fotografii lze provádět pouze přiblížení registrační značky. V případě věci řešené v předloženém rozsudku je zřejmé, že bylo potřeba získat informace přiblížením detailu fotografie, přičemž je toto možno učinit pouze z originálního výstupu z měřiče. Na nyní projednávanou věc tento požadavek nedopadá, jelikož fotografie jako výstup z rychloměru je dobré kvality, samotné vozidlo, jeho registrační značka i záměrný kříž jsou na fotografu zřetelně zachyceny. V předloženém záznamu z měření je uvedeno, v jakém softwaru – tedy programu Prolog – je vytvořen a zpracován. Tento software pro zpracování měření provedeného měřičem LaserCam4 je zmíněn i v Návodu. Ani další údaje na záznamu nebudí pochybnosti o originalitě výstupu. Z vyjádření vedoucího dopravního inspektorátu Policie ČR i zasahujících policistů, tak i z Certifikátu i z Návodu je zřejmé, že při překročení předem nastavené mezní rychlosti se automaticky pořídí digitální záznam, který je uložen do paměti rychloměru; dokumentační jednotka rychloměru pořizuje buď video nebo jednotlivé snímky. Originální záznam z měřícího zařízení byl žalobkyni při ústních jednání předložen, přičemž neshledal návrh žalobkyně na seznámení se u policisty, jakým způsobem dochází k manipulaci s výstupem z rychloměru, důvodným, jelikož toto bylo zjištěno bez důvodných pochybností při ústním jednání výslechem zasahujících policistů, písemným vyjádřením vedoucího dopravního inspektorátu Policie ČR, tak i předložením Certifikátu a Návodu, jak je již výše popsáno. Žalobkyně namítala, že musí být přeložen Návod tohoto konkrétního LaseruCam4 výrobního čísla LE0665, jelikož z jiných zdrojů zjistila, že dle sdělení výrobce je platný pouze ten Návod konkrétního lidaru, který byl dodán spolu se zařízením. Žalovaný uvedl, že není stejného názoru, není přesvědčen, že ke každému měřiči je „na míru“ vytvořen jiný návod k obsluze, přičemž v Návodu je v úvodu napsáno na str. 10: Tento návod se týká systémů LaserCam4. Žalovaný uvedl, že se nemůže nikterak ztotožnit s názorem žalobkyně, že správní orgán I. stupně neakceptoval její důkazní návrhy včetně pochopení toho, co je originální výstup z rychloměru, jelikož správní orgán I. stupně originální výstup z rychloměru na č.l. 6 spisové dokumentace předložil při ústním jednání dne 19.5.2021 a 14.7.2021 jako podklad pro rozhodnutí a byl proveden jako důkaz. Dle § 52 správního řádu správní orgán není návrhy účastníků vázán, vždy však provede důkazy, které jsou potřebné ke zjištění stavu věci. Pokud tedy se správní orgán rozhodne v rámci své diskreční pravomoci navržené důkazy neprovést, je bezpodmínečně povinen v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvést důvody, proč nevyhověl návrhu účastníka řízení, a to v souladu s ust. § 68 odst. 3 správního řádu. Správní orgán I. stupně na vznesené námitky a důkazní návrhy žalobkyně v napadeném rozhodnutí reagoval, když na str. 11 až 18 se s těmito zcela vyčerpávajícím způsobem vypořádal a logicky vysvětlil, proč provádění navržených důkazů považuje za nadbytečné. Není tedy důvodná námitka žalobkyně, kterou opakovaně v odvolání uvádí, že správní orgán I. stupně logickým způsobem ani řádně a odborně neobjasnil, proč navrhované důkazy neprovedl. K další námitce žalobkyně, že výslechy obou svědků a snímek z lidaru jsou rovněž v kolizi, žalovaný ve shodě se správním orgánem I. stupně uvádí, že neshledal žádnou namítanou kolizi, přičemž ani žalobkyně blíže nekonkretizuje, o jaký rozpor by se tedy mělo vlastně jednat. Oba zasahující policisté vypověděli, že při měření bylo pořizováno video, přičemž z formulace jejich výpovědí vyplynulo, že je to obvyklý postup. Není tedy důvodná ani námitka žalobkyně, že není zřejmé, zda obsluha měřila fotografiemi či videem. Žalovaný uvedl, že neshledal ani důvodnou námitku žalobkyně, že je důvodné podezření, že došlo při měření ke zkreslení výsledků v její neprospěch o (bohužel nelze vyloučit i opak – např. cosinový efekt). Jak již žalovaný konstatoval, Návod nulový měřící úhel nevyžaduje, vznik tzv. kosinus efektu a tzv. slip efektu byl vyloučen. Dalším faktorem při výběru místa dle Návodu je čistá dráha vidění na cílové vozidlo během celého měření. Může být také obtížné cílit na velké vzdálenosti, pokud je kamera v ruce. Pro tyto situace je doporučeno použití trojnožky (nebo ramena), aby se přístroj stabilizoval, což v daném případě bylo splněno. Z fotografického snímku měření je zřejmé, že bylo měřeno přijíždějící vozidlo RZ: X řízené žalobkyní, neboť zaměřovací kříž je umístěn na tomto vozidle, mezi rychloměrem a vozidlem nejsou žádné překážky bránící přístroji měření. Jestliže přístroj rychlost vozidla zaznamenal, pak lze jakékoliv pochybnosti o změření rychlosti tohoto považovat jen za účelové a spekulativní. To lze aplikovat i na tvrzení žalobkyně, že rychloměr nemohl provést měření, jelikož nebyl dodržen vodorovný úhel měření. Judikaturou je akceptováno, že pokud není návod k obsluze dodržen, objeví se na výstupu z rychloměru chybové hlášení (tomu nasvědčuje i shora citovaný rozsudek NSS (ze dne 15.11.2017, č.j. 2 As 191/2017–56). Taková situace v projednávané věci nenastala, výstup z rychloměru nevykazuje žádných vad. Dále žalovaný konstatoval, že ke zpochybnění výsledku měření je nezbytné, aby bylo dodržení postupu měření skutečně účinně zpochybněno (srov. např. rozsudek NSS ze dne 15.8.2019, č.j. 10 As 36/2019–33), přičemž však žalobkyně nevnesla do zjištěného skutkového stavu absolutně žádnou pochybnost, její tvrzení je obecné a ničím nepodložené. Žalovaný ve shodě se správním orgánem I. stupně má za to, že skutkový stav byl dostatečně zjištěn, není tudíž nutno provádět další navrhované důkazy, jelikož by se jednalo o nadbytečné úkony. Dále žalovaný mimo jiné uvedl, že není možné dovozovat nevěrohodnost policistů pouze z nepodstatných nesrovnalostí ve výpovědích, neboť ty lze vzhledem k obvyklému časovému odstupu od popisované události a předpokládanému množství případů, které mezitím tito policisté ve službě řešili, považovat za přirozené (např. rozsudek NSS č.j. 1 As 12/2010–79). Jak je zřejmé, vypovídající policista H. si již při ústním jednání, tedy skoro 5 měsíců odprojednávaného přestupku, nevzpomněl, zda žalobkyně se na místě k naměřené rychlosti vyjádřila, zda uvedla nějaký důvod v souvislosti s naměřenou rychlostí nebo zda namítala nějaké skutečnosti týkající se provedeného měření či zda ve vozidle byla žalobkyně sama či nikoliv. Tyto uváděné skutečnosti je jistě obtížné si zapamatovat, protože jsou součástí každodenní opakující se rutiny služby policisty, na rozdíl od žalobkyně, kdy silniční kontrola pro ni může být zážitkem, který si podrobně pamatuje, jelikož to pro ni není – předpokládejme – tak častá situace. Pro věc je pak zcela irelevantní, že si policista H. již tyto pro nyní projednávanou věc nepodstatné detaily nepamatuje, jelikož se netýkají podstaty skutkového stavu věci a pro samotnou skutečnost, zda žalobkyně překročila nejvyšší dovolenou rychlosti v obci, tyto nemají vliv. Naopak z výpovědí obou policistů je patrné, že skutkové okolnosti případu, které jsou z povahy věci u každého případu specifické a rozdílné, si pamatují přesně a jasně, přičemž jejich výpovědi se v podstatných okolnostech shodují, k tomu rozsudek NSS č. j. 6 As 22/2013. Výpovědi policistů v tomto posuzovaném případě netrpí žádnými nedostatky, které by zakládaly důvodné obavy o jejich nestrannosti či nedůvěryhodnosti, postup policistů při kontrole řidiče byl korektní, bez náznaků jakéhokoliv šikanózního jednání vůči žalobkyni. Základním nástrojem pro zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností je pak záznam o přestupku, na kterém je zadokumentováno měřené vozidlo prostřednictvím fotografie z provedeného měření se všemi potřebnými údaji z provedeného měření, k tomu také rozsudek NSS ze dne 27.9.2007, č.j. 4 As 19/2007–114. Do oznámení, sepsaném na místě, žalobkyně nic neuvedla, formulář proškrtla a podepsala, přestože nyní uvádí, že s naměřenou rychlostí rozhodně nesouhlasila, a popírá, že s přestupkem na místě souhlasila. Tato skutečnost vyplývá z oznámení přestupku, sepsaném na místě, který je součástí spisové dokumentace, a je takto prokázána. Nic na tomto nemění fakt, že policista B. při ústním jednání vypověděl, že se domnívá, že žalobkyně se k naměřené rychlosti nevyjádřila a v souvislosti s naměřenou rychlostí žádný důvod neuvedla, přičemž si byl jistý, že žalobkyně nenamítala žádné skutečnosti týkající se provedeného měření rychlosti. Žalovaný je toho názoru, že správní orgán I. stupně se v napadeném rozhodnutí vypořádal se všemi základními a relevantním námitkami žalobkyně v jeho rozhodnutí, tak i žalovaný v tomto rozhodnutí, a domnívá se, že proti námitkám žalobkyně je postavena soustava důkazů podporujících závěr, že se přestupku dopustila. Žalovaný pak shrnul, že jak již na podkladě výše citovaného rozsudku NSS ze dne 16.1.2013, č.j. 3 As 82/2012–27, uvedl: z povahy přístroje užitého k měření (silničního laserového rychloměru) vyplývá, že pokud přístroj měření provede, a podá o něm informaci, v tomto případě záznam o přestupku s fotodokumentací, není na místě žádná pochybnost, že měření byla zjištěna správně. Podle konstantní soudní judikatury je pro věc klíčové, že důkaz o rychlosti byl pořízen silničním rychloměrem, který splňoval všechny zákonné požadavky a současně byl v souladu se zákonem o metrologii ověřen, důkazní prostředky dodané policií jsou dostatečné k objasnění skutkového stavu věci, a to zvláště za situace, kdy žalobkyně nepopírá, že to byla ona, kdo byl změřen při jízdě, a toliko tvrdí, že nesouhlasí s naměřenou rychlostí (srov. např. rozsudek NSS ze dne 24.8.2011, č.j. 1 As 42/2011–115 nebo ze dne 3.3.2011, č.j. 7 As 18/2011–54). Při prokázání přestupku spočívajícího v překročení nejvyšší dovolené rychlosti je zpravidla dostatečné vycházet z oznámení o přestupku, záznamu o přestupku obsahujícího fotografii měřeného vozidla a údaje o provedeném měření a ověřovacího listu silničního radarového rychloměru (viz např. rozsudky ze dne 14.5.2015, č.j. 7 As 83/2015–56, či ze dne 19.8.2016, č.j. 6 As 144/2016–36). V nyní posuzované věci správní orgán I. stupně dostál zmíněným požadavkům. Dle žalovaného shromážděné důkazy vytvořily jasnou představu o průběhu celého skutkového děje a bez důvodné pochybnosti z nich vyplývá přesvědčivý závěr o tom, že žalobkyně překročila dovolenou rychlost v obci minimálně o 40 km/h. Tato skutečnost vyplývá zejména z výstupu pořízeného měřícím zařízením LaserCam4, který je jistě výstupem originálním. K oznámení je též přiložen platný ověřovací list měřidla ze dne 22.4.2020. Záznam o přestupku včetně fotografií změřeného vozidla obsahuje data z měřicího přístroje včetně identifikace osoby obsluhující tento přístroj. K měření bylo použito zařízení, které bylo podrobeno ověřovací zkoušce požadovaných metrologických vlastností. Z fotodokumentace je patrné, že záměrný kříž měřícího zařízení byl správně při měření rychlosti umístěn na přijíždějící vozidlo, přístroj jeho rychlost zaznamenal, údaje z měřícího zařízení na fotodokumentaci jsou čitelné a svědčí o tom, že v uvedenou dobu bylo měřeno skutečně vozidlo RZ: X, přičemž je jednoznačně zobrazena i jím dosažená rychlost (93 km/h). Na podkladě těchto skutečností nemá žalovaný o správnosti provedeného měření a jeho výsledku žádných pochybností. V posuzovaném případě došlo ke změření rychlosti, tedy k chybě měření nemohlo dojít, protože v případě vady v měření dojde k zobrazení chybové hlášky namísto naměření rychlosti, a proto výstup ze silničního rychloměru o naměřené rychlosti je věcně správný, odpovídající návodu k obsluze i judikatuře vycházející z odborných vyjádření (viz citováno výše). Uvedený záznam je rovněž součástí správního spisu, neobsahuje žádná chybová hlášení a není zde v tomto ohledu žádná pochybnost o správnosti provedení měření rychlosti. Dále pak je třeba uvést, že při ústních jednáních konaných dne 19.5.2021 a dne 14.7.2021 byly tyto listinné podklady přečteny a provedeny jako důkaz. Vzhledem ke vzneseným námitkám byli předvoláni k ústnímu jednání zasahující policisté prap. B. a prap. H., kteří vypověděli, že prováděli hlídkovou činnost v rámci kontroly bezpečnosti a plynulosti provozu a prováděli měření rychlosti v Plzni na Rokycanské ulici. Před měřením projeli daný úsek, zda není rychlost upravena nějakým dopravním značením, což nebyla. Policista B. uvedl, že prováděl měření rychlosti, k čemuž je proškolen, měřič nastavuje před každým měřením, s měřičem nemanipuloval nedovoleným způsobem ani v rozporu s návodem k obsluze. K samotnému měření uvedl, že radar v souladu s návodem k obsluze ustanovil na trojnožku tak, aby zabránil jeho pohybu, a aby se nehýbal nahoru a dolů, kříž byl zaměřen na pevnou část vozidla. V Rokycanské ulici zhruba 100 m před křižovatkou s ulicí Jiřinová, vozidlo jelo ve směru z centra města, změřil rychlost tomuto vozidlu 93 km/h. On vozidlo zastavil a nasměroval do ulice Jiřinová, kde byla provedena silniční kontrola, řidička na výzvu předložila potřebné doklady, i doklad od spolujezdce ve vozidle. Po celou dobu měl vozidlo na dohled – od změření jeho rychlosti až do jeho zastavení. Byla provedena dechová zkouška na přítomnost alkoholu s negativním výsledkem. Policista provedl lustraci obou osob. Jelikož na místě nešlo přestupek vyřídit příkazem, bylo sepsáno oznámení o přestupku a řidičce bylo sděleno, že věc bude předána správnímu orgánu, s tiskopisem byla řidička seznámena, podepsala jej a poté z místa odjela. Z jeho výpovědi vyplynulo, že k záměně vozidel nemohlo dojít, o totožnosti řidičky vozidla nevznikla žádná pochybnost, řidička nenamítala žádné skutečnosti týkající se provedeného měření rychlosti. Policista H. vypověděl, že rychlost vozidel měřil jeho kolega B.. Dále z jeho výpovědi vyplynulo, že k obsluze radaru je proškolen, kolega do měřícího rychloměru vložil údaje, které odpovídaly skutečnosti, a nikterak nemanipuloval s přístrojem v rozporu s návodem či nepovoleným způsobem. Žalovaný nemůže přisvědčit námitkám uváděných v odvolání, že napadené rozhodnutí trpí zásadními vadami formálního i obsahového rázu, že je nezákonné, nebo že by žalobkyně byla poškozena na svých právech a řízení bylo vedeno jednostranně v její neprospěch. Také neshledal důvodnými námitky, že předmětné řízení trpí závažnými vadami, když správní orgán I. stupně nezjistil řádně skutkový stav, dopustil se nesprávného právního posouzení skutku, navíc překročil meze správního uvážení, přičemž napadené rozhodnutí nemá oporu v provedeném dokazování, kdy z výroků rozhodnutí není zcela zřejmé, jakými podklady se správní orgán při jejich vydání řídil. Správní orgán I. stupně při stanovení viny vycházel ze spisového materiálu Policie ČR, který dále doplnil o výpis z evidenční karty řidiče, při ústních jednání byli vyslechnuti zasahující policisté a bylo provedeno dokazování. Tudíž správní orgán I. stupně provedl důkazy, přičemž po jejich vyhodnocení dospěl k závěru, že je skutkový stav věci dostatečně zjištěn, s čímž se žalovaný plně ztotožnil. Žalovaný konstatoval, že v řízení provedené důkazy vytvořily dostatečně jednoznačný, vzájemně provázaný a vnitřně nerozporný systém dílčích informací, na které nahlíženo jako na celek nemohou vést k jinému závěru, než že se žalobkyně předmětného přestupku dopustila. Taktéž správní orgán I. stupně v odůvodnění napadeného rozhodnutí popsal, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, jakým způsobem postupoval při posuzování zásadních a podstatných rozhodných skutečností. Správní orgán I. stupně vyvodil logický závěr o zavinění předmětného přestupku žalobkyní, přičemž nevybočil z mezí správního uvážení, s námitkami žalobkyně se vypořádal na str. 11 až 18 napadeného rozhodnutí. Odůvodnění rozhodnutí správního orgánu I. stupně tudíž poskytuje skutkovou i právní oporu výroku napadeného rozhodnutí. Závěrem žalovaný uvedl, že přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo s právními předpisy, přičemž správnost rozhodnutí správního orgánu I. stupně přezkoumal v plném rozsahu, a dospěl k závěru, že nebyly shledány závady ani nedostatky, které by byly způsobilé rozhodnutí správního orgánu I. stupně z hlediska jeho zákonnosti či věcné správnosti zpochybnit. Z těchto důvodů tak žalovaný rozhodl tak, že nevyhověl závěrečnému návrhu žalobkyně, aby rozhodnutí správního orgánu I. stupně zrušil a vrátil věc k novému projednání, ale rozhodl tak, že odvolání zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

4. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě dne 25.2.2022 mimo jiné uvedl, že totožné námitky žalobkyně uvedla již v odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Žalovaný se domnívá, že se dostatečným a vyčerpávajícím způsobem k těmto námitkám vyjádřil v napadeném rozhodnutí, kde závěrem konstatoval, že na podkladě provedeného dokazování byl skutkový stav beze vší pochybnost zjištěn a zcela setrvává na svém napadeném rozhodnutí. K námitkám žalobkyně žalovaný uvedl, že se s námitkami vypořádal v napadeném rozhodnutí a v plném rozsahu na něj odkazuje. Na základě všech uvedených skutečností s odkazem na napadené rozhodnutí a dále s odkazem na rozhodnutí správního orgánu I. instance, hodnotil žalovaný žalobu jako nedůvodnou a navrhl, aby bylo rozhodnuto tak, že se žaloba zamítá.

5. Ze zaslaného správního spisu vedeného žalovaným v této věci vyplývá, že skutečnosti uvedené v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí ze dne 6.12.2021 i ve vyjádření žalovaného ze dne 25.2.2022 odpovídají obsahu spisu. Podle doručenky datové zprávy bylo napadené rozhodnutí ze dne 6.12.2021 doručeno právnímu zástupci žalobkyně dne 17.12.2021.

6. Žalobkyně ve své replice ze dne 11.3.2022 mimo jiné uvedla, že žalovaný měl ve svém vyjádření jediný cíl a to nevyhovět základním požadavkům obhajoby. Navíc zde doslova technická podstata měření rychlosti převálcovala znalosti jak samotných policistů, správního orgánu prvního stupně, tak i žalovaného, kdy všichni svoje neznalosti prezentovali v průběhu celého správního řízení. Také bylo uvedeno, že žalobkyně si je vědoma, že žaloba ke správnímu soudu je mimořádný opravný prostředek, kdy si daný trest odpyká, ovšem tímto vyvinula snahu, aby žalovaný nejednal samolibě s jedinou vidinou „udolat“ žalobkyni s následkem sankce a snažil se naopak situaci objektivně posoudit, což se nestalo a bylo by třeba to napravit. Žalobkyně proto trvala na původním žalobním návrhu uvedeným v žalobě.

7. Podle § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s.ř.s.), soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy (dále jen správní orgán). Dle § 78 odst. 7 s.ř.s. soud zamítne žalobu, není–li důvodná. Při přezkoumání napadeného rozhodnutí je soud povinen přezkoumat napadený výrok v mezích žalobních bodů uvedených v žalobě (§ 75 odst. 2 věta první s.ř.s.). Podle § 31 odst. 2, 3 s.ř.s. ve věcech přestupků, za které zákon stanoví sazbu pokuty, jejíž horní hranice je nejvýše 100 000 Kč rozhoduje specializovaný samosoudce, který má práva a povinnosti předsedy senátu.

8. Soud o věci rozhodl bez nařízení ústního jednání, neboť účastníci řízení s tímto postupem výslovně souhlasili (§ 51 odst. 1 s.ř.s.).

9. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala z důvodů shora uvedených zrušení napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 6.12.2021, ale soud z níže uvedených důvodů shledal, že žaloba není důvodná.

10. Podle § 18 odst. 4 zákona o provozu na pozemních komunikacích v obci smí jet řidič rychlostí nejvýše 50 km/h, a jde–li o dálnici nebo silnici pro motorová vozidla, nejvýše 80 km/h.

11. Dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 2 zákona o provozu na pozemních komunikacích přestupku se dopustí fyzická osoba tím, že v provozu na pozemních komunikacích pří řízení vozidla překročí nejvyšší dovolenou rychlost v obci o 40 km/h a více nebo mimo obec o 50 km/h a více.

12. Nejprve soud podotýká, že námitky uvedené v žalobě se ve většině shodují s námitkami uvedenými v odvolání žalobkyně ze dne 26.7.2021 proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně.

13. Hlavní žalobní námitkou, a také námitkou, která se prolíná většinou žalobních bodů, je skutečnost, že dle žalobkyně je originálním výstupem z měření videozáznam a ne fotografie či záznam o přestupku. Z tohoto důvodu žalobkyně trvá na svém právu shlédnout tento videozáznam.

14. Soud k tomuto nejprve podotýká, že v projednávané věci bylo měření rychlosti vozidla řízeného žalobkyní provedeno schváleným rychloměrem, který byl ověřen Českým metrologickým institutem několik měsíců před spácháním předmětného přestupku, tudíž je schválen pro používání na území ČR a způsob jeho užívání je certifikován. Jedná se tedy o měřidlo ve smyslu zákona o metrologii. K tomu bylo také založeno do spisu Opatření obecné povahy vydané Českým metrologickým institutem dne 19.5.2010 č. 0111–OOP–C005–09, č. j.: 0313/005/09/Pos a také byla požádána Policie ČR, Městské ředitelství Plzeň, Dopravní inspektorát, o zodpovězení otázek týkajících se informací ke zpracování dokumentace měření rychlosti v případě nyní projednávaného přestupku, které zodpověděla ve svém vyjádření ze dne 8.6.2021. Rychloměr ovládal proškolený policista, opak nebyl ve správním řízení prokázán. Záznam o přestupku pak prokazuje naměřenou rychlost a obsahuje veškeré podstatné údaje o průběhu měření. Ze snímku je patrné, že záměrný kříž se nachází na přední části předmětného vozidla. Žalobkyně zpochybňuje přesnost měření a trvá na tom, že měření nebylo provedeno správně, když nemohla jet naměřenou rychlostí, aniž by svá tvrzení rovněž prokázala či uvedla relevantní skutečnosti a okolnosti, které by její tvrzení mohly podpořit.

15. Základním nástrojem pro zjištění správnosti měření je pak záznam o přestupku, na kterém je zadokumentováno měřené vozidlo prostřednictvím fotografie z provedeného měření se všemi potřebnými údaji z provedeného měření. K zaznamenání měření dojde pouze v případě řádně provedeného měření. Uvedený záznam je rovněž součástí správního spisu, neobsahuje žádná chybová hlášení a není zde v tomto ohledu žádná pochybnost o správnosti provedení měření rychlosti vozidla. Policisté jsou v manipulaci s rychloměrem proškolováni. Dle názoru soudu bylo měření provedeno v souladu s návodem k obsluze, v projednávané věci žalobkyně nevznesla důvodných pochybností ani relevantních námitek, které by na nesoulad postupu s návodem k obsluze ukazovaly či jej prokazovaly.

16. Žalobkyně zůstala pouze u tvrzení a požadavků na zcela irelevantní důkazní návrhy (originální video z měření rychlosti), u nichž jsou důvodné pochybnosti o jejich samotné existenci. Soud se proto ztotožnil se závěrem správních orgánů, že rozhodným důkazem o tom, že předmětný rychloměr bylo možné používat v inkriminované době k měření rychlosti vozidel, bylo platné ověření Českého metrologického institutu. Z fotografického snímku, který je součástí záznamu o přestupku založeném ve správním spise (na č. l. 6) je zřejmé, že bylo měřeno přijíždějící vozidlo žalobkyně, neboť zaměřovací kříž je umístěn na tomto vozidle, a jestliže přístroj jeho rychlost zaznamenal, pak lze jakékoliv pochybnosti o změření rychlosti vozidla řízeného žalobkyní považovat jen za účelové a spekulativní.

17. Laserové rychloměry pracují na principu stimulované emise fotonů se stejnou frekvencí a fází, tedy světelným zářením v oblasti viditelného spektra ve formě koherentního a monochromatického paprsku s přímým optickým zaměřením cíle. Laserové rychloměry jsou schopny provádět měření rychlosti na podstatně větší vzdálenost než rychloměry radarové, přičemž úhel laserového paprsku z okraje vozovky či povrchem nemá pro výsledek měření žádný význam, rozhodným pouze je, aby mezi rychloměrem a cílem nebyla optická překážka, což v daném případě nebyla a záměrný kříž se nachází na přední části vozidla řízeného žalobkyní.

18. Soud rovněž upozorňuje na závěr NSS vyslovený v rozhodnutí ze dne 15.11.2017, č.j. 2 As 191/2017–56: „Nejvyšší správní soud nemá pochybnosti o tom, že poskytl–li certifikovaný a ověřený rychloměr jednoznačný výsledek měření rychlosti namísto chybového hlášení, došlo fakticky k bezvadnému změření rychlosti vozidla (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 1. 2013, č. j. 3 As 82/2012–27, nebo též rozsudek ze dne 4. 12. 2013, č. j. 1 As 83/2013–60).“ Totéž uvedl také žalovaný ve svém rozhodnutí. Soud tedy nemá pochyb o tom, že měření bylo provedeno řádně a v souladu s Návodem.

19. Dle § 52 správního řádu správní orgán není návrhy účastníků vázán. Žalovaný není ani povinen akceptovat každý důkazní návrh žalobkyně. Pokud tak neučiní, je povinen tento postup odůvodnit dle § 68 odst. 3 správního řádu, čemuž prvostupňový správní orgán, resp. žalovaný vyhověl. Jak uvedl NSS ve svém rozsudku ze dne 13.11.2009, č.j. 5 As 29/2009–48, „správní orgán není návrhy účastníků vázán, vždy však provede důkazy, které jsou potřebné ke zjištění stavu věci. Pokud má tedy správní orgán za to, že byl dostatečně zjištěn skutkový stav, není povinností navržený důkaz provést. Nezáleží však zcela na libovůli správního orgánu, jakým způsobem s návrhy účastníků na provedení důkazů naloží, neboť správní orgán sice není povinen všechny důkazy navržené účastníky provést, pokud však některé z nich neprovede, musí v odůvodnění rozhodnutí zdůvodnit, proč se tak stalo. Správní orgán je oprávněn, ale i povinen odpovědně vážit, které důkazy je třeba provést, zda je potřebné stav dokazování doplnit a posuzovat důvodnost návrhů stran na doplnění dokazování. Zásada volného hodnocení důkazů neznamená, že by bylo rozhodujícímu orgánu dáno na výběr, které z provedených důkazů vyhodnotí a které nikoli a o které opře skutkové závěry a které opomene.“ Z obsahu správního spisu, jakož i samotného rozhodnutí správního orgánu I. stupně a napadeného rozhodnutí, je zřejmé, že oba správní orgány měly skutkový stav za dostatečně zjištěný a řádně zdůvodnily, proč neprovedly žalobkyní navrhované důkazy.

20. K samotné skutečnosti zda je či není fotografie originálním výstupem, má soud za to, že z Návodu (str. 37, bod 2.9.4) vyplývá, že i fotografie v záznamu o přestupku je originálním výstupem z LaserCam4. I z logiky věci vyplývá, že video nemůže být jediným originálním výstupem z měření, když jej poté není možné zaznamenat na papíře jiným způsobem než danou fotografií. I Policie ČR, Městské ředitelství Plzeň, Dopravní inspektorát, ve svém vyjádření ze dne 8.6.2021 uvedla, že fotografie na záznamu o přestupku je originálním výstupem.

21. Z Návodu také vyplývá na str. 37 z bodu 2.9.4, jaký způsobem je fotografie z videa pořizována. Z toho také vyplývá, že není možné jakkoliv video či vybranou fotografii pozměnit. Soud proto shledal fotografii v záznamu o přestupku originálním výstupem měření. Z tohoto důvodu považoval i správní orgán provedení videozáznamu za nadbytečné a nepřistoupil k němu. Z výše uvedených důvodů má soud za to, že námitky žalobkyně týkající se originálního výstupu a videozáznamu jsou nedůvodné.

22. Soud si je vědom, že žalobkyně popírá kompetentnost Policie ČR, Městské ředitelství Plzeň, Dopravní inspektorát, avšak v této věci je primárním uživatelem předmětného měřicího přístroje uvedená součást policie, proto je kompetentním k odpovědi týkající se každodenního užívání. Z tohoto důvodu je i tato námitka nedůvodná dle názoru soudu.

23. Žalobkyně tvrdí, že její názory týkající se použití LaserCam4 potvrzuje i samotný výrobce. Žalobkyně i přesto, že uvedla, že výrobce ochotně zodpoví zadané otázky, a to i písemně, žádné sdělení od výrobce nepředložila. Soud považuje Návod a Certifikát za dostatečné důkazy k zjištění toho, jak LaserCam4 funguje, a proto shledal zadání odborného vyjádření znalci či vyjádření výrobce za nadbytečné (samotný Návod je již komplexní vyjádření výrobce).

24. Soud na tomto místě musí také uvést, že žalobkyně nejenom, že dovozuje skutečnosti v Návodu neobsažené, ale také překrucuje samotné citace NSS, když podsouvá soudu, že názory NSS obsažené v jí vyňatých citacích z rozsudků NSS se vztahují, ať již k samotnému LaserCam4 či k obdobné situaci, a to např. v jejích citacích z rozsudku NSS č.j. 5 As 43/2019–22. Soud k tomuto nad rámec uvádí, že v daném případě šlo o zařízení RAMER 10 C, a ne jak žalobkyně uvádí, rozuměj zde LaserCam4. Také soud upozorňuje na to, že tímto rozsudkem NSS zrušil rozsudek krajského soudu, který zrušil rozhodnutí žalovaného správního orgánu.

25. V žalobě žalobkyně také opakovaně uvádí nepravdy o tom, že v Návodu není žádná zmínka originálním programu, o kterém hovoří Policie ČR a také vypovídající policisté. To však není pravdou, neboť již na str. 1 Návodu v Kapitole 1 bodě 1.0 – Obecný popis je uvedeno, že LaserCam 4 obsahuje mimo jiné podpůrný software pro video laser ProLog Lite, který se nachází v přímo v zařízení a dále v bodě 1.1 – Součásti na přání je uveden software ProLog Standard. Zmínky o těchto systémech jsou dále v celém textu např. v bodě 1.6, 2.1.1, 2.14.

1. Také v záhlaví záznamu o přestupku je vidět, že byl tento záznam proveden v programu ProLog. Žalobkyně v žalobě dochází k závěru, že policie pracuje s programem Archiv, soud o tomto programu nemá žádné informace a tak nemůže, potvrdil tuto domněnku žalobkyně. Na druhou stranu ze správního spisu, především tedy z Návodu, jasně vyplývá, že originální program od výrobce LaserCam 4 je program ProLog a ze záznamu o přestupku v této věci vyplývá, že ten byl v tomto případě opravdu použit. Z tohoto důvodu jakékoliv námitky žalobkyně týkající se originálního programu nemohou být shledány za důvodné, tudíž byly shledány jako nedůvodné.

26. Žalobkyně také rozporuje záznam o přestupku a originálnost fotografie v něm uvedené z důvodu rozdílných časů. Soud nejprve uvádí, že je pravdou, že v první části záznamu o přestupku je uveden jako datum a čas: 21.02.2021, 10:45:10, a dále pak v další části nadepsané Číslo snímku z měřiče je uvedené datum a čas: 21.02.2021, 10:45:

11. Tento datum a čas je pak stejný také na samotném snímku. Žalobkyně k tomuto uvedla, že by mezi oběma časy ujela při udávané rychlosti plných 26 metrů. Soud opravdu neví, jak se žalobkyně k těmto propočtům dopracovala. V případě, že by vzal soud jakékoliv výpočty v potaz, urazilo by v ideálním výpočtu vozidlo 25.83 metrů (což se blíží k žalobkyní zmiňovaným 26 metrem) za 1 desetinu sekundy. V této věci však jde o 1 setinu sekundy a tedy nemůže být výpočet žalobkyně správný. Soud však tyto výpočty nemůže brát v potaz, když se jedná o hypoteticky konstantní rychlost na rovině, bez jakýkoliv překážek či povětrnostních podmínek. Tato malá odchylka v čase se dá srozumitelně vysvětlit. Jak již bylo uvedeno výše, měření bylo provedeno formou videa. Počátek měření započal v čase 10:45:10 a z videa byla vygenerovaná fotografie. Úsek videa, ze kterého byla tedy fotografie vygenerovaná, byl zaznamenán o jednu setinu sekundy déle, tedy v čase 10:45:

11. Oba časy jsou tedy správné, když se jedná o měření za pomocí videozáznamu, nemůže probíhat jen jednu setinu sekundy, pak by nešlo o videozáznam, ale o fotografii. Soud shledal z těchto důvodů tuto námitku také za nedůvodnou.

27. Také žalobkyně namítala, že v záznamu o přestupku chybí podpis oprávněného uživatele. Je pravdou, že zde se jedná o chybu Policie ČR, avšak tato chyba není způsobilá ke zrušení napadeného rozhodnutí. Podstatné v tomto případě je, že v záznamu o přestupku je jasně označen operátor, a to v souladu s Návodem. Chybějící podpis nijak nesnižuje důvěryhodnost záznamu o přestupku. Soud má tedy tuto námitku za nedůvodnou.

28. Žalobkyně dále namítala proškolení obsluhy rychloměru, soud v tomto případě musí opakovat rozsudek NSS použitý také žalovaným. NSS v rozsudku ze dne 19.6.2015 č.j. 2 As 202/2014–50 uvedl, že „Ani námitka nezpůsobilosti policistů k měření není Nejvyššímu správnímu soudu neznáma (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2013, č. j. 5 As 110/2012, nebo ze dne 3. 3. 2011, č. j. 7 As 18/2011 – 54). Obecně vzato je třeba vycházet z pracovního (a tedy zpochybnitelného) předpokladu, že policistům jsou svěřovány úkoly odpovídající jejich kvalifikaci a pracovními zařazení a že jsou k nim adekvátně proškoleni. Měření laserovým rychloměrem přitom z povahy věci není činností extrémně složitou, kterou by běžný policista po přiměřeném proškolení obvykle nedokázal zvládnout. Lze tedy, nejsou–li konkrétní důvody domnívat se opak, pracovně vycházet z předpokladu, že měření prováděl policista, který v zásadě věděl, co činí; zejména tak lze soudit v případě, že služba u dopravní policie je pravidelnou náplní práce daného policisty. V daném případě není z dostupných informací patrné, že by o způsobilosti policistů provádět měření byly nějaké pochybnosti – protokol o měření žádnou nepravidelnost při měření ani záznam pořízený přímo při projednávání přestupku se stěžovatelem bezprostředně po měření nic takového nenaznačují.“ Názor soudu je v tomto případě shodný s názorem NSS. Z toho důvodu je tato námitka shledána též jako nedůvodná.

29. Dále žalobkyně namítala nepřesnosti ve výpovědích policistů. Soud se ale v tomto případě shoduje také s názorem správního orgánu, že žalobkyně překrucuje výpovědi policistů. Jen okrajově k těmto velmi zavádějícím rozporům ve výpovědích soud uvádí, že je jasné, že policisté nebudou znát detaily zapínání funkce GPS, když náplní jejich práce je měření ve městě. GPS lokátor se zapíná v případech, kdy se měří na vozovkách, kde není uvedeno označení silnic/ulic/kilometrů, většinou tedy mimo město. K otázce výpovědi policisty týkající se stupně úhlu měření, soud se shoduje s názorem žalovaného, že otázka byla položena neurčitě a také zavádějícím způsobem, právní zástupce mohl svůj dotaz doplnit, když z výpovědi policisty jasně vyplývá, že odpovídá na otázku jinak, než ji právní zástupce nepochybně zamýšlel. Žalobkyně k tomuto také namítala, že policisté při popisování události používali pojem radar a ne správné označení laserového rychloměru. K tomu soud podotýká, že se všeobecně používá k označení měřících zařízení ohledně zjištění rychlosti motorových vozidel na pozemních komunikacích slovo radar, což také použil správní orgán při pokládání dotazů.

30. Soud také připomíná rozsudek NSS ze dne 17.6.2011, č.j. 7 As 83/2010–63, v němž je uvedeno: „Policistu lze považovat za nestranného svědka, není–li žádným způsobem motivován, ať již negativně či pozitivně, aby jeho svědectví vedlo k určitému výsledku řízení, v němž má podat svědectví.“ V této věci soud nemá pochyb o tom, že měření bylo provedeno nestrannou osobou a odborně způsobilou, opak nebyl prokázán. Z těchto důvodů má soud tuto námitku za nedůvodnou.

31. K námitce žalobkyně, že nebyl proveden výslech svědka J. G. žalovaný dostatečně srozumitelně vyjádřil, proč výslech svědka považoval nadbytečný a proč k němu nepřistoupil. Jak již soud jasně uvedl výše, správní orgán nemá povinnost akceptovat veškeré návrhy účastníků správního řízení, ale je jeho povinností se s nimi dostatečně vypořádat a zdůvodnit, proč k nim nepřistoupil. K tomuto soud opětovně odkazuje na rozsudek NSS ze dne 13.11.2009, č.j. 5 As 29/2009–48. Dle názoru soudu se žalovaný dostatečným způsobem vypořádal s tímto návrhem žalobkyně a logicky zdůvodnil, proč k výslechu nepřistoupil, proto má soud tuto námitku rovněž za nedůvodnou.

32. Žalobkyně k výše uvedenému bodu namítala také skutečnost, že si policisté jasně nepamatují na detaily jejího měření. Soud opětovně musí souhlasit s názorem žalovaného vyjádřeného v napadeném rozhodnutí a plně se s ním ztotožňuje, když je pochopitelné, že si policisté zcela nepamatují detaily z doby před cca 5 měsíci, je–li měření rychlosti vozidel jejich běžnou pracovní náplní jako v této věci. K tomu soud připomíná rozsudek NSS ze dne 22.5.2013, č.j. 6 As 22/2013–27 „Při hodnocení důkazů v přestupkových řízeních je třeba (s ohledem na čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod; č. 209/1992 Sb.) ve prospěch obviněného aplikovat zásady práva trestního, nelze však při tom zcela odhlížet od reálných omezení lidské paměti. Za rozpory ve výpovědích, které jsou způsobilé otřást věrohodností policistů jako svědků, lze označit pouze rozpory vážného rázu týkající se skutkového děje, nikoliv nepodstatné detaily.“ Soud má za to, že výpovědi policistů netrpí žádnými závažnými nedostatky, proto má i tuto námitku za nedůvodnou.

33. Dále žalobkyně namítala, že žalovaný přistoupil k oznámení o překročení nejvyšší dovolené rychlosti, kde vyjádření řidiče žalobkyně proškrtla, s nesmyslným tlakem vydedukovat z podpisu žalobkyně její nucené přiznání. Na rozdíl od žalobkyně soud nenašel v celém rozhodnutí nic, co by tomuto tvrzení žalobkyně nasvědčovalo. Žalovaný pouze uvedl, že žalobkyně bezprostředně po spáchání daného přestupku nevyjádřila svůj nesouhlas s přestupkem a nezpochybnila jakkoliv dané měření, protože se k němu na místě vůbec nevyjádřila. Soud z těchto důvodů shledal tuto námitku žalobkyně též za nedůvodnou.

34. K matematickým výpočtům a k možnosti zastavení uvedenými žalobkyní, soud opětovně opakuje, že žalovaný není povinen akceptovat každý důkazní návrh účastníka řízení. Žalovaný se dostatečně vyjádřil k tomu, proč tento návrh neakceptoval. Samotná možnost zastavení, byla dle soudu dostatečně vysvětlena. Z fotografie je také vidět, že již před měřícím zařízením stála pravděpodobně jiná hlídka. Pokud se tedy žalobkyně věnovala dostatečně řízení, tuto hlídku jistě zaznamenala a začala již v ten moment přizpůsobovat rychlost jízdy vozidla. Soud má z těchto důvodů tuto námitku za nedůvodnou.

35. Následně žalobkyně opětovně namítala správnost provedení měření. Soud již vyjádřil svůj názor, že měření bylo provedeno dle Návodu. Samotný výstup z měřícího zařízení by nebyl možný v případě, že by toto měření nebylo provedeno správně, jak uvedeno výše. Soud shledává tuto námitku proto také za nedůvodnou.

36. Žalobkyně na závěr namítala neobjektivnost žalovaného s ohledem na její rodinnou situaci, ale soud neshledal žádné takové pochybení. Žalovaný se opakovaně zcela dopodrobna zabýval opakujícími se argumenty žalobkyně, dostatečně a vyčerpávajícím způsobem se vypořádal se všemi návrhy, které žalobkyně v řízení uplatnila. Rovněž žalovaný uvedl na podporu svých tvrzeních a úvah značné množství rozhodnutí NSS, aby jeho rozhodnutí vycházelo z aktuální judikatury NSS. Z toho důvodu má soud tuto námitku za nedůvodnou.

37. Soud souhlasí se žalovaným, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně je zákonné a plně přezkoumatelné. Dále soud konstatuje, že žalovaný se při svém rozhodování zabýval všemi odvolacími námitkami žalobkyně, též řádně přezkoumal odvoláním napadené rozhodnutí, jakož i celé správní řízení, které předcházelo jeho vydání, tudíž postupoval v souladu se zákonem, přičemž nezjistil žádná pochybení, která by byla způsobilá pro zrušení rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Stejně tak soud nezjistil žádná pochybení správních orgánů, která by vedla ke zrušení napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 6.12.2021 či předcházejícího rozhodnutí Magistrátu města Plzně ze dne 12.8.2021, jelikož se plně ztotožnil s jejich obsahem.

38. Zdejší soud dospěl s ohledem na vše výše uvedené, že žalovaný se podrobně vyjádřil ke všem odvolacím námitkám žalobkyně, současně hodnotil všechny shromážděné důkazy, rovněž popsal, které skutečnosti vzal za prokázané, o jaké důkazy opřel svá skutková zjištění a kterými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, a to vše v souladu s § 68 odst. 3 správního řádu.

39. Vzhledem ke všem zjištěným skutečnostem soudu nezbylo, než žalobu zamítnout jako nedůvodnou ve smyslu § 78 odst. 7 s.ř.s., dle něhož soud zamítne žalobu, není–li důvodná (výrok I. rozsudku), jelikož žádný z žalobních bodů neshledal důvodným, ač žalobkyně je opačného názoru.

40. Nad rámec soud podotýká, že je s podivem, že by tak zkušená řidička jako žalobkyně (řidičské oprávnění od 8.9.2008) nepoznala, že jede ještě v obci a to výrazně větší rychlostí než povolenou, tj. 50 km/hod., přičemž změřená rychlost 90 km/hod. je nepochybně dostatečně rozpoznatelná od té povolené a navíc se lze domnívat, že se nevěnovala dostatečně řízení, když nezaregistrovala na měřiči rychlosti ve vozidle, že jede v daném úseku výrazně vyšší rychlostí než povolenou. Z evidenční karty řidiče žalobkyně založené ve správním spisu vyplývá, že v období let 2014 až 2019 má celkem 6 záznamů, které se týkají pouze překročení povolené rychlosti, za což jí byla vždy uložena pokuta příkazem na místě.

41. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s.ř.s., podle něhož by měl nárok na jejich náhradu žalovaný, který měl ve věci plný úspěch. Žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly, a proto jejich náhrada nebyla žádnému z účastníků přiznána (výrok II. rozsudku).