16 A 39/2022–174

Rubrum

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Václava Trajera a soudkyň Mgr. Lenky Havlíčkové a Mgr. Daniely Menclové ve věci žalobce: PERIFERNÍ VIDĚNÍ, zapsaný spolek, IČO 22868526, sídlem Suché 45, 415 01 Modlany, proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 01 Ústí nad Labem, za účasti osob zúčastněných na řízení: 1) CETIN a.s., IČO 04084063, sídlem Českomoravská 2510/19, 190 00 Praha, 2) CTP Invest, spol. s r.o., IČO 26166453, sídlem CTPark Humpolec 1571, 396 01 Humpolec, 3) Obec Modlany, IČO 00266493, sídlem Modlany 34, 417 13 Modlany, 4) Severočeská vodárenská společnost a.s., IČO 49099469, sídlem Přítkovská 1689, 415 50 Teplice, 5) ČEZ Distribuce, a. s., IČO 24729035, sídlem Teplická 874/8, 405 02 Děčín, 6) Obec Rtyně nad Bílinou, IČO 00266574, sídlem Rtyně nad Bílinou 34, 417 62 Rtyně nad Bílinou, 7) PRVNÍ ŽATECKÁ a.s., IČO 63144549, sídlem Bžany 92, 415 01 Bžany, zastoupená advokátkou JUDr. Erikou Neumannovou, sídlem Marie Cibulkové 356/34, 140 00 Praha, 8) PH–Real a.s., IČO 27339211, sídlem Krupská 17/29, 415 01 Teplice, zastoupená advokátem Mgr. Erikem Kolanem, LL.M. Eur., sídlem Husova 240/5, 110 00 Praha, 9) "VODA Z TETČIC z.s.", IČO 22678956, sídlem Hybešova 178, 664 17 Tetčice, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 9. 2022, č. j. KUUK/134202/2022, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje, odboru územního plánování a stavebního řádu, ze dne 7. 9. 2022, č. j. KUUK/134202/2022, a rozhodnutí Magistrátu města Teplice, odboru územního plánování a stavebního řádu, ze dne 15. 6. 2021, č. j. MgMT/065594/2021, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 4 052 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Osoby zúčastněné na řízení 1) až 9) nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 9. 2022, č. j. KUUK/134202/2022, (dále jen „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím byla zrušena část rozhodnutí Magistrátu města Teplice, odboru územního plánování a stavebního řádu, (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 15. 6. 2021, č. j. MgMT/065594/2021, sp. zn. ÚP/046125/2021/Mir, (dále jen „územní rozhodnutí“) a ve zrušené části bylo zastaveno řízení. Prvostupňovým rozhodnutím rozhodl správní orgán prvního stupně podle § 79 a § 92 zák. č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, v platném znění (dále jen „stavební zákon“) a podle § 9 vyhl. č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu, (dále jen „stavební vyhláška“) k žádosti osoby zúčastněné na řízení 8) – společnosti PH–Real a.s. (dále jen „žadatel“) o umístění stavby PH Park Teplice na pozemcích p. č. XA, XB a XC v k. ú. X, na pozemku p. č. XD v k. ú. X a na pozemku p. č. XE v k. ú. X. K částečnému zrušení územního rozhodnutí a částečnému zastavení řízení přistoupil žalovaný pro částečné zpětvzetí žádosti žadatele o vydání územního rozhodnutí, a to v rozsahu stavebního objektu SO.03 HALA RT3 – 961, 257 (dále též jen „hala SO.03“). Výrokem II. napadeného rozhodnutí pak žalovaný změnil územní rozhodnutí tak, aby korespondovalo s upraveným rozsahem záměru; dále vypustil některé stavební objekty ze soupisu; dále vypustil, event. změnil text v popisu stavby a doplnil, změnil, event. vypustil některé podmínky pro využití, ochranu území, umístění a projektovou přípravu stavby. V ostatních bodech žalovaný územní rozhodnutí potvrdil.

2. Žalobce požadoval, aby krom napadeného rozhodnutí bylo zrušeno i územní rozhodnutí, a aby mu byla přiznána náhrada nákladů řízení. Žaloba 3. Žalobce v žalobě shrnul své námitky do čtyř základních okruhů. V prvém namítal nezákonnost závazného stanoviska Ministerstva životního prostředí (dále jen „MŽP“) vydaného k žádosti odvolacího správního orgánu o potvrzení či změnu závazného stanoviska dne 25. 1. 2022 pod č. j. MZP/2021/530/1600 (dále jen „potvrzující stanovisko MŽP“). V druhém okruhu námitek namítal žalobce nezákonnost závazného stanoviska Krajského úřadu Ústeckého kraje, oddělení územního plánování (dále jen „OÚP“) ze dne 24. 6. 2022, č. j. KUUK/057816/2022. Třetím okruhem přezkumu napadeného rozhodnutí učinil žalobce správnost postupu správních orgánů po částečném zpětvzetí žádosti. Ve čtvrtém okruhu námitek pak žalobce vytýkal žalovanému absenci řádného vyhodnocení následků zúžení záměru vypuštěním haly SO.03.

4. V prvním okruhu žalobních námitek žalobce zdůraznil, že podkladem navazujícího územního řízení bylo mj. souhlasné závazné stanovisko Krajského úřadu Ústeckého kraje, odboru životního prostředí a zemědělství (dále jen „OŽP“), vydané podle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivu na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o posuzování vlivů“) dne 1. 10. 2020, č. j. KUCIK/142694/2020, (dále jen „stanovisko EIA“). Žalobce v odvolání namítal rozpor stanoviska EIA se zákonem o posuzování vlivů s tím, že vliv záměru na životní prostředí nebyl řádně posouzen. MŽP potvrzujícím stanoviskem MŽP potvrdilo stanovisko EIA a současně potvrdilo závazné stanovisko OŽP ze dne 20. 5. 2021, č. j. KUUK/064910/20211ZPZ, (dále jen „verifikační stanovisko EIA“).

5. Žalobce argumentoval rozporem mezi údaji uvedenými v dokumentaci EIA, kde byl deklarován zábor zemědělské půdy I. třídy ochrany zemědělského půdního fondu (dále jen „I. třída“), a údaji v posudku a stanovisku EIA, kde je uvedeno, že v rámci realizace záměru k záboru pozemků I. třídy nedojde. Dle názoru žalobce k záboru půd v I. třídě ochrany dojde, což plyne nejen z dokumentace, ale i z územního rozhodnutí. V potvrzujícím stanovisku MŽP je uvedeno, že případné odnětí zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu (dále jen „ZPF“), pro realizaci daného záměru, je předmětem samostatného řízení vedeného dle zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů, a že touto realizací mělo dojít pouze k okrajovému zásahu do zemědělských půd I. třídy, který by mohl být snadno eliminován drobnou úpravou polohy oplocení areálu. Proto lze dle MŽP dodatečné upřesnění ze strany oznamovatele ve věci předpokládaných záborů ZPF považovat za dostatečné, nevyžadující případné opravy předložené dokumentace EIA. Žalobce zdůraznil, že závazné stanovisko MŽP k trvalému odnětí půdy z ZPF ze dne 6. 5. 2021, č. j. MZP/2021/530/542, bylo ministryní životního prostředí dne 25. 2. 2022 zrušeno. Žalobce s postupem a argumentací MŽP nesouhlasil. Pokud MŽP ve vypořádání námitky upozornilo, že skutečnost, zda uvedený záměr lze či nelze do dané krajiny rozumně začlenit, bude řešena v navazujícím řízení o vydání rozhodnutí o umístění stavby, pak žalobce poukázal na zavedenou praxi. Přestože je totiž k umisťování a povolování staveb, jakož i jiným činnostem, které by mohly snížit nebo změnit krajinný ráz, nezbytný souhlas orgánu ochrany přírody, stavební úřady na základě vydaného souhlasného závazného stanoviska EIA argumentují v navazujících řízeních tím, že aktem vydání souhlasného závazného stanoviska EIA jsou potřebné náležitosti ve vztahu k životnímu prostředí splněny a víc není potřeba řešit.

6. Ve vztahu k výše uvedené námitce žalobce poukázal na to, že podkladem pro vydání předmětného územního rozhodnutí bylo mj. souhrnné stanovisko k projektové dokumentaci předmětné stavby pro územní řízení, vydané Magistrátem města Teplice, odbor životního prostředí, dne 15.4.2021 pod sp. zn. MgMT OŽP 024222/2021/V–203/Kol. V něm uvedený správní orgán posoudil předloženou projektovou dokumentaci i podle zák. č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále jen zák. č. 114/1992 Sb.“) a konstatoval, že není dotčeným orgánem, stavba se nedotýká zájmů chráněných tímto zákonem v rámci místní a věcné příslušnosti Magistrátu města Teplice, odboru životního prostředí. Toto souhrnné stanovisko tak bylo vydáno v rozporu s §§ 12 a 77 zák. č. 114/1992 Sb. Žalobce nesouhlasil žalobce s tvrzením MŽP, že skutečnost, zda uvedený záměr lze či nelze do dané krajiny rozumně začlenit, bude řešena v navazujícím řízení o vydání rozhodnutí o umístění stavby. K námitce žalobce o uvedeném porušení zák. č. 114/1992 Sb. se žalovaný nevyjádřil.

7. V dalším bodě prvního okruhu námitek žalobce namítal, že ač OŽP ve verifikačním stanovisku EIA konstatoval, že některé podmínky nejsou řešeny plně v souladu se zněním podmínek stanoviska EIA (poloha umístění osvětlení manipulačních ploch) a že lze předpokládat, jejich bližší specifikaci v dokumentaci pro stavební řízení, v rozporu s § 9a odst. 6 zákona o posuzování vlivů, na tuto skutečnost „pouze“ upozornil. MŽP pak tento postoj verifikovalo. Oba orgány přitom měly na základě odvolacích námitek dojít k názoru, že v dokumentaci předložené k územnímu řízení došlo ke změnám záměru, které by mohly mít významný negativní vliv na životní prostředí, zejména ke zvýšení jeho kapacity a rozsahu nebo ke změně jeho technologie, řízení provozu nebo způsobu užívání. Pouhé upozorňování úřadů příslušných k vedení navazujících řízení na skutečnosti, že projektová dokumentace pro územní řízení (dále jen „dokumentace DUR“) není zpracována plně v souladu se zněním podmínek stanoviska EIA je alibismus MŽP, který nemá podporu v legislativě a taková „upozornění" jsou v praxi absolutně neúčinná. Upozornění OŽP ve verifikačním stanovisku EIA se přitom dle žalobce minula účinkem. Stavební úřad sice tvrdí, že ověřil z projektové dokumentace, že podmínky stanovené v závazném stanovisku ze dne 1. 10. 2020 byly splněny, a podmínky převzal do výrokové části rozhodnutí, nicméně argumenty pro toto tvrzení chybí. I proto žalobce považuje vydané územní rozhodnutí za nezákonné. Žalobce nesouhlasí s učiněným závěrem, že změny záměru nejsou z hlediska navrženého technického a technologického řešení, kapacity, řízení provozu a způsobu užívání významné. Na stranách 2 až 4 verifikačního stanoviska EIA je uveden popis změn projektové dokumentace k územnímu řízení a dokumentace předložené v procesu EIA.

8. Žalobce dále poukázal na to, že do dokumentace DUR byla přidána stavba SO.19 – opěrné stěny, která nebyla součástí dokumentace v procesu EIA a její vliv na krajinu a životní prostředí nemohl být posouzen. Stavby tří opěrných stěn, které mají být až 5 m vysoké a až 168 m dlouhé, mají vytvořit roviny, na kterých budou realizovány stavby hal. Zcela se tak změní celkový charakter areálu, prostorové vnímání komplexu, jeho viditelnost, nemožnost odclonit jej vysazenou zelení. Haly oproti doporučení vyplývajícího ze stanoviska EIA, tj. větší zapuštění do terénu, budou naopak z terénu více vynořeny díky stavbám opěrných stěn, a to až o 5 m výše, než je současný (rostlý) terén. Přidání prvku opěrných stěn, i vzhledem k jejich velikosti, tedy zásadně mění charakter stavby jako celku. Přestože OŽP zjistil rozpor mezi projektem a dokumentací v procesu EIA (... tyto objekty dokumentace nezmiňuje), dále se tím nezabýval a stanovisko vydal jako souhlasné. Realizace opěrných zdí jde přitom proti smyslu podmínek vytčených stanoviskem EIA, a to konkrétně proti podmínce uvedené pod bodem 1a. Změna v projektu je zcela zásadní ve vztahu k životnímu prostředí především k vyhodnocení devastace krajinného rázu a příslušný úřad jí měl takto vyhodnotit a vydat zamítavé stanovisko.

9. Žalobce dále namítá, že územní rozhodnutí je v rozporu s tvrzením obsaženým v potvrzujícím stanovisku, podle něhož nemá docházet k vyvážení zeminy z prostoru areálu, avšak v územním rozhodnutí je stanovena podmínka, že zbylá část podorničí a celé množství ornice bude předáno do 47 km vzdáleného lomu. Ve vztahu ke sdělení obsaženému v potvrzujícím stanovisku, kdy MŽP obhajuje řešení žadatele, že „z dokumentace DUR dále vyplývá, že haly byly výškově umístěny na základě stávajícího terénu a v maximální míře do terénu zapuštěny“ žalobce namítá, že s ohledem na velké výškové nerovnosti v areálu záměru bude docházet k velkým přesunům hmot a pokud ministerstvo na str. 8 potvrzujícího stanoviska zdůrazňuje obecnost podmínek stanoviska EIA a ponechává jejich zohlednění a zapracování do dokumentace na zodpovědnosti projektanta dokumentace pro navazující řízení, pak s takovým názorem žalobce nesouhlasí.

10. V druhém okruhu žalobních námitek žalobce namítal nezákonnost závazného stanoviska OÚP ze dne 24. 6. 2022, č. j. KUUK/057816/2022, kterým bylo změněno závazné stanovisko Magistrátu města Teplice, úřadu územního plánování (dále jen „ÚÚP”) ze dne 26. 3. 2021, a které bylo podkladem napadeného rozhodnutí. OÚP jako orgán nadřízený ÚÚP dospěl k závěru, že záměr je po svém zúžení, spočívajícím ve vypuštění haly SO.03, z hlediska jeho souladu s politikou územního rozvoje a územně plánovací dokumentací a z hlediska uplatňování cílů a úkolů územního plánování přípustný, a to za splnění ve stanovisku doplněných podmínek. Žalobce nesouhlasí se závěry změněného závazného stanoviska ani jeho zdůvodněním. Podle názoru žalobce OÚP postupoval v rozporu se zák. č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebního řádu (dále jen „stavební zákon“) i ustanoveními zák. č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), když napadené stanovisko nesprávně změnil podle § 149 odst. 7 správního řádu namísto toho, aby jej zrušil podle § 149 odst. 8 správního řádu pro nepřezkoumatelnost. Žalovaný sice změněné stanovisko odeslal Ministerstvu pro místní rozvoj (dále jen „MMR“) k přezkumu, nevyčkal však jeho výsledku a sám o podaných odvoláních rozhodl v rozporu s ust. § 149 odst. 7 správního řádu. Po zahájení řízení následně žalobce doložil rozhodnutí OÚP v jiných věcech, jimiž prokazoval, že běžnou praxí OÚP je právě zrušení nepřezkoumatelného rozhodnutí podle § 149 odst. 8 správního řádu, nikoli jeho změna podle § 147 odst. 7 správního řádu.

11. Ve třetím okruhu žalobních námitek poukazoval žalobce na skutečnost, že po částečném zpětvzetí žádosti – vypuštěním haly SO.03 – zůstala v záměru veškerá infrastruktura k původně zamýšlenému objektu včetně přípojek, chodníků, nakládacích doků pro kamiony, parkovišť, obslužných komunikací. Podle žalobce měl správní orgán, který vedl řízení, vyzvat žadatele k doplnění dokumentace o změny způsobené omezením záměru a neměl v řízení pokračovat. Nesouhlasil se závěrem žalovaného, že „komunikace, inženýrské sítě a další související infrastruktura zůstane i po vypuštění uvedeného stavebního objektu zachována. Tyto stavební objekty tvoří se zbytkem infrastruktury v záměru žadatele jeden funkční a homogenní celek a nejsou pro vzájemnou provázanost celého záměru žadatele oddělitelné.” Žalobce má za to, že toto tvrzení je účelové a shledává v něm bezprecedentní podporu žadatele, aby v budoucnu mohl halu SO.03 umístit.

12. Čtvrtý okruh žalobních námitek se váže k vytýkané absenci vyhodnocení následků zúžení záměru vypuštěním haly SO.

3. Žalobce předně namítal nezákonnost použití závazného stanoviska o udělení souhlasu k trvalému odnětí půdy ze ZPF ze dne 20. 4. 2022. K námitce osoby zúčastněné na řízení, že závazné stanovisko není aktuální, neboť ke zpětvzetí části záměru došlo až 20. 5. 2022 a vypuštění haly může toto stanovisko ovlivnit, neboť v dokumentaci DUR musí být nejprve vyřešeno, jakým způsobem je třeba naložit s plochou o výměře 17 530 m2 po vypuštění haly SO.03 ze žádosti (zda bude jen zpevněná, nebo v souladu se závazným stanoviskem EIA ozeleněná). Tato otázka musí být vyřešena s upřesněním kubatury zemin pro respektování zásady materiální pravdy v závazném stanovisku, přičemž žalovaný se s touto námitkou nevypořádal dostatečně. Žalobce je totiž přesvědčen, že nejde o shodný záměr, jak požadovalo MŽP ve svém vyjádření ze dne 18. 8. 2022 a dosud nebyla vyřešena otázka, jaký vliv má změna záměru stavby na vyhodnocení souladu zúženého záměru s požadavky zákona o ochraně ZPF.

13. Zúžení záměru dle žalobce pak zcela změní výpočty kubatur a stanovená podmínka závazného stanoviska o tom, jakým způsobem se má naložit s oddělenou ornicí a podorničím je chybná a nerealizovatelná. Výpočty musí být provedeny dle žalobce znovu a správně s ohledem na částečné omezení záměru. Žalobce má za to, že závazné stanovisko a napadené rozhodnutí je v rozporu se zákonem o ZPF, konkrétně s ust. § 4 odst. 2, podle něhož lze zemědělskou půdu pro nezemědělské účely odejmout pouze v nezbytném případě. Po zúžení záměru není splněna podmínka, podle níž lze odnímat jen nejnutnější plochu ZPF, neboť plocha výměry 17 530 m2 bude ze ZPF vyjmuta nadbytečně.

14. Dokumentace pro územní rozhodnutí DUR byla (jak je uvedeno v podmínce 5. napadeného rozhodnutí) částečně upravena (revidována) k 19. 5. 2022. Je tedy nepochybné, že dokumentace pro územní rozhodnutí DUR byla zúžením žádosti vypouštěním haly SO.03 změněna. Tím, že žalovaný nepočkal na výsledky jím vyžádaných přezkumů závazných stanovisek a vydal překotné rozhodnutí, zneužil dle žalobce zásadu procesní ekonomie, porušil jak zásadu materiální pravdy, tak i rovné postavení účastníků řízení. Žalobce trval na tom, že podklady prvostupňového rozhodnutí včetně závazného stanoviska z 20. 4. 2022 nemohou být podkladem napadeného rozhodnutí, které akceptovalo žádost žadatele na zúžení žádosti. Použití těchto podkladů je dle žalobce důvodem nezákonnosti žalovaného rozhodnutí. Stejný osud, tedy neschopnost být podkladem pro rozhodnutí, musí sdílet i verifikační závazné stanovisko potvrzené potvrzujícím závazným stanoviskem, kdy obě byla vydána rovněž před zúžením záměru a nemohla tak vyhodnotit důsledky změny záměru. Krom toho, že verifikační stanovisko ani potvrzující stanovisko nemohou být použity jako podklad žalovaného rozhodnutí, neboť nezachycují změnu provedenou 20. 5. 2022, nemůže být dle žalobce pro použití v předmětném řízení vydáno ani nové závazné stanovisko. Žalobce má dále za to, že ust. § 9a zákona o posuzování vlivů neumožňuje posouzení předmětné změny záměru zpětvzetím části žádosti, a to pro nedodržení lhůty stanovené tímto ustanovením. Jakékoli doplňování podané žádosti o stanovisko toto zákonné ustanovení neumožňuje, neboť „pokud nebyly dokumenty podle věty první předány ve stanovené lhůtě, má se za to, že nebyly předány“.

15. Žalobce má rovněž za to, že žalovaný postupoval v rozporu s ust. § 45 odst. 3 správního řádu, jestliže připustil částečné zúžení žádosti, když tato byla nepřípustná a v rozporu s ust. § 9a odst. 6 zákona o posuzování vlivů. Vyjádření žalovaného k žalobě 16. Žalovaný ve svém písemném vyjádření navrhl její zamítnutí, neboť má za to, že ve správním řízení postupoval v intencích zásad dvojinstančnosti správního řízení a procesní ekonomie, v souladu s platnými právními předpisy a rozhodnutí správních orgánů vycházejí ze spolehlivě zjištěného stavu věci.

17. K prvnímu okruhu námitek směřujících k stanovisku EIA, verifikačnímu stanovisku EIA a potvrzujícímu stanovisku MŽP žalovaný zdůraznil, že byl těmito stanovisky při svém rozhodnutí vázán. Jelikož mu po odborné stránce nepřísluší vyjadřovat se k obsahu napadených závazných stanovisek, požádal v této věci o součinnost MŽP, které se však v průběhu soudního řízení (až do rozhodnutí soudu) k žalobě nevyjádřilo. Žalovaný ve svém rozhodnutí reprodukoval příslušné části z obsahu závazného stanoviska, čímž vyhověl požadavků přezkoumatelnosti svého rozhodnutí ve smyslu judikatury Nejvyššího správního soudu (rozsudek ze dne 6. 8. 2020, č. j. 5 As 26/2020–43).

18. Pokud jde o námitku týkající se nesprávnosti aplikace ust. § 149 odst. 7 správního řádu, pak žalovaný zdůraznil, že při přezkumu závazného stanoviska Magistrátu města Teplice, odboru územního plánování a stavebního řádu, ze dne 26. 3. 2021, č. j. MgMT/ 028348/2021, postupoval zcela v souladu s tímto ustanovení. Toto ustanovení totiž zakotvuje tzv. „apelační princip", který mu neumožňoval, jakožto nadřízenému orgánu, přezkoumávané závazné stanovisko zrušit. Při zjištění jeho nedostatků musí nadřízený orgán doplnit či nahradit úvahy podřízeného správního orgánu, nikoli mu vracet věc k nápravě. Takto žalovaný v projednávaném případě také postupoval a v intencích § 149 odst. 7 správního řádu doplnil odůvodnění závazného stanoviska úřadu územního plánování (rozhodnutí OÚP ze dne 24. 6. 2022, č. j. KUUK/057816/2022).

19. Namítal–li žalobce, že měl žalovaný vyčkat s rozhodnutím v odvolacím řízení na výsledek přezkumu MMR, pak žalovaný poukázal na skutečnost, že podnět žalobce k přezkumu změnového závazného stanoviska OÚP postoupil MMR k posouzení podle § 149 odst. 8 správního řádu, a to přípisem ze dne 2. 8. 2022. Postup podle § 149 odst. 7 správního řádu, který v této souvislosti zmiňuje žalobce, nebyl na místě, protože předmětný podnět k přezkumu změnového závazného stanoviska OÚP nebyl (a z logiky věci ani nemohl být) obsahem odvolání. Šlo o samostatný podnět k přezkumu zákonnosti změnového závazného stanoviska OÚP podle § 149 odst. 8 správního řádu, jehož průběh není ve vztahu k územnímu řízení předběžnou otázkou. Navíc, MMR se již k předmětnému podnětu žalobce vyjádřilo, tak, že neshledalo závěry žalovaného, uvedené ve změnovém závazném stanovisku OÚP, za rozporné s právními předpisy a s jejich odůvodněním se ztotožnilo (sdělení ze dne 26. 10. 2022, č. j. MMR–69065/2022–81).

20. K námitce žalobce, že po zúžení žádosti stavebníka o vydání územního rozhodnutí, nebylo možné vydat změnové závazné stanovisko OÚP, ani napadené rozhodnutí, když součástí povolovaného záměru zůstala infrastruktura sloužící výhradně vypuštěné hale SO.03, žalovaný uvedl, že tuto námitku vypořádal v napadeném rozhodnutí, a proto na její odůvodnění v napadeném rozhodnutí odkázal. Zdůraznil pouze, že ověřil, zda se navrhovaná změna projektu nemůže dotknout veřejných zájmů a zájmů účastníků řízení, a že předmětná infrastruktura je funkčně provázána se záměrem žadatele jako s celkem a není zde důvod k tomu, aby byla žádost žadatele o umístění těchto stavebních objektů zamítnuta.

21. Nicméně k této námitce žalovaný uvedl, že se po předmětném zúžení žádosti žadatele otázkou použitelnosti dříve vydaných závazných stanovisek zabýval. Poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2015, č. j. 6 As 49/2015–41, s tím, že své úvahy o možných dopadech zúžení žádosti žadatele popsal v odůvodnění napadeného rozhodnutí a na těchto svých závěrech trvá.

22. Ve věci odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu žalovaný uvedl, že požádal o součinnost i MŽP, které ve svém sdělení ze dne 18. 8. 2022, č. j. MZP/2022/530/1243, potvrdilo, že v projednávaném případě není potřeba vydávat nové závazné stanovisko a lze použít závazné stanovisko vydané k původnímu rozsahu záměru. Vyjádření osob zúčastněných na řízení 1), 2), 4), 5) a 7)

23. K výzvě soudu sdělily osoby zúčastněné na řízení označené v záhlaví tohoto rozsudku pod č. 1), 2), 4), 5) a 7), že budou uplatňovat práva osoby zúčastněných na řízení. Své stanovisko k žalobním námitkám s výjimkou PRVNÍ ŽATECKÉ a.s., tj. osob zúčastněná na řízení 7), nesdělily.

24. Osoba zúčastněná na řízení 7) uvedla, že je zemědělským subjektem, které obhospodařuje v dané lokalitě pozemky. Připojila se k požadavku žalobce na zrušení napadeného rozhodnutí a územního rozhodnutí, neboť má za to, že po vypuštění haly SO.03 není zřejmý osud pozemku pod touto halou, která bezprostředně navazuje na obhospodařovanou plochu osoby zúčastněné na řízení. Vyjádření osoby zúčastněné na řízení 3)

25. Obec Modlany, majíc v tomto řízení postavení osoby zúčastněné na řízení, se ztotožnila s žalobními námitkami žalobce, zejména s námitkami týkajícími se vadnosti závazných stanovisek, která byla podkladem pro vydání napadeného rozhodnutí, a absence řádného vyhodnocení následků zúžení záměru o halu SO.

3. V podrobnostech pak odkázala na obsah své žaloby, jíž se samostatně domáhá zrušení napadeného rozhodnutí u zdejšího soudu, kdy věc je vedena pod sp. zn. 141 A 39/2022. Vyjádření osoby zúčastněné na řízení 6)

26. Osoba zúčastněná na řízení 6), tj. obec Rtyně nad Bílinou, vyjádřila ve svém podání k žalobě podporu žalobním námitkám, neboť i ona má za to, že napadené rozhodnutí je nezákonné a musí být zrušeno. Osoba zúčastněná na řízení 6) nejprve brojila proti věcné správnosti závazných stanovisek (proti správnosti pozitivního posouzení záměru), v němž shledávala jejich nezákonnost. Ve vztahu k uplatněným žalobním námitkám poukázala na prolomení výškového regulativu staveb, stanoveného územním plánem obce, v důsledku rozšíření záměru o opěrné zdi. Osoba zúčastněná na řízení 6) dále poukázala na skutečnost, že ona sama napadla územní rozhodnutí odvoláním, neboť i ona má za to, že změněné stanovisko OÚP je nezákonné. K zúžení předmětu žádosti uvedla, že je proti logice posvětit změnou závazného stanoviska vydání územního rozhodnutí jen pro část záměru. Má za to, že pokud doprovodné objekty (včetně přípojek, chodníků, nakládacích doků pro kamiony, parkovišť, obslužných komunikací) zůstanou zachovány jako součást umisťovaného záměru, je pravděpodobné, že žadatel v budoucnu podá další žádost o umístění haly SO.03, byť pozměněné. Jednalo by se tak o salámování, čili vědomé vypuštění nezbytné části žádosti. Osoba zúčastněná na řízení 6) dále zopakovala žalobní argumentaci týkající se nesprávnosti postupu OÚP, který přistoupil ke změně závazného stanoviska podle § 149 odst. 7 správního řádu, namísto jeho zrušení podle odst. 8 téhož zákonného ustanovení. Přiklonila se rovněž k názoru o nezákonném postupu žalovaného, pokud připustil změnu záměru, čímž připustil částečné zúžení žádosti na základě § 45 správního řádu, a přitom zcela ignoroval ustanovení § 9a zákona o posuzování vlivu jako speciálního právního předpisu pro navazující řízení, tedy pro předmětné územní řízení. Žádost ze dne 20. 5. 2022, kterou vzal žadatel zpět část žádosti o vydání územního rozhodnutí byla dle osoby zúčastněné na řízení 6) zjevně právně nepřípustná, neboť byla v zásadním rozporu s ustanovením § 9a odstavcem 6 zákona o posuzování vlivu. Nezákonnost postupu žalovaného shledává osoba zúčastněná na řízení 6) rovněž v tom, že žalovaný jako podklad žalovaného rozhodnutí použil v zúženém územním řízení neaktuální a neplatné stanovisko EIA o ověření změn záměru. Dále osoba zúčastněná na řízení 6) namítala zásah záměru do koridoru územní rezervy a porušení zásad legitimního očekávání ze strany žalovaného. K uvedenému soud poznamenává, že se jedná o námitky, které neučinil žalobce součástí svých žalobních bodů, a tudíž není třeba toto vyjádření blíže konkretizovat. Vyjádření osoby zúčastněné na řízení 8)

27. Negativní stanovisko k žalobě vyjádřila ve svém podání osoba zúčastněná na řízení 8), označovaná v tomto rozsudku jako žadatel (PH–Real a.s.), když navrhla její zamítnutí pro nedůvodnost. Nejprve popsala genezi celého případu, kdy se žalobce přes počáteční kladné stanovisko zúčastněných osob s vybudováním areálu snaží za podpory jemu spřízněných subjektů tento jeho záměr zmařit. Výsledkem procesních průtahů správního řízení bylo vydání nového územního plánu (dne 22. 9. 2022), který činí pozemky žadatele nezastavitelnými.

28. K žalobě samotné žadatel uvedl, že tato obsahuje rozsáhlé pasáže zpochybňující věcnou správnost, nikoli však zákonnost napadeného rozhodnutí. Navíc, dle žadatele, nemá většina žalobních bodů nic společného se zkrácením práv žalobce. MŽP při vydání potvrzujícího stanoviska došlo k jednoznačnému závěru, že předchozí závazná stanoviska vydaná pro účely záměru jsou věcně v pořádku a došlo k jejich potvrzení. Tím byl přezkum věcné správnosti dokončen a nemůže již být prostřednictvím správního soudnictví znovu otevřen. Žadatel zdůraznil, že v rámci správního soudnictví lze v rámci ověření zákonnosti potvrzujícího stanoviska přezkoumávat toliko to, zda MŽP při jeho vydávání nevybočilo ze zákonných mezí správního uvážení. Tuto skutečnost však žalobce vůbec nenapadá (a k takovému vybočení zjevně nedošlo). Potvrzující stanovisko tedy nemůže být předmětem dalšího věcného přezkumu ze strany správního soudu. Žadatel doplnil, že v dokumentaci EIA neshledal a neshledává žádné pochybení. Nedošlo ani k tvrzené změně projektu přidáním opěrných zdí, když tyto byly s ohledem na svažitost terénu součástí Záměru od jeho počátku a stanovisko EIA s nimi počítalo. Ani jeden z úřadů vydávání, resp. kontrole, závazných stanovisek tak neučinil žádné pochybení, které by mohlo způsobit nezákonnost.

29. Pokud žalobce namítal, že žalovaný namísto zrušení původního závazného stanoviska vydaného podle § 96b stavebního zákona Magistrátem města Teplice, orgánem územního plánování, podle § 149 odst. 8 správního řádu rozhodl o jeho změně podle odst. 7 téhož zákonného ustanovení (závazné stanovisko ze dne 24. 6. 2022, č. j. KUUK/0578/2022), pak má žadatel za to, že žalovaný postupoval v souladu se zákonem, judikaturou Nejvyššího správního soudu (rozsudky ze dne 24. 10. 2019, sp. zn. 1 As 208/2018, či č. j. 2 As 24/2009 – 93) a odbornou literaturou, když z jeho pohledu vadné závazné stanovisko orgánu prvního stupně změnil (argumentačně doplnil) a zhojil tím jeho tvrzenou nepřezkoumatelnost. Ke stejnému závěru pak dospělo i MMR ve svém sdělení ze dne 26. 10. 2022, č. j. MMR – 69065/2022–81, které bylo vydáno právě v návaznosti na podnět k zahájení přezkumného řízení směřující proti závaznému stanovisku OÚP. OŽP tedy postupoval v souladu se zákonem, když závazné stanovisko orgánu prvního stupně argumentačně doplnil a změnil, čímž zhojil jeho tvrzenou nepřezkoumatelnost. Závěr žalobce o tom, že měl žalovaný nezákonné závazné stanovisko zrušit a věc vrátit orgánu prvního stupně k vydání nového závazného stanoviska nemá oporu v zákoně ani judikatuře. Takový postup by byl navíc v rozporu se zásadou procesní ekonomie. Žadatel má za to, že pokud žalobce v rámci odvolacího řízení podal podnět k přezkumu závazného stanoviska OÚP (tedy nového závazného stanoviska vydaného podle § 149 odst. 7 správního řádu), není možné na takový podnět hledět jako na nic jiného než jako na podnět k prověření zákonnosti stanoviska postupem dle § 149 odst. 8 správního řádu. Tedy postupem v přezkumném řízení. Vzhledem k tomu, že procesní podání žalobce nebylo možné vyložit jinak než jako podnět k zahájení přezkumného řízení ve smyslu § 149 odst. 8 ve spojení s § 94 a násl. správního řádu, nebyl žalovaný před vydáním napadeného rozhodnutí povinen (a ani oprávněn) vyčkat na rozhodnutí MMR o podaném podnětu.

30. K žalobní námitkám, vztahujícím se k postupu správních orgánů po zúžení předmětu žádosti žadatel nejprve vysvětlil důvody, které jej vedly k vypuštění haly SO.03 ze záměru (až do odvolacího řízení nebylo jasné, kudy přesně vedla hranice zastavitelného území, a poté, co byl žadateli sdělen názor žalovaného o mírném překročení koeficientu zeleně přistoupil ke snížení rozsahu zastavitelných ploch záměru odstraněním haly SO.03). Toto rozhodnutí tedy nebylo ze strany žadatele svévolné, ale vyvolané vnějšími okolnostmi, na které musel reagovat a změnu rozsahu záměru nezavinil. I po odstranění jedné haly se však stále jedná o tentýž záměr se všemi sítěmi a technickou infrastrukturou, která tvoří jeden stavební (a funkční) celek. Infrastruktura původně přiléhající k odstraněné hale se sice může jevit jako nadbytečná, ale není tomu tak. Žadatel navíc nevylučuje dodatečné umístění původní haly SO.03 na uvolněné místo ve zmenšené podobě tak, aby splnila parametry stanovené platnou územně plánovací dokumentací. Žalobce si musí být vědom toho, že vnitroareálová komunikace tvoří jeden komplexní stavební objekt, a tudíž není technicky možné část vnitroareálové komunikace přiléhající hale SO.03 z projektu odstranit. Dle žadatele přitom neexistuje zákonná povinnost ukládající mu zajistit si veškerá nová závazná stanoviska k takto zmenšenému záměru. Měl za to, že závazná stanoviska vydaná k většímu záměru musí platit i pro tentýž (relativně nepodstatně) zmenšený záměr. Je přitom na stavebním úřadu, aby zhodnotil, zda v návaznosti na změnu záměru bude požadovat nová závazná stanoviska nebo původní závazná stanoviska obstojí. V daném případě po zúžení předmětu záměru došel žalovaný k závěru, že stávající závazná stanoviska obstojí i po zúžení předmětu záměru, neboť změna záměru nebyla tak podstatného charakteru, aby si vyžádala dodání nových závazných stanovisek.

31. K tvrzení žalobce, že po zúžení záměru nebylo možné tento záměr projednat, žadatel uvedl, že neexistují zásadní nesrovnalosti mezi projektovou dokumentací a závaznými stanovisky, která byla na jejím základě vydána, a to zejména v kontextu následného zúžení záměru. Závazné stanovisko MŽP o udělení souhlasu k trvalému odnětí ze ZPF ze dne 20. dubna 2022, č. j. MZP/2022/530/543, podle žadatele obstojí i po zúžení záměru, neboť v jeho důsledku nedojde k újmě na ZPF, naopak se do ZPF při realizaci záměru zasáhne v menším rozsahu. Pokud by v budoucnu byla na uvolněné místo umístěna další skladovací hala, došlo by jen k naplnění původního, již schváleného, rozsahu odnětí ze ZPF dle stanoviska MŽP. Navíc, na základě stanoviska MŽP ještě k žádnému faktickému odnětí půdy ze ZPF nedochází, a tedy ani k žádné škodě na životním prostředí. Další část tohoto žalobního bodu směřuje dle žadatele proti věcné správnosti stanoviska MŽP, nikoli jeho zákonnosti.

32. Pokud má žalobce za to, že z důvodu zúžení záměru mělo být provedeno nové ověřovací řízení EIA podle ustanovení § 9a odst. 6 zákona o posouzení vlivů, pak žalobce účelově prezentuje formalistický výklad, který jde proti textu i účelu tohoto zákona a jím chráněným zájmům. Vzhledem ke změně spočívající jen a pouze v odebrání jedné haly z rozsahu záměru, kdy na jejím místě bude zachována zeleň, k žádnému negativnímu dopadu na životní prostředí oproti původnímu rozsahu záměru nedojde. Vyjádření osoby zúčastněné na řízení 9)

33. Osoba zúčastněná na řízení 9), tj. spolek „Voda z Tetčic z. s.“, podpořila ve všech žalobních bodech žalobce a požadovala, aby bylo napadené rozhodnutí pro nezákonnost zrušeno. Část jejího vyjádření rozšiřovala žalobu o další žalobní body v rozporu s ust. § 34 odst. 3 s. ř. s., které z důvodů, uvedených níže není třeba pro nadbytečnost podrobně rozvádět. Jednotlivé řádně uplatněné žalobní body pak osoba zúčastněná na řízení 9) podpořila následovně. Má za to, že došlo k zásadnímu pochybení při posuzování vlivů záměru na životní prostředí v závazných stanoviscích, neboť podmínky stanovené v závazném stanovisku EIA vychází z původního řešení záměru, který byl posuzován bez opěrných stěn, a i přesto bylo doporučeno pro snížení viditelné výšky hal jejich větší zapuštění do terénu. Pokud v potvrzujícím stanovisku ministerstvo uvažuje, že „poloha a úvahu chybnou a nezákonnou, neboť podle zákona o posouzení vlivů musí již oznámení záměru a zejména dokumentace EIA a posudek EIA vycházet ze skutečného stavu v území.

34. Osoba zúčastněná na řízení 9) poukázala na to, že příslušný úřad EIA se nemůže zabývat vhodností stavebního řešení záměru, protože takové úvahy postrádají zákonné oprávnění. Příslušný úřad musí v řízení o vydání stanoviska EIA vyhodnotit oznamovatelem předložený záměr. V daném případě krajský úřad záměr vyhodnotil tak, jak byl předložen, tedy bez opěrných zdí a vydal stanovisko EIA s podmínkami pro omezení negativního vlivu záměru na krajinný ráz. [OBRÁZEK]Příslušný úřad EIA, krajský ani ministerstvo při přezkumu, nedisponují zákonným oprávněním odůvodňovat, proč ke změnám došlo, zda změny byly nutné či nikoli, a poté z těchto úvah vycházet pro hodnocení souladu změn s podmínkami stanoviska EIA či hodnocení jejich významnosti. Dle osoby zúčastněné na řízení 9) nebyly podmínky závazného stanoviska EIA dodrženy. Vzhledem k tomu, že příslušný úřad EIA, krajský úřad či ministerstvo, jsou ze zákona povolány k vyhodnocení významnosti změn záměru – mezi dokumentací EIA a dokumentací DUR – na životní prostředí, pak v případě zjištění změn záměru, které nejsou řešeny „plně v souladu se zněním podmínek stanoviska EIA“, se nemohou již významností změn zabývat, musí konstatovat rozpor dokumentace DUR s podmínkami stanoviska EIA a musí vydat nesouhlasné stanovisko o ověření změn záměru.

35. Dle osoby zúčastněné na řízení 9) žalobce rovněž správně argumentuje tím, že ustanovení § 9a odst. 6 zákona o posouzení vlivů vyžaduje v zákonné lhůtě oznámit všechny změny, k čemuž v předmětné věci nedošlo, ani dojít nemohlo, a to z důvodu provedení změny – zúžení záměru o halu SO 03 – až v průběhu navazujícího řízení.

36. Podle osoby zúčastněné na řízení 9) i věcné požadavky nutí žadatele oznamovat a příslušné orgány zhodnocovat zúžení záměru. V daném případě stanovisko EIA konstatovalo významně negativní vliv záměru na okolní krajinu, byla tedy stanovena řada podmínek pro zmírnění tohoto negativního vlivu na krajinný ráz. Stanovisko EIA požadavek snížení vlivu záměru na krajinný ráz pevně svázalo zejména s výsadbou stromů a keřů, a to nejenom na volné plochy, ale stanovilo tyto plochy aktivně vytvářet. Osoba zúčastněná na řízení 9) tak předpokládá, že v souladu s těmito podmínkami bylo třeba změnu zahrnout do Projektu sadových úprav v souladu s podmínkou l. e) stanoviska EIA a získanou plochu po vypuštěné hale – více jak 17 tisíc m2 – osázet stromy a keři. Protože verifikační stanovisko nevyhodnotilo veškeré změny záměru, nemohlo být podkladem předmětného řízení.

37. Dále osoba zúčastněná na řízení 9) přisvědčila námitce žalobce, týkající se nezákonnosti změny závazného stanoviska OÚP, neboť i ona má za to, že pokud OÚP jako odvolací orgán dospěl k závěru, že nelze chybějící úvahy magistrátu ve stanovisku přezkoumat, pak jej měl zrušit, a nikoli nahradit novým závazným stanoviskem s vlastním hodnocením přípustnosti záměru a se svými vlastními úvahami. Současně se připojila k námitce, že pokud žalovaný odeslal během probíhajícího odvolacího řízení nadřízenému MMR k přezkumu změněné stanovisko OÚP, pak měl s vydáním žalovaného rozhodnutí počkat na výsledky přezkumu.

38. K žalobní námitce o nedůvodnosti vyjmutí půdy ze ZPF po zúžení předmětu žádosti osoba zúčastněná na řízení 9) poukázala na to, že po vyjmuté hale SO.03 zůstalo 17 530 m2 plochy, která byla vyňata ze zemědělského půdního fondu zcela zbytečně. Jiným uspořádáním celého areálu by přitom plocha zemědělské půdy vyjmuta nebyla.

39. Osoba zúčastněná na řízení 9) se rovněž shoduje s žalobním tvrzením žalobce, že závazné stanovisko o udělení souhlasu k trvalému odnětí půdy ze ZPF, ze dne 20. 4. 2022, č. j. MZP/2022/530/543, nemohlo být podkladem žalovaného rozhodnutí. které je z tohoto důvodu nezákonné, neboť toto stanovisko nevychází z řádně zjištěného stavu, který nově nastal po zúžení žádosti vypuštěním stavebního objektu haly SO 03.

40. K již zmíněné nezákonnosti samotného potvrzujícího stanoviska, souhlasí osoba zúčastněná na řízení 9) rovněž s žalobní námitkou nezákonnosti jeho použití jakožto podkladu napadeného rozhodnutí, když podmínky pro jeho vydání formuluje ust. § 9a odst. 6 zákona o posouzení vlivů zcela jednoznačně, tzn. pokud ve lhůtě stanovené zákonem nejsou oznámeny všechny změny záměru, nemůže být závazné stanovisko vůbec vydáno. Závazné stanovisko, které bylo vydáno v předmětném případě je možno v navazujícím územním řízení uplatnit pouze pro původní záměr, který obsahoval také halu SO 03. Pro žalované rozhodnutí je nepoužitelné, protože závazné stanovisko pro umístěný záměr bez haly SO 03 nemůže být v rámci běžícího navazujícího řízení vůbec vydáno. Replika žalobce na vyjádření žalovaného a osoby zúčastněné na řízení 8)

41. V replice k vyjádření žalovaného, doručené soudu dne 3. 1. 2023, žalobce zopakoval, že bylo procesní chybou žalovaného, pokud nevyčkal výsledků přezkumů závazných stanovisek a vydal napadené rozhodnutí. Dále zdůraznil svůj nesouhlas s názorem žalovaného, že postupoval správně a v souladu s ust. § 149 odst. 7 správního řádu, pokud OÚP nezrušil závazné stanovisko ÚÚP, ale toto doplnil. Nově, tedy nad rámec námitek uplatněných žalobou, se žalobce připojil k námitce, kterou uplatnila v samostatné žalobě proti napadenému rozhodnutí obec Modlany. Tato námitka spočívala v nesprávnosti postupu MMR při posuzování podnětu na zahájení přezkumného řízení závazného stanoviska, kdy žalobce se ztotožnil s argumentací obce Modlany.

42. Žalobce dále uvedl, že není seznatelné, na základě, jakých podkladů došel žalovaný k úvaze, že komunikace, inženýrské sítě a další související infrastruktura zůstane i po vypuštění haly SO.03 zachována, neboť tyto stavební objekty tvoří se zbytkem infrastruktury v záměru žadatele jeden funkční a homogenní celek a nejsou pro vzájemnou provázanost celého záměru žadatele oddělitelné. Dle žalobce, je to právě naopak. Pozůstatky infrastruktury (oplocení, stání pro kamiony, parkovací místa, chodníky, komunikace, přípojky) po vyřazené hale SO.03 netvoří žádný homogenní celek se zbytkem záměru. Ponechaná infrastruktura byla umístěna do plochy zcela bez účelu a evidentně nadbytečně. Tuto skutečnost žalobce prokazuje situačním výkresem C.2, předloženým žadatelem spolu s částečným zpětvzetím žádosti. Je z něho zřejmé, že komunikace je slepá bez dalších návazností, oplocení, doky pro kamiony, parkovací místa a chodníky nemají opodstatnění. Žalobce vyjádřil podiv nad tím, že se OÚP nezabýval otázkou, k jakému účelu mají ponechané součásti sloužit. Neúčelnost využití územním rozhodnutím umístěné doprovodné infrastruktury v rozporu s § 18 odst. 2 stavebního zákona uplatnil žalobce nově, tedy nad rámec žalobních námitek.

43. Žalobce zopakoval, že požadavek aktuálnosti podkladů rozhodnutí po vypuštění objektu SO.03, tedy zda podklady vyhovují obecnému požadavku správního řádu, tj. zásadě materiální pravdy, vyplývá ze zákona.

44. Poukaz žalovaného na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2015, č. j. 6 As 49/2015–41, není dle žalobce přiléhavý, neboť není aplikovatelný na daný případ.

45. Žalobce znovu zopakoval, že nové závazné stanovisko o udělení souhlasu k trvalému odnětí půdy ze ZPF ze dne 20. 4. 2022 nemohlo být podkladem pro rozhodnutí o umístění záměru s ohledem na jeho neaktuálnost. Žalovaný byl povinen vyžádat od žadatele zcela nové závazné stanovisko s aktuálními objemy zemin.

46. K vyjádření žadatele žalobce uvedl, že odpor proti záměru dokumentuje široké zapojení veřejnosti, několika obcí a dalších organizací. Nově, tedy opět nad rámec žalobních námitek, žalobce vytýkal napadenému rozhodnutí nezákonnost (i) z toho důvodu, že nebylo zrušeno územní rozhodnutí, ač trpělo zásadní procesní vadou. Dle žalobce byl v prvním stupni řízení jeho účastníkům znemožněn výkon práva založeného ustanovením § 36 odst. 3 správního řádu, neboť není časově možné, aby zahájení navazujícího řízení bylo oznámeno dne 07.05.2021 a dne 15.06.2021 bylo vydáno rozhodnutí ve věci.

47. Žalobce k vyjádření žadatele zdůraznil, že nepolemizuje s věcnou správností stanoviska MŽP, ale napadá správní úvahy MŽP, kterými odůvodnilo potvrzení stanoviska EIA a verifikačního stanoviska, jako nepřezkoumatelné. Krajský úřad jednoznačně rezignoval na postup podle § 9a odst. 6 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí a ministerstvo jeho nesprávný postoj posvětilo. Krajský úřad a posléze i ministerstvo mělo i na základě odvolacích námitek dojít k názoru, že v dokumentaci předložené k územnímu řízení došlo ke změnám záměru, které by mohly mít významný negativní vliv na životní prostředí, zejména ke zvýšení jeho kapacity a rozsahu nebo ke změně jeho technologie, řízení provozu nebo způsobu užívání.

48. Žalobce dále označil za lživé tvrzení žadatele, že nedošlo k tvrzené změně projektu přidáním opěrných zdí, když tyto byly s ohledem na svažitost terénu součástí záměru od jeho počátku a stanovisko EIA s nimi počítalo. I OŽP ve verifikačním stanovisku totiž uvedl, že tyto objekty dokumentace nezmiňuje. Přesto však je dle žalobce s podivem, že bylo vydáno souhlasné stanovisko, když i vzhledem k jejich velikosti se zásadně mění charakter stavby jako celku, tedy zásadně negativně mění její vliv na krajinný ráz místa.

49. Žalobce, opět nad rámec svých námitek uplatněných v žalobě, dále tvrdil nezákonnost územního rozhodnutí, když stavební úřad některé podmínky stanoviska EIA neuvedl ve výroku územního rozhodnutí s tím, že tyto byly splněny v projektové dokumentaci.

50. Dalším podáním ze dne 31. 1. 2023 a připojenými rozhodnutími, vydanými OÚP v jiných věcech, žalobce dokládal, že je žalovaným běžně využíván v případě nedostatečného odůvodnění kasační princip podle § 149 odst. 8 správního řádu. V daném případě využil OÚP apelační princip podle § 149 odst. 7 správního řádu výjimečně a neodůvodnil, co jej vedlo k odchýlení se od běžné praxe. Nezrušení závazného stanoviska ÚÚP tak nese dle žalobce známky libovůle OÚP. Doplnění vyjádření osoby zúčastněné na řízení 8)

51. Žadatel v doplnění svého vyjádření k žalobě, k tvrzené absenci ověřovacího závazného stanoviska EIA podle ustanovení § 9a odst. 6 zákona o posuzování vlivů předložil posudek společnosti Jacobs Clean Energy s.r.o., který byl vypracován v souvislosti se zahájením projektové přípravy k možnému dodatečnému umístění zmenšené haly SO.

3. V jeho závěru je uvedeno, že změny stavby nemají významný negativní vliv na životní prostředí. Zúžení předmětu záměru odebráním jedné haly SO.03 tedy nemohlo mít podle žadatele negativní dopad na životní prostředí, a tedy ani na platnost stávajících kladných závazných stanovisek.

52. Pokud žalobce namítá, že ve vztahu k záměru nebylo vydáno závazné stanovisko ke krajinnému rázu podle ustanovení § 12 zákona o ochraně přírody a krajiny, pak i tato námitka je lichá. Žalovaný se s touto opakující se námitkou dle žadatele již pregnantně vypořádal argumentací na str. 31 a 32 napadeného rozhodnutí, s níž se žadatel ztotožnil a shrnul, že v souladu s uvedeným zákonným ustanovením se krajinný ráz neposuzuje v zastavitelných plochách, pro které je územním plánem stanoveno plošné a prostorové uspořádání. Jak územní plán obce Modlany, tak územní plán obce Rtyně nad Bílinou takovou úpravu obsahovaly. Závazné stanovisko proto nebylo potřeba pořizovat. Nadto z dokumentace EIA (následně potvrzené i v závazném stanovisku MŽP), která byla podrobena revizi posudkem zpracovaným v roce 2020 společností Amec Foster Wheeler s.r.o., vyplynulo, že ve vztahu ke krajinnému rázu je záměr umístitelný s určitými výhradami, které byly do napadeného rozhodnutí (resp. do územního rozhodnutí) plně převzaty.

53. V dalším svém podání, doručeném soudu dne 27. 1. 2023 předestřel žadatel soudu lokalizaci záměru. Uvedl, že záměr je umístěný ve třech katastrálních územích a je výsledkem mnohaletých snah o rozvoj stavebních pozemků v souladu s platnými územními plány obcí Modlany a Rtyně nad Bílinou. Žadatel ze svého původního záměru ustoupil a akceptoval stanovení ekologických podmínek, které jeho záměr činí mimořádně ekologicky přívětivý (zelené střechy, zelené stěny, snížený počet staveb, rozsáhlé zelené plochy apod.). Záměr je úzce navázán na čtyřproudou rychlostní silnici I/63 (obdoba dálniční komunikace) a je umístěn zcela mimo zastavěnou oblast. Severním směrem bude záměr umístěn pod horizontem. Z nejbližší obydlené oblasti tímto směrem (obec Suchá vzdálená ca 1,3 km) nebude vůbec viditelný. Samotné Modlany jsou vzdáleny ca 3,8 km od záměru, tedy zcela mimo dopad pohledových, světlených, hlukových nebo i jiných imisí. Z jižní strany bude pak záměr umístěn za dálniční přivaděč, kde se svah svažuje příkře dolů. Z pohledového hlediska tak nemůže být opět řeč o nezákonných imisích. Navíc je z této strany dopravní přivaděč zapuštěn do terénu. Nejbližší obec jižním směrem (Sezemice) se nachází pod horizontem dálničního přivaděče a záměr z ní nebude vůbec viditelný. Obec Rtyně nad Bílinou je pak ve vzdálenosti cca 1,8 km od záměru, tedy také mimo pohledovou viditelnost. I z hlediska dopravní obslužnosti je záměr situován tak, že veškerá nákladní doprava bude dopravním značením svedena přímo na dálniční přivaděč. Do přilehlých obcí žádná nákladní doprava zajíždět nebude, do přilehlých obcí je nově stanoven „zákaz vjezdu“ pro nákladní vozidla. Doplnění vyjádření osoby zúčastněné na řízení 3)

54. Osoba zúčastněná na řízení svým podáním, doručeným soudu dne 9. 2. 2023, reagovala na vyjádření žadatele ze dne 27. 1. 2023, kdy negovala jeho ochotu domluvit se na konečné podobě záměru. Zdůraznila, že informace o zamýšleném záměru získávala pouze prostřednictvím probíhajících řízení, a snahu o dohodu nepodporuje ani nátlakový dopis žadatele, adresovaný všem zastupitelům obce ve spojitosti s přípravou stavební uzávěry pro dané území. K žadatelem předestřené lokalizaci osoba zúčastněná na řízení 3) poukázala na to, že zástavba záměru je obrovská, když od západní hrany haly RT2 po východní hranu haly RT6 je vzdálenost 1,35 km. Tato prostorová hmota nejenže bude viditelná i z dálkových pohledů, ale zapříčiní další tlak v území na zástavbu. Jde o výstavbu obrovského logistického centra na asi 32,5 hektarech orné půdy, z nichž na asi 16 hektarech má tvořit šest výrobně–skladovacích hal výšky 10–14 metrů a parkoviště pro 600 aut, takže dojde k silnému narušení krajinného rázu a harmonického měřítka vyvýšeného území blízko přírodní rezervace Rač a CHKO České středohoří, k dalšímu šíření světelného smogu, ke snížení propustnosti území, k navýšení automobilové dopravy, k dalšímu záboru zemědělsky využívané půdy zachovalé krajiny významně industrializovaného Ústecka a ke změnám v zadržování vody, přičemž vážné výhrady při hodnocení vlivů stavby na životní prostředí během roku 2020 vznesly zejména obce Modlany, Rtyně nad Bílinou, Řehlovice a Bžany, Správa CHKO České středohoří, šest spolků a asi 1,4 tisíc osob, včetně dvacítky místních farmářů. Osoba zúčastněná na řízení nechala vypracovat znalecký posudek za účelem posouzení vlivu záměru na přírodu a krajinu (krajinný ráz) dotčeného území, přičemž znalec učinil závěr, že se jedná o kritický negativní vliv narušující znaky krajinného rázu v území. Závěry znaleckého posudku dokazují, že záměr neměl být do tohoto území umístěn. Doplnění vyjádření osoby zúčastněné na řízení 9)

55. Osoba zúčastněná na řízení 9) doplnila své vyjádření k žalobě, když rozšířila argumentaci, týkající se povinnosti žadatele stanovené v § 9a odst. 6 zákona o posouzení vlivů, když je třeba předložit ve stanovené lhůtě úplný popis případných změn záměru bez ohledu na to, zda mají či nikoli negativní vliv na životní prostředí. Osoba zúčastněná na řízení poukázala znovu na to, že opěrné stěny nebyly součástí dokumentace v procesu EIA, tudíž jejich negativní vliv na krajinu nemohl být posouzen; součástí oznámeného záměru pak nebyly další objekty a obě stanoviska EIA byla neaktuální a nepoužitelná pro vydání napadeného rozhodnutí. Má za to, že nejen žalobce, ale i správní orgány nerespektují smysl a účel zákona o posouzení vlivů. Posouzení věci soudem 56. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) bez jednání, neboť žalobce i žalovaný vyslovili s tímto postupem souhlas.

57. Napadené rozhodnutí žalovaného soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobkyně uplatnila v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobkyně je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny.

58. Na tomto místě soud zdůrazňuje, že řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu je ovládáno koncentrační zásadou, a proto nepřezkoumával námitky, které žalobce uplatnil po uplynutí zákonné dvouměsíční lhůty (k tomu srov. § 72 odst. 1 s. ř. s.). Jednalo se o námitky uplatněné až v replice doručené soudu dne 3. 1. 2023, které nebyly uvedeny v žalobě a ani tyto „pouze“ argumentačně nedoplňovaly, resp. neupřesňovaly. Jedná se především o námitku procesního charakteru, že správní orgán prvního stupně znemožnil účastníkům výkon práva založeného ustanovením § 36 odst. 3 správního řádu (bod 47. tohoto rozsudku), dále o námitky věcné, konkrétně námitku spočívající v nesprávnosti postupu MMR při posuzování podnětu na zahájení přezkumného řízení závazného stanoviska (bod 42. tohoto rozsudku), a námitku o nezahrnutí některých podmínek dle stanoviska EIA do výroku územního rozhodnutí s tím, že tyto byly splněny v projektové dokumentaci.

59. Po přezkoumání napadeného rozhodnutí ve vztahu k žalobním námitkám soud dospěl k závěru, že jedné, avšak dle názoru soudu zcela zásadní, z námitek nelze upřít důvodnosti. I soud má totiž za to, že územní rozhodnutí i žalobou napadené rozhodnutí jsou nezákonná, neboť podkladem pro jejich vydání byla závazná stanoviska trpící vadou, když příslušné orgány činily své závěry na základě nepřezkoumatelných závazných stanovisek.

60. Soud si je pochopitelně vědom toho, že proti stejnému rozhodnutí byla podána žaloba jiným účastníkem správního řízení – obcí Modlany – a že tuto žalobu vyhodnotil soud jako nedůvodnou, a proto ji svým rozsudkem ze dne 6. 2. 2023, č. j. 141 A 39/2022–196, zamítl. Nicméně v tomto řízení není soud tímto rozhodnutím vázán, neboť námitku, kterou shledal důvodnou, obec Modlany ve své žalobě neuplatnila, a tudíž nebude tato námitka posuzována odlišně. Konkrétně tedy shledal soud důvodnou námitku, podle níž verifikační stanovisko ani potvrzující stanovisko dostatečně nereflektovaly na změnu dokumentace pro navazující řízení, do níž byly oproti původní dokumentaci zahrnuty opěrné zdi, přičemž příslušné orgány při vydání těchto závazných stanovisek rezignovaly na posouzení, zda a jakým způsobem přidání těchto stěn negativně ovlivní životní prostředí.

61. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že žadatel podal dne 30. 4. 2021 u správního orgánu prvního stupně žádost o vydání územního rozhodnutí o umístění stavby. Předmětem záměru byla výstavba areálu sestávajícího ze šesti nových samostatně stojících výrobně – skladovacích objektů označených jako RT1 až RT6 a příslušné dopravní a technické infrastruktury. Celková plocha řešeného území představuje 326 021 m2. Záměr byl podroben posouzení vlivu na životní prostředí dle zákona o posuzování vlivu. Pro snížení negativních vlivů záměru na krajinný ráz na akceptovatelnou úroveň byly do stanoviska začleněny nové a upřesňující požadavky, např. popínavé rostliny. V souhlasném stanovisku EIA, vydaném podle § 9a odst. 1 zákona o posuzování vlivů, stanovil OŽP podmínky pro fázi přípravy záměru, mj. doporučil pro snížení viditelné výšky hal větší zapuštění do terénu a využití přebytků zemin k vytvoření ozeleněných valů (podmínka č. 1. a.). Pro snížení negativních vlivů záměru na krajinný ráz na akceptovatelnou úroveň byly do stanoviska začleněny nové a upřesňující požadavky, např. popínavé rostliny (podmínka č. 1 h.). V tomto bodě podmínek je uvedeno, že se při doložení příčných řezů více halami prokázalo, že v areálu bude nutno použít i opěrné zdi, přičemž v tomto stupni projektové přípravy není jejich rozsah ani výška přesně určen. V navazujícím řízení pak vydal OŽP verifikační stanovisko EIA podle § 9a odst. 6 zákona o posuzování vlivů, jímž ověřoval změny záměru, které by mohly mít významný negativní vliv na životní prostředí. Verifikační stanovisko EIA popisuje změny záměru, do nichž zahrnuje na straně 3 objekty – „Opěrné stěny (SO.19) budou železobetonové prefabrikované do tvaru T, založené na podkladné beton zl. min. 50 mm do nezámrzné hloubky. Celkem budou tři opěrné stěny označené OP1, OP2, OP3, a to pro objekty RT1, RT4 a RT5 a pro objekt RT6. Tyto objekty dokumentace nezmiňuje“. I v tomto případě vydalo OŽP souhlasné závazné stanovisko. Z odůvodnění verifikačního stanoviska EIA vyplývá, že OŽP vycházelo z dokumentace pro navazující řízení – projektové dokumentace pro územní řízení – a jeho příloh, z nichž OŽP učinil zjištění, že parametry záměru včetně jeho umístění nedoznaly v rámci další projektové přípravy významných změn oproti údajům uvedeným v dokumentaci EIA. V souhrnné charakteristice změn záměru a jejich předpokládaných vlivů na životní prostředí z hlediska jejich velikosti a významnosti posuzoval OŽP mj. vliv na krajinný ráz a uvedl, že hodnocení vlivu záměru na krajinný ráz bylo řešeno ve studii Hodnocení vlivu na krajinný ráz Ing. Pavla Koláčka, PhD. ze dne 2020. Konstatoval, že realizace záměru bude představovat poměrně významně rušivý zásah do krajinného rázu, který byl vyhodnocen jako středně silný až silný s tím, že ve stanovisku EIA byly ke snížení negativních vlivů záměru na krajinný ráz na akceptovatelnou úroveň stanoveny podmínky pro navazující řízení. OŽP uzavřel, že v projektu nedošlo ke změnám dispozičního uspořádání objektů, jejich zastavěných ploch a plánované výšky objektů po atiku, které by představovaly nové negativní ovlivnění krajinného rázu.

62. Správní orgán prvního stupně vyhověl žádosti žadatele a vydal dne 15. 6. 2021 územní rozhodnutí, v němž současně vypořádával připomínky a námitky veřejnosti podané v průběhu územního řízení, mj. týkající se i nezákonnosti závazného stanoviska EIA. Proti tomuto územnímu rozhodnutí podal žalobce odvolání. V průběhu odvolacího řízení vzal žalobce zpět část žádosti o vydání územního rozhodnutí, a to v rozsahu haly SO.

3. Žalovaný napadeným rozhodnutím rozhodl jednak o podaných odvoláních proti územnímu rozhodnutí, když částečně změnil, doplnil, nahradil či vypustil některé z podmínek územního rozhodnutí, jinak územní rozhodnutí potvrdil; a jednak rozhodl o částečném zastavení žádosti o vydání územního rozhodnutí.

63. Podkladem pro vydání napadeného rozhodnutí bylo potvrzující stanovisko MŽP, v němž při přezkumu stanoviska EIA a závazného stanoviska EIA Ministerstvo životního prostředí uvedlo následující: „Krajský úřad ze strany oznamovatele obdržel, v souladu s ust. § 9a odst. 6 zákona o posuzování vlivů, dokumentaci záměru ve stupni DUR spolu s popisem změn záměru oproti záměru, ke kterému bylo vydáno stanovisko (vypracovaný společností Jacobs Clean Energy s.r.o.). Stavební objekt SO.19 byl v popisu změn záměru oproti záměru, ke kterému bylo vydáno stanovisko, uveden. Způsob zapracování jednotlivých podmínek stanoviska EIA byl v dokumentaci pro navazující řízení DUR projektantem popsán a okomentován (v kap. B6 Souhrnné technické zprávy). Krajský úřad z dokumentace DUR a jejích příloh dovodil, že parametry záměru včetně jeho umístění nedoznaly v rámci další projektové přípravy významných změn oproti údajům uvedeným v dokumentaci EIA. Následně v souladu s § 9 odst. 6 zákona o posuzování vlivů ověřil záměr, resp. jeho změny, z hlediska možného významného negativního vlivu na životní prostředí, zejména z hlediska možného významného navýšení kapacity a rozsahu, změnám v technologii, řízení provozu nebo způsobu užívání. Případný vliv zjištěných změn záměru byl v tomto verifikačním stanovisku náležitě zhodnocen a vypořádán. Na základě uvedeného ověření krajský úřad konstatoval, že změny záměru nejsou z hlediska navrženého technického a technologického řešení, kapacity, řízení provozu a způsobu užívání významné. Shledal však, že některé podmínky nejsou řešeny plně v souladu se zněním podmínek stanoviska EIA, a proto na tuto skutečnost upozornil úřad příslušný k vedení navazujícího správního řízení definovaného dle § 3 písm. g) zákona o posuzování vlivů. Dle názoru ministerstva není tento postup v rozporu s platnými právními předpisy.“ 64. Toto odůvodnění potvrzujícího stanoviska MŽP převzal žalovaný při řešení (ne)opodstatněnosti uvedené námitky.

65. Ze souhrnné technické zprávy Ing S. L., která je součástí dokumentace pro navazující řízení DUR soud zjistil, že k jednotlivým opěrným stěnám SO 19 je uvedeno následující: OP1 – železobetonová opěrná stěna v západní části areálu u jižního cípu parkoviště pod halou RT1, celková délka 92 m, na straně pozemku investora bude výška opěrné stěny nad upraveným terénem 0,15m, ze strany sousedního pozemku se bude výška opěrné stěny pohybovat cca 2,5m – 3,8 m nad upraveným terénem, šířka opěrné stěny 0,3m; OP2 – železobetonová opěrná stěna ve východní části areálu na konci nákladového dvora směrem k hale RT5, celková délka 127,8m, na straně nákladového dvora RT4 bude výška opěrné stěny nad upraveným terénem 0,15m, ze strany RT5 bude výška opěrné stěny 3,0 m nad upraveným terénem, šířka opěrné stěny 0,3m; OP3 – železobetonová opěrná stěna ve východní části areálu na konci nákladového dvora haly RT6 směrem k tranzitnímu vodovodu, celková délka 168m, na straně nákladového dvora RT6 bude výška opěrné stěny nad upraveným terénem 0,15m, ze strany vodovodu od 1,4m do 5,0 m, šířka opěrné stěny 0,3m. V kapitole B.6 Souhrnné zprávy, označené jako Popis vlivů stavby na životní prostředí a jeho ochrana projektant Ing. Lesák sice v bodě d) předkládá návrh zohlednění podmínek ze stanoviska EIA, a hned v bodě 1.a) konstatuje doporučení pro snížení viditelné výšky hal větší zapuštění do terénu a využití přebytků zemin k vytvoření ozeleněných valů, nicméně jako návrh opatření v projektové dokumentaci řeší toliko zemní valy s tím, že tyto jsou součástí projektové dokumentace v části SO.07 a SO.

22. Zda i vzhledem ke složité geologické stavbě a průběhu terénu, který projektant popisuje v části Hrubé terénní úpravy, bylo a jakým způsobem zohledněno doporučení k většímu zapuštění hal do terénu za účelem snížení jejich viditelné výšky, v souhrnné zprávě uvedeno není.

66. K odvolacím námitkám účastníků o nesplnění požadavku stanoviska EIA na snížení viditelné výšky hal větším zapuštěním do terénu, a že v důsledku zvýšení úrovně přízemí hal došlo k takovým změnám záměru, že nemělo být souhlasné verifikační stanovisko EIA vydáno, žalovaný v bodě 10 napadeného rozhodnutí odkázal na odůvodnění potvrzujícího stanoviska. K údajnému nesplnění požadavku ohledně doporučení pro snížení viditelné výšky hal spočívajícího ve větším zapuštění do terénu a využití přebytků zemin k vytvoření ozeleněných valů MŽP uvedlo, že z doložené dokumentace DUR lze vyčíst následující: „Pro celou lokalitu je charakteristická poměrně velmi složitá geologická stavba a průběh terénu od západní až po východní stranu celého areálu. Stávající terén se pohybuje od 272 m.n.m. do 235 m.n.m. Z výškového převýšení areálu vyplývá, že bude docházet k značnému převážení zeminy. Výšková osazení objektů a navazujících komunikací jsou navržena tak, aby hrubé terénní úpravy vycházely na vyrovnanou bilanci zeminy a nedocházelo k vyvážení zeminy z prostoru areálu. V rámci areálu budou vytvořeny plochy pro mezideponii zeminy...” „Objekty jsou zčásti na násypovém tělese a z části dochází k zářezům do stávajícího zeminového tělesa, včetně navazujících areálových komunikací.” Z výše uvedeného je zřejmé, že realizace průmyslového areálu v území s takovýmto převýšením, při splnění podmínky vyrovnané bilance zemin, se pro svoji realizaci bez využití opěrných zdí evidentně neobejde. Poloha a rozměry těchto zdí nemohou být ve fázi zpracování dokumentace EIA zcela přesně stanoveny a jejich bližší specifikace se předpokládá v dalších stupních povolovacího řízení. Z dokumentace DUR dále vyplývá, že haly byly výškově umístěny na základě stávajícího terénu a v maximální míře do terénu zapuštěny. Dle bilance hrubých terénních úprav jsou pro terénní zemní valy využity přebytky zeminy. Zemní valy byly zapracovány v části dokumentace DUR hrubé terénní úpravy, sadové úpravy, situace. Byly navrženy min. výšky 3 m, šířky 8 m a rovněž zapracovány do výkresové části projektové dokumentace DUR. Podmínky stanoviska EIA slouží k minimalizaci, eliminaci či kompenzaci potenciálních negativních vlivů záměru na životní prostředí a veřejné zdraví. Jsou stanovené ze strany orgánu ochrany životního prostředí ke komplexní podobě záměru, a jako takové jsou tedy formulovány s určitou mírou obecnosti. Je pak zodpovědností projektanta dokumentace pro navazující řízení, aby jako osoba s příslušnou autorizací podmínky tohoto stanoviska ve své dokumentaci zohlednil a zapracoval, s ohledem na jejich faktickou účelnost, ekonomickou únosnost a zejména pak na jejich technickou proveditelnost. Způsob zapracování jednotlivých podmínek stanoviska EIA byl v dokumentaci pro navazující řízení DUR projektantem popsán a okomentován (v kap. B6 Souhrnné technické zprávy). Krajský úřad z dokumentace DUR a jejích příloh dovodil, že parametry záměru včetně jeho umístění nedoznaly v rámci další projektové přípravy významných změn oproti údajům uvedeným v dokumentaci EIA. Doporučení tedy reflektováno bylo, dle názoru příslušného krajského úřadu, který k uvedenému řešení neměl v rámci územního řízení žádné připomínky, dostatečným způsobem. Dle názoru ministerstva není tento postup v rozporu s platnými právními předpisy.“ 67. Podkladem pro vydání stanoviska EIA byla projektová dokumentace, která byla ve správním řízení, při němž bylo vydáno napadené (v tomto řízení přezkoumávané) rozhodnutí, součástí správního spisu. Soud si proto vyžádal i tuto dokumentaci a zjistil z ní následující: Podkladem pro vydání stanoviska EIA byla přepracovaná dokumentace záměru zpracovaná Ing. S. P., předložená Krajskému úřadu Ústeckého kraje dne 9. 4. 2020 (dále jen „dokumentace“). Přílohou č. 5 dokumentace je studie vlivu na krajinný ráz zpracovaná Ing. P. K., Ph.D. V této studii (str. 10) bylo popsáno konstrukční řešení hal a jejich zakomponování do stávajícího terénu následovně: hala RT1 bude umístěna tak, že jižní čelo bude na mýtném náspu, severní čelo pak na úrovni stávajícího rostlého terénu; hala RT2 bude částečně zapuštěna pod úroveň stávajícího rostlého terénu směrem k severní frontě, hala RT4 bude umístěna na úrovni stávajícího rostlého terénu a haly RT5 a RT6 budou poměrně výrazně zapuštěny pod stávající úroveň rostlého terénu. Toto řešení zakomponování hal odpovídá i níže uvedenému nákresu uvedených pěti hal v jejich řezu, který byl rovněž součástí dokumentace. Obrázek č. 1 [OBRÁZEK] [OBRÁZEK] [OBRÁZEK] [OBRÁZEK] [OBRÁZEK] [OBRÁZEK]

68. Dne 29. 4. 2020 předložil žadatel dokumentaci pro navazující řízení – projektovou dokumentaci pro územní řízení. Součástí žádosti byl Popis změn záměru oproti záměru, ke kterému bylo vydáno stanovisko EIA, vypracovaný společností Jacobs Clean Energy s. r. o. Jak již bylo podrobně popsáno výše (bod 66. tohoto rozsudku), změny záměru spočívaly mj. i v zabudování 3 opěrných stěn, a v důsledku jejich umístění došlo ke zvýšení všech 5ti hal. Nejmarkantnější je navýšení nad stávající terén u haly RT6 pod níž bude umístěna opěrná stěna OP3. Její parametry jsou opět uvedeny v bodě 66. tohoto rozsudku a navýšení haly RT6 nad terén jsou oproti nákresu shora zcela evidentní. Pro větší přehlednost považuje soud za vhodné učinit součástí tohoto rozsudku nákresy z projektové dokumentace pro územní řízení znázorňující opěrnou stěnu OP3, resp. umístění haly RT6 na tuto stěnu (nejprve dva nákresy řezu po délce haly RT6 a následně tři nákresy řezu po šířce haly RT6), z něhož je patrné, že namísto zapuštění haly RT6 pod stávající terén, jak je toto umístění haly znázorněno na obrázku č. 1, dojde naopak k jejímu výškovému posunu vzhůru v důsledku umístění na opěrnou stěnu, která v některých částech dosahuje výšky až 5 m nad stávajícím terénem. Obrázek č. 2 [OBRÁZEK]

69. Z výše uvedeného je zřejmé, že byť stanovisko EIA v podmínkách doporučilo s ohledem na údaje v původní dokumentaci ještě větší zapuštění hal do terénu, žadatel pro navazující územní řízení předložil dokumentaci, která namísto většího zapuštění hal do terénu, zvolila řešení jejich umístění nad terén pomocí opěrných stěn, v jehož důsledku logicky dochází nejen k pohledovému, ale i objektivně skutečnému zvýšení celého rozsáhlého areálu v nezastavěné krajině. Dle názoru soudu bylo povinností OŽP se touto výraznou změnou záměru zabývat a konkrétně ve vztahu k této změně řešit, zda v důsledku tohoto navýšení nedoznal záměr takových změn, které by mohly mít významný negativní vliv na životní prostředí. OŽP sice ve verifikačním stanovisku konstatoval, že tomu tak není, přičemž potvrzující stanovisko tento jeho závěr aprobovalo, nicméně odůvodnění zcela postrádá jakékoli úvahy o tom, jak k tomuto závěru dospěl. Pouhé konstatování naplnění této zákonem stanovené podmínky skutečně nestačí.

70. Podle § 1 odst. 3 a § 2 zákona o posuzování vlivů je účelem posuzování vlivů na životní prostředí získat objektivní odborný podklad pro vydání rozhodnutí, popřípadě opatření podle zvláštních právních předpisů, a přispět tak k udržitelnému rozvoji společnosti. V případě řízení o povolení záměru s posouzením vlivů podle stavebního zákona je účelem posuzování vlivů na životní prostředí provedení objektivního odborného posouzení v rámci tohoto řízení. Posuzují se vlivy na obyvatelstvo a veřejné zdraví a vlivy na životní prostředí, zahrnující vlivy na živočichy a rostliny, ekosystémy, biologickou rozmanitost, půdu, vodu, ovzduší, klima a krajinu, přírodní zdroje, hmotný majetek a kulturní dědictví, vymezené zvláštními právními předpisy a na jejich vzájemné působení a souvislosti. Vlivy na biologickou rozmanitost se posuzují se zvláštním zřetelem na evropsky významné druhy, ptáky a evropská stanoviště 71. Podle § 9a odst. 6 zákona o posuzování vlivů s výjimkou navazujících řízení, která vede krajský stavební úřad nebo Specializovaný a odvolací stavební úřad, předloží oznamovatel 90 dnů před podáním žádosti o zahájení navazujícího řízení, nejpozději však v den podání žádosti o zahájení navazujícího řízení, příslušnému úřadu, který vydal stanovisko, dokumentaci pro příslušné navazující řízení včetně úplného popisu případných změn oproti záměru, ke kterému bylo vydáno stanovisko, a včetně vyhodnocení plnění podmínek stanoviska v dokumentaci pro příslušné navazující řízení, a to v rozsahu části nebo etapy záměru, která je předmětem navazujícího řízení. Příslušný úřad ověří na základě oznámení o zahájení řízení zaslaného tomuto úřadu správním orgánem příslušným k vedení navazujícího řízení každý záměr a vydá nesouhlasné závazné stanovisko, jestliže došlo ke změnám záměru, které by mohly mít významný negativní vliv na životní prostředí, zejména ke zvýšení jeho kapacity a rozsahu nebo ke změně jeho technologie, řízení provozu nebo způsobu užívání, anebo k neplnění podmínek stanoviska, které by mohlo mít významný negativní vliv na životní prostředí; neplnění podmínek se posuzuje jako změna záměru. Tyto změny jsou předmětem posuzování podle § 4 odst. 1 písm. g). Jestliže nedošlo ke změnám záměru podle věty druhé, příslušný úřad vydá souhlasné závazné stanovisko. V tomto závazném stanovisku příslušný úřad s přihlédnutím k podkladům podle odstavce 1 určí, které z podmínek stanoviska jsou v důsledku jiných změn záměru neproveditelné, a to případně v součinnosti s příslušnými dotčenými orgány. Pokud nebyly dokumenty podle věty první předány ve stanovené lhůtě, má se za to, že nebyly předány.

72. Podle § 4 odst. 1 písm. g) zákona o posuzování vlivů jsou předmětem posuzování podle tohoto zákona změny záměru, které by podle závazného stanoviska příslušného úřadu vydaného podle § 9a odst. 6 mohly mít významný negativní vliv na životní prostředí; tyto změny záměrů podléhají posouzení vlivů záměru na životní prostředí, pokud se tak stanoví ve zjišťovacím řízení.

73. Podle § 149 odst. 2 správního řádu závazné stanovisko obsahuje závaznou část a odůvodnění. V závazné části dotčený orgán uvede řešení otázky, která je předmětem závazného stanoviska, ustanovení zákona, které zmocňuje k jeho vydání a další ustanovení právních předpisů, na kterých je obsah závazné části založen. V odůvodnění uvede důvody, o které se opírá obsah závazné části závazného stanoviska, podklady pro jeho vydání a úvahy, kterými se řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, na kterých je obsah závazné části založen.“ 74. Institut tzv. verifikace spočívá v ověření shody mezi záměrem posuzovaným procesem EIA a tímtéž záměrem v podobě, která je předmětem navazujícího řízení. Citovaným ustanovením § 9a odst. 6 zákona o posuzování vlivů tak zákon zakotvil dodatečný nástroj zamezující provádění takových změn, které by mohly mít významný negativní vliv na životní prostředí, a přitom nebyly posouzeny ve fázi EIA. Na základě předložené dokumentace a oznámení o zahájení řízení ověřuje příslušný úřad každý záměr a soustřeďuje se na to, zda nedošlo k takové podstatné změně záměru (zejména jeho rozsahu, kapacity, technologie atd.), která by mohla mít významný negativní vliv na životní prostředí. Ověření změn záměru se v praxi někdy označuje jako coherence check. Na základě ověření změn záměru vydává příslušný úřad tzv. verifikační stanovisko (coherence stamp), které má podobu závazného stanoviska a v případě zjištění významných změn záměru brání jeho povolení, nebude–li provedeno nové posouzení učiněných změn. Verifikaci provádí příslušný úřad, který k záměru vydal stanovisko EIA. Podkladem pro provedení verifikace je dokumentace pro dané navazující řízení včetně úplného popisu případných změn oproti záměru, ke kterému bylo vydáno stanovisko. V rámci verifikace příslušný úřad na základě podkladů předložených mu oznamovatelem ověří každý záměr z hlediska toho, zda v porovnání se záměrem, který byl předmětem EIA, došlo k jeho případným změnám, které by mohly mít významný negativní vliv na životní prostředí. Demonstrativně jsou v cit. ustanovení uvedeny změny spočívající ve zvýšení kapacity a rozsahu záměru nebo ve změně technologie, řízení provozu nebo způsobu užívání. Dojde–li příslušný úřad k závěru, že došlo ke změnám záměru, které by mohly mít významný negativní vliv na životní prostředí, vydá nesouhlasné závazné stanovisko. Ze znění zákona je zřejmé, že důvodem k jeho vydání nejsou jakékoli změny záměru, ale pouze ty, které by mohly mít významný negativní vliv na životní prostředí. Závazná stanoviska vydaná dle § 149 správního řádu nejsou rozhodnutím ve smyslu § 67 správního řádu ani § 65 s. ř. s., neboť sama o sobě nezakládají, nemění, neruší nebo závazně neurčují práva nebo povinnosti. Soudní přezkum jejich obsahu je v souladu s čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod umožněn až v rámci konečného rozhodnutí.

75. Soud se ztotožňuje s žalobní námitkou žalobce, že bylo povinností OŽP zabývat se při vydání verifikačního stanoviska výraznou změnou záměru, spočívající v doplnění záměru o opěrné zdi, a konkrétně ve vztahu k této změně řešit, zda v důsledku tohoto navýšení nedoznal záměr takových změn, které by mohly mít významný negativní vliv na životní prostředí. OŽP sice ve verifikačním stanovisku konstatoval, že tomu tak není, přičemž potvrzující stanovisko tento jeho závěr aprobovalo, nicméně odůvodnění zcela postrádá jakékoli úvahy o tom, jak k tomuto závěru dospěl. V obou stanoviscích (stanoviska EIA a verifikační stanovisko) je totiž zcela zjevný rozpor v náhledu OŽP na umístění hal z hlediska jejich vlivu na životní prostředí. OŽP ve stanovisku EIA doporučil ještě větší zapuštění do terénu oproti záměru v dokumentaci EIA znázorněnému na obrázku č. 1 tohoto rozsudku. Učinil tak bezpochyby proto, aby bylo zamezeno negativnímu vlivu záměru na životní prostředí. Následně však, při porovnání dokumentace záměru pro navazující řízení se záměrem, který byl předmětem EIA, nikterak neodůvodnil, proč doplnění záměru o opěrné stany, v důsledku jejichž umístění nedojde k zapuštění hal, ale naopak k jejich umístění nad stávající terén, a to řádově o metry, nepředstavuje takovou změnu (pokud jde o pohledové navýšení – tedy rozsah – záměru), která by mohla mít vliv na životní prostředí. Dle názoru soudu se jedná o změnu tak výraznou, že její posouzení nelze odbýt pouhým konstatováním naplnění zákonem stanovené podmínky. Pochybení OŽP nenapravilo v rámci odvolacího řízení ani MŽP, když k odvolací námitce v podstatě pouze obhajovalo výstavbu opěrných stěn pro umístění hal geologickou složitostí terénu s tím, že „realizace průmyslového areálu v území s takovýmto převýšením, při splnění podmínky vyrovnané bilance zemin, se pro svoji realizaci bez využití opěrných zdí evidentně neobejde“. Soud pochopitelně tento stavebně odborný názor nikterak nezpochybňuje, avšak nemožnost realizace záměru bez opěrných zdí nemůže odůvodnit absenci úvahy příslušného správního orgánu, zda a jakým způsobem tato změna ovlivní životní prostředí, a to právě ve vztahu k původnímu záměru umístění hal v dokumentaci EIA a doporučení OŽP k zapuštění hal. Z uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že potvrzující stanovisko MŽP je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

76. Ostatní žalobní námitky žalobce shledal soud nedůvodnými, a přestože bylo napadené rozhodnutí zrušeno, považuje soud za vhodné, již i z důvodu procesní ekonomie, alespoň stručně přípustné a srozumitelné námitky vypořádat. Některé z žalobních námitek byly již předmětem přezkumu v řízení vedeném u zdejšího soudu a jsou podrobně a výstižně rozvedeny v rozsudku ze dne 6. 2. 2023, č. j. 141 A 39/2022–196. V takovém případě bude vypořádání stejné námitky provedeno citací příslušné části uvedeného rozsudku.

77. Žalobce prvotně namítal rozpor mezi údaji uvedenými v dokumentaci EIA, kde byl deklarován zábor zemědělské půdy I. třídy ochrany ZPF, a údaji v posudku a stanovisku EIA, kde je uvedeno, že v rámci realizace záměru k záboru pozemků I. třídy nedojde. Tato námitka není důvodná. Rozpor mezi těmito údaji byl vysvětlen již ve stanovisku EIA. Ve stanovisku EIA, v části týkající se posouzení vlivu záměru na půdu (strana 15 a 16 stanoviska EIA), je konstatováno, že v dokumentaci EIA je uvedeno, že v rozsahu cca 3,7 ha dojde k záboru ZPF v I. tř. ochrany. Zpracovatel posudku o vlivech záměru na životní prostředí (Ing. Richard Kuka) poté, co mu bylo předloženo upřesnění (přiložené v kap. IX. Posudku), z něhož plyne, že v rámci realizace záměru nedojde k záboru pozemků I. třídy, vyslovil souhlas se závěry o akceptovatelnosti vlivů na půdu. Je tedy zjevné, že OŽP se tímto rozporem zabýval a případné pochybnosti o tom, zda bude záměrem dotčena i zemědělská půda I. třídy či nikoli odstranil. Žalobce přitom netvrdil, že by vysvětlení bylo v rozporu se skutečností, tedy nepravdivé.

78. Žalobce dále vytýkal žalovanému, že se ve svém rozhodnutí nezabýval jeho odvolací námitkou, že byla porušena ust. §§ 12 a 77 zák. č. 114/1992 Sb., pokud Magistrát města Teplice, odbor životního prostředí ve svém souhrnném stanovisku ze dne 15. 4. 2021, sp. zn. MgMT OŽP 024222/2021/V–203/Kol, konstatoval že není dotčeným orgánem, stavba se nedotýká zájmů chráněných tímto zákonem v rámci místní a věcné příslušnosti Magistrátu města Teplice, odboru životního prostředí. Takovou námitku soud ve 34stránkovém odvolání žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí nedohledal. Protože žalobce tuto námitku v odvolání neuplatnil, ale pouze citoval v části týkající se zákona č. 114/1992 Sb. odborné statě, nelze žalovanému vytýkat, že se neexistující námitkou nezabýval. Touto námitkou, uplatněnou obcí Modlany, se podrobně zabýval zdejší soud (s odkazem na ust. § 12 odst. 2, 4 zákona o ochraně přírody) ve svém rozsudku č. j. 141 A 39/2022–196, a to pod body 185 – 189, přičemž ji shledal nedůvodnou. Vzhledem k tomu, že žalobní námitka byla v obou žalobách uplatněna ve stejném znění, není v předmětné věci důvodu, aby se soud odchýlil od odůvodnění (ne)opodstatněnosti této námitky a závěrů, které již soud ohledně ní učinil. Proto lze uvedené body rozsudku vypořádávající uvedenou námitku pouze citovat s tím, že nebyla shledána důvodnou: 79. »Soud shledal, že uvedenou problematikou se zabýval žalovaný na stranách 31 a 32 napadeného rozhodnutí, kde dovodil, že v tomto případě nebyl souhlas magistrátu jakožto orgánu ochrany přírody potřeba. Žalovaný uvedl, „že dle § 12 odst. 4 zákona o ochraně přírody se krajinný ráz neposuzuje v zastavěném území a v zastavitelných plochách, pro které je územním plánem stanoveno plošné a prostorové uspořádání a podmínky ochrany krajinného rázu.“ Žalovaný odkázal na rozsudek zdejšího soudu ze dne 16. 12. 2018, č. j. 15 A 71/2016–106, ze kterého citoval následující pasáž: „Dle čl. XXVI. Důvodové zprávy k zákonu č. 186/2006 Sb. důvodem přijetí § 12 odst. 4 zákona o ochraně přírody a krajiny byla jednak snaha o zjednodušení rozbujelých povolovacích procedur a dále snaha o eliminaci subjektivního přístupu k ochraně krajinného rázu, který není v právních předpisech dostatečně podrobně upraven a jeho aplikace ve vztahu ke stavebnímu zákonu způsobuje komplikované výkladové problémy. Tam, kde je zpracováván územní nebo regulační plán, se orgán ochrany přírody podílí na stanovení plošné a prostorové regulace pro zastavěné a zastavitelné území. Orgány se dohodnou na potřebné míře a způsobu této regulace, kterou bude ochrana krajinného rázu zajištěna. Řízení o souhlasu k činnostem, které by mohly snížit nebo změnit krajinný ráz, tak v těchto případech je nadbytečné a jeho vypuštění neznemožňuje ochranu krajinného rázu.“ Dále žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že „územní plán Rtyně nad Bílinou stanovuje u jednotlivých typů ploch s rozdílným způsobem využití mj. podmínky prostorového uspořádání a základní podmínky ochrany krajinného rázu, kterými většinou určil záměrné zpřísnění parametrů podmínek pro výstavbu daných prováděcími vyhláškami stavebního zákona. Jak je uvedeno ve znění územního plánu, je plně v souladu se stanovisky dotčených orgánů, které byly uplatněny v průběhu projednávání v zákonných lhůtách. Případné podmínky byly zapracovány v příslušných částech textové i grafické části. Stejně tak je tomu v případě Územního plánu Modlany, který také u jednotlivých ploch funkčního využití stanovil podmínky prostorového uspořádání. Příslušné orgány ochrany přírody se ke znění obou územních plánů vč. změn vyjadřovaly v průběhu jejich schvalování. V případě, kdy byly podmínky ochrany krajinného rázu ve smyslu § 12 odst. 4 zákona o ochraně přírody dohodnuty v územním plánu, lze tuto skutečnost považovat za naplnění podmínek pro postup dle uvedeného ustanovení a v rámci navazujících řízení nebo jiných postupů podle stavebního zákona již není vydáváno závazné stanovisko orgánu ochrany přírody dle § 12 odst. 2 zákona o ochraně přírody. Jak odvolací orgán shledal, Magistrát města Teplice, odbor životního prostředí, jakožto příslušný orgán ochrany přírody, ve stanovisku ze dne 15. 4. 2021 z hlediska zákona o ochraně přírody uvedl, že není dotčeným orgánem, stavba se nedotýká zájmů chráněných tímto zákonem v rámci místní a věcné příslušnosti, což potvrzuje výše uvedené, že ochrana krajinného rázu byla posuzována při schvalování územních plánů obou obcí.“ Soud konstatuje, že žalovaný podrobně vysvětlil, z jakých důvodů v tomto případě nebylo třeba vyžadovat stanovisko, když na základě výkladu § 12 odst. 4 zákona o ochraně přírody a krajiny a skutečností zjištěných z územních plánů obcí Modlany a Rtyně nad Bílinou dovodil, že došlo k dohodě s orgánem ochrany přírody, kdy územní plány obou obcí zohlednily požadavky orgánu ochrany přírody ve svých územních plánech. Soud dále konstatuje, že žalobní námitka vůbec nereaguje na pasáž napadeného rozhodnutí citovanou výše, v níž žalovaný vysvětlil důvody, pro které nebyl souhlas orgánu ochrany přírody potřebný. Soud by očekával konkrétní argumentaci žalobkyně v tom smyslu, že nebyl naplněn § 12 odst. 4 zákona o ochraně přírody a krajiny, pročež byl nezbytný souhlas orgánu ochrany přírody. Taková námitka však v žalobě uplatněna nebyla.« 80. Další žalobní námitka žalobce směřující proti verifikačnímu stanovisku EIA, kdy žalobce shledal pochybění orgánu životního prostředí, pokud v něm „pouze“ upozornil na to, že dokumentace DUR není zpracována plně v souladu se zněním podmínek stanoviska EIA, byla shledána rovněž nedůvodnou. Tato námitka vzešla zjevně z nepochopení podstaty verifikačního stanoviska. Jak již bylo uvedeno v bodě 74. tohoto rozsudku, jednou z funkcí verifikačního stanoviska je ověření, zda projektová dokumentace předložená se žádostí v navazujícím (v posuzovaném případě územním) řízení se neodlišuje od dokumentace záměru, na jejímž podkladě bylo vydáno stanovisko EIA. Verifikační stanovisko tedy již neslouží k tomu, aby stanovilo konkrétní podmínky pro eliminaci či kompenzaci potenciálních negativních vlivů záměru na životní prostředí a veřejné zdraví. Původní stanovisko EIA a v něm stanovená tzv. mitigační (zmírňující) opatření, se váží k navazujícím řízením, a pokud v něm byly stanoveny podmínky, tedy požadavky podmiňující souhlas se záměrem, pak tyto podmínky je třeba dodržet i v navazujícím řízení. V posuzovaném případě byly v závazném stanovisku EIA stanoveny konkrétní podmínky pro jednotlivé fáze záměru za účelem prevence, vyloučení, snížení, popřípadě kompenzace negativních vlivů záměru na životní prostřední a veřejné zdraví. Všechny tyto podmínky jsou uvedeny na str. 3 – 6 závazného stanoviska EIA. Při vydání verifikačního stanoviska zjistil orgán životního prostředí, že ne všechny podmínky byly žadatelem včleněny do dokumentace DUR. Proto na tuto skutečnost upozornil správní orgán příslušný k vedení navazujícího řízení. Bylo pak právě na tomto správním orgánu, aby závazné stanovisko EIA v plném rozsahu zohlednil při svém rozhodnutí. Lze pouze doplnit, že obsah závazného stanoviska EIA byl závazný pro výrokovou část rozhodnutí, a bylo povinností správního orgánu příslušného k vedení navazujícího řízení všechny podmínky zohlednit, a to v zásadě bez možnosti uvážení, které podmínky do svého rozhodnutí převezme a které nikoli. Upozornění na to, že je třeba věnovat zvýšený zájem podmínkám, které nebyly zapracovány do dokumentace DUR není žádným alibismem, jak se domnívá žalobce, ale naopak nasvědčuje tomu, že orgány životního prostředí věnují skutečnou pozornost tomu, aby byl naplněn účel zákona o posuzování vlivů záměrů na životní prostředí, a aby nebyly opomíjeny či obcházeny podmínky, které byly stanoveny pro jeho ochranu.

81. Poslední žalobní námitkou prvního okruhu žalobce vytýkal žalovanému způsob, jakým se vypořádal s odvolací námitkou týkající se rozporu mezi tvrzením, obsaženým v potvrzujícím stanovisku, podle něhož nemá docházet k vyvážení zeminy z prostoru areálu, a podmínkou stanovenou v územním rozhodnutí, podle níž má být zbylá část podorničí a celé množství ornice předána do 47 km vzdáleného lomu.

82. Žalobce konkrétně poukázal na potvrzující stanovisko, v němž při vypořádání námitky týkající se mj. doporučení na využití přebytků zemin k vytvoření ozeleněných valů, MŽP odkázalo na údaje v dokumentaci DUR, z níž citovalo: „Pro celou lokalitu je charakteristická poměrně velmi složitá geologická stavba a průběh terénu od západní až po východní stranu celého areálu. Stávající terén se pohybuje od 272 m.n.m. – 235 m.n.m. z výškového převýšení areálu vyplývá, že bude docházet k značenému převážení zeminy. Výšková osazení objektů a navazujících komunikací jsou navržena tak, aby hrubé terénní úpravy vycházely na vyrovnanou bilanci zeminy a nedocházelo k vyvážení zeminy z prostoru areálu.“ Dle žalobce je toto tvrzení v rozporu s podmínkami stanovenými v územním rozhodnutí, když v bodě 17. je stanoveno, že „Zbylá část podorničí, tedy 19 781 m3, a celé množství ornice o objemu cca 74 086 m 3 bude předáno spol. Vršanská uhelná a.s. pro zemědělskou rekultivaci pozemků po těžební činnosti lomu Vršany, určených schváleným plánem sanací a rekultivací.“ 83. Stejnou odvolací námitku vypořádal žalovaný v posledním odstavci str. 22 a první odstavci str. 23 napadeného rozhodnutí, v němž vysvětlil žalobci, že nejde o rozpor, neboť se jedná o zcela rozdílné pojmy (zemina x kulturní vrstvy půdy – ornice a podorničí), a to následovně: „MŽP upozorňuje na rozdíl mezi pojmy výkopová zemina, ke kterému se vztahuje informace o vyvážené bilanci zeminy, a pojmem kulturní vrstvy půdy – tedy ornice a příp. podorničí. Bilance zemin se provádí z důvodů získání informace o případném nedostatku či přebytku stavebního materiálu [OBRÁZEK]nezbytného k realizaci stavby. Jedná se o výčet předpokládaného celkového množství výkopku zeminy získané při provádění zemních prací, dále o množství zeminy použité zpět do násypů, zásypů, obsypů a pro provedení terénních úprav, a dále o množství přebytečného výkopku, který bude odvezen a uložen na místo určené investorem. Nekontaminovanou zeminu a jiný přírodní materiál vytěžený během stavební činnosti, pokud je zajištěno, že materiál bude použit ve svém přirozeném stavu pro účely stavby na místě, na kterém byl vytěžen, nelze považovat za odpad. V případě nevyvážené bilance a případného přebytku zemin na stavbě by pak nebyl vyloučen režim odpadu. Oproti tomu kulturní vrstvy půdy tvoří součást zemědělského půdního fondu, který je základním přírodním bohatstvím naší země, nenahraditelným výrobním prostředkem umožňujícím zemědělskou výrobu a je jednou z hlavních složek životního prostředí. Z tohoto důvodu se při zakládání staveb, při kterých je trvale nebo dočasně odnímána zemědělská půda, provádí skrývka těchto kulturních vrstev půdy, aby mohly být použity pro svůj původní zemědělský účel. Sejmuté vrstvy půdy se ukládají do deponií a výsypek, odkud jsou dále distribuovány pro další využití v souladu s vydaným souhlasem příslušného orgánu ochrany zemědělského půdního fondu. Tato skutečnost vyplývá i z dokumentace DÚR (příloha B– Souhrnná technická zpráva; kapitola B.2.6 Základní technický popis staveb; Hrubé terénní úpravy (SO 07); Příprava území).“ 84. Soud považuje toto vysvětlení za dostačující, neboť je zcela evidentní, že žalobce zaměňuje dva odlišné pojmy. Nešlo tudíž o rozpor mezi podmínkami stanovenými závazným stanoviskem a podmínkami stanovenými správním orgánem prvního stupně v územním rozhodnutí, a proto shledal soudu i tuto námitku žalobce nedůvodnou.

85. Druhý okruh námitek žalobce byl opět zcela totožný s námitkami, které uplatnila obec Modlany v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 141 A 39/2022. V tomto řízení se soud vypořádal s žalobní námitkou, že žalovaný postupoval při vyžádání závazných stanovisek nesprávně dle § 149 odst. 8 správního řádu, zatímco správně měl postupovat dle § 149 odst. 7 správního řádu a zejména měl vyčkat na výsledek přezkumného řízení MMR. Touto námitkou se soud podrobně zabýval v bodech 123 – 127 a soud má za to, že vypořádání této námitky bylo dostačující, a proto na něj lze s přesnou citací toliko odkázat s tím, že ani v tomto řízení nebyla shledána námitka důvodnou: 86. »Soud k uvedené námitce z obsahu správního spisu zjistil, že jsou v něm založeny listiny ze dne 6. a 7. 9. 2021, ve kterých žádal žalovaný nadřízené orgány dle § 149 odst. 7 správního řádu o potvrzení nebo změnu závazných stanovisek. Jednalo se celkem o 4 závazná stanoviska, která žalobkyně napadla v odvolání, přičemž odvolání bylo zasláno nadřízeným správním orgánům spolu s žádostmi o vydání stanovisek. Při uvedeném postupu byla dvě stanoviska potvrzena, jedno stanovisko změněno a jedno zrušeno. Podáním ze dne 27. 7. 2022 se žalobkyně vyjádřila k podkladům rozhodnutí s tím, že namítla, že nesouhlasí se závěry dvou potvrzujících a jednoho měnícího stanoviska nadřízených orgánů s tím, že požaduje jejich přezkum, přičemž přílohami podání žalobkyně byly mimo jiné jednotlivé podněty k přezkumu, které žalovaný postoupil jednotlivým nadřízeným orgánům. Žalovaný následně vydal napadené rozhodnutí, aniž by vyčkal výsledků přezkumu jednotlivých napadených stanovisek.

87. Podle § 149 odst. 7 správního řádu, „jestliže odvolání směřuje proti obsahu závazného stanoviska, vyžádá odvolací správní orgán potvrzení nebo změnu závazného stanoviska od správního orgánu nadřízeného správnímu orgánu příslušnému k vydání závazného stanoviska. Tomuto správnímu orgánu zasílá odvolání spolu s vyjádřením správního orgánu prvního stupně a s vyjádřením účastníků.“ 88. Podle § 149 odst. 8 správního řádu „nezákonné závazné stanovisko lze zrušit nebo změnit v přezkumném řízení, k němuž je příslušný nadřízený správní orgán správního orgánu, který vydal závazné stanovisko. Přezkumné řízení lze zahájit do 1 roku od právní moci rozhodnutí, které bylo závazným stanoviskem podmíněno; závazné stanovisko nelze v přezkumném řízení zrušit nebo změnit po uplynutí 15 měsíců od právní moci rozhodnutí, které bylo závazným stanoviskem podmíněno. Jestliže správní orgán při své úřední činnosti zjistí, že jiný správní orgán učinil nezákonné závazné stanovisko, dá podnět správnímu orgánu příslušnému k přezkumnému řízení a vyčká jeho rozhodnutí.“ 89. K žalobkyní nastolené problematice závazných stanovisek se vyjádřil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 20. 12. 2017, č. j. 10 As 89/2017–38, ve kterém uvedl, že „správní řád rozlišuje řádné a mimořádné opravné prostředky, přičemž odvolání je řádným opravným prostředkem, zatímco přezkumné řízení je opravným prostředkem mimořádným. Zároveň je třeba zdůraznit, že správní řád u jednotlivých opravných prostředků důsledně rozlišuje rozsah přezkoumávání napadeného správního rozhodnutí. Zatímco pro odvolací řízení platí, že odvolací správní orgán přezkoumává jak soulad napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení s právními předpisy, tak také věcnou správnost napadeného rozhodnutí, v přezkumném řízení se hodnotí toliko soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy (srov. § 94 odst. 1, § 95 odst. 1 a § 97 odst. 3 správního řádu).“ 90. Soud se ztotožňuje s citovaným judikátem, přičemž konstatuje, že z obsahu správního spisu nezjistil jakékoli pochybení žalovaného ohledně žádostí o poskytnutí stanovisek nadřízených orgánů. Žalovaný v odvolacím řízení správně postupoval dle § 149 odst. 7 správního řádu, kdy žádal o potvrzení nebo změnu závazného stanoviska. Jelikož však žalobkyně učinila podněty k přezkumu těchto v odvolacím řízení pořízených stanovisek nadřízených orgánů, postupoval žalovaný správně, když tyto podněty jakožto mimořádné opravné prostředky postoupil jednotlivým dotčeným nadřízeným orgánům, kterým byly adresovány. Ze správního řádu neplyne povinnost, podle které by v takovém případě měl žalovaný povinnost vyčkat výsledků přezkumu. Žalobkyně upozorňovala na část § 149 odst. 8 správního řádu, kde je uvedeno, že správní orgán vyčká rozhodnutí v přezkumném řízení. K tomu soud uvádí, že tento postup se uplatní pouze v případě, že podnět podal sám správní orgán v domnění, že jde o nezákonné stanovisko. O takovou situaci však v daném případě nešlo, neboť žalovaný pouze postoupil podněty žalobkyně k přezkumnému řízení. Nebylo tedy třeba, aby žalovaný vyčkával se svým rozhodnutím na jednotlivé výsledky přezkumných řízení. Soud proto nepovažuje námitku za důvodnou.« 91. Ve třetím okruhu žalobních námitek vyjádřil žalobce nesouhlas s vydáním územního rozhodnutí v situaci, kdy žadatel zúžil předmět záměru o halu SO.03, aniž by došlo k doplnění dokumentace o změny způsobené částečným zpětvzetím žádosti. Důvodem této námitky byla skutečnost, že v dokumentaci záměru nadále zůstává veškerá infrastruktura, která však byla neoddělitelnou součástí haly SO.03, a její umístění tak ztrácí svůj účel. Žalobce vyjádřil obavy, že žalobci je tak ponechán prostor k tomu, aby do budoucna „vypuštěnou“ halu umístil. Je třeba připomenout, že napadeným rozhodnutím (ˇvýrokem I.) bylo územní rozhodnutí zrušeno v rozsahu umístění stavebního objektu SO.03 HALA RT3 – 961, 257, a v tomto rozsahu řízení zastaveno. K zúžení předmětu své žádosti žadatel přistoupil poté, co bylo zjištěno, že v důsledku změny výměr a hranic pozemků nesplňuje záměr regulativy územního plánu obce Modlany.

92. Žalovaný se touto námitkou, vznesenou žalobcem, zabýval na str. 39 a 40 napadeného rozhodnutí a uvedl, že „v daném případě byla žádost zúžena v průběhu odvolacího řízení. Spolu s žádostí byly předloženy také revidované výkresy, a to katastrální situační výkres C.2 a koordinační situační výkres — západní část C.3.

1. Dle žadatele zůstane plocha po vypuštění stavebního objektu SO.03 – HALA RT3 nezastavěna. Plocha pod původně plánovanou halou bude zelení. Komunikace, inženýrské sítě a další související infrastruktura zůstane i po vypuštění uvedeného stavebního objektu zachována. Tyto stavební objekty tvoří se zbytkem infrastruktury v záměru žadatele jeden funkční a homogenní celek a nejsou pro vzájemnou provázanost celého záměru žadatele oddělitelné. I po vypuštění SO.03 — HALA RT3 tak zůstal umísťovaný areál v daném území zachován. Jedinou změnou záměru je výstavba (nově) pěti výrobně–skladovacích hal a související infrastruktury místo původně plánovaných 6 hal. Zpětvzetí žádosti nebo i její části je možné i v odvolacím řízení.“ Žalovaný zdůraznil, že žadatel doložil k zúžení své žádosti stanovisko ÚÚP ze dne 27. 5. 2022, a konstatoval z jeho obsahu, že i přes provedenou úpravu, která je obsahem částečného zpětvzetí žádosti, zůstává stanovisko ÚÚP ze dne 26. 3. 2021 i nadále v platnosti. V rámci přezkumu závazného stanoviska orgánu územního plánování bylo zúžení žádosti posouzeno a žalovaný dospěl k závěru, že záměr je po svém zúžení, spočívajícím ve vypuštění haly SO. 03, z hlediska jeho souladu s politikou územního rozvoje a územně plánovací dokumentací a z hlediska uplatňování cílů a úkolů územního plánování, přípustný. Žalovaný uvedl, že „dále zkoumal, zda v důsledku zpětvzetí části žádosti mohou být dotčeny zájmy účastníků řízení či zájmy v řízení hájené dalšími dotčenými orgány a dospěl k závěru, že nikoli. Zúžení žádosti ani nevyžadovalo změnu DŮR, ze které je zřejmé a jasné, jaké stavby jsou zbývajícím předmětem žádosti vydání územního rozhodnutí.“ 93. Při vypořádání stejné žalobní námitky soud v rozsudku č. j. 141 A 39/2022–196, a to pod body 135 – 139, uvedl, že „souhlasí se žalovaným a dodává, že je třeba vidět situaci komplexně, jak to popsal žadatel ve svém vyjádření k žalobě, kdy se počítalo s výstavbou 6 hal, avšak v odvolacím řízení upozornil žalovaný žadatele na překročení koeficientu zeleně v územním plánu žalobkyně, pročež došlo k vypuštění jedné haly. Žadatel poukázal i na problematičnost výpočtu ploch k zástavbě a ploch pro zeleň s ohledem na proběhlé komplexní pozemkové úpravy, kdy došlo ke změně výměr a hranic pozemků. Zároveň žadatel avizoval, že zvažuje místo vypuštěné haly SO.03 na daném místě dodatečně postavit menší halu, která by splňovala regulativy územního plánu žalobkyně.“ Dále soud ve svém rozsudku uvedl, že „lze sice přisvědčit žalobkyni, že v současné době se jeví objekty a infrastruktura související s ze žádosti vypuštěnou halou SO.03 poněkud nadbytečné, což však bylo vyvoláno výše popsanými skutečnostmi. Nadále však uvedené objekty a infrastruktura zůstávají součástí areálu a mohou být využitelné ve prospěch areálu jako celku.“ Soud dále poukázal na to, že „žadateli nic nebrání v tom, aby případně v budoucnu požádal o umístění jiné stavby (haly), která by využila již umístěnou infrastrukturu a stávající související objekty. Případně není vyloučeno, že v procesu stavebního řízení budou související objekty a infrastruktura vynechány a předmětné území zůstane nezastavěné.“ Soud vypořádání této námitky uzavřel tak, že s názorem žalovaného v napadeném rozhodnutí, tj. že zúžení žádosti změnu DUR, z níž je zřejmé a jasné, jaké stavby jsou zbývajícím předmětem žádosti o vydání územního rozhodnutí, nevyžadovalo.

94. Soud se v tomto řízení s tímto závěrem již jednou soudem vyřčeným zcela ztotožňuje a pouze doplňuje, že v jednání žadatele, pokud by v budoucnu podal žádost o územní rozhodnutí za účelem umístění jiné stavby vyhovující regulativům územního plánu, nelze shledat účelové či nezákonné jednání. Bude na posouzení příslušných orgánů, zda její umístění povolí či nikoli. I tato námitka žalobce tak byla shledána nedůvodnou.

95. V dalším okruhu žalobních námitek vztahujícímu se k absenci vyhodnocení následků zúžení záměru, žalobce namítal, že nebylo vyřešeno, resp. bylo vyřešeno dle jeho přesvědčení nedostatečně, vyhodnocení souladu zúženého záměru s požadavky zákona o ochraně ZPF. Pokud žalovaný argumentuje souhlasným stanoviskem MŽP ze dne 18. 8. 2022, tak poukazuje na to, že ministerstvo vydalo kladné stanovisko za předpokladu, že se jedná o stejný záměr. Tak tomu však dle žalobce v daném případě není.

96. Soud z obsahu správního spisu zjistil, že MŽP vydalo závazné stnaovisko ze dne 20. 4. 2022, č. j. MZP/2022/530/543, kterým udělilo souhlas k trvalému odnětí 32,0944 ha zemědělské půdy ze ZPF pro předmětný záměr. Poté, co žadatel zúžil předmět žádosti o halu SO.03, požádal žalovaný MŽP o doplnění stanoviska zodpovězením otázky, zda mohou být zúžením předmětu řízení dotčeny chráněné zájmy ochrany ZPF, a zda lze uvedené závazné stanovisko vzít jako podklad pro rozhodnutí o umístění stavby. Na tuto žádost reagovalo MŽP vyjádřením ze dne 3. 8. 2022. Zdůraznilo, že pro fundované zodpovězení dané otázky je potřeba doplnit další údaje, tj. jaký je účel vypuštění haly SO.03 ze záměru, jaký bude mít uvedená plocha v případě vypuštění haly SO.03 způsob využití (za účelem posouzení, zda je nezbytné pro takové funkční využití odnímat dotčenou zemědělskou půdu ze ZPF) a zda budou vypuštěním haly SO.03 dotčeny ostatní stavební objekty. Žalovaný doplnil svou žádost o doplnění stanoviska sdělením důvodu zúžení záměru s tím, že po vypuštění haly SO.03 zůstane plocha nezastavěná a bude zelení, a s tím, že komunikace, inženýrské sítě a další související infrastruktura zůstane i po vypuštění haly SO.03 v rámci záměru žadatele zachována. Žalovaný doplnil, že tyto stavební objekty tvoří se zbytkem infrastruktury v záměru žadatele jeden funkční a homogenní celek a nejsou pro vzájemnou provázanost celého záměru oddělitelné. Po tomto doplnění vydalo MŽP dne 18. 8. 2022, č. j. MZP/2022/530/1243, doplňující stanovisko, z jehož obsahu vyplývá, že souhlas MŽP s odnětím půdy ze ZPF, vydaný dne 20. 4. 2022, zůstává v platnosti pod podmínkou, že jde o shodný záměr, pro který byl předmětný souhlas vydán, tedy že případné úpravy nebudou vyžadovat zásadní změnu dokumentace, ze které vycházely podklady k žádosti o vydání souhlasu s trvalým odnětím půdy ze ZPF. Platnost souhlasu by byla negativně ovlivněna v případě, že by se nejednalo o shodný záměr, který by vyžadoval zásadní změnu dokumentace pro rozhodnutí o umístění stavby.

97. Žalovaný totožnou odvolací námitku vypořádal v posledním odstavci str. 40 a prvním odstavci str. 41 napadeného rozhodnutí tak, že vypuštění haly SO.03 není zásadní změnou celého záměru. Vysvětlil, že i po zúžení záměru zůstává umístěný areál bez dalších změn, umisťuje se na shodném území a ploše. Jak vyplývá ze závazného stanoviska MŽP ze dne 20. 4. 2022, vycházelo MŽP při jeho vydání ze skutečnosti, že záměr je tvořen dvěma uzavřenými nepravidelnými trojúhelníky, členěnými dle dotčených katastrálních území. Souhlas s odnětím půdy ze ZPF tak byl vydán na celý areál specifikovaný vrcholovými body v platném souřadnicovém systému S–JTSK, uvedeným v tabulce č. 2 obsažené v závazném stanovisku MŽP. Žalovaný dospěl k závěru, že se pro účely posouzení vynětí půdy ze ZPF jedná stále o shodný záměr, neboť došlo pouze k redukci počtu hal, a proto je stanovisko MŽP ze dne 20. 4. 2022 stále v platnosti pro daný záměr.

98. S tímto závěrem žalovaného se soud zcela ztotožňuje. Z bodu 100. tohoto rozsudku je zcela evidentní, že se MŽP zabývalo tím, zda může být jeho závazné stanovisko podkladem pro územní rozhodnutí i v situaci, kdy došlo k zúžení předmětu žádosti. Žalovaný MŽP poskytl požadované doplňující údaje k tomu, aby mohlo MŽP aktuální situaci náležitě posoudit. Až na základě doplněných údajů o tom, že po vypuštění haly SO.03 zůstane plocha nezastavěná, a že komunikace, inženýrské sítě a další související infrastruktura zůstane i po vypuštění haly SO.03 v rámci záměru žadatele zachována, poskytlo MŽP žalovanému souhlasné vyjádření za předpokladu, že se jedná o shodný záměr, tudíž že nebude třeba zásadní změny dokumentace. Žalovaný v napadeném rozhodnutí dostatečně zdůvodnil, že vypuštění haly SO.03 nepředstavuje takovou změnu, která by vyžadovala zásadní změnu dokumentace. Původní záměr, zejména jeho umístění a účel zůstává nadále zachován. Jestliže bylo správními orgány shledáno, že záměr po jeho zúžení nepředstavuje takovou změnu, která by vyžadovala změnu dokumentace, pak bylo závazné stanovisko MŽP způsobilým podkladem pro vydání napadeného rozhodnutí. Tuto žalobní námitku shledal soud rovněž nedůvodnou.

99. Stejný osud sdílí i na tuto námitku navazující další žalobní výtka, podle níž je závazné stanovisko a napadené rozhodnutí v rozporu se zákonem o ZPF, konkrétně s ust. § 4 odst. 2, podle něhož lze zemědělskou půdu pro nezemědělské účely odejmout pouze v nezbytném případě, když po zúžení záměru není tato podmínka splněna a plocha o výměře 17 530 m2 bude ze ZPF vyjmuta nadbytečně. MŽP mělo pro své vyjádření k zúžení předmětu žádosti o halu SO.03 veškeré potřebné podklady. Bylo obeznámeno s tím, že na konkrétní ploše nedojde k výstavbě haly, a že infrastruktura vztahující se k vypuštěné hale zůstane součástí záměru, neboť je jeho neoddělitelnou součástí. I za této situace vyslovilo MŽP souhlas s odnětím půdy ze ZPF v původním rozsahu. Žalovanému ani soudu nepřísluší, aby toto závazné stanovisko MŽP hodnotil a jeho závěry zpochybňoval. Pokud jde o rozdílné objemy ornice, resp. podorničí, po zúžení záměru, pak soud odkazuje na bod 141. rozsudku zdejšího soudu č. j. 141 A 39/2022–196, v němž soud uvedl, že „ve stanovisku MŽP byly uváděny tyto objemy jen jako přibližné. Případný nesoulad objemů se skutečností nezpůsobuje nezákonnost zmíněného stanoviska MŽP“.

100. Námitkou žalobce, že žalovaný potupoval nerovně k účastníkům řízení, když nevyčkal výsledků přezkumů závazných stanovisek ve vztahu k zúžení předmětu záměru soud odkazuje na body 86. a 90. tohoto rozsudku, v nichž se již i touto námitkou vypořádal. Pouze lze doplnit, že žalobce konkrétně neuvedl, jak se měla promítnout skutečnost, že žalovaný postupoval v souladu s ust. § 149 odst. 7 správního řádu, do porušení zásady rovnosti účastníků řízení, tj. jak tímto postupem měl žalovaný znevýhodnit, resp. zvýhodnit, některého z účastníků.

101. Namítal–li žalobce, že verifikační stanovisko ani potvrzující stanovisko nemohly být použity jako podklad pro vydání napadeného rozhodnutí, neboť nezachycují změnu, spočívající v zúžení záměru pak soud především zdůrazňuje, že v daném případě žadatel svůj záměr nezměnil, ale toliko jej zúžil a to proto, aby vyhověl regulativům územní dokumentace obce. Podrobněji se totožnou námitkou zabýval soud v rozsudku č. j. 141 A 39/2022–196, a to v bodě 139, když konstatoval, že „se v daném případě z hlediska aplikace § 9a odst. 6 zákona o posuzování vlivů nejedná o změnu záměru, nýbrž o zúžení (omezení rozsahu) záměru. Smyslem zmíněného zákonného ustanovení je zajištění posouzení vlivu případných změn záměru na životní prostředí. Jestliže došlo k omezení rozsahu záměru vypuštěním haly SO.03, kdy na jejím místě zůstane prázdné místo (zeleň), tak je zjevné, že uvedené omezení rozsahu záměru nemá vliv na životní prostředí, přičemž by bylo zcela formalistické a jdoucí proti smyslu zmíněného zákonného ustanovení trvat za popsaných okolností na požadavku nového verifikačního stanoviska EIA, případně vyžadovat znovu všechna stanoviska dotčených orgánů, jak si to přála žalobkyně. Takový postup by ve svém důsledku znamenal, že v jakémkoli případě, kdy by došlo v průběhu územního řízení k omezení rozsahu záměru, nebylo by možné využít stávající stanovisko EIA, přičemž pro nesplnění lhůty dle § 9a odst. 6 zákona o posuzování vlivů by muselo být rozhodnuto o zamítnutí žádosti o vydání územního rozhodnutí“ (jak konečně konstatuje i žalobce ve své žalobě). A dále pokračuje, že „takový postup však soud považuje s ohledem na výše uvedené skutečnosti za přepjatě formalistický.“ S tímto posouzením nedůvodnosti námitky se i v tomto řízení soud ztotožňuje, a proto lze na něj toliko odkázat.

102. Poslední námitkou žalobce vytýkal žalovanému, že vyhověl procesnímu návrhu žadatele, když připustil částečné zúžení žádosti, a to v rozporu s ust. § 45 odst. 3 správního řádu. Ani této námitce nelze přiznat důvodnost. Poukaz na ust. § 45 odst. 3 správního řádu, podle něhož nesmí být zjevně právně nepřípustná žádost, neboť takovou žádost správní orgán neprojednává a řízení zastaví, není případný. Je třeba si uvědomit, že toto ustanovení se výslovně vztahuje k návrhu – žádosti – na zahájení správního řízení před správním orgánem prvého stupně. Není aplikovatelné pro jiný procesní úkon účastníka, jímž je v daném případě (částečné) zpětvzetí žádosti. V tomto případě je totiž třeba aplikovat ust. § 45 odst. 4 správního řádu.

103. Podle § 45 odst. 4 věty před středníkem správního řádu řízení o žádosti správní orgán usnesením zastaví, jestliže žadatel vzal svou žádost zpět.

104. Citované ustanovení zakotvuje možnost žadatele vzít svou žádost zpět, resp. zúžit předmět řízení. Zpětvzetí žádosti žadatelem je jedním z důvodů pro zastavení řízení a je jedním z projevů dispoziční zásady, která ovládá řízení zahajované na žádost. Žadatel je oprávněn vzít svou žádost zpět v celém rozsahu, nebo předmět řízení zúžit, tj. vzít svou žádost zpět pouze v některé části. Procesním důsledkem zpětvzetí žádosti je usnesení o zastavení řízení, resp. zastavení příslušné části správního řízení. Správní řád stanoví omezení zpětvzetí žádosti pouze v tom smyslu, že žádost nelze vzít zpět ode dne vydání rozhodnutí správního orgánu I. stupně do zahájení odvolacího řízení. Žádost lze vzít zpět i během odvolacího řízení. V takovém případě o zastavení řízení (případně v rozsahu zúžení) rozhodne odvolací správní orgán. Správní orgány nemají oprávnění zpochybňovat procesní rozhodnutí žadatele vzít žádost zpět, resp. tuto žádost zúžit. Pokud se žadatel rozhodne, že nechce, aby jeho žádost byla dále projednávána, resp. aby nebyla projednávána v určitém rozsahu, správní orgány nemají jinou možnost, než řízení v rozsahu zpětvzetí (tedy buď zcela nebo částečně) zastavit. Jiný postup, jehož se dožaduje žalobce, by byl v rozporu s dispoziční zásadou. Protože zpětvzetí, resp. zúžení, žádosti je přípustné i v odvolacím řízení, žalovaný nepochybil, pokud výrokem I. napadeného rozhodnutí řízení v rozsahu zúžení žádosti zastavil a v tomto rozsahu zrušil rozhodnutí prvostupňové.

105. Zbývá již jen shrnout, že soud shledal důvodnou námitku o nepřezkoumatelnosti potvrzujícího závazného stanoviska EIA, a to pro nedostatek důvodů. Vzhledem k tomu, že obsah závazného stanoviska je v souladu s § 149 odst. 1 správního řádu závazný pro výrokovou část rozhodnutí správního orgánu, trpí v důsledku touto vadou též napadené rozhodnutí. Soud s ohledem na výše uvedené napadené rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. zrušil a podle § 78 odst. 4 s. ř. s. věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Vysloveným závazným právním názorem je žalovaný v dalším řízení vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

106. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 věty prvé s. ř. s., podle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil. Žalobce byl v řízení úspěšným, a proto mu náleží právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Náklady sestávají ze zaplacených soudních poplatků, a to za žalobu ve výši 3 000 Kč a za návrh na odkladný účinek žalobě, jemuž bylo vyhověno, ve výši 1 000 Kč; a dále z poštovného ve výši 52 Kč vynaloženého žalobcem (dle obsahu spisu) za odeslání repliky prostřednictvím pošty. Celkové účelně vynaložené náklady, které je žalovaný povinen zaplatit žalobci činí 4 052 Kč a lhůtu pro jejich zaplacení stanovil soud třicetidenní.

Poučení

Žaloba Vyjádření žalovaného k žalobě Vyjádření osob zúčastněných na řízení 1), 2), 4), 5) a 7) Vyjádření osoby zúčastněné na řízení 3) Vyjádření osoby zúčastněné na řízení 6) Vyjádření osoby zúčastněné na řízení 8) Vyjádření osoby zúčastněné na řízení 9) Replika žalobce na vyjádření žalovaného a osoby zúčastněné na řízení 8) Doplnění vyjádření osoby zúčastněné na řízení 8) Doplnění vyjádření osoby zúčastněné na řízení 3) Doplnění vyjádření osoby zúčastněné na řízení 9) Posouzení věci soudem