16 Ad 23/2016 - 39

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Hockou v právní věci žalobce: J. K., bytem P., zastoupeného: Mgr. Ondřej Faist, advokát se sídlem v Plzni, Kamenická 1, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 (dále jen ČSSZ), v řízení o žalobě ze dne 3.3.2016 proti rozhodnutí žalované ze dne 30.12.2015 č.j. X o starobní důchod, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Včasnou žalobou ze dne 3.3.2016 se žalobce domáhal přezkoumání napadeného rozhodnutí žalované ze dne 30.12.2015 č.j. X, protože s ním nesouhlasí. V žalobě zrekapituloval řízení před správním orgánem a namítal nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, jelikož žalobce skutečnost, že byl v předmětném období od 1.7.1995 do 31.10.2005 zaměstnán u F. M. F., prokázal čestným prohlášením jmenovaného a J. F., ale žalovaná uvádí, že tito svědci jsou nevěrohodní, a toto konstatování je zcela nepřezkoumatelné, neboť v napadeném rozhodnutí není uvedeno, z jakého důvodu ČSSZ oba svědky považuje za nevěrohodné. Z napadeného rozhodnutí nejsou zřejmé důvody, pro které byly námitky žalobce proti rozhodnutí ČSSZ ze dne 15.5.2015 zamítnuty a toto rozhodnutí bylo potvrzeno, resp. nejsou označena konkrétní ustanovení právních předpisu, na základě kterých bylo rozhodnuto a jak byly použité právní předpisy aplikovány na daný skutkový stav. Žalovaná postupovala v rozporu se zák. č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen zákon), respektive zák. č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení (dále jen ZOPSZ či zákon č. 582/1991 Sb.). Žalobce byl od 1.7.1995 do 31.10.2005 zaměstnán u F. M. F. (dále také zaměstnavatel), kde pobíral měsíční příjem ve výši 8.000,- Kč. Žalobce po tuto dobu pracoval v dobré víře jako zaměstnanec pro pana F. jako svého zaměstnavatele a neměl dle právních předpisů povinnost kontrolovat, zda jeho zaměstnavatel splnil své povinnosti ve vztahu k zdravotní pojišťovně, resp. příslušné Okresní správě sociálního zabezpečení (dále jen OSSZ), tj. zda provedl přihlášení žalobce, když neměl žádnou povědomost o tom, že jeho zaměstnavatel provedl jeho odhlášení z pojištění. Zaměstnán u něho byl od listopadu 1991 a až do skončení pracovního poměru dne 31.10.2005 a měl za to, že jeho zaměstnavatel plní veškeré své povinnosti. Pokud zaměstnavatel žalobce neplnil své povinnosti příslušných právních předpisů a žalobce o této skutečnosti nevěděl, nemůže mu být tato skutečnost k tíži. Měl legitimní očekávání, že při přiznání starobního důchodu a stanovení jeho výše bude započítána i doba od 1.7.1995 do 31.10.2005, neboť v této době byl zaměstnán, jeho činnost pro zaměstnavatele splňovala veškeré podmínky dle ust. § 2 zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce, a byla vykonávána v pracovním poměru. Žalobce pracovní poměr k 30.6.1995 nijak neukončil. Dále poukázal i na nesprávnost zjištění ČSSZ, pokud tato konstatovala, že firma F. M. F. ukončila svoji činnost k 31.7.1995. Z výpisu z živnostenského rejstříku jednoznačně vyplývá, že pan F. M. F. jako živnostník ukončil svoji činnost k 30.6.2008, tedy podnikal po celou dobu, kdy byl u něj žalobce zaměstnán. Po celou předmětnou dobu, tj. od 1.7.1995 do 31.10.2005 pobíral žalobce přídavek na děti, když při čerpání příspěvku na dítě opakovaně dokládal potvrzení o zaměstnání, resp. potvrzení o výši příjmu, které mu vystavoval jeho zaměstnavatel. Skutečnost, že žalobce byl v předmětné době u pana F. zaměstnán, je možno prokázat výpovědí přímo zaměstnavatele, resp. jeho syna J. F., výpovědí rodinných příslušníků žalobce i obchodních partnerů zaměstnavatele, se kterými žalobce komunikoval. Žalobce pracoval nejprve v provozovně v P., cca od roku 1997 do 31.10.2005 pak v provozovně v P.. Závěrem žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení, a aby mu bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. (K žalobě připojil kopii napadeného rozhodnutí.) Napadeným rozhodnutím ze dne 30.12.2015 č.j. X žalovaná zamítla námitky a potvrdila rozhodnutí ČSSZ ze dne 15.5.2015 č.j. X, kterým byl žalobci podle § 31 zákona přiznán od 26.6.2015 starobní důchod ve výši 7.277,-Kč měsíčně. V odůvodnění rozhodnutí ze dne 30.12.2015 mimo jiné žalovaná uvedla, že při podání žádosti o starobní důchod předložil žalobce neověřenou kopii zápočtového listu, kterou vystavil zaměstnavatel - firma s IČO X. V tomto zápočtovém listu datovaném 2.11.2005 je uvedeno, že žalobce byl u nich zaměstnán v době od 1.11.1991 do 31.10.2005 a ke skončení pracovního poměru bylo započteno celkem 32 roků a 122 dnů pracovního poměru, průměrný čistý měsíční výdělek činil 7.200,-Kč a pracovní poměr byl ukončen dohodou. Dále žalovaná popsala průběh řízení, kdy bylo provedeno šetření OSSZ Plzeň-jih, ale ani jím nebyla prokázána doba pojištění od 1.7.1995 do 31.10.2005 u firmy F., stejně tak uvedla i postup při výpočtu starobního důchodu žalobce a vyjádřila se i k věrohodnosti svědků F. M. F., tj. bývalého zaměstnavatele, a jeho syna J. F.. Dne 3.6.2015 učinil žalobce na OSSZ Plzeň - jih podání formulářem ČSSZ Doložení nových skutečností, jímž současně požádal o vydání nového rozhodnutí na základě § 56 zákona, a to tak, aby zohlednilo dobu jeho zaměstnání ode dne 1.11.1995 do 31.10.2005. V příloze tohoto podání předložil vlastní čestné prohlášení a čestné prohlášení dvou svědků ze dne 3.6.2015 dle § 85 odst. 5 ZOPSZ, v nichž čestně prohlašuje, že v době od 1.7.1995 do 31.10.2005 byl zaměstnán ve firmě F. M. F. - rytectví, serigrafie, knihařství, kartonáž, adresa P., jako opravář s měsíčním výdělkem ve výši 8.000,-Kč. Svědek F. M. F., tj. bývalý zaměstnavatel, v čestném prohlášení potvrzuje, že údaje uváděné žalobcem odpovídají v plném rozsahu skutečnosti po celou předmětnou spornou dobu od 1.7.1995 do 30.10.2005. Kolonka, jakým způsobem o tomto zaměstnání nabyl svědek vědomosti, je vyplněna tak, že mu sám zadával práce. Svědek J. F. v čestném prohlášení potvrzuje, že údaje uváděné žalobcem odpovídají skutečnosti v době jemu známé, tj. po dobu spolupráce s žalobcem, která trvala jen po část předmětné sporné doby, a sice od 30.9.2001 do 30.10.2015. Tyto skutečnosti byly přešetřeny, avšak uvedená doba nebyla prokázána u žádného z uvedených svědků, a proto ji nelze zhodnotit. ČSSZ konstatovala, že věrohodnost svědků není prokázána z následujících důvodů: první svědek byl prokazatelně zaměstnavatelem účastníka řízení v období od 1.11.1991 do 30.6.1995 na základě evidenčního listu potvrzeného OSSZ Plzeň - jih. Doba pojištění v následujícím období od 1.7.1995 do 31.10.2005 nebyla OSSZ Plzeň - jih uznána z důvodu, že příslušný evidenční list za toto období není ověřen příslušnou OSSZ a firma F. F. ukončila svou činnost k 31.7.1995. Pokud tedy nyní bývalý zaměstnavatel formou čestného prohlášení potvrzuje zaměstnání žalobce v době, o níž OSSZ Plzeň - jih konstatovala, že činnost firmy byla ukončena, nelze je pokládat za splňující účel ve smyslu § 85 odst. 5 ZOPSZ. Co se týče druhého svědka, J. F. potvrzuje jen část sporného období, a sice až od 30.9.2001 do 30.10.2005, ČSSZ však nemá ve své evidenci doklady, které by prokazovaly jeho dobu pojištění ani v jím uvedeném období od 30.9.2001 do 30.10.2005. ČSSZ dále poukázala na skutečnost, že účastník řízení byl od 30.6.1995 odhlášen z pojištění a rovněž u Všeobecné zdravotní pojišťovny (dále jen VZP) byl žalobce veden od 1.7.1995 jako osoba bez zdanitelných příjmů. Dále lze uvedené období pokládat za sporné, neboť předložený zápočtový list na uvedené období nebyl ověřen příslušnou OSSZ. Žalovaná přezkoumala i výpočet starobního důchodu, přičemž konstatovala, že byl proveden správně. Rozhodnutí je v souladu správními předpisy a nelze tudíž jinak, než je potvrdit, proto žalovaná námitky žalobce zamítla. Žalovaná ve svém obsáhlém vyjádření k žalobě dne 9.5.2016 uvedla mimo jiné, že k žádosti o starobní důchod uplatněné žalobcem na OSSZ Plzeň-jih dne 30.3.2015 bylo připojeno oznámení OSSZ Plzeň-jih o výsledku řízení podle § 6 odst. 4 písm. u) ZOPSZ, kdy OSSZ prověřovala žalobcem předložené doklady: pracovní smlouvu, zápočtový list, dopis VZP, dopis ÚP Praha ze dne 18.10.2007, rozhodnutí o odvolání VZP, evidenční list důchodového zabezpečení/pojištění (dále jen ELDZ či ELDP). Na základě zjištěných skutečností OSSZ Plzeň-jih nezpracovala ELDP za období od 1.7.1995 do 31.10.2005, neboť není prokázáno, zda uvedená doba je dobou pojištění ve smyslu ust. § 8 a § 11 odst. 2 zákona., i když je nesporné, že výdělečná činnost trvala. Uvedené období lze považovat za sporné, neboť předložený zápočtový list není ověřen OSSZ, žalobce byl odhlášen z pojištění k 30.6.1995, jak potvrdilo ÚP ČSSZ Praha 5, firma F. ukončila svoji činnost k 31.7.1995. Za požadované období nebyly doloženy žádné prokazatelné doklady, dobu tak nelze považovat za dostatečně prokázanou. Závěrem bylo žalobci doporučeno sporné období doložit dalšími věrohodnými doklady, popř. prohlášením svědků spoluzaměstnanců. U malé organizace F. F., jak žalobce na OSSZ uvedl, pracoval na základě pracovní smlouvy ode dne 1.11.1991 uzavřené téhož dne na dobu neurčitou se zkušební dobou na 3 měsíce, pracovní smlouva byla ukončena ke dni 31.102005, což dokládá pracovní smlouva a zápočtový list potvrzených zaměstnavatelem. Po upozornění VZP, že má dluh na zdravotním pojištění a je-li osobou bez zdanitelných příjmů, musí doplatit dlužné pojistné a penále, se obrátil na bývalého zaměstnavatele s tím, že byl u něho zaměstnán, a že zaměstnavatel je povinen platit pojistné na zdravotní pojištění. Po několika pokusech a urgencích pan F. dlužné pojistné uhradil, penále platil sám žalobce. Pokud zaměstnavatel dlužné zdravotní pojištění doplatil, zaměstnavatel tímto potvrdil, že žalobce u něho pracoval a tudíž, že pracovní poměr trval, žalobce pracoval a byl odměňován za vykonanou práci. Bývalý zaměstnavatel s OSSZ nespolupracuje, na žádné z možných adres zásilky nepřebírá nebo nereaguje. Jelikož bylo doplaceno dlužné zdravotní pojištění, OSSZ Plzeň-jih se obrátila na VZP se žádostí, z jakých podkladů vycházela při stanovení dlužného pojistného, neboť doba pojištění a výše vyměřovacích základů jsou nezbytné pro výpočet výše důchodu. VZP sdělila, že vycházela ze zápočtového listu, jenž nebyl ověřen PSSZ (Pražská správa sociálního zabezpečení), proto požádala PSSZ o prověření. PSSZ dne 3.7.2007 potvrdila evidenci od 1.11.1991 do 30.6.1995 a dále uvedla, že firma F. ukončila svoji činnost k 31.7.1995. Podle připojeného rozhodnutí o odvolání ohledně povinnosti doplacení dlužného pojistného na zdravotní pojištění, nebylo odvolání žalobce vyhověno, jednoznačně bylo prokázáno, že žalobce měl dluh na zdravotním pojištění od 1.7.1995, když firma F. neodvedla za něho pojistné na nemocenské pojištění, proto nebyly bezprostředně po ukončení zaměstnání zaměstnavatelem vyhotoveny a odeslány přes PSSZ pro roky 1995-2005 ELDP. Tomuto svědčí i samotná výpověď žalobce, že nedostával žádné výplatní pásky a výplatu dostával vždy na ruku. Pokud PSSZ nevlastní žádné přehledy o platbách pojistného za žalobce ve sporném období, nelze dobu od 1.7.1995 považovat za dobu pojištění a dosažené nezúčtované příjmy za vyměřovací základy. Žalobce uvedl, že ve firmě F. pracoval jako opravář, nevlastní žádné doklady k prokazované době, jen zápočtový list, proto ji prokazuje svým čestným prohlášením a čestným prohlášením svědků. První svědek (F. F.) byl zaměstnavatelem žalobce, vlastnil živnostenský list, žalobci zadával práci a potvrzuje dobu jeho zaměstnání od 1.7.1995 do 30.10.2005. Druhý svědek (J. F.) k prokazované době uvedl, že nevlastní žádné listinné doklady, pracoval na pozici grafik jako OSVČ, se žalobcem spolupracoval, osvědčuje dobu jeho zaměstnání od 30.9.2001 do 30.10.2005. Svědecké prohlášení zaměstnavatele nelze považovat za věrohodné, pokud konstatovala OSSZ Plzeň-jih, že stejné období, nyní prokazované svědecky, nebylo dříve uznáno, když ELDP nebyl ověřen příslušnou správou a je naopak doloženo a prokázáno, že firma F. ukončila svoji činnost k 31.7.1995, nelze nyní uznat jeho svědecké prohlášení za splňující účel dle ust. § 85 odst. 5 ZOSZ. Druhý svědek jednak nepotvrzuje celé období, jen část, navíc ČSSZ nemá ve své centrální evidenci doklady potvrzující tvrzené; podle evidenčních materiálů tento svědek pracoval v době od 2.7.2001 do 31.5.2006 ve firmě I. C., spol. s r.o., sídlící na adrese P. Svědek v prokazovaném období pracoval pro jinou firmu, která sídlila na stejné adrese, na které měla být provozovna zaměstnavatele žalobce od roku 1997, není tedy přímým každodenním spolupracovníkem žalobce, jenž by mohl věrohodně potvrdit soustavný pravidelný výkon zaměstnání žalobce ve firmě F. v tomto období; nijak není doložena ani tvrzená spolupráce. Závěrem žalovaná uvedla, že v daném případě není naplněna podmínka pro uznání předložených svědeckých prohlášení jako zcela věrohodně a plně prokazující tvrzené skutečnosti, které by svou váhou nahradily chybějící listinné důkazy. Žalobce dosud neprokázal věrohodně listinnými doklady a ani svědecky chybějící dobu svého pojištění, naopak dosud předložené doklady prokazují skutečnost, že žalobce by odhlášen jako zaměstnanec z pojištění od 30.6.1995 a rovněž u VZP byl veden jako osoba bez zdanitelných příjmů. Za daného stavu věci ČSSZ nepochybila, proto navrhla zamítnutí žaloby jako zcela nedůvodné. Ze zaslaného dávkového spisu vedeného žalovanou ohledně žalobce vyplývá, že napadené rozhodnutí ze dne 30.12.2015 bylo žalobci doručeno dne 5.1.2016 a také, že skutečnosti uvedené v napadeném rozhodnutí i ve vyjádření žalované ze dne 9.5.2016 odpovídají obsahu spisu. Založeny jsou i kopie ELDP doručené OSSZ Plzeň-jih dne 16.4.2015 ohledně žalobce, podepsané toliko tehdejším zaměstnavatelem za roky 2004 a 2005, dále další dva plně nevyplněné, kde nejsou uvedeny roky, v nichž měl dosahovat měsíční výdělek částky 8.000,-Kč a na jednom je uvedena výdělečná činnost od 1.1.1996 do 31.12.2003, ale z žádného z nich nevyplývá, že by byl předložen OSSZ. Dle kopie „Potvrzení při změně zaměstnání (zápočtový list)“ ze dne 2.11.2015 žalobce byl u F. F. zaměstnán od 1.11.1991 do 31.10.2005. Žalovaná provedla ohledně sporné doby šetření, kdy oslovila jak VZP, tak zaměstnavatele žalobce a z dalších písemností vyplývá, že F. F. přestal být zaměstnavatelem jako firma dne 31.7.1995 odhlášením posledního zaměstnance, ale jako živnostník ukončil svoji činnost až k 30.6.2008. Ve spisu jsou založeny i ELDP svědků, kteří potvrzovali žalobci dobu pojištění čestným prohlášením, z nichž vyplývá, že první svědek (zaměstnavatel) F. F. byl v předmětné době od 1.1.1993 do 31.12.1995 a od 1.1.1999 do 31.12.2000 osobou samostatně výdělečně činnou, avšak vyměřovací základ je uveden pouze u roku 1993, a dále v roce 2015 byl pojištěn pouze omezenou dobu ohledně dohody o provedení práce a druhý svědek J. F. byl zaměstnán v roce 2004 a 2005 u společnosti I. C., spol. s r.o., sídlící na adrese P. K výzvě soudu dne 31.5.2016 žalobce sdělil prostřednictvím svého zástupce, že nesouhlasí s tím, aby soud rozhodl ve věci samé bez jednání a poté v podání dne 29.6.2016 sdělil, že nejpozději do 8.7.2016 založí do spisu důkazy k prokázání svých tvrzení. V uvedené lhůtě ani následně ničeho nedoložil ani žádné důkazy soudu nenavrhl. Až při ústním jednání dne 8.12.2016 žalobce předložil soudu repliku ze dne 7.12.2016 k vyjádření žalované ze dne 9.5.2016, ve které mimo jiné navrhl důkaz výslechem svědků F. F., J. F., V. P. aj. P. a dále navrhl, aby si soud vyžádal zprávu příslušného úřadu práce, který žalobci po celou dobu od 1.7.1995 do 30.10.2005 vyplácel přídavek na dítě, resp. sociální příplatek, když k žádostem o tyto dávky předkládal i potvrzení svého zaměstnavatel F. F. o výši příjmů. Dále bylo navrženo provedení následujících důkazů: pracovní smlouva ze dne 1.11.1991, zápočtový list potvrzený F. F., evidenční listy důchodového pojištění, čestné prohlášení o dobách zaměstnání ze dne 3.6.2015, čestné prohlášení F. F., čestné prohlášení J. F. a také výslech žalobce. Návrh žalobce soud zamítl jako nadbytečný, jelikož navržené písemné důkazy jsou součástí dávkového spisu, trvání výdělečné činnosti žalobce pro F. F. do 31.10.2005 je nesporné, proto výslechy navržených osob a vyžádání zprávy od úřadu práce ohledně vyplácení sociálního příplatku žalobci v období od 1.7.1995 do 30.10.2005 pro toto řízení nejsou potřebné s ohledem na rozhodné skutečnosti. Zástupce žalobce závěrem uvedl, že z žaloby vyplývají důvody, pro které byla podána, na žalobě je proto i přes sdělení, které mu poskytl soud ohledně svého právního názoru, resp. vzhledem k vyjádření žalovaného, i nadále trváno a proto navrhl, aby rozhodnutí ČSSZ ze dne 30.12.2015 bylo zrušeno a věc byla ČSSZ vrácena k dalšímu řízení, rovněž se vyjádřil ohledně náhrady nákladů řízení. Zástupce žalované závěrem navrhl zamítnutí žaloby a v plném rozsahu odkázal na jejich stanovisko ze dne 9.5.2016. Dle § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění (dále jen s.ř.s.), soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, (dále jen správní orgán). Ve věcech důchodového pojištění rozhoduje specializovaný samosoudce, který má práva a povinnosti předsedy senátu (§ 31 odst. 2, 3 s.ř.s.). Dle § 75 odst. 1 s.ř.s. je pro soud rozhodující skutkový a právní stav v době rozhodování správního orgánu, tj. v této věci k 30.12.2015. Podle § 8 odst. 1 zákona osoby uvedené v § 5 odst. 1 písm. a) až d) a f) až t) a v § 5 odst. 4 jsou účastny pojištění podle tohoto zákona, pokud jsou účastny nemocenského pojištění podle zvláštního právního předpisu. Dle § 11 odst. 1, 2 zákona dobou pojištění je po 31. prosinci 1995 doba účasti na pojištění a) osob uvedených v § 5 odst. 1 a v § 5 odst. 4, za kterou bylo v České republice zaplaceno pojistné, b) osob uvedených v § 6, za kterou bylo v České republice zaplaceno pojistné, a to nejdříve ode dne zaplacení pojistného. Za dobu pojištění uvedenou v odstavci 1 písm. a) se u osob uvedených v § 5 odst. 1 písm. a) až d) a f) až tav § 5 odst. 4 nepovažuje kalendářní měsíc, ve kterém nebyly dosaženy příjmy započitatelné do vyměřovacího základu pro pojištěnce proto, že tyto osoby nevykonávaly činnost zakládající účast na pojištění, pokud nešlo o omluvné důvody; za omluvné důvody se považují skutečnosti uvedené v § 16 odst. 4 větě druhé písm. a). Podmínka zaplacení pojistného uvedená v odstavci 1 písm. a) se považuje za splněnou, v případě, kdy pojistné nebylo zaplaceno jen proto, že v kalendářním roce osoba uvedená v odstavci 1 písm. a) dosáhla stanoveného maximálního vyměřovacího základu pro pojistné17c), a v případě, kdy zaměstnavatel pojistné na pojištění neodvedl, ačkoliv byl povinen toto pojistné odvést, pokud se dále nestanoví jinak; zaměstnavatelem se pro účely tohoto zákona rozumí právnická nebo fyzická osoba zaměstnávající pojištěnce v pracovním poměru a dalších pracovních vztazích, nebo k níž je pojištěnec v jiném vztahu zakládajícím účast na pojištění podle tohoto zákona, jakož i organizační složka státu.16a) Za dobu pojištění uvedenou v odstavci 1 písm. a) se u osob uvedených v § 5 odst. 1 písm. a) až d) a f) až k), t) a odst. 4 považuje též doba, po kterou podle pravomocného rozhodnutí soudu nebo mimosoudní dohody uzavřené po podání návrhu na určení neplatnosti skončení tohoto právního vztahu trval nadále jejich právní vztah zakládající účast na pojištění, pokud podle tohoto rozhodnutí nebo této dohody došlo ke skončení tohoto vztahu neplatně a pokud by jinak byla, kdyby nedošlo k neplatnému skončení tohoto vztahu, splněna podmínka uvedená v § 8; podmínka zaplacení pojistného se přitom považuje za splněnou. Podle § 85 odst. 5 ZOPSZ k prokázání doby pojištění lze použít čestného prohlášení nejméně 2 svědků a žadatele o důchod nebo o úpravu důchodu, nelze-li tuto dobu prokázat jinak. Dle § 38 odst.1 ZOPSZ ve znění účinném do 31.12.1997 organizace a orgány plnící úkoly v důchodovém pojištění podle § 36 písm. a) až d), f) až o) a r) až t) jsou povinny vést evidenční list důchodového pojištění (dále jen "evidenční list") po celou dobu, po kterou pojištění trvá, s výjimkou pracujících poživatelů starobního důchodu. Evidenční list se zakládá při vzniku účasti občana na důchodovém pojištění. Podle § 38 ZOPSZ ve znění účinném do 31.7.2007 (1) Organizace a orgány plnící úkoly v důchodovém pojištění podle § 36 písm. a) až d), f) až n), q), s), u) až w), y) a z) jsou povinny vést pro každého občana uvedeného v těchto ustanoveních, který je účasten důchodového pojištění, evidenční list, pokud nejde o pracujícího poživatele starobního důchodu. (2) Evidenční list se vede pro každého občana za jednotlivý kalendářní rok. Pro každý kalendářní rok se vede vždy nový evidenční list, a to i když trvala účast na důchodovém pojištění u téže organizace v předchozím kalendářním roce. (3) Evidenční list se vede od 1. ledna kalendářního roku nebo ode dne vzniku účasti občana na důchodovém pojištění, vznikla-li tato účast po 1. lednu, a ukončuje se dnem 31. prosince kalendářního roku nebo dnem skončení této účasti, skončila-li tato účast před 31. prosincem. (5) Organizace je povinna vyhotovit stejnopisy evidenčního listu s údaji podle odstavce 4; jeden stejnopis je povinna předložit občanovi k podpisu a založit do své evidence (§ 35a odst. 4 věta druhá) a druhý stejnopis, který opatří podpisem pověřeného zaměstnance nebo jiného oprávněného zástupce a svým razítkem, je povinna vydat občanovi, a to nejpozději v den, kdy předkládá evidenční list příslušnému orgánu sociálního zabezpečení podle § 39 odst. 2 nebo 3. Nesouhlasí-li občan se zápisem organizace v evidenčním listu a organizace na základě žádosti občana evidenční list včetně jeho stejnopisu neopraví, může občan požádat okresní správu sociálního zabezpečení příslušnou podle § 39 odst. 1 do 30 dnů ode dne převzetí stejnopisu evidenčního listu, aby tento spor rozhodla. Příslušná okresní správa sociálního zabezpečení může zmeškání lhůty uvedené ve větě druhé prominout; proti rozhodnutí o prominutí zmeškání lhůty není odvolání přípustné a toto rozhodnutí je vyloučeno ze soudního přezkumu. Jde-li o osobu ve služebním poměru, s výjimkou státních zaměstnanců podle služebního zákona, platí věty druhá a třetí obdobně s tím, že místo okresní správy sociálního zabezpečení je příslušný orgán sociálního zabezpečení uvedený v § 9 odst.

1. Dle § 39 ZOPSZ ve znění účinném do 31.12.2006 (1) Evidenční listy se předkládají České správě sociálního zabezpečení prostřednictvím okresní správy sociálního zabezpečení, v jejímž obvodu je útvar organizace, ve kterém je vedena evidence mezd. Jde-li o osoby ve služebním poměru, s výjimkou státního zaměstnance podle služebního zákona, nebo o občana, jemuž vznikl nárok na důchod z důchodového pojištění příslušníků ozbrojených sil, předkládá se evidenční list orgánům ministerstev obrany, vnitra a spravedlnosti, podle toho, který orgán je příslušný k rozhodování o dávkách důchodového pojištění. (2) Organizace je povinna předložit evidenční list do 8 dnů a) ode dne zápisu údajů do evidenčního listu podle § 38 odst. 4; skončilo-li zaměstnání před 31. prosincem a je nepochybné, že občan nejpozději do 3 měsíců opět ve stejném kalendářním roce do zaměstnání u stejného zaměstnavatele vstoupí, nemusí být evidenční list předložen a lze pokračovat v záznamech na dřívějším evidenčním listu. Jsou-li po skončení zaměstnání dále vypláceny dávky nemocenského pojištění (péče), předkládá organizace evidenční list do 8 dnů ode dne zápisu údajů o výplatě těchto dávek; trvala-li však výplata těchto dávek až do 31. prosince, předkládá organizace evidenční list ve lhůtě stanovené podle věty první, b) ode dne svého zániku. (3) Evidenční list je organizace povinna předložit orgánu sociálního zabezpečení vždy na základě jeho výzvy, a to do 8 dnů ode dne obdržení výzvy. (5) Při uplatnění nároku na dávku důchodového pojištění se předkládá evidenční list spolu se žádostí okresní správě sociálního zabezpečení příslušné podle místa trvalého pobytu žadatele. (7) Evidenční listy se předkládají na tiskopisech vydaných orgány sociálního zabezpečení nebo způsobem uvedeným v § 123e odst. 2 a 3. V této věci se žalobce podanou žalobou domáhá zrušení napadeného rozhodnutí ze shora uvedených důvodů. Soud pak na základě všech shora zjištěných skutečností dospěl k závěru, že žaloba proti napadenému rozhodnutí žalované ze dne 30.12.2015 není důvodná s ohledem na níže uvedené. Žalobce neprokázal, že by žalovaná postupovala v rozporu se zákonem ohledně započtení jeho doby pojištění od 1.7.1995 do 31.10.2005 při výpočtu starobního důchodu, přičemž neznamená, není–li rozhodnutí žalované dle jeho představ, že je takové rozhodnutí nesprávné či dokonce v rozporu se zákonem. Soud neshledal napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným, jelikož žalovaná se se všemi námitkami žalobce řádně vypořádala, zdůvodnila nevěrohodnost navrhovaných svědků, i proč nemohla námitkám žalobce vyhovět. Samotná případná absence konkrétního zákonného ustanovení pak automaticky nezpůsobuje nepřezkoumatelnost rozhodnutí, když dle jeho obsahu je zřejmé, jakým způsobem bylo rozhodnuto a z jakých důvodů. Žalobce namítal rozpor v postupu žalované se zákonem, respektive ZOPSZ, ovšem již nesdělil, v čem konkrétně tento rozpor spatřuje, naopak soud má za to, že žalovaná postupovala zcela v souladu se shora uvedenými ustanoveními zákona, tedy neměla jinou možnost, než námitky žalobce zamítnout. Ve věci není spor o to, že žalobce fakticky vykonával pracovní činnost pro pana F., což nerozporuje ani žalovaná, ovšem pro zhodnocení této činnosti v rámci řízení o starobním důchodu je klíčové, aby pracovní činnost žalobce splňovala podmínky stanovené zákonem pro tuto činnost jako pojistné doby a za tuto dobu bylo za žalobce uhrazeno pojistné, přičemž bylo jasně prokázáno, že nejen, že pojistné uhrazeno nebylo, navíc nebyl v předmětné době žalobce zaměstnavatelem ani přihlášen k účasti na důchodovém pojištění, tedy ani zaměstnavateli nevznikla zákonná povinnost pojistné za něho odvádět. V tomto směru pak nelze nijak zohlednit ani dobrou víru a případné legitimní očekávání žalobce. Pokud problém s prokázáním doby zaměstnání vznikl z důvodu nesplnění povinnosti zaměstnavatele vyhotovit řádně a včas za žalobce evidenční list důchodového pojištění (ELDP) a odeslat jej ČSSZ prostřednictvím OSSZ, měl se žalobce obrátit na tehdejšího zaměstnavatele, aby dodatečně svoji povinnost vyhotovit ELDP splnil. Mohl též požádat místně příslušnou OSSZ či PSSZ, aby ve smyslu 6 odst. 4 písm. u) zákona č. 582/1991 Sb. převzala na sebe plnění povinnosti zaměstnavatele v tomto smyslu a vyhotovení ELDP sama zajistila. Žalobce však muselo být známo i z předchozích zaměstnání u jiných zaměstnavatelů, že je i jeho povinností podepsat každý rok ELDP, a pokud mu tento nebyl zaměstnavatelem předložen, měl se již dříve zajímat, z jakého důvodu a v takovém případě by zjistil, že byl zaměstnavatelem odhlášen z účasti na důchodovém pojištění. Systém důchodového pojištění skutečně nefunguje tak, že žalobci při řízení o jeho žádosti o starobní důchod ČSSZ započte předmětnou dobu pojištění jako těm pojištěncům, za něž bylo pojistné hrazeno, i když zaměstnavatel zaměstnance nepřihlásí k tomuto pojištění, tudíž za něho ani pojistné neodvádí, ale po skončení zaměstnání mu vyhotoví zápočtový list, případně i ELDP, který ale nebyl podán u příslušné OSSZ a neobsahuje ani podpis zaměstnance/pojištěnce. Rovněž soud podotýká, že důkazní břemeno spočívá na žalobci, avšak ten jej neunesl, neboť pochybení žalované neprokázal. Naopak pochybení bylo prokázáno na straně jeho tehdejšího zaměstnavatele, proto bylo nezbytné začít u něho, aby mohl žalobce prokázat další dobu pojištění. Problém však spočívá v tom, že F. F. ke dni 31.7.1995 ukončil činnost firmy, odhlásil posledního zaměstnance, neměl tedy ani povinnost za něho hradit pojistné, a tudíž ani zpětně žalobce jako zaměstnance nemůže přihlásit a pojistné za něho doplatit; navíc sám jako OSVČ má F. F. byl přihlášen k pojištění pouze od 1.1.1993 do 31.12.1995 a od 1.1.1999 do 31.12.2000 a dále v roce 2015 byl pojištěn pouze omezenou dobu ohledně dohody o provedení práce, i když jako živnostník ukončil svoji činnost až k 30.6.2008. Soud k tomuto podotýká, že z písemností založených v dávkovém spisu sice vyplývá, že F. F. přestal být zaměstnavatelem dne 31.7.1995 odhlášením posledního zaměstnance, to mu ovšem nebránilo v tom, aby měl živnostenské oprávnění a jako živnostník ukončil svoji činnost až k 30.6.2008. Bylo pouze věcí zaměstnavatele žalobce, že jej se situací neseznámil a nechal jej žít v tom, že je jeho zaměstnanec až do 31.10.2005, ale i žalobce se měl více zajímat např. o každoroční podpisování ELDP, když navíc za rok 2004 a následující roky už měl zaměstnavatel povinnost předkládat ELDP zaměstnancům i OSSZ každý rok, jak bylo vyjádřeno. Soud sice chápe postoj žalobce, ale to nic nemění na skutečnosti, že v tomto případě mu nelze žádným způsobem v tomto řízení vyhovět, jelikož to zákon neumožňuje. K prokázání doby pojištění lze za běžných okolností použít čestného prohlášení nejméně 2 svědků a žadatele o důchod nebo o úpravu důchodu, nelze-li tuto dobu prokázat jinak. Doby pojištění lze tedy prokazovat standardními důkazními prostředky podle zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, a dále dle speciálního zákona právě čestným prohlášením či výslechem zaměstnanců, kteří v posuzovaném časovém období prokazatelně pracovali v téže či obdobné profesi a na témže pracovišti jako žadatel, osobně jej znali a mohou tak potvrdit, že vykonával dané zaměstnání. Žalobce zvolil k prokázání doby pojištění právě formu čestných prohlášení, žalovaná řádně přezkoumala postavení osob, které čestná prohlášení poskytly, přičemž bylo zjištěno, že ani jedna osoba neodpovídá požadavkům, dle nichž by bylo možné doložit dobu pojištění žalobce. V tomto směru je nutné vycházet z čestných prohlášení kolegů, u nichž má ČSSZ dobu pojištění evidovanou, což se netýká ani žalobcem tvrzeného zaměstnavatele, ani druhého svědka, u něhož bylo pro spornou dobu naopak z ELDP prokázáno, že byl zaměstnán u jiného zaměstnavatele. Nepodaří-li se tímto způsobem dobu zaměstnání prokázat, mohou za důkaz posloužit jakékoli náhradní doklady (např. pracovní smlouvy, potvrzení zaměstnavatele, výplatní pásky z daného období, kopie mzdových listů atp.), žalobce však žádné takové listiny nedoložil, respektive doložil pouze určité listiny vyhotovené bývalým zaměstnavatelem, které ovšem nejsou opatřeny příslušnými potvrzeními ČSSZ (nebyly předloženy příslušné OSSZ, která by je po kontrole údajů přeposlala ČSSZ v Praze), tedy je nelze použít jako důkaz ke shora uvedenému. Nelze také přehlédnout skutečnost, že paradoxně bývalý zaměstnavatel, který neplnil své povinnosti ohledně vyhotovení ELDP, kupodivu jako svědek čestným prohlášením potvrzuje dobu zaměstnání svého zaměstnance místo toho, aby svá pochybení napravil a byť zpětně žalobce jako zaměstnance přihlásil k sociálnímu pojištění, v takovém případě by samozřejmě musel pojistné zaplatit a k tomu i pravděpodobně určitou sankci. Žalobce má samozřejmě možnost v případě, že jeho bývalý zaměstnavatel svoji povinnost dobrovolně nesplní, obrátit se s žalobou na příslušný občanskoprávní soud, který může rozhodnout o určení povinnosti zaměstnavatele shora uvedené zpětně napravit či se může domáhat náhrady škody. Po prokázání další doby pojištění se pak může žalobce obrátit na ČSSZ s žádostí o přepočet přiznaného starobního důchodu. Do doby, než prokáže další doby pojištění a z něho příslušné příjmy nemá šanci na změnu výše důchodu, protože žalovaná je povinna především vycházet z ELDP, které mají povinnost zaměstnavatelé vyhotovovat a předkládat je ČSSZ prostřednictvím OSSZ. Pokud však žalobce u zaměstnavatele pracoval neoficiálně, tzv. na černo, tedy bez toho, že by byl přihlášen k sociálnímu pojištění a toto za něho zaměstnavatel nehradil, v žádném případě mu nemůže být tato doba práce započítána ČSSZ jako doba pojištění. K tíži žalobce jde i skutečnost, že si požádal o starobní důchod 3 roky před dosažením důchodového věku, tudíž i krácení důchodu z tohoto důvodu činí téměř 2.000,-Kč měsíčně. Na základě shora uvedeného, je soud přesvědčen, že žalovaná nepochybila, když zamítla námitky žalobce a dostatečně srozumitelným způsobem se s nimi vypořádala v odůvodnění rozhodnutí ze dne 30.12.2015. Soud se plně ztotožnil s obsahem s odůvodněním napadeného rozhodnutí i vyjádření žalované, jelikož plně odpovídají předmětné zákonné úpravě. Soud přezkoumal zákonnost napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení a nezjistil žádné skutečnosti, které by mohly vést k jeho zrušení. Krajský soud v Plzni ze shora uvedených důvodů proto žalobě žalobce nepřisvědčil a žalobu zamítl podle § 78 odst. 7 s.ř.s. (soud zamítne žalobu, není-li důvodná), jak vyplývá z výroku I. rozsudku, jelikož napadené rozhodnutí žalované ze dne 30.12.2015 shledal jako věcně správné a odpovídající zákonu. Nad rámec pak soud uvádí, že zákon sice umožňuje doplatit si pojištění s využitím institutu dobrovolného důchodového pojištění, ale zpětné přihlášení k dobrovolnému důchodovému pojištění je však možné jen při splnění zákonem stanovených podmínek. Jde-li o tzv. dobrovolné pojištění bez uvedení důvodu ve smyslu ust. § 6 odst. 2 zákona (tj. neexistuje žádný kvalifikovaný důvod ve smyslu ust. § 6 odst. 1 téhož zákona, např. vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání na úřadu práce), je účast možná nejvýše v rozsahu 15 let v rámci celého života pojištěnce. Zpětně však lze bez udání důvodu doplatit pouze 1 rok, ale pokud je přiznán starobní důchod, nelze již dobu doplatit, má-li pojištěnec potřebnou dobu pojištění, což žalobce splnil. Žalobce ve věci neměl úspěch a správní orgán nemá právo na náhradu nákladů řízení ze zákona, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jak vyplývá z ust. § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s. (výrok II. rozsudku).

Poučení