Soudní rozhodnutí (různé) · Rozsudek

16 Ad 19/2025 – 19

Rozhodnuto 2025-10-22

Citované zákony (16)

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl soudcem Mgr. Kamilem Tojnerem v právní věcižalobkyně:MUDr. M. D.,bytem X,protižalovanému:Ministerstvo práce a sociálních věcí,sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2,o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 10. 2024, č. j. MPSV–2024/223495–911,takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného o zamítnutí jejího odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajské pobočky pro hl. m. Prahu č. j. 31056/2024/AAE ze dne 2. 7. 2024, kterým bylo rozhodnuto o odnětí příspěvku na živobytí od 1. 12. 2023. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno.

2. Žalobkyně v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 16 Ad 14/2024 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 4. 2024 č. j. MPSV–2024/96101–911 a z téhož dne č. j. MPSV–2024/96120–911, v rámci doplnění žaloby nově namítla nezákonnost dalších dvou souvisejících následně vydaných rozhodnutí žalovaného. Soud posoudil toto sdělení žalobkyně jako žalobu proti dalším dvěma rozhodnutím, proto usnesením ze dne 14. 7. 2025, č. j. 16 Ad 14/2024 – 35, vyloučil obě věci k samostatnému projednání, a to pod sp. zn. 16 Ad 18/2025 (doplatek na bydlení, rozhodnutí ze dne 21. 10. 2024) a 16 Ad 19/2025 (příspěvek na živobytí, rozhodnutí ze dne 14. 10. 2024).

3. Co se týče napadeného rozhodnutí ze dne 14. 10. 2024 týkajícího se příspěvku na živobytí, žalobkyně namítla, že nerozumí tomu, jak jí bylo možné tímto rozhodnutím odejmout dávku, když jí dříve nebyla přiznána. Dále žalobkyně uvedla, že má podezření, že nebyl respektován názor zdejšího soudu uvedené např. v rozsudku ze dne 25. 1. 2024, č. j. 13 Ad 18/2023 – 50.

4. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Soudu sdělil, že žalobkyni byl příspěvek na živobytí přiznán na základě žádosti ze dne 23. 10. 2023 rozhodnutím ze dne 14. 6. 2024. Dále byl příspěvek posouzen a vyplacen v listopadu 2023. V nyní projednávaném případě měsíce prosinec 2023 se tak jednalo o pokračující dávku přiznanou od října 2023. Vzhledem k tomu, že se jednalo o opakující se dávku, bylo rozhodné období pro zjištění příjmu stanoveno podle § 10 odst. 3 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, (dále jen „ZPHN“), tedy jako kalendářní měsíc předcházející měsíci pro zjištění příjmu, tj. listopad 2023. V tomto kalendářním měsíci byla žalobkyně příjemkyní starobního důchodu ve výši 20 736 Kč, pro účely příspěvku započítán ve výši 70 %, tedy 14 515,20 Kč. Dále měla žalobkyně v tomto měsíci příjem z prodeje cenných papírů ve výši 20 000,43 Kč, který byl započten v plném rozsahu dle § 9 odst. 1 písm. c) ZPHN. Společně posuzovaná osoba neměla v rozhodném období žádný příjem. Celkový příjem činil 34 515,63 Kč. Příjem po odečtení přiměřených nákladů na bydlení ve smyslu § 9 odst. 2 ZPHN činil 22 435,16 Kč. Náklady na bydlení byly započteny v maximální výši 35 % z příjmu dle § 9 odst. 2 ZPHN. Částka živobytí byla žalobkyni započtena dle § 24 odst. 1 písm. a) ZPHN ve výši životního minima s připočtením nákladů na dietní stravování, celkem ve výši 5 708 Kč. Společně posuzované osobě byla započtena částka živobytí dle § 24 odst. 1 písm. g) ZPHN, tedy existenční minimum navýšené o částky dle § 25, 26 a 27. Vzhledem k tomu, že příjem společně posuzovaných osob 22 435,16 Kč převyšuje částku živobytí 9 748 Kč, nárok na dávku zanikl. K námitce žalobkyně, že nerozumí, jak mohla být odejmuta dávka, která předchozím rozhodnutím nebyla přiznána (č. j. MPSV–2024/96101–911), žalovaný sdělil, že žalobkyně podává žádost o dávku každý měsíc. Je–li jí dávka přiznána, je nárok automaticky posouzen i v následujících měsících, tzv. pokračující dávka, pokud současně podá novou žádost, posuzuje se nárok v daném kalendářním měsíci podruhé. K této situaci došlo i v prosinci 2023, kdy rozhodnutí č. j. MPSV–2024/96101–911 bylo přezkoumáno zdejším soudem v řízení pod sp. zn. 16 Ad 14/2024. K námitce žalobkyně ohledně nerespektování rozsudku ze dne 25. 1. 2024 žalovaný uvedl, že žalobkyně tuto námitku nespecifikovala. Žalovaný tak dodal, že v tomto rozsudku soud řešil náklady na bydlení v situaci u dávky doplatek na bydlení, nyní však jde o příspěvek na živobytí.

5. Ze spisového materiálu vyplynuly následující pro řízení podstatné skutečnosti.

6. Žalobkyni byl rozhodnutím ze dne 14. 6. 2024, č. j. 27130/2024/AAE, přiznán příspěvek na živobytí od října 2023, a to na základě její žádosti ze dne 23. 10. 2023. Nárok na tuto dávku byl následně správními orgány opětovně zkoumán za další měsíc, tj. i měsíc prosinec 2023.

7. Rozhodnutím č. j. 31056/2024/AAE ze dne 2. 7. 2024 správní orgán I. st. rozhodl o odnětí příspěvku na živobytí od 1. 12. 2023. Toto rozhodnutí bylo napadeným rozhodnutím potvrzeno.

8. Vedle toho podala žalobkyně dne 11. 12. 2023 znovu žádost o příspěvek na živobytí na měsíc prosinec 2023. Tento nárok byl posouzen rozhodnutím správního orgánu I. st. č. j. 1241/2024/AAE ze dne 10. 1. 2024, kterým bylo rozhodnuto o nepřiznání příspěvku na živobytí na základě žádosti ze dne 11. 12. 2023. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno rozhodnutím žalovaného ze dne 18. 4. 2024, č. j. MPSV–2024/96101–911. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně žalobu, která byla zdejším soudem zamítnuta – rozsudek ze dne 4. 8. 2025, č. j. 16 Ad 14/2024 – 37.

9. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu podle ustanovení § 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.

10. Podle § 2 odst. 2 ZPHN osoba se nachází v hmotné nouzi, není–li dále stanoveno jinak, jestliže její příjem a příjem společně posuzovaných osob a) po odečtení přiměřených nákladů na bydlení (§ 9 odst. 2) nedosahuje částky živobytí (§ 24), nebo b) dosahuje sám nebo spolu s příspěvkem na živobytí podle § 4 odst. 1 písm. a) částek živobytí, ale nepostačuje k zabezpečení odůvodněných nákladů na bydlení (§ 34) a služeb s bydlením bezprostředně spojených (dále jen „odůvodněné náklady na bydlení“), přičemž si nemůže tento příjem zvýšit vzhledem ke svému věku, zdravotnímu stavu nebo z jiných vážných důvodů vlastním přičiněním a zabezpečení jejích základních životních podmínek je tak vážně ohroženo.

11. Podle § 9 odst. 1 písm. a) téhož zákona pro účely tohoto zákona se za příjem, není–li dále stanoveno jinak, považuje 70 % příjmu z důchodů poskytovaných v rámci důchodového pojištění, příjmu ze závislé činnosti podle zákona upravujícího daně z příjmů, a to po odpočtu daně z příjmů fyzických osob a pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na veřejné zdravotní pojištění, a ze mzdových nároků vyplácených krajskou pobočkou Úřadu práce podle zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů.

12. Podle § 9 odst. 2 téhož zákona příjmem osoby nebo společně posuzovaných osob se pro účely příspěvku na živobytí rozumí příjem podle odstavce 1 snížený o přiměřené náklady na bydlení; za přiměřené náklady na bydlení se pro účely tohoto zákona považují odůvodněné náklady na bydlení (§ 34), nejvýše však do výše 30 %, a v hlavním městě Praze do výše 35 % příjmu osoby nebo společně posuzovaných osob. Do odůvodněných nákladů na bydlení se pro účely příspěvku na živobytí započítávají v případech, kdy nelze zjistit přesnou výši těchto nákladů podle § 34, ale dotyčná osoba takové náklady prokazatelně vynakládá, náklady až do výše, která je v místě obvyklá, avšak maximálně do výše 75 % normativních nákladů na bydlení podle zákona o státní sociální podpoře).

13. Podle § 10 odst. 2 zákona ve znění účinném do 31. 12. 2023 rozhodným obdobím, za které se zjišťuje příjem v případě podání žádosti o dávku, je u opakujících se dávek období 3 kalendářních měsíců předcházejících aktuálnímu kalendářnímu měsíci; pokud však došlo u osoby nebo alespoň u jedné ze společně posuzovaných osob k podstatnému poklesu příjmu, a podstatný pokles příjmu v aktuálním kalendářním měsíci nadále trvá, rozhodné období počíná kalendářním měsícem, ve kterém k podstatnému poklesu příjmu došlo, nejdříve však kalendářním měsícem, který o 2 kalendářní měsíce předchází aktuálnímu kalendářnímu měsíci a končí aktuálním kalendářním měsícem; za podstatný pokles příjmu se považuje zejména ztráta příjmu z výdělečné činnosti, ukončení výplaty podpory v nezaměstnanosti nebo podpory při rekvalifikaci a ukončení výplaty rodičovského příspěvku.

14. Podle § 10 odst. 2 zákona rozhodným obdobím, za které se zjišťuje příjem v případě podání žádosti o dávku, je u opakujících se dávek období 3 kalendářních měsíců předcházejících aktuálnímu kalendářnímu měsíci; pokud však došlo u osoby nebo alespoň u jedné ze společně posuzovaných osob k podstatnému poklesu příjmu, a podstatný pokles příjmu v aktuálním kalendářním měsíci nadále trvá, rozhodné období počíná kalendářním měsícem, ve kterém k podstatnému poklesu příjmu došlo, nejdříve však kalendářním měsícem, který o 2 kalendářní měsíce předchází aktuálnímu kalendářnímu měsíci a končí aktuálním kalendářním měsícem; za podstatný pokles příjmu se považuje snížení nebo ztráta měsíčně se opakujícího příjmu alespoň o jednu třetinu, a to zejména příjmu z výdělečné činnosti, z podpory v nezaměstnanosti nebo podpory při rekvalifikaci, z rodičovského příspěvku nebo z dávek nemocenského pojištění.

15. Podle § 10 odst. 3 zákona rozhodným obdobím, za které se zjišťuje příjem v průběhu poskytování opakující se dávky, je období kalendářního měsíce předcházejícího aktuálnímu kalendářnímu měsíci.

16. Podle § 10 odst. 6 písm. a) zákona o pomoci v hmotné nouzi rozhodným obdobím, za které se zjišťuje plnění ostatních podmínek v případě podání žádosti o opakující se dávku, je aktuální kalendářní měsíc.

17. Podle § 10 odst. 6 písm. b) zákona o pomoci v hmotné nouzi rozhodným obdobím, za které se zjišťuje plnění ostatních podmínek v průběhu poskytování opakující se dávky, je kalendářní měsíc předcházející aktuálnímu kalendářnímu měsíci, s výjimkou zjišťování odůvodněných nákladů na bydlení, kdy je rozhodným obdobím aktuální kalendářní měsíc.

18. Podle § 21 odst. 1 zákona nárok na příspěvek na živobytí má osoba v hmotné nouzi podle § 2 odst. 2 písm. a), jestliže její příjem a příjem společně posuzovaných osob (§ 9 odst. 2) nedosahuje částky živobytí posuzovaných osob.

19. Podle § 23 písm. a) zákona výše příspěvku na živobytí činí, není–li dále stanoveno jinak, za kalendářní měsíc rozdíl mezi částkou živobytí osoby (§ 24 odst. 1) a příjmem osoby (§ 9 odst. 2), není–li osoba společně posuzována s jinými osobami (§ 2 odst. 1).

20. Podle § 24 odst. 1 písm. a) zákona částka živobytí osoby činí u nezaopatřeného dítěte, u poživatele starobního důchodu, u osoby invalidní ve třetím stupni a u osoby starší 68 let částku životního minima, popřípadě zvýšenou podle § 29.

21. Podle § 29 zákona částka živobytí osoby se zvyšuje, pokud zdravotní stav osoby vyžaduje podle doporučení příslušného odborného lékaře zvýšené náklady na dietní stravování, měsíčně o částku, kterou pro jednotlivé typy diet stanoví prováděcí právní předpis. Prováděcí právní předpis dále stanoví odbornost lékaře, který je příslušný k potvrzení potřeby příslušného typu diety.

22. Žalobkyně předně namítla, že nerozumí tomu, jak jí mohla být odňata dávka, která jí nebyla dříve ani přiznána.

23. K té soud uvádí, že se musí pozastavit nad některými časovými návaznostmi v postupu žalovaného. Soud předně považuje za podivné, že o žádosti ze dne 23. 10. 2023 správní orgán I. st. rozhodl až v letních měsících roku 2024, zatímco o pozdějších žádostech žalobkyně z listopadu a prosince 2023 rozhodoval již v lednu a únoru 2024. Soud by očekával, že tomu bude právě naopak, aby byla časová souslednost žádostí o rozhodování o nich alespoň v této první rovině zachována, neboť soud si je vědom toho, že druhotně může docházet k rušení jednotlivých rozhodnutí, což může uvedenou souslednost narušit.

24. V návaznosti na tyto závěry lze nicméně konstatovat, že žalobní námitka je nedůvodná, neboť tomu není tak, jak namítá žalobkyně, že by žalovaný odňal dávku, kterou jí předtím nepřiznal. Je nicméně pravdou, že postup žalovaného přehlednosti stavu věci nepomohl a lze jen stěží vytvořit srozumitelnou časovou řadu jeho kroků, což je dáno právě poněkud nelogickým postupem správního orgánu I. st., který rozhodoval o pozdějších žádostech dříve. Soud sice rozumí tomu, že v případě žalobkyně nemusí být vedení evidence o všech jejích žádostech rozhodně snadné, nicméně dané nemůže zcela rozvrátit přehlednost jednotlivých řízení.

25. Soud pro ilustraci uvádí následující přehled časových událostí tak, jak je zjistil ze správního spisu a jak je mu dále známo z jeho činnosti. Co se týče příspěvku na živobytí, soud uvádí následující. Tučně je označena „základní linie“ – tj. průběh řízení o žádosti ze dne 23. 10. 2023 (pokračující dávka). Druhá žádost je odlišena sklonem písma.26. 23. 10. 2023 žádost o příspěvek na živobytí27. 11. 12. 2023 další žádost o příspěvek na živobytí28. rozhodnutí ze dne 10. 1. 2024 o nepřiznání příspěvku na živobytí dle žádosti ze dne 11. 12. 2023 od prosince 202329. 18. 4. 2024 odvolací rozhodnutí o potvrzení rozhodnutí ze dne 10. 1. 2024 o nepřiznání příspěvku na živobytí dle žádosti ze dne 11. 12. 2023 od prosince 202330. 14. 6. 2024 rozhodnutí o přiznání příspěvku na živobytí od října 2023 dle žádosti z 23. 10. 202331. 2. 7. 2024 rozhodnutí o odnětí příspěvku na živobytí od prosince 202332. 14. 10. 2024 odvolací rozhodnutí o potvrzení rozhodnutí ze dne 2. 7. 2024 o odnětí příspěvku na živobytí od prosince 202333. Rozsudek sp. zn. 16 Ad 14/2024 – zamítnutí žaloby proti rozhodnutí ze dne 18. 4. 202434. rozsudek sp. zn. 16 Ad 18/2024 – zamítnutí žaloby proti rozhodnutí ze dne 14. 10. 202435. Předmětem nyní projednávané věci je rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 10. 2024 o potvrzení rozhodnutí správního orgánu I. st. ze dne 2. 7. 2024 o odnětí příspěvku na živobytí žalobkyni od 1. 12. 2023. Toto rozhodnutí se vztahovalo k rozhodnutí o žádosti ze dne 23. 10. 2023, o které bylo rozhodnuto dne 14. 6. 2024, a kterým byl příspěvek přiznán. Žalobkyni lze sdělit, že rozhodnutím ze dne 14. 6. 2024 bylo rozhodnuto o její žádosti ze dne 23. 10. 2023 kladně. Příspěvek na živobytí byl tzv. opakující se pokračující dávkou, o kterou žalobkyně požádala, a poté byla výše nároku opakovaně znovu předmětem přezkumu i v dalších měsících. Rozhodné období pro posouzení nové žádosti jsou tři měsíce, když se ale dávka opakuje, je to v případě další žádosti pouze jeden měsíc, tedy v nyní projednávané věci jde o rozhodnutí o odnětí opakující se pokračující dávky od prosince 2023, proto rozhodný byl jen jeden kalendářní měsíc – listopad 2023.

36. Soud pro dokreslení uvádí, že žalobkyně se u zdejšího soudu bránila dále žalobou proti rozhodnutí o nepřiznání příspěvku na živobytí od prosince na základě její žádosti z 11. 12. 2023 (rozhodnutí v prvním stupni 10. 1. 2024, potvrzeno 18. 4. 2024, vedeno u zdejšího soudu pod sp. zn. 16 Ad 14/2024 – žaloba zamítnuta). Žalobkyně touto žádostí ze dne 11. 12. 2023 žádala o příspěvek od prosince 2023. Jak soud již uvedl, je poměrně nelogické, pokud o žádosti o dávku ze dne 23. 10. 2023 bylo rozhodnuto v červnu 2024, ačkoli o další žádosti žalobkyně o tutéž dávku od prosince 2023 bylo rozhodnuto již v lednu (v dubnu ve druhém stupni). Žalobkyni tak skutečně mohla vzniknout představa, že jí byla žalobou nyní napadeným rozhodnutím z října 2024 odňata dávka, která jí dříve nebyla přiznána (v lednu, resp. dubnu). Nelze však zaměňovat jednotlivá řízení o různých žádostech, žalobkyni byl odňat příspěvek v rámci režimu rozhodování o opakující se pokračující dávce od 1. 12. 2023 bez podání žádosti, žalovaný posuzoval stále znovu nárok vyplývající z žádosti 23. 10. 2023, o které bylo rozhodnuto v červnu 2024 a novou žádost o tuto dávku z prosince 2023 vyhodnotil jako novou další žádost. Jak soud také již uvedl, zatímco v režimu posuzování opakující se pokračující dávky je rozhodné období pro posouzení příjmů a výdajů tříměsíční, u nové žádosti to je pouze jeden měsíc, tj. zde listopad 2023.

37. Lze tedy popsat věc tak, že žalobkyni byla od prosince 2023 odňata dávka, avšak ta, která jí dříve BYLA přiznána, a to v červnu 2024 od října 2023. Nepřiznána jí byla dávka ve vztahu k nově podané žádosti ze dne 11. 12. 2023 od prosince 2023. Nešťastné je, že o nepřiznání dávky na základě nové žádosti bylo rozhodováno před tím, než byla žalobkyni tato dávka přiznána na základě žádosti z října 2023.

38. Soud žalobkyni tedy shrnuje, že postup žalovaného byl správný, kdy nyní projednávaným rozhodnutím jí dávku odňal. Není to tak, že žalobkyni bylo odňato něco, co jí nebylo přiznáno. Žalobkyni byl odejmut přiznaný příspěvek a zároveň jí nebyl přiznán ani na základě nové žádosti. Žalobkyně nesplnila podmínky pro žádnou dávku. Soud však opakuje, že se musí pozastavit nad nepřehledností vedení spisů o dávkách žalobkyně, kdy je obtížné získat přehled o tom, o jakou dávku žalobkyně žádala a jak bylo rozhodnuto. Jakkoli daný stav pramení z konceptu dávek za jednotlivá období v kombinaci s procesní aktivitou žalobkyně, má soud za to, že žalovaná by nepřehledný stav zmírnila uplatněním zásady 1 řízení, ve kterém by byla vydávána jednotlivá rozhodnutí. Tím by se předešlo časové nesouslednosti posuzovaných období.

39. Pro úplnost soud uvádí, že neshledal ani pochybení žalovaného ohledně výpočtu pro určení nároku na dávku. Soud odkazuje na rozsudek ze dne 4. 8. 2025, č. j. 16 Ad 14/2024 – 37, ve věci nároku na dávku na základě nové žádosti ze dne 11. 12. 2023. Soud se konkrétně zabýval přezkumem rozhodnutí žalované ve věci žádosti o příspěvek na živobytí a zároveň o doplatek na bydlení ze dne 11. 12. 2023, kdy soud rozsudkem ze dne 4. 8. 2025 rozhodnutí žalované potvrdil a žalobu jako nedůvodnou zamítl. Jednalo se sice o jiné rozhodné období (delší, tříměsíční, neboť tehdy šlo na rozdíl od nyní řešené věci o novou žádost), nicméně rozhodná období obsahují shodně měsíc listopad 2023.

40. V tomto rozsudku soud konstatoval:41. „Rozhodnutím ze dne 10. 1. 2024 správní orgán I. st. dávku příspěvek na živobytí nepřiznal. Uvedl, že žalobkyně byla v rozhodném období (září – listopad 2023) příjemkyní starobního důchodu ve výši 20 736 Kč měsíčně, dále měla v listopadu 2023 příjem z prodeje cenných papírů ve výši 20 000,43 Kč. Společně posuzovaná osoba byla ve stejném rozhodném období od 5. 6. 2023 do 17. 12. 2023 v evidenci uchazečů o zaměstnání a od 18. 12. 2023 byla zaměstnána na základě pracovní smlouvy u zaměstnavatele Výzkumný Ústav Železniční a. s. V rozhodném období neměla společně posuzovaná osoba žádné příjmy. Tyto příjmy společně posuzovaných osob se v souladu s § 9 odst. 1 písm. a) zákona o pomoci v hmotné nouzi započtou ve výši 70 % příjmů, příjmy z cenných papírů dle § 9 odst. 1 písm. c) téhož zákona ve výši 100 %. Průměrný měsíční příjem žalobkyně a společně posuzované osoby v rozhodném období činil 21 182,01 Kč.

42. Dále bylo správním orgánem I. st. uvedeno, že společně posuzované osoby užívají na základě nájemní smlouvy byt na adrese trvalého bydliště, kde hradí pravidelné náklady na bydlení. Předložené náklady činily v rozhodném období (prosinec 2023) 22 290 Kč (nájemné ve výši 14 570 Kč, záloha na vodné a stočné 840 Kč, úklid domu 720 Kč, osvětlení domu 60 Kč, likvidace odpadu 140 Kč, záloha na plyn 5 960 Kč. Doklad o výši záloh za elektřinu za měsíc prosinec 2023 nebyl doložen. Příjem společně posuzovaných osob pro účely příspěvku na živobytí činil podle § 9 odst. 2 zákona o pomoci v hmotné nouzi 13 768,31 Kč. Tento příjem byl stanoven jako rozdíl částky 21 182,01 Kč a částkou přiměřených nákladů na bydlení 7 413,70 Kč. Tyto náklady byly stanoveny v maximální možné výši, tj. 35 % příjmů společně posuzovaných osob, neboť odůvodněné náklady na bydlení byly vyšší než tato částka. Dále bylo zohledněno, že má žalobkyně dietu při osteoporóze a dietu nízkocholesterolovou a dietu vysokobílkovinnou. Dále doložila také potvrzení o nutnosti dietního stravování z důvodu diabetické diety. Byla tedy zohledněna částka odpovídající té z diet, která je nejvyšší, tj. diabetická. Částka živobytí společně posuzovaných osob byla správními orgány stanovena ve výši 9 748 Kč, a to v případě žalobkyně dle § 24 odst. 1 písm. a) zákona o pomoci v hmotné nouzi, dále zvýšeno podle § 29 téhož zákona, kdy částka živobytí osoby byla stanovena na 5 708 Kč, a v případě společně posuzované osoby (syna žalobkyně) dle § 24 odst. 1 písm. g) zákona o pomoci v hmotné nouzi, kdy částka živobytí syna žalobkyně byla stanovena na 4 040 Kč. Na základě uvedených skutečností bylo uvedeno, že jelikož příjem společně posuzovaných osob činil po odečtení přiměřených nákladů dle § 9 odst. 2 zákona o pomoci v hmotné nouzi částku 13 768,31 Kč, která převyšuje částku 9 748 Kč, nesplňuje žalobkyně podmínky pro nárok na příspěvek na živobytí.

43. Žalovaný tyto závěry potvrdil.

44. Soud pochybení nenalezl, co se týče příjmů, bylo postupováno správně: 70 % z 20 736 = 14 515,20 Kč; (14 515,20 * 3 + 20 000,43)/3 = 21 181,01 Kč. Soud nenalezl ani jiné pochybení správního orgánu I. st. týkající se prováděného výpočtu.“45. V nyní řešené věci bylo, jak soud již uvedl, odlišné rozhodné období, kterým byl pouze jeden měsíc a to listopad 2023, jinak byly skutkové okolnosti stejné. Z důvodu jiného rozhodného období bylo počítáno následovně.

46. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že žalobkyně byla v listopadu příjemkyní starobního důchodu ve výši 20 736 Kč, přičemž tento příjem byl podle § 9 odst. 1 písm. a) ZPHN započítán do výše 70 %. Žalovaný nepřehlédl, že žalobkyni byl starobní důchod vyplacen v listopadu vícekrát, kdy vysvětlil, že tomu tak je z důvodu, kdy má důchodce výplatní termín na začátku měsíce a kdy v takových případech je důchod vyplácen v předstihu. Pro výpočet byl však zohledněn pouze jeden starobní důchod – ten za měsíc listopad 2023, ostatní výplaty důchodu neměly na výpočet žádný vliv. Dále žalovaný poukázal na příjem žalobkyně z cenných papírů ve výši 20 000,43 Kč, který byl podle§ 9 odst. 1 písm. c) ZPHN započítán ze 100 %. Ohledně společně posuzované osoby bylo konstatováno, že žádný příjem neměla a od 5. 6. 2023 do 17. 12. 2023 byla vedena jako uchazeč o zaměstnání. Celkový příjem činil 34 515,63 Kč (14 515,20 + 20 000,43).

47. Co se týká nákladů, uvedl žalovaný, že byly zohledněny přiměřené náklady na bydlení, a to do maximální výše 35 %. Přiměřené náklady z příjmu 34 515,63 Kč činily 12 080,47 Kč (35 % z 34 515,63), příjem dle § 9 odst. 2 ZPHN činí 22 435,16 Kč.

48. Částka živobytí společně posuzovaných osob byla stanovena dle § 24 odst. 1 písm. a) a g) ZPHN ve výši celkem 9 748 Kč. Částka živobytí žalobkyně byla stanovena v celkové výši 5 708 Kč, přičemž se skládá z částky životního minima ve výši 4 470 Kč a navýšení z důvodu dietního stravování 1 238 Kč. Částka živobytí společně posuzované osoby byla stanovena 4 040 Kč.

49. Žalovaný dále vycházel z § 21 odst. 1 ZPHN, podle kterého nárok na příspěvek na živobytí má osoba v hmotné nouzi podle § 2 odst. 2 písm. a), jestliže její příjem a příjem společně posuzovaných osob (§ 9 odst. 2) nedosahuje částky živobytí posuzovaných osob. Vzhledem k tomu, že příjem společně posuzovaných osob 34 515,63 Kč snížený o přiměřené náklady na bydlení 12 080,47 Kč, tedy 22 435,16 Kč, převyšoval částku živobytí společně posuzovaných osob, tj. 9 748 Kč, nárok na příspěvek na živobytí nevznikl.

50. Soud ani v tomto výpočtu pochybení žalovaného nenalezl, jeho závěry lze plně potvrdit. Příjmy společně posuzovaných osob byly řádně zjištěny, konkrétně za rozhodné období, které bylo s ohledem na skutečnost, že se jednalo o opakující se pokračující dávku, tj. měsíc listopad 2023, šlo o starobní důchod žalobkyně ve výši 20 736 Kč, který byl započítán do výše 70 %, a dále o příjmy z prodeje cenných papírů ve výši 20 000,43 Kč. Náklady na bydlení byly započteny v maximální výši 35 % z příjmu dle § 9 odst. 2 ZPHN. Částka živobytí byla žalobkyni započtena dle § 24 odst. 1 písm. a) ZPHN ve výši životního minima s připočtením nákladů na dietní stravování, celkem ve výši 5 708 Kč. Společně posuzované osobě byla započtena částka živobytí ve výši 4 040 Kč. Vzhledem k tomu, že příjem společně posuzovaných osob 34 515,63 Kč snížený o přiměřené náklady na bydlení 12 080,47 Kč, tedy 22 435,16 Kč převyšoval částku živobytí 9 748 Kč (5 708 + 4040), nárok na dávku zanikl.

51. Lze shrnout, že žalobkyně nesplnila podmínky pro nárok na příspěvek na živobytí ani posouzením rozhodného období tří měsíců na základě nové žádosti ze dne 11. 12. 2023, ani na základě posouzení rozhodného období jednoho měsíce – listopadu 2023 ve vztahu k původně přiznané dávce od října 2023, což bylo předmětem nyní namítané a soudem přezkoumávané věci.

52. Námitka žalobkyně ohledně jejího podezření, že nebyly reflektovány požadavky uvedené v rozsudku zdejšího soudu ze dne 25. 1. 2024, č. j. 13 Ad 18/2023 – 50, je taktéž nedůvodná. Žalobkyně neupřesnila, co přesně měl žalovaný podle ní porušit či nedodržet a soud žádné pochybení neshledal. Předmětný rozsudek se nadto týkal jiné dávky – doplatku na bydlení.

53. S ohledem na výše uvedené soud žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

54. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s., žalobkyně ve věci samé úspěch neměla a žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

Citovaná rozhodnutí (2)

Tento rozsudek je citován v (1)