16 Ad 36/2020– 31

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl soudcem Mgr. Kamilem Tojnerem v právní věci žalobkyně: Ing. H. N., CSc., bytem , proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 10. 2020, č. j. MPSV–2020/199788–911, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 10. 2020, č. j. MPSV–2020/199788–911, se v části výroku I a II ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo změněno rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajské pobočky pro hl. m. Prahu č. j. 14269/2016/AAG ze dne 22. 7. 2016 tak, že byl žalobkyni přiznán příspěvek na péči ve výši 4 000,–Kč měsíčně od prosince 2015 (výrok I), ve výši 4 400,–Kč měsíčně od srpna 2016 (výrok II) a 12 800,–Kč měsíčně od července 2020 (výrok III).

2. Žalobkyně nesouhlasí s posouzením její závislosti. Domnívá se, že měl být shledán III. stupeň závislosti od prosince 2015. Žalobkyně nadále trvá na tom, že základní potřebu stravování nezvládá vykonávat již od roku 2015, což Posudková komise MPSV odmítla i v novém posudku uznat. K posouzení komisí opět nebyla přizvána, ačkoli na to má právo, současně o přítomnost na jednání opakovaně žádala. Jelikož má polymorfní potíže z velkého počtu nemocí, je v lékařských zprávách uváděn souhrn diagnóz bez podrobností a dopadů na zvládání životních potřeb. Žalobkyně proto chtěla, aby ortoped zasedající v komisi sám vyhodnotil míru úchopové neschopnosti prstů obou rukou a míru snížení jemné motoriky prstů obou rukou a citlivosti těchto prstů. Je u ní již od roku 2013–2016 v lékařských zprávách uvedena polyosteoartrózu drobných kloubů rukou (i 4. stupně), polyartrósa loketních a ramenních kloubů. Je zřejmé, že při takto rozsáhlém postižení by ortoped při vyšetření onemocnění jistě zjistil. Dané žalobkyně vše podrobně uvedla ve vyjádření ze dne 26. 2. 2020. Následně bylo svoláno další jednání za přítomnosti žalobkyně dne 4. 8. 2020. Žalobkyně z opatrnosti, kdyby ji ortoped komise odmítl vyšetřit, přinesla lékařskou zprávu ortopeda ze dne 28. 7. 2020 na základě rentgenových snímků a vyšetření kloubů ruky. Také dodala zprávu psychiatra ze dne 29. 7. 2020.

3. Na základě tohoto jednání, kdy byla poprvé vyšetřena ortopedem, bylo konstatováno nezvládání potřeby stravování, avšak až od července 2020, s čímž žalobkyně nesouhlasí. Artrózou postižené drobné klouby rukou, lokty a ramena jsou uvedeny již ve dvou lékařských zprávách ortopedů z roku 2016. Žalobkyně potíže s klouby rukou a stravováním uvádí např. v odvolání ze dne 12. 8. 2016. Správní soud v reakci na neřešené zvládnutí životní potřeby stravování a výkon fyziologické potřeby zrušil také první rozhodnutí odvolacího orgánu a věc mu vrátil zpět. Posudková komise se dle žaloby měla zabývat nezvládáním potřeby již v roce 2016. Pokročilá artrózu kloubů nemohla vzniknout ze dne na den, a to 28. 7. 2020 jen proto, že nechala žalobkyně kloub rukou jeden po druhém vyšetřit včetně rentgenových snímků. Pokročilá polyartrózu byla v těchto klubech přítomna již od roku 2013. Termín červenec 2020 byl dle žalobkyně komisí vybrán účelově s cílem zabránit většímu jednorázovému vyrovnání. Pokročilou polyartrózu měla žalobkyně minimálně od roku 2015.

4. Z důvodu dle žalobkyně chybného posouzení jejího stavu ji potkala řada problémů, kdy nemá příbuzné ani nikoho, kdo by se o ni postaral, rovněž ji potkala řada obtíží finančního rázu.

5. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že v opakovaném odvolacím řízení bylo provedeno nové sociální šetření. Zdravotní stav žalobkyně byl hodnocen komisí ve složení posudkového lékaře a odborného ortopeda. Komise hodnotila zdravotní stav ke dni podání žádosti o dávku a k aktuálnímu datu. Vzhledem k tomu, že spisová dokumentace obsahovala lékařské zprávy do roku 2016, konzultovala komise zdravotní stav žalobkyně také s její praktickou lékařkou. Dle žalovaného nedostatek aktuálních lékařských zpráv nebyl způsoben pasivitou posudkového orgánu, ale skutečností, kterou opakovaně uváděla žalobkyně, a sice její neschopností se dopravit k lékaři. Komise hodnotila shodně s předchozím posudkem nezvládání 5 potřeb, nově konstatovala také nezvládání výkonu fyziologické potřeby z důvodu neschopnosti samostatného zajištění dílčích aktivit při výkonu této potřeby (očisty) pro ztíženou pohyblivost pohybového aparátu.

6. Komise se podrobně zabývala posouzením zvládání potřeby stravování. Uvedla, jaké typy postižení považuje za rozhodné pro neschopnost zvládání této potřeby a srovnala je se zdravotním postižením žalobkyně. Zabývala se výsledky sociálního šetření a možností využití kompenzačních pomůcek. Vzhledem k žalobkyní namítané artróze prstů obou rukou se komise zabývala zjištěním, zda v lékařských zprávách uváděná artrózu kořenových kloubů palců obou rukou s uváděnou sníženou kvalitou jemné motoriky dosahuje tíže ztráty úchopové schopnosti obou rukou. Konstatovala, že akrum končetin je bez popsaného neurologického deficitu a nebyla verifikována významná ztráta úchopu. K možnosti přemisťování jídla může žalobkyně užít běžně dostupné pomůcky. Komise neshledala medicínský důvod pro nezvládání potřeby ani po psychické stránce. Schopnost orientace a komunikace byla zhodnocena jako nenarušená. Na základě vyjádření žalobkyně byl vyžádán doplňující posudek, kdy byla žalobkyně při jednání vyšetřena. Žalobkyně doložila lékařské zprávy z ortopedie a psychiatrie. Na jejich základě a na základě vyšetření bylo shledáno nezvládání potřeby stravování pro neschopnost zvládat některé dílčí aktivity pro artrózu karpů radiálně středního stupně, rhizartrózu pokročilého stupně, artrózu MCP kloubů lehkého až středního stupně a artrózu IP kloubů, místy pokročilejší. Na základě psychiatrického vyšetření komise shledala rekurentní depresivní poruchu, v jejímž důsledku shledala narušené zvládání potřeby péče o zdraví. Potřebu stravování a péči o zdraví hodnotí komise jako nezvládanou od 28. 7. 2020, neboť k tomuto dni byla posudkově významná artrózu rukou doložena na základě RTG vyšetření a lékařské zprávy. Před tímto dnem není v lékařské dokumentaci pro nezvládání potřeby podklad. Žalovaný dal za pravdu žalobkyni v tom, že onemocnění se neobjevilo ze dne na den, nicméně jestliže byla artrózu popsána ve zprávách z roku 2016, nedosahovala v té době posudkově významné tíže ztráty či těžkého omezení úchopové schopnosti a nebyla tedy důvodem pro nezvládání některých úkonů potřeby stravování. Okamžik, odkdy artrózu představovala posudkově významné onemocnění, je třeba hodnotit podle lékařských zpráv, které v období 2016 – 2020 nebyly k dispozici.

7. Ze správního spisu soud zjistil tyto pro řízení podstatné skutečnosti.

8. Žalobkyně o příspěvek na péči požádala 23. 12. 2015. Následně bylo u žalobkyně provedeno sociální šetření, kdy bylo mj. ohledně potřeby stravování zjištěno, že žalobkyni padá lžička, pokud jí něco spadne, nedokáže sebrat, chybí jí rovnováha, nosí pleny. Posudkem o zdravotním stavu ze dne 29. 2. 2016 bylo shledáno nezvládání potřeby mobility, osobní aktivity a péče o domácnost. Následně žalobkyně předložila lékařskou zprávu z ÚVN – ortopedie z 11. 5. 2016, ke které bylo správnímu orgánu od PSSZ – LPS pro Prahu 7 sděleno, že situaci posouzení neovlivňuje. Rozhodnutím ze dne 22. 7. 2016 byl žalobkyni od prosince 2015 přiznán příspěvek na péči ve výši 800,–Kč měsíčně na základě nezvládání uvedených tří potřeb. Proti tomuto rozhodnutí se žalobkyně odvolala.

9. Rozhodnutím č. j. MPSV–2017/98584–911 ze dne 5. 5. 2017 byl žalobkyni přiznán příspěvek na péči od prosince 2015 do července 2016 ve výši 4 000,–Kč měsíčně, od srpna 2016 ve výši 4 400,–Kč měsíčně. Rozhodnutí bylo vyhotoveno na podkladě posudku PK MPSV ze dne 1. 12. 2016. V návaznosti na vyjádření žalobkyně byl vyžádán doplňující posudek ze dne 10. 4. 2017. Komisí bylo konstatováno, že při posouzení zdravotního stavu dne 1. 12. 2016 nebyly zohledněny všechny namítané skutečnosti. Při vyšetření dne 10. 4. 2017 byla u žalobkyně zjištěna praktická neschopnost se samostatně obléknout. K již zjištěné nutnosti dopomoci při mobilitě, tělesné hygieně, osobních aktivitách a péci o domácnost. Postižení kloubů rázu polyartrósy jsou výrazně potencovány úzkostně depresivním syndromem při suspektní malcomplianci při léčbě. Dominují stesky a akcentace potíží při objektivním nálezu, který se dlouhodobě zhoršuje bez snahy o objektivní řešení. Komise konstatovala nezvládání 5 potřeb – mobilita, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, osobní aktivity, péče o domácnost.

10. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 20. 5. 2019, č. j. 2 Ad 27/2017–39 soud uvedené rozhodnutí zrušil s tím, že dle něj posudky posudkové komise ze dne 1. 12. 2016 a 10. 4. 2017 nedostály požadavkům. Skutkový stav dle soudu vyžadoval zásadní doplnění ve vztahu k základním životním potřebám, které byly hodnoceny jako zvládané, a které žalobkyně učinila předmětem soudního přezkumu – stravování a výkon fyziologické potřeby. Na nezvládání těchto potřeb žalobkyně poukázala znovu i před vydáním rozhodnutí – protokol žalovaného ze dne 27. 4. 2017.

11. Dle záznamu ze sociálního šetření provedeného dne 10. 10. 2019 je ohledně potřeby stravování konstatováno, že žalobkyně nemá dietu. Dle jejích sdělení sní, co jí kdo přinese. Třikrát týdně má donášku obědů. Obědy dostává také zdarma od charity. Také si již objednala potraviny z Tesca. Dále jí nosí jídlo kamarád. Sama si nezvládne jídlo ohřát ani naservírovat. Opařila by se a vypadlo by jí z rukou. Nají se vsedě na posteli, jídlo si dá na prkénko na klín. Plátek masa si vezme rovnou do ruky. Nezvládá se najíst příborem, používá lžíci. Maso nenakrájí. Na stole má ostrý nůž, kterým jí jídlo nakrájí kamarád. U postele má lahve různých objemů, nejraději pije z malých lahviček, zvládne to ale i z větších. Nápoj někdy přelévá do hrnku, ale často jej rozlije.

12. Napadeným rozhodnutím byl žalobkyni přiznán příspěvek ve výši 4 000,–Kč měsíčně od prosince 2015, od srpna 2016 činí výše příspěvku 4 400,–Kč, od července 2020 ve výši 12 800,–Kč měsíčně.

13. Žalovaný měl nejprve k dispozici posudek PK MPSV ze dne 7. 1. 2020, kterým bylo konstatováno nezvládání šesti potřeb (mobilita, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, osobní aktivity, péče o domácnost). Bylo konstatováno, že žalobkyně byla pohybově limitována při degenerativním postižení nosných kloubů a páteře, využívala oporu francouzských holí. Podle podpisu ošetřujících lékařů na končetinách je hybnost aktivní, na horních končetinách vázne vzpažení levé paže nad horizontálu, trpí bolestivostí levého lokte a vázne špetka vpravo. Při polyartróze velkých i malých ručních kloubů nebyla objektivizována těžká porucha úchopu obou rukou nebo ztráta manipulace. Dominuje degenerativní postižení dolních končetin. Komise neshledala oporu v odborných lékařských nálezech pro neschopnost zvládat stravování. Žalobkyně má zajištěnou donášku obědů třikrát týdně, využívá obědy zdarma od charity, objednává si potraviny dovážkovou službou, jak dokládá sociální šetření. Nebyla objektivizována těžká porucha funkce obou rukou, která by vylučovala manipulaci s předměty, trpí artrózou kořenových kloubů palců horních končetin s menší kvalitou jemné motoriky, ale akrum končetin je bez popsaného neurologického deficitu, nebyla verifikována posudkově významná ztráta úchopu. Při objektivizovaných schopnostech duševních, tělesných a smyslových je schopna si jídlo opatřit, použít pomůcky, kdy stravu lze také přemisťovat nejenom přenášením, ale i posouváním nebo převezením. Nebyla zjištěna ztráta náhledu na stravovací a pitný režim a potřebu jeho dodržování. Potřeba stravování je dle komise zvládána v přijatelném standardu. Schopnost ovládat domácí spotřebiče byla zhodnocena v rámci potřeby péče o domácnost.

14. Žalovaný si s ohledem na to, že žalobkyně poukazovala na potíže a na právo být vyšetřena, vyžádal doplňující posudek.

15. V posudku ze 4. 8. 2020 bylo konstatováno od 1. 12. 2015 do 27. 7. 2020 nezvládání šesti potřeb, od 28. 7. 2020 nezvládání 8 potřeb. Ohledně nezvládání potřeby stravování je uvedeno, že posudkově významné skutečnosti lze konstatovat již ortopedickým vyšetřením ze dne 28. 7. 2020, které prokazatelně objektivizuje postižení ručních kloubů při polyartróze, se subluxačním postavením CMCI kloubů, známky těžké rhizartrósy s omezením úchopu rukou, jemné motoriky i svalové síly. RTG vyšetřením je verifikována artrózu karpů radiálně středního stupně, rhizartrósa pokročilého stupně, artrózu MCP kloubů lehkého až středního stupně, pouze v I. MCP kloubu vpravo pokročilejší, artrózu IP kloubů je maximem v DIP kloubech, zvláště II. a III. vlevo, kde je pokročilejší. Stav je objektivizován i vyšetřením přísedícího lékaře při jednání, popisovaný dopad postižení má vliv na schopnost samostatného zvládání úkonů stravování. Při jednání byla žalobkyně vyšetřena odborným lékařem – ortopedem. Byla přivezena na vozíku, těžce vstává, chodit nemůže. Pravou paži vzpaží úplně, levou jen do horizontály. Jizva na levé paži byla klidná, lokty, zápěstí i drobné klouby rukou jsou bolestivé, prsty jsou lehce oteklé. Svalová síla obou rukou snížena o polovinu, kyčelní klouby s omezenou hybností, flexe 90, abd. 20, add. 0, zevní rotace 20, vnitřní rotace 0. Kolenní klouby s hybností 0–90, nohy jsou lehce oteklé s mohutným přerostem nehtů s malhygienou.

16. Žalovaný v napadeném rozhodnutí vyšel ze závěru doplňujícího posudku, který shledal úplným a přesvědčivým.

17. Městský soud v Praze přezkoumal dle § 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „s. ř. s.“) napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení v mezích žalobkyní uplatněných žalobních bodů a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Po zhodnocení uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně.

18. Při posuzování stupně závislosti je hodnocena schopnost zvládat zákonem předem vymezené základní životní potřeby v oblasti mobility, orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesné hygieny, výkonu fyziologické potřeby, péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost. Schopnost zvládnutí těchto jednotlivých životních potřeb je podmíněná zvládnutím úkonů uvedených příloze 1 provádějící vyhlášky pro stanovené oblasti základních životních potřeb tvořících její obsah (§ 9 odst. 1 zákona č. 108/2006 Sb. o sociálních službách) : – mobilita – za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna zvládat vstávání a usedání, stoj, zaujímat a měnit polohy, pohybovat se chůzí krok za krokem, popřípadě i s přerušováním zastávkami, v bytě a běžném terénu v dosahu alespoň 200 m, a to i po nerovném povrchu, otevírat a zavírat dveře, chůzi po schodech v rozsahu jednoho patra směrem nahoru i dolů, nastupovat a vystupovat z dopravních prostředků včetně bariérových, a používat je. – orientace – osoba je schopna poznávat a rozeznávat zrakem a sluchem, mít přiměřené duševní kompetence, orientovat se osobou, časem a místem, orientovat se v přirozeném sociálním prostředí, orientovat se v obvyklých situacích a přiměřeně v nich reagovat. – komunikace – osoba je schopna vyjadřovat se srozumitelně mluvenou řečí a dorozumět se jejím prostřednictvím s jinými osobami v rozsahu běžné slovní zásoby odpovídající věku a sociálnímu postavení, chápat obsah přijímaných a sdělovaných zpráv, vytvářet rukou psanou krátkou zprávu, porozumět všeobecně používaným základním obrazovým symbolům a zvukovým signálům, používat běžné komunikační prostředky. – stravování – osoba je schopna vybrat si ke konzumaci hotový nápoj a potraviny, nalít nápoj, rozdělit stravu na menší kousky a naservírovat ji, najíst se a napít, dodržovat stanovený dietní režim, konzumovat stravu v obvyklém denním režimu, přemístit nápoj a stravu na místo konzumace. – oblékání a obouvání – osoba je schopna vybrat si oblečení a obutí přiměřené okolnostem, rozeznat rub a líc oblečení a správně je vrstvit, oblékat se a obouvat se, svlékat se a zouvat se, manipulovat s oblečením v souvislosti s denním režimem. – tělesná hygiena – osoba je schopna použít hygienické zařízení, dodržovat tělesnou hygienu, mýt si a osušovat si jednotlivé části těla, provádět celkovou hygienu, česat se, provádět ústní hygienu, holit se. – výkon fyziologické potřeby – osoba je schopna včas používat WC, zaujmout vhodnou polohu, vyprázdnit se, provést očistu, používat hygienické pomůcky. – péče o zdraví – osoba je schopna dodržovat stanovený léčebný režim, provádět stanovené preventivní, léčebné a léčebně rehabilitační a ošetřovatelské postupy a opatření a používat k tomu potřebné léky nebo pomůcky, rozpoznat zdravotní problém a v případě potřeby vyhledat nebo přivolat pomoc. – osobní aktivity – osoba je schopna navazovat kontakty a vztahy s jinými osobami, plánovat a uspořádat osobní aktivity, styku se společenským prostředím, stanovit si a dodržet denní program, vykonávat aktivity obvyklé věku a prostředí, například vzdělávání, zaměstnání, volnočasové aktivity, vyřizovat své záležitosti. – péče o domácnost – osoba je schopna nakládat s penězi v rámci osobních příjmů a domácnosti, manipulovat s předměty denní potřeby, obstarat si běžný nákup, ovládat běžné domácí spotřebiče, uvařit si jednoduché teplé jídlo a nápoj, vykonávat běžné domácí práce, nakládat s prádlem, mýt nádobí, obsluhovat topení, udržovat pořádek 19. V případě soudního přezkumu zdravotního stavu osob se rozhodnutí soudu opírá především o odborné lékařské posouzení. Posouzení zdravotního stavu je věcí odborně medicínskou, k níž nemá soud potřebné odborné znalosti, a proto se vždy obrací k orgánům, které jimi disponují, aby se k těmto otázkám vyjádřily. Výsledný posudek je v přezkumném soudním řízení stěžejním důkazem, na který je soud při nedostatku odborné erudice odkázán, a proto je zapotřebí klást zvýšený důraz na jeho jednoznačnost, určitost, úplnost a přesvědčivost. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2004, č. j. 5 Ads 34/2003 – 82). Podle § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách při posuzování stupně závislosti osoby okresní správa sociálního zabezpečení ze zdravotního stavu osoby doloženého nálezem vydaným poskytovatelem zdravotních služeb, také z vyšetření dětského klinického psychologa v případě pervazivních vývojových poruch, z výsledku sociálního šetření a zjištění potřeb osoby, popřípadě z výsledků funkčních vyšetření a z výsledku vlastního vyšetření posuzujícího lékaře).

20. Správní orgán rozhodující o dávce by na základě posudku komise měl rozhodnout až poté, co posudek vyhodnotí jako úplný, objektivní a přesvědčivý. Pokud správní orgán shledá, že neúplnost posudku, je na místě, aby v případě, že posudek nedá na některou otázku dostatečnou odpověď, správní orgán skutkový stav zjišťoval dále, dokud nebude zjištěn bez pochybností. V tomto ohledu správní orgán nepochybil, jestliže v návaznosti na vyjádření žalobkyně si vyžádal doplňující posudek.

21. Co se týče potřeby stravování, byla tato nejprve posuzována jako zvládaná. S tímto hodnocením však žalobkyně nesouhlasila, po zrušení rozhodnutí soudem bylo doplňujícím posudkem ze dne 4. 8. 2020 shledáno nezvládání 6 potřeb od 1. 12. 2015 (přidáno nezvládání výkonu fyz. potřeby) a 8 potřeb od 28. 7. 2020 (přidána péče o zdraví a stravování). Co se týče péče o zdraví, žalobkyně v žalobě nenamítá, že by tuto potřebu vykonávat nezvládala již od 2015, proto se tím soud nezabývá. Namítá pouze nezvládání potřeby stravování od 2015.

22. Ve věci je rozhodné, zda se žalovaný adekvátně vypořádal s posouzením zvládání či nezvládání potřeby stravování, u které konstatoval nezvládání od července 2020 na podkladě doplňujícího posudku ze dne 4. 8. 2020. V tomto ohledu je stěžejní otázkou, zda tento doplňující posudek dostál potřebným požadavkům úplnosti, srozumitelnosti a přesvědčivosti.

23. K tomu soud nejprve poukazuje na to, že jde–li o potřebu stravování, pak její zvládání je definováno následujícími jednotlivými aktivitami uvedenými ve zmíněné příloze vyhlášky – osoba je schopna vybrat si ke konzumaci hotový nápoj a potraviny, nalít nápoj, rozdělit stravu na menší kousky a naservírovat ji, najíst se a napít, dodržovat stanovený dietní režim, konzumovat stravu v obvyklém denním režimu, přemístit nápoj a stravu na místo konzumace.

24. Pokud posuzovaná osoba nezvládne aspoň jeden úkon tvořící obsah dané základní životní potřeby, celá základní životní potřeba musí být hodnocena jako nezvládnutá. Při hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby se hodnotí funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost zvládat základní životní potřeby; přitom se nepřihlíží k pomoci, dohledu nebo péči, která nevyplývá z funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Pro uznání závislosti v příslušné základní životní potřebě musí existovat příčinná souvislost mezi poruchou funkčních schopností z důvodu nepříznivého zdravotního stavu a pozbytím schopnosti zvládat základní životní potřebu v přijatelném standardu. Funkční schopnosti se hodnotí s využíváním zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využíváním běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení v domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku (§ 9 odst. 4, 5 zákona o sociálních službách).

25. Nutnost zabývat se hodnocením dílčích jednotlivých aktivit zdůraznil Nejvyšší správní soud například v rozsudku ze dne 24. 3. 2021, č. j. 4 Ads 495/2019 – 71, kde uvedl: „Jakkoliv žalovaný na základě posudku ze dne 20. 8. 2018 dovodil, že stravování je zvládanou základní životní potřebou, jak shora uvedeno, z vytčeného souboru aktivit, jež má být posuzovaná osoba schopna zvládat pro to, aby byla daná základní životní potřeba posouzena jako zvládaná, je zřejmé, že některými se žalovaný vůbec nezabýval. Ostatně i ze samotného sociální šetření ze dne 17. 7. 2018, jež bylo jedním z podkladů pro závěry posudkové komise a poté i žalovaného vyplývá, že „jednotlivé aktivity nebyly při návštěvě testovány“. Jen stěží si lze tudíž přestavit, na základě čeho učinila posudková komise a posléze i žalovaný závěr o stěžovatelčině schopnosti zvládat aktivitu „nalít nápoj“, „přemístit nápoj na místo konzumace“ či také „dodržovat stanovený dietní režim“, když na tyto aktivity nebyla stěžovatelka při sociálním šetření ani dotázána, tyto nebyly testovány a ani z jiných podkladů, na základě nichž posudková komise přijala své posudkové závěry, neplyne, zda tyto aktivity je stěžovatelka schopna zvládat či nikoliv. Závěr o neuznání této základní životní potřeby je tak nepodložený a na základě dosud zjištěného skutkového stavu nesprávný. Žalovaný nevysvětlil, proč přistoupil k přehodnocení zvládání uvedené základní životní potřeby tak, aby jeho závěry obstály ve smyslu požadavků vyplývajících z výše citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 3 Ads 77/2013 – 22.“ 26. Podstatné je tedy posouzení, zda žalobkyně byla schopna zvládat výše vypočtené aktivity a potřebu stravování v přijatelném standardu, respektive odkdy již tohoto schopna nebyla. Ve věci je nesporné, že žalobkyně potřebu nezvládala od července 2020. Soud má za to, že není vyloučeno, že tento stav zde mohl být již podstatně dříve. Je pak na žalovaném, aby zjistil dostatečně skutkový stav, který umožní kvalifikovanou a přezkoumatelnou úvahu o okamžiku nezvládání životní potřeby. Žalobkyně opakovaně rozporovala závěr žalovaného o zvládání potřeby stravování po celou dobu řízení. Upozorňovala na onemocnění kloubů, které jí znesnadňuje možnost používání rukou.

27. Pokud jde o jednotlivé aktivity, pak první z těchto aktivit je, že osoba je schopna vybrat si ke konzumaci hotový nápoj a potraviny, přičemž ohledně této schopnosti komise v posudku z ledna 2020 poukázala mj. na závěry sociálního šetření, dle kterých si žalobkyně je schopna jídlo objednat nebo jí jej někdo koupí či přinese atd. Dané odpovídá výsledkům šetření, žalobkyně je schopna si jídlo opatřit, je všem závislá na tom, že jí jej někdo dopraví domů. Ohledně samotné schopnosti najíst se a napít komise poukázala na onemocnění žalobkyně s tím, že stále je schopna se najíst. Nebyla verifikována podstatná ztráta úchopu. V tomto ohledu však soud uvádí, že potřeba stravování kromě samotného úkonu – schopnosti najíst se a napít jako takového zahrnuje rovněž schopnost rozdělit stravu na menší kousky a naservírovat ji, přičemž má za to, že komise zcela pominula ty informace ze sociálního šetření, ze kterých vyplývá, že žalobkyně není schopna se najíst adekvátním způsobem. Není například schopna používat příbor, maso konzumuje přímo z rukou, není schopna jej nakrájet. Nají se vsedě na posteli. Jídlo si dává na prkénko na klín. Nápoj často rozlije atd. Tvrzení žalobkyně zásadně zpochybňují schopnost rozdělit stravu, jakož i schopnost si jídlo naservírovat.

28. Soud má s ohledem na tato zjištění za to, že se komise nedostatečně vypořádala s tím, nakolik je žalobkyně schopna zvládat potřebu stravování v přijatelném standardu. Komise se omezila ve svých závěrech pouze na samotnou konzumaci, aniž by zohlednila zmíněné doprovodné úkony. Přestože schopnost ovládat spotřebiče byla dle komise řešena v rámci zvládání potřeby péče o domácnost, soud podotýká, že např. schopnost ohřát si jídlo či vodu je třeba podřadit rovněž pod schopnost připravit si jídlo, tj. jej naservírovat. Žalobkyně přitom uvedla, že sama si nezvládne jídlo ohřát ani naservírovat. Opařila by se a vypadlo by jí z rukou. Soud taktéž považuje závěr komise o tom, že je možné jídlo přemísťovat např. posunováním nebo převezením za zjednodušující, jestliže žalobkyně nezvládá potřebu mobility.

29. V posudku ze 4. 8. 2020 komise na podkladě zprávy z ortopedie z července 2020 přehodnotila svůj závěr o vlivu onemocnění žalobkyně na schopnost se stravovat, když konstatovala od července nezvládání této životní potřeby. Stav objektivizovaný vyšetřením (které bylo provedeno až po zrušujícím rozsudku zdejšího soudu) a lékařskou zprávou má podle komise dopad na schopnost zvládání dílčích úkonů stravování.

30. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že vyšel z posudku i doplňujícího posudku, komisí bylo zohledněno i provedené sociální šetření.

31. Soud s ohledem na stěžejní námitku žalobkyně, že potřebu stravování nebyla schopna zvládat minimálně od roku 2015, uvádí, že žalobkyni dává za pravdu v tom, že závěr posudkové komise o tom, že nezvládání potřeba stravování lze datovat od 28. 7. 2020, je nedostatečně odůvodněný.

32. Soud si je vědom obtížnosti stanovení konkrétního data, odkdy lze danou potřebu považovat za nezvládanou, jestliže nejsou k dispozici dostačující lékařské zprávy. Nelze však rezignovat postup spočívající ve výlučné vázanosti lékařskou zprávou účastníka, jestliže zde jsou dány další okolnosti, ze kterých lze s ohledem na povahu zdravotního stavu posuzované osoby v souladu se zásadou materiální pravdy podle § 3 správního řádu dospět k závěru o schopnosti posuzované osoby zvládat životní potřebu. Pokud je posudková komise oprávněná zpochybnit závěry lékařské zprávy ošetřujícího lékaře, je obdobně způsobilá posoudit, zda zdravotní stav posuzované osoby i před vypracováním předložené lékařské zprávy. Absence lékařské zprávy sama o sobě nevylučuje posouzení potřeby jako nezvládané, jestliže jsou zde přítomny další okolnosti, které nasvědčují nezvládání potřeby. Závěr posudkové komise proto soud nepovažuje za přesvědčivý, neboť posudková komise se nijak nevyjádřila k tomu, zda onemocnění mohlo žalobkyni limitovat ve stravování i před červencem 2020 či lze toto zcela vyloučit a z jakých důvodů. Není zřejmé, zda posudková komise připouští závažnost stavu již v dřívější době, a pokud nikoli, na základě čeho.

33. O obtížích žalobkyně se servírováním a porcováním stravy žalobkyně se hovoří již v posudku z roku 2016 s tím, že žalobkyně na tyto obtíže upozornila v odvolání a rovněž vyplývají z lékařské dokumentace, tedy žalobkyně nesporně již v této době těmito obtížemi trpěla. Posudkem z roku 2016 a z roku 2017 nebylo onemocnění žalobkyně s odkazem na lékařské zprávy shledáno jako důvod pro nezvládání potřeby. Rozhodnutí žalovaného přijaté na podkladě těchto posudků však bylo zrušeno zdejším soudem pro nedostatečně zjištěný skutkový stav. Nelze vyloučit, že pokud by stav byl zjištěn správně, bylo by možné u žalobkyně shledat nezvládání potřeby již v této době, tedy i v roce 2015. V rámci sociálního šetření v říjnu 2019 bylo žalobkyní namítáno, že není schopna se najíst např. příborem, jídlo naservírovat apod. Obdobně se vyjadřovala i nadále. Posudková komise se nevypořádala dostatečně s odůvodněním, v čem konkrétně měl být zdravotní stav žalobkyně, pokud jde o artrózu kloubů, odlišný od stavu v roce 2015 či 2016.

34. I pokud by stav onemocnění žalobkyně v roce 2015 či 2016 neodpovídal dle tehdejších lékařských zpráv nezvládání potřeby stravování, je otázkou, kdy mělo dojít k rozhodnému zlomu. Omezit tento rozhodný okamžik datem lékařské zprávy z roku 2020 je zavádějící. Soud k tomu uvádí, že je nepravděpodobné, že by se zdravotní stav žalobkyně zásadním způsobem lišil v lednu 2020 a srpnu 2020, tedy v mezidobí dvou posledních posudků, jakož i v době sociálního šetření v říjnu 2019. Jako pravděpodobné se jeví, že pouze v lednu nebyla k dispozici zpráva z ortopedie, kterou žalobkyně dodala později.

35. Ve vyjádření k žalobě žalovaný poukázal na skutečnost, že pro nemožnost žalobkyně se dopravit k lékaři nejsou dostupné lékařské zprávy z ortopedie z let 2016 – 2020. Dostupná je pouze zpráva z ortopedie z roku 2016 a 2020. Dále se žalovaný domnívá, že pokud ve zprávě z roku 2016 byla zmíněna artrózu, pak tato neodpovídala stavu pro konstatování nezvládání potřeby. Takový závěr však soud nepovažuje za přesvědčivý.

36. Z uvedených zjištění má soud za to, že tvrzení žalobkyně uváděná od samého počátku řízení nevylučují, že stav v roce 2015 mohl odpovídat stavu zjištěnému v srpnu 2020, kdy byla u žalobkyně prokazatelně diagnostikována artrózu ve stavu odůvodňujícím nezvládání dílčích úkonů stravování.

37. Soud poukazuje na výše citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu zdůrazňující nutnost vypořádání se se všemi jednotlivými úkony hodnocené potřeby. V tomto směru nezbývá než konstatovat, že žalovaný pochybil, pokud považoval posudek z ledna i srpna 2020 i v tomto ohledu za úplný, neboť v posudku z ledna 2020 absentují úvahy o schopnosti žalobkyně stravu naporcovat a naservírovat a v posudku ze srpna 2020 není uvedeno blíže k jednotlivým úkonům dokonce ničeho, neboť je toliko zdůrazněno, že onemocnění žalobkyně má dopad na zvládání dílčích úkonů stravování, avšak bez jakéhokoli dalšího upřesnění. Ani jeden z posudků tak nevyhovuje požadavkům na úplnost a přesvědčivost, neboť pro určení data počátku neschopnosti zvládat stravování je třeba naopak dostatečně konkretizovat, které úkony žalobkyně kdy byla schopná vykonávat a které nikoli. Bude třeba, aby bylo posudkovou komisí opětovně důsledněji zhodnoceno, nakolik byla žalobkyně schopna zvládat potřebu stravování v lednu 2020, respektive nakolik ji byla schopna zvládat od roku 2015, pokud prokazatelně již v tomto období uváděla shodné obtíže a onemocnění vyplývalo i lékařských zpráv. Pokud posudková komise shledá nezvládání potřeby později, bude zapotřebí také tento závěr přesvědčivě odůvodnit.

38. Na základě uvedených důvodů soud postupoval podle § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. a napadené rozhodnutí zrušil z důvodu, že skutkový stav vyžaduje zásadní doplnění. Žalovaný se bude v novém rozhodnutí podrobně zabývat tím, odkdy lze hodnotit potřebu stravování jako nezvládanou, přičemž za tímto účelem si vyžádá nový posudek. Soud však zrušil napadené rozhodnutí pouze v části, kterým byl žalobkyni přiznán příspěvek ve výši 4 000 Kč od roku 2015 a 4 400 Kč od roku 2016, neboť z obsahu žaloby je patrné, že přiznání příspěvku 12 800 Kč od července 2020 žalobkyně nenapadala, neboť tímto bylo uznáno jí požadované nezvládání 8 potřeb. Zrušením přiznaného příspěvku do budoucna by žalobkyni nebyl po dobu dalšího správního řízení poskytován příspěvek 12 800Kč, což by bylo v rozporu s účelem zrušujícího rozsudku, jestliže v obnoveném řízení bude znovu posouzena pouze otázka stavu předchozího, tedy zda nezvládání potřeby stravování nebylo přítomno již před červencem 2020. Výrok III rozhodnutí žalovaného zůstal nedotčen, neboť nebyl předmětem soudního přezkumu, jehož rozsah je určen obsahem žalobních bodů, nikoli pouze petitem žaloby.

39. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně sice byla ve věci úspěšná, avšak žádné náklady jí nevznikly. Žalovanému náhrada nákladů řízení nenáleží.